14 Co 170/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 136 500 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. března 2026, č. j. 48 C 178/2025-54,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ohledně úroku z prodlení v rozsahu 0,5 % z částky 55 750 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ohledně částky 40 250 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % ročně z této částky od 21. 8. 2025 do zaplacení potvrzuje, ohledně částky 15 500 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % ročně z této částky od 21. 8. 2025 do zaplacení se mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně 13 833,80 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7 719,80 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 750 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 55 750 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II žalobu o zaplacení částky 80 750 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 21. 8. 2025 do zaplacení zamítl, výrokem III žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 990,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě ze dne 21. 8. 2025, kterou se žalobkyně na žalované domáhala poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 136 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 8. 2025 do zaplacení, za tvrzenou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v adresa (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn. spisová značka (dále jen „namítané řízení“). V uvedeném řízení, které bylo zahájeno 23. 5. 2017, se jako žalobkyně na společnosti právnická osoba (dále jen „tamější žalovaná“) domáhala zaplacení kupní ceny ve výši 1 815 000 Kč s příslušenstvím. Okresní soud žalobě rozsudkem ze dne 24.10.2018 vyhověl, proti rozsudku brojila tamější žalovaná odvoláním, o němž dosud nebylo odvolacím soudem rozhodnuto z důvodu insolvenčního řízení vedeného s tamější žalovanou. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované, která jej sdělením z 6. 6. 2025 co do základu uznala a přiznala zadostiučinění 73 500 Kč, které žalobkyně považuje za nedostatečné.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobkyně dne 13. 12. 2024 u ní předběžně uplatnila nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši 200 000 Kč a žalovaná po shledání, že namítané řízení bylo k vydání jejího stanoviska dne 6.6.2025 nepřiměřeně dlouhé, žalobkyni vyplatila 73 500 Kč (základní částku stanovila ve výši 105 000 Kč a ponížila ji o 30 % pro složitost věci, přičemž zohlednila i přerušení řízení kvůli insolvenci).

4. Soud I. stupně ve věci rozhodl se souhlasem účastnic dle § 115a o.s.ř. Vyšel z toho, že mezi účastnicemi nebylo sporu, že žalobkyně u žalované dne 13. 12. 2024 uplatnila nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč a že žalovaná jí na základě stanoviska ze dne 6. 6. 2025 toto poskytla ve výši 73 500 Kč.

5. Soud I. stupně v bodech 6 - 10 napadeného rozsudku popsal ke dni svého rozhodnutí průběh namítaného řízení, průběh insolvenčního řízení vedeného s tamější žalovanou u Krajského soudu v adresa (dále jen „krajský soud“) pod sp. zn. spisová značka, včetně 18 incidenčních sporů vyvolaných tímto řízením. Na tato skutková zjištění odvolací soud pro účely odvolacího řízení z důvodu stručnosti odkazuje a pouze shrnuje, že namítané řízení bylo zahájeno na podkladě žaloby zde žalobkyně dne 23. 5. 2017, žalobkyně se domáhala na tamější žalované zaplacení částky 1 815 000 Kč s příslušenstvím jako kupní ceny splatné 15. 12. 2015, po vydání platebního rozkazu, proti němuž tamější žalovaná brojila odporem, bylo řízení přerušeno do 28. 2. 2018 z důvodu nařízené mediace, která nebyla úspěšná, následně bylo v řízení pokračováno a ve dnech 20. 6. 2018, 13. 8. 2018, 17. 9. 2018 a 24. 10. 2018 proběhla jednání, při posledním z nichž okresní soud vyhlásil rozsudek, proti němuž podala tamější žalovaná odvolání, které bylo 8. 3. 2019 předloženo krajskému soudu, který o něm dosud nerozhodl, pouze usnesením ze dne 16. 9. 2021 účastnice vyrozuměl, že 15. 3. 2021 byl zjištěn úpadek tamější žalované a řízení je proto je zákona přerušeno.

6. Insolvenční řízení s tamější žalovanou stále probíhá, usnesením zveřejněným 10. 4. 2025 byl schválen reorganizační plán.

7. Následně soud I. stupně uzavřel, že namítané řízení ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí trvá 8 let a 10 měsíců od 23. 5. 2017, v průběhu odvolacího řízení bylo přerušeno z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení tamější žalované, v souvislosti s nímž probíhalo 18 incidenčních sporů.

8. Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval dle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“).

9. Předně shledal, že věc může být projednána před soudem, neboť žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila. Délku trvání namítaného řízení ke dni jeho rozhodnutí shledal nepřiměřenou a uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. a porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za což jí náleží zadostiučinění v peněžité formě.

10. Při stanovení základní částky odškodnění vyšel ze závěrů učiněných ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 - dále jen „Stanovisko“ a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, a stanovil ji ve výši 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky ve výši poloviční), tj. za 8 let a 10 měsíců trvající namítané řízení ve výši 117 500 Kč s tím, že délka namítaného řízení není extrémní.

11. Následně zohlednil jednotlivá kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) – e) zákona č. 82/1998 Sb.

12. Ve vztahu ke kritériu postupu orgánu veřejné moci zohlednil, že na délce namítaného řízení se podílel určujícím způsobem krajský soud (okresní soud postupoval systematicky, plynule a směřoval ve lhůtách k rozhodnutí ve věci). Krajskému soudu bylo odvolání předloženo 8. 3. 2019, žalobkyně se vyjádřila k odvolání 14. 5. 2019 a 25. 10. 2019 požádala krajský soud o sdělení stavu řízení. Krajský soud ji 6. 11. 2019 informoval, že vzhledem k vytíženosti soudu se věc nebude projednávat minimálně dalších 6 měsíců, dne 15. 3. 2021 byl zjištěn úpadek tamější žalované a krajský soud usnesením ze dne 16. 9. 2021 vyrozuměl účastnice o přerušení řízení ze zákona. Období nečinnosti krajského soudu tak trvalo od března 2019 do března 2021. Následně již v řízení nemohlo být pokračováno z důvodu insolvenčního řízení, přerušení namítaného řízení bylo účelné, neboť vyplývalo ze zákona.

