15 Co 109/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a JUDr. Heleny Karetové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 177 699,40 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. října 2025, č. j. 27 C 176/2025-47,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (II) co do úroku z prodlení z částky 154 078,42 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od datum do datum a co do úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně od datum do zaplacení potvrzuje; co do zákonného úroku z prodlení z částky 154 078,42 Kč za dobu od datum do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplati žalobkyni úrok z prodlení z částky 154 078,42 Kč ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 43 718,1 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám tituly před jménem jméno zástupce zainteresované společnosti, tituly za jménem, advokáta 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, částku ve výši 154 078,42 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do zbývajícího nároku, zaplacení částky 23 620,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 293,37 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 177 699,40 Kč od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku 12,75 % ročně z částky 154 078,42 Kč od datum do zaplacení, úroku 12,75 % ročně z částky 1 544 Kč od datum do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 43 718,1 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), kterou žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto došlo ke zesplatnění úvěru (ke dni datum) a zároveň byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky 177 699,40 Kč s příslušenstvím. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Na základě výsledků provedeného dokazování, vyšel soud prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o půjčce na kliknutí č. hodnota. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr v částce 232 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně splácet, a to formou 120měsíčních splátek ve výši 4 017,42 Kč a sjednaným úrokem 16,9 % p. a. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána prostřednictvím výpisu z běžného účtu žalovaného, přehledem plateb na úvěrovou smlouvu a protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta. Žalovaný opakovaně porušil svou povinnost splácet předmětné splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila jistinu, včetně úroků a ostatních finančních závazků ke dni datum. Pohledávka za žalovaným byla úplatně postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. hodnota ze dne datum, o čemž byl žalovaný informován písemností z téhož dne. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, avšak ničeho neuhradil.

5. Na takto zjištěný skutkový stav zachycený v bodech 4 až 8 odůvodnění soud prvního stupně aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od datum do datum (dále též jen „ZoSÚ“), ust. § 1879, § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“); dále odkázal na rozhodnutí Orgán veřejné moci, sp. zn. spisová značka, na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve spisová značka, a důvodovou zprávu k § 87 ZoSÚ, a konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. o. z. prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která podlého režimu ZoSÚ.

6. Následně uzavřel, že úvěrová smlouva je dle ZoSÚ neplatná, neboť nedošlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně své tvrzení ohledně splnění zákonné povinnosti spočívající v prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neprokázala (nezkoumala řádně příjmovou/výdajovou stránku žalovaného, tj. zdroj jeho příjmu (zda závislá činnost či podniká), náklady na bydlení, vyživovací povinnosti apod.). Soud prvního stupně zejména zdůraznil, že žalovaný v době poskytování úvěru splácel další 3 úvěry, které ve svém součtu přesahovaly několik set tisíc korun. Ze zůstatku na výpisu z účtu zjistil, že výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy. Vzájemné vztahy mezi poskytovatelem úvěru a spotřebitelem je třeba vypořádat, neboť odpadl právní důvod a žalovaný se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil podle § 2991 o. z. o celkovou částku 154 078,42 Kč. Poskytnutou jistinu je spotřebitel povinen poskytovateli úvěru vrátit, ovšem nikoliv ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem, respektive ve splátkách, v jakých je schopen splácet. Z tohoto důvodu soud nároku žalobkyně na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 154 078,42 Kč vyhověl. Ohledně zbytku žalované částky, sestávající ze smluvního úroku a příslušenství žalované částky, byla žaloba zamítnuta, neboť poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), čímž je zdůrazněna ochrana spotřebitele a je pojmově vyloučeno, aby se spotřebitel dostal s vrácením jistiny do prodlení.

7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř., Žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (86,7 %) částečně, přiznal 73,4 % náhrady nákladů řízení v částce 43 718,1 Kč. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 108 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši 8 220 Kč za každý z pěti úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé, písemné podání ve věci samé, účast na jednání před soudem), včetně paušální náhrady výdajů stanovené dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 450 Kč za každý z pěti úkonů právní služby a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %.

