14 Co 94/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Česká republika - orgán, IČO IČO sídlem adresa o 140 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. prosince 2025, č. j. 20 C 368/2024-72;

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I ohledně částky 63 379 Kč s úrokem z prodlení z této částky 12,75 % ročně od 28. 11. 2024 do zaplacení potvrzuje s tím, že žalovaná je povinna tuto částku zaplatit do 15 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně částky 27 163,10 Kč s příslušenstvím se rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I mění tak, že se žaloba na zaplacení částky 27 163,10 Kč s úrokem z prodlení z této částky 12,75 % od 28. 11. 2024 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně 30 934 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám Jméno advokátky, advokátky.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 13 122 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám Jméno advokátky, advokátky.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 90 542,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 28. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok I], zamítl žalobu ohledně částky 49 457,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 28. 11. 2024 do zaplacení [výrok II] a konečně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47 944 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok III].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou stavebního řízení vedeného u právnická osoba pod sp. zn. spisová značka. Předmětem řízení bylo dodatečné povolení stavebních úprav rodinného domu žalobce v adresa (nástavba, přístavba, stavební úpravy). Řízení trvalo od 14. 11. 2016 do 27. 11. 2024, tedy celkem 7 let a 13 dnů, přestože se jednalo o věc skutkově i právně nepříliš složitou, a v jeho průběhu byla čtyřikrát vydána rozhodnutí, z nichž tři byla odvolacím orgánem zrušena. Podle žalobce byla délka řízení zcela nepřiměřená, správní orgány opakovaně nedodržovaly zákonné lhůty a jejich rozhodnutí trpěla vadami. Žalobci vznikla nemajetková újma, která se presumuje. Nemajetkovou újmu žalobce prohloubilo, že byl nucen déle než 7 let bydlet v rozestavěném domě, ve kterém má trvalé bydliště a který užívá, když pobývá v České republice, že byl nucen vynaložit zvýšené náklady na zabezpečení a na dostavbu a že ztratil čas a důvěru v orgány veřejné moci. K průtahům přitom žalobce nikterak nepřispěl. Vzhledem k extrémní délce řízení požadoval žalobce zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, celkem 140 000 Kč. Svůj nárok žalobce u žalované žádostí ze dne 27. 5. 2024 předběžně uplatnil. V průběhu řízení žalobce se souhlasem soudu I. stupně žalobu rozšířil o úrok z prodlení v zákonné výši.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nesporovala, že žalobce dne 27. 5. 2024 žalovaný nárok u žalované předběžně uplatnil. Žalovaná ve stanovisku konstatovala nepřiměřenou délku dotčeného stavebního řízení a žalobci se zároveň omluvila. Dle žalované byla délka řízení do značné míry způsobena samotným žalobcem, který podával neúplná podání a byl proto vyzýván k jejich doplnění, žalobce opakovaně žádal o prodloužení lhůt, a to celkem 12 x, žádal o přerušení řízení na neurčito s tím, že stavba je „zakonzervována“ a nebezpečí z prodlení nehrozí. V průběhu řízení došlo ke změně legislativy, řízení proto bylo složitější i z tohoto důvodu. Význam předmětu řízení pro žalobce nebyl zvýšený. Stavební úřad postupoval ve lhůtách přiměřeným okolnostem, rovněž v postupu krajského úřadu nedošlo k žádným průtahům. K prodloužení řízení přispěla dle žalované zejména jeho složitost, vícestupňovost, opakovaná odvolání, pandemie Covid19 a legislativní změny. Správní orgány naopak podle žalované postupovaly přiměřeně a bez nečinnosti. Žalobce neprokázal nárok na peněžité zadostiučinění, dle žalované je dostačující již poskytnutá morální satisfakce.

4. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že žalobce uplatnil u žalované 29. 7. 2024 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 140 000 Kč, a to za nepřiměřenou délku předmětného stavebního řízení. Žalovaná ve svém stanovisku konstatovala porušení žalobcova práva na přiměřenou délku řízení a žalobci se omluvila.

5. Jde-li o posuzované správní řízení, soud I. stupně ze spisu právnická osoba [dále také jen „stavební úřad“] sp. zn. spisová značka zejména zjistil, že žalobce dne 14. 11. 2016 podal žádost o dodatečné povolení stavby nazvané „Stavební úpravy RD adresa; nástavba, přístavba a stavební úpravy“, o níž stavební úřad vedl řízení opakovaně přerušované za účelem doplnění podkladů ze strany žalobce. Stavební úřad po výzvách k doplnění podkladů a provedení ústního jednání vydal dne 19. 12. 2017 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. K podanému odvolání Krajský úřad adresa [dále také jen “krajský úřad”] rozhodnutím ze dne 9. 4. 2018 rozhodnutí stavebního úřadu pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. V dalším řízení žalobce doplňoval podklady, předkládal aktualizace projektové dokumentace a technických zpráv a reagoval na opakované výzvy stavebního úřadu. Stavební úřad vydal dne 16. 8. 2019 nové rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, které bylo znovu napadeno odvoláním a rozhodnutím krajského úřadu ze dne 9. 12. 2019 opět zrušeno. V dalším řízení žalobce nadále doplňoval podklady, žádal o prodloužení lhůt i odložení úkonů zejména s odkazem na epidemiologickou situaci (Covid 19), přičemž stavební úřad některým jeho žádostem vyhověl a jiné zamítl; současně bylo provedeno více kontrolních prohlídek stavby. Stavební úřad vydal dne 9. 12. 2021 další rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, avšak i toto rozhodnutí bylo na základě odvolání rozhodnutím krajského úřadu ze dne 2. 6. 2022 zrušeno. V dalším řízení žalobce předkládal další listiny, projektovou dokumentaci, vyjádření k námitkám účastníků i k podkladům pro rozhodnutí. Stavební úřad vydal dne 14. 6. 2023 další rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, které bylo opět napadeno odvoláním. Krajský úřad svým rozhodnutím ze dne 22. 11. 2023 rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Dne 27. 11. 2024 bylo řízení pravomocně skončeno.

