15 A 187/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Z. P. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2025, č. j. MV-58972-31/ODK-2024 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2025, č. j. MV-58972-31/ODK-2024 a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 21. 10. 2025, č. j. MHMP 1059268/2025 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti usnesení Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 21. 10. 2025, č. j. MHMP 1059268/2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) o odepření nahlížení do spisu vedeného pod sp. zn. S-MHMP 1920682/2019 a toto usnesení potvrdil.

2. Žalobce v žalobě vyjádřil nesouhlas s klíčovým závěrem žalovaného (a také Magistrátu hlavního města Prahy), že jeho žádost o poskytnutí informace v podobě soupisu obsahu správního spisu je obsahově požadavkem na nahlížení do spisu, o kterém nelze rozhodovat podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), ale výlučně podle § 38 správního řádu.

3. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení žalobce vytkl žalovanému, že při vydání napadeného rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor obsažený v rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 25. 7. 2025 č. j. UOOU-02016/24-7. Dále namítl, že napadené rozhodnutí pomíjí aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), konkrétně rozsudek ze dne 21. 3. 2025 č. j. 10 As 224/2024 – 42. Žalobce též nesouhlasí s názorem žalovaného, že v dané věci nebylo třeba provádět individualizovaný test proporcionality. Rozsudek NSS ze dne 6. 11. 2025 č. j. 1 As 164/2025 - 52 na žalobcův případ nelze vztáhnout, protože žalobce nepožadoval poskytnutí podstatné části spisu, ale (kromě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 10. 10. 2019) jediný dokument, a to soupis obsahu správního spisu, jenž obsahuje pouze seznam listin a dat a nikoliv samotný obsah jednotlivých podání, důkazů nebo rozhodnutí. Žalobce rovněž namítl podstatnou procesní vadu spočívající v tom, že mu žalovaný upřel právo vyjádřit se k podkladu napadeného rozhodnutí, jímž byl rozsudek NSS ze dne 6. 11. 2025 č. j. 1 As 164/2025 – 52. Podle žalobcova přesvědčení je nesprávný rovněž závěr žalovaného, že žalobce neprokázal žádný právní zájem ani jiný vážný důvod pro nahlížení do spisu, a proto jeho žádosti o nahlížení do spisu nemohlo být vyhověno. Žalobce v průběhu řízení opakovaně zdůrazňoval veřejný zájem na kontrole postupu povinných subjektů při vyřizování žádostí o informace a tyto skutečnosti bylo možno posoudit jako „jiný vážný důvod“ ve smyslu § 38 odst. 2 správního řádu. Žalovaný navíc rezignoval na provedení testu proporcionality mezi právem žalobce na informace a ochranou práv účastníků původního řízení.

4. Žalobce má za to, že z hlediska práva na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod neexistuje legitimní důvod, aby žadatel nemohl znát základní procesní postup správního orgánu v konkrétní věci, tedy to, jaké typy úkonů správní orgán učinil, jaké listiny jsou ve spise založeny a v jaké časové posloupnosti. Žalobce se nadto domáhal anonymizovaného soupisu obsahu již ukončeného správního spisu. Přestože se jednalo o žádost o konkrétní, přiměřeně vymezenou informaci, kterou bylo možné po provedení nezbytné anonymizace osobních údajů žalobci poskytnout v režimu informačního zákona, správní orgány v rozporu s § 2 odst. 3 informačního zákona tuto žádost mechanicky překvalifikovaly na žádost o nahlížení do spisu. Žalobce to považuje za extenzivní použití § 2 odst. 3 informačního zákona, které postrádá individuální posouzení povahy a rozsahu požadované informace. V situaci, kdy připadalo v úvahu více výkladů, žalovaný v napadeném rozhodnutí zvolil maximálně restriktivní výklad, jímž zcela vyloučil použití informačního zákona formálním překlopením věci do režimu nahlížení do spisu. Takový postup je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, která extenzivní výklad výluk z práva na informace odmítá.