13. Insolvenční řízení stále probíhá, nejedná se o nestandardní délku, ale o délku přiměřenou, v insolvenčním řízení nebyly zjištěny průtahy, krajský soud postupoval plynule a bez prodlev, došlo ke schválení reorganizačního plánu (původní reorganizační plán byl zamítnut, byl určen nový předkladatel – 4. 10. 2023, 20. 5. 2024 byl nový reorganizační plán předložen, schválen byl 23. 9. 2024, rozhodnutí o jeho schválení bylo zrušeno a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení, následně 16. 1. 2025 krajský soud vyzval předkladatele k jeho aktualizaci a 8. 4. 2025 byl reorganizační plán schválen) a reorganizace probíhá. Délka incidenčních sporů vedených pod sp. zn. incidenční spisová značka (C3), incidenční spisová značka (C4), incidenční spisová značka (C5), incidenční spisová značka (C6), incidenční spisová značka (C8), incidenční spisová značka (C9), incidenční spisová značka (C11), incidenční spisová značka (C13), sp. zn. incidenční spisová značka (C14), sp. zn. incidenční spisová značka (C15), incidenční spisová značka (C17) a incidenční spisová značka (C18) byla přiměřená. V ostatních incidenčních sporech vedených pod sp. zn. incidenční spisová značka (C1), incidenční spisová značka (C2), incidenční spisová značka (C7), incidenční spisová značka (C10), incidenční spisová značka (C12), incidenční spisová značka (C16) sice došlo k časovým prodlevám mezi jednotlivými úkony, které se promítly do delšího trvání těchto incidenčních sporů, nicméně nepůsobí pro svůj dílčí charakter nepřiměřenou délku insolvenčního řízení jako celku. Proto soud I. stupně neshledal v těchto okolnostech důvod pro navýšení zadostiučinění.

14. Postup krajského soudu, který od předložení odvolání do zjištění úpadku tamější žalované, neučinil žádný úkon směřující k meritornímu rozhodnutí, nemůže být ospravedlněn tím, že po zjištění úpadku již ve věci nemohl činit další úkony. Uvedený postup proto soud I. stupně hodnotil jako postup mající zjevný dopad na celkovou délku namítaného řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb. a přihlédl k němu jak při závěru o nepřiměřené délce namítaného řízení, tak i při navýšení základní částky zadostiučinění o 10 %, a to s ohledem na natolik určující nečinnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2126/2023).

15. Význam namítaného řízení pro žalobkyni ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. posoudil soud I. stupně jako standardní. Šlo o zaplacení kupní ceny za poskytnuté plnění, tedy spor, který měl pro žalobkyni silný majetkový dopad a dotýkal se jejích majetkových práv, nicméně nešlo o věc, u níž by judikatura bez dalšího presumovala zvýšený či nějak mimořádný význam. Na hodnocení významu namítaného řízení jako standardního dle soudu I. stupně ničeho nemění okolnost, že řízení bylo v odvolací fázi přerušeno v důsledku insolvenčního řízení tamější žalované, jejíž úpadek je řešen reorganizací. Ve vztahu k tomuto kritériu soud I. stupně základní částku nijak nemodifikoval.

16. Při hodnocení kritéria složitosti namítaného řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. soud I. stupně dospěl k závěru, že se jednalo o věc po právní i skutkové stránce běžně složitou – šlo o zaplacení kupní ceny za poskytnuté plnění, ve věci bylo provedeno dokazování listinami a výslechy svědků, jednání byla odročována za účelem doplnění dokazování. I když namítané řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, bylo třeba zohlednit, že v odvolacím řízení nebyly činěny úkony směřující k rozhodnutí ve věci. Délku řízení tak neovlivnila instančnost, ale nečinnost krajského soudu. Délka insolvenčního řízení a délka některých incidenčních sporů byla ovlivněna tím, že probíhalo ve více instancích, což objektivně prodloužilo průběh reorganizace, nicméně nevede k závěru o nadstandardní složitosti insolvenčního řízení. S ohledem na tuto standardní složitost soud I. stupně základní částku nemodifikoval.

17. Stejně tak nijak neupravoval základní částku ve vztahu ke kritériu chování poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb.), které nebylo lze co vytknout.

18. Nepřisvědčil argumentaci žalobkyně stran navýšení základní částky o „inflační složku“ vzhledem k závěrům vysloveným Ústavním soudem v nálezu sp. zn. spisová značka.

19. Soud I. stupně na základě shora rozvedeného dospěl k závěru, že žalobkyni náleží zadostiučinění za nepřiměřenou délku namítaného řízení ve výši 129 500 Kč (tj. základní částka 117 500 Kč navýšená o 10 %). Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 73 500 Kč, vyhověl soud I. stupně žalobě co do částky 55 750 Kč a ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 80 750 Kč, žalobu zamítl.

20. Okamžik prodlení žalované soud I. stupně stanovil k 14. 6. 2025 Anonymizováno(s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, 30 Cdo 3359/2022, 30 Cdo 895/2023, s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované 13.12.2024, § 1970 o.z., § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.). K uvedenému dni činila výše zákonných úroků z prodlení 12 % ročně. Skutečnost, že žalobkyně požaduje úroky z prodlení až od 21. 8. 2025, nemá vliv na počátek prodlení žalované.

21. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 3, § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, i když byla úspěšná jen ohledně části předmětu řízení – tj. částky 55 750 Kč, která je ve smyslu § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu zároveň tarifní hodnotou. Celková výše nákladů řízení 10 990,30 Kč je tvořena zaplaceným soudním poplatkem 2 000 Kč, odměnou za zastupování advokátem za dva úkony právní služby po 3 340 Kč – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za přípravu a převzetí zastoupení na základě plné moci ze dne 12.12.2024 a ve výši 450 Kč za žalobu, náhradou za daň z přidané hodnoty 1 560,30 Kč.

22. O lhůtě k plnění soud I. stupně rozhodl dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. s ohledem na zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

23. Proti výrokům I a III tohoto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, jímž se domáhala změny výroku I tak, že žaloba bude zamítnuta.

24. Žalobkyni poskytnuté zadostiučinění ve výši 73 500 Kč je dle žalované dostačující a přiměřené, k čemuž upozornila na skutečnost, že soud I. stupně hodnotil ke dni vydání rozhodnutí delší délku namítaného řízení než žalovaná ve svém stanovisku.