6. V průběhu řízení žalobce opakovaně žádal o prodloužení lhůt k doplnění podkladů a o posunutí termínu kontrolní prohlídky (12x), žalobce žádal o prodloužení o celkem 492 dnů a 2x o odložení na neurčito. Stavební úřad vyhověl 8 žádostem žalobce, což prodloužilo řízení o celkem 293 dnů.

7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně zejména dle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“].

8. Soud I. stupně uzavřel, že posuzované řízení, vedené před správními úřady trvalo od 14. 11. 2016 do 27. 11. 2023, celkem 7 let a 13 dnů. Zjištěnou délku řízení hodnotil jako nepřiměřenou. Obvyklá lhůta stavebního řízení cca 6 měsíců až 1 rok byla 7x překročena. Věc přitom spadá pod článek 6 odst. 1 Úmluvy, neboť se týkala stavebních úprav nemovité věci ve vlastnictví žalobce. Postup rozhodujících orgánů byl v zásadě bezprůtažný. Řízení bylo složité, neboť opakovaně probíhalo u různých instancí, v jeho průběhu byl opakovaně vyhlášen nouzový stav a došlo rovněž k legislativním změnám. Rozhodnutí stavebního úřadu však byla zatížena vadami (nepřezkoumatelnost, neúplnost, nezákonnost), což vedlo k jejich opakovanému rušení. Žalobce se na délce řízení podílel, opakovaně žádal o prodloužení lhůt či o odročení jednání. Význam předmětu řízení pro žalobce shledal soud I. stupně velký, neboť se týkal žalobcova majetku v hodnotě v řádech miliónů Kč, nemovitost byla žalobcovým bydlištěm v ČR, musel tak žít v neustálém provizóriu komplikovaném jeho prací v zahraničí, došlo ke zvyšování žalobcových výdajů v souvislosti se stavbou a jejím zajištěním a na právní zastoupení. Žalobce také nemohl nemovitost pronajímat. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újma, která je v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou dotčeného řízení. Morální satisfakce vzniklé újmě neodpovídá, není dostatečná.

9. Soud I. stupně proto přistoupil k finančnímu odškodnění, neboť tato forma odškodnění je vzniklé nemajetkové újmy žalobce adekvátní. Při stanovení výše finančního zadostiučinění soud I. stupně vycházel ze základní částky 15 000 Kč Anonymizováno za rok, za dva první roky v poloviční výši, tedy ze základní částky 90 542,10 Kč. Základní částku soud I. stupně nemodifikoval, neboť řízení sice bylo složité a na délce řízení se podílel sám žalobce, což by vedlo k ponížení o 20 %, ale význam nebyl pro žalobce nikterak zanedbatelný, což by vedlo k navýšení o 20 %, přičemž je třeba zohlednit, že hlavním důvodem délky řízení bylo opakované rušení nezákonných rozhodnutí stavebního úřadu. Soud I. stupně tudíž základní částku nikterak neupravoval.

10. Soud I. stupně žalobě proto žalobě vyhověl ohledně částky 90 542,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 28. 11. 2024 do zaplacení a ve zbylé části žalobu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatňování práva.

