13 Co 179/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci žalobkyně: Orgán veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci jednající Orgán veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 80 286 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2026, č. j. 26 C 137/2025-86,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o věci samé a o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč, k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně připustil změnu žaloby, pokud se žalobkyně domáhala z žalované částky zaplacení zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 80 286 Kč s uvedeným příslušenstvím (výrok II) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 3 600 Kč, k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení uvedené částky s tím, že ji uhradila společnosti právnická osoba., IČO IČO, z titulu své odpovědnosti za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále i jen „OdpŠk“). Jmenovaná společnost (dále jen „oprávněná“) zahájila u Orgán veřejné moci (dále jen „okresní soud“) exekuční řízení tam pak vedené pod sp. zn. spisová značka, a to k vymožení pohledávky za dlužníkem jméno FO (dále jen „povinný“), podle žalovanou dne datum sepsaného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti hodnota, hodnota. Dne datum pověřil okresní soud vedením exekuce soudního exekutora Orgán veřejné moci tituly před jménem jméno FO. Dne datum navrhl povinný zastavení exekuce, tento návrh okresní soud usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, zamítl. Orgán veřejné moci (dále jen „krajský soud“) však změnil k odvolání povinného napadené usnesení okresního soudu usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, tak, že se exekuce zastavuje a oprávněné uložil zaplatit povinnému na náhradu nákladů řízení částku 80 286 Kč. Důvod pro zastavení exekuce shledal krajský soud s poukazem na usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v nevykonatelnosti notářského zápisu, pokud je v něm stanovena doba plnění (jedné ze splátek, jakkoliv ani nevymáhaných) již na den, v němž byl zápis sepsán. Oprávněná náklady řízení povinnému uhradila, poté se obrátila na žalovanou s nárokem na náhradu škody. Žalovaná svoji odpovědnost uznala, když shledala naplněnými všechny předpoklady jejího vzniku, v případě odpovědnostního titulu ztotožněné s nesprávným úředním postupem (žalované) notářky představovaným sepisem nevykonatelného notářského zápisu. Peněžitou náhradu způsobené škody žalobkyně oprávněné vyplatila dne datum a následně ji žádá na žalované z titulu regresního nároku podle § 16 odst. 1 OdpŠk.

3. Soud prvního stupně vyšel zejm. ze zjištěného (mezi účastníky nesporného) průběhu exekučního řízení, jak byl v základních bodech shora stručně popsán již v rámci reprodukce žalobních tvrzení. Tato zjištění právně posoudil podle (mj.) ustanovení § 3 odst. 1 písm. b), § 4, § 5, § 13, § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 OdpŠk. Důvod pro zamítnutí žaloby shledal (krom dalšího) v tom, že tvrzené (případné) pochybení žalované, i pokud by jej bylo namístě kvalifikovat jako nesprávný úřední postup (což nicméně podle soudu prvního stupně – rovněž – není), nestojí v příčinné souvislosti se vznikem škody, neboť oprávněné by povinnost k náhradě nákladů povinného v exekučním řízení nevznikla, nebýt nařízení exekuce, tj. pověření soudního exekutora jejím vedením. K tomu soud prvního stupně uvedl, odkazuje na usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že exekuční soud byl před vydáním tohoto pověření povinen zkoumat ex officio, zda je předložený exekuční titul (žalovanou sepsaný notářský zápis) formálně i materiálně vykonatelný. Pokud by dospěl k závěru, že tomu tak není, soudního exekutora by nepověřil jejím vedením. V takovém případě by „exekuční řízení vůbec zahájeno nebylo“ a náklady, jejichž náhrady se žalobkyně domáhá z titulu regresu, by oprávněné nevznikly, případně by byly nižší, pokud by exekuci zastavil již okresní soud. Nikoliv notářský zápis, ale rozhodování soudů v exekučním řízení (pověření soudního exekutora jejím vedením, rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce) je tak podle soudu prvního stupně samostatnou a bezprostřední příčinou vzniku škody. K tomu soud prvního stupně poukázal na rozsudky Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

