15 A 177/2025

Plný text

č. j. 15 A 177/2025 - 85 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: LÚNULA s.r.o., IČO 285 46 598 sídlem Zahradní 1034, 271 01 Nové Strašecí zastoupená advokátem JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., LL.M. sídlem Jablonského 640/2, 170 00 Praha 7 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 10. 2025, čj. MZE-73051/2025-14113, a čj. MZE-71984/2025-14113 takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 15. 10. 2025, čj. MZE-73051/2025-14113, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 15. 10. 2025, čj. MZE-71984/2025-14113, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení o žalobě ve výši 30 539 Kč do rukou jejího advokáta JUDr. Luďka Lisse, Ph.D., LL.M. ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku Odůvodnění:

1. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 2 15 A 177/2025 1. Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 15. 10. 2025, čj. MZE-73051/2025-14113, zamítlo návrh žalobkyně uložit Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu (SZIF) vyplatit žalobkyni dotaci ve výši 4 499 550 Kč z Programu rozvoje venkova ČR na období 2014-2020 na projekt modernizace provozovny žalobkyně jako zemědělského podnikatele na maloobchodní prodejnu (dále také „první dotace“). Druhým rozhodnutím z téhož dne čj. MZE-71984/2025-14113 ministerstvo zamítlo návrh žalobkyně uložit SZIF vyplatit žalobkyni dotaci 4 036 500 Kč z téhož programu na pořízení kompletní linky na výrobu tvarovaných biopaliv (dále také „druhá dotace“). Proti oběma rozhodnutí se žalobkyně brání žalobou ze dne 24. 11. 2025.

2. Ve věci první dotace předložila žalobkyně dne 21. 4. 2017 žádost o dotaci Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu. Projekt byl schválen a dne 22. 3. 2018 žalobkyně a SZIF spolu uzavřely dohodu o poskytnutí dotace ve výši 4 499 550 Kč. Dne 18. 7. 2019 předložila žalobkyně SZIF žádost o platbu. SZIF provedl následně kontrolu fyzické realizace projektu, námitky žalobkyně k protokolu z ní ze dne 8. 10. 2020 žalovaný zamítl. Na základně zjištění z kontroly SZIF oznámením ze dne 19. 4. 2021 schválil žalobkyni dotaci ve výši 0 Kč. V reakci na to podala žalobkyně návrh na zahájení sporného řízení, o němž žalovaný rozhodl poprvé v dubnu roku 2022.

3. Ve věci druhé dotace předložila žalobkyně dne 24. 4. 2017 žádost o dotaci Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu. SZIF žádost chválil a dne 22. 3. 2018 žalobkyně a SZIF spolu uzavřely dohodu o poskytnutí dotace. Dne 30. 10. 2018 žalobkyně předložila SZIF žádost o proplacení dotace ve výši 4 036 500 Kč. SZIF následně provedl kontrolu (protokol z ní je ze dne 6. 3. 2020, námitky žalobkyně SZIF zamítl) a základě zjištění z ní plynoucích vydal dne 4. 9. 2020 oznámení, kterým schválil žalobkyni dotaci ve výši 0 Kč. V reakci na to podala žalobkyně návrh na zahájení sporného řízení, o němž žalovaný rozhodl poprvé v dubnu roku 2022.

4. Následně žalovaný rozhodoval v obou žádostech o dotaci ještě dvakrát, tedy dohromady třikrát. Žalobkyně se obrátila s žalobami na Městský soud v Praze, který jí nevyhověl a rozsudkem ze dne 12. 1. 2023, čj. 11 A 35/2022-81, žaloby proti oběma rozhodnutím žalovaného zamítl. Žalobkyně však následně uspěla s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu (dále též jen „NSS“). Ten zrušil rozsudek městského soudu a obě první rozhodnutí ministerstva ve věci z dubna roku 2022 rozsudkem o spojených věcech ze dne 22. 2. 2024, čj. 4 Afs 61/2023-70, a to pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného. NSS shledal, že SZIF a ministerstvo byli povinni posoudit přiměřenost sankce spočívající ve snížení obou dotací o 100 %, tyto úvahy však v obou rozhodnutích chybí.

