15 Ad 2/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: Výzkumný ústav pro klinickou rehabilitaci a fyzioterapii, z. ú. IČO: 26353253 se sídlem Dvořákova 468, 363 01 Ostrov proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 o žalobě ze dne 8. 2. 2026 na ochranu proti nečinnosti žalovaného takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen rozhodnout ve věci vedené pod sp. zn. MZDR 3070/2024/OZP ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 8. 2. 2026 podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal jednak ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřoval v nevydání rozhodnutí o jeho žádosti o udělení akreditace k uskutečňování vzdělávacího programu certifikovaného kurzu „Terapie s využitím globálních lokomočních vzorů ontogenetického vývoje Vojtova metodika 2. generace (VM2G) s uplatněním technických prostředků, kterou podal v listopadu 2023 a o níž je u žalovaného vedeno řízení pod sp. zn. MZDR 33093/2023/ONP (dále jen „žádost o akreditaci VM2G“), ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevyřízení stížností podaných žalobcem dne 9. 9. 2025 a dne 6. 1. 2026 podle § 175 správního řádu, a žalobou též brojil proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v nezaložení rozhodnutí ministra zdravotnictví č. j. MZDR 280/46/2023-16/MIN/KAN do správního spisu či jeho odstranění ze správního spisu.

2. Usnesením ze dne 19. 2. 2026 č. j. 15 Ad 2/2026 – 52 soud část žaloby týkající se nezákonného zásahu žalovaného spočívajícího v nezaložení rozhodnutí ministra zdravotnictví č. j. MZDR 280/46/2023-16/MIN/KAN do správního spisu či jeho odstranění ze správního spisu vyloučil k samostatnému řízení, jež následně probíhalo pod sp. zn. 15 Ad 4/2026.

3. Žalobce v žalobě shrnul dosavadní průběh řízení o žádosti o akreditaci VM2G, přičemž poukázal mj. na to, že žalovaný mu již v roce 2017 rozhodnutím udělil akreditaci pro výuku této metodiky. V řízení o žádosti o novou akreditaci, kterou podal v roce 2023, však ze strany žalovaného dochází k průtahům a obstrukcím. Poté, co ministr zdravotnictví rozhodnutím ze dne 16. 5. 2025 zrušil negativní rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2024, jímž bylo rozhodnuto, že VM2G je nezavedenou metodou podléhající ověření podle § 35 a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 373/2011 Sb.“), nebylo do dnešního dne o žádosti o akreditaci VM2G rozhodnuto, a to ani přes žalobcem podanou žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Marně uplynula také lhůta pro vyřízení stížností ze dne 9. 9. 2025 a ze dne 6. 1. 2026, které žalobce podal podle § 175 správního řádu.

4. V podání ze dne 17. 4. 2026 žalobce poukázal na další procesní úkony, které následovaly po podání žaloby (přípis žalovaného ze dne 5. 2. 2026, podání žalobce ze dne 15. 2. 2026, přípis žalovaného ze dne 12. 3. 2026, žalobcova žádost o přešetření způsobu vyřízení stížnosti a podnět k vydání opatření proti nečinnosti) a dále konstatoval, že žalovaný stále neodstranil stav, pro který byla žaloba na ochranu proti nečinnosti podána. Žalobce rovněž zmínil, že žalovaný nadále nevyřídil jeho žádost o informaci ze dne 15. 2. 2026, která se týká téže správní věci a souvisejících podkladů.