12. Proti vyhovujícímu výroku I rozsudku soudu I. stupně (a akcesorickému nákladovému výroku III) podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Namítala, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Setrvala na své argumentaci stran odpovídající formy satisfakce. Řízení o dodatečném povolení změny stavby bylo zahájeno na žádost žalobce, který prováděl změnu stavby v rozporu se stavebním povolením. V průběhu řízení žalobce opakovaně prováděl změny v projektové dokumentaci, což vyvolalo potřebu vyžádání nových stanovisek dotčených orgánů. Žalobce opakovaně žádal o odklad termínů jednání a o prodloužení lhůt k doložení podkladů. Délka řízení tak byla do značné míry zapříčiněna samotným žalobcem. Žalovaná namítala, že soud I. stupně vycházel z tiskové zprávy právnická osoba, předložené žalobcem, dle které průměrná délka stavebního řízení činí 6 měsíců až 1 rok, zde se však jednalo o řízení o dodatečném povolení změny stavby. Soud I. stupně neobjasnil, proč v daném případě přistoupil k finančnímu odškodnění, proč konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně ohledně významu předmětu řízení pro žalobce. Soud I. stupně vycházel z domněnek a spekulací, v řízení nebylo prokázáno skutečné bydliště žalobce po dobu rekonstrukce domu zahájené již v roce 2010. Žalovaná upozorňovala, že žalobce je rovněž vlastníkem sousedního domu, který je obyvatelný. V řízení nebyla ani prokázána miliónová hodnota rekonstruovaného domu. Úvaha soudu I. stupně o případném navýšení základní částky o 20 % z důvodu významu proto není správná. Soud I. stupně měl naopak při rozhodování o adekvátní satisfakci zohlednit chování žalobce, který se na délce řízení podílel, případně z tohoto důvodu základní částku ponížit. Žalovaná upozorňovala, že soud I. stupně částečně opsal skutková tvrzení žalobce, což je z pohledu § 157 odst. 2 o. s. ř. nepřípustné. Soud I. stupně se dostatečně nevypořádal s tvrzeními a obranou žalované, u některých skutkových zjištění neuvedl ani důkazy, ze kterých je učinil, natož jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Dle žalované je proto odůvodnění rozsudku soudu I. stupně nepřezkoumatelné.

13. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítne, a aby žalované přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované připomenul, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu vzniká nemajetková újma již samotným porušením práva na přiměřenou délku řízení, a proto ji nebylo třeba zvlášť prokazovat. Jednalo se o řízení týkající se výkonu vlastnického práva, soud I. stupně proto správně na věc aplikoval článek 6 odst. 1 Úmluvy. Správný je závěr soudu I. stupně o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení. Posuzované řízení trvalo více než 7 let, jeho délka tedy byla zjevně excesivní. Na délce řízení se podílel zejména stavební úřad, který o dodatečném povolení stavby rozhodoval 4x, přičemž 3 jeho rozhodnutí byla zrušena pro nezákonnost. Řízení nebylo složité, jednalo se o běžnou stavební úpravu rodinného domu. Případná složitost byla vyvolána až nezákonným postupem správních orgánů, a nemůže jít k tíži žalobce. Pokud by rozhodnutí stavebního úřadu obstálo před krajským úřadem, do řízení by nezasáhl nouzový stav, změna legislativy, nebylo by třeba doplňovat dokumentaci a řízení by nebylo opakovaně vedeno před dvěma instancemi. Žalobce se na délce řízení nepodílel, jeho procesní návrhy byly důsledkem předchozích pochybení stavebního úřadu a změn legislativy, tedy mu nelze odpovědnost za průtahy přičítat. Soud I. stupně správně uvážil, že řízení mělo pro žalobce velký význam. Žalobce se v řízení nedomáhal náhrady škody, ale nemajetkové újmy a tvrdil skutečnosti, které újmu umocňovaly, a které jsou všeobecně známé. Žalobce byl omezen ve výkonu vlastnického práva, nemohl svou nemovitost po celou dobu trvání řízení užívat, nemohl ji pronajmout a ani bez zásadní ztráty zpeněžit. Žalobce má v nemovitosti trvalé bydliště, což lze snadno ověřit. Soud I. stupně správně uzavřel, že nemajetkovou újmu žalobce je třeba odškodnit finančně, že konstatování a omluva nejsou dostatečnými satisfakcemi. S výší přiznaného zadostiučinění však žalobce nesouhlasil, s ohledem na nárůst indexu spotřebitelských cen a inflace bylo namístě vyjít z horní sazby judikaturou dovozeného rozpětí, tj. z částky 20 000 Kč za 1 rok řízení. V případě stanovení nižší částky je namístě základní částku navýšit z důvodu velkého významu předmětu řízení pro žalobce. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

15. Rozsudek soudu I. stupně předně není nepřezkoumatelný, jak v odvolání namítala žalovaná. Měřítkem toho, zda napadené rozhodnutí soudu I. stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. Jednotlivé - byť i ne zcela přiléhavé - věty uvedené v odůvodnění nemohou způsobit nepřezkoumatelnost rozhodnutí jako celku. Rozhodnutí není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly na újmu uplatnění práv odvolatele [vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Odvolací soud připouští, že některé pasáže odůvodnění rozsudku soudu I. stupně odpovídají skutkovým tvrzením a argumentaci žalobce. Skutečnost, že se soud I. stupně částečně ztotožnil se skutkovou verzí a argumentací jedné strany, však nečiní sama o sobě jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Je totiž podstatné, že žalovaná na základě rozsudku soudu I. stupně zformulovala velmi obsáhlé odvolání, ve kterém soudu I. stupně vytýká zcela konkrétní nedostatky ve skutkových a právních závěrech.

