11 Co 135/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Michala Prince a JUDr. Elišky Galiazzo ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená dne Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený dne Datum narození žalobce B oba bytem Adresa žalobce B oba zastoupení advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované za niž jedná Jméno jednajícího sídlem Adresa jednajícího o 2x 15 000 000 Kč k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. února 2026, č. j. 23C 43/2019-997,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. co do částek 144 783,80 Kč potvrzuje, co do částek 14 855 216,20 Kč se v těchto výrocích zrušuje; ve výrocích III., IV. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náklady odvolacího řízení každý ve výši 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Výše uvedeným rozsudkem (v pořadí třetím) soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně požadavku, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 000 Kč (výrok I.); zamítl žalobu ohledně požadavku, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15 000 000 Kč (výrok II.); uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 2 550 Kč (výrok III.); uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 2 550 Kč (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně (dále též „soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali zaplacení výše uvedených částek z titulu nemajetkové újmy, která jim byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka a spisová značka (dále též „posuzované řízení“).

3. Soud konstatoval, že žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobci dne 15. 2. 2019 uplatnili nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 15 000 000 Kč pro každého z nich ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Žalovaná žalobcům zadostiučinění neposkytla s tím, že trestní řízení dosud nebylo ukončeno, neboť ve věci měl ještě rozhodovat dovolací soud.

4. Ze spisu Krajského soudu v adresa, sp. zn. spisová značka a spisová značka, soud (vedle jiného) zjistil, že usnesením právnická osoba ze dne 30. 5. 2005 bylo zahájeno trestní stíhání žalobců z trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 126 odst. 1 trestního zákona. Usnesení bylo žalobcům doručeno ve dnech 16. 6. 2005 a 17. 6. 2005. Dne 18. 10. 2006 byla podána obžaloba pro trestné činy zneužívání informací v obchodním styku spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 128 odst. 2, 4 trestního zákona, poškozování věřitele spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 1 písm. a) trestního zákona (skutek I.) a pro porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 trestního zákona (skutek II.). Dne 31. 10. 2007 byl vyhlášen rozsudek (č. j. spisová značka), kterým byli obžalovaní shledáni vinnými z trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 trestního zákona a odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho roku; dále byli zproštěni viny z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku a trestného činu poškozování věřitele. Vrchní soud v adresa dne 18. 3. 2008 (rozsudkem č. j. spisová značka) zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně jednak v odsuzující části (toliko ve výroku o trestu), jednak v celém zprošťujícím výroku a znovu rozhodl tak, že se obžalovaní odsuzují z trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu v délce odnětí svobody jednoho roku s odkladem na dva roky; ve zbylé části byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2008 (sp. zn. spisová značka), byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, kromě části týkající se zrušení rozsudku prvního stupně. Dále byl zrušen v rozsahu odsuzujícího výroku rozsudek soudu prvního stupně, a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření. Dále soud podrobně popsal další průběh řízení, kdy byly opakovaně podávány obžaloby, které neobstály v rámci předběžného projednání, a věc tak byla opakovaně vracena státní zástupkyni k došetření. Následně soud uvedl, že dne 14. 12. 2017 byl vyhlášen rozsudek soud prvního stupně (KS v adresa), kterým byli obžalovaní uznáni vinnými ze zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, žalobci byli odsouzeni k odnětí svobody v délce trvání tří let s odkladem po dobu 4 let, trestu zákazu činnosti pod dobu 4 let, v rozsahu trestného činu porušování povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2007, ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona byli obžalovaní zproštěni. Dne 17. 8. 2018 byl odvolacím soudem (VS v adresa) vyhlášen rozsudek (č. j. spisová značka), jímž bylo rozhodnuto, že se napadaný rozsudek zrušuje v celé odsuzující části a znovu se rozhoduje tak, že žalobci jsou vinni z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb. a odsuzují se k peněžitému trestu ve výši 250 000 Kč. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto. Osvobozující výrok ohledně skutku II. nabyl právní moci téhož dne.

5. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy a uvedl, jaká zjištění z nich učinil. Dále uvedl, že řízení bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ze dne 30. 5. 2005, č. j. spisová značka, které bylo žalobcům doručeno dne 16. 6. 2005, resp. dne 17. 6. 2022. Ve vztahu ke skutku II. (trestný čin dle § 126 odst. 1 trest. zákona), pro který byli žalobci zproštěni viny rozsudkem Vrchního soudu v adresa ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. spisová značka, skončilo řízení právní mocí tohoto rozsudku dne 17. 8. 2018. Posuzované řízení tak trvalo celkem 13 let a 2 měsíce.

6. Soud se zabýval podáním žalobců dne 3. 2. 2026, v němž uvedli (a při jednání soudu dne 6. 2. 2026 zopakovali), že svých nároků se domáhají rovněž z titulu specifikovaného vadného úředního postupu státní zástupkyně v posuzovaném trestním řízení. K tomu soud uvedl, že v přípisu, kterým žalobci uplatnili své nároky u žalované, uvedli, že uplatňují svůj nárok podle § 31a na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení trvající 13 let a 2 měsíce, a žádají zadostiučinění ve výši 15 000 000 Kč pro každého z nich; v následně podané žalobě žalobci tato tvrzení zopakovali. Z uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že žalobci se jak při uplatnění nároků u žalované, tak v samotné žalobě, domáhají nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení ve vztahu ke skutku II., které vyčíslili částkou 15 000 000 Kč pro každého ze žalobců. S ohledem na uvedené tudíž soud považoval nové tvrzení žalobců za změnu žaloby, kterou nepřipustil s ohledem na hospodárnost řízení s tím, že soud prvního stupně i soudy odvolací a dovolací posuzovaly nároky žalobců jako nároky z titulu nepřiměřené délky řízení.

7. Dále soud prvního stupně uvedl, že Nejvyšší soud k dovolání žalované rozsudkem ze dne 10. 9. 2025, č. j. spisová značka, rozsudek odvolacího soudu ze dne 28. 8. 2024, č. j. spisová značka, a (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. 4. 2024, č. j. spisová značka, v rozsahu, jímž bylo žalobě vyhověno co do částky 144 783,80 Kč, jakož i v navazujících výrocích o nákladech řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně reprodukoval nosné důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i pokyny ohledně dalšího postupu v řízení.

8. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc dle § 1, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“). Uvedl, že v návaznosti na závazné pokyny dovolacího soudu opětovně posoudil adekvátnost formy zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve vztahu ke skutku II., pro nějž byli žalobci zproštěni obžaloby. K tomu uvedl, že, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v adresa č. j. spisová značka, žalobcům byla poskytnuta přiměřená a dostatečně zřetelná kompenzace za velmi hrubé porušení jejich práva na vyřízení trestního obvinění v přiměřené době, a to při ukládání trestu za skutek I., když jim byl uložen pouze peněžitý trest v symbolické výměře, zatímco v nezatíženém procesu by dle Vrchního soudu v adresa byla přiměřená a účelná kombinace podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a zákazu činnosti v přísné výměře. Trestní stíhání žalobců pro skutek II. bylo zahájeno dne 30. 5. 2005, přičemž příslušná usnesení o zahájení trestního stíhání byla žalobcům doručena ve dnech 16. 6. 2005 a 17. 6. 2005, a skončilo shodně jako u skutku I. dne 17. 8. 2018. Z uvedeného je tak patrné, že trestní řízení ve vztahu ke skutku II. započalo později než trestní řízení ve vztahu ke skutku I. a skončilo ve shodný den.

