14 Co 147/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované jednající Jméno jednajícího sídlem Adresa jednajícího o zadostiučinění nemajetkové újmy k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. března 2026, č. j. 15 C 18/2026-77,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II ohledně částky 10 767,20 Kč s příslušenstvím mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci Anonymizováno 10 767,20 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % p. a. od 29. 9. 2025 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, ohledně částky 333 650 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % p. a. od 4. 9. 2025 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 16 350 Kč od 4. 9. 2025 do 28. 9. 2025 se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 10 095 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 095 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5 582,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. od 29. 9. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku [výrok I], dále zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 344 417,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% p. a. od 4. 9. 2025 do zaplacení, a dále částky rovnající se zákonnému úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. od 4. 9. 2025 do 28. 9. 2025 [výrok II] a konečně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 078,50 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku [výrok III].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 350 000 Kč s příslušenstvím jako „doodškodnění“ nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, posléze vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka, ve kterém se domáhal zaplacení 878 000 Kč s příslušenstvím, které bylo přerušeno pro konkurz na majetek žalovaného a které trvalo celkem 24 let a 3 měsíce. Žalobce byl po extrémně dlouhou dobu v nejistotě, což vedlo k rodinným problémům a ke zhoršení jeho zdravotního stavu (chronický zánět tlustého střeva, psychické problémy). Jeho žalobě bylo nakonec vyhověno, ale poté žalovaný zemřel a dědické řízení bylo zastaveno, neboť nezanechal žádný majetek. To vše intenzitu žalobcovy újmy navyšovalo.

3. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobkyně dne 28. 3. 2025 předběžně uplatnil nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy. Nesporovala ani, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, avšak považovala za dostačující již poskytnuté zadostiučinění ve výši 141 750 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne 12. 12. 2014, č. j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v adresa ze dne 1. 7. 2015, č. j. spisová značka, již bylo žalobci za nepřiměřenou délku části tohoto řízení přiznáno celkem 141 750 Kč, a to za období do 30. 6. 2015. Žalovaná dále odkázala na rozsudek Městského soudu v adresa ze dne 5. 11. 2019, č. j. spisová značka, kterým byl změněn rozsudek soudu I. stupně ve vyhovující části a žaloba byla zamítnuta. Posuzováno bylo období tohoto řízení do 5. 11. 2019 a význam řízení pro žalobce byl shledán mizivým, neboť v důsledku konkursu vedeného na majetek žalovaného dlužníka byla pravděpodobnost uspokojení žalobcovy pohledávky fakticky nulová. Žalovaná zdůraznila, že konkurs skončil pro nedostatek majetku, žalobcova pohledávka v konkursu nebyla vůbec uspokojena a již poskytnuté zadostiučinění 141 750 Kč převyšuje částku, která žalobci coby přiměřené zadostiučinění náleží.

4. Soud I. stupně zjistil, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 29. 11. 2000 u Městského soudu v adresa žalobou Jméno žalobce proti jméno FO o zaplacení částky 878 000 Kč s příslušenstvím a bylo vedeno pod sp. zn. spisová značka. Dne 22. 10. 2001 byly strany vyzvány, aby se vyjádřily před předložením věci Vrchnímu soudu v adresa k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Usnesením Městského soudu v adresa ze dne 21. 8. 2002 však bylo řízení přerušeno, neboť dne 23. 5. 2002 byl na majetek žalovaného jméno FO prohlášen konkurs. Po skončení konkursního řízení bylo usnesením ze dne 5. 1. 2021 v řízení pokračováno. Vrchní soud v adresa usnesením ze dne 16. 2. 2021, č. j. spisová značka, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné okresní soudy, a věc proto byla postoupena Obvodnímu soudu pro adresa, u něhož byla dále vedena pod sp. zn. spisová značka.

5. Konkursní řízení, do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno, bylo vedeno u Městského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka a bylo zahájeno dne 2. 4. 2002 návrhem společnosti právnická osoba na prohlášení konkursu na majetek jméno FO. Městský soud v adresa usnesením ze dne 23. 5. 2002, č. j. spisová značka, prohlásil na majetek dlužníka jméno FO – právnická osoba konkurs a ustanovil správkyní konkursní podstaty; toto usnesení nabylo právní moci dne 25. 6. 2002. Odvolání dlužníka proti uvedenému usnesení bylo Městským soudem v adresa dne 23. 8. 2002 odmítnuto jako opožděné. Při přezkumném jednání dne 21. 1. 2003 bylo zjištěno patnáct přihlášených věřitelů, mezi nimi také žalobce s pohledávkou ve výši 12 066 080 Kč, který byl následně zvolen zástupcem věřitelů. V průběhu konkursního řízení bylo vedeno šestnáct incidenčních, excindačních a dalších sporů. Městský soud v adresa usnesením ze dne 30. 11. 2016, č. j. spisová značka, schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku konkursní podstaty a usnesením ze dne 15. 12. 2016, č. j. spisová značka, rozhodl o odměnách správců konkursní podstaty. Vrchní soud v adresa usnesením ze dne 28. 4. 2017, č. j. spisová značka a spisová značka, rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v adresa k dalšímu řízení. Městský soud v adresa poté opětovně schválil konečnou zprávu a usnesením ze dne 17. 8. 2020, č. j. spisová značka, konkurs zrušil, protože majetek podstaty nepostačoval ani k úhradě nákladů konkursu. Konkursní řízení pravomocně skončilo dne 24. 12. 2020.

6. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka byl po postoupení věci žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, načež požádal o osvobození od soudních poplatků. Obvodní soud pro adresa mu usnesením ze dne 22. 12. 2021, č. j. spisová značka, přiznal osvobození v rozsahu 90 %, přičemž Městský soud v adresa usnesením ze dne 21. 4. 2022, č. j. spisová značka, toto rozhodnutí změnil tak, že žalobci přiznal osvobození v rozsahu 97 %. Obvodní soud pro adresa následně usnesením ze dne 25. 8. 2022, č. j. spisová značka, řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Městský soud v adresa však usnesením ze dne 24. 11. 2022, č. j. spisová značka, uvedené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro adresa k dalšímu řízení. Obvodní soud pro adresa poté usnesením ze dne 16. 2. 2023, č. j. spisová značka, ustanovil žalobci zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 23. 5. 2023, č. j. spisová značka, Obvodní soud pro adresa řízení přerušil do doby, než bude opatrovnickým soudem vyřešena otázka zastoupení žalovaného, který se pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nemohl řízení účastnit. Městský soud v adresa však usnesením ze dne 7. 9. 2023, č. j. spisová značka, toto rozhodnutí změnil tak, že se řízení nepřerušuje. Protože dcera ani sestra žalovaného a ani oslovené město adresa nechtěly funkci opatrovníka převzít, Obvodní soud pro adresa usnesením ze dne 1. 2. 2024, č. j. spisová značka, ustanovil žalovanému opatrovníka z řad advokátů. Po připuštění změny žaloby Obvodní soud pro adresa rozsudkem ze dne 3. 9. 2024, č. j. spisová značka, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 878 000 Kč s příslušenstvím a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaný. Městský soud v adresa rozsudkem ze dne 18. 2. 2025, č. j. spisová značka, rozsudek Obvodního soudu pro adresa potvrdil a změnil jej pouze ohledně příslušenství. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 3. 2025.

7. Dle skutkových zjištění soudu I. stupně původní žalovaný jméno FO dne datum zemřel. Žalobce sice trpěl zdravotními obtížemi, avšak tyto nebyly v příčinné souvislosti s posuzovaným řízením. Z protokolu a rozsudku Obvodního soudu pro adresa ve věci sp. zn. spisová značka soud I. stupně zjistil, že žalobce spojoval zásahy do svého zdravotního stavu již s opatrovnickým řízením, vedeným u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka.

8. Žalobce byl již rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne 12. 12. 2014, č. j. 42 C 65/2012-53, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v adresa ze dne 1. 7. 2015, č. j. spisová značka, odškodněn za část posuzovaného řízení do 30. 6. 2015 částkou 141 750 Kč. Městský soud v adresa se v rozsudku ze dne 5. 11. 2019, č. j. spisová značka, opakovaně zabýval odškodněním žalobce za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení sp. zn. spisová značka, a to konkrétně za následné období až do 5. 11. 2019. Městský soud v adresa stanovil nejprve odškodnění za celou délku řízení až do 5. 11. 2019. Při stanovení zadostiučinění vyšel ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, přičemž za první dva roky použil částku poloviční, následně odškodnění snížil o 50 % pro nepatrný význam řízení pro žalobce a o dalších 30 % s ohledem na specifičnost navazujícího konkursního řízení a šestnáct incidenčních a excindačních sporů, které ovlivnily délku řízení. Dospěl k výsledné částce 54 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci již byla za dřívější období přiznána a vyplacena náhrada 141 750 Kč; byl žalobce již více než dostatečně odškodněn.

9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně zejména dle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“].

