15 A 188/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: Media Channel outdoor, a.s., IČO: 289 26 595 sídlem Vodičkova 17, Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D. sídlem Chrudimská 2, Praha 3 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2025, č. j. MHMP 1042351/2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a průběh řízení před správními orgány

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil usnesení Úřadu městské části Praha 13 (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 3. 2025, č. j. P13-35016/2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo podle § 101 a § 102 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno nové řízení zahájené na žádost žalobkyně ve věci povolení změny v užívání spočívající v prodloužení doby trvání dočasné stavby označené jako „Dvoustranné osvětlené reklamní zařízení ve tvaru „V“ o rozměrech jedné reklamní plochy 9,6 x 3,6 m, při komunikaci Rozvadovská spojka, Praha 5“ umístěné na pozemku parc. č. 2692/5, k. ú. Stodůlky, při severní straně pozemní komunikace Rozvadovská spojka (dále jen „posuzované reklamní zařízení“).

2. Ze správního spisu soud zjistil, že správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 2. 6. 2020, č. j. P13-24233/2020, zamítl žádost žalobkyně o změnu v užívání posuzovaného reklamního zařízení spočívající v prodloužení doby trvání dočasné stavby, kdy důvodem zamítnutí bylo nesplnění podmínek § 126 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“), ve spojení s § 78 odst. 2 nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „staré PSP“). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 1. 3. 2021, č. j. MHMP 170442/2021. Dne 11. 2. 2024 podala žalobkyně správnímu orgánu I. stupně žádost o nové rozhodnutí ve věci změny v užívání posuzovaného reklamního zařízení spočívající v prodloužení doby trvání dočasné stavby (tvrdila, že došlo ke změně situace v území, která je nyní souladná s § 78 odst. 2 starých PSP). Řízení o této žádosti správní orgán I. stupně zastavil prvostupňovým rozhodnutím. Proti němu žalobkyně podala odvolání, o němž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím.

3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný po shrnutí dosavadního průběhu uvedl, že nové rozhodnutí ve smyslu § 101 správního řádu (v případě žalobkyně přichází v úvahu písm. b) tohoto ustanovení) je mimořádným opravným prostředkem a lze k němu přistoupit jen v taxativně vymezených případech, jinak se řízení o žádosti o nové rozhodnutí podle § 102 odst. 4 správního řádu zastaví.

4. Žalovaný se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že došlo k relevantní změně situace v území a tím i ke změně odstupových vzdáleností mezi jednotlivými reklamními zařízeními ve smyslu § 78 odst. 2 starých PSP. Posuzované reklamní zařízení má dva reklamní panely každý o rozměrech 9,6 x 3,6 m, celková plocha k zobrazení reklamy vzhledem k § 77 odst. 4 starých PSP tedy činí 69,12 m a trojnásobek této plochy je 207,36 m. Posuzované reklamní zařízení se tedy nenachází v dostatečné odstupové vzdálenosti podle § 78 odst. 2 starých PSP, jelikož ve vzdálenosti zhruba 83 m je povolena legální trvalá stavba pro reklamu na pozemku parc. č. 2692/46, k. ú. Stodůlky. Tato stavba pro reklamu byla bez povolení přesunuta zhruba o 27 m tak, že je fakticky od posuzovaného reklamního zařízení vzdálena zhruba 110 m, přičemž i kdyby tato nová vzdálenost vznikla legálně, nebyla by dostatečná.

5. Posuzované reklamní zařízení se podle územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy (dále jen „územní plán“) nachází v nezastavitelném území ve funkční ploše IZ – izolační zeleň, přičemž neodpovídá hlavnímu, přípustnému ani podmíněně přípustnému využití této plochy. Nezastavitelné území nelze zastavět trvalými ani dočasnými stavbami s některými výjimkami (tyto stavby nesmí narušit nebo omezit hlavní přípustné využití ploch), mezi něž ale stavba pro reklamu nespadá. Z hlediska nezastavitelného území je posuzované reklamní zařízení nepřípustné a není v souladu s územním plánem. K tomu žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 30. 7. 2020, č. j. 6 As 276/2019-48. Klíčovým důvodem je rozpor posuzovaného reklamního zařízení umístěného v ploše IZ se záměry územního plánování, nikoli rozsah negativního ovlivnění rozvoje zeleně v dané lokalitě.

