15 CO 272/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jiřiny Jislové a soudkyň JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Aleny Jedličkové ve věci role v řízení : osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená opatrovníkem - advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení částka – náhrada škody a nemajetkové újmy, k odvolání role v řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí , č. j. číslo jednací ,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadeném výroku II. a ve výroku o nákladech řízení III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (I.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka], (II.) zamítl žalobu v požadavku na zaplacení dalších [částka] a (III.) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. [role v řízení] se žalobou domáhala náhrady škody a nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout tím, že byla nesprávně a neúplně informována, a takto poškozena, pracovnicemi Úřadu práce v [obec a číslo] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), kde přišla v prosinci [rok] žádat o [anonymizováno] pomoc pro svou matku, která byla vážně [anonymizována dvě slova] a [role v řízení] byla její opatrovnicí. Za zhoršení svého [anonymizována dvě slova] v důsledku nesprávného postupu [anonymizována dvě slova] požadovala náhradu nemajetkové újmy v částce [částka], a dále náhradu majetkové škody v celkové částce [částka]: [částka] za náklady zbytečně vynaložené na vyřízení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] pro matku, [částka] jako náhradu nevyplaceného příspěvku na bydlení za říjen, listopad a [anonymizováno] [rok], [částka] jako náhradu doplatku na bydlení za [anonymizováno] [rok] – [anonymizováno] [rok] v částkách [částka] měsíčně a za květen až červenec [rok] v částkách [částka] měsíčně, dále [částka] jako náhradu nevyplacených dávek mimořádné okamžité pomoci za [anonymizováno] [rok] ([částka]) a leden – [anonymizováno] [rok] (po [částka]) a [částka] jako náhradu za nevyplacené sociální dávky za únor a [anonymizováno] [rok].

3. Žalovaná nároky vznesené žalobou neuznala s tím, že se žalobkyni omluvila za pochybení spočívající v nesprávné informaci o nutnosti doložit státní [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [role v řízení], [anonymizováno] požadavky na náhradu majetkových nároků označila za nedůvodné a nárok na náhradu nemajetkové újmy za promlčený.

4. Soud I. stupně popsal skutková zjištění, která učinil ze spisu [anonymizována dvě slova], jakož i z dalších důkazů, v precizním odůvodnění rozsudku. V jeho odst. 15 pak popsal zjištěný skutkový stav, k němuž dospěl po zhodnocení provedených důkazů (§ 132 o. s. ř.), a jejž posoudil podle příslušných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., se zohledněním právní úpravy obsažené v zák. č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi a zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, na něž poukázal. Za prokázané vzal pochybení Úřadu práce, jehož pracovnici žalobkyni nesprávně informovaly o tom, že podmínkou přiznání příspěvku na péči o matku [role v řízení] je doklad o jejím státním [anonymizována dvě slova], a konstatoval, že to je nutno kvalifikovat jako nesprávný úřední postup, jenž může být odpovědnostním titulem pro náhradu škody a nemajetkové újmy, budou-li splněny další zákonné podmínky (prokázaný vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi pochybením státu a škodou). S ohledem na výsledky dokazování však dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět jen zčásti.