25. Dle žalované nejsou dány důvody pro navýšení základní částky odškodnění o 10 % ve vztahu ke kritériu postup orgánů veřejné moci. Průtah v odvolacím řízení u krajského soudu je jedinou příčinou toho, že posuzované řízení je nepřiměřeně dlouhé, že došlo k porušení práva žalobkyně. Proto není důvodné za tuto stejnou okolnost ještě navyšovat základní částku. Jedná se proto o duplicitní odškodnění a soudem I. stupně v tomto směru citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2126/2023 není přiléhavé.

26. Soudu I. stupně vytkla, že nemodifikoval základní částku ve vztahu ke kritériu složitosti řízení. Žalovaná v rámci předběžného projednání k takové modifikaci přistoupila, ovšem nikoli z důvodu jednoduchosti sporu, jak uvedl soud I. stupně, nýbrž s ohledem na skutkovou složitost věci, kdy bylo třeba posoudit platnost smlouvy, předání zboží, převzetí faktury, vady dodaného zboží. Soud I. stupně též nijak nehodnotil přerušení namítaného řízení z důvodu insolvenčního řízení tamější žalované jako objektivní překážku v postupu v řízení (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1640/2025). V podstatě tak dobu přerušení řízení dal pouze k tíži státu, ačkoli se jedná o legitimní přerušení z důvodu insolvenčního řízení, jehož délku shledal přiměřenou.

27. Pokud jde o úroky z prodlení, rozhodl soud I. stupně v rozporu s § 153 odst. 2 o.s.ř. a žalobkyni přisoudil více, než sama požadovala (zákonný úrok ode dne podání žaloby). Mělo-li by být žalobkyni dále přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku délky řízení, které proběhlo po vydání stanoviska žalované, pak žalobkyně nemá nárok na úrok z prodlení, neboť tuto další dobu žalobkyně neuplatnila postupem dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. a žalovaná se tak nemohla dostat do prodlení.

28. Soud I. stupně nesprávně stanovil i výši náhrady nákladů řízení. Mělo-li k úkonu převzetí věci a příprava zastoupení dojít 12. 12. 2024, pak by odměna za tento úkon měla činit 3 100 Kč dle advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024.

29. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že není v rozporu s běžnou soudní praxí, že soud I. stupně na návrh žalobce rozhoduje o celé délce řízení ke dni rozhodnutí soudu, probíhá-li stále namítané řízení. Napadeným rozsudkem nedochází k duplicitnímu odškodnění téhož. Nelze souhlasit s tím, že přerušení řízení je v důsledku zahájené insolvence objektivní překážkou, za kterou by žalovaná neměla nést odpovědnost. Tamější žalovaná se totiž dostala do platební neschopnosti až v době, kdy v namítaném řízení začalo docházet k průtahům. Nebyl důvod, aby namítané řízení neskončilo před insolvencí tamější žalované. Namítané řízení též nebylo po skutkové stránce složitější, šlo o standardní závazkový vztah.

30. Odvolací soud jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti řádně předvolané žalované, která svou nepřítomnost omluvila, a z podnětu a v rozsahu jí podaného odvolání dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, částečně zopakoval a doplnil dokazování (§ 213 odst. 2 a 4 o.s.ř.) a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

31. V namítaném řízení se tamější žalovaná bránila žalobě tvrzením, že od kupní smlouvy odstoupila, neboť plnicí linka nebyla funkční, byla vadná a starší, než bylo žalobkyní deklarováno, je pro její účely nepoužitelná, neodpovídala deklarovaným a požadovaným parametrům, faktura jí nebyla doručena, fakturovaná částka neodpovídá dohodě o kupní ceně a platebních podmínkách, třetí osoba tvrdí, že je vlastníkem linky. Při jednání konaném u okresního soudu 20. 6. 2018 byla tamější žalovaná vyzvána k doplnění tvrzení, na nichž zakládá svou obranu, a k označení důkazů k jejich prokázání, za tím účelem jí byla poskytnuta lhůta. Dne 29. 6. 2018 tamější žalovaná svá tvrzení doplnila, označila důkazy, mj. i výslechy svědků, a proto byla dne 2. 7. 2018 vyzvána ke složení zálohy na náklady spojené s provedením těchto důkazů, čemuž vyhověla 10. 7. 2018. K doplněným tvrzením se 17. 7. 2018 vyjádřila žalobkyně, navrhla též provedení důkazů výslechy svědků, a proto i ona byla usnesením ze dne 18.7.2018 vyzvána ke složení zálohy na provedení těchto důkazů, čemuž vyhověla 23. 7. 2018. Při jednání konaném 13. 8. 2018 byl vyslechnut jednatel žalované a 3 svědci. Při jednání konaném 17. 9. 2018 byl vyslechnut 1 svědek, při jednání konaném 24. 10. 2018 byl vyslechnut 1 svědek, byly provedeny listinné důkazy, přehrány videozáznamy. Dne 25. 10. 2018 bylo rozhodnuto o svědečném. V namítaném řízení dosud není rozhodnuto o odvolání tamější žalované proti rozsudku okresního soudu ze dne 24. 10. 2018. (spis okresního soudu sp. zn. spisová značka)

32. Usnesením krajského soudu ze dne 8. 4.2025, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci 8. 5. 2025, byl schválen reorganizační plán tamější žalované předložený věřitelkou číslo – právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa, ve znění ze dne 20. 5. 2024, jež byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku pod č.l. číslo a číslo. Toto usnesení nabylo právní moci 8. 5. 2025. Reorganizační plán byl dle poučení účinný pátým pracovním dnem ode dne, kdy rozhodnutí o jeho schválení nabude právní moci. (usnesení krajského soudu ze dne 8. 4. 2025, č. j. spisová značka, výpis z insolvečního řízení vedeného s tamější žalobkyní)

