11 Co 454/84
Sbírka: R 43/1986
V PLATNOSTIPrávní věta
Závěť není neplatná, i když v ní zůstavitel bez souhlasu svého manžela pořizoval o majetku, který byl v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví.
Plný text
Závěť není neplatná, i když v ní zůstavitel bez souhlasu svého manžela pořizoval o majetku, který byl v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví. Č. 43/1986 sb. rozh. Závěť není neplatná, i když v ní zůstavitel bez souhlasu svého manžela pořizoval o majetku, který byl v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví. (Usnesení městského soudu v Praze z 2. 1. 1985, 11 Co 454/84 ) Státní notářství pro Prahu 10 rozhodnutím určilo, že závěti zůstavitelky z 25. 1. 1977 a z 2. 11. 1982 jsou platné. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedlo, že neobstojí důvody neplatnosti těchto závětí, uplatňované manželem zůstavitelky, protože nic nebrání pořizovateli závěti, aby v ní disponoval i s těmito předměty, které má v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů. Druhá závěť obstojí v porovnání se závětí první, protože se týká jiného majetku zůstavitelky. Pokud šlo v druhé závěti o úspory na vkladní knížce, tato vkladní knížka se v dědictví nenašla. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání manžel zůstavitelky a navrhl, aby bylo změněno tak, že obě závěti jsou neplatné. Podle jeho názoru nebyla zůstavitelka oprávněna disponovat rodinným domkem, který náležel do jejího bezpodílového spoluvlastnictví s odvolatelem, protože k tomu neměla jeho souhlas. Rodinný domek v závěti ani řádně neoznačila, takže závěť je rovněž neurčitá. Dále měl odvolatel za to, že pořizovatel závěti není oprávněn ve své závěti disponovat s předměty, které jsou v bezpodílovém spoluvlastnictví, protože v té době se ještě neví, jak bude toto spoluvlastnictví vypořádáno pro případ jeho smrti. Podle názoru nebyla správně posouzena ani platnost druhé závěti, protože z ní výslovně vyplývá, že ji pořizovatelka nepořídila pro účely, takže zřejmě, chtěla aby majetek v ní uvedený nebyl projednán v řízení o dědictví. Městský soud v Praze uvedené rozhodnutí státního notářství potvrdil. Z odůvodnění: V projednávané věci přicházel v úvahu jako jediný dědic ze zákona po zůstavitelce její manžel. Zůstavitelka však zanechala závěti, a to z 25. 1. 1977 a z 2. 11. 1982. V první závěti vyslovila, aby „domek čp. 2325 v P.-Z., který dostala jako svatební dar“, zdědila po ní její sestra D. H. V druhé závěti, označené „Není pro úřady“, vyslovila, aby její šperky získané v době za svobodna, si rozdělily její sestry M. H. a D. H. a šperky, které jí dal manžel, aby si nechal pro sebe on, šatstvo a prádlo aby dal její manžel jejím sestrám M. H. a D. H. a vklad na vkladní knížce, na který si šetřila v zaměstnání, aby byl rozdělen mezi synovce J. K. a neteř P. S. Podle protokolu o předběžném šetření patřila kromě rodinného domku do dědictví ještě rekreační chata, která byla rovněž v bezpodílovém spoluvlastnictví zůstavitelky a jejího manžela, dále vklady na cestovních knížkách, osobní automobil zn. Moskvič a další movité věci osobní a domácí potřeby. Manžel zůstavitelky namítl neplatnost obou závětí; sestry zůstavitelky naproti tomu uplatňovaly, že závěti jsou platné; uvedenou otázku právního posouzení platnosti řešilo státní notářství svým rozhodnutím, které považuje i odvolací soud za věcné správné. Obě uvedené závěti jsou svým obsahem jasné a určité; vkladní knížka označená v druhé závěti se však v dědictví nenašla. Věci i dědici jsou ustanoveni jasně a srozumitelně, přičemž obě závěti vedle sebe mohou obstát, protože jejich ustanovení pokud jde o majetek a dědice, se nepřekrývají. V druhém závěti zůstavitelka nakládala jen s věcmi a vklady, které náležely do jejího osobního vlastnictví. To, že v ní zůstavitelka uvedla, že není závěť určena pro úřady, nečiní ji neplatnou, protože rozhodující jsou závěti vyslovené dispozice zůstavitelky s majetkem pro případ její smrti, nikoliv způsob, jakým mají být podle jejího přání realizovány. V tom směru zůstavitelka závazné pokyny dávat nemohla a tak tedy jen tyto její výhrady mají povahu neplatné podmínky ve smyslu ustanovení § 478 o. z. Manžel zůstavitelky namítal ohledně první závěti, že zůstavitelka tu disponovala rodinným domkem, který byl předmětem jejich bezpodílového spoluvlastnictví, jak to vyplývalo z kupní smlouvy z 13. 2. 