9. Soud zároveň poukázal na rozhodovací praxi, na kterou odkázal Nejvyšší soud, dle které se odškodňuje nepřiměřená délka řízení jako takového, nikoliv samostatně jednotlivé předměty řízení, přičemž je třeba zamezit duplicitnímu odškodňování jedné a téže újmy. K domu soud dodal, že dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Vzhledem k jedinému trestnímu řízení, v němž byly posléze posuzovány oba dva skutky, mohla vzniknout toliko jediná nejistota ohledně výsledku trestního řízení, kdy toto trvalo vůči žalobcům od 16. 6. 2005, respektive od 17. 6. 2005. V situaci, kdy Vrchní soud v adresa zásadním způsobem zohlednil délku řízení ve vztahu ke skutku I., když poskytl žalobcům přiměřenou a dostatečně zřetelnou kompenzaci v podobě výrazného zmírnění ukládaného trestu za skutek I., za jehož spáchání žalobcům hrozilo uložení podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a zákaz činnosti v přísné výměře, a to v podobě peněžitého trestu v symbolické výměře, měl soud za to, že uvedené odškodnění presumované nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení ve vztahu ke skutku II. je odškodněním dostatečným. V této souvislosti uvedl, že tato skutečnost ostatně vyplývá i z odstavce 50. rozsudku Vrchního soudu v adresa ze dne 17. 8. 2018, ve kterém jmenovaný soud výslovně uvedl, že za daného stavu závěr soudu prvního stupně o tom, že stíhaný skutek není trestným činem, je zcela správný, v souladu s provedenými důkazy, zjištěným skutkovým stavem věci i odpovídajícím právním zhodnocením, včetně výrazu kompenzace za porušení práva na spravedlivý proces. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl.

10. Žalobci ve včasném odvolání (do všech výroků) namítali, že v rozsudku Vrchního soudu v adresa ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. spisová značka, se nikde nehovoří o žádném odškodnění, či kompenzaci. Dále žalobci uvedli, že částka 250 000 Kč, která byla každému z nich uložena jako peněžitý trest, není částkou symbolickou, a vytkli soudu prvního stupně, že použil takové označení. Žalobci též namítali, že pokud se nedomáhají odškodnění za skutek I., nemůže se jednat o duplicitní odškodnění. Dále uvedli, že dne 6. 2. 2026 byl vedle nároku na odškodnění za délku trvání řízení uplatněn nárok na odškodnění za vadný úřední postup spočívající v jednání státní zástupkyně ve vztahu ke zprošťujícímu výroku u skutku II., soud však toto žalobní žádání usnesením nepřipustil. Z výše uvedených důvodů žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a rozhodl tak, jako v předchozím rozhodnutí.

11. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila.

12. Při jednání odvolacího soudu odkázal právní zástupce žalobců na písemné vyhotovení odvolání, jehož stěžejní části stručně reprodukoval. Žalovaná uvedla, že s ohledem na to, že soud prvního stupně rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokládá žalovaná rozsudek za správný, navrhuje proto jeho potvrzení a přiznání nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal opodstatněným.

14. Předně považuje odvolací soud za potřebné uvést, že o převážné části nároků, které žalobci v tomto řízení uplatnili, bylo již pravomocně rozhodnuto před tím, než ve věci soud prvního stupně rozhodl nyní přezkoumávaným rozsudkem.

15. Žalobci se domáhají zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení (trvajícího 13 let a 2 měsíce) vedeného před Krajským soudem v adresa pod sp. zn. spisová značka, respektive sp. zn. spisová značka (dále též „trestní řízení“ nebo „posuzované řízení“), když počátek řízení vymezili vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání (č. j. spisová značka) pro porušování povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 trestního zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2007) ve spolupachatelství (dále též „Skutek II.“), s tím, že toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 16. 6. 2005 a žalobci dne 17. 6. 2005, a s tím, že trestní řízení pro tento trestný čin bylo pravomocně skončeno rozsudkem Vrchního soudu v adresa ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. spisová značka [v posuzovaném řízení nebylo žalobcům za vinu kladeno jen porušování povinnosti v řízení o konkursu (Skutek II.), ale též zneužití informací v obchodním styku a poškozování věřitele (dále též „Skutek I.“); zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ohledně Skutku I. se však žalobci nedomáhali]. Ze shora uvedeného titulu se žalobci domáhali přiznání zadostiučinění ve výši 15 000 000 Kč pro každého ze žalobců.

