11 CO 94/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudkyň JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o částka s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, č.j. 8 C 74/2017 - 237,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částka (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu žalobkyně, jímž se domáhala zaplacení uvedené částky s tvrzením, že účastníci spolupracovali od roku rok na základě ústně uzavřené smlouvy o spolupráci a žalobkyně dodávala žalované služby týkající se daňové poradenské sféry, které žalované vyúčtovala fakturou ze dne datum, číslo splatnou dne datum. Následně doplnila tvrzení tak, že mezi jednatelkou žalované paní příjmení, jednatelem žalobkyně panem příjmení, a jméno příjmení, společníkem žalované a druhem paní příjmení, probíhala dlouhodobá spolupráce. V roce rok pan jméno příjmení přišel s nápadem vytvořit projekt – daňový automat. jméno příjmení, jméno příjmení, žalovaná a jméno příjmení se dohodli na tom, že společnost právnická osoba bude provozovatelem serveru, na kterém bude daňový automat umístěn, a právnická osoba 25 s.r.o. měla systém pod vedením jméno příjmení naprogramovat, za tímto účelem jezdil pan jméno příjmení pravidelně do obec, kde sídlila právnická osoba 25 s.r.o. Na jaře roku 2012 proběhl úspěšně testovací provoz. Následně se zúčastněné strany dohodly tak, že jméno příjmení odejde ze své tehdejší manažerské pozice a založí nebo odkoupí daňově poradenskou společnost, která bude žalované dodávat služby. V rámci této právnická osoba příjmení dokončí daňový automat. Daňový automat bude moci žalobkyně využívat bezplatně pro zpracování daňových přiznání klientů. Z ostatních přiznání zpracovaných v daňovém automatu u žalované bude vyplácena 30% provize žalobkyni a po prvním roce tohoto společného provozu daňového automatu žalovaná vykompenzuje jméno příjmení a žalobkyni rozdíl mezi náklady na vývoj a provizemi. V létě roku 2013 se stal pan jméno příjmení v souladu s touto dohodou společníkem a jednatelem žalobkyně. Od září rok žalobkyně zaměstnala další čtyři zaměstnance a věnovala se dokončení projektu daňového automatu. Od ledna 2014 žalovaná, paní příjmení a pan příjmení odmítali se žalobkyní nadále komunikovat, avšak celý projekt daňového automatu nadále provozovali. Žalobkyně v souladu s předem dojednanou dohodou poskytla v průběhu roku 2013 žalované služby (spočívající zejména v přípravě automatu na daňová přiznání 2013 a zpracování přehledů včetně několika celodenních konzultací v obec, provádění testovacích příkladů a průběžné konzultace s AG 25 ve věci oprav, analýze dotazů a kontrole formální správnosti odkazů a externích linků, poskytnutí aktualizovaných údajů, úpravě faktických chyb v textech a přehledech o příjmech, návrh na logické seskupení dotazů a změny v řazení dotazů, návrh generovat průvodní dopis ve všech případech, slovník pojmů – zkrácená část, příprava a úprava a doplnění hesel, slovník pojmů – popisná část, příprava, úprava a doplnění hesel, konzultace v obec, testování systému, prezentace systémů významným zaměstnavatelům), které vyúčtovala ve výši částka. V rozporu s dohodou žalobkyně nedostala od žalované žádnou provizi, požaduje v tomto řízení úhradu nákladů, které měla s vývojem daňového automatu. Celkem se jednalo asi o 2,5 mil. Kč, avšak požaduje pouze částku vyúčtovanou fakturou, za práci daňových poradců (jméno příjmení a jméno příjmení) 281 hodin za částka na hodinu, celkem částka; administrativní služby za částka v rozsahu 47 hodin po částka, které prováděla jméno příjmení a jméno příjmení; cestovné ve výši částka za tři cesty do obec automobilem Audi, promeškaný čas částka za každou i započatou půlhodinu částka včetně DPH a parkovné částka; vedlejší náklady částka (občanský zákoník částka a jeho nejdůležitější změny částka, Občanské právo pro každého částka, balné a poštovné Česká pošta – dobírka částka). U firmy Mazars skončil p. příjmení dohodou k dubnu rok.

3. Takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem poté, co usnesením Městského soudu v Praze č.j. 11 Co 383/2020 - 207 byl rozsudek č.j. 8 C 74/2017 - 176 zrušen.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně vyúčtovala fakturou ze dne datum za daňově poradenské služby částku částka včetně DPH. V roce rok se jméno příjmení s jméno příjmení dohodli s p. příjmení na spolupráci na projektu tzv.„ daňového automatu“, jehož provozovatelem měla být žalovaná, která nesla náklady na jeho naprogramování právnická osoba 25, pan příjmení, který byl v té době zaměstnancem spol. Mazars, se měl na tvorbě projektu podílet po odborné daňové stránce s tím, že na stránkách daňového automatu bude umístěno logo daňově poradenské firmy Mazars. ulice probíhala v roce rok a rok, kdy proběhl testovací provoz, a v březnu rok byla testovací verze ke zpracování daňového přiznání za rok rok umístěna na internet. Z výpovědi svědků příjmení, příjmení, příjmení a Kohouta zjistil, že ústní dohoda (uzavřená podle § 51 obč. zák.) mezi žalovanou a panem příjmení (tehdy zaměstnancem Mazars) byla taková že p. příjmení poskytne odborné služby na daňovém automatu ve vztahu k žalované zdarma, přičemž benefit pro právnická osoba spočíval v umístění loga. Na jaře rok odešel p. příjmení z firmy Mazars, odkoupil firmu žalobkyně a od července se stal jejím jednatelem, se souhlasem žalované bylo vyměněno logo Mazars za kontakt na pana příjmení a posléze za logo žalobkyně. Tvrzení žalobkyně o následné změně dohody mezi zúčastněnými stranami, že daňový automat bude moci žalobkyně využívat bezplatně pro zpracování daňových přiznání klientů, z ostatních přiznání zpracovaných v daňovém automatu u žalované bude vyplácena 30% provize a po prvním roce tohoto společného provozu daňového automatu žalovaná vykompenzuje panu příjmení a žalobkyni rozdíl mezi náklady na vývoj a získanými provizemi, bez ohledu na to, zda projekt bude ziskový, v řízení prokázáno nebylo. Z výpovědí svědků příjmení a příjmení a z e-mailu jednatele žalobkyně ze dne datum adresovaného svědkovi jméno vyplynulo, že pan příjmení jako fyzická osoba i jako jednatel„ vytváří algoritmus automatu zdarma, nese i další výdaje a garantuje jeho správnost, přitom do budoucna z něj žádné výnosy mít nebudou. Dále už takto nemůže automat dotovat a je třeba se rychle dohodnout, jak budou v projektu pokračovat“. Dosavadní dohoda, podle které měl p. příjmení z daňového automatu přínos pouze v tom, že ve složitějších případech byli klienti odkazováni na daňové služby poskytované žalobkyní (kdy se uvažovalo i o zřízení platební brány ve prospěch žalobkyně pro platby telefonických konzultací) přestala žalobkyni vyhovovat a usilovala o její změnu, avšak uzavření jiné dohody mezi účastníky řízení z žádného důkazu nevyplynulo. Po doplnění dokazování o výslech jednatelů účastníků řízení dospěl k závěru, že mezi nimi sice existovala určitá spolupráce, jejíž parametry však nebyly dohodnuty a představy stran o charakteru plnění, jakož i úplatnosti, byly zcela odlišné. Představy jednatelky žalované o jednoduchém daňovém přiznání se neshodovaly s odbornými výstupy žalobkyně, která vyslovila nesouhlas s úpravou jí zpracovaného textu. Nedošlo ke shodě ohledně předmětu činnosti ani rozsahu či výsledku, otázka případného vzájemného finančního vypořádání nebyla mezi účastníky žádným způsobem dohodnuta. Dovodil proto, že