33. Pod č.l. číslo insolvenčního rejstříku byla zveřejněna Zpráva o reorganizačním plánu tamější žalované z 20. 5. 2024, v jejímž odst. 7.2.1. bylo uvedeno, že nezajištěné věřitele předkladatel plánu zařadil do Skupiny číslo, mezi tyto věřitele byla zařazena i pohledávka žalobkyně ve výši jistiny 1 815 000 Kč a příslušenství 766 564 Kč, tj. celkem 2 581 564 Kč. Do skupiny číslo byli zařazeni 3 sporní nezajištění věřitelé, tj. věřitelé, jejichž pohledávky nebyly ke dni předložení reorganizačního plánu zjištěny dle § 201 zákona č. 182/2006, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – dále jen „IZ“. V odst. 9.1. zprávy bylo uvedeno, že dnem účinnosti reorganizačního plánu zaniknou všechny pohledávky, které měly být a nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny, a v rozsahu stanoveném reorganizačním plánem zanikají též práva (pohledávky) věřitelů dotčených pohledávek, včetně jejich zajištění (nestanoví-li reorganizační plán jinak) a tyto pohledávky jsou nahrazeny pohledávkami za podmínek uvedených v reorganizačním plánu; věřiteli tamější žalované se stanou, resp. zůstanou ke dni účinnosti reorganizačního plánu věřitelé uvedení v reorganizačním plánu za podmínek v něm uvedených, a to v rozsahu práv, která jsou jim v reorganizačním plánu přiznána, resp. v rozsahu, v němž jsou jejich práva zachována. Dle odst. 9.2.10 zprávy přihlášená pohledávka každého z nezajištěných věřitelů zařazených do Skupiny číslo se ke dni účinnosti reorganizačního plánu nesnižuje a stává se základní pohledávkou ve výši 100 % nominální výše každé jednotlivé pohledávky zařazené do této skupiny; základní pohledávky těchto věřitelů budou uhrazeny podle Splátkového kalendáře a k úhradě jsou společně a nerozdílně zavázány tamější žalovaná a nástupnická a.s. Dle odst. 9.2.11 zprávy se každá jednotlivá pohledávka věřitelů zařazených do Skupiny číslo ke dni účinnosti reorganizačního plánu sníží do výše 0 Kč a v případě pravomocného rozhodnutí, podle něhož se stane pohledávkou zjištěnou ve smyslu § 201 IZ, bude považována za základní pohledávku a bude uspokojena ve výši 100 % zjištěné výše pohledávky postupem uvedeným v odst. 9.2.10. (Zpráva o reorganizačním plánu)

34. Pod č.l. číslo insolvenčního rejstříku byl zveřejněn samotný reorganizační plán ze dne 20.5.2024. Pohledávka žalobkyně přihlášená pod číslo ve výši jistiny 1 815 000 Kč, příslušenství 766 564 Kč, tj. celkem 2 581 564 Kč, byla zařazena do Skupiny číslo (nezajištění věřitelé s nespornými pohledávkami) – odst. 6.1.10 a do Skupiny číslo byli zařazeni 3 věřitelé s dosud nezjištěnými pohledávkami – odst. 6.1.

11. V reorganizačním plánu v poznámce 31 pod čarou bylo vysvětleno, že splátkovým kalendářem pro účely plánu se rozumí 18 co do výše identických splátek ve prospěch dotčeného věřitele splatných nejpozději do 3, 6, 9, 12, 15, 18, 21, 24, 27, 30, 33, 36, 39, 42, 45, 48, 51, 54, 57 a 60 kalendářních měsíců ode dne účinnosti reorganizačního plánu. V odst. 6.11. týkajícím se Skupiny číslo – nezajištění věřitelé s nespornými pohledávkami bylo uvedeno, že předkladatel navrhuje, aby každý věřitel zařazený do této skupiny obdržel uspokojení ve výši 100 % ve smyslu § 201 IZ zjištěné výše přihlášené pohledávky s tím, že tato pohledávka se ke dni účinnosti reorganizačního plánu nesnižuje a stává se základní pohledávkou, která bude uhrazena podle splátkového kalendáře. V odst. 6.12. týkajícím se Skupiny číslo – nezajištění věřitelé se spornými pohledávkami byl uveden návrh, že každá jednotlivá pohledávka věřitelů zařazených do této skupiny se ke dni účinnosti reorganizačního plánu sníží do výše 0 Kč a v případě úspěchu v incidenčním sporu je navrhováno stejné uspokojení jako u pohledávek Skupiny číslo, tj. v rozsahu 100 % zjištěné pohledávky, s tím, že takové základní pohledávky budou uhrazeny dle splátkového kalendáře, v němž den účinnosti reorganizačního plánu bude nahrazen dnem právní moci rozhodnutí, podle něhož se stanou pohledávkami zjištěnými ve smyslu § 201 IZ (bod 136). Výslovně bylo pamatováno na režim případné náhrady nákladů řízení v incidenčních sporech s tím, že takové náhrady přiznané vůči tamější žalované a/nebo incidenčnímu správci se pokládají za pohledávky přihlášené podle IZ a uspokojí se ve stejném pořadí jako pohledávky, o něž se spor vedl – tj. výše nezajištěné základní pohledávky bude zvýšena o pravomocně přiznanou náhradu nákladů řízení. Dle odst. 19 reorganizačního plánu (bod 212) dnem účinnosti reorganizačního plánu, není-li IZ nebo tímto plánem stanoveno jinak, zanikají dle § 356 odst. 1 IZ práva všech věřitelů vůči tamější žalované. Incidenční spor vedený žalobkyní pod sp. zn. incidenční spisová značka byl v reorganizačním plánu označen jako pravomocně ukončený. Předkladatel plánu navrhl, aby účinnost reorganizačního plánu nastala pátým pracovním dnem po dni, v němž usnesení o schválení reorganizačního plánu nabude právní moci. (reorganizační plán včetně přílohy č. 02a)

