12 Co 214/2026

Plný text

USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Holuba a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a Mgr. Terezy Jachury Maříkové ve věci žalobkyně: xxx xxx xxx , IČO xxx, sídlem xxx xxx, xxx Praha, zastoupené advokátem xxx. J. J. sídlem xxx, xxx Praha proti žalované: xxx xxx xxx, reg. č. xxx, sídlem xxx, xxx xxx – xxx Spolková republika Německo o zaplacení částky 150 569,80 EUR s příslušenstvím k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 1. 2026, č. j. 18 EVC 6/2025-29 takto: Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. Odůvodnění:

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud I. stupně vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu (výrok II.).

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně se návrhem na vydání evropského platebního rozkazu podaným dne 4. 12. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 150 569,80 EUR s příslušenstvím jako nároku z kupní smlouvy uzavřené dne xxx. Žalobkyně dovozovala mezinárodní příslušnost českých soudů z prorogační doložky obsažené ve svých všeobecných obchodních podmínkách, podle níž měly být spory, v nichž je věcně příslušný okresní soud, rozhodovány Městským soudem v Praze, a spory, v nichž rozhoduje krajský soud, Krajským soudem v Praze.

3. Soud I. stupně posoudil prorogační doložku jako platnou podle čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) a uzavřel, že zakládá mezinárodní příslušnost českých soudů, konkrétně soudů v Praze, k projednání věci, nikoli však místní příslušnost určitého soudu. Poté dovodil, že s ohledem na okolnost, že žalovaná se sídlem ve Spolkové republice Německo nemá v České republice obecný soud, závod ani organizační složku závodu a není známo, že by zde měla majetek, nejsou dány ani podmínky místní příslušnosti na výběr dané nebo výlučné. Soud I. stupně proto postupoval podle § 105 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, a vyslovil svoji místní nepříslušnost k projednání věci a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu.

4. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, ve kterém namítla nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů k projednání věci a uvedla, že tuto námitku vznesla již ve vyjádření ze dne 27. 4. 2026, které bylo jejím prvním úkon ve věci ve smyslu čl. 26 nařízení Brusel I bis. Podle žalované proto nebyl důvod ani pro vyslovení místní nepříslušnosti soudu I. stupně a ani pro předložení věci Nejvyššímu soudu.

5. Žalovaná tvrdila, že účastnice dne xxx uzavřely dodavatelskou rámcovou smlouvu, která se vztahuje též na kupní smlouvy ze dne xxx a xxx, z nichž žalobkyně dovozuje svůj nárok. Podle čl. 7.4 rámcové smlouvy je pro všechny spory v souvislosti s touto smlouvou příslušný soud podle sídla kupujícího (tj. žalované) a každá smluvní strana je současně oprávněna žalovat druhou stranu u jejího obecného soudu. Žalovaná dovozovala, že tato prorogační doložka dopadá i na spory z realizačních kupních smluv a má přednost před ujednáním ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně. V uvedené souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3215/2016.

6. Žalovaná dále namítla, že nikdy nesouhlasila s mezinárodní příslušností českých soudů a že příslušný je její obecný soud coby kupujícího. Nadto uvedla, že i podle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byl označen konkrétní soud, Městský soud v Praze, takže nebyly splněny podmínky pro předložení věci Nejvyššímu soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Namítla rovněž nesprávný způsob předchozího doručování písemností prostřednictvím soudu v Königs Wusterhausen v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784 o doručování a že stejným procesně nesprávným způsobem jí bylo doručováno i napadené usnesení. Tvrdila, že teprve po doručení napadeného usnesení a dalších písemností dne 11. 5. 2026 do datové schránky jejího právního zástupce měla možnost se k napadenému usnesení vyjádřit a učinit první úkon v řízení.

7. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a řízení zastavil pro nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů.

