15 Co 148/2026

Plný text

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Blanky Vernerové ve věci žalobce: jméno FO, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Orgán veřejné moci, IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci za níž jedná Orgán veřejné moci sídlem Adresa žalované o zaplacení 475 513,85 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. února 2026, č. j. 18 C 129/2025-97,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 133 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 133 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, a ve zbylém rozsahu se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 70 046,90 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám Jméno advokáta, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 102 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 57 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení částky 315 513,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení a o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 475 513,85 Kč za den datum (výrok III.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20 730,80 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě ze dne datum, kterou žalobce požadoval částku 475 513,85 Kč s příslušenstvím, představující nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka (dále také jen „namítané řízení“ nebo také jen „posuzované řízení“). V namítaném řízení se žalobce domáhal jednak částky 500 000 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu vznikla nesprávným úředním postupem při exekuci, vedené soudní exekutorkou vedené soudní exekutorkou tituly před jménem jméno FO pod sp. zn. spisová značka, vyklizením povinného jméno FO z domu otce žalobce na adrese adresa, spočívajícím ve vyklizení žalobce spolu s jeho matkou a sestrou bez exekučního titulu. Usnesením ze dne datum soud prvního stupně připustil rozšíření žaloby o 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady újmy na zdraví, vzniklé žalobci z téhož nesprávného úředního postupu. Nyní projednávaný nárok žalobce předběžně uplatnil u žalované dne datum. Žalovaná Stanoviskem ze dne datum shledala odpovídající odškodnění ve výši 102 500 Kč, které bylo žalobci vyplaceno až po podání žaloby, dne datum. Žalobce vzal proto následně žalobu v rozsahu uvedené částky zpět.

3. Soud prvního stupně svá skutková zjištění učiněná ohledně průběhu řízení vedeného u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka a navazujících řízení (před odvolacím soudem i soudem dovolacím), včetně uplatnění nároku žalobcem, i obsahu rozhodnutí ve věci vedené u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka, detailně popsal v bodech 5 a 6 odůvodnění napadeného rozsudku, a to jak co do chronologie úkonů účastníků řízení i ve věci rozhodujících orgánů, tak ohledně podstatného obsahu těchto úkonů a rozhodnutí, na což odvolací soud pro stručnost svého rozhodnutí plně odkazuje.

4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, 15 odst. 2, § 26 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) a judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve vztahu k délce namítaného řízení, a Stanoviska Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka (dále jen „Stanovisko“).

5. Soud prvního stupně konstatoval, že posuzované řízení celkem trvalo 10 let, a to od datum, kdy byl nárok uplatněn u žalované dle § 14 OdpŠk., do datum, kdy bylo řízení pravomocně skončeno. Posuzované řízení shledal složitější jak po skutkové i právní stránce. Věc byla meritorně řešena na třech stupních soudní soustavy s tím, že Orgán veřejné moci vydal ve věci 4 rozsudky, Orgán veřejné moci rozhodoval celkem pětkrát, jednou spisová značka. Dále konstatoval, že se jedná o typově řízení, která mají zvýšený význam pro účastníky, neboť předmětem řízení byla žaloba na náhradu nemajetkové újmy, následně rozšířená o nárok na ZSÚ a bolestné. Žalobce se na délce řízení negativně nepodílel. Ohledně postupu soudů konstatoval dva průtahy, když první jednání ve věci se konalo jeden rok po podání žaloby, kdy v mezidobí soud vyžadoval přílohové spisy a rozeslal žalobu, a dále v délce 7 měsíců v době od vydání rozsudku obvodního soudu ze dne datum, č.j. spisová značka, který byl zrušen usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č.j. spisová značka, z důvodu vady řízení spočívající v nepřipuštění změny žaloby. Jinak soudy postupovaly ve věci koncentrovaně, plynule a činily úkony směřující k rozhodnutí ve věci samé.

6. Soud prvního stupně, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, dospěl k závěru, že je na místě nemajetkovou újmu žalobce odškodnit finančně, neboť konstatování porušení práva žalobce se nejeví dostatečným.

7. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se soud prvního stupně zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Ve věci shledal složitost (proto přistoupil ke snížení základní částky o 25 %). Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, soud prvního stupně přistoupil v bodě 17 odůvodnění k zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %, avšak v bodě 18 odůvodnění uvádí 2 x 10 %. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, přistoupil ke zvýšení základní částky o 15 %.

8. Na základě výše uvedeného postupu, vyčíslil soud prvního stupně přiměřené zadostiučinění náležející žalobci tak, že základ vypočtený při aplikaci základní částky 16 000 Kč/rok (s ohledem na celkovou délku řízení 10 let) činí 160 000 Kč, a tuto již nemodifikoval. V situaci, kdy žalovaná dne datum uhradila 102 500 Kč, přiznal dále žalobci částku 57 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum (výrok I), a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšnému žalobci (viz rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum sp. zn. spisová značka), nárok na plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci dle bodu 20 odůvodnění.

9. S rozsudkem nesouhlasí žalobce ani žalovaná a napadají jej včasnými a přípustnými odvoláními.

10. Žalobce odvoláním brojí proti zamítavému výroku III. a závislému nákladovému výroku. Namítá vnitřní rozpor odůvodnění rozsudku, a to v bodu 17 a 18 odůvodnění, u výše procentního ohodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci, kdy je jednou operováno s navýšením o 10 % a následně o 20 %. Dle žalobce je proto rozsudek nepřezkoumatelný.

11. Dle žalobce se soud prvního stupně žádným způsobem nevypořádal se závěry případu náhrady nemajetkové újmy sestry žalobce (věc vedená pod sp. zn. spisová značka). V případu odškodnění sestry, byla základní částka zvýšena o 20 % u kritéria významu řízení, o kterém, dle Orgán veřejné moci v rozhodnutí ze dne datum, č.j. spisová značka, není na místě jakkoliv pochybovat. Žalobce zdůraznil, že v řízení týkající se sestry, nebyla předmětem náhrada újmy na zdraví, jako u žalobce, a proto by měla být základní částka z důvodu významu pro žalobce navýšena o více než 20 %. Dále žalobce namítl rozdílné posouzení i kritéria složitost řízení, instančnosti a postupu orgánů veřejné moci. Zdůraznil, že pokud soud prvního stupně zamýšlel navýšit základní částku pouze o 10 % nebo 20 %, šlo by v obou případech o nepřiměřeně nízké zvýšení, zvlášť pokud se porovná zjevně nepoměrně větší podíl postupu orgánů veřejné moci na délce řízení, než jaký je podíl složitosti řízení. Primárním důvodem délky řízení byly kvalifikované vady rozhodování soudů a jejich nekoncentrovaný postup, proto musí zvýšení základní částky z důvodu postupu orgánů veřejné moci významně převyšovat její snížení z důvodu složitosti řízení. Dále upozornil, že ve věci nebylo odmítnuto dovolání.

12. Žalobce akcentoval míru nepřiměřenosti délky řízní a zohlednění změny ekonomických poměrů od doby přijetí stanoviska ze dne datum, kdy by měla být aplikována částka 34 000 Kč ročně. Žalobci měl být přiznán i úrok z prodlení za datum z částky 160 000 Kč. Žalobce navrhl, aby odvolací soud výroky III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná včasným odvoláním brojí proti výroku II. a závislému nákladovému výroku. Zdůraznila, že žalobci bylo dobrovolně zaplaceno zadostiučinění v celkové výši 102 500 Kč. Oproti soudu prvního stupně hodnotí délku posuzovaného řízení od podání žaloby do skončení řízení v délce 9 let a 5 měsíců, a proto nesouhlasí s aplikací částky 16 000 Kč za rok řízení. Dle žalované lze uvažovat na zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce až od datum, po rozšíření předmětu řízení o nárok na náhradu újmy na zdraví. Řízení s tímto předmětem trvalo proto přibližně čtyři a půl roku, od datum do datum, a nikoli po celou dobu jeho trvání. V doplnění odvolání žalovaná podrobněji rozvedla svou odvolací argumentaci. Navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu v uvedeném rozsahu zamítne a rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. V rámci vyjádření žalované k odvolání žalobce, žalovaná uvedla, že nesouhlasí s tvrzením o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. K námitce absence srovnání s obdobnou věcí sestry žalobce uvedla, že nemajetkovou újmu je třeba posuzovat v jednotlivých nalézacích řízeních výhradně ve vztahu k tomu kterému žalobci, a předjímání závěrů z jiného řízení není na místě. S ohledem na poslední rozhodnutí Orgán veřejné moci a Orgán veřejné moci není dán prostor pro navyšování základní výměry zadostiučinění.