35. Pod sp. zn. incidenční spisová značka (C7) probíhalo u krajského soudu incidenční řízení, v němž se zde žalobkyně domáhala na žalovaných – insolvenčním správci tamější žalované a tamější žalované určení, že její pohledávka, která je v insolvenčním řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. spisová značka přihlášena pod č. číslo ve výši 2 581 564 Kč je po právu. Této žalobě bylo vyhověno rozsudkem krajského soudu ze dne 14. 9. 2022, č. j. incidenční spisová značka, výrokem I a výroky II a III bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobkyní a insolvenčním správcem a mezi žalobkyní a tamější žalovanou; krajský soud v rozsudku uvedl, že pohledávka žalobkyně byla popřena jak insolvenčním správcem (z důvodu neprokázání nároku), tak i tamější žalovanou (co do pravosti pohledávky s tím, že o ní probíhá spor). K odvolání tamější žalované byl rozsudkem Vrchního soudu v adresa ze dne 20. 4. 2023, č. j. spisová značka, citovaný rozsudek krajského soudu ve výroku I ve vztahu mezi žalobkyní a tamější žalovanou změněn tak, že se žaloba vůči tamější žalované odmítá (výrok I), ve výroku III byl potvrzen (výrok II), odvolání tamější žalované proti výroku II rozsudku krajského soudu bylo odmítnuto (výrok III) a tamější žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 835 Kč s tím, že tato náhrada nákladů řízení se považuje za přihlášenou pohledávku a uspokojuje se ve stejném pořadí jako pohledávka, která byla předmětem řízení (výrok IV). Rozsudek Vrchního soudu v adresa nabyl právní moci 5. 6. 2023 a rozsudek krajského soudu 22. 10. 2022. K dovolání tamější žalované byl citovaný rozsudek Vrchního soudu v adresa rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2025, č. j. spisová značka, s výjimkou výroku III zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena uvedenému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že Vrchní soud v adresa rozhodl o odmítnutí žaloby podle § 160 odst. 4 IZ v době, kdy usnesení krajského soudu o přeměně reorganizace tamější žalované v konkurs dosud (jakkoli nastaly účinky prohlášení konkursu na její majetek již okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku) nenabylo právní moci s tím, že následné zrušení tohoto rozhodnutí působí při posuzování účinků popření pohledávky dlužníkem zásadně s účinky ex tunc. Následně o odvolání opět rozhodoval Vrchní soud v adresa, který rozsudkem ze dne 23. 10. 2025, č. j. spisová značka, potvrdil rozsudek krajského soudu ve výroku I ve vztahu mezi žalobkyní a tamější žalovanou a ve výroku III (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně má vůči tamější žalované právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím a dovolacím soudem ve výši 24 767,49 Kč a takto přiznaná náhrada nákladů řízení se podkládá za přihlášenou do insolvenčního řízení tamější žalované a uspokojí se ve stejném pořadí jako pohledávka, jejíž určení bylo předmětem tohoto řízení (výrok II). Tento rozsudek Vrchního soudu v adresa nabyl právní moci 30. 12. 2025. (výpis z insolvenčního řízení stran průběhu incidenčního sporu vedeného u krajského soudu pod sp. zn. incidenční spisová značka, rozsudek krajského soudu ze dne 14. 9. 2022, č. j. spisová značka, rozsudky Vrchního soudu v adresa ze dne ze dne 20. 4. 2023, č. j. spisová značka, a ze dne 23. 10. 2025, č. j. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2025, č. j. spisová značka)

36. Insolvenční řízení ohledně tamější žalované stále probíhá, naposledy byla dne 4. 6. 2026 pod č.l. číslo zveřejněna zpráva insolvenčního správce o plnění reorganizačního plánu ze dne 29. 5. 2026, v níž bylo uvedeno ve vztahu k pohledávkám Skupiny číslo, že dne 30. 12. 2025 nabyl právní moci rozsudek Vrchního soudu v adresa ze dne 23. 10. 2025, č. j. spisová značka, v jehož důsledku nezajištěná pohledávka žalobkyně v původně přihlášené výši 2 581 564 Kč byla pravomocně zjištěna ve smyslu § 201 IZ; aktuální výše pohledávky včetně pravomocně přiznaných nákladů řízení činí 2 645 031,29 Kč a platí pro ni bod 136 reorganizačního plánu, dle něž bude uhrazena dle splátkového kalendáře počínajícího dnem 30. 12. 2025. (výpis z insolvenčního rejstříku, zpráva insolvenčního správce)

37. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

38. Soud I. stupně si opatřil postačující skutkové podklady pro to, aby mohl ve věci rozhodnout. Skutková zjištění soudu I. stupně jsou správná a odvolací soud z nich proto vychází, stejně jako ze svých skutkových zjištěních shora vyložených. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav též správně posuzoval dle zákona č. 82/1998 Sb.

39. Soud I. stupně správně určil celkovou délku namítaného, stále probíhajícího, řízení ohraničenou jeho počátkem podáním žaloby žalobkyní dne 23. 5. 2017 a jeho koncem ke dni vyhlášení napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že namítané řízení dosud není skončeno ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., neboť prozatím nebylo rozhodnuto o odvolání tamější žalované proti rozsudku okresního soudu ze dne 24. 10. 2018 (srov. Stanovisko či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009), činí ke dni rozhodnutí odvolacího soudu délka namítaného řízení 9 let a 27 dnů (srov. § 154 odst. 1 o.s.ř., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 30 Cdo 550/2024, a v něm citovaná rozhodnutí).

40. V této souvislosti však nelze přehlédnout, že smyslem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

41. Proto bylo třeba zvážit, jaký vliv má na nejistotu ohledně výsledku namítaného řízení skutečnost, že v rámci insolvenčního řízení vedeného s tamější žalovanou byl schválen reorganizační plán.

42. Odvolací soud s tímto svým postupem seznámil k jednání se dostavivší žalobkyni tak, aby jeho rozhodnutí pro ni nebylo překvapivé, a poskytl jí prostor k vyjádření.

43. Dle odvolacího soudu je totiž třeba zohlednit, že účinností reorganizačního plánu, tj. dnem 15. 5. 2025, došlo ve smyslu § 356 odst. 1 IZ k zániku pohledávky žalobkyně uplatněné v namítaném řízení včetně jejího příslušenství a že tato pohledávka byla nahrazena pohledávkou v restrukturalizované podobě popsanou v reorganizačním plánu – tj. pohledávkou základní, odpovídající 100% rozsudkem krajského soudu ze dne 14. 9. 2022, č. j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Anonymizováno adresa ze dne 20. 4. 2023, č. j. spisová značka, zjištěné pohledávce žalobkyně, tj. ve výši přihlášené jistiny 1 815 000 Kč a příslušenství 766 564 Kč, celkem 2 581 564 Kč, která měla být uhrazena v rozsahu 100 % (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4410/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4524/2017, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 43/2020). Dle citovaných rozhodnutí se jedná o obdobu tzv. novace s tím rozdílem, že se neopírá o dohodu, ale o zákon.