16. Soud prvního stupně (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 8. 4. 2024 (č. j. spisová značka) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 227 516 Kč (výrok I.) a v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplatit částku 14 772 484 Kč, žalobu zamítl (výrok II.); dále soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 227 516 Kč (výrok III.) a v části, ve které se žalobce domáhal zaplatit částku 14 772 484 Kč, žalobu zamítl (výrok IV.); dále soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 21 136 Kč (výrok V.) a žalobci částku ve výši 21 136 Kč (výrok VI.).

17. Odvolací soud rozsudkem ze dne 28. 8. 2024 (č. j. spisová značka) odvolání žalobců proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně odmítl (výrok I.); dále rozhodl, že ve výrocích I. a III. se rozsudek mění jen tak, že se zamítá žaloba co do částek 82 732,20 Kč ve vztahu ke každému ze žalobců, jinak se v těchto výrocích potvrzuje (výrok II.); dále rozhodl, že ve výrocích II. a IV. se rozsudek potvrzuje (výrok III.); dále odvolací soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 30 682,90 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO (výrok IV.).

18. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 9. 2025 (č. j. spisová značka), k dovolání, které podala pouze žalovaná, rozhodl, že rozsudek Městského soudu v adresa ze dne 28. 8. 2024, č. j. spisová značka, a rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne 8. 4. 2024, č. j. spisová značka, se v rozsahu, jímž bylo žalobě vyhověno co do částky 144 783,80 Kč, jakož i v navazujících výrocích o nákladech řízení, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro adresa k dalšímu řízení.

19. Ze shora (v odstavcích 15. až 18.) předestřené rekapitulace průběhu řízení plyne, že po rozsudcích soudu prvního stupně (ze dne 8. 4. 2024, č. j. spisová značka), odvolacího soudu (ze dne 28. 8. 2024, č. j. spisová značka) a Nejvyššího soudu (ze dne 10. 9. 2025, č. j. spisová značka) zůstal předmětem řízení pouze požadavek každého za žalobců na přiznání částky 144 783,80 Kč (a požadavek na přiznání nákladů řízení). Ohledně částek 14 855 216,20 Kč pro každého ze žalobců byla žaloba pravomocně zamítnuta rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 8. 4. 2024 (č. j. spisová značka), ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 28. 8. 2024 (č. j. spisová značka). Soud prvního stupně pochybil, když nyní přezkoumávaným rozsudkem žalobu (znovu) zamítl co do částek 15 000 000 Kč pro každého ze žalobců, byť tak mohl učinit jen co do částek 144 783,80 Kč, které zůstaly předmětem řízení. Odvolací soud toto pochybení soudu prvního stupně korigoval tím, že v části, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto (tj. ohledně částek 14 855 216,20 Kč pro každého ze žalobců) rozsudek soudu prvního stupně bez náhrady dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil (jiné rozhodnutí nepřicházelo v úvahu, neboť ohledně těchto částek již řízení neběží).

20. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, přičemž uvedl, z jakých zjištění vycházel a jaké závěry z nich učinil; odvolací soud proto na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

21. Po právní stránce soud prvního stupně správně shledal, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu (ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk) spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, které ohledně Skutku II. trvalo 13 let a 2 měsíce.