16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, včetně řízení, které mu předcházelo [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a v souladu s § 213 odst. 2 a o. s. ř. zopakoval dokazování spisem právnická osoba sp. zn. spisová značka, a to konkrétně rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 19. 12. 2017, č. j. spisová značka, rozhodnutím krajského úřadu ze dne 9. 4. 2018, č. j. spisová značka, rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 16. 8. 2019, č. j. spisová značka, rozhodnutí krajského úřadu ze dne 9. 12. 2019, č. j. spisová značka, rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 9. 12. 2021, č. j. spisová značka, rozhodnutí krajského úřadu ze dne 2. 6. 2022, č. j. spisová značka, rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 14. 6. 2023, č. j. spisová značka, a rozhodnutí krajského úřadu ze dne 22. 11. 2023, č. j. spisová značka.

17. Z rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 19. 12. 2017, č. j. spisová značka, odvolací soud zjistil, že žalobce coby stavebník žádostí ze dne 14. 11. 2016 požádal o dodatečné povolení stavby - stavební úpravy RD adresa. Jednalo se o přístavbu a stavební úpravu rodinného domu a zpevněné plochy před ním, kdy část stavebních úprav a přístavby byla provedena v rozporu se stavebním povolením ze dne 5. 10. 2010, např. rozšíření sklepních prostor, prodloužení obvodové zdi, podbetonování sousedního základu, změna umístění schodiště. Žádost nebyla úplná, řízení proto bylo přerušeno a žalobce vyzván k doplnění podkladů, žádosti žalobce o prodloužení lhůty bylo vyhověno. Bylo nařízeno ústní jednání a k žádosti žalobce bylo posunuto. Ústní jednání proběhlo 15. 8. 2017. Při ústním jednání uplatnil účastník řízení tituly před jménem jméno FO námitky k projektové dokumentaci – požadoval, aby přebytečná vlhkost z betonových konstrukcí nemohla pronikat do štítu jeho rodinného domu č. p. číslo. Mezi účastníky řízení nedošlo k dohodě o námitce, stavební úřad měl však za to, že jsou splněny obecné požadavky na výstavbu. Stavební úřad proto úpravy dodatečně povolil a stanovil podmínky pro dokončení stavby.

18. Z rozhodnutí krajského úřadu ze dne 9. 4. 2018, č. j. spisová značka odvolací soud zjistil, že proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 19. 12. 2017 podali tituly před jménem jméno FO a jméno FO odvolání. Krajský soud měl za to, že se stavební úřad řádně nevypořádal s uplatněnou námitkou, kdy stavebník v řízení o dodatečném povolení nepovolené stavby musí předložit podklady, ze kterých bude jednoznačné, že jeho stavbou nebudou způsobeny závady na sousedních nemovitostech. Rozhodnutí stavebního úřadu je velmi strohé a celkově nepřezkoumatelné, krajský úřad ho zejména proto zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání.

19. Z rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 8. 2019, č. j. spisová značka, odvolací soud zjistil, že stavební úřad v novém řízení vyzval žalobce k odstranění nedostatků v podkladech pro rozhodnutí s termínem do 31. 8. 2018 a řízení přerušil. V září 2018 byla dokumentace doplněna. Termín jednání byl stanoven na 9. 10. 2018, k žádostem žalobce byl opakovaně přesunut až na 30. 11. 2018. Na jednání bylo dohodnuto, že žalobce předloží doplnění dokumentace – technickou zprávu, že stavbou a jejím prováděním nebudou způsobovány škody na sousedních nemovitostech, a to do 15. 1. 2019. Žádosti žalobce o prodloužení lhůty bylo vyhověno, 8. 4. 2019 požádal stavebník o přerušení řízení, čemuž stavební úřad nevyhověl. Dne 29. 5. 2019 bylo doloženo doplnění projektové dokumentace, poté byli účastníci řízení vyzváni k nahlédnutí do správního spisu. Stavební úřad změnu stavby povolil a vypořádal námitky vznesené tituly před jménem jméno FO ohledně pronikání vlhkosti do štítové zdi jeho domu a ohledně řešení stavebních poruch na jeho domu.

20. Z rozhodnutí krajského úřadu ze dne 9. 12. 2019, č. j. spisová značka, odvolací soud zjistil, že proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 8. 2019 podali tituly před jménem jméno FO a jméno FO odvolání, nesouhlasili s vypořádáním námitek, tyto měly být posouzeny znalcem, namítali nedostatečné vymezení využití stavby, namítali, že jde de facto o stavbu zcela nového domu, namítali, že projektová dokumentace neřeší pronikání vlhkosti do jejich nemovitosti při realizaci stavby i do budoucna. Krajský úřad přezkoumal předloženou projektovou dokumentaci, zjistil, že se jedná o výraznou změnu dokončené stavby, nikoliv o pouhé stavební úpravy, jak je chybně v projektové dokumentaci uváděno. Oproti stavebnímu povolení došlo k podstatným změnám vnitřních dispozic, využití místností uvedené v technické zprávě neodpovídá poslední verzi projektové dokumentace, absentuje výpočet parkovacích stání, absentuje řez hlavním schodišťovým prostorem, není prokreslen obrys stávajících rodinných domů, není řešena návaznost střech teč. Přesto stavební úřad uzavřel, že žalobce prokázal splnění zákonných požadavků. Krajský úřad dále vytknul stavebnímu úřadu uvedení chybného označení stavby. Některé odvolací námitky neshledal krajský úřad důvodnými. Krajský úřad se však dále neztotožnil s vypořádáním námitek uplatněných vlastníky sousední nemovitosti jméno FO. Žalobce až v odvolacím řízení doložil k těmto námitkám znalecký posudek, ke kterému nemohl krajský úřad přihlédnout. Krajský úřad rozhodnutí stavební úřadu opět zrušil, a to pro nezákonnost a věc mu vrátil k novému posouzení a projednání.

