14 CO 368/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o vyloučení práva žalobkyně na bydlení z exekuce o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. potvrzuje ve znění: Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby z exekuce nařízené exekučním příkazem č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, který vydal Exekutorský úřad Praha 6, soudní exekutorka Mgr. jméno příjmení, bylo z nařízeného výkonu rozhodnutí vedeného proti povinné jméno příjmení vyloučeno nájemní právo žalobkyně na bydlení v bytě, který se nachází v jednotce číslo budova adresa, která je součástí pozemku parc. číslo vše v k. ú. část obce, vlastník Hlavní město Praha, ulice a číslo, příjmení město, PSČ obec a číslo, list vlastnictví (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku, která bude specifikována v písemném vyhotovení daného rozhodnutí, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Žalobkyně odůvodnila žalobu tak, že žalovaná podala žalobu na vyklizení předmětného bytu jen proti její babičce jméno příjmení a nikoliv vůči žalobkyni, která v bytu bydlí od svého narození. Žalovaná o tomto věděla. V roce rok povolila rekonstrukci bytu s odpuštěním nájemného. Nájemní právo žalobkyně vzniklo na základě dobré víry a faktického výkonu práv a povinností nájemce dle ustanovení pr. předpisu, a to od datum.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Tvrzení žalobkyně, že jí vzniklo nájemní právo na základě ustanovení pr. předpisu, protože užívala byt po dobu tří let v dobré víře, se nezakládá na pravdě. Žalobkyně nemohla být v dobré víře. Ani žalobkyně, ani její děti nejsou přihlášeni na služby. Od anonymizováno rok, kdy zemřela původní nájemkyně jméno příjmení (zemřela datum), není hrazeno nájemné ani služby (dluh pouze na jistině činí částka). Žalobkyni neudělila nikdy souhlas s rekonstrukcí předmětného bytu. Žaloba o vyklizení byla v roce 2013 podána pouze na dceru pozůstalé jméno příjmení, na povinnou jméno příjmení, protože povinná jméno příjmení se na žalovanou několikrát obrátila s žádostí o uznání přechodu nájmu bytu, ale neúspěšně. V žádostech vždy uváděla, že žije v bytu sama.

4. Výpovědí z nájmu bytu ze dne datum byla paní jméno příjmení s ohledem na dluh na nájemném dána výpověď z nájmu bytu. Výpověď byla doručena nájemkyni datum, resp. datum. Nájem skončil datum.

5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci datum, byla jméno příjmení uložena povinnost vyklidit předmětný byt v do 15 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne datum.

6. U Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo pod sp. zn. spisová značka vedeno řízení proti jméno příjmení o vyklizení předmětného bytu.

7. Dle prohlášení o odhlášení osoby jméno příjmení z místa pobytu ze dne datum tato prohlásila, že se odhlásila z dané nemovitosti, a v bytě bydlí pouze její příbuzný pan příjmení jméno a dále maminka jméno příjmení, která je v současné době v anonymizováno v nemocnici část obce obec a číslo.

8. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo rozhodnuto o povinnosti žalované příjmení jméno příjmení vyklidit předmětný byt. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalované, že ona jako dcera původní nájemkyně jméno příjmení a její vnučka (pravnučka původní nájemkyně) jméno příjmení žily s původní nájemkyní ve společné domácnosti, tedy že na ni přešel nájem bytu dle § 706 obč. zák. odchodem původní nájemkyně z bytu dnem datum. Žalovaná dne datum potvrdila svým prohlášením, že v předmětném bytě bydlí pouze její příbuzný příjmení jméno a její matka. Ani slyšení svědci verzi žalované nepotvrdili. Odvolací soud ve svém rozhodnutí doplnil, že žalované k užívání bytu od datum nesvědčí žádný právní titul. Na úhradách za užívání bytu vznikl dluh v řádu statisíců. Upomínku správcovské firmy ze dne datum lze chápat pouze jako výzvu k úhradě dluhu za užívání předmětného bytu a nikoliv jako potvrzení právního titulu žalované k užívání bytu.

9. Na základě naposledy uvedeného rozsudku je vedena exekuce proti povinné jméno příjmení, o vyklizení bytu, u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka. Pověřeným soudním exekutorem byla nejprve Mgr. jméno příjmení (sp. zn. spisová značka), posléze Mgr. příjmení (sp. zn. spisová značka).

10. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byla exekuce odložena do pravomocného rozhodnutí o vylučovací žalobě, vedené pod sp. zn. spisová značka, kterou podal Bc. příjmení jméno.

11. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, byla zamítnuta žaloba žalobce příjmení jméno jméno proti žalované příjmení části obec a číslo, o vyloučení práva žalobce na bydlení z výkonu rozhodnutí, a to s odůvodněním, že jeho podnájemní právo (souhlas s bydlením udělený nájemkyní jméno příjmení) zaniklo současně s nájmem bytu dnem datum a žalobce nemá nadále žádný právní důvod k bydlení.

12. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, byla exekuce odložena do pravomocného rozhodnutí ve věci, vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka (tzn. do skončení tohoto řízení).

13. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo změněno usnesení soudu I. stupně č. j. číslo jednací tak, že se návrh povinné ze dne datum, na odklad exekuce, zamítá. Odvolací soud konstatoval, že excindační žalobu podanou jméno příjmení (pod sp. zn. spisová značka) lze již podle jejího obsahu označit za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a tedy nepředstavuje důvod, pro který by měla být exekuce odložena až do právní moci rozhodnutí o takové žalobě. Podle obsahu exekučního titulu se oprávněná domáhala žalobou podanou již dne datum na povinné jméno příjmení vyklizení sporného bytu s tím, že povinná užívá byt bez právního důvodu, přičemž původní nájemkyni jméno příjmení oprávněná vypověděla nájem již v anonymizováno rok pro neplacení nájemného. Povinná v nalézacím řízení tvrdila, že s ní ve společné domácnosti žila též její vnučka jméno příjmení, která byla na své prababičce jméno příjmení závislá stran výživy. Již z těchto skutečností je zřejmé, že aplikace ustanovení § 2238 občanského zákoníku nepřichází v úvahu, a jiný titul užívání bytu vnučka povinné v excindační žalobě ani netvrdí.

14. Ve smyslu § 3028 zák. č. 89/2012 (občanský zákoník), aplikoval soud I. stupně ustanovení zákonů platných do datum, tedy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.).

15. Podle ustanovení § 706 odst. 1 obč. zák. zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na osobu, která žila v bytě s nájemcem ke dni jeho smrti ve společné domácnosti a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejdou na ni práva a povinnosti z nájmu, jen pokud pronajímatel s jejím bydlením v bytě souhlasil. Pro souhlas se vyžaduje písemná forma.

16. Dle § 267 odst. 1 o. s. ř., právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

17. Na základě provedeného dokazování měl soud I. stupně za prokázáno, že nájemní smlouva k předmětnému bytu byla uzavřena mezi paní jméno příjmení a anonymizována dvě slova obec a číslo dne datum. Nájemní vztah skončil výpovědí z nájmu pro neplacení nájemného dle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. dnem datum. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo paní jméno příjmení uloženo vyklidit předmětný byt a vyklizený jej předat správci domu.

18. Žalobkyně dovozovala, že ke dni skončení nájmu jméno příjmení (ke dni datum) na ni přešlo právo na bydlení v daném bytě, resp. že se stala nájemcem po výkonu práva nájmu v dobré víře po dobu tří let dle ustanovení pr. předpisu 19. Na žalobkyni nemohlo přejít neexistující právo nájmu. Žádná další osoba se po jméno příjmení nájemcem bytu nestala, osoby, které v bytě dále bydlely, nejen jméno příjmení, ale také jméno příjmení, tam bydlely po skončení nájmu bez právního důvodu. Je zcela irelevantní, že žalovaná proti žalobkyni nepodala žalobu na vyklizení bytu, stejně jako námitka žalobkyně, dovolávající se dobrých mravů či argumentace, že je žalobkyně zapsána v evidenčním listu k předmětnému bytu. Ani na základě dobrých mravů, ani na základě zápisu v evidenčním listu nelze získat titul k užívání bytu. Navíc otázka přechodu nájemního práva ve vztahu k jméno příjmení i jméno příjmení již byla soudem I. stupně opakovaně rozhodnuta, čímž je rovněž vyvrácena dobrá víra žalobkyně ohledně tvrzeného přechodu nájemního práva k předmětnému bytu.

20. Za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobkyni žádný titul (ani odvozený) k bydlení v bytě nesvědčí, soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Úspěšná žalovaná má podle § 151 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou částka za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání dne datum a tohoto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů.

22. Uvedený rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Namítala, že v bytu bydlí od roku 1994 (patrně myšleno od narození žalobkyně v roce 1996) jako spolužijící osoba původní nájemkyně jméno příjmení. Žalovaná jako pronajímatel ji nikdy nevyzvala k vyklizení bytu, nikdy proti ní nepodala žalobu na vyklizení bytu (na rozdíl od matky žalobkyně jméno příjmení). Exekuce vedená pro vyklizení bytu proti jméno příjmení byla k návrhu žalované zastavena,. Z toho žalobkyně logicky usuzovala, že žalovaná již nemá zájem na vyklizení bytu a souhlasí s bydlením žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

23. Žalovaná ve svém vyjádření požadovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázala na všechna předchozí rozhodnutí soudů citovaná v napadeném usnesení a dovozovala, že na žalobkyni nemohlo přejít neexistující právo nájmu po jméno příjmení. Uvedla dále, že datum došlo k exekučnímu vyklizení bytu, bylo zjištěno značné znečištění bytu plísní a štěnicemi Žalobkyně tedy nejen neplatí nic za užívání bytu (není placeno nic od anonymizováno rok), ale navíc způsobila žalované další škodu znečištěním bytu a jeho zamořením štěnicemi.

24. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

25. Odvolací soud provedl důkaz usnesením soudní exekutorky JUDr. jméno příjmení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. V tomto exekučním řízení byl exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, kterým bylo rozhodnuto o vyklizení předmětného bytu povinnou jméno příjmení. Uvedeným usnesením bylo rozhodnuto o zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V odůvodnění je konstatováno, že původní povinná jméno příjmení dne 15-. 8. rok zemřela a do postavení povinné vstoupili její dědici jméno příjmení a jméno příjmení Tito odpovídali za dluhy zůstavitelky rovným dílem do výše částka a uvedení dědicové zaplatili náklady exekuce.

26. Žalobkyně svůj uplatněný nárok odůvodňuje tak, že je nájemcem předmětného bytu.

27. Nájem bytu žalobkyně by mohl vzniknout jen dvěma způsoby, a to přechodem nájmu po původní nájemkyni jméno příjmení a originárně (smlouvou o nájmu uzavřenou s pronajímatelem nebo jiným zákonem předpokládaným způsobem. Přechod nájmu 28. Dle § 706 odst. 1 obč. zák. zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na osobu, která žila v bytě s nájemcem ke dni jeho smrti ve společné domácnosti a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejdou na ni práva a povinnosti z nájmu, jen pokud pronajímatel s jejím bydlením v bytě souhlasil. Pro souhlas se vyžaduje písemná forma.

29. Pojmovým znakem přechodu nájmu dle uvedeného zákonného ustanovení je existence nájmu původního nájemce.

30. Nájem bytu původní nájemkyně jméno příjmení, se kterou měla dle tvrzení žalobkyně žalobkyně žít ve společné domácnosti jako spolužijící osoba, zanikl dnem datum. jméno příjmení zemžela datum. Je proto pojmově vyloučeno, aby tento neexistující nájem, zaniklý v roce rok, přešel na žalobkyni na základě právní skutečnosti nastalé až v roce rok (smrt jméno příjmení). Vznik nájmu 31. Mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovanou jako pronajímatelem nebyla uzavřena nájemní smlouva (§ 2201 o. z.), která by vyjadřovala vůli žalované přenechat žalobkyni předmětný byt k zajištění jejích bytových potřeb (§ 2235 odst. 1 o. z.), a to ani konkludentně. Na konkludentní uzavření nájemní smlouvy nelze usuzovat z okolností, že vlastník domu se po delší dobu nedomáhal jejího vyklizení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

32. Žalobkyně nemůže dovozovat vůli žalované respektoval bydlení žalobkyně v předmětném bytu ani ze skutečnosti, že exekuce vedená původně proti jméno příjmení o vyklizení bytu dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací (vedená u soudní exekutorky JUDr. jméno příjmení pod sp. zn. spisová značka) byla k návrhu žalované zastavena. Je plně v kompetenci oprávněného navrhnout zastavení exekuce vyklizením bytu, a to zejména za situace, kdy povinný zemřel a exekuce je nadále vedena jen pro vymožení nákladů exekuce proti dědicům povinného. Z takového jednání oprávněného nelze dovozovat souhlas pronajimatele, aby v bytu bydlela jiná osoba. Navíc ani žalobkyně nehradí za užívání bytu žádnou úhradu.

33. Žalobkyně nemůže dovozovat vznik nájmu ani z ustanovení ustanovení pr. předpisu, účinnost, podle kterého“ užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že je nájem po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou”. Jak již konstatoval Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, žalobkyně ve svých tvrzeních vždy odvozovala své právo bydlení v předmětném bytu z okolnosti, že byla členem rodiny a domácnosti původní nájemkyně jméno příjmení. Nikdy tedy netvrdila, že je nájemcem na základě nájemní smlouvy, tedy nemohla být v dobré víře, že jí nájem svědčí. Absence dobré víry žalobkyně v rozhodném období vyplývá i z průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka, kde bylo prokázáno, že ani jméno příjmení, ani žalobkyně v bytu nebydlely a nehradily za byt žádné nájemné, tedy neplnily své povinnosti s nájmem související (§ 2201 a násl. o. z.).

34. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyni nesvědčí právo nájmu předmětného bytu. Věcně správný rozsudek soudu I. stupně byl proto ve výroku ve věci samé (výrok I.) potvrzen dle § 219 o. s. ř.

35. Ohledně výroku o nákladech řízení (výrok II.) soud I. stupně správně rozhodl, že procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně se dopustil jen pochybení, pokud tento výrok v písemném vyhotovení rozsudku nedoplnil o konkrétní výši náhrady nákladů řízení, která vyplývá z odůvodnění rozsudku. Odvolací soudu proto tento nedostatek napravil.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení dle ustanovení pr. předpisu za vyjádření k odvolání žalobkyně, přípravu na jednání datum a účast na jednání datum, celkem částka. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže Nejvyšší soud ČR posoudí dovolání jako přípustné. Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (výjimky stanoví § 238 a § 238a o. s. ř.), jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.