22. Ve vztahu k otázce odškodnění se soud prvního stupně řídil pokyny, které se podávají z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2025, č. j. spisová značka. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud (dále též „dovolací soud“), s odkazem na závěry, k nimž dospěl v jiných rozhodnutích, vyšel z toho, že se odškodňuje nepřiměřená délka řízení jako takového, nikoliv samostatně jednotlivé předměty řízení, přičemž je třeba zásadně zamezit duplicitnímu odškodňování jedné a téže újmy. Právní posouzení věci odvolacím soudem v rozsudku ze dne 28. 8. 2024 (č. j. spisová značka) - pokud spočívalo v závěru, že zmírněním trestu, k němuž Vrchní soud v adresa přikročil v rozsudku ze dne 17. 8. 2018, ve vztahu ke Skutku I., ohledně něhož byli žalobci shledáni vinnými, nemohli být odškodněni za nepřiměřenou délku řízení ohledně Skutku II., který trestným činem nebyl, a že tudíž nemohlo dojít k duplicitnímu odškodnění žalobci tvrzené újmy - shledal Nejvyšší soud nesprávným, a uložil soudu prvního stupně, aby znovu - se zřetelem k odůvodnění výroku o trestu rozsudku Vrchního soudu v adresa ze dne 17. 8. 2018, č. j. spisová značka - posoudil adekvátnost formy zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení, kterou žalobci co do doby řízení vymezili poukazem na skutek II., pro nějž byli obžaloby zproštěni.

23. Soud prvního stupně se závazným právním názorem Nejvyššího soudu, jakož i jeho pokyny ohledně dalšího postupu v řízení, řídil a dospěl k přiléhavým závěrům, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a v zájmu stručnosti na ně odkazuje. S ohledem na námitky žalobců je na místě dodat následující.

24. Pokud žalobci namítají, že se v rozsudku Vrchního soudu v adresa ze dne 17. 8. 2018, č. j. spisová značka (dále též „konečné rozhodnutí vrchního soudu“), nikde nehovoří o žádném odškodnění, či kompenzaci, přehlížejí zejména odstavce 42. až 45. a odstavec 50. konečného rozhodnutí, z nichž soud prvního stupně (zcela příhodně) vycházel.

25. Z právě zmíněných pasáží odůvodnění konečného rozhodnutí vrchního soudu je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že vrchní soud dospěl k závěru, že „do výměry trestu je nutno promítnout délku doby, která uplynula od spáchání činu a od okamžiku zahájení trestního stíhání“ a že bylo porušeno právo žalobců (v trestním řízení v procesním postavení obžalovaných) na spravedlivý proces, jehož součástí je právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě (viz 42. odstavec konečného rozhodnutí) a že „přiměřená a dostatečně zřetelná kompenzace ve prospěch obžalovaných za zjištěné porušení je nutností“ (viz 43. odstavec). Vrchní soud proto za skutek I. neuložil trest odnětí svobody (byť podmíněné odložený) a zákaz činnosti, nýbrž peněžitý trest, a to „pouze v symbolické výměře“ (viz 45. odstavec) a u Skutku II., u něhož shledal naplnění formálních (nikoliv však materiálních) znaků trestného činu, aproboval vrchní soud závěr soudu prvního stupně (KS v adresa), že tento skutek není trestným činem, s tím, že takový závěr „je v souladu s provedenými důkazy, zjištěným skutkovým stavem věci, i odpovídajícím právním zhodnocením, včetně výrazu kompenzace za porušení práva na spravedlivý proces“ (viz 50. odstavec).

26. Z výše uvedeného plyne, že porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době (a tudíž i nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení) bylo žalobcům kompenzováno již v konečném rozhodnutí vrchního soudu, přičemž ohledně Skutku I. se tak stalo tím, že jim byl uložen pouze (symbolický) peněžitý trest (a nikoliv trest odnětí svobody a zákaz činnosti), a ohledně Skutku II. bylo k tomuto porušení přihlédnuto v rámci posouzení materiální stránky trestného činu. Takováto kompenzace porušení práva žalobců je, jak správně shledal soud prvního stupně, v poměrech této věci odškodněním dostatečným; další (finanční) odškodnění, jehož se domáhají v tomto řízení, jim tudíž nenáleží.