21. Z rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 9. 12. 2021, č. j. spisová značka, odvolací soud zjistil, že stavební úřad vyzval žalobce k odstranění nedostatků v podkladech a v projektové dokumentaci do 29. 5. 2020 a řízení přerušil. K žádosti žalobce prodloužil lhůtu do 30. 6. 2020. Další žádosti žalobce o prodloužení lhůty již nevyhověl. Dne 30. 6. 2020 a 3. 7. 2020 žalobce doložil doplnění projektové dokumentace, v srpnu pak v listinné podobě. Termín ústního jednání a místního ohledání byl stanoven na 24. 11. 2020. Žalobce žádal z důvodu zhoršené epidemiologické situace opakovaně o odročení na neurčito. Žádostem vyhověno nebylo. Dne 23. 11. 2020 obdržel stavební úřad další doplnění projektové dokumentace. Jednání a místního ohledání se žalobce nezúčastnil, účastník tituly před jménem jméno FO předal písemné námitky. Další kontrolní prohlídka byla stanovena na 2. 2. 2021, k žalobcově žádosti byl termín přesunut na 25. 5. 2021. Při kontrolní prohlídce opět předal tituly před jménem jméno FO námitky. V červnu 2021 se žalobce k námitkám tituly před jménem jméno FO vyjádřil a doplňoval podklady. Poté byli účastníci řízení vyzváni k nahlédnutí do správního spisu. Ještě v září 2021 žalobce doplňoval podklady stran parkování. Stavební úřad změnu stavby povolil a vypořádal 9 námitek uplatněných tituly před jménem jméno FO, a to zejména ohledně pronikání vlhkosti do štítové zdi jeho domu, ohledně nedodržení uliční stavební čáry, (směrem do ulice je vybetonován výklenek), řešení stavebních poruch na nemovitosti jméno FO.

22. Z rozhodnutí krajského úřadu ze dne 2. 6. 2022, č. j. spisová značka, odvolací soud zjistil, že proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 9. 12. 2021 podali tituly před jménem jméno FO a jméno FO odvolání, brojili současně proti vyjádření Odbor právnická osoba, a proti závaznému stanovisku právnická osoba, Odbor adresa, neboť nespočívají na správně zjištěném skutkovém stavu. Stavba nerespektuje uliční stavební čáru, v projektové dokumentaci absentuje uvedení, jak bude dokončena štítová zeď sousedící s domem odvolatelů, není zřejmé, zda stavba bude prováděna dodavateli nebo svépomocí, projektová dokumentace je nepřehledná, popis dodatečně povolované stavby není určitý etc. Krajský úřad popsal, kterak žalobce postupně doplňoval projektovou dokumentaci, kdy doplnění nebyla dostatečná. Vzhledem k napadení závazného stanoviska právnická osoba, vyžádal krajský úřad od orgán potvrzení nebo změnu napadeného stanoviska právnická osoba. orgán dne 25. 4. 2022 závazné stanovisko zrušilo, neboť nemělo být vydáno, požární bezpečnost je povinen zhodnotit stavební úřad. Krajský úřad dále požádal o vyjádření právnická osoba, Odbor, který dne 24. 3. 2022 sdělil, že s ohledem na změnu legislativy, je třeba předložit nové vyjádření. Z projektové dokumentace z června 2020 krajský úřad zjistil, že byla ze strany žalobce oproti předchozí projektové dokumentaci změněna a je opět nedostatečná, přičemž tyto vady nemohl krajský úřad logicky v předchozím odvolacím řízení zjistit. Projektová dokumentace z června 2020, která obsahovala zásadní změny, nebyla posouzena orgánem ochrany životního prostředí a nedisponovala ani požárně bezpečnostním řešením. Krajský úřad proto opětovně rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

23. Z rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 14. 6. 2023, č. j. spisová značka, odvolací soud zjistil, že stavební úřad v srpnu 2022 obdržel od žalobce originál projektové dokumentace, dne 1. 9. 2022 vyzval žalobce k odstranění nedostatků projektové dokumentace ve lhůtě do 30. 11. 2022 a řízení přerušil. Dne 6. 9. 2022 žalobce doložil stanovisko hygienické stanice, vyjádření právnická osoba, Odbor, a novou technickou zprávu a právnická osoba pro územní a stavební řízení. Jednání spojené s místním ohledáním bylo nařízeno na 2. 2. 2023. Při jednání předal tituly před jménem jméno FO opět písemné připomínky. Dne 16. 2. 2023 se k nim žalobce vyjádřil. Poté byli účastníci řízení vyzváni k nahlédnutí do správního spisu. Stavební úřad změnu stavby povolil a vypořádal námitky uplatněné tituly před jménem jméno FO.