15. Žalobce následně podal vyjádření ke stanoviskům žalované a doplnil svou odvolací argumentaci ve vztahu k instančnosti a důvodům kasace vydaných rozhodnutí, kdy se uvedené skutečnosti mají odrazit v navýšení základní částky u kritéria postupu orgánu veřejné moci.

16. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce i žalované rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo, podle § 212 a 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné, odvolání žalované důvodným neshledal.

17. Odvolací soud předně neshledal důvod pro zrušení rozsudku dle ust. § 219a odst. 1, písm. b) o. s. ř. pro nepřezkoumatelnost danou nedostatkem důvodů, a to s ohledem na obsah bodů 17 a 18 odůvodnění, když v uvedených bodech je operováno s navýšením z důvodu postupu orgánu veřejné moci o 10 % (bod 17) a následně o 20 % (bod 18). Z odůvodnění rozsudku jsou stěžejní důvody rozhodnutí soudu prvního stupně dobře seznatelné, přičemž způsob odůvodnění žalobci nebrání proti rozhodnutí věcně argumentovat (k měřítkům přezkoumatelnosti rozhodnutí soudů nižších stupňů viz například rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Následným postupem odvolacího soudu v rámci stanovení výše odpovídajícího přiměřeného zadostiučinění, byla uvedená námitka vypořádána.

18. Žalobce se podanou žalobou domáhal nároku na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 475 513,85 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce namítaného řízení.

19. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování ve věci, na jehož podkladě učinil správný závěr o nepřiměřené délce řízení. Průběh posuzovaného řízení, které zahrnovalo řízení před Orgán veřejné moci a navazující odvolací řízení před Orgán veřejné moci, včetně dovolacího řízení před Orgán veřejné moci, mezi účastníky sporný nebyl. Nesporné bylo také to, že žalobce své nároky v souladu s § 14 OdpŠk předběžně uplatnil u žalované dne datum v celkové výši 475 513,85 Kč a žalovaná Stanoviskem ze dne datum shledala délku namítaného soudního řízení za nepřiměřeně dlouhou, a odpovídajícím shledala odškodnění ve výši 102 500 Kč, kterou žalobci uhradila dne datum.

20. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu řízení pro poškozeného.

22. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka řízení), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním řízení.

23. Odvolací soud zcela sdílí názor soudu prvního stupně, že ve věci je dán odpovědnostní titul, a to nesprávný úřední postup, a proto je nárok žalobce na poskytnutí náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky namítaného soudního řízení, oprávněný, avšak ne ve výši uplatněné žalobou.

24. Současně odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, nesdílí názor žalované, že jí poskytnuté finanční zadostiučinění žalobci je v projednávaném případě dostačující. Odvolací soud souhlasí, že je na místě poskytnutí vyšší peněžité satisfakce, když se odškodňuje stav žalobce, kterému byl vystaven v důsledku nepřiměřené délky namítaného řízení. Odvolací soud však již nesdílí úvahy soudu prvního stupně na jejichž základě dospěl k výši přiměřeného zadostiučinění.

25. K délce řízení a formě přiměřeného zadostiučinění: Podle Stanoviska je při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti.

26. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, které je zaručeno jak Ústavou, tak právními předpisy mezinárodního původu. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění představuje následnou kompenzaci za již vzniklou újmu. Při zvažování, zda je namístě přiznat zadostiučinění v penězích je třeba posoudit, zda nemajetkovou újmu lze nahradit jinak a zda se samotné konstatování porušení práva jeví v konkrétním případě jako dostačující.

27. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Orgán veřejné moci uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve Stanovisku (část V.) Orgán veřejné moci s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) uvedl, že ESLP „jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný).“ 28. V řízení nebylo sporu o tom, že délku posuzovaného řízení již nelze považovat za přiměřenou. Otázku přiměřenosti délky řízení je třeba nahlížet a posoudit v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“), kde je zakotveno právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě a příslušnou judikaturou ESLP. Přiměřenost délky řízení se posuzuje dle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci podezřelý výraz ze dne datum).