5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě konstatoval, že v napadeném rozhodnutí podrobně argumentoval, proč je třeba žalobcův požadavek na poskytnutí soupisu obsahu správního spisu vyhodnotit jako nahlížení do spisu. Soupis obsahu spisu je totiž specifickým dokumentem, který představuje souhrnnou informaci o obsahu správního spisu. V této informaci jsou uvedeny jednotlivé listiny, jež jsou součástí daného správního spisu. Požadavek na poskytnutí soupisu obsahu spisu proto nelze považovat za žádost o poskytnutí konkrétně specifikované informace ze správního spisu. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že v režimu informačního zákona se lze domáhat poskytnutí pouze konkrétních informací ze spisu. Pokud se žádost o informace týká kompletního spisu či jeho podstatné části, není otázka konkrétního označení požadovaných informací podstatná. Vyhovět žádosti o informace týkající se poskytnutí správního spisu lze nejen, pokud je požadovaný dokument konkrétně označen, ale především tehdy, pokud nejde současně o kompletní spis nebo jeho podstatnou část. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2025, č. j. 1 As 164/2025-59 přitom vyplývá, že pojem podstatné části spisu je nutné chápat v jeho materiálním slova smyslu.

6. Pokud jde o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2025, č. j. 10 As 224/2024- 42, na který odkazuje žalobce, byla jím řešena skutkově odlišná situace. Obsah soupisu spisu totiž nepředstavuje přílohy konkrétního dokumentu spisu, nýbrž souhrnnou informaci o tom, jaké všechny dokumenty (informace) se ve spise nachází. Lze z něj usuzovat na celý obsah spisu a jeho vydáním by žalobce získal ucelenou znalost o obsahu spisu. Žalobce se tímto způsobem de facto snaží nahlédnout do správního spisu vedeného o konkrétním řízení, tj. zjistit jeho obsah a to, jaké úkony v něm byly učiněny. Žalovaný zastává názor, že vzhledem k okolnostem řešeného případu (žalobce již disponuje částí informací ze správního spisu) by případné poskytnutí obsahu soupisu spisu v anonymizované podobě znamenalo z materiálního hlediska poskytnutí podstatné části správního spisu.

7. K namítané procesní vadě žalovaný uvedl, že judikatura soudů nepředstavuje podklad pro rozhodnutí ve smyslu správního řádu a ze správního řádu nelze dovodit povinnost správního orgánu seznamovat účastníky řízení s judikaturou správních soudů.

8. V případě, že žalobce chce nahlížet do správního spisu vedeného ke správnímu řízení, jehož není účastníkem, musí v souladu s ust. § 38 odst. 2 správního řádu prokázat právní zájem nebo jiný vážný důvod k nahlížení do spisu. Důkazní břemeno k prokázání právního zájmu leží na něm samotném. K prokázání právního zájmu přitom nestačí pouhý obecný odkaz na veřejný zájem, jak se mylně domnívá žalobce. Žalobce musí právní zájem k nahlížení do spisu prokázat uvedením konkrétních skutečností (důvodů), což se nestalo. Bylo v dispozici žalobce, aby právní zájem k nahlížení do spisu náležitě prokázal, a pakliže tak z vlastní vůle neučinil, jde negativní výsledek (odepření nahlížení do spisu) k jeho tíži.

9. V posuzované věci neměl povinný subjekt povinnost provádět test proporcionality. Uvedená žalobní námitka vychází z mylného předpokladu, že žádost o poskytnutí soupisu obsahu správního spisu měla být vyřízena v režimu informačního zákona. Úpravou institutu nahlížení do spisu v § 38 správního řádu jsou stanoveny podmínky přístupu k informacím ze správních spisů, a to (jak dovodila judikatura správních soudů) u informací týkajících se kompletního spisu či jeho podstatné části. Pro získání těchto informací však musí žadatel splnit zákonem stanovené podmínky. Ústavní právo na informace zde omezil již zákonodárce přijetím platné právní úpravy, konkrétně ustanovením § 2 odst. 3 informačního zákona ve spojení s § 38 správního řádu.

10. V daném případě se nejedná o obcházení informačního zákona, jak se mylně domnívá žalobce, ale o aplikaci příslušných ustanovení relevantních právních předpisů a navazující judikatury správních soudů. Dle žalovaného lze konstatovat, že je to naopak žalobce, kdo se prostřednictvím informačního zákona snaží obejít pravidla stanovená pro nahlížení do spisu správním řádem.