4. Rovněž i z uvedeného důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaná byla v řízení úspěšná, a proto jí přísluší plná náhrada v něm účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že žalovaná je erudovanou osobou s právnickým vzděláním a že se předmět sporu týká její úřední činnosti, však soud prvního stupně, poukazuje na důvody nálezu Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, neshledal účelně vynaloženými náklady zastoupení žalované advokátem a přiznal jí na jejich náhradu podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. toliko osm paušálních náhrad po 450 Kč za v řízení vykonané úkony. Výši paušální náhrady stanovil v souladu se závěry usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

5. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku a výslovně též ve výroku nákladovém včasným a přípustným odvoláním.

6. Ohledně věci samé nesouhlasila, jde-li o shora uvedený důvod pro zamítnutí žaloby, se soudem prvního stupně přijatým řešením otázky příčinné souvislosti. Závěr soudu prvního stupně o její absenci nemůže podle žalobkyně obstát jako správný již v procesní rovině, a to pro jeho překvapivost, neboť soud prvního stupně nepoučil účastníky o svém předběžném právním názoru, žalobkyni pak nepoučil o tom, že dostatečně netvrdí (neprokazuje) příčinnou souvislost, a tedy si nepočínal způsobem předvídaným v § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., to vše v situaci, kdy se žalovaná takto v řízení nebránila, účastníci se tedy dozvěděli o (údajné) absenci příčinné souvislosti až z vyhlášení rozsudku.

7. Dále žalobkyně namítla, že soud prvního stupně sice citoval usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nesprávně však neaplikoval jeho závěr, že ve fázi nařízení exekuce soudy nezkoumají věcnou správnost notářského zápisu ani platnost či neplatnost vlastního hmotněprávního jednání do něj vtěleného, přezkum těchto otázek je zůstaven až do případné fáze zastavení exekuce. Promítnuto do poměrů souzené věci z toho podle žalobkyně plyne, že exekuční soud nebyl ve fázi nařízení exekuce povinen zkoumat „do detailu otázku doby plnění jako jedné z náležitostí notářského zápisu“, nýbrž měl toliko zkoumat, zda je doba plnění formálně uvedena, což byla. Přezkum toho, zda vymezení doby plnění „naplňuje všechny zákonné i judikatorní parametry“, patří až do fáze řízení o zastavení exekuce, kde byl taky v dané exekuční věci proveden. Přičtení vzniku nákladů řízení povinného k tíži exekučního soudu a jeho rozhodnutí nařídit exekuci tedy nemůže obstát jako správné.

8. Ve vztahu k úvaze soudu prvního stupně, že exekuci měl („správně“) zastavit již okresní (prvostupňový) soud, pak žalobkyně namítla, že jeho přijetí jako (snad) správného nelze aplikovat na celou žalovanou částku, neboť tato „představuje širokou škálu úkonů právní služby, které se zčásti vztahují k celku (typicky převzetí právního zastoupení), některé se vztahují pouze k prvostupňovému řízení (typicky návrh na zastavení exekuce), některé se zase vztahují pouze k druhostupňovému řízení (typicky jednání před odvolacím soudem)“. Za takové situace nelze podle žalované říci, že veškerá náhrada nákladů řízení vznikla pouze a jedině v příčinné souvislosti s činností prvostupňového exekučního soudu. Naopak, pokud bylo zjištěno, že odvolací exekuční soud účastníky řízení předem seznámil se svými úvahami o nutnosti zastavení exekuce dle závěrů usnesení Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka a že oprávněná s těmito úvahami vyslovila nesouhlas, pak je zřejmé, že i kdyby o návrhu povinného rozhodl tak, jako soud odvolací, již prvostupňový exekuční soud, „oprávněná by se stejně odvolala a náklady by vznikly tak jako tak“. Takové náklady pak jsou tedy přičitatelné (případnému) rozhodnutí oprávněné se odvolat, a nikoliv státu. Za takové situace měl soud prvního stupně žalobkyni poučit, aby specifikovala, která část škody vznikla v příčinné souvislosti „s tím či oním pochybením“, což se nestalo. Pokud by závěry soudu prvního stupně o existenci „další příčiny v podobě činnosti exekučního soudu“ byly opodstatněné, pak by se musel zabývat otázkou podílu státu (exekučního soudu) a žalované na vzniku (rozsahu) škody, což však (rovněž) neřešil.