29. Řízení bylo zahájeno uplatněním nároku žalobce dle § 14 OdpŠk u žalované dne datum, a bylo pravomocně skončeno dne datum doručením rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum, č.j. spisová značka, spisová značka. Oproti soudu prvního stupně, který uvažoval s celkovou délkou namítaného řízení v trvání 10 let, dospěl odvolací soud k délce namítaného řízení v trvání 10 let a cca 1 měsíc. Žalobci vznikla tímto nesprávným úředním postupem nemajetková újma, resp. její vznik nebyl žalovanou vyvrácen. Odvolací soud je, ve shodě se soudem prvního stupně, názoru, že je třeba přistoupit k navýšení peněžitého zadostiučinění, oproti dobrovolně vyplacené částce žalovanou.

30. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované, že posuzované řízení bylo zahájeno až uplatněním nároku u soudu dne datum, kdy nezohlednila předběžné uplatnění nároku u žalované již dne datum. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že počátek namítaného řízení je navázán ke dni datum, neboť v kompenzačních řízeních při úvaze o jejich celkové délce je třeba navíc zohlednit i dobu předběžného projednání nároku (k tomu srovnej např. rozsudek ESLP ve věci podezřelý výraz ze dne datum, stížnost č. hodnota, dále též rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

31. K výši zadostiučinění v penězích: Odvolací soud vyšel při stanovení základní částky, ve shodě se soudem prvního stupně, z částky 16 000 Kč za rok trvání řízení, jejíž výši shledává v poměrech projednávané věci za odpovídající. Proto neshledal důvodnou odvolací argumentaci žalované, že je na místě vycházet z částky 15 000 Kč za rok (s ohledem na celkovou délku), ani argumentaci žalobce, že je na místě vycházet z částky 34 000 Kč rok (při zohlednění změny ekonomických poměrů od doby vydání Stanoviska).

32. Ohledně námitek žalobce stran časového odstupu, který uplynul od vydání Stanoviska, který by mohl vést k překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, a to s ohledem na ekonomický růst v České republice, se uceleně vyjádřil Orgán veřejné moci v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, kde shrnul, že klíčovou podmínkou, kterou musí přiznané odškodnění splňovat, je jeho přiměřenost, jež bude náležitě odrážet individuální okolnosti řešeného případu a k níž soud může v případě potřeby dospět i volbou jiné základní částky zadostiučinění, než jaká by odpovídala ve Stanovisku uvedenému finančnímu rozpětí. Bez ohledu na základní částky zadostiučinění stanovené postupem uvedeným ve Stanovisku je tak třeba zdůraznit princip, že tyto částky jsou jen orientační a nebrání soudu, aby je navýšil, pokud to považuje za nezbytné s ohledem na potřebu spravedlivého rozhodnutí ve věci (k tomu též srov. nález Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, část V., čtvrtý odst.)“. Dále v bodu 32 odůvodnění, uvedl, že Orgán veřejné moci se k valorizaci částek vyčíslených ve Stanovisku vyjádřil i v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ve kterém uvedl, že Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) „ani v době po přijetí Stanoviska dovolacím soudem nepřistoupil k valorizaci částek přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a to ani vzhledem k ekonomické situaci. Závěry obsažené ve Stanovisku tak jsou i nadále pro poměry České republiky aktuální, přičemž je to rozhodovací činnost ESLP, která je pro nastavení výše odškodnění za porušení základních práv zaručených Úmluvou určující. Nadále platí, že částky přiznávané soudy v České republice za porušení práva na přiměřenou délku řízení lehce splňují kritéria stanovená judikaturou ESLP zejména v rozhodnutí ve věci podezřelý výraz, a rozhodně nelze uzavřít, že by nesplňovaly ani minimální standard, který z hlediska odškodňování judikatura ESLP i nadále představuje. Změny v cenové úrovni v České republice na daný závěr nemají žádný vliv. Tento postoj dovolacího soudu je ve shodě i s aktuální judikaturou Orgán veřejné moci, jak patrno např. z bodů 44 a 45 odůvodnění nálezu Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo z usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Pro úplnost spisová značka dodal, že ústavní stížnost proti jeho rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, byla zamítnuta plenárním nálezem Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka. V něm se Orgán veřejné moci zcela ztotožnil se závěry přezkoumávaného rozsudku Orgán veřejné moci stran toho, že nejsou důvody pro valorizaci částek odškodnění nastavených Stanoviskem.