nedošlo k uzavření žádné dohody o podobě jejich spolupráce a činnosti, o níž žalobkyně tvrdí, že je vykonala a vyúčtovala, a dospěl k závěru, že na straně žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o.z. získáním majetkového prospěchu bez právního důvodu. Z výpovědi jednatele žalobkyně i svědka příjmení bylo zjištěno, že veškeré odborné konzultace byly poskytovány žalobkyní pouze svědkovi jméno (který pracoval pro AG 25 jako subdodavatel), potažmo právnická osoba 25, která za své služby vyúčtovala a inkasovala od žalované částku částka. Vzniklo-li bezdůvodné obohacení, pak jedině na straně příjemce plnění od žalobkyně, nikoli na straně žalované. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání a navrhla jej změnit či zrušit, a přikázat věc k projednání a rozhodnutí jinému soudci. Namítá nepřezkoumatelnost rozsudku a jeho rozpornost, když soud I. stupně sice dospěl k tomu, že mezi účastníky existovala určitá spolupráce, ale činnosti vykonané žalobkyní vůči žalované nemají právní důvod. Právním důvodem je totiž spolupráce na projektu daňového automatu. Nelze uzavřít, že nebyla uzavřena žádná smlouva, byla uzavřena smlouva o dílo, strany řádně sjednaly odměnu (a pro případ, že by soud neměl prokázanou dohodu o ceně díla, měl postupovat dle § 546 odst. 1 obch. zák.). Žalovaná potvrdila, že žalobkyně vytvářela slovník pojmů, účastnila se schůzek v obec a obec, kde pracovala na systematičnosti daňového automatu, což potvrdili i slyšení svědci. Žalovaná od počátku uvádí nepravdu, vyjádření jsou nevěrohodná. Žalobkyně se nedomnívá, že je třeba postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Zdůraznila, že postup soudu, kdy žalobkyni vyzval, aby pouze prokázala, jaký byl zisk žalované z daňového automatu, považuje v rozporu s hmotným právem. Vytýká soudu I. stupně, že neprovedl navržené důkazy včetně výslechu zaměstnanců, znalecký posudek k posouzení hodnoty výkonů, ani daňové přiznání žalované pro rok rok až současnost a statistiky z projektu daňového automatu o tom, kolik daňových přiznání bylo od roku 2014 po současnost generováno k prokázání zisku. Žalobkyně prokázala či byla připravena prokázat, že účastníci společně vytvářeli dílo daňový automat, žalobkyně poskytovala žalované služby a práce směřující k vytvoření tohoto díla, výsledek své práce předala přímo žalované po částech a v podobě, jak jej žalobkyně spoluvytvářela, fungoval minimálně v době vytvoření (notářský zápis), žalovaná znemožnila ze dne na den přístup k dílu a práce nikdy řádně nereklamovala, proto je povinna uhradit cenu, kterou by zaplatila za srovnatelné dílo.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek potvrdit. Po provedeném účastnickém výslechu dospěl soud ke správnému závěru, že nebyla uzavřena ústní smlouva o žalobkyní tvrzeném obsahu, poučil žalobkyni o jiném právním názoru a vyzval ke specifikaci, jaké dílo bylo předáváno, kdy a zda je žalovaná v období od září do prosince rok převzala. Žalobkyně setrvala na závěru, že byla uzavřena smlouva o dílo, avšak není zřejmé, zda měla vytvořit dílo pro žalovanou nebo jej měly vytvořit společně, pak by nebyly ve vztahu objednatel a zhotovitel. Specifikace prací je natolik obecná, že nedostačuje nejen pro určení díla, ale ani plnění dle bezdůvodného obohacení, přičemž odkázala na § 536 a § 556 obch. zák, kdy žalovaná nikdy neprojevila vůli uzavřít smlouvu o dílo. Absentuje