13 CO 131/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o náhradu škody, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Odvolací řízení se ohledně částky částka zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé co do částky částka a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky částka (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku„ k rukám žalované“ (výrok II).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení uvedené částky s tvrzením, že se jedná o škodu vzniknuvší mu v důsledku nezákonných rozhodnutí anonymizována čtyři slova a stát. instituce, jimiž bylo rozhodováno o jeho nárocích na odchodné a výsluhový příspěvek. Po jejich zrušení správními soudy bylo o žalobcových nárocích rozhodováno znovu a jak odchodné, tak výsluhový příspěvek bylo žalobci navýšeno. Žalobce vyčíslil škodu jako úrok z prodlení v zákonné výši z (vyšších) částek odchodného a výsluhového příspěvku, s jejichž výplatou měla být žalovaná právě z důvodu nezákonných rozhodnutí v prodlení. Úrok z prodlení z výsluhového příspěvku vyčíslil na částka, úrok z prodlení z odchodného vypočetl na částka Celkem tak na žalované požadoval zaplacení částky částka.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného průběhu řízení o přiznání odchodného a výsluhového příspěvku (na tato zjištění lze pro jejich nespornost plně odkázat).

4. Po právním posouzení věci s poukazem na ustanovení § 1 odst. 1, § 3, § 5 písm. a), b), § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále i jen„ OdpŠk“), a ustanovení § 131 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, uzavřel, že žalobcem označená rozhodnutí o jeho výsluhových náležitostech nutno s ohledem na jejich zrušení ve správním soudnictví kvalifikovat jako nezákonná. Jelikož se ale podle soudu prvního stupně jedná o rozhodnutí o nárocích anonymizováno (důchodového) anonymizováno (pojištění) bývalých vojáků z povolání, u nichž nevzniká nárok na úrok z prodlení ani podle obecných přepisů o důchodovém pojištění, ani podle zákona o vojácích z povolání, nelze se dle názoru soudu prvního stupně domáhat tohoto úroku ani z titulu škody podle zákona č. 82/1998 Sb.; k tomu soud prvního stupně citoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, podle jeho názoru analogicky použitelné i v souzené věci. Soud prvního stupně sice připustil, že žalobci mohla v důsledku opožděné výplaty uvedených výsluhových náležitostí vzniknout škoda, tu však přes poučení soudu, jehož se mu dostalo, ani netvrdil, tím méně prokazoval.

5. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a proto jí přísluší plná náhrada v něm vynaložených nákladů, odpovídajících podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. třinácti paušálním náhradám po částka za v řízení provedené úkony.

6. Žalobce napadl rozsudek včasným a přípustným odvoláním. Namítl, že ani odchodné, ani výsluhový příspěvek nejsou důchodovými dávkami a že napadený rozsudek je v příkrém rozporu s článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, garantujícím právo na odškodnění způsobené při výkonu veřejné moci každému, a tedy i vojáku z povolání v souvislosti s rozhodováním státu o výsluhových náležitostech. Posléze (v doplnění odvolání a při jednání odvolacího soudu) žalobce připustil, že judikatura dospěla k závěru, podle nějž z výsluhového příspěvku úrok z prodlení nepřísluší. Proto vzal odvolání v rozsahu zamítnutí tohoto nároku napadeným rozsudkem (tj. co do částky částka) zpět. Ve vztahu k úroku z prodlení z odchodného na odvolání setrval s tím, že soudem prvního stupně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu lze považovat za překonané,„ neodpovídající současným reáliím“, pro něž žalobce považuje za zásadní závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka. Je-li dán nárok na úroky z prodlení z opožděné výplaty služebního příjmu, není podle žalobce důvodu k upření téhož nároku v případě odchodného, jež rozhodně není sociální dávkou, ale jednorázovým nárokem majícím původ v pracovním právu.

7. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení částky částka změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví.

8. Žalovaná k odvolání uvedla, že soud prvního stupně vyšel z dostatečných skutkových zjištění, na které aplikoval přiléhavé právní závěry. Proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

9. Odvolací soud nejprve v rozsahu zpětvzetí odvolání zastavil odvolací řízení (§ 207 odst. 2 o. s. ř.).

10. Poté přezkoumal v odvolání dotčeném zbylém rozsahu napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání důvodným již proto, že nejen výsledně požadovaný úrok z prodlení z odchodného, ale úrok z prodlení obecně bez dalšího není škodou, kterou by bylo možné reparovat nejen podle zákona č. 82/1998 Sb., ale vůbec, podle obecných občanskoprávních předpisů.

11. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, žalobci jistě mohla vzniknout škoda v důsledku toho, že po určitou dobu nedisponoval částkou (odchodného), kterou by býval disponoval, nebýt nezákonného rozhodnutí (tj. pokud by mu byla přiznána ve správné výši již„ napoprvé“). Žalobcem z tohoto důvodu požadovaný úrok z prodlení však škodou již pojmově není, neboť o něj se žalobcův majetek ani nesnížil (skutečná škoda), ani se nejedná o hodnotu, o kterou by se jeho majetek rozmnožil, nebýt škodné události narušující pravidelný běh věcí (ušlý zisk).

12. Bylo na žalobci, aby v řízení ovládaném zásadami dispoziční a projednací tvrdil (a to i bez jakéhokoliv poučování ze strany soudu) konkrétní skutkové okolnosti svědčící o tom, že mu výplatou odchodného v jinou než očekávanou dobu vznikla buď skutečná škoda, nebo že mu v příčinné souvislosti s touto skutečností ušel zisk. To však, jak správně shledal soud prvního stupně, neučinil, ztotožňuje škodu bez dalšího (a mylně) s úrokem z prodlení.

13. Z uvedeného plyne, že podle názoru odvolacího soudu je pro posouzení důvodnosti žaloby bez významu, zda prodlení k tomu příslušného orgánu s výplatou té které výsluhové náležitosti vojáka z povolání zakládá povinnost tohoto orgánu k zaplacení úroku z prodlení či nikoliv.

14. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že je-li odchodné výsluhovou náležitostí stejně jako výsluhový příspěvek (viz taxativní výčet výsluhových náležitostí v již zmíněném ustanovení § 131 zákona o vojácích z povolání), pak odvolací soud nespatřuje důvodu, proč judikatorní závěry o absenci nároku na úrok z prodlení z výsluhového příspěvku (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka) nevztáhnout i na odchodné. Jak výsluhový příspěvek, tak i odchodné jsou shodně navázány na skončení služebního poměru při jeho trvání po zákonem určenou dobu, v obou případech pak jde o sociální dávku sui generis, určenou k překonání sociální situace, ve které se bývalý voják z povolání ocitl v důsledku skončení služebního poměru, nikoliv o plnění soukromoprávní povahy. příjmení náhled zaujal na otázku vzniku nároku na úrok z prodlení z odchodného Městský soud v Praze v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, proti němuž podaná kasační stížnost byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a to jak ve výroku o věci samé (v odvolání posléze dotčeném rozsahu), tak ve výroku o nákladech řízení, správném jak co do základu, tak co do vyčíslení výše nákladů v řízení před soudem prvního stupně plně úspěšné žalované.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta první a § 151 odst. 3 o. s. ř., podle nichž přísluší i v odvolacím řízení plně úspěšné žalované náhrada jeho nákladů, odpovídající jedné paušální náhradě hotových výdajů ve výši částka za účast u odvolacího jednání (§ 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

17. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.