5. Druhá rozhodnutí žalovaného ve věci z listopadu roku 2024 vydaná po rozsudku NSS zrušil Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 26. 5. 2025, čj. 17 A 119/2024-57. Městský soud v něm dospěl k závěru, že se žalovaný neřídil závazným právním názorem vysloveným NSS v rozsudku 4 Afs 61/2023. Napadená rozhodnutí se podle něj věnovala otázce přiměřenosti zkrácení dotace jen velmi povrchně, žalovaný nevyhodnotil vliv dalších prvků, které mají mít podle NSS vliv na výši sankce.

6. V řízení navazujícím na zrušující rozsudek městského soudu 17 A 119/2024 žalovaný rozhodl ve věci potřetí. Tato rozhodnutí žalovaného jsou předmětem nynějšího řízení u městského soudu. Soud se bude podrobněji věnovat relevantním závěrům NSS ve věci 4 Afs 61/2023, městského soudu ve věci 17 A 119/2024 a žalovaného v napadených rozhodnutích v části právního hodnocení. Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 3 15 A 177/2025 2. Shrnutí žaloby a dalších vyjádření ve věci 7. Žalobkyně v žalobě ze dne 24. 11. 2025 namířené proti oběma rozhodnutím namítá, že žalovaný nerespektoval právní názory NSS vyslovené ve věci 4 Afs 61/2023 a městského soudu vyslovené ve věci 17 A 119/2024 a rozhodl v rozporu s nimi. Oproti předchozím rozhodnutím žalovaný doplnil svou argumentaci jen nepatrně a co do požadavku na náležité odůvodnění proporcionality svého postupu zcela nedostatečně a nepřesvědčivě. Žalovaný svůj závěr o tom, že sankce typu C (vyplacení 0 % dotací) je přiměřená, postavil opět jen na tom, že žalobkyně ke dni podání žádosti o vyplacení dotace nesplňovala kritéria přijatelnosti a že vyplacením dotace, byť jen z části, by byl popřen smysl a účel dotačního programu. To však odporuje závazným pokynům soudů v této věci a v nich citované judikatuře. Nestačí konstatovat, že byly porušeny dotační podmínky, to samo o sobě nemůže odůvodnit nevyplacení dotace ve výši 100 %. Z rozsudku městského soudu 17 A 119/2024 pak jednoznačně vyplývá, že v této věci dotaci o 100 % zkrátit nelze. Smyl a účel dotace žalobkyně bezpečně naplnila (i přes jistá pochybení formální charakteru), na tom nic nemůže změnit skutečnost, že k protokolárnímu převzetí lesních hospodářských osnov došlo až po podání žádosti o dotace. Dodatečné zhojení dílčích pochybení je důvodem pro maximálně proporcionální moderaci dotace. Žalobkyně oba projekty zdárně realizovala, dodatečně si obstarala povolení k provozu stacionárního zdroje. Žalovaný v rozporu s pokyny soudů nepřihlédl k „polehčujícím okolnostem“, jeho rozhodnutí jsou proto opět nepřezkoumatelná a nezákonná. Opakované jednání žalovaného působí jako úmyslné odpírání spravedlnosti. Žalobkyně proto navrhla, aby soud napadená rozhodnutí zrušil a žalovanému aby pokud možno udělil zcela konkrétní pokyny k dalšímu postupu.