24. Z rozhodnutí krajského úřadu ze dne 22. 11. 2023, č. j. spisová značka, odvolací soud zjistil, že proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 14. 6. 2023 podali tituly před jménem jméno FO a jméno FO odvolání, namítali nesoulad stavby se stavebním zákonem, nesouhlasili s vypořádáním jejich námitek. Krajský úřad připomenul, že je na vlastníkovi nepovolené stavby, aby vystupoval v řízení aktivně a aby k žádosti o dodatečné povolení stavby přiložil zákonem předepsané podklady, vlastníka nepovolené stavby tíží břemeno důkazní stran naplnění zákonných podmínek dodatečného povolení stavby. Na nedostatky projektové dokumentace a její nepřehlednost poukazoval krajský úřad již ve svých předchozích rozhodnutích a vedl tak žalobce k tomu, aby vystupoval skutečně aktivně a předložil kvalitní a úplnou projektovou dokumentaci včetně potřebných dokladů. Vzhledem k tomu, že krajskému úřadu byla známa předchozí projektová dokumentace, byl sto identifikovat nově doplněnou a opravenou projektovou dokumentaci, která byla stále datována k lednu 2017. Opakovanou odvolací námitku, že je tato dokumentace nepřehledná, vyhodnotil již jako nedůvodnou. Uvedl, že odvolatelé vystupují po celou dobu řízení velmi aktivně, beze zbytku využívají svá procesní práva. Vady, které krajský úřad v předchozím svém rušícím rozhodnutí žalobci vytýkal, již byly odstraněny (požárně bezpečnostní řešení, stavebně konstrukční řešení, výkres půdorysu střechy, ze kterého je zřejmé, jak bude odvedena povrchová voda etc.). Krajský úřad doplnil vypořádání některých námitek tituly před jménem jméno FO. Krajský úřad uzavřel, že faktické odstranění stavby by na nemovitost jméno FO mělo ve výsledku větší negativní vliv než dokončení stavby navrhovaným způsobem. S ohledem na nepřiměřenou dobu projednání povolení stavby krajský úřad povolovací proces ukončil, věc dořešil, odvolání zamítl a napadené rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

25. Poté dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

26. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

27. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

28. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

29. Odvolací soud připomíná, že dle nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo „občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů.

30. V návaznosti na citovaný nález Ústavního soudu se velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 45/2021, odchýlil od závěrů uvedených v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a v judikatuře Nejvyššího soudu vícekrát opakovaných o tom, že na ta správní řízení, která věcně nespadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jejichž předmětem je základní právo či svoboda, nelze aplikovat § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk a posuzovat tak přiměřenost jejich délky. Pod prizmatem citovaného nálezu Ústavního soudu tak již nadále nebude při posuzovávání nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení na místě odlišně posuzovat délku těch řízení, která spadají do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a těch, které do ní nespadají. Bude rozhodné pouze to, zda jde o správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, neboť u nich vyplývá právo na jejich přiměřenou délku z § 38 odst. 2 Listiny.

31. Předmětem řízení o dodatečném povolení stavby pak nepochybně bylo ústavně zaručené právo žalobce vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod [srov. např. výše odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu R 45/2021].

32. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená. Pro účely posouzení přiměřenosti délky řízení je třeba prioritně ohraničit jeho trvání, tj. stanovit počátek a konec řízení [srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „Stanovisko“]. Délka posuzovaného řízení činila, jak správně uvedl již soud I. stupně, od podání žádosti o dodatečné povolení stavby dne 14. 11. 2016 do 27. 11. 2021, kdy bylo řízení pravomocně skončeno, celkem 7 let a 13 dnů.

33. Odvolací soud přisvědčuje soudu I. stupně v úvaze, že vzhledem ke zjištěným okolnostem posuzovaného řízení nelze jeho délku podkládat za přiměřenou.

34. S dalšími dílčími úvahami soudu I. stupně však již odvolací soud nesouhlasí. Řízení vykazovalo vyšší složitost zejména po stránce procesní, a to s ohledem na velké množství námitek a opravných prostředků podaných vlastníky sousední nemovitosti. Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2595/2018, uzavřel, že účastník řízení může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních. Řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Podání řádných a mimořádných opravných prostředků nelze přičítat k tíži rozhodujících orgánů, nejde-li o tzv. kvalifikovanou kasaci, nýbrž je třeba přihlédnout k nutnosti delší doby pro projednání z (objektivního) důvodu. Řízení vykazovalo vyšší složitost dále z důvodu postupu žalobce v řízení, kdy žalobce (žijící ve stát) opakovaně žádal o prodloužení lhůt a o odročení nařízených jednání a místních ohledání. Významnější byla i složitost skutková, neboť bylo zjišťováno a prokazováno provedení řady zásadních změn stavby ve vztahu k projektové dokumentaci schválené stavebním úřadem, přičemž vlastníci sousední nemovitosti měli opakovaně řadu věcných (a relevantních) námitek a žalobce v průběhu řízení postupně dokládanou projektovou dokumentaci dokonce zásadně změnil, bylo ji proto třeba znovu posoudit a znovu opatřit potřebná stanoviska a vyjádření. Do určité míry byla významnější rovněž složitost právní, neboť v průběhu řízení došlo ke změně některé aplikované legislativy.