5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pro případ, že by soud shledal žalobu jako důvodnou, navrhl, aby soud s ohledem na potřebu procesně náročného doplňování důkazů a získání odborných stanovisek stanovil lhůtu pro vydání rozhodnutí v délce 90 dnů. Ve vyjádření k žalobě připustil, že po vydání rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 16. 5. 2025 nebylo v řízení o modifikaci do dnešního dne vydáno nové prvostupňové rozhodnutí, odmítl však tvrzení žalobce o procesní svévoli či záměrných obstrukcích. Předmětem řízení o modifikaci (poznámka soudu: jedná se o řízení vedené pod sp. zn. MZDR 3070/2024/OZP, které žalovaný zahájil z moci úřední podle § 33 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb.) je posouzení toho, zda VM2G naplňuje definiční znaky nezavedené metody ve smyslu příslušných právních předpisů upravujících nezavedené metody. Toto posouzení je samostatným a předběžným stupněm řízení, které vyžaduje komplexní odborné zhodnocení novosti a inovativnosti metody a zajištění stanovisek externích odborníků. Délka řízení o modifikaci jako řízení o posouzení statusu „nezavedené metody“ je dána objektivní složitostí věci. V řízení o modifikaci je posuzována vysoce odborná a složitá otázka, u níž je v souladu se zásadou materiální pravdy nezbytné řádně zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro vydání rozhodnutí. S ohledem na mimořádnou komplexnost a složitost posuzované problematiky ve spojení s personálním přetížením příslušného odboru žalovaného nebylo v řízení o modifikaci možné vydat rozhodnutí při dodržení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, aniž by byla ohrožena kvalita a zákonnost tohoto rozhodnutí. Řízení o modifikaci tak dosud nebylo pravomocně ukončeno.

6. Pokud jde o žalobcovy stížnosti ze dne 9. 9. 2025 a 6. 1. 2026 podané podle § 175 správního řádu, žalovaný uvedl, že žalobce ve vztahu k nim neuplatnil žádost o učinění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu, a není tak aktivně legitimovaný k tomu, aby se ve správním soudnictví domáhal ochrany před nečinností žalovaného ve vztahu k vyřizování těchto stížností.

7. Při ústním jednání před soudem konaném dne 16. 7. 2026 žalobce podáním ze dne 16. 7. 2026 označeným jako „Dílčí zpětvzetí žaloby a upřesnění žalobního petitu“ změnil žalobu, a to tak, že nově požadoval, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. MZDR 3070/2024/OZP zahájeném z moci úřední podle § 33 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb., a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Usnesením vyhlášeným při jednání soud tuto změnu žaloby připustil, neboť dospěl k závěru, že výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu (§ 95 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.). Stejným podáním vzal žalobce žalobu zpět v části týkající se nečinnosti žalovaného spočívající v nevyřízení jeho stížností ze dne 9. 9. 2025 a ze dne 6. 1. 2026. Soud v tomto rozsahu řízení usnesením zastavil.

8. Žalobce po připuštění změny žaloby při jednání poukázal na to, že žalovaný ve vyjádření k žalobě sám uvedl, že po zrušujícím rozhodnutí ministra ze dne 16. 5. 2025 dosud nevydal nové prvostupňové rozhodnutí. Objektivní nečinnost žalovaného je tedy nesporná. Složitost věci, na kterou žalovaný odkazuje, nemůže odůvodnit časově neomezenou nečinnost spočívající v nevydání rozhodnutí. Obecný odkaz na personální přetížení žalovaného nemůže jít k tíži účastníka řízení.

9. Žalovaný při jednání před soudem odkázal na obsah správního spisu a na své vyjádření k žalobě a zopakoval tam uvedený procesní návrh. K dotazu soudu uvedl, že do dnešního dne nevydal v řízení vedeném pod sp. zn. MZDR 3070/2024/OZP nové meritorní prvostupňové rozhodnutí, a že toto řízení není přerušeno. Na dotaz soudu, jaké okolnosti vydání meritorního řízení brání, odpověděl, že důvodem je komplexnost a složitost řešení dané problematiky. Dodal, že dne 19. 6. 2026 byla zaslána žádost o odborné stanovisko k řešené metodice celkem třem subjektům - České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, Fakultní Thomayerově nemocnici a České neurologické společnosti. Posledně zmíněný subjekt na žádost již odpověděl a na vyjádření zbývajících dvou žalovaný čeká.