44. V důsledku zániku pohledávky, o níž byl v namítaném řízení veden spor, účinností reorganizačního plánu, by po skončení insolvenčního řízení, pokud by žalobkyně nevzala svou žalobu zpět, měla být žaloba zamítnuta (srov. ZOUBEK, Hynek. § 140a [Přerušení řízení]. In: SPRINZ, Petr, JIRMÁSEK, Tomáš, ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan, ZOUBEK, Hynek a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č.

26. Dostupné na beck-online.cz.)

45. Současně je však nutné vzít v úvahu skutečnost, že Nejvyšší soud k dovolání tamější žalované rozsudkem ze dne 30. 6. 2025, č. j. spisová značka, zrušil naposledy citovaný rozsudek Vrchního soudu v adresa, čímž pohledávka žalobkyně pozbyla charakter pohledávky zařazené do Skupiny číslo pohledávek reorganizačního plánu, neboť přestala být zjištěnou pohledávkou ve smyslu § 201 IZ, ale stala se pohledávkou spornou, které byly zařazeny do Skupiny číslo pohledávek. Pohledávka žalobkyně se tak snížila na 0 Kč a teprve právní mocí rozsudku Vrchního soudu v adresa ze dne 23. 10. 2025, č. j. spisová značka, tj. dnem 30. 12. 2025, se opět stala pohledávkou zjištěnou ve smyslu § 201 IZ, která dle reorganizačního plánu bude uspokojena v rozsahu 100 % zjištěné výše, tj. v rozsahu 2 581 564 Kč, spolu s přisouzenými náklady incidenčního řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. spisová značka.

46. Odvolací soud proto uzavírá, že od právní moci rozsudku Vrchního soudu v adresa ze dne 23. 10. 2025, č. j. spisová značka, tedy dnem 30. 12. 2025, nelze vůbec uvažovat o újmě způsobené žalobkyni nejistotou ohledně výsledku řízení, neboť ten byl k tomuto okamžiku dán. Žalobkyně zároveň disponovala exekučním titulem – účinným reorganizačním plánem i pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu o zjištění pohledávky (srov. § 360 IZ).

47. Jakkoli tedy formálně konec namítaného řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. ke dni tohoto rozhodnutí odvolacího soudu ještě nenastal, žalobkyni od 30. 12. 2025 již žádná újma nevznikala. Proto odvolací soud k době trvání namítaného řízení po uvedeném okamžiku pro posouzení, zda se jedná o nepřiměřeně dlouze vedené řízení a jaké zadostiučinění újmy tím vzniklé žalobkyni náleží, nepřihlížel. (k uvedenému obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 725/2011)

48. Odvolací soud tak vychází z délky namítaného řízení ohraničené podáním žaloby žalobkyní dne 23. 5. 2017 a právní mocí rozsudku Vrchního soudu v adresa ze dne 23. 10. 2025, č. j. spisová značka, tedy dnem 30. 12. 2025, tj. 8 let a 7 měsíců.

49. Jakkoli se jedná o časový úsek o 3 měsíce kratší, než který vzal za rozhodný soud I. stupně, ztotožňuje se odvolací soud se závěrem soudu I. stupně, že se jedná o nepřiměřenou délku řízení, do níž se negativně promítla složitost věci a postup soudů a která zakládá nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb.

50. Odvolací soud tento závěr shodně se soudem I. stupně činí s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) – e) zákona č. 82/1998 Sb., byť se se soudem I. stupně neztotožňuje zcela v jejich hodnocení, jak bude níže vyloženo.

51. Shodně se soudem I. stupně má však odvolací soud za to, že přiměřenou formou odškodnění za nemajetkovou újmu tím žalobkyni vzniklou, jež je presumována, je peněžité zadostiučinění.

52. Při stanovení základní částky výše přiměřeného zadostiučinění vyšel soud I. stupně správně z částky 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, a to s modifikací za první dva roky řízení vždy po 7 500 Kč, tj. z částky odpovídající dolní hranici rozmezí uvedeného Nejvyšším soudem jako vodítka pro určování výše přiměřeného zadostiučinění (k tomu srovnej Stanovisko), neboť rozhodnou délku namítaného řízení nelze shledat extrémní (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4037/2011) a správně ji ve smyslu nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. spisová značka, nenavyšoval o žalobkyní prosazovanou „inflační složku“. Proto z této částky vychází i odvolací soud a stanovuje celkovou základní částku ve výši 113 750 Kč (tj. 2 x 7 500 + 6 x 15 000 + 7x 1 250).

53. Nejvyšší soud ve svém Stanovisku konstatoval, že složitost případu (řízení) je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samu o sobě. Okolnosti provázející konkrétní řízení se tak zohledňují v rámci skutkové složitosti věci, složitosti právního posouzení a složitosti procesní. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013)

54. Odvolací soud nesdílí názor soudu I. stupně, že se jednalo o spor běžně složitý. V namítaném řízení šlo sice o zaplacení kupní ceny za plnicí linku, nicméně soud I. stupně nepřihlédl k formě obrany tamější žalované, která namítala, že od kupní smlouvy odstoupila, že plnicí linka nebyla funkční, byla vadná, neodpovídala deklarovaným a požadovaným parametrům, nebyla jí doručena faktura, fakturovaná částka neodpovídala dohodě o kupní ceně a třetí osoba tvrdí, že je vlastníkem linky. Povaha těchto obranných tvrzení a jejich různorodost se odrazila ve skutkové složce složitosti věci spočívající v množství a charakteru užitých důkazních prostředků – listinné důkazy, výslechy jednatele tamější žalované, výslechy pěti svědků, přehrání videozáznamů. S touto skutkovou složitostí souvisí i složitost právní, neboť okresní soud se s touto obranou musel vypořádat, tj. neřešil pouze otázky týkající se uzavření kupní smlouvy, dodání předmětu koupě a zaplacení kupní ceny, ale též otázky týkající se obsahu samotného smluvního ujednání o ceně, vad předmětu koupě, jeho reklamace, posouzení včasnosti reklamace a její důvodnosti, posouzení platnosti odstoupení od smlouvy. Věc byla složitější i po procesní stránce, neboť okresní soud vyzýval účastnice k zaplacení soudních poplatků, ke složení zálohy na provedení důkazů, rozhodoval o svědečném, řešil žádost tamější žalované o osvobození od soudních poplatků.