9. Nákladovému výroku napadeného rozsudku žalobkyně vytkla honorování písemného podání zástupce žalované ze dne datum, a to pro jeho neúčelnost, neboť jednak bezprostředně předcházelo konání jednání dne datum, jednak nebylo „nikým“ vyžadováno a neobsahovalo nic nového či přínosného pro řízení. Žalobkyně se vůči případnému nákladovému zohlednění tohoto podání ohradila již při uvedeném jednání, soud prvního stupně na to však nereagoval. 10. (Rovněž i) proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaná s odvoláním nesouhlasila, ztotožňujíc se se závěrem soudu prvního stupně o absenci příčinnosti a jsouc přesvědčena o tom, že ani procesní ani hmotněprávní odvolací námitky k němu vztažené neobstojí. Poučovací povinnost soudu podle § 118a o. s. ř. neslouží k tomu, aby soud stranám předem sděloval, jak hodlá věc právně posoudit nebo jak pravděpodobně rozhodne. Napadený rozsudek není ani překvapivý, námitku, že mezi jejím postupem a tvrzenou škodou není dána přímá příčinná souvislost, byla žalovanou v řízení prezentována. Žalovaná má i nadále (a primárně) za to, že žádnou svoji povinnost neporušila a že názor zaujatý v otázce vykonatelnosti jí sepsaného notářského zápisu krajským soudem je nesprávný. Oponovat mu (tehdy) nemohla, neboť nebyla účastníkem exekučního řízení. Bez ohledu na to je přesvědčena, stejně jako soud prvního stupně, že exekuční soud je povinen zkoumat vykonatelnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti již ve fázi nařízení exekuce. Žalovaná nespatřuje důvodu pro hodnocení svého písemného podání ze dne datum jako neúčelného, má za to, že jím měla právo reagovat na procesní vývoj řízení a na argumentaci žalobkyně, a také tak učinila.

12. Proto žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, a to jak ve výroku o věci samé, tak ve výroku nákladovém, jí (samou) hodnoceném jako „přiměřený“.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.). Poté, co zopakoval dokazování usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka, z nějž zjistil, že jím oprávněné k tíži uložené náklady jsou představovány výlučně náklady vynaloženými povinným v řízení o jeho návrhu na zastavení exekuce, posoudil odvolání jako neopodstatněné.

14. Úvodem odvolacího přezkumu odvolací soud neshledal důvodnými procesní námitky žalobkyně překvapivostí napadeného rozsudku a absencí jejího poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

15. Překvapivým je podle ustálené soudní judikatury rozhodnutí, které nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a přednesů účastníků řízení předvídat, založené tedy na řešení otázek žádným z účastníků netvrzených či nezpochybňovaných (k tomu srov. např. již rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soudní judikatura nicméně pracuje s tzv. překvapivostí (nepředvídatelností) rozhodnutí coby nežádoucím (neboť účastníky možnosti skutkově a právně argumentovat zbavujícím) atributem soudního rozhodování primárně ve vztahu k rozhodovací činnosti odvolacích soudů (srov. např. nálezy Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka); důvod je zřejmý, v případě rozhodnutí soudů prvního stupně totiž správnost řešení v nich přijatých závěrů lze zpochybnit argumentací obsaženou v odvolání. Tak je tomu i v souzené věci, v níž se sice žalovaná tvrzeními o absenci příčinné souvislosti mezi svým (tvrzeným) pochybením a vznikem škody v řízení před soudem prvního stupně explicite nebránila a uvedená otázka nebyla v řízení diskutována, jde nicméně o právní (nikoliv skutkový) závěr, jehož správnost je žalobkyní, potud nijak „koncentračně“ neomezenou, vyvracena v odvolání. Kvalifikování napadeného rozsudku jako (procesně nepřípustně) „překvapivého“ tedy není namístě, případné „překvapení“ účastníků, že soud prvního stupně zamítl žalobu i z tohoto, účastníky argumentačně nepostiženého důvodu, sice lze připustit, o procesní deficit však nejde.