10. Soud I. stupně předně zdůraznil, že zbývá doodškodnit nemajetkovou újmu žalobce vzniklou nepřiměřenou délkou řízení, posléze vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka, za období od 6. 11. 2019 do 3. 3. 2025. Soud I. stupně shodně jako soudy, které rozhodovaly o odškodnění předchozích částí, shledal posuzované řízení, které trvalo od 29. 11. 2000 do 3. 3. 2025, tedy celkem 24 let a 4 měsíce, nepřiměřeně dlouhým. Zejména před přerušením řízení a následně po skončení konkursu docházelo k obdobím nečinnosti a k nekoncentrovanému postupu soudů. Pro účely stanovení přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk a stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 soud I. stupně rozdělil posuzovanou dobu na dvě části. První představovalo vlastní nalézací řízení v celkové délce šesti let, druhou konkursní řízení vedené u Městského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka od 2. 4. 2002 do 17. 8. 2020, tedy po dobu 18 let a 4 měsíců. Soud I. stupně vyšel ze základní sazby 17 000 Kč za rok řízení, za první dva roky v poloviční výši, avšak základní částku modifikoval pro každou z uvedených částí odlišně. Za šest let nalézacího řízení stanovil soud I. stupně základní částku 85 000 Kč. Tu snížil o 10 % s ohledem na složitost řízení a na skutečnost, že žalobce podal žalobu k věcně nepříslušnému soudu, současně ji však o 10 % zvýšil pro mírně zvýšený význam řízení pro žalobce, neboť jeho předmětem byla částka 878 000 Kč. Výsledná náhrada za tuto část řízení proto činila 85 000 Kč. Další úpravu částky neodůvodňoval postup žalobce ani jím tvrzené zdravotní následky. Za konkursní řízení činila výchozí částka 311 664 Kč. Soud I. stupně ji snížil o 50 % pro mizivý význam řízení pro žalobce, kterému byla jako zástupci věřitelů známa nepříznivá majetková situace úpadce a nízká pravděpodobnost uspokojení pohledávky a jehož pohledávka nakonec uspokojena nebyla ni jen z části. O dalších 30 % ji snížil pro specifickou složitost konkursu, v jehož rámci bylo vedeno šestnáct incidenčních a excindačních sporů. Navázal přitom na rozsudek Městského soudu v adresa ze dne 5. 11. 2019, č. j. spisová značka. Náhradu za tuto část řízení proto stanovil ve výši 62 332,80 Kč. Celkové přiměřené zadostiučinění tak činilo dle závěrů soudu I. stupně celkem 147 332,80 Kč. Jelikož žalovaná již žalobci uhradila částku 141 750 Kč, soud I. stupně mu přiznal zbývajících 5 582,80 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení od 29. 9. 2025, do zaplacení. Nárok na finanční zadostučinění byl totiž u žalované předběžně uplatněn dne 28. 3. 2025 a žalobce má nárok na úrok z prodlení až po uplynutí 6 měsíců, tj. ode dne 29. 9. 2025. Ve zbytku soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci právo na jejich náhradu ve výši 9 087,50 Kč.

12. Proti zamítavému výroku II a proti nákladovému výroku III rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, které podáním z 23. 3. 2026 doplnil.

13. Žalobce namítal, že při posouzení kritéria celkové délky řízení podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk bylo nutné vycházet z objektivně vymezené doby od zahájení do skončení řízení. Posuzované řízení trvalo od 29. 11. 2000 do 3. 3. 2025, tedy přibližně 24 let a 3 měsíce, a jeho délka proto byla zcela mimořádná. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1531/11 žalobce zdůraznil, že z hlediska postavení poškozeného nebylo rozhodující, jaké příčiny vedly k tomu, že o jeho věci nebylo rozhodnuto dostatečně rychle. Žalobce dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4540/2009 a stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, podle nichž by se měla základní částka v případě extrémně dlouhého řízení blížit horní hranici rozpětí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení. Soudu I. stupně vytýkal, že použil základní částku ve výši pouze 17 000 Kč za rok. Podle žalobce navíc rozpětí stanovené judikaturou není závazné, nýbrž pouze doporučující, a proto mimořádné okolnosti případu umožňují, aby základní částka podstatně překročila 20 000 Kč za rok. Takový postup odpovídá požadavku individualizace odškodnění, neboť řízení svou délkou patřilo mezi zcela výjimečné případy v českém soudním systému.

14. Žalobce nesouhlasil dále s tím, jak soud I. stupně zohlednil dřívější rozsudek Městského soudu v adresa ze dne 5. 11. 2019, č. j. spisová značka. Namítal, že přiznané zadostiučinění se vztahovalo pouze k délce řízení dosažené v roce 2019 a představovalo pouze určitou zálohu na celkové odškodnění, neboť posuzované řízení poté dále pokračovalo. Toto dřívější rozhodnutí není závazné, byl pro ně rozhodující stav v době jeho vyhlášení. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2328/2015.

15. Žalobce nesouhlasil s odděleným posuzováním nalézacího řízení a konkursního řízení, z něhož soud I. stupně vycházel při stanovení zadostiučinění. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 348/2010 namítal, že tato dvě řízení spolu souvisela natolik úzce, že je třeba je po dobu jejich souběhu pro účely stanovení přiměřeného zadostiučinění považovat za jediné řízení.

16. Jde-li o nákladový výrok, žalobce považuje novelu advokátního tarifu účinnou od 1. 1. 2025 za protiústavní. Tato úprava nepřiměřeně snižuje tarifní hodnotu ve věcech odškodnění podle OdpŠk, a vytváří tak překážku bránící poškozeným v účinném soudním uplatňování jejich nároků. Za nelogické považoval zejména to, že při přiznání peněžitého zadostiučinění může být tarifní hodnota nižší než při pouhém konstatování porušení práva, ačkoli peněžité zadostiučinění představuje vyšší formu odškodnění a zahrnuje v sobě i uznání, že k porušení práva došlo. Formalistická aplikace advokátního tarifu podle něj zasahuje do práva na spravedlivý Anonymizováno proces, jehož součástí je také spravedlivé rozhodnutí o nákladech řízení. Na podporu své argumentace odkázal zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož se v řízeních o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci jedná o kompenzaci zásahu do osobnostních práv poškozeného v širším smyslu.

17. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, přiznal mu další finanční zadostiučinění, a aby uložil žalované povinnost nahradit mu náklady řízení.