6. Závěrem žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul, že nová žádost žalobkyně neodůvodňuje vydání nového kladného rozhodnutí, jelikož nejsou splněny základní důvody vyplývající z § 101 písm. b) správního řádu. Správní orgán I. stupně tedy správně podle § 102 odst. 4 správního řádu řízení zastavil.

II. Obsah žaloby

7. Žalobkyně v prvním žalobní bodě uvedla, že žalovaný jednal s neúplným okruhem účastníků řízení. Konkrétně jednal se společností MOTOTECH REAL, a.s., jakožto bývalým vlastníkem dotčeného pozemku, avšak nikoli se společností Carta Nevada, SE, jakožto současným vlastníkem dotčeného pozemku, čímž posledně jmenované společnosti upřel možnost uplatňovat v řízení její práva.

8. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně namítla svévolnou interpretaci a aplikaci § 78 odst. 2 starých PSP. Při výpočtu požadovaných rozestupů totiž žalovaný vycházel z neudržitelné úvahy, že je-li reklamní zařízení dvoustranné, měla by pro účely výpočtu také jeho plocha být brána jako dvojnásobná. Staré PSP však nic takového nestanoví. Ty navíc ani neměly být vůbec použity, jelikož nabylo účinnosti nařízení hlavního města Prahy č. 12/2024, o požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy) (dále jen „nové PSP“), podle jehož § 31 odst. 4 se vícestranné panely započítávají pouze jednou. Ve světle nových PSP měl být interpretován i § 78 odst. 2 starých PSP, jelikož v případě nejasností může být vliv blížící se změny právní úpravy vhodným vodítkem. Pro výpočet je tedy určující pouze plocha 34,6 m2 a jsou naplněny požadované rozestupy (není rozhodné, za jakých okolností ke vzniku potřebných rozestupů došlo).

9. Podle třetího žalobního bodu z výřezu z územního plánu znázorněného v napadeném rozhodnutí není zřetelné, že se posuzované reklamní zařízení nachází v ploše IZ – izolační zeleň, a takové tvrzení žalovaného je pouze jeho domněnkou. V tomto ohledu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Kromě toho podle vyjádření žalovaného ze dne 31. 3. 2025, č. j. MHMP 249943/2025, lze souhlasit s prodloužením užívání dočasné stavby, jelikož i přes přítomnost posuzovaného reklamního zařízení zůstává zeleň v příslušné ploše stále dominantní (oproti současnému stavu o žádné změny v území nejde).

III. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě soudu navrhl, aby žalobu zamítl. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že chránit práva třetích osob lze jen ve výjimečných případech výslovně stanovených zákonem. Společnost Carta Nevada, SE, uplatnila ochranu svých práv žalobou, přičemž řízení o ní bylo Městským soudem zastaveno usnesením ze dne 22. 1. 2025, č. j. 15 A 189/2025-17. Žalovaný připustil, že z jeho strany došlo k pochybení, nicméně z podané žaloby je zřejmé, že se dotčená společnost o napadeném rozhodnutí dozvěděla. Dále žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí.

IV. Replika žalobkyně

11. Žalobkyně v replice setrvala na svém procesním stanovisku a v podstatě zopakovala žalobní argumentaci.

12. Soud dále k replice konstatuje, že ač byla soudu doručena do datové schránky již 10. 7. 2026, s ohledem na technické problémy spojené s nefunkčním doručováním do datových schránek byla replika soudu k dispozici až po ústním jednání konaném dne 14. 7. 2026. Soud ji však již žalovanému nedoručoval, neboť právní zástupce žalobkyně při jednání na výzvu soudu její obsah přednesl a žalovaný tedy byl s jejím obsahem fakticky seznámen.

V. Ústní jednání konané před Městským soudem v Praze

13. Při ústním jednání před soudem setrvali účastníci řízení na svých předchozích procesních stanoviscích.

14. Právní zástupce žalobkyně odkázal na podanou žalobu a na repliku žalobkyně ze dne 10. 7. 2026. Jelikož repliku žalobkyně neměl soudu před konáním ústního jednání k dispozici, vyzval právního zástupce žalobkyně k jejímu shrnutí. Žalobkyně v replice v podstatě zopakovala žalobní argumentaci (nesprávný výpočet rozestupů, opomenutí společnosti Carta Nevada, SE – není známo, kdy napadené rozhodnutí nabylo právní moci).

15. Žalovaný odkázal na vyjádření k žalobě a konstatoval, že v replice byly pouze zopakovány žalobní námitky.