33. Odvolací soud plně respektuje závěry Orgán veřejné moci a Orgán veřejné moci, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace, ani změna životní úrovně. Proto vyšel z nastavení rozmezí základní částky 15 000 – 20 000 Kč za rok dle Stanoviska, a to i za podmínek současné ekonomické situace v ČR.

34. Odvolací soud určil základní částku odškodnění ve výši 145 333 Kč, tj. 16 000 Kč za jeden rok trvání řízení, se zohledněním poloviční částky za první dva roky, tj. 9 x 16 000 Kč + 1 x 1 333 Kč = 145 333 Kč. Oproti soudu prvního stupně dospěl k odlišné výši základní částky, neboť soud prvního stupně nezohlednil první dva roky trvání řízení v poloviční výši a další měsíc trvání řízení.

35. Následně postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Orgán veřejné moci, podle níž „při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit nejen délku řízení, ale i jeho složitost, význam pro poškozeného a chování účastníků řízení“ (viz rozsudek NS ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka)

36. K otázce složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) Orgán veřejné moci v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uvedl, že „složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní.

37. Odvolací soud v rámci tohoto kritéria přihlédl k procesní složitosti věci, kdy v řízení byla činěna řada procesních úkonů v souvislosti s řešením řady procesních otázek (rozhodováno o žádosti žalobce na osvobození od soudních poplatků, výzvy k odstranění vad odvolání, rozhodování o pořádkových pokutách soudy obou stupňů, rozhodováno o změně žaloby, znalečném). Odvolací soud proto přistoupil k ponížení základní částky o 5 %.

38. Současně odvolací soud shledal ve věci složitost hmotněprávní, a to s ohledem na uplatněný nárok - náhradu nemajetkové újmy z nesprávně vedené exekuce, kdy v době podání žaloby nebyla tato problematika judikatorně vyřešena, nadto po rozšíření nároku o náhradu újmy na zdraví, se zcela jistě jednalo o velice složitou materii. Odvolací soud proto přistoupil k ponížení základní částky o 10 %.

39. Odvolací soud v rámci tohoto kritéria přihlédl také ke skutkové složitosti věci, a to s ohledem na množství listinných důkazů, přílohových spisů, výslechů svědků, znalecké zkoumání k ZSU a bolestného, včetně revizního zkoumání. Odvolací soud proto přistoupil k ponížení základní částky o 20 %.

40. Ohledně instancí odvolací soud konstatuje, že projednání věci před více instancemi vždy znamená určité prodloužení řízení. V rozhodnutí sp. zn. spisová značka Orgán veřejné moci dovodil, že „lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí …“. Projednání věci na několika stupních soudní soustavy je tak třeba v kritériu složitosti řízení zohlednit. Posuzované řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, včetně mimořádného přezkumu dovolacím soudem.

41. Ve věci byla vydána řada procesních rozhodnutí, a to jak obvodním, tak odvolacím soudem. Meritorně ve věci rozhodoval obvodní soud 4 x, odvolací soud vydal 3 zrušující usnesení a dva rozsudky, kdy rozsudek ze dne datum byl vydán po kasačním rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum. Lze přisvědčit žalobci, že ve věci nebylo Orgán veřejné moci odmítnuto dovolání, Orgán veřejné moci rozhodoval 1 x meritorně. Odvolací soud proto přistoupil k ponížení základní částky o 15 %.