18. Podáním ze dne 10. 8. 2026 žalobce doplnil, že právnická osoba shledalo přípisem ze dne 26. 7. 2026, č. j. spisová značka, postup Obvodního soudu pro adresa v posuzovaném řízení průtažným, kdy jednomu z rozhodujících soudců byla (mimo jiné) za průtahy v tomto řízení uložena výtka. Tento přípis dokládal. Žalobce dále upozorňoval, že v exekučním řízení proti povinnému jméno FO (navazujícímu na jiné než posuzované řízení) byla exekuce zastavena, neboť povinný datum zemřel a pozůstalostní řízení bylo pro nepatrný majetek zastaveno, nebyl zjištěn žádný právní nástupce, tedy v exekuci nebylo možné pokračovat. Žalobce dokládal usnesení soudní exekutorky tituly před jménem jméno FO ze dne 3. 8. 2026, č. j. spisová značka.

19. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila, při jednání jej hodnotila jako nedůvodné.

20. Proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání rovněž žalovaná, a to proti výrokům I a III. Vytýkala soudu I. stupně, že nedostatečně vyhodnotil jednotlivá kritéria rozhodná pro stanovení výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Žalovaná nezpochybňovala, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. Již dříve poskytnutá částka 141 750 Kč však představuje s ohledem na specifika věci dostatečné zadostiučinění. Soudu I. stupně vytýkala, že vyšel ze základní sazby 17 000 Kč za rok řízení, ačkoli sazba 15 000 Kč za rok byla již dříve aprobována odvolacím soudem a podle žalované lépe odpovídá povaze posuzované věci. Ve vztahu k šestileté části nalézacího řízení žalovaná namítala, že soud I. stupně nezohlednil jeho procesní složitost. Poukázala na rozhodování o věcné příslušnosti, soudních poplatcích a ustanovení opatrovníka původnímu žalovanému. Nesouhlasila ani se zvýšením základní částky o 10 % pro vyšší význam řízení pro žalobce, neboť samotná výše žalované částky podle ní zvýšený význam řízení neodůvodňovala. Zdůraznila, že žalobce přihlásil do konkursu pohledávku přesahující 12 mil. Kč a že si po skončení konkursu musel být vědom, že rozhodnutí v nalézacím řízení bude mít pouze akademický význam, neboť reálné uspokojení pohledávky nebylo možné očekávat. K části odpovídající konkursnímu řízení žalovaná namítala, že soud I. stupně nedostatečně zohlednil jeho specifickou povahu, nepatrný význam pro žalobce a procesní složitost. Výsledek konkursu, který byl zrušen pro nedostatek majetku, podle ní potvrzoval, že řízení mělo pro žalobce pouze minimální význam. Žalobce byl členem věřitelského výboru, a proto mu byla známa nepříznivá finanční situace dlužníka i nepříznivý průběh konkursu. Snížení základní částky o 50 % pro nízký význam řízení proto žalovaná považovala za nedostatečné, zejména když pohledávka žalobce nebyla uspokojena ani zčásti. Za nedostatečné považovala rovněž zohlednění skutečnosti, že konkursní řízení bylo zatíženo řadou incidenčních sporů.

21. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I změnil tak, že žalobu zamítne, a aby žalované přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

22. Žalobce ve svém vyjádření hodnotil odvolání žalované jako nedůvodné. Zdůraznil, že délka řízení byla objektivní skutečností vymezenou okamžikem jeho zahájení a pravomocného skončení, včetně uplynutí lhůty k podání posledního opravného prostředku. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uvedl, že u extrémně dlouhého řízení by se měla základní částka stanovit pomocí horní hranice rozpětí. Extrémně dlouhým řízením je dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1531/11 již řízení trvající déle než 10 let. V případě řízení trvajícího více než 24 let by proto měla úvaha o výši zadostiučinění vycházet ze základní částky podstatně převyšující 20 000 Kč za jeden rok. Stanovení základní částky ve výši 15 000 Kč nebo 17 000 Kč za rok podle něj odporuje judikatuře a nezohledňuje mimořádnost případu, neboť takto dlouhá řízení jsou v českém soudním systému zcela výjimečná. Žalobce dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 348/2010. Dovozoval, že do celkové doby původního řízení je nutné započíst rovněž dobu, po kterou bylo řízení přerušeno z důvodu vedení jiného, souvisejícího řízení, přičemž je třeba posoudit, zda toto vedlejší řízení proběhlo v přiměřené lhůtě. Pokud spolu původní a vedlejší řízení souvisela natolik úzce, že jedno nemohlo být skončeno před skončením druhého, měla být po dobu jejich souběhu pro účely stanovení zadostiučinění podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk považována za jediné řízení.

23. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a zopakoval v souladu s § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. dokazování usnesením Městského soudu v adresa ze dne 30. 11. 2016, č. j. spisová značka, konečnou zprávou správce konkursní podstaty s vyúčtováním jeho odměny k 10. 6. 2019, usnesením Městského soudu v adresa ze dne 17. 8. 2021, č. j. spisová značka, dále spisem Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka (konkrétně odpovědí žalobce na dotaz Městského soudu v adresa ze dne 23. 1. 2021, omluvou sestry žalovaného jméno FO ze dne 11. 5. 2023, referátem z 24. 5. 2023 s doručenkou, usnesením Městského soudu v adresa ze dne 7. 9. 2023, č. j. spisová značka), dále protokolem o jednání ve věci Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka ze dne 3. 10. 2024. V souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplnil dokazování přípisem právnická osoba ze dne 26. 7. 2026, č. j. spisová značka, a usnesením soudní exekutorky tituly před jménem jméno FO ze dne 3. 8. 2026, č. j. spisová značka; neboť se o nepřípustná nova nejedná [srov. § 205a písm. f) o. s. ř.].