8. Žalovaný odkázal na závěry napadených rozhodnutí. Domnívá se, že bezezbytku vyhověl požadavkům NSS a městského soudu formulovaným ve zmiňovaných rozhodnutích. Nepopírá, že zcela logickým základem jeho závěrů je, že žalobkyně u obou projektů nesplnila kritéria přijatelnosti, které jsou jednou ze základních podmínek pro přiznání dotace. To odůvodňuje 100% snížení dotace jako přiměřenou sankci podle kategorie C dotačních pravidel. Kdyby toto SZIF věděl již při rozhodování o žádostech, s žalobkyní by dohody nikdy neuzavřel. Žalovaný porušení vyhodnotil v celém kontextu včetně toho, že si žalobkyně porušení byla vědoma již v době podání žádosti o dotace. Takový postup plně odpovídá předcházející judikatuře, která žalovaného zavázala posoudit veškeré okolnosti související s administrací žádostí o dotace. U druhé dotace navíc žalobkyně uvedeným jednáním ani nenaplnila účel dotace, kterým je diverzifikace příjmů osob prokazujících zemědělskou výrobu v předem stanoveném rozsahu, protože tento rozsah nesplňovala. To je nezpochybnitelně důvod pro 100 % krácení dotace, jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. III ÚS 1344/23, na který odkazuje i NSS v bodě 59 rozsudku 4 Afs 61/2023. Nehledě na to, že podle žalovaného došlo i k dalším porušením podmínek pravidel. Podle ustálené judikatury správních soudů musí být kritéria přijatelnosti splněna již ke dni podání žádosti o dotaci, jedná se o vylučovací podmínky, jejichž nesplnění znamená automaticky vyloučení žadatele z možnosti podpory (např. v rozsudku NSS ze dne 22. 1. 2025, čj. 10 Afs 218/2024-67). Žalobkyně nesplnila základní kritéria přijatelnosti již ke dni podání žádosti, což je v souladu s judikaturou důvodem pro úplné vyloučení podpory. Dodatečné doplnění podkladů či splnění podmínek v průběhu řízení nemůže tento nedostatek zhojit. Za dodržení všech podmínek dotace jsou výlučně odpovědni příjemci podpor. I když tato pochybení žalobkyně mohly správní orgány teoreticky odhalit dříve, žalobkyně nemůže mít žádného užitku z toho, že uváděla nepravdivé informace, a to v tom Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 4 15 A 177/2025 smyslu, že by jí snad měla být poskytnuta část dotace, o níž jí muselo být známo, že na ni nárok nemá.

9. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného zopakovala své postoje. Uvedla, že fakticky zemědělskou výroku v minimálním rozsahu prováděla, drobný formální nedostatek (nepřevzetí lesních hospodářských osnov) nemůže odůvodnit zkrácení dotace v plné výši. Žalobkyně se nezříká odpovědnosti za svá pochybení, zdůrazňuje však, že všechny byly formálního rázu a následně je zhojila. Žalovaný měl možnost její pochybení odhalit dříve v rámci administrativní kontroly před uzavřením dohod o poskytnutí dotací. Za takových okolností je neproplacení dotace v plné výši neadekvátní a nepřiměřené.

3. Jednání 10. Při jednání, které se konalo dne 19. 5. 2026, žalobkyně s odkazem na žaloby a repliky zrekapitulovala svou žalobní argumentaci. Žalovaný rovněž setrval na svém procesním stanovisku. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný se zabýval přiměřeností sankcí v intencích rozhodnutí NSS i následného rozhodnutí 17. senátu.

4. Právní hodnocení 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Dále přezkoumal napadená rozhodnutí i řízení, která jim předcházela, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadených rozhodnutí.

12. Soud dospěl závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný nerespektoval závazný právní názor Městského soudu v Praze vyjádřený v jeho rozsudku ze dne 26. 5. 2025, čj. 17 A 119/2024-57.

13. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. platí, že právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán.

14. Dále platí, že městský soud je vázán jak rozsudkem NSS ze dne 22. 2. 2024, čj. 4 Afs 61/2023- 70, vydaným v téže věci, tak zejména svým pozdějším rozhodnutí 17 A 119/2024 v téže věci, byť ho vydal jiný senát zdejšího soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. III. ÚS 3285/22, obdobně usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2019, čj. 4 As 3/2018-50, č. 4015/2020 Sb. NSS a rozsudek NSS ze dne 10. 10. 2024, čj. 1 Afs 31/2024-91, bod 25 a tam citovaná judikatura).

15. S ohledem na uvedená pravidla a také na obsah žalobních bodů soud předně zdůrazňuje, že přezkoumával napadená rozhodnutí výlučně v mezích otázky, zda žalovaný dodržel závazný právní názor vyslovený v procesně závazném rozhodnutí 17. senátu tohoto soudu ve věci 17 A 119/2024. S ohledem na kasační závaznost předchozích rozhodnutí NSS a 17. senátu městského soudu patnáctému senátu nyní nepřísluší věcně přezkoumávat závěry, k nimž soudy již v této věci dříve dospěly, ale z těchto závěrů je naopak povinen vycházet.

