11 CO 298/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Michala Prince a JUDr. Elišky Galiazzo ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o částka s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 28C 120/2020 - 97,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částka se specifikovaným s úrokem z prodlení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok II.).

2. Soud prvního stupně (dále též„ soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že dne datum došlo k dopravní nehodě, která byla způsobena provozem motorového vozidla, jehož pojistitelem byla žalovaná. V důsledku jednání viníka nehody si poškozená musela po dobu opravy poškozeného automobilu pronajmout automobil náhradní, a to od data datum do datum, tedy po dobu 38 dnů. Poškozená si zapůjčila automobil značky Renault Sc, denní sazba za zapůjčení náhradního vozidla byla stanovena, dle sazebníku žalované, ve výši částka za den. Žalobkyně za půjčení vozidla vystavila poškozené fakturu číslo (ze dne datum) na částku částka (se splatností do datum). Žalovaná poškozené uhradila pouze částku částka, žalobkyně proto dne datum vyzvala žalovanou k úhradě částky částka, kterou však žalovaná uhradit odmítla s odůvodněním, že viník dopravní nehody nenese odpovědnost za to, že z důvodu přetočeného tachometru na poškozeném vozidle neodebral první vydražitel vůz, a musela se konat další dražba. Žalobkyně argumentovala tím, že poškozená automobil koupila (dne datum) v dobré víře, netušila, že tachometr je přetočený, a proto za tuto skutečnost nemůže být sankcionována. Dne datum poškozená postoupila žalobkyni svou pohledávku za žalovanou.

3. Soud vyšel ze zjištění, že skutečnosti, že dne datum došlo k dopravní nehodě, viník nehody i to, že pojistníkem vozidla viníka nehody byla žalovaná, byly nesporné. příjmení bylo též, že poškozená jméno příjmení nahlásila škodní událost žalované dne datum, jakož i to, že náklady na zapůjčení náhradního automobilu (příjmení Scénic) představovaly částku částka za den. Ve dnech datum a datum oznámila žalovaná poškozené, že se jedná o totální škodu. Dne datum proběhla aukce využitelných zbytků („ vraku“) vozidla, při které bylo zjištěno, že jejich hodnota činí částka, a poškozené bylo poskytnuto plnění v částce částka. Vydražitel si vrak dne datum odmítl převzít, neboť zjistil, že má„ přetočený“ tachometr; z tohoto důvodu se dne datum konala další aukce. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalovaná sdělila poškozené, že se jedná o totální škodu a bude jí vyplacena částka částka, neboť obvyklá cena vozidla činila částka a využitelné zbytky vozidla mají cenu částka. Z faktury ze dne datum (číslo) soud zjistil, že poškozené byla za zapůjčení náhradního vozidla příjmení jméno po dobu 38 dnů fakturována částka částka. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že jméno příjmení svou pohledávku za žalovanou výši částka postoupila žalobkyni. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalovaná sdělila, že zasílá částku částka, a to jednak za parkovné (částka), jednak za zapůjčení náhradního vozidla za dobu od nahlášení nehody do sdělení o totální škodě + tři pracovní dny (částka). Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby upomenula žalovanou o úhradu částky částka s příslušenstvím.

4. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. a uvedl, že judikatura dovodila, že újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na vypůjčení osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu (který nemohl použít v důsledku poškození), je skutečnou škodou, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů. Dále uvedl, že pokud si poškozená půjčila náhradní automobil do doby, než jí byly poskytnuty finanční prostředky za způsobenou škodu, lze tyto výdaje považovat za výdaje nutně a účelně vynaložené v souvislosti se způsobenou škodou. Další výdaje poškozené vynaložené v důsledku toho, že v aukci nebyl odebrán poškozený automobil (z důvodu přetočeného tachometru), již nejsou vynaloženy v souvislosti s dopravní nehodou.

5. Žalobkyně ve včasném odvolání (do obou výroků napadeného rozhodnutí) namítala nesprávné právní posouzení rozhodných skutečností, zejména nesprávné posouzení okolností přetočeného tachometru, neboť v žádném případě nelze vyloučit řádné užívání náhradního vozidla až do datum, když poškozená až dne datum obdržela finanční prostředky za prodej vraku poškozeného vozidla v druhé aukci. Poškozená při běžném užívání poškozeného vozidla nemohla vědět či zjistit, že tachometr byl na vozidle přetočen. Tato skutečnost nemůže být kladena k tíži poškozené a vylučovat oprávněnost nároku žalobkyně na úhradu nákladů za užívání náhradního vozidla v plném rozsahu, když k zásahu na tachometru došlo již v roce rok, ale poškozená koupila vozidlo až v roce 2017. Žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2932/2020, který deklaruje nutnost přihlédnout při posouzení adekvátní délky užívání náhradního vozidla k reálným finančním možnostem poškozené, nikoliv k okamžiku oznámení o totální škodě. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně buď změnil a žalobě vyhověl nebo zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že vada prodávané věci (v jejímž důsledku nedošlo k prodeji vraku v první aukci) nemá souvislost s protiprávním jednáním škůdce ani jeho pojistitele. Povinností žalované nebylo poskytovat poškozené součinnost k prodeji vraku vozidla. Žalovaná aukci prováděla pouze proto, aby zjistila obvyklou cenu zbytků vozidla; zda poškozená vrak prodá, nebo si ho ponechá, bylo pouze na ní. K žalobkyní odkazovanému nálezu Ústavního soudu uvedla, že nesouvisí se skutkovým stavem zjištěným v tomto řízení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalované náklady odvolacího řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a odvolání neshledal důvodným.