42. Odvolací soud v rámci hodnocení postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) souhlasí se soudem prvního stupně, že délku namítaného řízení, již nelze považovat za přiměřenou. Ve věci byla shledána průtažná období (první jednání ve věci se konalo jeden rok po podání žaloby, a v době 7 měsíců od vydání rozsudku obvodního soudu ze dne datum, který byl zrušen usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum), či vada řízení, kdy nebyla připuštěna změna žaloby, ač byly splněny zákonné podmínky. Odvolací soud ale nesdílí názor žalobce, že ve věci vydaná rozhodnutí byla opakovaně rušena pro nerespektování závazného právního názoru, když první dvě kasační rozhodnutí byla činěna z důvodu jiného právního názoru (otázka existence odpovědnostního titulu a následně příčinné souvislosti), kdy lze pochybení shledat až u v pořadí třetího prvostupňového rozhodnutí, které bylo zrušeno pro nepřipuštění změny žaloby o nárok na náhradu újmy na zdraví a následně v kasačním rozhodnutí Orgán veřejné moci, kdy byla shledána částečná nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu. Nelze tak hovořit o četných rušení rozhodnutí z důvodů závažných pochybení, avšak musí být přihlédnuto i k zmíněným časovým prodlevám v řízení a principu proporcionality. Současně je však potřeba počítat s určitou dobou nutnou pro projednání věci. Skutečnost, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, se odráží nikoliv jen v závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení, ale právě i v navýšení základní částky, kdy jistá míra pochybení orgánu veřejné moci je již v základní částce peněžitého zadostiučinění zohledněna. Z uvedených důvodů odvolací soud přistoupil ke zvýšení základní částky o 30 %.

43. Pokud se jedná o kritérium význam řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), kdy žalovaná zastává názor, že zvýšený význam řízení pro žalobce lze shledat jen v části řízení, a to od datum do datum (po rozšíření žaloby o nárok z titulu náhrady újmy na zdraví), jinak se jednalo o standardní kompenzační řízení, odvolací soud tento názor nesdílí.

44. Orgán veřejné moci ve svém rozhodnutí sp. zn. spisová značka dovodil, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Nejde-li o případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ani k případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně.

45. Z uvedeného vyplývá, že je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka „v sázce". Význam namítaného řízení byl pro žalobce zvýšený již od samého počátku, se jednalo o náhradu újmy za neoprávněné vyklizení z rodinné domácnosti žalobce, tedy o velice citlivý spor zásadní měrou se dotýkající jeho osoby, kdy se žalobce domáhal uznání skutečnosti, že byl neoprávněně vyklizen ze svého dosavadního bydliště, které sdílel se svými rodinnými příslušníky. K uvedené skutečnosti přistoupilo, po rozšíření předmětu řízení o nárok na náhradu škody na zdraví, další umocnění významu řízení pro žalobce (typově zvýšený význam posuzovaného řízení), oproti významu řízení pro jeho sestru (základní částka byla v jejím případě významu řízení navýšena o 20 %), v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka. Z uvedených důvodů odvolací soud přistoupil ke zvýšení základní částky o 35 %.

46. Odvolací soud ve shodě s žalovanou konstatuje, že nelze bez dalšího ve věci aplikovat nastavení kritérií dle § 31a náhradového zákona v rozsahu, jak byla aplikována v odškodňovacím řízení sestry žalobce (u Orgán veřejné moci vedeném pod sp. zn. spisová značka), na což žalobce poukazoval s ohledem na požadavek předvídatelnosti rozhodnutí (§ 13 o. z.). Posuzované řízení bylo vedeno pouze z části o totožném nároku, kdy lze vzít do úvahy hodnocení kritéria významu řízení, ale následně do průběhu namítaného řízení promítají jeho specifika, a to jednak s ohledem na další uplatněný nárok a s tím související průběh dokazování a vedení řízení, kdy ve věci postupu orgánů veřejné moci, a složitosti nelze závěry ve věci sp. zn. spisová značka aplikovat. Současně je v posuzovaném případě vycházeno z jiné výše základní částky za rok trvání řízení, oproti věci vedené pod sp. zn. spisová značka.