16. Současně soud podotýká, že věcným předmětem sporu v uvedených mezích je způsob, jakým se žalovaný v napadených rozhodnutích zhostil úvah o přiměřenosti sankce uložené žalobkyni v maximální výši za její pochybení.

17. V rozsudku 4 Afs 61/2023 NSS dospěl k závěru, že žalobkyně ke dni podání žádosti o dotaci jednak provozovala peletovací linku v rozporu s právními předpisy bez povolení k provozu stacionárního zdroje znečištění, jednak nesplnila podmínku spočívající v hospodaření v lese Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 5 15 A 177/2025 o stanovené minimální výměře v souladu s lesními hospodářskými osnovami, které protokolárně převzala. Jelikož tím žalobkyně zjevně porušila dotační pravidla programu, nemohlo jí vzniknout legitimní očekávání, že budou obě dotace řádně vyplaceny (body 29 až 50). V této části se NSS shodl s žalovaným. NSS dospěl k tomu, že pro závěr o jednoznačném porušení dotačních pravidel svědčí již to, že žalobkyně nesplňovala stanovené podmínky k okamžiku podání žádosti. Na tento závěr pak již nemá žádný vliv to, jak se okolnosti ve vztahu k uvedeným pochybením vyvíjely dále v dalších fázích dotačního řízení. Jiná otázka ovšem je, jaký má mít tento pozdější vývoj vliv na výši sankce za tato porušení a úvahy o její přiměřenosti s ohledem na závažnost pochybení. V tomto směru se již NSS s postojem žalovaného rozešel.

18. NSS se věnoval přiměřenosti sankce v bodech 51 až 61 rozsudku 4 Afs 61/2023. Dospěl k tomu, že nedodržení podmínek přijatelnosti samotných žádostí o dotace ze strany žalobkyně, nezbavuje poskytovatele dotace povinnosti zvážit přiměřenost uložené sankce za porušení dotačních podmínek ve vztahu k jejich závažnosti. V tomto směru je správní orgán vždy povinen posoudit závažnost konkrétních porušení podmínek, závažnost jednotlivých pochybení příjemce dotace ve vztahu k čerpané částce, v jaké fázi realizace smlouvy o dílo k pochybení docházelo, jaké byly dopady těchto pochybení, jaká část dotace byla čerpána bezchybně, zda šlo ze strany příjemce dotace o zneužití dotace, jaký je vliv porušení na dodržení účelu dotace, resp. zda by byl vyplacením dotace popřen smysl a účel dotačního programu (body 56 a 59). Obecně pak NSS vyšel z toho, že sankční systém upravený v dotačních pravidlech, který třídí pochybení na sankce A až C, plně nenahrazuje posouzení přiměřenosti snížení dotace (bod 26, fakticky bezprostředně předcházející bodu 54).

19. Ve vztahu ke konkrétní věci NSS konstatoval, že žalobkyni nelze přičítat k tíži, že poskytovatel dotace do jisté míry aproboval pochybení žalobkyně (tím, že SZIF uzavřel s žalobkyní dohody o poskytnutí dotací) a odhalil je až před samotnou výplatou dotací (bod 58). Dále uvedl, že je nutno zvážit snahu žalobkyně po nápravě identifikovaných porušení dotačních podmínek a zhojení nedostatků obou projektů (dodatečným předložením povolení k provozu stacionárního zdroje znečištění a dodatečným protokolárním převzetím lesních hospodářských osnov, bod 60). V bodě 62 pak NSS konstatoval, že úkolem žalovaného v dalším řízení bude posoudit přiměřenost sankcí uložených žalobkyni spočívajících ve snížení dotací o 100 %.