10. Při rozhodování o změněné žalobě soud vycházel zejména z této právní úpravy:

11. Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

12. Podle § 81 odst. 1 s.ř.s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

13. Podle § 81 odst. 2 s.ř.s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.

14. Podle § 33 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., na živém člověku lze provádět ověřování nových postupů v oblasti preventivní, diagnostické a léčebné péče nebo biomedicínského výzkumu spojeného se zdravím a jeho poruchami použitím metody, která dosud nebyla v klinické praxi zavedena (dále jen „nezavedená metoda“), pouze za podmínek stanovených tímto zákonem.

15. Podle § 33 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., za nezavedené metody se nepovažují a) metody zavedené do klinické praxe v některém ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci, b) modifikace již zavedených metod, jejichž použití nemá nepříznivé účinky na zdravotní stav pacienta.

16. Podle § 33 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb., v případě pochybností, zda jde o metodu podle odstavce 2 písm. b), rozhodne ministerstvo, a to z moci úřední nebo na žádost poskytovatele, který hodlá modifikaci metod použít při poskytování zdravotních služeb. Podání rozkladu proti rozhodnutí ministerstva nemá odkladný účinek. Účastníky řízení jsou pouze poskytovatelé, kteří hodlají modifikaci již zavedených metod použít při poskytování zdravotních služeb.

17. Podle § 71 odst. 1 správního řádu správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 71 odst. 3 správního řádu pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

19. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

20. Předně je nutno uvést, že žalobce podáním ze dne 18. 7. 2025 požádal ministra zdravotnictví o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřoval v nevydání nového prvostupňového rozhodnutí poté, co předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2024, jímž bylo rozhodnuto, že VM2G je nezavedenou metodou podléhající ověření podle § 35 a násl. zákona č. 373/2011 Sb., ministr zdravotnictví zrušil rozhodnutím ze dne 16. 5. 2025. Tím byla ze strany žalobce splněna podmínka pro úspěšné uplatnění nečinnostní žaloby, jež spočívá v bezvýsledném vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu.

21. Zákon č. 373/2011 Sb., nestanoví speciální lhůtu, v níž má žalovaný vydat rozhodnutí v řízení zahájeném z moci úřední podle § 33 odst. 3 tohoto zákona. Na danou věc je tedy nutno aplikovat § 71 správního řádu a v něm upravené lhůty pro vydání rozhodnutí. Se žalovaným lze souhlasit v tom, že posouzení otázky, zda se jedná o nezavedenou metodu ve smyslu § 33 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., představuje zvlášť složitý případ, z čehož vyplývá, že lhůta pro vydání rozhodnutí činí podle § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu 60 dnů. V posuzované věci, kdy žalovaný již jednou prvostupňové rozhodnutí vydal, je nutno počátek lhůty pro vydání nového rozhodnutí odvíjet od okamžiku nabytí právní moci zrušovacího rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 16. 5. 2025, tedy ode dne 26. 5. 2025. Je evidentní (a mezi stranami i nesporné), že žalovaný v takto stanovené lhůtě opětovně nerozhodl, což znamená, že je v rozporu se zákonem objektivně nečinný. Soud proto důvodně podané žalobě vyhověl a v souladu s § 81 odst. 2 s.ř.s. prvním výrokem rozsudku žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. MZDR 3070/2024/OZP, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Při určení lhůty, v níž má žalovaný o věci samé rozhodnout, soud přihlédl ke značné složitosti této věci a rovněž k potřebě vyčkat na doručení zbývajících podkladů rozhodnutí od výše uvedených subjektů, které si žalovaný dle svých tvrzení vyžádal.

22. Soud pro úplnost uvádí, že předmětem tohoto soudního řízení není způsob vyřizování žalobcovy žádosti ze dne 15. 2. 2026 o poskytnutí informace. Veškerá tvrzení účastníků týkající se této žádosti o poskytnutí informace jsou pro rozhodnutí o žalobě irelevantní, a proto k nim soud nepřihlížel.

23. Druhým výrokem rozsudku soud přiznal procesně úspěšnému žalobci právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení spočívajících v soudním poplatku zaplaceném za řízení o žalobě ve výši 2 000 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 16. července 2026 Mgr. Martin Kříž v. r. předseda senátu