55. Popsaná složitost věci sama o sobě vede odvolací soud k závěru, že ve vztahu k ní je třeba základní částku upravit snížením o 10 %, přičemž je třeba přisvědčit žalované, že v rámci předběžného projednání nároku ve vztahu k tomuto kritériu základní částku nemodifikovala pro jednoduchost věci, jak uvedl soud I. stupně, ale právě též s ohledem na shora popsanou složitost.

56. Ve vztahu k počtu stupňů soudní soustavy Nejvyšší soud již ve Stanovisku uvedl, že je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Nejvyšší soud ve své judikatuře též několikrát uvedl, že tomuto závěru se nikterak nepříčí, pokud soud zohlední opakované rozhodování soudů dvou instancí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1436/2013, či ze dne 11. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1362/2021).

57. Ústavní soud v nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, uzavřel, že instančnost řízení, která je posuzována v rámci kritéria složitosti věci ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., nemůže být vykládána v neprospěch poškozeného, byla-li nepřiměřená délka řízení způsobena opakovaným posuzováním věci na jednotlivých stupních soudní soustavy, jež lze v konkrétní věci přičíst k tíži soudům.

58. Při zvažování významu kritéria složitosti věci není možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3151/2023)

59. Soud I. stupně správně v této souvislosti zaznamenal, že namítané řízení probíhalo, resp. probíhá, na dvou stupních soudní soustavy. Správně zároveň upozornil na skutečnost, že právě v postupu krajského soudu, jemuž bylo odvolání tamější žalované proti rozsudku předloženo dne 8. 3. 2019, došlo k výraznému období nečinnosti, neboť až do nastoupení účinků rozhodnutí o úpadku tamější žalované, tj. do dne 15. 3. 2021, spočívajících v přerušení namítaného řízení dle § 140a odst. 1 IZ, neučinil žádný úkon směřující k rozhodnutí věci. Správně proto ve vztahu ke kritériu složitosti dané počtem instancí základní částku neupravoval, neboť nepřiměřená délka řízení byla způsobena též nečinností krajského soudu, kterou lze přičíst k tíži soudům.

60. Odvolací soud neshledává důvodnou argumentaci žalované, že je na místě v rámci kritéria složitosti věci zohlednit i přerušení řízení v důsledku úpadku tamější žalované. Jakkoli je možné souhlasit se žalovanou, že přerušení řízení vskutku představuje objektivní překážku v postupu řízení, je zároveň třeba zohlednit, že v důsledku popsané nečinnosti krajského soudu bylo lze namítané řízení hodnotit jako nepřiměřeně dlouze vedené již před nastoupením účinků rozhodnutí o úpadku tamější žalované. Přerušení řízení též nečiní namítané řízení složitějším než v případě, že by přerušeno nebylo, a to již vzhledem ke shora popsaným dopadům zvoleného sanačního způsobu řešení úpadku tamější žalované.

61. Odvolací soud proto ve vztahu ke kritériu složitosti věci základní částku ponižuje o 10 %, nikoli o žalovanou v rámci předběžného projednání nároku aplikovaných 30 %.

62. Soud I. stupně správně vyhodnotil vliv kritéria jednání žalobkyně na délku namítaného řízení. Nepodílela-li se žalobkyně nijak na délce řízení, nevede tato okolnost ani ke zvýšení, ani ke snížení základní částky odškodnění.

63. Soud I. stupně v rámci hodnocení kritéria postup orgánů veřejné moci správně zaznamenal a popsal období nečinnosti krajského soudu v namítaném řízení, tj. období od 8. 3. 2019 do 15. 3. 2021, a správně tuto skutečnost promítl i do výše přiznaného zadostiučinění povýšením základní částky o 10 %.

64. Odvolací soud nesdílí v tomto směru výhrady žalované, že jde o duplicitní odškodnění a že tento postup krajského soudu se odrazil již v závěru o nepřiměřené délce namítaného řízení.

65. V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1290/2014, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 54/2016, Nevyšší soud totiž odmítl závěr, podle kterého by při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění bylo možné nezhodnotit zjištěné průtahy v řízení s odůvodněním, že další navýšení základního odškodnění pro tuto nečinnost by představovalo „duplicitní odškodnění“, neboť je to právě a jen tato nečinnost, která činí řízení odškodnitelným. V této souvislosti Nejvyšší soud konkrétně uvedl: „Podle Stanoviska (část IV a V) po ohraničení doby trvání řízení (určením počátku a konce) posuzuje soud přiměřenost doby řízení. Přitom není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, ale je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem případu. Vychází se z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Těmito jsou složitost případu, chování poškozeného, postup orgánů veřejné moci během řízení a význam předmětu řízení pro poškozeného. Z těchto samých faktorů se pak spolu s celkovou délkou řízení vychází i při určování výše přiměřeného zadostiučinění. Ve smyslu Stanoviska tedy nejde o duplicitní hodnocení kritérií demonstrativně uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, ale o posouzení stejného kritéria ve vztahu ke dvěma různým závěrům. Nelze tak bez dalšího odmítnout hodnocení zjištěné skutečnosti s odkazem na závěry týkající se posuzování přiměřenosti celkové délky řízení, aniž by soud vysvětlil, proč zjištěná skutečnost týkající se postupu soudu neměla zásadní vliv na zvýšení nemajetkové újmy“.

66. V rozsudku ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že „nikoli každé pochybení orgánu veřejné moci představované průtahem, jehož se v posuzovaném řízení dopustil, nicméně musí nutně vést k navýšení přiznaného odškodnění. Z ustálené judikatury dovolacího soudu totiž plyne, že důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají pouze taková procesní pochybení orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako závažná, neboť ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 679/2017, a ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2182/2020, nebo usnesení ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3411/2011).“ Tomu odpovídá i závěr zformulovaný Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 679/2017, dle nějž platí, že není-li postup orgánu veřejné moci extrémně nesprávným, není nezbytně nutné základní částku zadostiučinění na základě kritéria postupu orgánu veřejné moci navyšovat, neboť nedostatky v postupu orgánu veřejné moci se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě.

