Městský soud v Praze · Rozsudek

11 Co 164/79

Sbírka: R 25/1980

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1979-07-02 · ECLI:CZ:MSPH:1979:11.CO.164.1979.1

Právní věta

Bylo-li pravomocným soudním rozhodnutím zrušeno právo osobního užívání bytu a uživateli bytu bylo uloženo jej vyklidit po přidělení náhradního bytu (náhradního ubytování) a dojde-li později ke změně poměrů, takže vázat vystěhování na přidělení této náhrady za byt by bylo zneužíváním práv proti zájmům společnosti nebo spoluobčanů (čl. VII o. z.), nebo by nebylo v souladu s pravidly socialistického soužití (čl. VI o. z.), může soud podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na přidělení náhradního bytu (náhradního ubytování).

Plný text

Bylo-li pravomocným soudním rozhodnutím zrušeno právo osobního užívání bytu a uživateli bytu bylo uloženo jej vyklidit po přidělení náhradního bytu (náhradního ubytování) a dojde-li později ke změně poměrů, takže vázat vystěhování na přidělení této náhrady za byt by bylo zneužíváním práv proti zájmům společnosti nebo spoluobčanů (čl. VII o. z.), nebo by nebylo v souladu s pravidly socialistického soužití (čl. VI o. z.), může soud podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na přidělení náhradního bytu (náhradního ubytování). Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný vyklidil její byt do 15 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně tohoto bytu bylo účastníkům jako bývalým manželům a společným uživatelům pravomocným rozsudkem soudu zrušeno právo společného užívání bytu podle ustanovení § 177 odst. 1 o. z., za další uživatelku bytu byla určena žalobkyně a žalovaný byl uznán povinným byt vyklidit po přidělení náhradního bytu nebo opatření náhradního ubytování. Poté žalovaný uzavřel nové manželství s J. Š., která je sice uživatelkou třípokojového bytu, ale její bývalý manžel má právo v bytě bydlet do přidělení náhradního bytu nebo opatření náhradního ubytování. Protože se žalovanému dosud náhrady za vyklizovaný byt nedostalo a protože bývalý manžel jeho nynější manželky nesouhlasí, aby se do jejího bytu přistěhoval, je tedy žalovaný dosud odkázán na bydlení v bytě žalobkyně. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalobkyně a navrhla, aby byl změněn ta, že se žalobě vyhovuje. Žalovaný svého práva v jejím bytě jen zneužívá, protože bytu k bydlení ve skutečnosti nepoužívá; bydlí u své nynější manželky v jejím bytě, kde se její bývalý manžel nezdržuje, a do bytu žalobkyně chodí jen proto, aby jí činil potíže. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. V odvolacím řízení žalobkyně změnila žalobu a namísto žaloby na vyklizení bytu se domáhala podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. určení, že již dříve uloženou povinnost k vyklizení bytu za náhradu je povinen žalovaný splnit bez poskytnutí této náhrady. Městský soud v Praze uvedenou změnu žaloby podle ustanovení § 211 a § 95 odst. 1 a 2 o. s. ř. připustil, protože není v rozporu se zájmem společnosti a dosavadní výsledky řízení mohou být podkladem pro řízení i o změněném návrhu. Rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé pak změnil tak, že se určuje, že žalovaný je povinen splnit svou povinnost k vyklizení bytu, uloženou mu rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 10 z 24. 4. 