13 CO 84/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Čestmíra Slaného a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem PSČ obec a číslo zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení částka, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky částka.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce částka do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); ohledně zbývajících částka žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částka do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě došlé soudu dne datum, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky částka jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp.zn. spisová značka.

2. Při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že předmětem řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp.zn. spisová značka, jehož průběh v odůvodnění svého rozsudku podrobně popsal, bylo výživné pro manželku, žalobce v něm měl procesní postavení žalovaného a žaloba mu byla doručena datum. Ve věci samé rozhodoval nalézací soud třikrát a odvolací soud rovněž třikrát; v průběhu řízení došlo opakovaně k dlouhotrvajícím průtahům, a to jednak v období od datum do datum, resp. až do datum, neboť soud do té doby nepostupoval příliš koncentrovaně, když po účastnících vyžadoval toliko„ vyjádření k vyjádření“ a dále od datum do datum, od datum do datum a od datum do datum, kdy se věc nacházela u Krajského soudu v obec jakožto soudu odvolacího. Pravomocně řízení skončilo datum. Žalobce svůj nárok ve výši částka (správně částka - pozn. odvolacího soudu) předběžně uplatnil datum u žalované a ta mu svým stanoviskem ze datum poskytla zadostiučinění ve výši částka.

3. Zejména na podkladě těchto zjištění shledal soud prvního stupně délku posuzovaného řízení, trvajícího anonymizováno let a anonymizováno měsíců, jako nepřiměřenou. V řízení se vyskytly opakované a dlouhotrvající průtahy, ale žalobce se na celkové délce řízení významným způsobem nepodílel; věc byla obtížnější jak po stránce skutkové, tak i právní a předmět řízení měl pro žalobce standardní význam. Dovodil, že žalobci vznikla nemajetková újma v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícím v porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a s odkazem na § 1 odst. 1, § 2, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1,2,3 zákona č. 82/1998 Sb. a judikaturu ESLP, Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ČR uzavřel, že je na místě poskytnout mu zadostiučinění v relutární formě. Vyšel přitom ze základní částky částka za každý rok řízení, z toho za první dva roky v poloviční výši, takže základní částka činí částka. Tuto částku pak snížil jednak o 30% z důvodu skutkové a právní složitosti věci a dále o 20% z důvodu, že se věc opakovaně nacházela před nalézacím a odvolacím soudem a naopak ji navýšil o 10% pro postup orgánů státu. Poté, co od základní částky částka odečetl částka (tj. 40%), dospěl k závěru, že by žalobci měla na přiměřeném zadostiučinění náležet částka částka, ale poněvadž žalovaná žalobci mimosoudně uhradila částka, přiznal žalobci částku částka a ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť i částečné vyhovění žalobě o přiměřené zadostiučinění je ve svém důsledku plným úspěchem poškozeného ve věci.

4. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do vyhovujícího výroku o věci samé (I.) a do výroku o nákladech řízení (III.), podala žalovaná včas odvolání. Zopakovala, že se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši částka, když již odečetl žalovanou mimosoudně uhrazenou částku na svůj nárok. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že celková délka nalézacího řízení činila anonymizováno let a anonymizováno měsíců a hodnotil ji jako nepřiměřenou. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel z částky částka, tudíž základní částka odškodnění podle něj činí částka, od které odečetl 30% z důvodu složitosti věci a dále 20% z důvodu, že věc se opakovaně nacházela před nalézacím a odvolacím soudem a naopak ji navýšil o 10% z důvodu postupu soudu. Na základě jím provedené kalkulace dospěl k částce částka a jelikož žalovaná žalobci mimosoudně uhradila částku částka, přiznal mu částku částka. Namítala, že soud prvního stupně pochybil při stanovení počátku namítaného řízení a tedy i při konečném výpočtu zadostiučinění, když je v rozsudku uvedeno, že předmětné řízení trvalo od datum (od doby, kdy byla žalobci doručena žaloba) do datum, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v obec ze dne datum, tj. anonymizováno let a anonymizováno měsíců. Předmětné řízení však bylo ve vztahu k žadateli zahájeno až o rok později, tj. datum a trvalo do datum, tj. 7 let a anonymizováno měsíců; žaloba navíc nemohla být žalobci doručena již datum, když předmětné řízení bylo zahájeno až dne datum. Dovozovala, že pokud by soud prvního stupně vycházel ze správné doby trvání řízení (7 let a anonymizováno měsíců), dospěl by k základní částce částka a při následném snížení o 40% k finální částce částka, tedy ke stejné částce, kterou žalovaná žalobci přiznala již v rámci mimosoudního projednání věci. V důsledku tohoto pochybení dospěl soud prvního stupně i k nesprávnému rozhodnutí o nákladech řízení za situace, kdy žalobce u ní uplatnil svůj nárok dne datum a k projednání žalobcovy žádosti a úhradě částky částka došlo datum, tedy před uplynutím šestiměsíční lhůty a i před podáním žaloby, takže svou povinnost splnila řádně a včas a nebyl tedy důvod k přiznání náhrady nákladů řízení žalobci. Závěrem proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že se žaloba zamítá a znovu rozhodl o nákladech řízení.

5. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a neshledal podmínky ani pro potvrzení a pro zrušení odvoláním dotčené části napadeného rozsudku. Rozhodl přitom podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť žalobce ani žalovaná na výzvu ze dne datum, zda s takovým postupem souhlasí, nereagovali a odvolací soud tak vycházel z předpokladu, že s takovým postupem souhlasí.

7. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Soud prvního stupně postupoval v souladu s § 115a o. s. ř., při svém rozhodování vyšel z nesporných tvrzení účastníků a skutečností zjištěných provedeným dokazováním a v odůvodnění svého rozsudku vyložil, které skutečnosti byly prokázány i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.).

8. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl i odvolací soud k závěru, že je na místě považovat délku posuzovaného řízení za nepřiměřenou, za což také žalovaná ve svém stanovisku ze datum, tj. ve lhůtě šesti měsíců od uplatnění nároku stanovené § 15 zákona č. 82/1998 Sb., žalobce odškodnila částkou částka. Ačkoliv řízení vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp.zn. spisová značka bylo zahájeno podáním žaloby dne datum, o čemž také mezi účastníky není ani sporu, a ve vztahu k žalobci trvalo od doručení žaloby dne datum do jeho pravomocného skončení datum, tedy trvalo 7 let a anonymizováno měsíců, vyšel soud prvního stupně zcela nesprávně z toho, že v posuzovaném řízení byla žalobci žaloba doručena datum a řízení že tak trvalo anonymizováno let a anonymizováno měsíců namísto správných 7 let a anonymizováno měsíců. To pak doznalo svého projevu v tom, že základní částka odškodnění činí správně částka a nikoliv částka a že -při akceptaci výpočtu konečné výše zadostiučinění soudem prvního stupně- by žalobci náleželo odškodnění nemajetkové újmy ve výši částka (částka - 40%, tj. částka), kterého se žalobci od žalované již také dostalo a nikoliv částka (částka - - 40%, tj. částka), na což také žalovaná ve svém odvolání důvodně poukazuje. Soud prvního stupně tudíž nesprávně žalobě ohledně částky částka vyhověl, ačkoliv i ohledně ní měla být žaloba zamítnuta.

9. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že se žaloba o zaplacení částky částka zamítá.

10. V důsledku změny odvoláním dotčené části napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud nejenom o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 1,2 o. s. ř.) a žalované, která měla v řízení plný úspěch, byla přiznána podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů v paušální výši po částka za jeden úkon v řízení před soudem prvního stupně (písemné vyjádření k žalobě) a za jeden úkon v odvolacím řízení (odvolání), tj. celkem částka (§ 151 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), f) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).

11. Ve zbývajícím, odvoláním nenapadeném zamítavém výroku o věci samé (II.) zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.