14 A 56/2019

Rubrum

Číslo jednací: 14A 56/2019 - 80 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci žalobce: D.S. bytem zastoupený advokátem Mgr. Janem Švarcem sídlem Vodičkova 695/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad městské části Praha 14 sídlem Bratří Venclíků 1073/8, 198 21 Praha 9 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a podání účastníků řízení

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud určil, že zásah žalovaného spočívající v nečinnosti ohledně zaevidování změny místa trvalého pobytu žalobce byl nezákonný, resp. aby zakázal žalovanému v tomto zásahu pokračovat. Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. pokračování 2 14A 56/2019 2. V žalobě žalobce uvádí, že dne 31. 12. 2018 ohlásil prostřednictvím datové schránky žalovanému změnu místa trvalého pobytu z adresy V., Ř., na adresu X. Žalovaný však v rozporu s § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), změnu nezaevidoval ani nezahájil řízení z moci úřední o nezaevidování změny. V této skutečnosti žalobce spatřuje nezákonný zásah.

3. S tímto tvrzením žalovaný nesouhlasí. Ve vyjádření k žalobě uvádí, že dne 2. 1. 2019 obdržel žalobcův dopis, který obsahoval kopii vyplněného nepodepsaného přihlašovacího lístku k trvalému pobytu a kopii nájemní smlouvy. Dne 3. 1. 2019 žalovaný zaslal žalobci vyrozumění, že přihlášení k trvalému pobytu nelze provést elektronicky, ale pouze osobně, jak vyplývá z § 10 odst. 6 písm. a) a b) zákona o evidenci obyvatel, které je specielní k § 37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce na dopis žalovaného nereagoval a dále ho již žádným způsobem nekontaktoval. Následně podal žalobu a dne 1. 4. 2019 se dostavil do sídla žalovaného, kde byla změna jeho trvalého pobytu provedena. Vzhledem k tomu, že žalobce nesplnil zákonné náležitosti požadované při ohlášení změny trvalého pobytu (tj. nepředložil podepsaný přihlašovací lístek a neprokázal totožnost občanským průkazem), nelze výše uvedený postup považovat za ohlášení změny trvalého pobytu. Proto žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

4. V replice ze dne 25. 5. 2019 žalobce dodává, že dle § 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), má úkon učiněný prostřednictvím datové schránky stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný; přihlašovací lístek zaslaný datovou schránkou tedy nemusel být podepsaný. Dále je žalobce přesvědčen, že ze zákona o evidenci obyvatel nevyplývá podmínka osobního ohlášení změny. Dle § 10 odst. 11 tohoto zákona je možné daný úkon provést na základě plné moci a v takovém případě nepřipadá v úvahu prokazování totožnosti na místě ani oddělování vyznačené části občanského průkazu. Přestože lze připustit, že ustanovení, jichž se žalovaný dovolává, jsou formulována primárně pro osobní ohlášení změny, nelze je interpretovat jako překážku elektronického podání. Ustanovení § 10 odst. 6 písm. b) zákona o evidenci obyvatel je třeba vykládat extenzivně v tom smyslu, že prokázání totožnosti je dostatečně provedeno prostřednictvím datové schránky, neboť se jedná o standardní způsob prokazování totožnosti v oblasti správního práva. Proto se rovněž neuplatní hypotéza § 10 odst. 7 zákona o evidenci obyvatel, jelikož totožnost nebyla prokázána občanským průkazem. I kdyby soud dospěl k závěru, že totožnost nelze prokázat prostřednictvím doručení datovou schránkou, byl žalovaný povinen podle § 10 odst. 9 zákona o evidenci obyvatel vyzvat ohlašovatele, aby se dostavil a předložil průkaz totožnosti podle § 36 odst. 5 správního řádu. To však žalovaný neučinil. Žalobce proto setrvává na žalobě.