16. Soud při jednání zamítl důkazní návrhy žalobkyně – důkaz napadeným rozhodnutím a listem vlastnictví č. 11288 pro katastrální území Stodůlky. Skutečnost, že společnost Carta Nevada, SE je vlastníkem pozemku parc. č. 2692/5 v katastrálním území Stodůlky byla mezi stranami nesporná a nebylo jí tedy nutno dokazovat. Taktéž nebylo mezi stranami sporu o existenci napadeného rozhodnutí, které bylo současně založeno ve správním spise, přičemž správním spisem se zásadně dokazování neprovádí (rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Žalovaný žádné důkazní návrhy neuplatnil a soud tudíž při jednání dokazování nedoplňoval.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

17. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí [§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“)].

18. Soud vyšel při posouzení věci zejména z následně uvedené právní úpravy:

19. Podle § 101 písm. b) správního řádu provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže novým rozhodnutím bude vyhověno žádosti, která byla pravomocně zamítnuta.

20. Podle § 102 odst. 4 správního řádu pokud žádost účastníka neodůvodňuje zahájení nového řízení, rozhodne správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví. Usnesení se oznamuje pouze žadateli a těm osobám, vůči nimž již správní orgán učinil úkon.

21. Podle § 102 odst. 6 správního řádu v novém řízení může správní orgán využít podkladů původního rozhodnutí včetně podkladů rozhodnutí o odvolání, nevylučuje-li to důvod nového řízení. Právní názor odvolacího správního orgánu je pro správní orgán provádějící nové řízení závazný, pokud se tento právní názor vlivem změny právního stavu nebo skutkových okolností nestal bezpředmětným.

22. Podle § 330 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“), řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

23. Podle § 334a odst. 1 nového stavebního zákona přechodným obdobím se rozumí pro účely odstavců 2 a 3 období od 1. ledna 2024 do 30. června 2024 a pro účely odstavce 4 období od 1. července 2022 do 30. června 2023.

24. Podle § 334a odst. 3 nového stavebního zákona ve věcech týkajících se záměrů podle tohoto zákona se v přechodném období postupuje podle dosavadních právních předpisů s výjimkou věcí týkajících se vyhrazených staveb uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu, staveb s nimi souvisejících a staveb tvořících s nimi soubor staveb. Pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 4 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024. Ve věcech týkajících se vyhrazených staveb uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu, staveb s nimi souvisejících a staveb tvořících s nimi soubor staveb se postupuje podle tohoto zákona s výjimkou § 172, 173, § 185 odst. 3 písm. c) a části sedmé.

25. Podle § 126 odst. 2 starého stavebního zákona změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření a změna v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí, nebo změna doby trvání dočasné stavby nebo změna dočasné stavby na stavbu trvalou, je přípustná jen na základě souhlasu nebo povolení stavebního úřadu. Ustanovení § 81 není dotčeno.

26. Podle § 126 odst. 3 starého stavebního zákona změna v užívání stavby musí být v souladu s územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, s obecnými požadavky na výstavbu, s veřejnými zájmy chráněnými tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy.

27. Podle § 77 odst. 4 starých PSP plochou panelu se pro účely § 77 až 82 rozumí plocha panelu, popřípadě jiná plocha nebo více ploch sloužící k zobrazení reklamy nebo informace; vícestranné panely se započítávají pouze jednou.

28. Podle § 78 odst. 2 starých PSP nestanoví-li územní nebo regulační plán v souladu s § 83 odst. 2 jinak, musí být vzájemný odstup mezi jednotlivými samostatně stojícími stavbami pro reklamu nebo samostatně stojícími reklamními a informačními zařízeními s plochou panelu větší než 4 m2 v metrech roven nejméně trojnásobku plochy panelu větší z těchto staveb nebo zařízení v metrech čtverečních, ne však méně než 100 m, vždy po jedné straně pozemní komunikace. Ustanovení se nevztahuje na stavby a zařízení, jsou-li určeny ke zprostředkování informace, která nemá reklamní povahu, nebo označují-li konkrétní provozovnu nebo budovu instituce; tyto musí být umístěny na pozemku stavby, kterou označují, nebo v její bezprostřední blízkosti.

29. Soud předně pro úplnost dodává, že jako potenciální osobu zúčastněnou na řízení oslovil společnost Carta Nevada, SE. Ta však práva osoby zúčastněné na řízení v soudem stanovené lhůtě (ani poté) neuplatnila a na výzvu nijak nereagovala.