16. Rozhodovací praxe je zajedno i v tom, že poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. slouží tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (splnili povinnost tvrzení) a aby označili důkazy způsobilé tato tvrzení prokázat (splnili povinnost důkazní). Účelem této poučovací povinnosti je zabránit, aby se účastník nedozvěděl až z rozhodnutí pro něho nepříznivého, tedy překvapivě, že podle hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, a aby měl příležitost doplnit chybějící tvrzení či navrhnout další důkazy. Jestliže však žaloba byla zamítnuta (nebo obrana proti ní neobstála) nikoli proto, že by účastníci neunesli důkazní břemeno, ale na základě zjištěného skutkového stavu, nebyl důvod pro postup soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. Postup podle tohoto ustanovení přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci (viz např. usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a v něm odkazovanou judikaturu). V souzené věci žaloba nebyla zamítnuta z důvodu neunesení břemen tvrzení či důkazního žalobkyní, ale z důvodu, že soud prvního stupně shledal právně významnou příčinou vzniku škody, kterou by měla žalovaná regresně hradit, nikoliv její (případně nesprávný) úřední postup, ale rozhodování exekučních soudů coby okolnost žalobou tvrzený kauzální nexus vylučující. Uvedený závěr je, jak bylo předznamenáno, závěrem právním, nikoliv skutkovým (k uvedenému rozhraničení ve vztahu k příčinné souvislosti srov. blíže výklad obsažený např. v rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka), po skutkové stránce soud prvního stupně rozhodoval na základě zjištěného stavu věci. Pro postup podle ustanovení § 118a odst. 1 a/nebo 3 o. s. ř. vůči žalobkyni tak nebyl důvod.

17. K věci samé odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně učinil správná a pro rozhodnutí o žalobě v zásadě postačující skutková zjištění, doplněná toliko o dílčí poznatek sub 13 shora (k jeho právnímu významu viz níže), na něž lze pro stručnost plně odkázat.

18. Při právním posouzení věci vyšel správně z toho, že právo státu na regresní úhradu podle § 16 odst. 1 OdpŠk nezakládá již skutečnost, že stát plnil z titulu své odpovědnosti za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., ale že je dáno až tehdy, pokud tuto škodu způsobila (zapříčinila) úřední osoba zaviněným porušením právní povinnosti (§ 18 odst. 1 OdpŠk). Odvolací soud sdílí rovněž pro zamítnutí žaloby zásadní a postačující úsudek soudu prvního stupně o absenci příčinné souvislosti mezi podle názoru krajského soudu deficitním notářským zápisem žalované a vzniklou škodou. Jakkoliv jistě neobstojí úvaha soudu prvního stupně, že v případě nepověření soudního exekutora vedením exekuce by nebylo zahájeno „exekuční řízení“ (k jeho zahájení totiž došlo již doručením exekučního návrhu soudnímu exekutorovi, viz § 35 odst. 2 ex. ř.), i podle odvolacího soudu je evidentní, že pokud by okresní soud nenařídil k vymožení pohledávky podle žalovanou sepsaného exekučního titulu exekuci (nepověřil soudního exekutora jejím vedením), nevznikly by (nemohly by vzniknout) povinnému v řízení o jejím zastavení (a to výlučně, jak zjistil odvolací soud) žádné náklady, které by bylo možné uložit oprávněné k zaplacení (a takto je následně klást k tíži žalobkyni, potažmo žalované).