tvrzení o vymezení určitého díla a chybí tvrzení k záměru stran uzavřít smlouvu bez dohody o způsobu určení ceny díla. Bylo prokázáno, že projekt s názvem Daňový automat byl vytvořen v letech rok a rok bez jakékoli účasti žalobkyně, zamýšlená spolupráce na projektu v roce rok nebyla naplněna, avšak předmětem zamýšlené spolupráce nikdy nemělo být vytvoření jakéhokoli díla. Svědek příjmení vypověděl, že daňový automat byl vyvíjen v rámci právnická osoba, což patřilo k pracovním úkolům pana příjmení. Jediným plněním žalobkyně, které bylo žalované nabídnuto, byl slovníček pojmů, který byl kompilátem informací z wikipedie a jiných internetových zdrojů a měl nulovou hodnotu, nadto mohl žalovanou poškodit, a proto nebyl žalovanou přijat. K zamítnutí navrhovaných důkazů má za to, že nedostatek tvrzení nelze nahrazovat výslechem zaměstnanců či znaleckým posudkem, když žalobkyně nekonkretizovala jednotlivé výkony.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

8. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu, svůj závěr o bezdůvodném obohacení nezaložil na neunesení břemene tvrzení a důkazního, proto nepochybil, pokud neprovedl důkazy navržené žalobkyní, tedy výslech zaměstnanců, znalecký posudek a daňová přiznání žalované počínaje rokem rok, jakož i statistiku ke zjištění, kolik daňových přiznání z daňového automatu bylo počínaje rokem rok generováno. Věc posoudil správně i po stránce právní jako bezdůvodné obohacení, avšak nikoli dle § 2991 odst. 2 o.z., nýbrž podle § 451 odst. 2 obč. zák. ve znění do datum.

9. Podle § 451 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění do datum kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Za situace, kdy žalovaná učinila sporným uzavření ústní dohody, soud I. stupně provedl dokazování účastnickou výpovědí jednatelů stran a dospěl ke správnému závěru, že provedeným dokazováním výpovědí jednatelů ve spojení s výpověďmi svědků a listinnými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky žádná smlouva (ať již o dílo či innominátní) nebyla uzavřena, neboť nedošlo k dohodě o žádném konkrétním předmětu plnění ze strany žalobkyně směrem ke straně žalované.

11. Nedůvodná je argumentace žalobkyně o nelogičnosti a rozpornosti odůvodnění rozsudku. To, že probíhala mezi stranami spolupráce, bez dalšího v poměrech právní úpravy účinné do datum neznamená, že se tak dělo na smluvním základě, neboť uzavření smlouvy vyžaduje splnění podmínek, tedy musí existovat konsensus o tom, jaká jsou vzájemná práva a povinnosti stran, přičemž z účastnických výpovědí jednatelů stran bylo zjištěno, že mezi stranami proběhla jednání obsahující návrhy, avšak k jejich přijetí nedošlo, a na konkrétním obsahu smlouvy, předmětu a ceně, se strany nikdy nedohodly. Odvolací soud konstatuje, že výpověď pana příjmení a žalobní tvrzení jsou v průběhu řízení proměnlivá a nevěrohodná. Žalobkyně u jednání odvolacího soudu dne datum tvrdila, že ústní dohoda byla uzavřena mezi ním, jednatelkou žalované a u dohody byl přítomen p. příjmení, ke vzniku smlouvy mělo dle tvrzení žalobkyně dojít v srpnu rok, resp. ke dni vstupu p. příjmení do společnosti žalobkyně podle obchodního rejstříku (datum). Jednatel žalobkyně v průběhu účastnické výpovědi uvedl, že smlouva„ byla uzavřena v září rok v restauraci asi 150 m od místa bydliště jednatelky žalované“, že se dohodli, že„ na podzim rok žalobkyně dílo daňového