11. K namítanému nerespektování právního názoru Úřadu pro ochranu osobních údajů žalovaný uvedl, že povinný subjekt právní názor vyjádřený Úřadem pro ochranu osobních údajů respektoval a v usnesení o odepření nahlížení do spisu řádně odůvodnil, proč je třeba žádost žalobce v části požadující poskytnutí soupisu obsahu správního spisu vyhodnotit jako nahlížení do spisu podle správního řádu, přičemž žalovaný se s tímto názorem povinného subjektu ztotožnil.

12. V replice, kterou reagoval na vyjádření žalovaného, žalobce uvedl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, jak by žadatel mohl z poskytnutého soupisu obsahu spisu zjistit konkrétní obsah jednotlivých listin, které ve svém souhrnu tvoří spis, tedy jak by z něj mohl získat ucelenou znalost o obsahu jednotlivých listin. Žalobce označil za nesporné, že žádostí podle informačního zákona se lze domáhat poskytnutí pouze konkrétních informací ze spisu. Požadované dokumenty (míněno zřejmě rozhodnutí a soupis obsahu spisu) žalobce označil zcela konkrétně, a jeho žádost proto nelze považovat za žádost o nahlížení do spisu. Žalobce dodal, že v jiné věci mu žalovaný bez dalšího seznam obsahu správního spisu poskytl. Na důkaz tohoto tvrzení k replice připojil odpověď žalovaného ze dne 5. 12. 2025 č. j. MV-173271-6/SR-2025 na žalobcovu žádost o informace.

13. V podání ze dne 23. 6. 2026 žalobce vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím soudu o věci samé bez jednání a setrval na žalobě i na replice k vyjádření žalovaného.

14. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán; vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

15. Ze správního spisu soud zjistil, že předmětem žalobcovy žádosti o poskytnutí informací dle informačního zákona bylo (mj.) poskytnutí soupisu obsahu správního spisu vedeného Magistrátem hlavního města Prahy pod sp. zn. S-MHMP 1920682/2019. Magistrát hlavního města Prahy žalobcem požadovaný soupis obsahu správního spisu odmítl poskytnout rozhodnutím ze dne 25. 3. 2024, č. j. MHMP 588544/2024 s odůvodněním, že tuto část žádosti vyhodnotil jako požadavek na nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 4. 2024, č. j. MV-58972-5/ODK-2024 zamítl. Na základě podnětu žalobce Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodnutím ze dne 25. 7. 2025, č. j. UOOU-02016/24-7 zrušil v přezkumném řízení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2024, č. j. MV-58972-5/ODK-2024 a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 25. 3. 2024, č. j. MHMP 588544/2024 pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil Magistrátu hlavního města Prahy k novému projednání. Ten po novém projednání žádosti vydal rozhodnutí ze dne 6. 8. 2025, č. j. MHMP 840163/2025, kterým opětovně odmítl poskytnout žalobcem požadovaný soupis obsahu správního spisu s odůvodněním, že se žalobce domáhá nahlížení do spisu, které je třeba realizovat postupem podle § 38 správního řádu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém žalovaný rozhodl tak, že rozhodnutím ze dne 8. 9. 2025, č. j. MV-58972- 18/ODK-2024 zrušil odvoláním napadené rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání. Při novém projednání žádosti Magistrát hlavního města Prahy vyzval žalobce dopisem ze dne 23. 9. 2025, č. j. MHMP 964687/2025 k doplnění žádosti o nahlížení do spisu, a to za účelem prokázání právního zájmu nebo jiného vážného důvodu k nahlížení do spisu. Jelikož žalobce odmítl svou žádost o nahlížení doplnit, Magistrát hlavního města Prahy prvostupňovým rozhodnutím žalobci odepřel nahlížení do spisu vedeného pod sp. zn. S-MHMP 1920682/2019. Odvolání, které žalobce proti tomuto rozhodnutí podal, žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se ztotožnil se závěrem správního orgánu prvního stupně, že žalobcova žádost je obsahově žádostí o nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu, jíž nelze vyhovět, protože žalobce neprokázal právní zájem nebo jiný vážný důvod k nahlížení do spisu.