35. Žalobce se na délce řízení nepodílel, jeho (shora popsaný) postup v řízení našel odraz v kritériu složitosti věci.

36. Jde-li o postup rozhodujících orgánů, odvolací soud provedeným dokazováním zjistil, že první rozhodnutí stavebního úřadu bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost, tedy se jednalo o případ tzv. kvalifikované kasace. Ve zbylých případech se o kvalifikovanou kasaci nejednalo, krajský úřad nesouhlasil s posouzením projektové dokumentace učiněným stavebním úřadem a s tím, jak stavební úřad vypořádal námitky tituly před jménem jméno FO. V případě třetího rozhodnutí krajského úřadu bylo dokonce zjištěno, že žalobce provedl zásadní změnu stavby a projektovou dokumentaci bylo třeba znovu posoudit a znovu opatřit i nová stanoviska a vyjádření.

37. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tj. to, co je pro poškozeného v sázce, je zároveň nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění (srov. část. IV. písm. d) stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [dále jen „Stanovisko“] a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Řízení o dodatečném povolení stavby samo o sobě pro vlastníka stavby objektivně zvýšený význam nemá. A v daném případě žalobce žije ve stát, stavbu měl užívat jen při pobytu v České republice. Žalobce zároveň poukazoval na skutečnost, že stavbu nemohl po dobu řízení pronajímat, tedy zvažoval, že ji při pobytu v ČR užívat sám ani nebude. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu I. stupně shledal význam předmětu řízení pro žalobce standardním. Význam předmětu řízení tedy nebyl zvýšený objektivně, jako tomu je např. v trestních či opatrovnických věcech, a dle názoru odvolacího soudu nebyl zvýšen ani subjektivně (např. z důvodu vysokého věku žalobce či nepříznivého zdravotního stavu žalobce). Skutečnost, že žalobce musel vynaložit vyšší náklady na dokumentaci, právní zastoupení a stavbu samotnou, jak tvrdil, pak dle odvolacího soudu souvisí zejména s tím, že se jednalo o zásadní změnu stavby oproti vydanému stavebnímu povolení, a s postupem žalobce, kdy žalobce v řízení o dodatečném povolení stavby dokumentaci dokládal postupně a nepřehledným způsobem a dokonce povolovanou změnu stavby v průběhu řízení zásadním způsobem měnil.

38. Odvolací soud především s ohledem na délku řízení přesahující 7 let, s ohledem na zrušení prvního rozhodnutí stavebního úřadu pro nepřezkoumatelnost a skutečnost, že se žalobce na délce nepodílel, uzavřel, že řízení nepřiměřeně dlouhé bylo, i když se na druhou stranu jednalo o řízení složitější (v důsledku opakovaně podávaných věcných námitek a odvolání vlastníků sousední nemovitosti i v důsledku postupu samotného žalobce) a význam předmětu řízení pro žalobce byl standardní. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu ve smyslu shora citovaného § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk je proto dán a v důsledku porušení práva na přiměřenou dobu řízení vznikla žalobci nemajetková újma, přičemž vznik nemajetkové újmy se presumuje.

39. Jde-li o formu zadostiučinění, rovněž odvolací soud uvážil, že konstatování porušení práva nepředstavuje v daném případě samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, a že je namístě poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění v penězích.

40. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4024/2019, uvedl, že dospějeli soud k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je namístě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve Stanovisku (část V.) Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu ESLP práva uvedl, že ESLP „jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný).“ 41. A význam předmětu řízení pro žalobce nelze hodnotit jako nepatrný. O nepatrném významu předmětu řízení lze hovořit např. v případě, kdy účastníku řízení musel být již od počátku znám negativní výsledek řízení, tedy v případech zřejmě bezúspěšného uplatňování práva [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2352/2014], v případě uplatnění zcela zjevně promlčeného nároku [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011], anebo v případě, kdy se nejistota účastníka ohledně výsledku řízení omezovala pouze na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015].

42. Dle Stanoviska je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. v rozmezí 1 250 až 1 667 Kč za jeden měsíc. Částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu [srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012].

43. Na tomto místě odvolací soud nepřisvědčil žalobci, že je třeba s ohledem na změnu ekonomických poměrů valorizovat rozmezí částek přiměřeného zadostiučinění, stanoveného ve Stanovisku. K této otázce lze odkázat na závěry vyslovené Ústavním soudem v plenárním nálezu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25. Při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění odpovídající konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku [srov. například i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011].