1961, podle níž zůstavitelka domek koupila jako vdaná, takže jej nabyla do zákonného majetkového společenství manželů, jež se později přeměnilo na bezpodílové spoluvlastnictví ve smyslu ustanovení § 143 a násl. o. z. ( § 500 odst. 1 o. z.). Není v souladu s povahou závěti jako jednostranného právního úkonu, aby si k ní musel pořizovatel vyžadovat i předměty v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví. Manželé také nesmějí pořizovat společnou závěť se zřetelem na ustanovení § 476 odst. 3 o. z. Pokud jde o to, zda pořízení závětí o majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví neodporuje ustanovení § 145 odst. 1 o. z., pak je třeba mít na zřeteli, že bezpodílové spoluvlastnictví vzhledem k povaze jejich majetkového společenství se považují každý za vlastníka celé věci, neboť jejich účast na vlastnictví takové společné věci není vymezena nějakým podílem, nýbrž je jen omezena rovnými právy druhého manžela ve smyslu ustanovení § 145 odst. 1 o.z. K tomu pak přistupuje ještě i další skutečnost, že totiž státní notářství při projednání dědictví podle závěti není bezvýjimečně vázáno pořizovatelovým určením, které věci má některý z dědiců nabýt, ale je závěti zavázano vždy jen pokud jde o určení míry dědických podílů, vyjádřené i v ceně určitých věcí, s nimiž v závěti zůstavitel nakládal. Také takové dědictví, které zůstavitel ve své závěti zcela mezi jednotlivé dědice rozdělil, se vypořádá podle ustanovení § 482 a § 483 o. z.; nedojde-li mezi dědici k dohodě o vypořádání, státní notářství se může v tomto ohledu od ustanovení závěti odchýlit ohledně rozdělení věcí, jestliže je to v zájmu účelného vypořádání dědictví z hlediska zájmu společnosti ( § 484 odst. 2 o. z.). Jestliže tedy v projednávané věci zůstavitelka ustanovila za dědičku rodinného domku náležejícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů svoji sestru, pak pro případ, že při rozhodování o tom, co z majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví zůstavitelky a jejího manžela patří do dědictví (§ 34 odst. 1 not. ř.), tento domek do dědictví nepřipadne nebo do něj připadne jen z části, určila tak v závěti především velikost dědického podílu závětní dědičky, jež lze vyjádřit poměrem ceny tohoto rodinného domku k celému dědictví. Závěr státního notářství o platnosti obou závětí byl tedy věcně správný a odvolací soud proto rozhodnutí státního notářství potvrdil (§ 227 a § 219 o. s. ř.). Přihlásit k odběru Přihlášením k newsletteru souhlasíte se zpracovaním osobních údajů. Tisk RSS ©2026 Nejvyšší soud Na našich webových stránkách používáme soubory cookie, abychom vám poskytli co nejrelevantnější zážitek tím, že si zapamatujeme vaše preference pro opakované návštěvy. Kliknutím na „Přijmout vše“ souhlasíte s používáním všech souborů cookie. Můžete však navštívit „Nastavení souborů cookie“ a poskytnout kontrolovaný souhlas. Nastavení cookies Akceptovat vše Správa souhladů Zavřít Přehled ochrany osobních údajů Tento web používá soubory cookie ke zlepšení vašeho zážitku při procházení webem. Z nich se ve vašem prohlížeči ukládají soubory cookie, které jsou kategorizovány podle potřeby, protože jsou nezbytné pro fungování základních funkcí webu. Používáme také soubory cookie třetích stran, které nám pomáhají analyzovat a porozumět tomu, jak tento web používáte. Tyto soubory cookie budou ve vašem prohlížeči uloženy pouze s vaším souhlasem. Máte také možnost odhlásit se z těchto souborů cookie. Ale odhlášení některých z těchto souborů cookie může ovlivnit váš zážitek z prohlížení. Nezbytné Nezbytné Vždy povoleno Nezbytné soubory cookie jsou naprosto nezbytné pro správné fungování webu. Tyto soubory cookie anonymně zajišťují základní funkce a bezpečnostní prvky webu. Cookie Délka Popis cookielawinfo-checkbox-analytics 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Analytics". cookielawinfo-checkbox-functional 11 months The cookie is set by GDPR cookie consent to record the user consent for the cookies in the category "Functional". cookielawinfo-checkbox-necessary 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookies is used to store the user consent for the cookies in the category "Necessary". cookielawinfo-checkbox-others 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Other. cookielawinfo-checkbox-performance 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Performance". viewed_cookie_policy 11 months The cookie is set by the GDPR Cookie Consent plugin and is used to store whether or not user has consented to the use of cookies. It does not store any personal data. Výkonnostní Výkonnostní Výkonnostní cookies se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních indexů webových stránek, což pomáhá při poskytování lepší uživatelské zkušenosti pro návštěvníky. Analytické Analytické Analytické soubory cookie se používají k pochopení toho, jak návštěvníci interagují s webem. Tyto soubory cookie pomáhají poskytovat informace o metrikách počtu návštěvníků, míře okamžitého opuštění, zdroji návštěvnosti atd. Ostatní Ostatní Další nekategorizované soubory cookie jsou ty, které jsou analyzovány a dosud nebyly zařazeny do žádné kategorie. ULOŽIT A PŘIJMOUT Tyto stránky využívají Cookies. Používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s používáním Cookies. Zjistit více OK, rozumím
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.