47. K hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) Orgán veřejné moci vysvětlil, že „poškozený může přispět k prodloužení délky projednávání věci podáním vadné či neúplné žaloby nebo jiného procesního úkonu, které si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, častými změnami předmětu sporu nebo upřesněním či doplňováním svých podání (viz rozsudek ESLP ve věci podezřelý výraz ze dne datum, č. hodnota, § 67). Může k délce řízení přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje. Může také přispět k prodloužení řízení tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži (rozsudek ESLP ve věci podezřelý výraz ze dne datum, č. hodnota, § 69), nelze je ale přičítat k tíži ani státu (rozsudek ESLP ve věci podezřelý výraz ze dne datum, č. hodnota, § 220), je-li na vzniklou situaci ze strany soudu adekvátně reagováno.“ (rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). K tíži (ve smyslu hodnocení kritéria jednání poškozeného) lze poškozenému přičítat zejm. nečinnost (nereagování na výzvy soudu), kterou přispěl k prodloužení délky řízení. Procesní aktivitu, jakkoliv objektivně vedla k prodloužení řízení, lze naopak poškozenému k tíži přičítat jen výjimečně (typicky v případech obstrukčních aktivit, a tedy zneužívání procesních práv); to však neznamená, že by zvýšenou procesní aktivitu účastníků, projevivší se zpravidla jeho vyšší složitostí, nebylo možné hodnotit v rámci kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

48. Dle názoru odvolacího soudu se žalobce na celkové délce řízení, ve smyslu nečinnosti či obstrukcí, nepodílel. Dle názoru odvolacího soudu vystupoval aktivně, využíval opravné prostředky, a to v souladu s procesními pravidly s. s. ř. V jeho chování lze shledat rozumný a procesně přípustný způsob využití procesních práv. Skutečnost, že na celkové délce řízení se promítla doba vyřízení jeho procesních úkonů, nelze klást k tíži žalobce. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že není důvod pro snižování či zvyšování základní částky z důvodu jednání poškozeného.

49. Výpočet výše zadostiučinění: Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním pro žalobce je částka 167 133 (145 333 Kč + 15 % /-35 % složitost; - 15 % instance; + 35 význam; + 30 % postup orgánů veřejné moci/). Je však nutno zohlednit poskytnutí částky 102 500 Kč žalovanou, a soudem prvního stupně přiznanou částku 57 500 K, a proto je na místě žalobci přiznat ještě částku 7 133 Kč, včetně úroku z prodlení od datum.

50. Jelikož žalobce předběžně svůj nárok uplatnil u žalované dne datum a šestiměsíční lhůta podle § 15 odst. l OdpŠk žalované marně uplynula datum, má ode dne následujícího (datum) proto žalobce, podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, právo na úrok z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části uplatněného nároku (308 380,85 Kč s příslušenstvím) byla žaloba zamítnuta.

51. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Současně změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 133 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 133 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, ve zbylém rozsahu zamítavý výrok III. rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

52. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V obou případech vyšel z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. (ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.), s ohledem na plný úspěch žalobce, neboť uzná-li soud ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci základ žalobcova nároku (existenci nemajetkové újmy), avšak přiměřené zadostiučinění nepřizná v plné žalované výši, má podle judikatury Orgán veřejné moci při rozhodování o náhradě nákladů řízení přesto postupovat podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, jenž umožňuje přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu (viz nález Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Odvolací soud proto rozhodl, že žalobce má proti žalované právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů na řízení.

53. Náklady řízení žalobce na řízení před soudem prvního stupně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 2 000 Kč a odměnou advokáta dle dle § 9a odst. 2 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 a.t., v platném znění, advokátní tarif (dále jen „a.t.“) za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne datum, účast u jednání soudu dne datum) po 7 820 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t., z tarifní hodnoty ve výši 167 133 Kč , náhradou hotových výdajů za uvedené 4 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t. a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 080 Kč ve výši 6 946,80 Kč. Celkem náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně činí částku 40 026,80 Kč.

54. Náklady řízení žalobce na odvolací řízení jsou tvořeny odměnou advokáta dle § 9a odst. 2 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a.t. za 3 úkony právní služby (sepis odvolání - doplnění ze dne datum, sepis vyjádření ze dne datum, účast u jednání odvolacího soudu dne datum) po 7 820 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k), g) a.t., z tarifní hodnoty ve výši 167 133 Kč, náhradou hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t. a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 810 Kč ve výši 5 2010,10 Kč. Celkem náklady řízení žalobce před odvolacím soudem činí částku 30 020,10 Kč. Celková výše nákladů žalobce, vynaložených na řízení před soudy obou stupňů, činí 70 046,90 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., platební místo dle § 149 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně za podmínek § 237 o. s. ř.