30. K prvnímu žalobnímu bodu soud uvádí, že s ohledem (mimo jiné) na § 2 a § 65 s. ř. s. se ve správním soudnictví v řízení o žalobě proti rozhodnutí může žalobce domáhat pouze ochrany svých vlastních veřejných subjektivních práv (s výjimkou případů podle § 66 s. ř. s., přičemž o žádný z nich se nyní nejedná). Žalobkyně namítla, že žalovaný v řízení nejednal jako s účastníkem se společností Carta Nevada, SE, čímž jí upřel možnost uplatnění jejích práv. To jednoznačně představuje ve správním soudnictví zásadně nepřípustné hájení jiných práv než svých vlastních (práv jiného subjektu). Soud tedy první žalobní bod uplatněný žalobkyní nepovažuje za (potenciálně) způsobilý pro zrušení napadeného rozhodnutí, a proto se jím dále nezabýval.

31. Před dalším hodnocením soud považuje za vhodné zdůraznit, že předmětem posouzení před správními orgány, jehož výsledkem bylo vydání napadeného rozhodnutí, byla žádost žalobkyně o vydání nového rozhodnutí ve smyslu § 101 písm. b) a § 102 správního řádu. K povaze takového řízení se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne 13. 5. 2026, č. j. 3 As 10/2025-27, v němž uvedl, že „k zastavení řízení podle § 102 odst. 4 správního řádu proto nedochází z procesních důvodů, jak by se mohlo zdát z užité terminologie (na zastavení řízení z čistě procesních důvodů dopadá § 66 odst. 1 správního řádu, aplikovatelný na základě § 102 odst. 8 správního řádu). Dochází k němu z důvodů kvazimeritorních, neboť zastavovací usnesení lze srovnat se zamítavým meritorním rozhodnutím, přestože se o něj formálně nejedná. Procesní forma je tu však na místě, protože o věci samé bylo již rozhodnuto v původním řízení (…) správní orgán musí tak jako tak provést meritorní posouzení věci a buď vydá nové (kladné) rozhodnutí o původní žádosti, anebo, nejsou-li splněny podmínky, řízení zastaví podle § 102 odst. 4 správního řádu.“ K postupu správních orgánů při řešení žádosti o vydání nového rozhodnutí se NSS blíže vyjádřil v rozsudku ze dne 28. 8. 2019, č. j. 2 Azs 390/2018-46, v němž konstatoval, že „konkrétně v případě řízení o vydání nového rozhodnutí z důvodu dle § 101 písm. b) správního řádu je tedy na místě v prvé řadě přezkoumat naplnění podmínek pro vyhovění předmětné žádosti, jejichž nesplnění bylo v původním rozhodnutí vytýkáno a pro něž byla daná žádost dříve zamítnuta. Pakliže některý z původních důvodů pro nevyhovění žádosti nebude stále odstraněn a správní orgán dospěje k závěru o jeho trvání i přes okolnosti uvedené v žádosti o nové rozhodnutí, zastaví nové řízení dle § 102 odst. 4 správního řádu; již tím je totiž zřejmé, že původní žádosti nemůže být vyhověno, což je však condicio sine qua non pro vydání nového rozhodnutí. Jestliže ovšem správní orgán nazná, že tvrzeními a důkazními prostředky předloženými v žádosti o vydání nového rozhodnutí byly rozptýleny důvody, pro něž původní žádosti nebylo vyhověno, pak nelze bez dalšího pouze konstatovat, že existují (či dokonce jen teoreticky mohou existovat) ještě další pozitivní či negativní podmínky pro vyhovění původní žádosti, které však v dřívějším správním řízení nebyly posuzovány (neboť byl shledán jiný, závažnější či dříve zkoumaný důvod pro nevyhovění žádosti), a nelze proto rozhodnout, zda lze původní žádosti vyhovět. V takovém případě musí naopak správní orgán v novém řízení meritorně posoudit i další právními předpisy stanovené podmínky pro vyhovění původní žádosti, případně znova přezkoumat ty, jejich splnění již jednou konstatoval, mohly-li se v mezidobí změnit; musí tedy jednoznačně dojít k patřičně odůvodněnému závěru, zdali lze nové (pozitivní) rozhodnutí vydat či nikoliv.“ Soud se s právě uvedenými východisky ztotožňuje i pro účely nyní řešené věci.