1978 č. j. 16 C 62/78-13, bez přidělení náhradního bytu nebo poskytnutí náhradního ubytování. Z odůvodnění: V řízení o změněné žalobě žalobkyně nešlo pak již o to, zda je žalovaný povinen byt vyklidit, na čemž nelze nic změnit, když mu tato povinnost byla pravomocně uložena, nýbrž šlo jen o to, za jakých podmínek je z hlediska lhůty k plnění ( § 160 o. s. ř.) žalovaný povinen svou povinnost splnit. Jde tu o vyřešení otázky souvisící se stanovenou povinností byt vyklidit. Rozsudkem o zrušení práva společného užívání bytu a o povinnosti žalovaného jej vyklidit po přidělení náhrady za byt byl mezi účastníky vytvořen nový právní vztah vyplývající z ustanovení § 186 odst. 3 o. z., který je charakterizován právem žalovaného na bydlení v bytě až do přidělení náhrady. Protože tento právní vztah byl založen se zřetelem k okolnostem, které tu byly v době předchozího rozhodnutí a které se týkaly zejména tehdejších bytových poměrů žalovaného, a protože tyto okolnosti se do přidělení náhrady mohou změnit, je třeba připustit takový právní prostředek, který by umožnil, aby se změna poměrů vyklizovaného promítla v odůvodněných případech do trvání jeho práva na bydlení. Nelze připustit, aby např. ve srovnání s možností danou zákonem podle ustanovení § 184 písm. c) a d) o. z. zrušit uživateli užívací právo k bytu a uložit mu vyklizení bez přidělení náhrady, jestliže byt bez vážných důvodů vůbec neužívá nebo když má dva byty, nebylo už možné postihnout v uvedeném případě pouhé právo na bydlení jen proto, že už jednou o náhradě za byt bylo rozhodnuto. Tak by měl uživatel bytu vlastně méně práv než ten, kdo má jen toto časově omezené právo v bytě bydlet. Je proto nutné připustit, aby rozhodnutím podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. bylo soudem určeno, že v důsledku změněných podmínek pro náhradu za vyklizovaný byt se lhůta k vyklizení bytu stanovená podle ustanovení § 160 odst. 3 o. s. ř. mění na lhůtu k vyklizení ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci šlo tedy o to, zda jsou i nadále podmínky k tomu, aby žalovanému bylo zachováno jeho právo na bydlení až do přidělení náhrady ve smyslu ustanovení § 186 odst. 3 o. z. Ze zjištění soudu prvního stupně a ze zjištění odvolacího soudu vyplývá, že poté, co byla žalovanému uložena povinnost k vyklizení bytu pod podmínkou přidělení náhrady za byt, se znovu oženil. Jeho manželka je uživatelkou bytu o třech pokojích a kuchyni s příslušenstvím o podlahové ploše obytných místností 40 m2; v bytě s ní bylí sedmnáctiletá dcera. její bývalý manžel, který má rozsudkem soudu v tomto bytě zajištěno právo na bydlení podle ustanovení § 186 odst. 3 o. z., se u manželky žalovaného prakticky nezdržuje, jen k ní občas dochází a jinak přebývá v bytě svých rodičů v jejich rodinném domku, případně u své nynější manželky, která máý svůj byt. Protože nynější manželka žalovaného je pravomocným rozsudkem určena za uživatelku svého bytu a její bývalý manžel má v tomto bytě jen právo na bydlení do přidělení náhrady, je třeba ve vztahu mezi nimi manželku žalovaného považovat za uživatelku tohoto bytu v právním smyslu slova. Proto dnem, kdy uzavřela manželství se žalovaným, vzniklo jim oběma k tomuto bytu právo společného užívání bytu podle ustanovení § 176 odst. 1 o. z. a žalovaný tedy již je společným uživatelem tohoto bytu. Bývalý manžel manželky žalovaného není oprávněn zasahovat do práv spoluuživatelů a klást překážky, aby oba společní uživatelé mohli svá práva k bytu vykonávat. pokud je byt žalovaného a jeho manželky schopen plnit funkci náhradního bytu pro žalovaného, mohlo by to být důvodem, aby mu nebylo přiznáno právo na náhradu za byt podle ustanovení § 178 o. z. již při rozhodování o zrušení práva společného užívání bytu účastníků (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 107/1967 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR). Bylo třeba tedy posoudit, zda uvedený byt je schopen plnit funkci náhradního bytu pro žalovaného. Jde o byt o podlahové ploše 40 m2, ve kterém může bydlet trvale nejvýše pět osob, aby nebyl přeplněn a nebyl zdravotně nevhodný ve smyslu ustanovení § 65 odst. 2 zákona č. 41/1964 Sb. o hospodaření s byty. I kdyby se za osobu v bytě trvale bydlící považoval bývalý manžel manželky žalovaného, který se ale ve skutečnosti v bytě nezdržuje, bydlely by v bytě čtyři osoby včetně žalovaného, takže by tento byt nebyl přeplněný a zdravotně