15 CO 46/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jiřiny Jislové a soudkyň JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Aleny Jedličkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastopená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím a částka , k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne datum rozhodnutí , č. j. číslo jednací ,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení potvrzuje; ve zbývající části výroku I. a ve výroku II. se rozsudek mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (I.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím v tomto výroku specifikovaným, (II.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka], (III.) zamítl žalobu v požadavku na zaplacení 10% úroku z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení 0,05 % denně z [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení odpovídajícího rozdílu mezi 0,05 % denně a 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, (IV.) zamítl žalobu o zaplacení částky [částka], a (V.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce [částka].

2. Žalobkyně se domáhala přiznání částky [částka] s příslušenstvím (úrokem a úrokem z prodlení) jako dlužné úhrady ze smlouvy o úvěru, již mezi sebou uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný (dlužník) a podle které poskytl věřitel žalované dne [datum] částky [částka] a [částka], posléze pak [datum] částku [částka], [datum] částku [částka], [datum] částku [částka], [datum] částku [částka] a [datum] částku [částka]. Uvedla, že úvěr byl splatný [datum] a sjednán byl 10% úrok ročně a pro případ prodlení úrok z prodlení 0,05 % ročně a smluvní pokuta 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby především z důvodu promlčení, když podle smlouvy o úvěru měla být do 2 měsíců od jejího podpisu (tj. do [datum]) uzavřena k zajištění pohledávek žalobkyně ze smlouvy ve prospěch žalobkyně zástavní smlouva k pozemkům v k. ú. [obec] – [obec], a to pod sankcí předčasného zesplatnění úvěru v den následující po marném uplynutí této lhůty; jelikož zástavní smlouva byla uzavřena až [datum], došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum] a další částky, především pak ty, které byly čerpány po [datum], již byly poskytovány mimo režim uvedené smlouvy o úvěru. Protože došlo k promlčení jistiny, promlčeno je i příslušenství a smluvní pokuty.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru deklarovaného znění a [datum] zástavní smlouva, že (předchůdkyně) žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši a k datům, jak bylo uvedeno v žalobě, a že tento dluh žalovaná nevrátila. Soud I. stupně přesto k prokázání těchto skutečností, jakož i ke zjištění obsahu smluv, provedl dokazování listinami, a zjištění, která z nich učinil, popsal v odůvodnění rozsudku. Za částky poskytnuté podle smlouvy o úvěru považoval všechny kromě poslední ([částka] poskytnutých [datum]), neboť ta byla„ poskytnuta po sjednané splatnosti úvěru [datum]“, s tím, že je logicky vyloučeno, aby byla úvěrovaná částka poskytnuta po splatnosti úvěru. Ohledně [částka] poskytnutých žalované [datum] proto uzavřel, že se jednalo o plnění bez právního důvodu, zatímco zbývající částku [částka] považoval za dluh z úvěrové smlouvy. Mezi účastníky zásadně spornou otázku splatnosti dluhu z úvěru vyřešil tak, že nebyla-li zástavní smlouva podepsána v termínu sjednaném ve smlouvě o úvěru (do [datum]), stal se dluh z úvěru předčasně splatným ke dni [datum], avšak posléze došlo k novému ujednání stran o změně splatnosti úvěru na původně sjednaný termín [datum]; to dovodil z čl. I. zástavní smlouvy, kde je taková splatnost úvěru výslovně uvedena, s tím, že vůle stran zjevně směřovala k tomu, aby byl úvěr splacen do [datum], a ujednání o změně splatnosti bylo možno učinit jakoukoli formou, tedy i ústně nebo konkludentně. Na tomto základě pak dospěl k závěru o tom, že žalovaný dluh z úvěru není ani částečně promlčen. Důvodným shledal požadavek na sjednaný úrok z úvěru i dohodnutý úrok z prodlení a také nárok na sjednanou smluvní pokutu, to vše však s výjimkou týkající se částky [částka] poskytnuté žalované [datum]; k té přiznal žalobkyni jen zákonný úrok z prodlení od data, kdy ji měla vrátit podle výzvy věřitele, nikoli však sjednaný úrok z úvěru, sjednaný úrok z prodlení a smluvní pokutu, neboť tuto platbu považoval za plnění poskytnuté mimo rámec smlouvy o úvěru, bez právního důvodu. Obranu žalované spočívající v tvrzení o tom, že žalobkyně využila její finanční tísně k ujednání tak nevýhodných sankcí, námitku rozporu s dobrými mravy a nepřiměřené výše ohledně výše smluvní pokuty a sjednaných úroků, a především námitku promlčení, seznal neopodstatněnými. S ohledem na převážný úspěch v řízení přiznal žalobkyni plnou náhradu jeho nákladů.