27. Pokud žalobci namítají, že částka 250 000 Kč, která byla každému z nich uložena jako peněžitý trest, není částkou symbolickou, a vytýkají-li soudu prvního stupně, že použil takové označení, je třeba předně poznamenat, že soud prvního stupně tuto charakteristiku peněžitého trestu zjevně převzal z odůvodnění konečného rozhodnutí vrchního soudu. Vrchní soud slovní spojení „symbolický trest“ použil v rámci výkladu o tom, jakého trestu by se obžalovaným dostalo, pokud by délka řízení nebyla nepřiměřená. Z kontextu, v němž bylo toto slovní spojení použito (ve 45. odstavci v návaznosti na 44. odstavec), nelze dovodit, že by vrchní soud obecně pokládal částku 250 000 Kč za nevýznamnou (symbolickou) - podstatou této části odůvodnění konečného rozhodnutí je myšlenka, že nebýt nepřiměřené délky řízení, byl by takovýto peněžitý trest zcela nedostatečný - proto (a v tomto smyslu) byla částka 250 000 Kč vrchním soudem označena jako „symbolický trest“.

28. Argumentují-li žalobci tím, že pokud se nedomáhají odškodnění za skutek I., nemůže se jednat o duplicitní odškodnění, je na místě odkázat na příslušnou část rozsudku Nejvyššího soudu, ve které dovolací soud zdůraznil, že se odškodňuje nepřiměřená délka řízení jako takového, nikoliv samostatně jednotlivé předměty řízení, přičemž je třeba zásadně zamezit duplicitnímu odškodňování jedné a téže újmy, a právní posouzení, které odvolací soud učinil v předchozím (dovolacím soudem zrušeném) rozhodnutí shledal nesprávným. K této argumentaci žalobců nelze přihlédnout, neboť se fakticky jedná o polemiku se závěry Nejvyššího soudu, kterými je odvolací soud vázán.

29. K nesouhlasu žalobců s nepřipuštěním změny žaloby je třeba uvést následující.

30. Byť usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění žaloby nabylo právní moci, je odvolací soud oprávněn, respektive (v poměrech nyní posuzované věci, kdy žalobci namítají nesprávnost tohoto usnesení) povinen, posoudit, zda byly splněny podmínky pro nepřipuštění změny žaloby (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2020, č. j. 29Cdo 4717/2018-390).

31. Ze spisu se podává, že na postup státní zástupkyně ve vztahu k pokynům soudu ohledně došetření věci poukazovali žalobci již v žalobě; stejně tak žalobci již v žalobě argumentovali tím, že státní zástupkyně měla zkreslovat obsah některých listin. Žalobci tato tvrzení opětovně uvedli v podání ze dne 3. 2. 2026, aniž by se na jejich základě domáhali dalšího (vyššího) plnění. Žalobci též neuvedli, že by se z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení nyní nově domáhali jiných (nižších) částek, než byly částky, které tvoří předmět řízení, a že jiných (zbývajících) částek se nově domáhají z titulu nesprávného úředního postupu státní zástupkyně.

32. S ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že podání žalobců ze dne 3. 2. 2026 - posuzováno dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) - není změnou žaloby, nýbrž jen podáním ve věci obsahujícím tvrzení k okolnostem, které vypovídají (mohou vypovídat) o postupu orgánů činných v trestním řízení, a mohly by tak být (nebylo-li by porušení práva žalobců na přiměřenou délku řízení dostatečně kompenzováno již konečným rozhodnutím vrchního soudu) důvodem ke zvýšení základní částky odškodnění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. Byť nebylo na místě, aby soud prvního stupně rozhodoval o (ne)připuštění změny žaloby (neboť se o změnu žaloby nejednalo), na věcné správnosti nyní posuzovaného rozhodnutí se tímto konstatováním nic nemění.

33. Ze shora vyložených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, co do částek, o nichž nebylo dosud rozhodnuto (viz odstavec 19.), jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.) včetně správného výroku o nákladech řízení.

34. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

35. Náklady žalované spočívají v paušální náhradě výdajů, o jejíž výši bylo rozhodnuto dle § 151 odst. 3 o. s. ř., se zřetelem k závěrům vyloženým v odstavcích 21. až 24. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28Cdo 2638/2025, za 2 úkony (příprava na jednání soudu a účast při jednání odvolacího soudu dne 1. 7. 2026) po 450 Kč, tj. celkem 900 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.