19. Žalobkyní předkládaný výklad usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, pro poměry souzené věci nemůže obstát, z citovaného (ani žádného jiného) rozhodnutí nelze dovodit, že by se exekuční soudy měly zabývat otázkou materiální vykonatelnosti exekučního titulu (právě její posouzení vedlo krajský soud k zastavení exekuce) až v dílčí fázi řízení o zastavení exekuce. Naopak, z rozhodnutí krajského soudu jasně plyne, že exekuce v souzené věci neměla být nařízena. Tento jeho závěr je (odhlížeje od toho, zda je krajským soudem zaujaté posouzení vykonatelnosti notářského zápisu žalované věcně správné) v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž je vykonatelnost exekučního titulu jak po stránce formální, tak i materiální skutečností rozhodnou pro (již při) nařízení exekuce (srov. již usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

20. K tomu je nutno zdůraznit, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho „ideální“ (tj. škodu nepůsobící) interpretaci (viz např. nález Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Promítnutím tohoto východiska do poměrů souzené věci je nutno dojít k tomu, že závěry krajského soudu, na jejichž základě žalobkyně oprávněné plnila, měly být („ideálně“) zaujaty již okresním soudem a již ve fázi řízení o nařízení exekuce, procesně pak měly být realizovány dáním pokynu soudnímu exekutorovi k zamítnutí exekučního návrhu (§ 43a odst. 6 ex. ř.). O (případném) odvolání oprávněné by se povinný nedozvěděl (tak jako by mu nebylo doručováno ani usnesení o zamítnutí exekučního návrhu), napadené usnesení by pak bylo krajským soudem nutně potvrzeno (opět v „ideální“, škodu nepůsobící interpretaci práva), vycházeje z toho, jak krajský soud rozhodl v řízení o zastavení exekuce. Povinný by se – ve výsledku – o zahájeném exekučním řízení nedozvěděl, žádné náklady by mu nevnikly, jistě pak ne ty, v nichž je spatřována škoda, ježto by exekuce nebyla nařízena.

21. Výlučnou, a nikoliv žalobkyní nepřípadně uvažovanou snad další příčinou vzniku škody, žádané na žalované z titulu regresu, tedy není její (tvrzený) nesprávný postup, ale pochybení státu (soudu) při nařízení exekuce. Nebýt jej, žádná škoda by (i podle odvolacího soudu) nevznikla.

22. Již proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), dalšími důvody snesenými soudem prvního stupně k zamítnutí žaloby se nezabýval (stejně jako argumentací účastníků k nim, kterou tak nebylo v zájmu žádoucí stručnosti rozhodnutí ani nutné reprodukovat).

23. Důvod k zásahu odvolací soud neshledal ani ve vztahu k výroku o nákladech řízení napadeného rozsudku. Aplikovatelnost soudem prvního stupně citovaného nálezu Orgán veřejné moci do poměrů souzené věci nebyla zpochybněna (zejm. pak samotnou žalovanou), k žádnému (svému) rozhodovacímu aktivismu v tomto ohledu odvolací soud nespatřuje důvod. O honorovatelnosti žalobkyní v odvolání zpochybněného písemného podání žalované (coby zcela regulérního podání ve věci samé, jímž žalovaná věcně reagovala na průběh řízení uvedením nikoliv opakující se či banální argumentace) nemá odvolací soud po seznámení s obsahem podání pochybnosti, nota bene je-li honorováno toliko bagatelní paušální náhradou, ač bylo učiněno advokátem. Proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek i v jeho nákladovém výroku.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., vyhlášky č. 254/2015 Sb. a již soudem prvního stupně užité judikatury Orgán veřejné moci a Orgán veřejné moci, podle nichž přísluší i v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované plná náhrada jeho nákladů, odpovídající dvěma paušálním náhradám hotových výdajů po 450 Kč za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu.

25. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., žalobkyně delší pariční lhůtu pro případné nákladové plnění nežádala. Proti tomuto rozsudku je v rozsahu potvrzení napadeného rozsudku ve výroku o věci samé přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně rozhodujícího v této věci ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek dle § 237 o. s. ř., tedy jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; jinak proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.