16. Soud při rozhodování o žalobě vycházel zejména z této právní úpravy:

17. Podle § 2 odst. 3 informačního zákona se zákon nevztahuje na poskytování informací o údajích vedených v centrální evidenci účtů a v navazujících evidencích, informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací.

18. Podle § 17 odst. 1 správního řádu v každé věci se zakládá spis. Každý spis musí být označen spisovou značkou. Spis tvoří zejména podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí a další písemnosti, které se vztahují k dané věci. Přílohou, která je součástí spisu, jsou zejména důkazní prostředky, obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických médiích. Spis musí obsahovat soupis všech svých součástí, včetně příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy.

19. Podle § 38 odst. 1 správního řádu účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci (§ 73). Není-li účastník zastoupen, může spolu s účastníkem nahlížet do spisu i jeho podpůrce.

20. Podle § 38 odst. 2 správního řádu jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem.

21. Podle § 38 odst. 5 správního řádu odepřel-li správní orgán osobě nahlížet do spisu nebo jeho části, vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze této osobě.

22. Podle § 15 odst. 1 informačního zákona pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.

23. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

24. Pro posouzení věci jsou významná následující, oběma stranám nepochybně známá judikatorní východiska týkající se aplikace institutu nahlížení do spisu a jeho vztahu k informačnímu zákonu:

25. Základním smyslem informačního zákona je zajištění práva veřejnosti na přístup k informacím. Zákonná definice pojímá informaci jako jakýkoli zaznamenaný obsah, aniž by bylo určující, na jakém nosiči je tento záznam proveden. Dle § 3 odst. 3 informačního zákona se „informací pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.“ (rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2023 č. j. 1 As 204/2022 – 30).

26. Nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu je komplexně upraveným specifickým postupem poskytování informací, a proto jej lze podřadit pod § 2 odst. 3 informačního zákona, podle kterého se tento zákon nevztahuje na poskytování informací podle zvláštního právního předpisu (rozsudky NSS ze dne 13. 12. 2012, č. j. 7 Ans 18/2012 – 23, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 As 38/2007 – 78 a ze dne 18. 5. 2021 č. j. 10 As 413/2020 - 37). 27. „Institut nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu je zvláštní právní úpravou vůči informačním zákonům. Přestože nahlížení do spisu slouží též získávání informací, jeho podstata a podmínky jsou jiné než obecný přístup k informacím povinných subjektů. Toto právo svědčí pouze účastníkům konkrétních řízení a osobám s právním zájmem nebo jiným vážným důvodem na nahlížení do spisu. Obsahem tohoto práva je fyzický a v zásadě neomezovaný přístup k originálu správního spisu a s tím spojená možnost činit si výpisy a pořizovat kopie. Jeho podstatou je vztah 'nahlížitele' k věci, který odůvodňuje poskytnutí i takových informací, které by obecnou cestou musely být odepřeny. Takto konstruované právo rozšiřuje možnosti přístupu k informacím pro vybrané skupiny osob. Neupravuje, a tím méně pak omezuje, možnosti obecného poskytování informací podle informačních zákonů.“ (rozsudek NSS ze dne 11. 8. 2009, č. j. 1 As 51/2009 - 6)

28. V případech, na něž dopadá ustanovení § 38 správního řádu, nelze postupovat podle informačního zákona. Z rozsudků NSS ze dne 27. 1. 2004, č. j. 5 A 158/2001 - 100 a ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 As 38/2007 - 78 vyplývá, že „právo na informace ze správního spisu náleží v plném a neomezeném rozsahu vždy účastníkům správního řízení a jejich zástupcům (a nově též podpůrci podle § 45 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku); jiným osobám jen tehdy, prokážou-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob. Nespadá-li daná osoba pod definici upravenou v § 38 odst. 1 a 2 správního řádu (respektive § 23 odst. 1 a 2 správního řádu z roku 1967), může sice žádat o informaci, která je součástí správního spisu, podle informačního zákona, avšak tímto způsobem jí bude poskytnuta jen taková informace, o kterou sama požádá; široce vymezené právo na přístup k celému správnímu spisu se zde neuplatní“ (viz rozsudky NSS ze dne 11. 8. 2009, č. j. 1 As 51/2009 – 106 a ze dne 24. 1. 2023 č. j. 1 As 204/2022 – 30).