5. Během jednání, které se konalo dne 23. 10. 2019, žalobce setrval na své předchozí argumentaci. Zdůraznil, že za samotný zásah považuje skutečnost, že již ke dni podání žádosti nebyla zaevidována změna místa jeho trvalého bydliště. Proto petit upravil a navrhl, aby soud žalovanému přikázal zaevidovat změnu trvalého pobytu nebo zahájit řízení o jejím nezaevidování ke dni 31. 12. 2018. Žalovaný odkázal na svá předchozí vyjádření a uvedl, že na webových stránkách se žalobce mohl seznámit s tím, jak při změně místa trvalého bydliště postupovat. Zdůraznil, že totožnost osoby lze prokázat pouze její osobní přítomností při podání žádosti. Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. pokračování 3 14A 56/2019 6. Městský soud rozsudkem ze dne 23. 10. 2019, č. j. 14 A 56/2019-26, žalobě vyhověl a určil, že zásah žalovaného spočívající v nečinnosti ohledně zaevidování změny místa trvalého pobytu, kterou žalobce ohlásil žalovanému prostřednictvím své datové schránky dne 31. 12. 2018, byl nezákonný. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost, na jejímž základě Nejvyšší správní soudu rozsudek městského soudu zrušil rozsudkem ze dne 5. 6. 2020, č. j. 4 As 432/2019-58. Zdejší soud se tedy podanou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného zabýval znovu, přičemž byl vázán závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu v souladu s § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

7. Ve vyjádření ze dne 16. 7. 2020 žalobce uvedl, že na podané žalobě trvá, neboť se žalobou domáhal ukončení nečinnostního zásahu. Proto navrhuje, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v nečinnosti a přikázal mu učinit ve věci další úkon.

II. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

8. Podle § 82 s. ř. s. „každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“.

9. Žaloba není důvodná.

10. Podle § 10 odst. 6 zákona o evidenci obyvatel „při ohlášení změny místa trvalého pobytu podle odstavce 5 je občan povinen a) vyplnit a podepsat přihlašovací lístek k trvalému pobytu (dále jen "přihlašovací tiskopis"), který obsahuje údaje o 1. jménu, popřípadě jménech, příjmení a rodném čísle, předchozí a nové adrese místa trvalého pobytu občana, 2. vlastníku objektu, kterým se rozumí jméno, příjmení a adresa místa trvalého pobytu u fyzické osoby nebo název a sídlo u právnické osoby; b) prokázat totožnost občanským průkazem nebo, nemá-li platný občanský průkaz, jiným obdobným dokladem, který je veřejnou listinou; c) doložit vlastnictví bytu nebo domu, nebo doložit oprávněnost užívání bytu (…)“.

11. Dle § 10 odst. 11 zákona o evidenci obyvatel „za občana může změnu místa trvalého pobytu ohlásit člen domácnosti, jehož oprávnění k zastupování občana bylo schváleno soudem, nebo jím pověřený zmocněnec na základě zvláštní plné moci s úředně ověřenými podpisy“.

12. Dle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech „úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob“.

13. Jádro sporu nyní řešené věci spočívá v posouzení, zda žalovaný postupoval nezákonně, když nezaevidoval změnu trvalého pobytu na základě ohlášení, které žalobce zaslal žalovanému ze své datové schránky dne 31. 12. 2018. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že pro řádně ohlášení změny trvalého pobytu je třeba 1) vyplnit a podepsat přihlašovací lístek k trvalému pobytu a 2) prokázat totožnost občanským průkazem. Vedle Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. pokračování 4 14A 56/2019 toho je ohlašovatel povinen doložit oprávněnost užívání bytu, ovšem tato podmínka nebyla mezi stranami sporná, neboť žalobce ke své žádosti doložil smlouvu o nájmu bytu ze dne 31. 3. 2019.

14. Soud sdílí právní názor žalovaného, podle něhož při ohlášení změny trvalého pobytu není možné nahradit osobní prokázání se občanským průkazem elektronickým podpisem v rámci komunikace prostřednictvím datové schránky. V této souvislosti soud poukazuje na záměr zákonodárce, který je zřejmý z důvodové zprávy k § 10 a 11 zákona o evidenci obyvatel. V ní se uvádí, že „se v těchto ustanoveních upravuje postup ohlašovny v případě hlášené změny místa trvalého pobytu. Účelem takto upraveného postupu je vytvoření účinného mechanismu kontroly, jehož prostřednictvím budou eliminovány případy zneužití neplatného údaje o trvalém pobytu v období, než bude občanovi vydán nový občanský průkaz s aktuálním a pravdivým údajem o trvalém pobytu. Ve zvláštních případech, kdy se obyvatel z různých důvodů nemůže sám k pobytu přihlásit, je zákonem umožněno, aby tento úkon za něj provedla oprávněná osoba.“ Přestože právní úprava prošla od jejího přijetí řadou novelizací, uvedených ustanovení se tyto změny významným způsobem nedotkly. Důvodovou zprávu je proto nutné stále považovat za relevantní z hlediska pochopení úmyslů zákonodárce.