24. Z usnesení Městského soudu v adresa ze dne 30. 11. 2016, č. j. spisová značka, odvolací soud zjistil, že v září 2016 byla předložena konečná zpráva, že tato byla vyvěšena 22. 9. 2016 na úřední desce, že k ní konkursní věřitelé neměli námitek a že ji konkursní soud schválil. Dle této zprávy příjmy podstaty činily 7 132 781,46 Kč, výdaje z podstaty činily 7 730 584,57 Kč a zůstatek k rozdělení tak činil 0 Kč. Z konečné zprávy ze dne 10. 6. 2019 odvolací soud zjistil, že příjmy a výdaje konkursní podstaty (vyjma odměny konkursních správců) zůstaly stejné a že zůstatek k rozdělení činil 0 Kč. Z usnesení Městského soudu v adresa ze dne 17. 8. 2021, č. j. spisová značka, odvolací soud zjistil, že konkurs na dlužníka jméno FO byl zrušen z důvodu, že majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkursu.

25. Ze spisu Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka odvolací soud zjistil, že žalobce k dotazu Městského soudu v adresa, zda s ohledem na výsledky konkursního řízení trvá na podané žalobě, podáním ze dne 23. 1. 2021 sdělil, že mu aktuálně není známa současná finanční situace jméno FO a proto z důvodu opatrnosti trvá na pokračování v řízení. Z omluvy sestry jméno FO ze dne 11. 5. 2023 odvolací soud zjistil, že omlouvala neúčast jméno FO na nařízeném jednání, neboť měl v prosince 2017 mozkovou příhodu a bez pomoci druhé osoby není sto zvládnout základní životní potřeby (mobilita, komunikace s úřady, orientace v prostoru, příprava léků, péče o domácnost etc.). Je závislý na asistenci jiné osoby. Neumí číst ani psát, částečně ztratil paměť a je ochrnutý na pravou ruku, komunikuje v jednoduchých větách. Byl mu přiznán invalidní důchod 3. stupně, ale neplatil sociální pojištění, tak nemá nárok na jeho vyplácení. Byl mu přiznán příspěvek na péči, ze kterého hradí osobní asistenci a základní potřeby. Jeho stav se zhoršuje, není schopen vykonávat jakoukoliv pracovní činnost. K pokynu soudkyně z 24. 5. 2023 byla omluva včetně přiložených lékařských zpráv dne 24. 5. 2023 doučena právnímu zástupce žalobce. Městský soud v adresa v odůvodnění svého usnesení ze dne 7. 9. 2023, č. j. spisová značka, omluvu včetně lékařských zpráv hodnotil, shledal zdravotní stav žalovaného skutečně vážným, neboť není schopen relevantním způsobem odpovídat na položené otázky, žádost žalovaného o ustanovení opatrovníka proto nepředstavuje snahu o obstrukce v řízení.

26. Z protokolu o jednání ve věci Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka ze dne 3. 10. 2024 odvolací soud zjistil, že žalobce ve své výpovědi uvedl, že v roce 2017, kdy začalo posuzované opatrovnické řízení, měl již operované koleno a střevní problémy, ale to bylo naprosto „odchycené“ a vše se mu v důsledku dlouhého opatrovnického řízení zhoršovalo, nemohl spát, nechápal, proč nemůže být s dětmi, bál se, že přišel o rodinu, o děti.

27. Z přípisu právnická osoba ze dne 26. 7. 2026, č. j. spisová značka, odvolací soud zjistil, že soudkyni Obvodního soudu pro adresa tituly před jménem jméno FO byla udělena výtka za průtahy, a to (mimo jiné) i v řízení sp. zn. spisová značka. Vzhledem k tomu, že soudkyně k 31. 1. 2025 rezignovala, není možné přijmout žádná další opatření.

28. Z usnesení soudní exekutorky tituly před jménem jméno FO ze dne 3. 8. 2026, č. j. spisová značka, odvolací soud zjistil, že se netýkala rozhodnutí vydaného v posuzovaném řízení sp. zn. spisová značka, nicméně že exekuční řízení vedené proti jméno FO bylo zastaveno, neboť povinný ztratil způsobilost být účastníkem řízení, když zemřel bez právního nástupce (dědické řízení bylo zastaveno, neboť zanechal majetek pouze nepatrné hodnoty).

29. Ve zbytku odkazuje odvolací soud pro stručnost na skutková zjištění učiněná soudem I. stupně. Odvolací soud provedeným dokazováním toliko upřesnil výsledek konkursního pro žalobce coby přihlášeného věřitele, reakci žalobce na dotaz soudu, zda s ohledem na výsledek konkursního řízení na žalobě trvá, jakož i zjištěné poměry žalovaného jméno FO v nalézacím řízení, vedeném již u Obvodního soudu pro adresa, a vědomost žalobce o nich, jakož i obsah výpovědi žalobce v jiném odškodňovacím řízení, kdy své zdravotní problémy spojoval s odškodňovaným opatrovnickým řízení.