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž brojila proto vyhovujícím výrokům I. a II. a akcesorickému rozhodnutí o nákladech řízení (III.) s výtkou nesprávných skutkových zjištění a chybného právního posouzení věci. Především důrazně nesouhlasila se závěry soudu týkajícími se promlčení pohledávek z úvěru, poukazujíc na to, že ujednání v úvěrové smlouvě o předčasném zesplatnění úvěru, nebude-li k určitému datu uzavřena (či posléze do 3 měsíců zavkladována do KN) zástavní smlouva, je zcela konkrétní a jednoznačné, a protože ke splnění této předvídané podmínky trvání původně sjednané splatnosti úvěru nedošlo, nastala jeho splatnost ke dni [datum]. V této souvislosti poukázala na to, že obě smlouvy – smlouvu o úvěru i smlouvu zástavní – vyhotovovala a žalované předkládala k podpisu žalobkyně, bylo proto plně v její moci, aby svá práva řádně střežila a uplatňovala. Zdůraznila, že deklarace v čl. I. zástavní smlouvy není vyjádřením vůle stran k novému ujednání o termínu splatnosti úvěru, ale pouze běžnou specifikací smlouvy o úvěru s vylíčením základních ujednání, která v ní byla obsažena, což je zřejmé i z toho, že celý tento odstavec je formulován v minulém čase. Žádná nová dohoda o jiné splatnosti dluhu z úvěru – poté, co nastala jeho předčasná splatnost k [datum] – uzavřena nebyla ani v zástavní smlouvě (žádný takový projev vůle stran v ní obsažen není) ani jindy a jinak. Závěr soudu I. stupně o dohodě na novém termínu splatnosti tak nemá oporu v provedeném dokazování a je nesprávný. Nárok na vrácení dluhu se promlčuje v obecné tříleté lhůtě, která počíná běžet dnem následujícím poté, co mohl dlužník uplatnit nárok poprvé, tj. od [datum]. Tak byly k [datum] promlčeny částky poskytnuté žalované [datum] (celkem [částka]), a posléze ve tříleté lhůtě počítané ode dne následujícího od poskytnutí částek dílčí plnění ze [datum] v částce [částka], ze [datum] v částce [částka], z [datum] v částce [částka] a ze [datum] v částce [částka], neboť žaloba byla podána až [datum]. Podle konstantní judikatury, je-li promlčena jistina dluhu, účinky promlčení se vztahují i na příslušenství a zajišťovací instituty (smluvní pokuta). Pokud jde o částku [částka] poskytnutou [datum], žalobkyně neprokázala nic ohledně právního důvodu jejího poskytnutí, takže i tento nárok je třeba považovat za nedůvodný. Kromě této zásadní námitky odvolatelka zopakovala, že samotnou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou a rozpornou s dobrými mravy minimálně v části týkající se ujednání o smluvených úrocích z prodlení a smluvní pokutě, jejíž výši by proto měl soud – kdyby nepřijal argumentaci ohledně nedůvodnosti nároku na jistinu – moderovat. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním napadených výrocích změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované označila její argumenty za nepravdivé, zavádějící, obstrukční a v průběhu řízení již vyvrácené. Zdůraznila, že podmínka pro dřívější splatnost úvěru uvedená v čl. 4 Smlouvy o úvěru nenastala, když zástavní právo k nemovitostem bylo zapsáno do katastru nemovitostí [datum], smluvní strany dne [datum] před notářem v zástavní smlouvě prohlásily, že úvěr je dle smlouvy splatný [datum] a zápis zástavního práva do KN potvrdila před soudem i žalovaná; doplnila, že i kdyby podmínka pro dřívější splatnost úvěru nastala, byla jeho splatnost změněna prohlášením stran v zástavní smlouvě na [datum]. V této souvislosti poukázala na vyjádření jediného člena statutárního orgánu žalované v letech 2015 – 2020, [jméno] [příjmení], který soudu sdělil, že žalovaná po celou dobu vykládala smlouvu o úvěru tak, že splatnost úvěru poskytnutého podle smlouvy je [datum] a úvěr se nikdy nestal předčasně splatným. Namítla také, že žalovaná v souladu se zásadou nemo turpitudinem suam allegare potest není oprávněna namítat případnou dřívější splatnost úvěru. Připomněla též, že v souladu s § 564 o. z., bylo možno uzavřít dodatek ke smlouvě (splatnost úvěru) jakoukoli, nikoli jen písemnou formou. K námitkám nepřiměřenosti ujednání o úrocích z prodlení a smluvní pokutě odkázala na svou procesní argumentaci s tím, že smlouvy uzavírala žalovaná jako podnikatelský subjekt a činila tak svobodně. Navrhla proto zamítnutí odvolání žalované a potvrzení napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalované je v podstatné části důvodné.