8. Po zjištění, že odvolání je přípustné (a contrario § 202 o. s. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř., napadené rozhodnutí i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu napadeném odvoláním, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že soud I. stupně vydal napadené rozhodnutí poté, co mu byl doručen návrh na vydání evropského platebního rozkazu a po doplnění návrhu žalobkyní podáním ze dne 23. 12. 2025, ke kterému připojila svoje všeobecné obchodní podmínky obsahující prorogační doložku ve vztahu k soudům v Praze. Napadené usnesení doručoval žalovanému do Spolkové republiky Německo prostřednictvím německého soudu xxx (xxx) bez poučení o tom, že adresát může odmítnou přijetí písemnosti v souladu s čl. 12 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784 ze dne 25. listopadu 2020 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech, jestliže není vyhotovena v jazyce, kterému rozumí. Poté věc postoupil Nejvyššímu soudu, který usnesením ze dne 17. 3. 2026, č. j. 28 Nd 93/2026-45 rozhodl, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5 (soud I. stupně v této věci). V bodě 11 odůvodnění Nejvyšší soud uvedl, že v případě předložení věci Nejvyššímu soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. k určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Následně soud I. stupně doručoval usnesení Nejvyššího soudu žalované do Spolkové republiky Německo přes systém xxx. Poté žalovaná v podání ze dne 27. 4. 2026 vznesla námitku mezinárodní příslušnosti českých soudů, odůvodněnou stejným způsobem jako v odvolání s upozorněním, že předchozí soudní písemnosti jí nebyly řádně doručeny, předložila plnou moc svého právního zástupce a požádala o řádné doručení soudních písemností. Poté soud I. stupně zástupci žalované doručil do datové schránky návrh, napadené usnesení a usnesení Nejvyššího soudu o přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 11. 5. 2026 a následně podala žalovaná dne 13. 5. 2026 odvolání proti napadenému usnesení.

10. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

11. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

12. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu.

13. Předmětem přezkumu odvolacího soudu je správnost výroku o místní nepříslušnosti soudu I. stupně a správnost výroku o předložení věci Nejvyššímu soudu. V době rozhodnutí soudu I. stupně o místní nepříslušnosti dne 6. 1. 2026 neměl soud I. stupně k dispozici námitku mezinárodní nepříslušnosti vznesenou posléze žalovanou v podání ze dne 27. 4. 2026, ani rámcovou smlouvu, o niž žalovaná svou námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti opírá. Soud I. stupně se proto ke dni svého rozhodování touto později uplatněnou argumentací nemohl vůbec zabývat.

14. Z podkladů, které měl soud I. stupně v době rozhodování k dispozici, vyplývalo, že žalovaná nemá v České republice obecný soud, závod ani organizační složku závodu, není známo, že by zde měla majetek, a nejsou splněny podmínky místní příslušnosti podle § 87 ani § 88 o. s. ř. Za tohoto stavu soud I. stupně v době svého rozhodování tedy správně uzavřel, že podmínky místní příslušnosti konkrétního soudu chyběly nebo je nebylo možné zjistit, a postupoval správně podle § 105 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 3 o. s. ř.

15. Nejvyšší soud usnesením 17. 3. 2026, č. j. 28 Nd 93/2026-45 podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, že věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 EVC 6/2025 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5. Přihlédl přitom zejména k zásadě hospodárnosti řízení a k tomu, že řízení bylo u tohoto soudu zahájeno. Zároveň výslovně uvedl, že není oprávněn přezkoumat mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání věci. Jeho usnesení tak vyřešilo otázku místní příslušnosti, nikoli námitku žalované týkající se mezinárodní příslušnosti českých soudů.

16. Námitka nedostatku mezinárodní příslušnosti obsažená poprvé ve vyjádření žalované ze dne 27. 4. 2026 a zopakovaná v odvolání představuje podle svého obsahu nový samostatný procesní úkon žalované. Soud I. stupně o ní výroky napadeného usnesení nerozhodoval, neboť v době jeho vydání nebyla vůbec uplatněna.

17. Skutečnost, že věc byla předložena Nejvyššímu soudu, který následně určil, že ji projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, nemá vliv na přezkum věcné správnosti napadených výroků.

18. Z uvedeného tedy plyne, že postup soudu I. stupně před vydáním napadeného rozhodnutí byl z hlediska rozhodnutí o místní nepříslušnosti a předložení věci Nejvyššímu soudu správný. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

19. Potvrzením napadeného usnesení však není rozhodnuto o námitce mezinárodní nepříslušnosti vznesené žalovanou v podání ze dne 27. 4. 2026.

20. Na soudu I. stupně, který byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2026, č. j. 28 Nd 93/2026-45, určen jako soud, jenž věc projedná a rozhodne jako místně příslušný soud, nyní bude, aby se námitkou mezinárodní nepříslušnosti českých soudů k projednání věci vznesenou žalovanou v podání ze dne 27. 4. 2026 dále zabýval (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1926/2020). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř., tj. jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 13. srpna 2026 JUDr. Michal Holub v. r. předseda senátu