8. Soud prvního stupně v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav a věc po právní stránce správně posoudil, když dospěl k závěru, že náklady na zapůjčení náhradního vozidla vynaložené po poskytnutí pojistného plnění poškozené nelze považovat za náklady účelně vynaložené. Přihlédl přitom k poměrům souzené věci, když bylo zřejmé, že náklady, jejichž přiznání se žalobkyně domáhala, byly náklady vynaložené na zapůjčení náhradního vozidla do doby zpeněžení použitelných zbytků (vraku) vozidla.

9. Ve vztahu k otázce účelně vynaložených nákladů v obdobných věcech (dle zákona č. 168/1999 Sb.) novější judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3831/17, dostupný na webová adresa, resp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. 25 Cdo 2015/2019 - 166, dostupný na webová adresa) korigovala využitelnost závěrů judikatury starší (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 25 Cdo 712/2011, resp. rozsudku ze dne datum, sp. zn. 25 Cdo 232/2012). Judikaturní„ posun“ nastal zejména v požadavku, aby konec období, po něž lze náklady vynaložené na užívání náhradního vozidla pokládat za účelně vynaložené v příčinné souvislosti s poškozením vozidla, nebyl„ automaticky“ spojován s oznámením pojišťovny o (totální) škodě.

10. Soud prvního stupně, byť na žádné konkrétní rozhodnutí Ústavního či Nejvyššího soudu neodkázal, se od shora zmíněné novější judikatury neodchýlil.

11. Namítala-li žalobkyně, že soud nevzal zřetel ke skutečnosti, že judikatura Ústavního soudu deklaruje nutnost přihlédnout při posouzení adekvátní délky užívání náhradního vozidla k reálným finančním možnostem poškozené, nikoliv k okamžiku oznámení o totální škodě, je třeba podotknout, že soud prvního stupně uzavřel, že pokud si poškozená půjčila náhradní automobil do doby, než jí byly poskytnuty finanční prostředky za způsobenou škodu, lze tyto výdaje považovat za výdaje účelně vynaložené. Tento závěr je s výše odkazovanou novější judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu v souladu.

12. Z novější judikatury, ani ze žalobkyní odkazovaného nálezu Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 2932/20), neplyne, že by období, po které lze náklady na zapůjčení náhradního vozidla pokládat za účelně vynaložené, mělo být delší, než do poskytnutí pojistného plnění poškozenému. Domáhá-li se žalobkyně v souzené věci toho, aby za účelně vynaložené náklady byly uznány náklady na zapůjčení náhradního vozidla až do doby zpeněžení použitelných zbytků vozidla, je třeba konstatovat, že opodstatněnost tohoto požadavku se ze žalobcem odkazovaného nálezu Ústavního soudu (ani z jiné judikatury) nepodává. Poškozené se pojistného plnění za poškození vozidla dostalo, a užívala-li přesto dále náhradní vozidlo, neboť vyčkávala zpeněžení vraku vozidla v druhé aukci, byť jí nic nebránilo v tom, aby vrak vozidla zpeněžila sama, nelze než přisvědčit soudu prvního stupně, že takto vzniklé náklady nelze pokládat za účelně vynaložené v příčinné souvislosti s poškozením vozidla.

13. Namítala-li žalobkyně, že za stěžejní otázku je třeba považovat„ posouzení okolností přetočeného tachometru“ a vytýkala-li soudu, že se jejím posouzením nezabýval, jde o námitku nepřípadnou. Bylo totiž na poškozené (jak přiléhavě ve vyjádření k odvolání uvedla žalovaná), zda použitelné zbytky (vrak) vozidla prodá, či zda si je ponechá. Za situace, kdy vítěz první aukce (resp. osoba, která učinila nejvyšší nabídku) pozbyl po zjištění„ přetočeného“ tachometru o koupi zájem, nemusela poškozená vyčkávat do další aukce, ale mohla zbytky vozidla zpeněžit sama. Skutečnost, že vítěz aukce„ stáhl“ svou nabídku z výše uvedeného důvodu, je proto bez významu (mohl tak učinit i z důvodů jiných a na věci by se tím nic neměnilo); soud prvního stupně tudíž nepochybil, když se otázkou„ přetočeného“ tachometru nezabýval.

14. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil v obou napadených výrocích (§ 219 o. s. ř.), když soud prvního stupně správně rozhodl též o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšné žalované vznikly náklady zastoupení advokátem, za něž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT”) ve výši po částka za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d), g) AT (vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání), 2 paušální náhrady výdajů po částka dle § 13 odst. 4 AT, a daň z přidané hodnoty ve výši 21% dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř., v součtu tedy částka. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.