8. Proti zamítavému výroku tohoto rozsudku II, a to pouze v rozsahu úroku z prodlení z částky 154 078,42 Kč za dobu od datum do zaplacení, podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání a navrhla, aby odvolací soud v tomto rozsahu napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví. Žalobkyně odvoláním nebrojí proti závěru o neplatnosti smlouvy. Nesouhlasí se soudem prvního stupně v tom, že dosud nenastalo prodlení žalovaného. Dovodila, že povinnost vrátit poskytnutou jistinu žalovanému vznikla na základě výzvy k vrácení dluhu ze dne datum, které byla žalovanému téhož dne odeslána. Nejpozději 3 den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného a marným uplynutím 10ti denní lhůty k plnění, se žalovaný dostal dne datum do prodlení a od tohoto data má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. Zdůraznila, že žalovaný měl dostatečný prostor k vrácení poskytnuté jistiny, v řízení před soudem prvního stupně netvrdil ani neprokázal, že by toho nebyl schopen (k tomu žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Orgán veřejné moci a Orgán veřejné moci). Ocitovala judikaturu týkající se procesních břemen účastníků řízení se závěrem, že povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti o možnostech a schopnostech poskytnutou jistinu vrátit tíží žalovaného.

9. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, k jednání odvolacího soudu se nedostavil. Odvolací soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

10. V rámci odvolacího jednání žalobkyně uvedla, že od vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně žalovaný na jistinu ničeho neuhradil.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.).

12. Odvolací soud tak se ztotožňuje se shora popsaným skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, proti kterému žalobkyně ostatně nebrojila, a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

13. Vyhovující výrok a část zamítavého výroku nebyly odvoláním napadeny, nabyly tak samostatně právní moci dne datum (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), proto zůstaly stranou zájmu odvolacího soudu. Soudem stanovená splatnost nároku tak nastala dne datum (§ 607 o. z.).

14. Orgán veřejné moci v rozsudku sp. zn. spisová značka uzavřel, že § 87 ZoSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Orgán veřejné moci dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka).

15. Podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (2).

16. Konkrétním účelem § 87 ZoSÚ je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.

17. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Podle důvodové zprávy k § 87 ZSÚ je spotřebitel chráněn v situaci, kdy obdržel úvěr, ačkoli mu při řádném dodržení postupů a odborné péče neměl být poskytnut. Proto zákon poskytuje spotřebiteli dobrodiní splatit jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“ (viz SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 87 [Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 438).

18. Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. V důsledku uvedeného musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho očekávání. S odkazem na závěry rozsudku Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, je zřejmé, že nová doba splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená) neodvisí od výzvy věřitele k plnění. V poměrech projednávané věci lze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení až dne datum (§ 57 o. s. ř.) a to na základě rozhodnutí soudu prvního stupně o určení doby splatnosti (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně).

19. Odvolací soud proto odvolací argumentaci žalobkyně (stran okamžiku splatnosti jistiny) z vyložených důvodů neshledal důvodnou, včetně odkazů na rozhodovací praxi Orgán veřejné moci, či rozhodnutí Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, které se týká povinnosti tvrzení a důkazní stran možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu spotřebitelem vrátit, když v projednávané věci je řešena otázka splatnosti jistiny, o které bylo již rozhodnuto soudem prvního stupně.

20. Protože žalovaný bezdůvodné obohacení ve lhůtě určené soudem nevydal, ocitl se dne datum v prodlení a vznikla mu tak navíc povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jehož výše v rozhodném období byla 11,5%.

21. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé v napadeném rozsahu potvrdil postupem dle § 219 o. s. ř. co do požadovaného úroku za dobu před datum a co do úroku z prodlení přesahujícího zákonnou výši úroku z prodlení; ve zbytku pak napadené rozhodnutí změnil postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř.

22. O nákladech řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodoval originárně (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř), neboť výrok o věci samé částečně změnil. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, jehož úvahy plně sdílí (viz bod 23 odůvodnění), aplikoval ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení pak byl převážně úspěšný žalovaný (dle stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu), kterému však žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.