14 Co 90/2006

Plný text

14 Co 90/2006-108 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a Mgr. René Fischera ve věci exekuce oprávněného:

I. N. a.s. se sídlem P-1, K. 6/2062, IČ 26906651, zast. advokátem proti povinnému: S. I. a.s. se sídlem P-1, K. 18,, pro 36,754.381,- Kč s příslušenstvím , k odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora JUDr. J. P. ze dne 28. dubna 2005, č.j. EX 1078/04 – 131, t a k t o : Usnesení soudního exekutora se z r u š u j e a věc se v r a c í soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zprostil soudní exekutor JUDr. J. P. funkce správce podniku M. E. (výrok 1.) a ustanovil novým správcem podniku Ing. P. J. (výrok 2.). Toto rozhodnutí odůvodnil soudní exekutor ustanovením § 338l odst. 4 o.s.ř. s ohledem na zvýšení efektivity exekučního řízení. Napadené usnesení obsahuje poučení, že proti němu dle § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř. není odvolání přípustné. Uvedené usnesení bylo povinnému doručeno 3. 5. 2005 a dne 2. 8. 2005 jím bylo podáno odvolání. V něm předně dovozuje, že usnesení dle § 338l odst. 4 o.s.ř. není usnesením upravujícím vedení řízení a odvolání je přípustné. Dále uvedl, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění a že použitý důvod zproštění funkce správce podniku („zvýšení efektivity exekučního řízení“) nesplňuje zákonné podmínky. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Soudní exekutor a oprávněný požadovali odmítnutí odvolání, neboť směřuje proti usnesení, proti kterému není odvolání přípustné. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda proti usnesení, jímž soudní exekutor zprostil funkce správce podniku a ustanovil nového správce, je odvolání přípustné. Podle § 47 odst. 1 ex.ř. exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá exekuční příkaz ohledně majetku , který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně . Podle § 59 odst. 1 ex.ř. exekuci ukládající zaplacení peněžité částky lze provést a) srážkami ze mzdy a jiných příjmů, b) přikázáním pohledávky, c) prodejem movitých věcí a nemovitostí, d) prodejem podniku. Podle § 47 odst. 3 ex.ř. proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek. Podle § 47 odst. 4 ex.ř. majetek , který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. Podle § 70 odst. 3 věta prvá ex.ř. exekutor ustanoví v exekučním příkazu správce podniku, tedy osobu správce . Podle § 71 ex.ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem podniku přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem podniku. Podle § 338l odst. 4 o.s.ř. neplní-li správce řádně své povinnosti nebo z jiných vážných důvodů, může soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i bez návrhu zprostit správce funkce. Zprostí-li soud správce funkce, ustanoví současně jiného správce. Správce, který byl funkce zproštěn, je povinen řádně předat funkci novému správci a poskytnout mu všechny potřebné informace a doklady. Proti usnesení, jímž soud zprostil funkce správce podniku a ustanovil jiného správce, je odvolání přípustné (blíže JUDr.

V. K., JUDr. L. D.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, vydalo Linde Praha a.s., 2004, str. 596). Exekuční příkaz prodejem podniku je tedy nástrojem provedení exekuce k vymožení peněžitých plnění, jehož účelem je zpeněžení majetku povinného a uspokojení vymahatelné pohledávky oprávněného. Ustanovení § 47 odst. 3 ex.ř. vyjadřuje zásadu, že povinný není oprávněn zasahovat do rozhodnutí soudního exekutora o tom, jakým způsobem bude exekuce provedena, zda srážkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí a nemovitostí nebo prodejem podniku. Ovšem ohledně určení osoby správce podniku přísluší účastníkům řízení, tedy i povinnému, hodnotit tuto osobu, její nezaujatost či odbornou způsobilost. Za tímto účelem může i povinný navrhnout vyloučení správce podniku (§ 338j o.s.ř.), může upozorňovat soud na nedostatky v činnosti správce podniku (§ 338l odst. 1 o.s.ř.) či může, jak výslovně uvádí ustanovení § 338l odst. 4 o.s.ř., podat dokonce návrh na zproštění funkce správce podniku. Zřetelným vyjádřením oprávnění účastníků řízení, tedy i povinného, zasahovat do výběru osoby správce podniku je skutečnost, že v rámci výkonu rozhodnutí je přípustné odvolání proti rozhodnutí soudu dle § 338l odst. 4 o.s.ř. Přestože není proti exekučnímu příkazu odvolání přípustné,nebylo by logické nepřipustit odvolání proti té části exekučního příkazu, kde se rozhoduje o správci podniku stejně jako je tomu při výkonu rozhodnutí, když nepřípustnost odvolání proti exekučnímu příkazu je dle ustanovení § 47 odst.3 ex.řádu je upravena v ustanoveních týkajících se volby způsobu provedení exekuce a odděleně je upraveno určení správce podniku. Systematickým a logickým výkladem pak je nutno dospět k závěru, že nepřípustnost odvolání se vztahuje toliko na rozhodnutí o způsobu provedení exekuce, nikoliv na volbu správce podniku. Je tedy nutno rozlišit za použití ustanovení § 71 ex.ř. v exekučním příkazu rozhodnutí o určení způsobu provedení exekuce dle § 59 odst. 1 ex.ř. a rozhodnutí o určení osoby správce podniku dle § 70 odst. 3 ex.ř. Na základě shora uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že proti usnesení, jímž soudní exekutor dle § 71 ex.ř. a § 338l odst. 4 o.s.ř. zprostil funkce správce podniku a ustanovil jiného správce, je odvolání přípustné . Jelikož napadené usnesení obsahuje nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné (§ 204 odst. 2 o.s.ř.), bylo odvolání povinného podáno včas, tedy ve lhůtě tří měsíců od doručení. Odvolací soud pak přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř. a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 219a odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Podle § 338l odst. 4 o.s.ř. neplní-li správce řádně své povinnosti nebo z jiných vážných důvodů, může soud na návrh některého z účastníků nebo správce, anebo i bez návrhu zprostit správce funkce. Zprostí-li soud správce funkce, ustanoví současně jiného správce. Správce, který byl funkce zproštěn, je povinen řádně předat funkci novému správci a poskytnout mu všechny potřebné informace a doklady. Uvedené zákonné ustanovení obsahuje vymezení důvodů zproštění správce podniku jeho funkce, resp. hodnocení závažnosti těchto důvodů. Proto i rozhodnutí soudního exekutora musí obsahovat rozhodné skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat na splnění zákonných podmínek dle § 338l odst. 4 o.s.ř. Za takové vymezení nelze považovat pouhý závěr, že ke zproštění funkce došlo s ohledem na zvýšení efektivity exekučního řízení. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., zrušil napadené usnesení a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Při věcném posouzení napadeného usnesení přihlédl odvolací soud i ke skutečnosti, že dosud nepravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2006, č.j. 33 Nc 7145/2004 – 74 ve spojení s opravným usnesením ze dne 2. 2. 2006 byl JUDr. J. P. zproštěn provedení této exekuce. Je tedy zřejmé, že je vedeno řízení o osobě soudního exekutora, který pak znovu v mezích svých zákonných zmocnění rozhodne o osobě správce podniku ve smyslu § 338l odst. 4 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 6. března 2006 JUDr. Milada V e s e l á , v.r. předsedkyně senátu