automatu dokončí, připraví ho ke zprovoznění, že systém bude otestovaný, funkční a pokryje 95% případů“, dále v průběhu výslechu uvedl, že„ dohoda vznikla někdy v srpnu, někdy v září rok ji upravili tak, že žalobkyni nebude odměna hrazena hned, ale žalovaná jim dá 30% z výnosů, které budou připsány na účet žalované, a výnosy, které budou připsány na účet žalobkyně jsou žalobkyně a to, co bude chybět na pokrytí nákladů se zprovozněním systému v září až prosinec, bude žalobkyni vykompenzováno následující rok“, vypověděl též, že původně měla být odměna dohodnutá tak, že„ žalovaná uhradí náklady, které budou mít“. Dále uváděl, že se dohodli, že„ z daňového automatu bude mít žalobkyně výnosy, ty výnosy byly domlouvané průběžně, ale poslední, na čem se dohodli někdy v srpnu nebo září rok, že žalobkyně bude mít 30% výnosů, nikoli zisků, které poplynou protistraně“, že„ kompenzováno bude tím způsobem, že žalobkyně bude mít podíl na výnosech z automatu a teprve rozdíl, o který náklady převýší podíl na výnosech z automatu, bude dorovnán“,„ v září byla dohoda taková, že žalovaná uhradí náklady“. K dotazu soudu I. stupně výslovně potvrdil, že hodinovou sazbu strany nesjednaly. Jednatelka žalované nepotvrdila uzavření smlouvy, popsala dosavadní spolupráci s právnická osoba, kdy bylo prostřednictvím pana příjmení (před jeho odchodem v dubnu rok) domluveno, že firma bude mít na projektu logo a projekt bude právnická osoba dělat reklamu. Z její výpovědi nevyplývá, že by se s p. příjmení domlouvala na založení jeho firmy, naopak zmínila překvapení z jeho odchodu z firmy Mazars v dubnu rok, kdy jí sdělil, že se musí sundat logo Mazars. Vypověděla, že se„ všichni domnívali i zástupci AG 25, že spolupráce pokračuje tak, jak byli dohodnuti s Mazars, tedy žalobkyně nabídne propagaci, p. příjmení poskytne konzultaci jako účetní, a že daňový automat může žalobkyně využívat. Jednali o tom, že žalovaná dá zcela zdarma přístupy a žalobkyně bude platit třeba o 30% méně za automat, nebo jim žalobkyně dá nějaké vstupy zadarmo, když jim dělá image. Nedohodli se, kolik přístupů zdarma bude mít žalobkyně, část bude zadarmo, část že budou mít 30% z ceny (částka) slevu, že to bude mít žalobkyně zlevněné. O tom, že by žalovaná něco platila, ani že by měla žalovaná zaplatit žalobkyni náklady, nikdy nic nepadlo, dohoda uzavřena nebyla“. Z e-mailu ze dne datum předloženého v řízení svědkem příjmení příjmení, vyplývá, že„ jméno příjmení se mylně domníval a smíchával dohromady, jak jsou uspořádány vztahy mezi AG 25, jméno příjmení jako OSVČ, žalovanou, když uvedl„ abyste to správně pochopil, my (jméno příjmení OSVČ a právnická osoba“ žalovaná“) nejen, že vytváříme algoritmus automatu zdarma, ale neseme výdaje, PFC platí lidi, propaguje automat, prodává našim klientům, garantuje správnost, přitom přímo z něj žádné výnosy do budoucna mít nebude, naopak původní představa žalované, kterou ale budou muset s jméno a jméno revidovat, byla, že budou ještě za jeho využívání platit; platební bránu domluvila žalovaná, o tom, že to bude žalobkyni stát další výdaje, nebyla řeč“. Z výpovědi svědka příjmení nelze učinit závěr o tom, že by mezi účastníky tohoto řízení došlo k uzavření smlouvy konkrétního obsahu. Z uvedeného lze uzavřít, že smlouva uzavřena nebyla, a to ani smlouva o dílo ani smlouva innominátní, když nedošlo k naplnění podmínek potřebných pro uzavření smlouvy.