nevhodný. Uváží-li se přitom, že bývalý manžel manželky žalovaného se v bytě nezdržuje, je tedy byt, který žalovaný získal sňatkem, schopný plnit pro něho funkci náhradního bytu a žalovaný bezdůvodně uplatňuje své právo na bydlení v bytě žalobkyně a odpírá jej vyklidit. Uplatňování jeho práva na bydlení se pak za uvedené situace jeví jako jednání, které je v rozporu se zásadami socialistického soužití (čl. VI o. z.) a které je zneužíváním práva na úkor (čl. VII o. z.) žalobkyně. Jsou tedy splněny podmínky k tomu, aby nárok žalovaného na přidělení náhradního bytu nebo náhradního ubytování, který mu byl zajištěn rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 10 z 24. 4. 1978 č. j. 16 C 62/78-13, byl mu k žalobě žalobkyně odejmut a aby tedy žalovanému bylo uloženo splnit povinnost k vyklizení bytu bez poskytnutí náhrady za byt. Byl proto jako důvodné vyhověno ( § 220 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Přihlásit k odběru Přihlášením k newsletteru souhlasíte se zpracovaním osobních údajů. Tisk RSS ©2026 Nejvyšší soud Na našich webových stránkách používáme soubory cookie, abychom vám poskytli co nejrelevantnější zážitek tím, že si zapamatujeme vaše preference pro opakované návštěvy. Kliknutím na „Přijmout vše“ souhlasíte s používáním všech souborů cookie. Můžete však navštívit „Nastavení souborů cookie“ a poskytnout kontrolovaný souhlas. Nastavení cookies Akceptovat vše Správa souhladů Zavřít Přehled ochrany osobních údajů Tento web používá soubory cookie ke zlepšení vašeho zážitku při procházení webem. Z nich se ve vašem prohlížeči ukládají soubory cookie, které jsou kategorizovány podle potřeby, protože jsou nezbytné pro fungování základních funkcí webu. Používáme také soubory cookie třetích stran, které nám pomáhají analyzovat a porozumět tomu, jak tento web používáte. Tyto soubory cookie budou ve vašem prohlížeči uloženy pouze s vaším souhlasem. Máte také možnost odhlásit se z těchto souborů cookie. Ale odhlášení některých z těchto souborů cookie může ovlivnit váš zážitek z prohlížení. Nezbytné Nezbytné Vždy povoleno Nezbytné soubory cookie jsou naprosto nezbytné pro správné fungování webu. Tyto soubory cookie anonymně zajišťují základní funkce a bezpečnostní prvky webu. Cookie Délka Popis cookielawinfo-checkbox-analytics 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Analytics". cookielawinfo-checkbox-functional 11 months The cookie is set by GDPR cookie consent to record the user consent for the cookies in the category "Functional". cookielawinfo-checkbox-necessary 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookies is used to store the user consent for the cookies in the category "Necessary". cookielawinfo-checkbox-others 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Other. cookielawinfo-checkbox-performance 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Performance". viewed_cookie_policy 11 months The cookie is set by the GDPR Cookie Consent plugin and is used to store whether or not user has consented to the use of cookies. It does not store any personal data. Výkonnostní Výkonnostní Výkonnostní cookies se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních indexů webových stránek, což pomáhá při poskytování lepší uživatelské zkušenosti pro návštěvníky. Analytické Analytické Analytické soubory cookie se používají k pochopení toho, jak návštěvníci interagují s webem. Tyto soubory cookie pomáhají poskytovat informace o metrikách počtu návštěvníků, míře okamžitého opuštění, zdroji návštěvnosti atd. Ostatní Ostatní Další nekategorizované soubory cookie jsou ty, které jsou analyzovány a dosud nebyly zařazeny do žádné kategorie. ULOŽIT A PŘIJMOUT Tyto stránky využívají Cookies. Používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s používáním Cookies. Zjistit více OK, rozumím

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (5)