8. Soud I. stupně se věci věnoval pečlivě a provedl dokazování v potřebném rozsahu, precizně, konkrétně a srozumitelně popsal úvahy, které jej vedly k vydání napadeného rozhodnutí, a odvolací soud se s nimi namnoze ztotožňuje - s výjimkou těch, které se týkaly otázky promlčení a kvalifikace plnění poskytnutého žalované [datum], jak bude dále vysvětleno.

9. Pokud jde o částku [částka], která byla předchůdcem žalobkyně poskytnuta žalované [datum], soud I. stupně chybně kvalifikoval tuto platbu jako plnění bez právního důvodu, ačkoli mezi stranami nebylo sporu o tom, že tuto částku poskytl předchůdce žalobkyně žalované jako úvěr, neboť byla poskytnuta jako dočasná finanční výpomoc s tím, že bude vrácena - jakoby v návaznosti na smlouvu o úvěru z [datum]. Soud I. stupně správně konstatoval, že se nemohlo jednat o plnění podle této smlouvy, protože závazek k vrácení úvěrovaných prostředků (byť odvolací soud považuje za datum splatnosti jiný den než soud I. stupně) již byl splatný, bylo proto logicky vyloučeno, aby šlo o závazek podle téže smlouvy, když peněžní prostředky byly poskytnuty úvěrujícím úvěrovanému po splatnosti úvěru. To však neznamená, že se muselo jednat o plnění bez právního důvodu. Jestliže vůle stran směřovala k témuž cíli jako jejich vůle při uzavírání smlouvy o úvěru – předchůdce žalobkyně žalované dočasně poskytl peněžní prostředky a ta je přijímala s tím, že je vrátí (nikdo nic jiného netvrdil, tím spíše neprokazoval), jednalo se o samostatně uzavřenou smlouvu, přičemž zákon pro smlouvu o úvěru (ani pro smlouvu o zápůjčce) žádnou zvláštní formu nepředepisuje, takže mohla být uzavřena jakoukoli formou, v projednávané věci tedy k tomu došlo konkludentně, když žalovaná požádala o peníze a předchůdce žalobkyně jí je poskytl, přičemž nikdo netvrdí (tím spíše neprokazuje), že mělo jít o jiný důvod k plnění než jako doposud - tedy o úvěrované prostředky. S ohledem na poskytnutí částky [datum] a podání žaloby [datum] je zřejmé, že závazek k vrácení této částky promlčen být nemohl, jak správně uzavřel soud I. stupně, který posléze nepochybil ani při rozhodování o příslušenství této částky a o požadavku na úhradu smluvní pokuty za prodlení s její úhradou. Úvahy k tomu se vážící správně vyložil v odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 36), neboť na částku poskytnutou mimo rámec smlouvy o úvěru se žádná ujednání o úroku ani o smluvní pokutě, obsažená ve smlouvě o úvěru, vztahovat nemohla. Správně proto přiznal jen zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byla žalovaná k vrácení této částky vyzvána. V tomto rozsahu proto odvolací soud vyhovující výrok I. jako rozhodnutí věcně správné potvrdil.

10. Zcela jiné právní hodnocení však zaujal, pokud jde o námitku promlčení, již vznesla žalovaná, a kterou soud I. stupně neshledal důvodnou, byť správně konstatoval v odůvodnění rozsudku, že splněním podmínky předvídané ve smlouvě o úvěru – neuzavřením zástavní smlouvy do dvou měsíců od podpisu smlouvy o úvěru – nastala předčasná splatnost úvěru (povinnost vrátit úvěrované prostředky) následujícího dne, tedy [datum]. Jeho následné úvahy o tom, že strany si posléze mohly jakoukoli formou sjednat změnu splatnosti úvěru na původní datum [datum], jsou v obecné rovině správné, aplikováno na projednávanou věc jsou však nepřípadnou spekulací, neboť to, že k takovému ujednání došlo, v konkrétních rysech (kdy, kdo se s kým takto měl dohodnout) nebylo ani tvrzeno, natož dokazováno, a změnu splatnosti úvěru ze dne [datum] na jiné datum za prokázanou mít nelze. Soud I. stupně tyto své úvahy založil zejména na interpretaci čl. I. zástavní smlouvy, kde„ je uvedena splatnost úvěru [datum]“, s tím, že„ vůle obou stran zcela zjevně byla, aby úvěr byl splacen až do [datum]“. Tento jeho závěr však ze zástavní smlouvy rozhodně nevyplývá: článek I. zástavní smlouvy vysvětluje důvod jejího uzavření odkazem na úvěrovou smlouvu, splnění závazku, z níž měla zástava zajišťovat, a popisem základních smluvních ujednání, které smlouva obsahovala. K popisu toho, co bylo v úvěrové smlouvě v základních rysech ujednáno, používá minulého času a přívlastkových vět vedlejších („ Zástavní věřitel uzavřel dne [datum] se zástavcem smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zástavní věřitel zavázal poskytnout zástavci peněžní prostředky do výše [částka] a zástavce se zavázal vrátit poskytnuté prostředky do [datum] s úrokem z úvěru ve výši 10 % p.a. a v případě prodlení s vrácením úvěru se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné jistiny úvěru denně z dlužné částky a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru denně z dlužné částky.“) Další ujednání úvěrové smlouvy - o možnosti předčasného zesplatnění úvěru - v zástavní smlouvě však zmíněno není, a protože v mezidobí před jejím uzavřením již předčasná splatnost úvěru nastala, vůli stran„ vrátit“ splatnost úvěru na původně ujednané datum [datum] z výše citovaného vyjádření rozhodně dovodit nelze: takovou vůli čl. I zástavní smlouvy nevyjadřuje, říká jen, na čem se strany dohodly původně - avšak od té doby nastala změna. Vůle změnit splatnost závazku dlužníka z úvěru není vyjádřena v zástavní smlouvě, ani nebyla zachycena v žádném jiném dokumentu, a mělo-li dojít ke změně ujednání jinou než písemnou formou, žalobce k tomu neposkytl žádná konkrétní skutková tvrzení, natož důkazy. I vyjádření [jméno] [příjmení] je z tohoto pohledu neurčité, pokud sdělil, že„ smluvní strany smlouvu vykládaly po celou dobu tak, že splatnost úvěru poskytnutého dle smlouvy nastane [datum] a že se úvěr ani jeho část nikdy nestal předčasně splatným“; pokud totiž smluvní strany smlouvy o úvěru ujednaly konkrétní právní následek, který měl nastat, nebude-li zástavní smlouva uzavřena do dvou měsíců od podpisu smlouvy o úvěru, nemohly takový následek, který bez dalšího nastal při splnění dohodnutého předpokladu, vyvrátit„ výkladem“, který je zjevně v rozporu s výslovným, jasným a konkrétním ujednáním smlouvy.

11. Z výše vysvětleného tedy vyplývá, že splatnost částek poskytnutých podle smlouvy o úvěru ([částka] a [částka], které žalovaná obdržela podle smlouvy o úvěru [datum]) nastala [datum], a nárok na jejich vymáhání se promlčel v obecné tříleté promlčecí době, tj. ke dni [datum]. Při podání žaloby dne [datum] byl tedy promlčen, a s ním i nárok na jeho příslušenství a sjednanou smluvní pokutu.

12. Protože splatnost závazku z úvěru nastala, jak bylo mezi stranami ujednáno, dnem [datum], další částky poskytnuté po tomto datu již nemohly být poskytnuty podle smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Nikdo však netvrdil, tím spíše neprokazoval, že by byly poskytnuty v jiném úmyslu, než v rámci vůle věřitele poskytnout a vůle žalované přijmout úvěr, je proto nutno je považovat za plnění podle úvěrové smlouvy, která však byla uzavřena vždy samostatně konkludentním způsobem (žádostí o dočasné poskytnutí prostředků a jejich poskytnutím). Splatnost závazků z těchto jednotlivě uzavíraných smluv pak nijak konkrétně ujednána nebyla (nikdo to netvrdil, tím spíše neprokazoval), když ujednání„ rámcové“ smlouvě o úvěru na ně vztáhnout nelze, jak bylo prve vyloženo; pak platí zákonná úprava, podle níž úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté prostředky do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 o. z.) O vrácení prostředků mohl předchůdce žalobkyně požádat nejdříve den poté, co je poskytl, žalovaná pak měla měsíc na jejich vrácení, a nárok na ně se pak promlčuje v tříleté době podle dat poskytnutí částek (o nichž nebylo sporu), tj. k [datum] částka [částka] ze dne [datum], k [datum] částka [částka] ze dne [datum], [datum] částka [částka] ze dne [datum] a [datum] částka [částka] poskytnutá dne [datum]. Nároky na vrácení všech těchto částek tak byly rovněž promlčeny před podáním žaloby, a důvodnými tak nejsou požadavky na jejich vrácení, stejně jako požadavky na přiznání úroku, úroku z prodlení a smluvních pokut za prodlení s jejich úhradou.

13. Argumentace žalobkyně, s níž oponovala odvolání, je nepřípadná. Skutečnost, že zástavní právo k nemovitostem podle zástavní smlouvy bylo zapsáno do katastru nemovitostí, což potvrdila před soudem i žalovaná, je s ohledem na výše vysvětlené irelevantní; trvání původně sjednané splatnosti úvěru do [datum] bylo totiž smluvně vázáno na uzavření zástavní smlouvy do [datum], a k tomu nedošlo. Byla-li zástavní smlouva uzavřena (a do katastru vložena) později, na již nastalém ujednaném následku – předčasném zesplatnění úvěru – to ničeho změnit nemohlo. Není také pravdou, že by„ smluvní strany dne [datum] před notářem v zástavní smlouvě prohlásily, že úvěr je dle smlouvy splatný [datum]“, neboť strany v rámci čl. I. zástavní smlouvy prohlásily toliko, že úvěr byl k [datum] splatným podle původního ujednání ve smlouvě z [datum]. Ke změně, k níž v mezidobí došlo ohledně splatnosti úvěru, se v zástavní smlouvě strany nevyjádřily, ani v ní neuvedly nic, z čeho by bylo možno usuzovat, že se nově dohodly na tom, že dluh z úvěru bude nadále splatným až k [datum]. Argument, že i kdyby podmínka pro dřívější splatnost úvěru nastala, byla jeho splatnost změněna prohlášením stran v zástavní smlouvě na [datum], rovněž nemůže obstát, jak bylo již shora vysvětleno, neboť zástavní smlouva takový projev vůle stran neobsahuje. Namítá-li žalobkyně, že obrana žalované by neměla být vyslyšena, protože její jednání bylo nepoctivé, je nutno připomenout, že promlčení plnění z dluhu je zákonem předpokládaný následek plynutí času, v němž dlužník nesplnil povinnost k úhradě dluhu a věřitel opomenul své právo na plnění včas uplatnit; nesplnění dluhu tedy není samo o sobě důvodem, proč by neměla být námitka promlčení akceptována.

14. Na základě výše vyložených úvah odvolací soud změnil vyhovující výrok I. ve zbývající části – tj. nad rámec potvrzeného rozhodnutí o [částka] s příslušenstvím – a vyhovující výrok II. napadeného rozsudku tak, že se v tomto rozsahu žaloba zamítá.

15. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř., bylo pak rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů; s ohledem na převážný procesní úspěch žalované, která neuspěla jen v nepatrné části svého procesního stanoviska, jí byla podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů právního zastoupení při odměně za úkon právní služby [částka] (z pcta [částka]), ke každému, z nichž náleží paušální náhrada hotových výdajů [částka] a částka odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad, a kromě toho ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání. V řízení před soudem I. stupně učinil zástupce žalované pět úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, replika k vyjádření žalobkyně, účast při jednáních [datum] a [datum]; posléze pak tři úkony – sepis odvolání proti rozsudku, odvolání proti rozhodnutí o procesním nástupnictví (odměna ve výši 50 %) a účast při odvolacím jednání. Odměna za tyto úkony spolu s osmi režijními paušály, 21% DPH a částkou [částka] zaplacenou jako soudní poplatek z odvolání činí celkem [částka]. Chybně vyčíslenou částku nákladů řízení, jak byla uvedena ve vyhlášeném rozsudku, odvolací soud opravuje v rámci písemného vyhotovení rozsudku postupem podle § 164 o. s. ř., na správnou (po opravě výpočtu) [částka]. Procesně neúspěšná žalobkyně je povinna tuto náhradu nákladů řízení uhradit žalované v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.) na platební místo určené § 149 odst. 1 o. s. ř.