12. Soud I. stupně postupoval správně, poučil-li žalobkyni dle § 118a odst. 2 o. s. ř. o jiném právním názoru, a vyzval-li ji k doplnění tvrzení. Žalobkyně i nadále setrvala na svých dosavadních tvrzeních, nárok konstruovala tak, že se na vývoji a provozu daňového automatu podílel v rozhodném období jednatel žalobkyně a zaměstnankyně jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, uvedla procentní podíl pracovní doby, počet hodin a hodinovou sazbu, domáhala se zaplacení 328 h (z toho 15,5 h schůzky jméno příjmení a 12,5 h schůzky jméno příjmení, s tvrzením, že schůzka proběhla dne datum, datum (správně má být rok - poznámka odvolacího soudu), datum v obec a datum, a vymezila činnosti, které provedla, mj. příprava automatu na daňová přiznání rok, provádění testovacích příkladů a průběžné konzultace s AG 25 s.r.o., analýza dotazů, úprava faktických chyb v textech a přehledech o příjmech, slovník pojmů, konzultace v obec. Žalovaná namítala, že daňový automat byl hotov již v období, kdy žalovaná spolupracovala s právnická osoba, žalované nebyl žalobkyní předán žádný použitelný výsledek. Potvrdila jen 1 - 2 schůzky, k nimž došlo v obec a v obec. Soud I. stupně zrekapituloval výsledky provedeného dokazování a dospěl ke správnému závěru, že z činností, které žalobkyně vykonávala, nelze dovodit, že by žalovaná měla majetkový prospěch. Zjednodušeně řečeno, žalobkyně konstruuje nárok tak, že vykonala určité činnosti, strávila nad nimi určitý počet hodin, a proto musí dostat zaplaceno, avšak pomíjí, že bezdůvodné obohacení nespočívá v tom, že strana„ něco vykonala“, ale předpokladem bezdůvodného obohacení je majetkový prospěch jednoho subjektu a s ním související majetková újma druhého subjektu, která není zákonem nebo smlouvou předvídána. Prokazovala-li žalobkyně notářským zápisem ze dne datum, sp. zn. Nz 187 2015, N190/2015, osvědčení skutkového děje a stavu věci ohledně prezentace umístěné na internetových stránkách webová adresa, pak z tohoto důkazu nelze dovodit, že jde o výsledek činností žalobkyně, neboť v průběhu řízení bylo prokázáno výpovědí svědka příjmení a svědka příjmení, že projekt daňového automatu byl dokončen právnická osoba, s.r.o., která v prohlášení o spolupráci se společností právnická osoba potvrdila, že spolupráce začala dne datum, projekt byl ke dni zahájení spolupráce zbytečně složitý a nebyl vhodný pro začínající drobné podnikatele, většina potenciálních zájemců neměla možnost zdárně dokončit vyplnění přiznání online, a byli přesměrováváni k objednání placené konzultace s daňovým poradcem jméno příjmení; práce na zprovoznění nedokončeného projektu trvaly více než 2 měsíce a projekt byl ukončen v roce 2015. Svědek jméno potvrdil, že slovník pojmů, který byl žalobkyní dodán, částečně vycházel ze zdrojů z wikipedie a nebyl použitelný.

13. Z výše uvedeného vyplývá, že ani majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu se tak žalované nedostalo, soud I. stupně správně žalobu zamítl, a proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované náleží náklady odvolacího řízení za právní zastoupení ve výši částka spočívající v odměně za 2 úkony právní služby po částka (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) podle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále náhrada hotových výdajů za 2 úkony po částka dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., 21 % DPH ve výši částka, kterou odvolací soud uložil zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.