20. V rozsudku 17 A 119/2024 pak již městský soud uvedl, že: − pro krácení dotace na 0 % nepostačuje samotný fakt, že SZIF shledal, že žádosti od počátku nesplňovaly podmínky pro přiznání dotace (bod 17); a že − zkrácení dotací o 100 % nelze uplatnit, a) protože SZIF přistoupil k uzavření dohod o přiznání dotace, ačkoli již v tu dobu mu muselo být zřejmé, že podané žádosti nesplňují příslušné dotační podmínky; b) pro následnou snahu žalobkyně o nápravu existujících vad, k čemuž musí žalovaný při vyhodnocení žádostí žalobkyně přihlédnout (bod 18). Podle městského soudu žalovaný rezignoval na zjištění skutkového stavu ve vztahu k tomu, zda žalobkyně reálně obhospodařovala lesní půdu, přestože k ní neměla převzaté lesní hospodářské osnovy. Městský soud vytkl žalovanému, že se jeho rozhodnutí věnují otázce přiměřenosti uplatněného zkrácení dotace o 100 % jen velmi povrchně a pouze Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 6 15 A 177/2025 s ohledem na nesplnění podmínek dotace k termínu podání žádosti, ale nijak nevyhodnocují, jaké dopady mělo mít pozdější chování žalobkyně v úmyslu zhojit existující vady žádosti, a automaticky presumují přiměřenost přijaté sankce u existujících vad, aniž vyhodnocují jejich reálnou závažnost. Městský soud také doplnil, že zkrácení dotace v rozsahu 100 % nelze obhájit tím, že podle žalovaného došlo před uzavřením dohod o poskytnutí dotací jen k formální administrativní kontrole materiálů předložených žadateli. Byť je pouze formální administrativní kontrola v úvodních krocích procesu logická, nelze takto obhajovat nečinnost SZIF i před uzavřením příslušných dohod o poskytnutí dotace. Z uzavření veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace sice nelze odvodit legitimní očekávání žadatelky, že jí bude poskytnuta dotace v celém svém rozsahu, lze tím ale založit přinejmenším očekávání, že žadatelčina žádost není při uzavření smlouvy zcela v rozporu s dotačními podmínkami (bod 19).

21. Městský soud uložil žalovanému, aby v dalším řízení v souladu s rozsudkem 4 Afs 61/2023 vzal v úvahu závažnost jednotlivých pochybení příjemce dotace ve vztahu k čerpané částce státního rozpočtu, posoudil, v jaké fázi realizace smlouvy o dílo došlo k uvedeným pochybením, jaké byly faktické dopady těchto pochybení, jaká část dotace byla čerpána bezchybně, a tuto bezchybnou část zhodnotil v rámci proporcionality výše odvodu (bod 22).

22. Žalovaný nepodal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, jeho pokyny je proto vázán.

23. V nyní napadených rozhodnutích žalovaný opět potvrdil nepřiznání dotací žalobkyni v plné výši. Setrval na svém předchozím pojetí přiměřenosti sankce. Dotace nebyla žalobkyni poskytnuta proto, že uvedla nepravdivé údaje a nesplnila podmínky způsobilosti v rozhodném okamžiku, tedy podmínky pro samotný vstup do programu. Z těchto okolností je podle žalovaného sankce C (neposkytnutí dotace) konzistentní s pravidly, účelem programu i zásadami rovného zacházení, a tedy je přiměřená. Žalobkyni nelze ponechat část dotace ani s přihlédnutím k tomu, že doložila opožděné převzetí lesních hospodářských osnov, neboť nelze určit adekvátní část dotace, která by mohla být žalobkyni ponechána. Žalobkyně totiž v podstatě nebyla vůbec způsobilou žadatelkou. Vyplacením dotace, i jakékoli její části, by byl popřen smysl a účel dané operace, kterým je diverzifikace příjmů osob provozujících zemědělskou výrobu v předem stanoveném rozsahu a za podmínek stanovených dotačními pravidly. Kritéria přijatelnosti mají vylučovací charakter, jejich nesplnění znamená vyloučení podpory v dané operaci v celém rozsahu, tyto nedostatky jsou nezhojitelné. K těmto závěrům dochází žalovaný v obdobně v odst. 51, 56, 60, 63 až 66, 69 až 71 rozhodnutí čj. MZE-73051/2025-14113 o první dotaci a dále v odst. 63, 93 až 95, 99 až 114, 123 až 125, 139 až 140 rozhodnutí čj. MZE-71984/2025-14113 o druhé dotaci.