30. Odvolací soud po provedeném dokazování uzavřel, že odvolání žalobce je důvodné toliko částečně a že odvolání žalované důvodné není.

31. Soud I. stupně zcela správně na zjištěný skutkový stav věci aplikoval zejména § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, které v odůvodnění napadeného rozsudku citoval.

32. Odvolací soud připomíná, že Nejvyšší soud ve Stanovisku konstatoval, že Evropský soud pro lidská práva (dále i jen „ESLP“) upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Nejvyšší soud však zároveň připustil, že přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí OdpŠk, nebylo doposud pravomocně skončeno, zejména je-li zjevné, že již jeho dosavadní délka je nepřiměřená, a k porušení práva tak došlo. Vychází přitom ze stavu řízení ke dni svého rozhodování (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Zhodnocení dosavadní délky řízení i skutečnosti, že nebylo dosud skončeno, představuje pro případné opětovné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouze vedené řízení, v rozsahu předmětu hodnocení, překážku věci rozsouzené. Opětovné uplatnění kompenzačního nároku je tak jako důvodné myslitelné leda tehdy, kdyby průběh řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, vykazoval nepřiměřenou délku i po vyhlášení rozsudku pravomocně přiznávajícího náhradu, a to buď za takovou další délku řízení, anebo za novou skutkovou okolnost, že lze celkovou délku řízení, právě v důsledku jeho další délky, hodnotit za nepřiměřenou. Nejvyšší soud zároveň upozornil na odlišnost situace, kdy poškozený uplatňuje opětovně nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou průtažného řízení poté, kdy průtažné řízení skončilo. Jestliže totiž řízení trvalo nepřiměřeně dlouho v okamžiku rozhodnutí o poskytnutí zadostiučinění, trvá nepřiměřeně dlouho i v dalším svém průběhu, čímž i zásadně působí újmu. V případě dalšího uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, které již bylo dříve za jeho trvání posuzováno, tak soud při posuzování přiměřenosti délky řízení vychází z celkové délky řízení, přičemž dospěje-li k závěru, že je třeba poskytnout přiměřené zadostiučinění v penězích, přizná zadostiučinění za tu fází řízení, jež nebyla v předchozím odškodňovacím řízení zohledněna [vizte rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2328/2015 nebo ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5756/2016].

33. Vzhledem k tomu, že posuzované řízení vedené (posléze) u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka, bylo shledáno již rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne 12. 12. 2014, č. j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v adresa ze dne 1. 7. 2015, č. j. spisová značka, a rovněž rozsudkem Obvodního soudu pro adresa, č. j. spisová značka, ve znění rozsudku Městského soudu v adresa ze dne 5. 11. 2019, č. j. spisová značka, nepřiměřeně dlouhé za období od 29. 11. 2000 do 5. 11. 2019, soud I. stupně správně uvážil, že řízení trvalo dlouho i v dalším jeho průběhu, tj. v období od 6. 11. 2023 do 3. 3. 2025, kdy průtažné řízení již skončilo. Závěr soudu I. stupně o tom, že v uvedeném období řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v jeho nepřiměřené délce, a tím k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, je proto správný.

34. Odvolací soud nepřehlédl, že samo posuzované nalézací řízení trvalo cca 6 let, že však bylo po dobu cca 18 let přerušeno do skončení konkursního řízení na majetek žalovaného jméno FO. A byť soud I. stupně v konkursním řízení nezjistil nedůvodnou nečinnost soudů, má odvolací soud za to, že konkursní řízení vedené na majetek fyzické osoby, do kterého se přihlásily řádově desítky věřitelů a do jehož délky se promítlo 16 incidenčních a excindačních sporů a které trvalo cca 18 let, zcela nepochybně nepřiměřeně dlouhé bylo. Nepřiměřenost délky řízení je dle názoru odvolacího soudu dána zejména jeho délkou, která jeho složitosti neodpovídá. Kupříkladu Městský soud v adresa v rozsudku ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. spisová značka, shledal ještě přiměřenou délku bezprůtažného konkurzního řízení, které trvalo cca 11 let, přičemž evidováno bylo velké množství konkurzních věřitelů, do konkurzní podstaty byl sepsán rozsáhlý majetek úpadce, o čemž svědčí celkové příjmy konkurzní podstaty 375 715 799 Kč, a vedeno bylo velké množství incidenčních sporů. Dovolání proti tomuto rozsudku bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. spisová značka, odmítnuto.

35. Závěr o nepřiměřenosti vedlejšího konkursního řízení se pak dle ustálené judikatury nezbytně promítá do závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného nalézacího řízení, tedy řízení hlavního [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4107/2009, a část III., bod 3. Stanoviska].

36. Poskytnuté zadostiučinění by se nemělo výrazně lišit v závislosti na tom, požádal-li poškozený o jeho poskytnutí jednorázově po skončení průtažného řízení, či žádal-li o zadostiučinění již za trvání průtažného řízení a žádáli po jeho skončení o zadostiučinění za jeho dosud neodškodněnou část. Pro opačný přístup nelze shledat žádný logicky ospravedlnitelný důvod. Dojde-li k odškodnění újmy způsobované průtažným řízením již v jeho průběhu, může sice dojít k tomu, že míra strádání (úzkosti, duševního stresu a nejistoty z očekávaného výsledku sporu atp.) poklesne, nelze ovšem uzavřít, že by došlo ke skončení újmu působící situace a že by poškozený další trvání průtažného řízení vnímal jako řízení nově započaté [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2328/2015].