5. Pokud jde o tvrzené náklady [částka], jež měly být vynaloženy v souvislosti s vyřízením [anonymizována tři slova] pro matku [role v řízení], prokázán byl pouze výdaj [částka] na kolky; tato částka byla proto žalobkyni přiznána (výrok I.) a zbývající částka [částka] byla zahrnuta do zamítavého rozhodnutí, neboť vynaložení dalších nákladů [role v řízení] neprokázala. Částku [částka] požadovala [role v řízení] jako náhradu příspěvku na bydlení za říjen – [anonymizováno] [rok], s tím, že pracovnice [anonymizována dvě slova] pochybily, když ji neinformovaly, že by mohla požádat o tuto dávku až tři měsíce zpětně. Soud I. stupně konstatoval, že ze zákona plyne pro správní orgán povinnost poučit účastníka řízení o možnosti požádat o prominutí podmínky trvalého pobytu, nikoli povinnost poučit jej i o tom, že může o dávku žádat až tři měsíce zpětně; současně poukázal na to, že [role v řízení], ač (jak tvrdí) nebyla takto poučena, podala za svou matku proti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] odvolání, v němž požádala o odstranění tvrdosti zákona a přiznání příspěvku již ode dne podání žádosti, tj. [datum]. Žádosti věcně vyhověno nebylo a správnost pravomocného rozhodnutí [anonymizováno], proti němuž [role v řízení] nebrojila žalobou u správního soudu, nalézací soud v tomto řízení přezkoumávat nemohl, takže s ohledem na presumpci správnosti takového rozhodnutí uzavřel, že žalobkyni škoda v částce [částka] vzniknout nemohla. Požadavek na přiznání částky [částka] jako náhrady doplatku na bydlení za [anonymizováno] [rok] – červenec [rok] soud neshledal opodstatněným při zjištění, že [role v řízení] o tuto dávku požádala až [datum], nikoli dříve (zpočátku tvrdila, že o tuto dávku požádala již v prosinci [rok], posléze však od tohoto tvrzení upustila s tím, že by o ni byla požádala, kdyby o takové možnosti věděla). [role v řízení] neprokázala ani nárok na náhradu částky [částka] za neposkytnuté dávky okamžité pomoci, o něž údajně požádala v prosinci [rok], ale tato žádost byla bez dalšího zamítnuta, když tato skutečnost nebyla prokázána a nebyly tvrzeny (tím spíše prokazovány) konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno dovodit, že by měla [role v řízení], resp. její matka, na tuto dávku nárok. Částku [částka] požadovala [role v řízení] jako nevyplacené dávky„ doplatek na bydlení“ a„ příspěvek na živobytí“ za únor a [anonymizováno] [rok], jejichž výplata byla po úmrtí [role v řízení] [role v řízení] pozastavena a žalobkyni vyplaceny nebyly; k tomu soud I. stupně poukázal na skutečnost, že matka [role v řízení] byla jedinou samostatně posuzovanou osobou, a proto podle § 46 odst. 4 zákona o hmotné nouzi nárok na výplatu dávek po její smrti zanikl. Proti požadavku na náhradu nemajetkové újmy částkou [částka] vznesla žalovaná námitku promlčení s tím, že o této újmě věděla [role v řízení] bezpečně nejpozději [datum], kdy tento nárok s totožným požadavkem a odůvodněním uplatnila u žalované; promlčecí doba se tím stavěla na 6 měsíců, [role v řízení] však nárok uplatnila žalobou až [datum], tedy poté, co již byl promlčen. Soud I. stupně shledal tuto námitku důvodnou a neztotožnil se s argumentací [role v řízení], že by byla v rozporu s dobrými mravy. Žalobě proto vyhověl v rozsahu částky [částka] a pro dalších [částka] ji zamítl; výrok o nákladech řízení vzešel ze zjištění, že procesně úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů výslovně vzdala.

6. Proti tomuto rozsudku podala [role v řízení] včasné odvolání, brojíc proti zamítavému výroku II. A na něm závislému výroku o nákladech řízení (III.). V odvolání rozsáhle polemizovala s odůvodněním rozsudku a domáhala se změny napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude vyhověno, popř. jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. K odvolání [role v řízení] se vyjádřila žalovaná, která považovala napadený rozsudek za věcně správný s tím, že nepovažuje za opodstatněné ani přiznání částky [částka] (výrok I.), avšak s ohledem na její výši odvolání nepodala. Odvolací námitky [role v řízení] označila za nedůvodné, poukázavši zejména na to, že žádost o příspěvek na bydlení byla přijata a vyřízena v souladu s platným právem a s ohledem na skutečnosti uvedené v žádosti; o doplatek na bydlení požádala [role v řízení] až v srpnu [rok] a v prosinci [rok] by o něj ani úspěšně žádat nemohla, když podmínkou pro jeho přiznání je pobírání příspěvku na živobytí, a je možné, že došlo k nedorozumění, když se jí toto snažily pracovnice [anonymizována dvě slova] vysvětlit; dále poukázala na nesrovnalosti ve výpovědích [role v řízení] a svědka [příjmení], o jehož věrohodnosti pochybovala. Zdůraznila též, že žádost ze dne [datum] vyplnila sama [role v řízení], která nyní namítá„ falzifikaci“ protokolu, ač ten vychází právě z údajů v žádosti uvedených. Uzavřela, že [role v řízení] neprokázala jiné pochybení [anonymizována dvě slova] než chybnou informaci o potřebě dokladu o státním [anonymizována dvě slova], jež žalovaná uznala a žalobkyni se za ně omluvila, napadený rozsudek proto žalovaná považuje za správný, a navrhla jeho potvrzení.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud I. stupně se věci věnoval velmi pečlivě a řízení vedl procesně korektním způsobem. Úvahy, které jej vedly k vydání zamítavého rozhodnutí, konkrétně a srozumitelně popsal v mimořádně pečlivém odůvodnění napadeného rozsudku, na něž proto může odvolací soud pro stručnost písemného vyhotovení vlastního rozhodnutí plně odkázat, neboť není co mu vytknout a v podstatě ani co k němu dodat, neboť jeho obsah je z pohledu věci samé vyčerpávající. Odvolací soud se proto vyjádří již jen k odvolacím námitkám [role v řízení].