24. Městský soud konstatuje, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor 17. senátu zdejšího soudu ve věci 17 A 119/2024 a neřídil se jeho pokyny. Sedmnáctý senát v této věci jednoznačně vyloučil maximální sankci v rozsahu 100 % neposkytnutí dotace. Vyslovil, že pro krácení dotace v maximálním rozsahu nestačí samotný fakt, že žádosti od počátku nesplňovaly podmínky pro přiznání dotace. Napadená rozhodnutí však na tomto závěru stojí. Žalovaný jednoduše řečeno vychází z toho, že nesplnění kritérií přijatelnosti dotace má vylučovací charakter a fakt, že žalobkyně v okamžiku podání žádosti nebyla způsobilou žadatelkou a nesplňovala dotační podmínky, ji nezhojitelně a nenapravitelně vylučuje z možnosti získat dotace v jakékoli výši. Tento závěr je však jak v rozporu s názorem čtvrtého senátu NSS, tak zejména jednoznačně v přímém rozporu s názorem a pokyny 17. Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 7 15 A 177/2025 senátu v této věci. K věcné polemice s těmito závěry již není v tomto řízení prostor. Čtvrtý senát NSS ponechal žalovanému určitý prostor k úvahám o přiměřenosti sankce, současně ho však navedl na směr, kterým se tyto úvahy mají ubírat a k okolnostem této věci, které musí žalovaný do svých úvah zahrnout (zejména ve prospěch žalobkyně). Sedmnáctý senát pak žalovanému tento směr určil příměji. Nesouhlasil-li žalovaný se závěry 17. senátu, mohl se proti nim bránit kasační stížností, to však žalovaný neučinil. V navazujícím řízení byl tedy žalovaný těmito závěry vázán, nyní je jimi vázán i 15. senát rozhodující v této věci.

25. Žalovaný nemůže uspět s argumentem (uvedeným v napadených rozhodnutích i ve vyjádření k žalobě), že kdyby SZIF věděl již při rozhodování o žádostech, s žalobkyní by dohody nikdy neuzavřel, a že žalovaný porušení vyhodnotil v celém kontextu dle požadavků judikatury včetně toho, že si žalobkyně porušení byla vědoma již v době podání žádosti o dotace. Z rozsudku 4. senátu NSS a jeho výkladu učiněným 17. senátem městského soudu totiž vyplývá, že kontext spočívající v tom, že žalobkyně v okamžiku podání žádosti o dotace nesplňovala podmínky přijatelnosti žádosti, nestačí. Celkový kontext, který má žalovaný při hodnocení přiměřenosti sankce hodnotit, totiž zahrnuje minimálně i snahu žalobkyně po nápravě identifikovaných porušení dotačních podmínek a následné zhojení nedostatků obou projektů, včetně postupu SZIF, který s žalobkyní uzavřel dohody o poskytnutí dotací. Žalovaný má dle závazných pokynů hodnotit skutečnou, materiální závažnost pochybení v kontextu účelu dotace, nikoli jen „formálně-procesní“ spočívající v tom, že žalobkyně ke dni přihlášky o dotaci nesplňovala podmínky k tomu, aby se o dotaci ucházela. I když žalovaný v některých bodech napadených rozhodnutí pracuje s kritérii, které jmenoval čtvrtý senát NSS či 17. senát, nečiní tak způsobem, k jakému ho soudy zavázaly, ale nadále vychází z toho, že nesplnění podmínek k okamžiku žádosti o dotace (v dubnu roku 2017) bez dalšího úplně vylučuje dotaci poskytnout.