67. Výše popsané období nečinnosti krajského soudu, jímž bylo namítané řízení zatíženo a které mělo podstatný vliv na celkovou délku posuzovaného řízení, však již svým rozsahem takové závažné pochybení a extrémní nesprávnost představují, a proto i ve vztahu k němu bylo třeba navýšit základní částku odškodnění.

68. S výjimkou shora vymezeného časového úseku soud postupoval v řízení koncentrovaně a jednotlivé úkony směřovaly k vyřízení věci, jak správně uzavřel již soud I. stupně. Správně též uzavřel, že insolvenční řízení vedené s tamější žalovanou po zjištění úpadku nelze hodnotit jako nepřiměřeně dlouze vedené z důvodů přičitatelných státu.

69. Pokud jde o kritérium význam posuzovaného řízení pro žalobkyni, nejednalo se o typ řízení, u kterých se dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva zvýšený význam řízení pro poškozeného předpokládá (řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, osobního stavu, sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života – k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1476/2012, či ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1987/2014). Jednalo se o běžný spor podnikatelský. Odvolací soud se proto ztotožňuje se soudem I. stupně, že význam namítaného řízení v rozhodném časovém úseku (tj. do 30. 12. 2025) pro žalobkyni byl standardní a že na tom nic nemění ani probíhající insolvenční řízení s tamější žalovanou. Nelze totiž odhlédnout od toho, že v insolvenčním řízení byla pohledávka žalobkyně popřena jak insolvenčním správcem, tak i tamější žalovanou, a žalobkyně se v incidenčním řízení domáhala určení její výše a pravosti.

70. Standardní význam řízení žalobkyně nevedou k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani k případnému zvýšení či snížení základního odškodnění (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010, či ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).

71. Odvolací soud s ohledem na shora rozvedené uzavírá, že výše přiměřeného zadostiučinění, kterého by se žalobkyni mělo dostat, činí 113 750 Kč (tj. základní částka ve výši 113 750 Kč upravená navýšením o 10 % pro složitost a ponížením o 10 % pro postup soudů). Dostalo-li se žalobkyni v rámci předběžného projednání nároku od žalované již částky 73 500 Kč, zbývá jí poskytnout zadostiučinění ve výši 40 250 Kč.

72. Ze správných skutkových zjištění soudu I. stupně dále vyplývá, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou namítaného řízení u žalované předběžně uplatnila dne 13. 12. 2024, v důsledku čehož je žalovaná v prodlení s plněním dle § 15 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. za použití § 605 odst. 2 o.z. od 14. 6. 2025 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001), k němuž činila zákonná výše úroků z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“) 12 % ročně.

73. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroků z prodlení z žalované částky v zákonné výši od 21. 8. 2025 do zaplacení. K uvedenému dni však zákonný úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činil 11,5 %. Soud I. stupně byl v souladu s § 153 odst. 2 o.s.ř. vázán tímto žalobním požadavkem nejen co do doby, od níž žalobkyně požadovala úrok z prodlení, ale též co do jeho výše. Rozhodl-li soud I. stupně odvoláním napadeným výrokem I o úrocích z prodlení z částky 55 750 Kč ve výši 12 % ročně od 21. 8. 2025 do zaplacení, pak nepřípustně překročil návrh (v rozsahu úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 55 750 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení) a porušil dispoziční zásadu.

74. V rámci předběžného projednání nároku se žalobkyně domáhala zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nepřiměřenou délku neskončeného namítaného řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni mimosoudně neodškodnila částkou, jejíž výši jako přiměřenou shledal odvolací soud a která je stále nižší než žalobkyní již v rámci předběžného projednání požadovaná, nelze dovozovat, že by žalobkyni nevzniklo právo na úroky z prodlení za období po vydání stanoviska žalovanou 6. 6. 2025.

75. Odvolací soud tedy z důvodů shora vyložených výrokem I svého rozsudku rozsudek soudu I. stupně ve výroku I ohledně úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 55 750 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a řízení v tomto rozsahu dle § 221 odst. 1 písm. c), § 104 odst. 1 věta první o.s.ř. pro nedostatek podmínky řízení spočívající v návrhu na zahájení řízení zastavil. Výrokem II pak dle § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu I. stupně ohledně částky 40 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 21. 8. 2025 do zaplacení a dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jej v tomto výroku změnil ohledně částky 15 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 21. 8. 2025 do zaplacení tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.

76. Vzhledem k částečné změně prvostupňového rozhodnutí rozhodoval odvolací soud nejen o nákladech odvolacího řízení, ale též o nákladech řízení před soudem I. stupně.

77. Žalobkyně má podle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení jak ve fázi řízení před soudem I. stupně, tak v řízení odvolacím (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 3395/23, a v něm citovaná rozhodnutí).

78. Náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně činí 13 833,80 Kč a sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 3 100 Kč za přípravu a převzetí zastoupení dne 12. 12. 2024 (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 – ke stanovení tarifní hodnoty srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), ve výši 2 740 Kč za sepis žaloby a vyjádření ve věci samé ze dne 28. 1. 2026 (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9a odst. 2 písm. a), § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), z náhrady hotových výdajů na první úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 2, § 11 odst. 1 písm. a), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024) a na zbývající dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 2, § 11 odst. 1 písm. d), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši 2 053,80 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

79. Náhrada nákladů odvolacího řízení činí 7 719,80 Kč a sestává z odměny za zastupování advokátem ve výši 2 740 Kč na každý z těchto úkonů právní služby: sepsání vyjádření k odvolání z 30.4.2026 a účast na jednání 19.6.2026 (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9a odst. 2 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025), z náhrady hotových výdajů na tyto dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 2, § 11 odst. 1 písm. k) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši 1 339,80 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

80. O paričním místu náhrady nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a o lhůtě k plnění rozhodl vzhledem k rozpočtovým pravidlům dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. Proti výroku II tohoto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Proti výrokům I, III a IV tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné.