15 CO 334/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jiřiny Jislové a soudkyň JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Aleny Jedličkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu škody, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně žalobu o zaplacení částky částka s příslušenstvím, ve výroku uvedeným, zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto rozhodl o žalobě, v níž žalobkyně uvedla, že se zabývá prodejem potravin, zejména z Francie, a domáhá se náhrady škody ve výši výše uvedené s příslušenstvím za omezení podnikání v souvislosti s krizovými opatřeními vydanými kvůli koronavirové pandemie. V období od datum do datum bylo podnikání žalobkyně omezeno anonymizováno základě anonymizována dvě slova země přijatých podle anonymizováno ustanovení pr. předpisu, o bezpečnosti země, ve znění ustanovení pr. předpisu, a ustanovení pr. předpisu, o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. anonymizována dvě slova ČR nejprve zakázala maloobchodní prodej anonymizováno tržnicích, poté bylo konání farmářských a ostatních venkovských trhů a tržišť výslovně umožněno, nadále anonymizováno nich ale byl vydán příkaz, například„ neprodávat potraviny výlučně určené k bezprostřední konzumaci“ a„ prodávat zboží bez možnosti ochutnávky nebo konzumace potravin“, čímž byla žalobkyně ve svém podnikání omezena. Někde v důsledku přijatých proti epidemiologických anonymizováno nemohla prodávat vůbec. Svůj nárok žalobkyně opírá o § 36 odst. 1 krizového zákona, eventuálně o čl. 11 odst. 4 Listiny, čl. 26 odst. 1, 2 Listiny ve spojení s čl. 36 odst. 3 Listiny. Žalobkyně měla v anonymizováno rok dodávat zboží, například anonymizována dvě slova v obec či v obec, dále pak například anonymizováno tyto akce: datum anonymizována dvě slova, datum anonymizováno jara anonymizována dvě slova, datum příjmení food, datum anonymizována dvě slova anonymizováno, anonymizována dvě slova v obec dne 25. 4. a datum. Podle názoru žalobkyně jsou dány všechny předpoklady pro vznik škody i pro jejich náhradu. Mezi státem vydanými krizovými opatřeními a vzniklou škodu spočívající v ušlém zisku žalobkyně je příčinná souvislost. Škodu žalobkyně vyčíslila jako rozdíl v tržbách za období od března do května 2019 (částka), když žalobkyně mohla bez omezení prodávat, a období od března do května rok (částka), kdy z důvodu krizových anonymizováno prodávat anonymizováno tržnicích nemohla. Žalobkyně navrhla zpracování znaleckého posudku znalcem z oboru ekonomika, který by se anonymizováno základě účetní dokumentace vyjádřil k výši škody, která byla žalobkyni v důsledku krizových anonymizováno způsobena. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když uvedla, že z § 36 krizového zákona vyplývají předpoklady odpovědnosti státu za škodu, tyto však v projednávané věci nejsou naplněny, § 36 nedopadá anonymizováno krizová anonymizována dvě slova, které jsou právním předpisem. V režimu krizového zákona je nahraditelná pouze věcná škoda, nikoliv ušlý zisk. Žalobkyně odvozuje výši nárokované škody od výše tržeb, kterých měla podle své úvahy hypoteticky dosáhnout v měsících anonymizováno až květnu rok, nikoliv od očekávaného zisku, přičemž nijak nereflektuje náklady spojené se získáním produktu a jeho propagaci. Žalobkyně obchoduje, mimo jiné, s trvanlivými potravinami, tudíž jí nebrání v tom, tyto potraviny prodat dodatečně. Srovnání tržeb navíc žalobkyně provádí z prodejů anonymizováno trzích v centru obec a v malé obci obec. Žalobkyně navíc nezohlednila, do jaké míry by byla její podnikatelská činnost postižena pandemií koronaviru i bez přijetí krizových anonymizována dvě slova země. Mezi tvrzenou škodou a krizovými opatřeními není dána příčinná souvislost. Akcentovala, že ustanovení § 36 krizového zákona cílí anonymizováno náhradu škody způsobené osobám v důsledku krizových anonymizováno, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétní osobě nebo skupině osob. Pojem„ věcná škoda“ podle krizového zákona je nutno vykládat jako škodu, vzniklou výhradně poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením věci. Nejedná se tak o škodu ve smyslu obecného pojmu škody podle občanského zákoníku, která by zahrnovala jakoukoliv ztrátu anonymizováno jmění, včetně ušlého zisku.

2. Žalobkyně v průběhu jednání upřesnila, že náhradu škody požaduje za období od datum, tedy za období, kdy bylo podnikání žalobkyně omezeno anonymizováno základě krizových anonymizována dvě slova (nikoliv za období, kdy bylo podnikání žalobkyně omezeno anonymizováno základě anonymizována dvě slova stát. instituce. Soud prvého stupně vyšel z toho, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyně je právnickou osobou, předmětem její činnosti je mimo jiné prodej potravin, zejména z Francie, které dodává anonymizována dvě slova. Podnikání žalobkyně bylo omezeno anonymizováno základě anonymizována dvě slova ze dne datum číslo ze dne datum, číslo ze dne datum číslo.

3. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že není důvod k tomu, aby zadal znalecký posudek znalcem z oboru ekonomika, neboť žaloba není důvodná.

4. Při svém rozhodnutí vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu, tj. že žalobkyně jako právnická osoba podniká v oblasti prodeje potravin anonymizováno tržnicích. V roce rok bylo její podnikání omezeno, neboť v důsledku koronavirové pandemie stát vydal krizová anonymizováno, která mimo jiné zakazovala maloobchodní prodej anonymizováno tržnicích. Poukázal anonymizováno to, že podle § 36 odst. 1 krizového zákona platí, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 5) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám. Podle § 36 odst. 4 pak náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové anonymizováno nebo cvičení, při němž, anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma.

5. Soud prvého stupně neuznal přesvědčení žalobkyně o tom, že žalobkyni byla způsobena škoda a poukázal v této souvislosti anonymizována dvě slova název soudu ze dne datum, sp. zn. Pl ÚS 10/20, v němž bylo uvedeno, že krizová anonymizováno přijatá podle krizového zákona mohou mít v závislosti anonymizováno svém obsahu různou právní povahu, ať už se jedná o právní předpis, individuální rozhodnutí, či jiný typ zásahu. Ústavní soud mimo jiné uvedl, že v případě krizových anonymizováno, v níchž jde o„ obecnou regulaci, která upravuje svůj předmět a subjekty definičními znaky, a vztahuje se anonymizováno celé území země a anonymizováno neomezený počet subjektů“, mají tato krizová anonymizováno materiálně charakter právního předpisu. Ústavní soud dále ve svém rozhodnutí ústavní nález dospěl k závěru, že anonymizována dvě slova ze dne datum číslo (které se týkalo omezení konání zasedání zastupitelstev územních samosprávných celků), není opatřením obecné povahy. Obecně totiž platí, že podle § 8 krizového zákona se rozhodnutí o krizových opatřeních uvedených v § 6 odst. 1, téhož zákona, zveřejňují v hromadných informačních prostředcích a vyhlašují se stejně jako zákon. Ústavní soud navíc uvedl, že:„ akty orgánů veřejné správy, které jsou prima facie právními předpisy, neboť jsou tak označeny v příslušném zákoně, jenž zmocňuje k jejich vydání, budou vždy primárně přezkoumávány v rámci řízení o kontrole norem, ledaže by v některém z takových řízení Ústavní soud dospěl k závěru, že uvedený akt má být napříště posuzován podle svého materiálního pojetí, tedy kupříkladu jako anonymizováno obecné povahy“. Krizový zákon výslovně nestanoví, že anonymizována dvě slova vydané podle § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona je svou formou opatřením obecné povahy a z tohoto důvodu je zapotřebí, aby Ústavní soud přistoupil k materiálnímu hodnocení tohoto anonymizováno vlády. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené krizové anonymizováno se vztahuje anonymizováno celé území země, tudíž neobsahuje konkrétnost předmětu regulace. Věcný rozsah regulace se vztahuje anonymizováno blíže neurčený počet osob, avšak věcný rozsah zůstává vymezen prostřednictvím tříd definičních znaků a nikoli výčtem jejich prvků. Navíc je úprava omezena anonymizováno určitý časový úsek. Podle Ústavního soudu„ je nutné přihlédnout (právě) především k obecnosti stanoveného předmětu regulace z hlediska prostorového a věcného. Za abstraktní lze považovat i vymezení okruhu adresátů, dopadá-li anonymizováno blíže neurčený počet (resp. druhové určených a všech) členů zastupitelstev územních samosprávných celků.“ Z výše uvedených důvodů tak krizová anonymizováno nemohou být považována za anonymizováno obecné povahy ani z formálního, ani z materiálního hlediska. anonymizováno základě uvedeného závěru o obecnosti předmětu i adresátů dospěl Ústavní soud k závěru, že„ napadené krizové anonymizována dvě slova má materiálně povahu jiného právního předpisu ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy nebo ustanovení § 64 odst. 2 zák. o Ústavním soudu“.

6. Soud prvého stupně dále uvedl, že náhrada poskytovaná státem podle § 36 krizového zákona se týká škody způsobené jeho činností při provádění konkrétních krizových anonymizováno, která mají individuální povahu a jsou zaměřené vůči konkrétním právnickým a fyzickým osobám. Smyslem zákona je odškodňovat pouze výjimečné případy škod vzniklých přímo při činnosti (provádění) složek státu provádějících krizová anonymizováno, při uložení poskytnutí věcných prostředků nebo při cvičeních realizovaných podle krizového zákona. Tento závěr pak podporuje i důvodová zpráva k zákonu, z níž plyne, že § 36 odst. 1 krizového zákona„ vychází ze skutečnosti, že nositelem odpovědnosti za škodu je stát, jehož orgány převážně realizují krizové řízení a krizová anonymizováno. V tomto ustanovení je upraveno řešení náhrady škody, která může vzniknout při výkonu uvedených činností, přičemž nemusí jít vždy o souvislost s řešením některé konkrétní krizové situace, protože ke škodě může dojít např. i při cvičeních složek integrovaného záchranného systému prováděných podle zákona.“ Jde tedy o odpovědnost státu za konkrétní činnost vůči konkrétní osobě. Je třeba rozlišovat mezi individuálním opatřením coby zásahem do individuálních práv a majetkové sféry jednotlivce ve prospěch celku při řešení krizové situace, jež zasluhuje odškodnění, a plošným omezením určitých práv a svobod neurčitému okruhu osob přijatým obecně závazným právním předpisem při řešení krizového stavu. Proto soud ve shodě s argumentací žalované dospěl k závěru, že nárok žalobkyně anonymizováno náhradu škody podle § 36 odst. 1 krizového zákona není důvodný. Dále poukázal anonymizováno to, že neshledal v tomto případě ani žádný jiný právní důvod odpovědnosti státu k náhradě uplatněné škody spojené s výkonem veřejné moci státu. Tento právní důvod nemůže být spatřován ani v obecných právních normách (ve vztahu ke krizovému zákonu) představovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnostech, ve znění pozdějších předpisů nebo zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

7. Soud prvého stupně uzavřel, že žalobkyně požadovala náhradu škody podle § 36 krizového zákona, podle kterého je stát povinen nahradit škodu způsobenou fyzickým a právnickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními. příjmení anonymizováno ve smyslu tohoto ustanovení však anonymizováno rozdíl od anonymizována dvě slova, kterými bylo podnikání žalobkyně omezeno, směřují vůči konkrétním subjektům, kterým byla způsobena věcná škoda při realizaci krizových anonymizováno. V projednávaném případě nepochybně došlo k výraznému omezení možnosti podnikání žalobkyně, avšak stalo se tak anonymizováno základě anonymizována dvě slova, která mají povahu obecně závazného právního předpisu, který směřuje vůči předem neurčitému okruhu osob, které mu stanoví právní povinnosti, přičemž každá osoba, která se ocitne v určitém anonymizována dvě slova v předpokládaném postavení, se bude muset nastaveným pravidlům podřídit. S ohledem anonymizováno výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyni nelze přiznat náhradu za škodu, která jí vznikla v souvislosti s plněním povinnosti založených právním předpisem a zároveň nelze uložit státu povinnost takovou škodu nahradit. Z uvedených důvodů proto žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala toho, aby rozsudek soudu prvého stupně byl změněn tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno, v doplnění pak navrhla, aby rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalším řízení. V obsáhlém odvolání mimo jiné, poukázala anonymizováno jazykový výklad § 36 odst. 1 krizového zákona pak na úmysl zákonodárce a smysl tohoto zákona. V této souvislosti žalobkyně zdůraznila, že pokud se jednalo o omezení podnikání žalobkyně v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem a krizovými opatřeními, které stát přijal k řešení pandemie, je žalobkyně v postavení zvláštní oběti a má nárok anonymizováno náhradu škody. Poukázala anonymizováno to, že přestože v žalobě i ve svém vyjádření poukázala anonymizováno odborné články a publikované názory, soud se s těmito nevypořádal. Soud neodkazuje anonymizováno žádné zdroje a nevysvětluje, proč nelze ze žalobkyní uváděných zdrojů vycházet. Napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné. Poukázala anonymizováno rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka ve věci žalobce jméno příjmení, kdy byla zrušena mimořádná anonymizováno stát. instituce ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací číslo rok spisová značka, ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací číslo rok spisová značka, ze dne datum rozhodnutí. S ohledem anonymizováno obsah rozsudku, jakož i ke změně právního režimu anonymizováno z režimu krizového zákona anonymizováno režim zákona o ochraně veřejného zdraví poukázal žalobce anonymizováno to, že pokud i exekutiva měnila povahu anonymizováno proto, že se obávala náhrady škody podle krizového zákona, pak i exekutiva očekávala, že za krizové anonymizováno, která přijmala v roce rok bude možné požadovat náhradu škody. Dále poukázala anonymizováno nález Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 106/2020 i anonymizováno rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací a dále anonymizováno vyjádření je ministryně příjmení ze dne datum. Dále pak poukázala i anonymizována dvě slova ÚS ze dne datum, sp. zn. ústavní nález a opětovně všech vyjádření ministryně příjmení, jakož i JUDr. jméno příjmení a z podrobných důvodů, které uvedl návrhl, jak výše uvedeno.

9. K odvolání žalobce se vyjádřila žalovaná strana a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako zcela věcně správného, když v podrobném vyjádření vyvracela vývody odvolání a zdůraznila, že § 36 odst. 1 krizového zákona nezakládá odpovědnost státu za škodu vzniklou (samotným) přijetím krizových anonymizováno, jelikož stát v obecné rovině nenese právní odpovědnost ze normotvorbu a za chování osob, které dodržují právní předpisy. Dikce ustanovení § 36 odst. 1 krizového zákona jednoznačně uvádí, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními„ prováděnými podle tohoto zákona“, to je při aktivní činnosti orgánů státu provádějících krizová anonymizováno. Vydávání krizových anonymizováno (s povahou právních předpisů), tedy exekutivní normotvornou činnost, však nelze považovat za provádění krizových anonymizováno. Podle názoru žalované pro založení odpovědnosti státu nestačí pouhé přijetí krizového anonymizováno, ale škoda musí vzniknout při další aktivní a faktické činnosti krizových orgánů státu (tedy při provádění krizového anonymizováno). Z hlediska odpovědnosti státu za škodu, podle výše uvedeného ustanovení, je zásadní rozlišovat právní povahu krizových anonymizováno. Odvolatelka se tak ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně, když současně odkazuje anonymizována dvě slova Ústavního soudu pod sp. zn. ústavní nález ze dne datum. Dále pak uvedla, že nesouhlasí s právní konstrukcí žalobce, když žalobce nárok anonymizováno náhradu škody konstruuje od čl. 11 odst. 4 anonymizováno a náhrady za nucené omezení vlastnického práva, neboť, jak je opět ze znění nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. Pl ÚS 20/21 ze dne datum zjevné, tato práva mají jiný charakter. Žalovaná akcentovala, že obecná odpovědnost státu za normotvorbu (tím spíše, pokud ani není namítána protiprávnost) není v tomto případě dána s ohledem anonymizováno gramatický, systematický i logický výklad, jak jej žalovaná obšírně představila ve svém vyjádření k žalobě. V posuzovaném případě nelze z § 36 krizového zákona vyvozovat právo anonymizováno náhradu škody způsobené krizovým opatřením normativní povahy, u kterého nebyla shledána nezákonnost. Co se týká námitky, že tehdejší exekutiva měla za to, že za krizová anonymizováno, která přijímala v roce rok, bude možné požadovat náhradu škody, tak v této souvislosti žalovaná uvádí, že výklad zákona ministrem není závazný druh výkladu, a anonymizováno to, že žalobcem přednesený výrok bývalé ministryně, jednak sám hovoří o„ různých spekulacích“ a„ nejednoznačných výkladech“. Ve vztahu k námitce o ovlivnění soudcovského stavu, výroky bývalá ministryně spravedlnosti příjmení z roku rok a porušení práva anonymizováno spravedlivé projednání věci, pak má žalovaná za to, že jde čistě spekulativní tvrzení. Konečně ještě žalovaná poukázala anonymizováno recentní judikaturu Městského soudu v Praze, který ve svém rozsudku pod č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí posuzoval nárok anonymizováno náhradu škody, která měla v daném případě žalobci vzniknout v souvislosti s usnesením anonymizováno číslo navazujícími krizovými opatřeními anonymizováno. Závěrem pak ještě uvedla, že není pasivně legitimovanou organizační složkou státu.

10. Odvolací soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a § 211 o. s. ř., kdy s tímto procesním postupem účastníci souhlasili. Poté přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení ve věci předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

11. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. a nepochybil ani v právním posouzení věci, jestliže o žalobě rozhodl záporně. Odvolací soud se s jeho rozhodnutím zcela ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění proto odkazuje anonymizováno pregnantní odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. V posuzované věci není pochyb o tom, že žalobkyně se domáhá náhrady poskytované státem podle § 36 krizového zákona a jde tedy o odpovědnost státu za konkrétní činnost vůči konkrétní osobě. Jde tedy o odpovědnost státu za konkrétní činnost vůči konkrétní osobě a v důsledku toho je třeba rozlišovat mezi individuálním opatřením coby zásahem do individuálních práv a majetkové sféry jednotlivce ve prospěch celku při řešení krizové situace, jež zasluhuje odškodnění, a plošným omezením určitých práv a svobod neurčitému okruhu osob přijatým obecně závazným právním předpisem při řešení krizového stavu. Soud prvého stupně se dále správně zabýval i tím, zda zde není jiný právní důvod odpovědnosti státu k náhradě uplatněné škody spojené s výkonem veřejné moci a nepochybil, jestliže dospěl k závěru, že tomu tak není. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně jako zcela věcně správný podle § 219 o. s. ř., potvrdil, neboť nebyly naplněny tvrzené odpovědnostní předpoklady za škodu, která měla vzniknout žalobkyni. anonymizováno závěr ještě odvolací soud podotýká, že neshledal, že by došlo v postupu soudu prvého stupně k zatížení řízení vadou, anonymizováno kterou upozorňovala žalovaná i ve svém vyjádření k odvolání, neboť v této věci došlo k výraznému omezení možnosti podnikání žalobkyně, a to jen v důsledku anonymizována dvě slova, která mají povahu obecně závazného právního předpisu, který směřuje vůči předem neurčitému okruhu osob, kterému stanoví právní povinnosti, přičemž každá osoba, která se ocitne v určitém, usnesením anonymizováno, předpokládaném postavení se bude muset nastaveným pravidlům podřídit, jak správně uvedl soud prvého stupně.

12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši částka (§ 151 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) dvojnásobek režijního paušálu (vyjádření k odvolání s přípravou). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvého stupně, avšak jen za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.