26. S nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. III ÚS 1344/23, na který žalovaný odkazuje, již výslovně pracoval čtvrtý senát NSS a dospěl k závěrům, které zdejší soud shrnul výše. Žalovaný dále odkazuje na rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2025, čj. 10 Afs 218/2024-67. Desátý senát v bodě 24 skutečně akcentuje právě okolnost, že stěžovatelova žádost nesplňovala stanovené podmínky pro přiznání dotace. K tomu městský soud obecně uvádí, že jednak platí, že závěry soudu nelze číst a vykládat izolovaně bez vztahu k věci, ve které je soud vyslovil: ve věci řešené 10. senátem byl nesplněnou podmínkou k okamžiku podání žádosti existující střet zájmů. Zejména však platí, že i kdyby byly závěr 10. senátu či jiná judikatura NSS v napětí se závěrem 4. senátu, žalovaný byl v této věci jednoznačně kasačně zavázán právním závěrem 4. senátu NSS, resp. 17. senátu městského soudu, a právě těmi byl povinen se řídit (srov. obdobně usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2019, čj. 4 As 3/2018-50, č. 4015/2020 Sb. NSS, podle něhož závaznost v konkrétní věci je překonána jen odchylnou judikaturou soudů precedenčně nadřazených Nejvyššímu správnímu soudu, resp. městského soudu, a to i v případech, kdy právní názor v dříve vydaném rozhodnutí lze považovat za judikaturní exces).

5. Závěr 27. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, protože žalovaný nerespektoval právní názor Městského soudu v Praze vyslovený v rozsudku ze dne 26. 5. 2025, čj. 17 A 119/2024-57. Soud proto napadená rozhodnutí zrušil pro nezákonnost (§ 78 Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 8 15 A 177/2025 odst. 1 s. ř. s., rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2004, čj. 5 A 110/2002-25, č. 442/2005 Sb. NSS) a současně vrátil věci žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).

28. Soud shrnul podstatné právní názory čtvrtého senátu NSS a 17. senátu v bodech 17 až 21 výše, těmi je žalovaný vázán. V jejich světle žalovaný v dalším řízení opětovně posoudí přiměřenost sankcí uložených žalobkyni spočívajících ve snížení dotací o 100 %, a to tak, že zkrácení dotací v maximální výši je v podstatě vyloučeno. Žalovaný vyjde z toho, že sankční systém upravený v dotačních pravidlech, který třídí pochybení na sankce A až C, plně nenahrazuje posouzení přiměřenosti snížení dotace. Žalovaný vyhodnotí skutečnou, materiální závažnost zjištěných pochybení v jednotlivých fázích administrace žádostí a realizace dotačních smluv, přihlédne k tomu, jaký vliv mělo pozdější chování žalobkyně v úmyslu zhojit vady žádosti v jakých fázích realizace smluv. Žalovaný zhodnotí faktické dopady těchto pochybení (jiné, než že by žalobkyně vůbec nebyla připuštěna k dotaci, kdyby tato pochybení SZIF zjistil již při první administrativní kontrole po podání žádosti, což se ale nestalo).

29. Žalovaný vyhodnotí ve prospěch žalobkyně, že se pokusila o nápravu nedostatků dodatečným předložením povolení k provozu stacionárního zdroje znečištění a dodatečným protokolárním převzetím lesních hospodářských osnov. Ve prospěch žalobkyně vyhodnotí také to, že uzavřením dotačních podmínek právem očekávala, že k tomuto datu její žádosti nejsou zcela v rozporu s dotačními podmínkami. Tímto právním názorem je žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

6. Náklady řízení 30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí náleží náhrada důvodně vynaložených nákladů v řízení před soudem proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Celková výše nákladů činí 30 539 Kč a je tvořena těmito částkami podle § 57 s. ř. s.: − soudním poplatkem za žalobu ve výši 6 000 Kč. − odměnou advokátovi za zastupování v řízení o žalobě za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, žaloba, replika, účast jednání před soudem). Odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu činí 4 x 4 620 Kč [§ 7 bod 5; § 9 odst. 5; § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu]. Ke každému ze čtyř úkonů právní služby je třeba připočíst 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. To dohromady činí 20 280 Kč. − částkou DPH ve výši 21 % z vypočtené odměny a paušálních náhrad (20 280 Kč), kterou je advokát coby plátce DPH povinen odvést; ta činí 4 259 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny nahoru podle § 146 odst. 1 daňového řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 9 15 A 177/2025 rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 19. května 2026 Mgr. Věra Jachurová v.r. soudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I. V.