29. Je nutné rozlišovat poskytování blíže neurčeného (žadatelem nekonkretizovaného) okruhu informací a poskytování konkrétních informací specifikovaných v žádosti. Zatímco první kategorie spadá pod režim § 38 správního řádu, v režimu informačního zákona se lze domáhat poskytnutí pouze konkrétních informací ze spisu (viz např. rozsudky NSS ze dne 10. 10. 2024, č. j. 1 As 128/2024 - 48 a ze dne 11. 8. 2009, č. j. 1 As 51/2009 - 106). Užití postupu dle informačního zákona na informace ze správního spisu je tedy možné, jen pokud žadatel specifikuje požadovanou informaci dostatečně určitě (rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2024, č. j. 1 As 204/2022 - 30).

30. Pokud se však žádost o informace týká kompletního spisu či jeho podstatné části, není otázka konkrétního označení požadovaných informací podstatná (rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2020, č. j. 8 As 51/2019 - 39, bod 14). Vyhovět žádosti o informace týkající se poskytnutí správního spisu lze nejen, pokud je požadovaný dokument konkrétně označen, ale především tehdy, pokud nejde současně o kompletní spis nebo jeho podstatnou část (rozsudky NSS ze dne 11. 8. 2009, č. j. 1 As 51/2009 - 106 a ze dne 28. 11. 2018, č. j. 10 As 118/2018 - 53).

31. Žádost o informace se má podle svého obsahu posoudit jako žádost o nahlížení do spisu nejen tehdy, žádá-li žadatel kopii celého spisu, ale také v případě, kdy žádá jeho podstatnou část (rozsudky NSS ze dne 24. 9. 2020, č. j. 8 As 51/2019 - 39 a ze dne 28. 11. 2018, č. j. 10 As 118/2018 - 53). Jinak řečeno, i pokud se žádost týká nikoliv kompletního spisu, ale „jen“ jeho podstatné části, stále obsahově jde o nahlížení do spisu a míru konkrétnosti označení v žádosti požadovaných dokumentů již není třeba zkoumat (rozsudky NSS ze dne 18. 2. 2021 č. j. 8 As 50/2019 - 46 a ze dne 24. 1. 2023, č. j. 1 As 204/2022 – 30).

32. Pojem podstatné části spisu je nutné chápat v jeho materiálním slova smyslu. Je tedy třeba vycházet nejen z rozsahu, ale i charakteru žádaných informací a jejich důležitosti pro dané řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 11. 2025 č. j. 1 As 164/2025 – 52).

33. Jestliže žadateli nepřísluší právo nahlížet do spisu, nemůže se tomuto zákonnému zákazu vyhnout tím, že celou věc „překlopí“ do jiného zákonného režimu. Jak NSS uvedl v rozsudku ze dne 28. 11. 2018, č. j. 10 As 118/2018 – 53: „Žádosti podle informačního zákona nemohou jednoduše negovat explicitní zákonné výluky dle zvláštních zákonů, nemohou tedy ani obcházet či nahrazovat výluku z nahlížení do spisu. Ostatně právě § 2 odst. 3 informačního zákona vede k závěru, že si žadatel nemůže dle své libosti vybírat zákonný režim, v němž se seznámí s informacemi. Je-li žádost o informace svou povahou žádostí o nahlížení do spisu, typicky proto, že žadatel chce získat kopie celého spisu či jeho podstatné části, musí žadatel věc řešit cestou žádosti podle § 38 správního řádu, nikoliv cestou žádosti dle informačního zákona.“ 34. Institut nahlížení do spisu nelze obcházet ani podáním vícero souvisejících žádostí o informace, kterými by žadatel usiloval o jednotlivé listiny ze správního spisu. „(A)ni kouskováním“ žádosti, resp. podáváním dílčích (souvisejících) žádostí o informace, se žadatelé kritériu spočívajícímu v posouzení rozsahu požadovaných informací nemohou vyhnout. Takový způsob aplikace a výkladu výše citované judikatury by byl ve zjevném rozporu se smyslem rozlišení institutu informační žádosti a nahlížení do spisu, jak byl vymezen shora.“ (rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2020, č. j. 8 As 51/2019 – 39)