10. Námitky týkající se bodu 2 odůvodnění rozsudku jsou nepřípadné, neboť v tomto odstavci je stručně vylíčen obsah procesního stanoviska a argumentace žalované. Polemizovat s nimi je tedy bezpředmětné, neboť skutková tvrzení stran byla předmětem dokazování a hodnocení důkazů, a rozhodnutí soudu I. stupně vychází z toho, co bylo v řízení prokázáno, nikoli z toho, co k žalobě uvedla žalovaná.

11. Pokud jde o další námitky, týkající se zejména hodnocení důkazů, odvolací soud uvádí následující. [příjmení] žalobkyní tvrzených a pro posouzení věci relevantních údajů byla žalobkyní tvrzena, nebyla však prokazována objektivně ověřitelným způsobem, ale jen důkazy subjektivního charakteru – např. výpověď svědka [jméno] [příjmení] nebo čestné prohlášení či výpověď [role v řízení] – při jejichž hodnocení hraje významnou roli věrohodnost vypovídající osoby. Pokud však jde o [jméno] [příjmení] a koneckonců i o osobu [role v řízení], jejich věrohodnost bohužel za nezpochybněnou považovat nelze. Jak je zřejmé z obsahu spisu, [jméno] [příjmení] slyšen jako svědek [datum], když byl výslovně dotázán na svůj vztah k účastníkům řízení, soudu zamlčel, že je manželem [role v řízení]; uvedl, že byli manžely v r. [rok] (kdy měl být účasten jednání [role v řízení] na [anonymizováno]) a rozvedli se v r. [rok]. Že posléze v [anonymizováno] [rok] uzavřeli sňatek znovu a že spolu mají dospělého syna, soudu zamlčel, a nelze pochybovat o tom, že tak učinil účelově (v domnění, že soud tyto informace nemá). Vztah manžel – manželka je významnou okolností týkající se hodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi, a zamlčel-li svědek soudu tak významnou skutečnost - naopak se představil jako osoba nemající již žádný významný osobní vztah k žalobkyni (v r. 2022, tj. cca 5 let po rozvodu), je zřejmé, že nelze spoléhat ani na pravdivost dalších informací, které soudu poskytoval. Soud I. stupně si toho nepovšiml, anebo to v rámci hodnocení důkazů výslovně nezmínil, odvolací soud však nemůže toto významné zjištění nechat stranou, a kromě něj ještě jedno, které se podává z obsahu spisu. Příspěvek na bydlení, o jehož přiznání žádala [role v řízení] jménem své [role v řízení] jako její opatrovnice, byl požadován v souvislosti s tvrzeným nájmem bytu, jehož vlastníkem byl manžel [role v řízení] [jméno] [příjmení], který takto matce své manželky, která byla (jak tvrzeno a prokazováno) osobou v podstatě nemohoucí, odkázanou na celodenní péči jiné osoby, pronajal„ kompletně vybavený byt“ (nebytovou jednotku, u níž bylo posléze potvrzeno, že je způsobilou k užívání) za nájemné [částka] a poplatky za služby [částka], celkem tedy [částka] měsíčně. Protože z předložených listin je zřejmé, že došlo ke změně v osobě vlastníka, byla [role v řízení] na tuto skutečnost dotázána při odvolacím jednání; uvedla k tomu, že její manžel posléze [anonymizováno] a již nebyl schopen byt splácet původní majitelce, a ta pak souhlasila s odkladem splatnosti za podmínky, že byt a dluh převezme mladší osoba – syn [role v řízení] (a svědka [jméno] [příjmení]), [jméno] [jméno] [příjmení]. Z obsahu spisu Úřadu práce není zřejmé, že by někdo na místě prověřoval, zda matka [role v řízení] v předmětném bytě skutečně sama bydlí (když to byly údaje, s nimiž bylo o dávky žádáno), a lze vážně pochybovat o tom, že by tomu tak mohlo být, tvrdí-li [role v řízení] současně, v jak špatném [anonymizována dvě slova] její matka byla, především že byla odkázána na trvalou péči druhých. Pak se celá situace jeví spíše tak, že žádost o příspěvek na bydlení byla cestou, jak získat prostředky k úhradě kupní ceny tohoto„ bytu“, který zeť – jak je tvrzeno a dokládáno - pronajal tchyni, důchodkyni, za úhradu, jejíž výše věru nekoresponduje se špatnou [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [role v řízení] a právní a morální povinností příbuzných ke stárnoucí a nemohoucí mamince. Toto zjištění pak významně dopadá na hodnocení věrohodnosti důkazů, jejichž pravdivost není objektivizována žádným dalším důkazem (např. vynaložení jinak nedoložených nákladů v souvislosti s řízením o státní [anonymizováno], podání žádosti o doplatek na bydlení a o mimořádnou okamžitou pomoc dne [datum] ústní formou). Signifikantní pak je v tomto smyslu argument, že„ kdyby bylo žalobkyni sděleno, jakým způsobem jinak podat žádost tak, aby i po smrti [role v řízení] měla nárok na výplatu dávek (aby byla společně posuzovanou osobou), podala by ji jinak“; takové poučení se totiž již vymyká z hranic korektní poučovací povinnosti pracovnic Úřadu práce (a kromě toho lze dodat, že žadatelka /matka žalobkyně/ žádala o dávky jako osoba žijící sama z minimálního příjmu; nebylo proto v „ jejím“ zájmu uvádět, že žije s někým dalším, potažmo s výdělečně činnou osobou). Vzhledem ke zjištěním, na něž bylo shora poukázáno, je nutno konstatovat, že svědka [jméno] [příjmení] nelze považovat za věrohodného, a že se nelze spoléhat ani na pravdivost prohlášení [role v řízení], o jejíž zainteresovanosti na výsledku řízení logicky ani pochybovat nelze.