32. Podstatou druhého žalobního bodu je nesouhlas žalobkyně s výpočtem minimální přípustné vzdálenosti mezi samostatně stojícími stavbami pro reklamu či reklamními zařízeními provedeným správními orgány podle § 78 odst. 2 starých PSP. Konkrétně žalobkyně rozporovala postup při určení relevantní plochy panelu, kdy žalovaný započetl plochy obou panelů posuzovaného reklamního zařízení (ač podle žalobkyně měla být započtena pouze jedna strana).

33. Ke stanovení plochy panelu (resp. jejího trojnásobku) ve smyslu § 78 odst. 2 starých PSP je třeba přistupovat ve světle § 77 odst. 4 starých PSP. Ten plochou panelu výslovně rozumí (mimo jiné) více ploch sloužících k zobrazení reklamy nebo informace, přičemž „výjimka“ platí pro vícestranný panel, u nějž se reklamní plocha započítává pouze jednou (jenom jedna jeho strana). Z právě uvedeného vyplývá, že má-li reklamní zařízení jako celek více reklamních panelů, započítává se plocha každého z nich (reklamní plochy jednotlivých panelů se sčítají). Toliko v případě ploch zřízených v rámci jednoho (vícestranného) panelu se započítává pouze jedna plocha (v praxi si lze představit oboustranný panel s reklamní plochou na každé z protilehlých stran). S tímto pojetím koresponduje i odůvodnění k § 77 odst. 4 starých PSP (představující ekvivalent důvodové zprávy k právnímu předpisu – dostupné na https://iprpraha.cz/uploads/assets/dokumenty/psp/psp_2018_web.pdf), podle nějž „pro potřeby navazujících ustanovení předpis definuje termín „plocha panelu“ jako plochu sloužící k zobrazení reklamního obsahu. Podpůrná konstrukce se tedy do plochy nezapočítává, ledaže slouží také k zobrazení reklamního obsahu (např. i tím, že záměrným zvýrazněním a zvětšením upoutává na reklamní obsah). Je-li reklamní obsah zobrazován z protilehlých stran, započítá se do plochy panelu pouze jeden průmět.“ 34. Ze správního spisu (zejména z fotodokumentace pořízené při kontrolních prohlídkách založené ve správním spisu k původnímu řízení o žádosti o změnu v užívání posuzovaného reklamního zařízení, kterou bylo možné využít s ohledem na § 102 odst. 6 správního řádu) vyplývá, že posuzované reklamní zařízení se skládá ze dvou samostatných (od sebe konstrukčně oddělených) panelů, které z ptačí perspektivy dohromady zaujímají tvar písmene „V“, přičemž každý z těchto panelů má reklamní plochu o rozměrech 9,6 x 3,6 m. Nejedná se tedy o toliko jeden vícestranný panel (panel s protilehlými stranami), na který by se aplikovala část za středníkem § 77 odst. 4 starých PSP. Soud se proto ztotožňuje s hodnocením žalovaného popsaným v napadeném rozhodnutí, kdy žalovaný do výpočtu minimální přípustné vzdálenosti mezi reklamními zařízeními zahrnul reklamní plochu každého z těchto dvou panelů a takto získanou celkovou plochu panelu posuzovaného reklamního zařízení ztrojnásobil. Tento přístup soud na rozdíl od žalobkyně nepovažuje za neudržitelný, naopak je souladný s účelem reklamní regulace obsažené ve starých PSP. Podle jejich odůvodnění: „smyslem regulace staveb sloužících pro reklamu je zabránit nepřiměřené expozici městského prostředí stavbami pro reklamu a reklamními zařízeními a nastavit jejich základní standard, aniž by ale byla omezena rozumná míra informační náplně veřejného prostoru.“ 35. Na uvedeném nemohou nic změnit ani žalobkyní zmíněné nové PSP. Ty se s ohledem na § 330 odst. 1 ve spojení s § 334a odst. 1 a 3 nového stavebního zákona a na skutečnost, že řízení o žádosti žalobkyně o vydání nového rozhodnutí bylo zahájeno dne 11. 2. 2024, nepoužijí. Kromě toho je relevantní úprava nových PSP (§ 31 odst. 4 a § 32 odst. 2) v podstatě identická s výše rozebranou úpravou starých PSP.