35. Soud, jenž v nyní projednávané věci vycházel z výše zmíněných judikatorních závěrů, je přesvědčen, že žalovaný i správní orgán prvního stupně pochybili, jestliže žalobcovu žádost o poskytnutí informace v podobě soupisu obsahu konkrétního správního spisu vyhodnotili jako žádost o nahlížení do spisu ve smyslu § 38 správního řádu a takto o ní rozhodli. Obsahově se totiž o žádost o nahlížení do spisu nejedná, a proto o žalobcově žádosti mělo být rozhodnuto v režimu informačního zákona.

36. Soupis obsahu spisu, jinými slovy spisový přehled, je listinou nesoucí specifickou a konkrétní informaci v podobě (zpravidla chronologického) soupisu jednotlivých podání a procesních úkonů, které jsou ve správním spise založeny a tvoří tak ve svém souhrnu obsah správního spisu, ať již se jedná o podání a úkony účastníků řízení, třetích osob, správních orgánů či jiných orgánů veřejné moci. Žalobce tuto informaci ve své žádosti zcela konkrétně označil jako „soupis obsahu příslušného správního spisu“. Nedomáhal se tedy poskytnutí blíže neurčeného okruhu informací, ale naopak poskytnutí zcela konkrétní informace specifikované v žádosti.

37. Nelze přisvědčit žalovanému, že žalobce takto požadoval celý spis či jeho podstatnou část. Soupis obsahu spisu (spisový přehled) zcela nepochybně nepředstavuje celý správní spis. Představa spisu, ve kterém by se nacházel pouze soupis jeho obsahu a nic jiného, je absurdní, protože v takovém případě by nebylo co sepisovat. Soupis obsahu spisu (spisový přehled) však není možné považovat ani za podstatnou část spisu v materiálním slova smyslu. Co se týče rozsahu, jedná se o jediný dokument (i když někdy, u „objemných“ správních spisů, sestává z více stran textu), a pokud jde o charakter informací, které se v něm nachází, jedná se „toliko“ o stručný výčet jednotlivých podání a procesních úkonů ve spise, z něhož ale nelze zjistit konkrétní obsah těchto podání a úkonů.

38. Soud proto nesouhlasí se závěrem správního orgánu prvního stupně, který byl v napadeném rozhodnutí aprobován žalovaným, že ze soupisu obsahu spisu lze zjistit obsah spisu. Nelze než zopakovat, že soupis obsahu spisu (spisový přehled) nese pouze informaci o tom, jaká jednotlivá podání a úkony se ve spise nachází, neposkytuje ale informaci o jejich obsahu, a tím pádem z něj obsah celého spisu nebo jeho podstatné části není možné zjistit.

39. Informace důležité pro dané (správní) řízení jsou obsaženy v jednotlivých podáních a procesních úkonech ve spise samotném, nikoliv v samotném soupisu obsahu spisu (spisovém přehledu), jenž vzhledem ke své povaze žádné takové informace nenese.

40. Pokud se žalovaný v bodě 29 napadeném rozhodnutí dovolává závěrů obsažených v rozsudku NSS ze dne 18. 5. 2021 č. j. 10 As 413/2020 – 37, soud tento odkaz považuje za nepřiléhavý. Ve věci řešené zmíněným rozsudkem totiž NSS posuzoval případ, kdy se stěžovatel svou žádostí nedomáhal pouze přehledu obsahu spisu, ale požadoval rovněž poskytnutí obsahu spisu. Právě proto NSS označil v dané věci za stěžejní, že stěžovatel žádal o poskytnutí obsahu (celého) spisu vedeného o určitém řízení.

41. Soud považuje za potřebné dodat, že si je vědom zásadního významu informace v podobě soupisu obsahu spisu (spisového přehledu) pro žadatele o poskytnutí informace. Poskytnutí této informace jim totiž umožní požadovat případně další informace ze spisu představované jednotlivými podáními či úkony, jejichž existenci zjistí právě z dříve poskytnutého spisového přehledu. Soud na tom však, a to i s přihlédnutím k výše citovaným judikatorním závěrům NSS, jež žadatelům přiznávají právo domáhat se poskytnutí konkrétní informace ze správního spisu, neshledává nic nezákonného. Případné excesivní jednání spočívající v obcházení institutu nahlížení do spisu postupným podáváním vícero souvisejících žádostí o informace, kterými by žadatel usiloval o jednotlivé listiny ze správního spisu ve snaze domoci se tímto způsobem poskytnutí celého správního spisu či jeho podstatné části, by se v každém případě posuzovalo jako žádost o nahlížení do spisu.

42. Soud tedy přisvědčil hlavní žalobní námitce brojící proti závěru správních orgánů obou stupňů, že žalobcova žádost o poskytnutí informace v podobě soupisu obsahu správního spisu je obsahově požadavkem na nahlížení do spisu, o kterém nelze rozhodovat podle informačního zákona. Již toto nesprávné posouzení žalobcovy žádosti je samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost.

43. K dalším dílčím žalobním námitkám soud pro stručnost uvádí, že žalovanému nelze důvodně vytýkat, že při vydání napadeného rozhodnutí nerespektoval právní názor obsažený v rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 25. 7. 2025 č. j. UOOU-02016/24- 7, neboť uvedené rozhodnutí je zbudováno pouze na závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí posuzovaných Úřadem pro ochranu osobních údajů a žalovaného a Magistrát hlavního města Prahy zavázalo k tomu, aby v dalším řízení svá rozhodnutí řádně odůvodnili, což se stalo. Za nedůvodný soud považuje i žalobcův požadavek na provedení individualizovaného testu proporcionality. Tento požadavek se vztahuje na situace, kdy povinný subjekt poměřuje žadatelovo právo na informace s jiným jemu konkurujícím právem v režimu informačního zákona. Je-li žádost o informace materiálně posouzena jako žádost o nahlédnutí do spisu, judikatura povinnost konkurující práva poměřovat soudu neukládá (srov. např. rozsudky NSS ze dne 24. 1. 2023, č. j. 1 As 204/2022 - 30, ze dne 24. 9. 2020, č. j. 8 As 51/2019 a ze dne 6. 11. 2025 č. j. 1 As 164/2025 – 52). Správní orgány obou stupňů tedy nebyly povinny test proporcionality provést, protože žalobcovu žádost (nesprávně) posoudily jako žádost o nahlédnutí do spisu. Nedůvodná je též žalobcova námitka vytýkající žalovanému, že mu upřel právo vyjádřit se k podkladu napadeného rozhodnutí, jímž byl rozsudek NSS ze dne 6. 11. 2025 č. j. 1 As 164/2025 – 52. Judikatura soudů aplikovatelná na danou věc totiž nepředstavuje podklad rozhodnutí, s nímž by byl správní orgán povinen účastníky seznamovat. Žalobní námitkou týkající se závěru žalovaného, že žalobce neprokázal právní zájem ani jiný vážný důvod pro nahlížení do spisu, není třeba se zabývat za situace, kdy předmětná žádost neměla být posuzována jako žádost o nahlížení do spisu ve smyslu § 38 správního řádu.

44. Lze uzavřít, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, a soud jej proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. prvním výrokem rozsudku zrušil. Vzhledem k tomu, že ze stejného důvodu je nezákonné i prvostupňové rozhodnutí, soud v souladu s § 78 odst. 3 s.ř.s. zároveň zrušil i toto rozhodnutí a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

45. Protože s tím obě strany souhlasily, soud o žalobě v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl bez jednání.

46. Žalobce byl v řízení úspěšný, a soud tudíž druhým výrokem rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení, jež jsou v tomto případě tvořeny soudním poplatkem zaplaceným za řízení o žalobě ve výši 3 000 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Praha 25. června 2026 Mgr. Martin Kříž v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje I. V.