37. Odvolací soud proto přistoupil k výpočtu částky, jakou by poskytl žalobci v případě, rozhodoval-li by v jediném odškodňovacím řízení po skončení průtažného řízení, tj. na jakou výši zadostiučinění by měl žalobce nárok za řízení jako celek, od čehož je poté třeba odečíst to, co mu již bylo přiznáno a plněno (částka 141 750 Kč). Teprve po skončení posuzovaného řízení lze totiž v úplnosti posoudit míru naplnění jednotlivých rozhodných kritérií.

38. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně uzavřel, že při stanovení základní částky odškodnění je namístě vyjít z částky 17 000 Kč za každý rok řízení, byť celková délka řízení od 29. 11. 2000 do skončení řízení dne 3. 3. 2025 trvala 24 let a 3 měsíce. Jedná se o délku sice extrémní, jak namítal žalobce, nicméně částka 15 000 Kč je částkou základní [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009] a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012]. Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle Stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok vedení posuzovaného řízení, nemusí být takto postupováno a lze vyjít ze základní částky 15 000 Kč. Ostatně vyjít z vyšší základní částky je možné jen tehdy, je-li délka posuzovaného řízení extrémní a vyšší odškodnění si žádá požadavek na jeho přiměřenost [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4037/2011]. A v daném případě žalovaná poukazovala na významně snížený význam předmětu řízení pro žalobce, když v konkursním řízení, do kterého bylo posuzované řízení po dobu více než 18 let přerušeno, nebyli přihlášení věřitelé uspokojeni ani jen zčásti. K této skutečnosti při stanovení základní částky odškodnění ostatně přihlédl i Městský soud v adresa v rozsudku ze dne 5. 11. 2019, č. j. spisová značka, ve kterém uzavřel, že z hlediska významu řízení pro žalobce bylo určující, jaké částky se mu v konkursu dostalo. Nadto odvolací soud zjistil, že i v následném nalézacím řízení si byl žalobce vědom snížené pravděpodobnosti budoucího uspokojení žalovaného nároku, chtěl v řízení pokračovat toliko „z opatrnosti“, když neznal aktuální poměry žalovaného. V roce 2023, jak odvolací soud zjistil, mu však muselo být z poměrů jméno FO již zcela zřejmé, že jeho pohledávka uspokojena nebude, že žalovaný jméno FO nadále žádný majetek nemá. Za této situace je správný závěr soudu I. stupně o přiměřenosti částky 17 000 Kč za 1 rok řízení, které po skončení konkursu ještě 4 roky pokračovalo. Za prvé dva roky však poškozenému náleží částka základního odškodnění toliko v poloviční výši. Základní částka odškodnění za řízení trvající 24 let a 3 měsíce proto činí 395 250 Kč [23 x 17 000 Kč + 3 x 1 416,66 Kč].

39. Takto stanovenou základní částku je třeba upravit v důsledku toho, jak se na délce řízení podílela kritéria demonstrativně vypočtená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, což lze do základní částky promítnout jejím snížením či zvýšením. Zohlednit je třeba složitost nalézacího řízení, kdy žaloba byla podána k věcně nepříslušnému soudu, kdy bylo rozhodováno o osvobození žalobce od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce a žalovanému byl ustanoven opatrovník, řízení probíhalo ve vícero instancích (v meritu 1x před obvodním soudem a 1x před odvolacím soudem, v procesních otázkách opakovaně), jakož i soudem I. stupně zjištěnou složitost konkursního řízení, kdy bylo přihlášeno více konkursních věřitelů, probíhalo 16 incidenčních řízení, byla postupně zpeněžována konkursní podstata. Složitost řízení jako celku je třeba zohlednit ponížením základní částky o 20 %. Na druhou stranu je třeba zohlednit postup soudů ve věci, kdy jak postup Městského soudu v adresa po podání žaloby, tak i postup Obvodního soudu pro adresa byl, jak správně zjistil a konstatoval již soud I. stupně, zatížen průtahy a nekoncentrovaným postupem. Tento průtažný postup soudů je třeba zohlednit navýšením základní částky o 10 %. Jde-li o význam předmětu řízení pro žalobce, tj. co bylo pro žalobce v posuzovaném řízení v sázce, jedná se o nejdůležitější kritérium. Je třeba zohlednit, že nalézací řízení trvalo toliko cca 2 roky a poté bylo na více než 18 let přerušeno pro konkurs na majetek žalovaného jméno FO. Byť odvolací soud shledal délku konkursního řízení nepřiměřenou již z důvodu, že neodpovídala jeho složitosti, nelze přehlédnout, že žalobcova pohledávka přihlášená do konkursu byla uspokojena částkou 0 Kč. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, uveřejněném pod číslem 132/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že povaha konkursního řízení jako řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku, který tvoří úpadcovu konkursní podstatu, a to s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně a že si těmito nároky též vzájemně konkurují, rozhodujícím způsobem snižuje jeho význam pro účely posouzení přiměřenosti délky konkursního řízení. Dle názoru Nejvyššího soudu je podstatná též hodnota uplatněného peněžitého nároku, kterou však s přihlédnutím k povaze konkurzního řízení nelze směšovat s nominální výší uplatněného nároku. Zpravidla je proto z hlediska významu předmětu řízení pro konkurzního věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. Po dobu trvání konkursního řízení tak byl význam předmětu řízení pro žalobce vskutku minimální. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že žalovaným byla fyzická osoba a žalobce po skončení konkursu v nalézacím řízení z opatrnosti pokračoval, neboť neznal aktuální situaci žalovaného. Až v roce 2023 se žalobce seznámil s poměry žalovaného jméno FO a bezpečně věděl, že poměry žalovaného uspokojení jeho pohledávky neumožňují. K tvrzenému zhoršení zdravotního stavu žalobce, jak bylo provedeným dokazováním zjištěno, došlo v důsledku opatrovnického řízení, před jehož zahájením (rok 2017) byl stav žalobce, jak sám vypověděl, stabilizován. Odvolací soud proto uzavřel, že z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce je třeba základní částku ponížit, a to o celých 50 %. Skutečnost, že žalobce po pravomocném skončení posuzovaného řízení zemřel a pozůstalostní řízení bylo zastaveno pro nepatrný majetek, jen potvrzuje majetkovou situaci žalovaného po skončení konkursního řízení, která byla žalobci od roku 2023 bezpečně známa. Další kritéria odvolací soud do výsledné částky odškodnění nepromítl. Nemajetkové újmě žalobce za celé posuzované řízení proto odpovídá základní odškodnění 395 250 Kč ponížené o 60 % na výsledných 158 100 Kč.

40. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobce odškodnila za nemajetkovou újmu způsobenou částí posuzovaného řízení (do 5. 11. 2019), a to částkou 141 750 Kč, je třeba žalobce „doodškodnit“ částkou 16 350 Kč.

41. Soud I. stupně oproti odvolacímu soudu dospěl k částce „doodškodnění“ ve výši 5 582,80 Kč, kterou výrokem I napadeného rozsudku žalobci přiznal, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši a od data prodlení dle § 1970 o. z. a dle § 15 odst. 2 OdpŠk, tedy za dobu od 29. 9. 2025, tj. po marném uplynutí šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku [vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001], až do zaplacení a v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil [výrok I rozsudku odvolacího soudu].

42. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům je zřejmé, že odvolání žalobce proti zamítavému výroku II je důvodné toliko ohledně částky 10 767,20 Kč s příslušenstvím a ve zbylé části důvodné není. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II ohledně částky 10 767,20 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 767,20 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % p. a. od 29. 9. 2025 do zaplacení a podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II postupem podle § 219 o. s. ř. ohledně částky 333 650 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % p. a. od 4. 9. 2025 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 16 350 Kč od 4. 9. 2025 do 28. 9. 2025 jako věcně správný potvrdil [výrok II rozsudku odvolacího soudu].

43. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se příslušná organizační složka žalované řídí.

44. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. zároveň o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně.

45. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobce má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. [srov. v tomto směru např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 3395/23] právo na plnou náhradu nákladů řízení, avšak dle odvolacího soudu ve výši 10 095 Kč, což představuje: - odměnu advokáta ve výši 5 340 Kč [3 x 1 780 Kč], určenou z tarifní hodnoty 16 350 Kč, dle § 7 bod 5 a dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu [převzetí zastoupení, vyjádření z 27. 2. 2026 a účast u jednání před soudem I. stupně]; - náhradu hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 3 x 450 Kč, tedy celkem 1 350 Kč; - náhradu ve výši 1 405 Kč za 21 % DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a - soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč [výrok III rozsudku odvolacího soudu].

46. Nedůvodnou shledal odvolací soud argumentaci žalobce, že advokátní tarif, ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., je jako podzákonný předpis v ustanovení § 9a odst. 2 diskriminační, když za tarifní hodnotu určuje výši náhrady nemajetkové újmy přiznané soudem. Odvolací soud upozorňuje, že Ústavní soud např. v usnesení ze dne 10. 12. 2025, sp. zn. II. ÚS 3146/25, či ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 3804/25, ústavní stížnosti stěžovatelů, zastoupených shodným zástupcem a postavenou na shodné argumentaci, odmítl jako zjevně neopodstatněné, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

47. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a v odvolacím řízení částečně úspěšnému žalobci rovněž přiznal právo na jejich plnou náhradu [srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 3395/23], a to ve výši 8 095 Kč, což představuje odměnu advokáta ve výši 5 340 Kč [3 x 1 780 Kč], určenou z tarifní hodnoty 16 350 Kč dle § 7 bod 5 a dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu [podání odvolání, vyjádření k odvolání a 1x účast u odvolacího jednání], a náhradu hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 3 x 450 Kč, tedy celkem 1 350 Kč, a náhradu ve výši 1 405 Kč za 21 % DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. [výrok IV rozsudku odvolacího soudu].

48. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce rozhodl odvolací soud dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. a o lhůtě k plnění opět podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.]. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.