36. Napadené rozhodnutí tedy není nezákonné z důvodů popsaných v druhém žalobním bodě, a ten tak není důvodný. Zde by soud mohl svůj přezkum napadeného rozhodnutí ukončit, jelikož pro zastavení řízení o žádosti o nové rozhodnutí podle § 101 písm. b) správního řádu postačí jediný důvod, pro nějž nelze žádosti vyhovět (v tomto případě jde ve smyslu § 126 odst. 3 starého stavebního zákona o nesoulad s obecnými požadavky na výstavbu v podobě nenaplnění podmínek § 78 odst. 2 starých PSP). Existuje-li alespoň jeden takový důvod obsažený v prvostupňovém rozhodnutí a potažmo i v jej přezkoumávajícím napadeném rozhodnutí, závěr a výrok o zastavení řízení obstojí (viz citace rozsudku NSS ze dne 28. 8. 2019, č. j. 2 Azs 390/2018-46, uvedená výše). Soud však pro úplnost přistoupil i k vypořádání třetího žalobního bodu.

37. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ohledně závěru, že se posuzované reklamní zařízení podle územního plánu nachází ve funkční ploše IZ – izolační zeleň. K tomu soud podotýká, že vada nepřezkoumatelnosti je vyhrazena pouze těm nejzávažnějším nedostatkům, kdy úvahu správního orgánu skutečně nelze podrobit přezkumu (ať už pro nedostatečné uvedení důvodů nebo nesrozumitelnost). Napadené rozhodnutí obsahuje výňatek z grafické části územního plánu, na němž je vyznačena poloha posuzovaného reklamního zařízení. Z tohoto nákresu lze seznat, že se posuzované reklamní zařízení jednoznačně (minimálně z části) nachází v ploše IZ. Takto pojaté znázornění závěru žalovaného, že se posuzované reklamní zařízení nachází ve funkční ploše IZ – izolační zeleň, je způsobilé k posouzení, zda je daná úvaha žalovaného v souladu se zákonem, a napadené rozhodnutí je tedy v tomto ohledu přezkoumatelné.

38. Vyslovení právě popsaného závěru ze strany žalovaného není na překážku ani žalobkyní namítané vyjádření žalovaného ze dne 31. 3. 2025, č. j. MHMP 249943/2025 (přiložila jej ke svému odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí), které stručně bez bližšího odůvodnění konstatuje, že „z hlediska územního plánu lze souhlasit s prodloužením užívání dočasné stavby“. Jde totiž o úkon podle části čtvrté správního řádu nezávazný pro (závazné) rozhodování o povolení záměru, jak je ostatně přímo v něm samotném avizováno. Takovéto vyjádření nezbavilo správní orgány pravomoci a zároveň povinnosti v rámci žádosti o vydání nového rozhodnutí závazně hodnotit soulad posuzovaného reklamního řízení s územním plánem. Na zákonnost napadeného rozhodnutí proto nemá vliv, pokud tak žalovaný navzdory výše specifikovanému vyjádření (s odůvodněním) učinil.

39. Konečně se soud nemůže ztotožnit s náhledem, že původní rozhodnutí, jehož nahrazení se žalobkyně žádostí o nové rozhodnutí domáhala, bylo založeno pouze na důvodu nesplnění podmínky vzdálenosti podle § 78 odst. 2 starých PSP, a na tuto otázku se tudíž měly správní orgány omezit i při posuzování žádosti o nové rozhodnutí. Z § 101 psím. b) správního řádu vyplývá, že předpokladem pro vydání nového rozhodnutí je, že původní (zamítnuté) žádosti jako celku bude vyhověno. Správní orgány tedy musely na podkladě žádosti o vydání nového rozhodnutí zkoumat, zda posuzované reklamní zařízení vyhovuje všem relevantním závazným pravidlům včetně souladu s územním plánem. Toto pojetí má oporu i v již citovaném rozsudku ze dne 28. 8. 2019, č. j. 2 Azs 390/2018-46, z nějž vyplývá možnost (a nutnost) správních orgánů posuzovat k žádosti o vydání nového rozhodnutí i jiné zákonné podmínky pro (ne)vyhovění žádosti, než které byly výslovně jako nenaplněné zmíněny v původním (zamítavém) rozhodnutí. V nyní posuzovaném případě šlo mimo jiné i o zkoumání souladu posuzovaného reklamního zařízení s územním plánem. Ani třetí žalobní bod tedy není důvodný.

40. Soud vzhledem k výše uvedenému neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. prvním výrokem rozsudku zamítl.

41. Žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Soud proto ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 14. července 2026 Mgr. Bc. Jan Schneeweis v. r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje I. V.