44. Soud I. stupně proto správně při délce složitého řízení 7 let a 13 dní, v rámci kterého došlo v jednom případě ke kvalifikované kasaci, základní částku stanovil ve výši 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Za první 2 roky řízení přísluší žalobci dle Stanoviska toliko polovina této částky. Celková základní částka odškodnění proto činí 90 542 Kč, jak správně uvedl již soud I. stupně. Základní částku je však třeba upravit v důsledku toho, jak se na délce řízení podílela kritéria demonstrativně vypočtená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk.

45. S ohledem na shora popsanou složitost řízení je třeba základní částku odškodnění ponížit o 40 % (vlastníci sousední stavby podávali námitky a odvolání, ve věci 3x rozhodoval stavební úřad a 3x krajský úřad, krajský úřad vyžádal stanovisko orgán a právnická osoba, Odbor, žalobce stavbu oproti stavebnímu povolení změnil zásadním způsobem, žalobce, žijící ve stát, opakovaně žádal o prodloužení lhůt, projektovou dokumentaci dokládal postupně a nepřehledně, stavbu v průběhu řízení zásadním způsobem měnil, projektová dokumentace musela být nově posouzena a musela být doplněna i nová stanoviska a vyjádření). Jde-li o postup rozhodujících orgánů, je třeba v důsledku zjištěné kvalifikované kasace (1. rozhodnutí stavebního úřadu zrušené krajským úřadem pro nepřezkoumatelnost) základní částku navýšit o 10 %, neboť se jedná o závažné pochybení, které délku řízení prodloužilo. Žalobce se na délce řízení nepodílel, jeho postup byl zohledněn v kritériu složitosti řízení, odvolací soud proto v důsledku tohoto kritéria základní částku nikterak nemodifikoval. Význam předmětu řízení shledal, jak shora uvedeno, odvolací soud standardním, ani v důsledku tohoto kritéria proto základní částku nemodifikoval.

46. Nemajetkové újmě žalobce tak odpovídá finanční zadostiučinění ve výši 63 379 Kč [základní částka 90 542 Kč ponížená o 30 %]. S touto částkou odškodnění žalobci náleží i úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data prodlení dle § 1970 o. z. a dle § 15 odst. 2 OdpŠk, tj. po marném uplynutí šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku dnem 27. 11. 2024 [vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001].

47. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I ohledně částky 63 379 Kč s příslušenstvím postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a ohledně částky 27 163,10 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu I. stupně ve výroku I postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že se žaloba o zaplacení 27 163,10 Kč s příslušenstvím zamítá.

48. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. zároveň o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně.

49. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, 30 Cdo 2707/2013, uveřejněné pod číslem 40/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] a přiznal v řízení úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku 30 934 Kč, což představuje soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, odměnu advokátky ve výši 2 x 3 100 Kč dle § 7 a dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 [převzetí zastoupení, podání žaloby], 2 paušální náhrady hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 2 x 300 Kč, dále odměnu advokátky ve výši 3 x 3 660 Kč dle § 7 a dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 [vyjádření ve věci, 2x účast u jednání u soudu I. stupně]; 3 paušální náhrady hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 3 x 450 Kč, dále náhradu cestovních výdajů ve výši 6 804 Kč – 2x cesta na jednání z adresa a zpět (celkem 2x 420 km) dle § 57 a § 158 a § 189 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a dle prováděcí vyhlášky k § 189 zákoníku práce č. 475/2024 Sb. (doloženo osvědčení o registraci os. vozidla název); náhradu za promeškaný čas ve výši 3 000 Kč (150 Kč za 20 půlhodin podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025).

50. V rámci náhrady nákladů řízení nebylo zohledněno předběžné uplatnění nároku u žalované. Podle § 31 odst. 4 OdpŠk totiž poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáním uplatněného nároku u příslušného úřadu [vizte např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soud ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 958/14, odmítnuta].

51. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto opět podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se příslušná organizační složka žalované řídí.

52. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 122 Kč, odměnu advokátky ve výši 2 x 3 660 Kč dle § 7 a dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 [vyjádření k odvolání, 1x účast u odvolacího jednání]; 2 paušální náhrady hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 2 x 450 Kč, dále náhradu cestovních výdajů ve výši 3 402 Kč – cesta na jednání z adresa a zpět (celkem 420 km) dle § 57 a § 158 a § 189 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a dle prováděcí vyhlášky k § 189 zákoníku práce č. 573/2025 Sb. (doloženo osvědčení o registraci os. vozidla název); náhradu za promeškaný čas ve výši 1 500 Kč (150 Kč za 10 půlhodin podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025).

53. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto opět podle a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.

54. Navrhoval-li žalobce ve vyjádření k odvolání žalované, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví, odvolací soud toliko uvádí, že zamítavý výrok II rozsudku soudu I. stupně odvoláním napaden nebyl.

55. Na soudu I. stupně nyní bude, aby rozhodl o vrácení přeplatku 5 000 Kč žalobci, neboť žalobce k výzvě soudu I. stupně zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 7 000 Kč, ač dle položky 8a Sazebníku soudních poplatků, přílohy k zák. č. 549/14991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek za návrh na zahájení řízení o náhradu újmy způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem činí 2 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.]. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.