12. Argument, že námitka promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy byla žalovanou vznesena nemravně, není opodstatněný. [role v řízení] takový požadavek uplatnila u žalované již [datum] a požadavky podrobně vyčíslila a vysvětlila podáním ze dne [datum], s tím, že k náhradě nemajetkové újmy (již popsala shodně jako v žalobě) požaduje [částka] a k náhradě škody částku [částka]. Podáním žádosti došlo (na 6 měsíců) ke stavení promlčecí doby, a žalovaná se posléze žádným způsobem nepodílela na tom, že [role v řízení] neuplatnila nárok u soudu včas. Námitku promlčení lze kvalifikovat jako zneužití práva např. v případě, že by zde byly okolnosti, na jejichž základě by mohla [role v řízení] oprávněně předpokládat, že žalovaná její nárok uspokojí mimosoudně; nic takového však v projednávané věci nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno – naopak, prokázáno bylo, že dopisem z [datum] žalovaná informovala žalobkyni, že omluvu považuje za dostatečné zadostiučinění a finančním požadavkům [role v řízení] (na náhradu nemajetkové újmy i majetkové škody) nevyhoví. Současně ji poučila, že není-li jejím požadavkům do šesti měsíců od podání žádosti vyhověno, může nárok uplatnit u soudu. Její postup byl tedy korektní a vůči žalobkyni nebyl nikterak zavádějící. Soud I. stupně proto nepochybil, když námitku promlčení zohlednil a nárok na náhradu nemajetkové újmy zamítl jako promlčený.

13. Pokud jde o majetkové nároky, soud I. stupně precizně nárok po nároku vysvětlil, proč požadavky [role v řízení] nepovažuje za opodstatněné. Své úvahy popsal konkrétně, srozumitelně a jasně; skutečnost, že je možno zapochybovat o důvodnosti požadavku na zaplacení částky [částka] na kolky, není předmětem odvolacího přezkumu, protože žalovaná proti vyhovujícímu výroku odvoláním nebrojila.

14. Odvolací soud proto uzavírá, že soud I. stupně správně zjistil skutkový stav a nepochybil ani v právním hodnocení věci. Řízení vedl procesně korektním způsobem a své rozhodnutí pečlivě a přiléhavě odůvodnil. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. V odvolacím řízení [role v řízení] neuspěla, procesně úspěšná žalovaná se však náhrady nákladů řízení vzdala, bylo proto rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a contr. o. s. ř.).