15. Z výše uvedeného je evidentní, že zákonodárce nepovažoval povinnost předložit platný občanský průkaz jen za prostředek k prokázání totožnosti, nýbrž i za způsob, jak minimalizovat riziko zneužití nesprávného údaje o místě trvalého pobytu v období do vydání nového občanského průkazu. Toho je dosaženo postupem podle § 10 odst. 7 zákona o evidenci obyvatel, tedy ustřižením rohu dosavadního občanského průkazu po jeho předložení. Nejvyšší správní soud přitom toto ustanovení považuje za schopné uvedeného cíle dosáhnout. Občanský průkaz s ustřiženým rohem totiž při běžném právním styku vede subjekty, jimž je předkládán, ke zvýšené obezřetnosti, čímž snižuje riziko jeho zneužití. Držitel takového občanského průkazu je zároveň motivován k tomu, aby urychleně zažádal o vydání nového občanského průkazu. Povinnost osobně se dostavit na obecní úřad při změně trvalého pobytu pak rozhodně nelze považovat za neúměrně obtěžující a s ohledem na její výše uvedený smysl ani za zbytečnou.

16. Je sice pravdou, že s ohledem na možnost ohlášení změny trvalého pobytu prostřednictvím zmocněnce není aktuální právní úprava schopna riziko zneužití nesprávného údaje zcela eliminovat. Nicméně ustanovení § 10 odst. 11 zákona o evidenci obyvatel k řádnému zmocnění vyžaduje speciální plnou moc s úředně ověřenými podpisy. To přitom v praxi znamená, že občan se stejně musí prokázat platným osobním dokladem nějaké autoritě, která má pravomoc podpis ověřit (např. notáři). Takový postup tedy pro občana nepředstavuje žádné významnější zjednodušení procedury změny místa trvalého pobytu. Z důvodové zprávy k zákonu o evidenci obyvatel navíc vyplývá, že tento postup má být považován spíše za výjimečný. Samotná existence tohoto ustanovení proto zásadním způsobem nepodrývá zákonodárcem předvídaný účel povinnosti prokázat se občanským průkazem při ohlášení změny místa trvalého pobytu, nýbrž pouze poskytuje řešení pro výjimečné případy. Náročnost využití této možnosti zároveň dostatečným způsobem zaručuje, že nebude výrazně nadužívána. Prioritu osobního předložení občanského průkazu při ohlášení změny údaje o trvalém pobytu přitom Nejvyšší správní soud shledal již v rozsudku ze dne 21. 10. 2015, č. j. 8 As 35/2015-36.

17. Dále je nutné zdůraznit, že požadavek na předložení občanského průkazu je při změně trvalého pobytu v § 10 odst. 6 zákona o evidenci obyvatel zakotven zcela jednoznačně. Doslovný výklad tohoto ustanovení je přitom zcela v souladu s jeho účelem, jímž je kromě Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. pokračování 5 14A 56/2019 prokázání totožnosti i omezení rizika zneužití nesprávného údaje o místě trvalého pobytu ve stávajícím občanském průkazu. Povinnost osobně se prokázat při ohlášení změny místa trvalého pobytu občanským průkazem tak podle právního názoru soudu není možné nahradit ověřením totožnosti prostřednictvím elektronického podpisu v rámci komunikace vedené prostřednictvím datových schránek.

18. S ohledem na výše uvedené tak lze uzavřít, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem o evidenci obyvatel, když odmítl zaevidovat žalobcovu změnu trvalého pobytu na základě ohlášení, které žalobce zaslal žalovanému ze své datové schránky. Je přitom nerozhodné, zda se žalobce domáhal pouze deklaratorního výroku o nezákonnosti postupu žalovaného, nebo rovněž navrhoval, aby byl žalovaný povinen zaevidovat změnu k určitému datu v minulosti. Ani jeden z těchto žalobních návrhů nemohl být úspěšný, neboť žalovaný nebyl oprávněn změnu provést bez osobní účasti žalobce, a pokud žalobce tuto podmínku nesplnil, ohlášená změna trvalého pobytu nemohla být zaevidována. S ohledem na tuto skutečnost postup žalovaného nebyl nezákonný a soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

III. Závěr

19. Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.). Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. pokračování 6 14A 56/2019 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 13. srpna 2020 JUDr. PhDr. Štěpán Výborný, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.