15 CO 59/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jiřiny Jislové a soudců JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Aleny Jedličkové ve věci žalobce: ; jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa proti; žalované: ; Česká republika - stát. instituce, IČO ulice a číslo, PSČ obec a číslo o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (I) a ve výroku o nákladech řízení (III) potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno jméno.

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částka s příslušenstvím ve výroku uvedeným do tří dnů od právní moci rozsudku, co do částky částka s příslušenstvím žalobu zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši částka k rukám jeho právního zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Výše uvedeným způsobem rozhodl o žalobě založené na tvrzení, že se jedná o náhradu nemajetkové újmy podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. spisová značka číslo, když řízení před finančním arbitrem, které trvalo 17 měsíců, bylo zahájeno na návrh žalobce dne datum a bylo skončeno dne datum. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti právnická osoba, bylo určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení, včetně příslušenství (úroku z prodlení). Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno dne datum rozhodnutí vydáním nálezu č. j. spisová značka číslo, kterým finanční arbitr přiznal žalobci část nároku. Proti nálezu podal žalobce i instituce námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl dne datum rozhodnutí pod č. j. spisová značka číslo. Rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu není dle žalobce přiměřená a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu s tím, že závěr o nepřiměřenosti doby trvání předmětného řízení je v souladu s rozhodovací praxí obecných soudů, které ve skutkově i právně obdobných případech posoudily jako nepřiměřenou délku řízení čítající 14 měsíců a 7 dnů či 22 měsíců. Odkázal přitom na řízení vedená např. pod sp. zn. spisová značka a spisová značka. Závěrem poukázal i na to, že i řízení o námitkách zatížil finanční arbitr nesprávným úředním postupem, když nedodržel zákonnou lhůtu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách podle § 16 zák. č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatněný žalobou ani zčásti neuznává.

4. Soud prvého stupně na podkladě provedeného dokazování, když vycházel ze skutkových zjištění učiněných dílem ze shodných tvrzení účastníků, dílem z provedených listinných důkazů, zejména řízení před finančním arbitrem, které podrobně uvedl ve svém rozhodnutí, jakož i odkazem na příslušející ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Akcentoval, že mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že řízení před finančním arbitrem, které bylo zahájeno dne datum rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka číslo trvalo do datum rozhodnutí, kde bylo vydáno rozhodnutí o námitkách, a jaký byl průběh řízení před finančním arbitrem. Mezi stranami zůstalo sporné, zda se jednalo o nepřiměřenou délku řízení a zda omluva (respektive samotné konstatování nesprávného úředního postupu) je postačující formou zadostiučinění či nikoliv. Po takto provedeném dokazování dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva na projednání věci v přiměřené době, neboť řízení trvalo celkem 17 měsíců (řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dne datum a skončeno dne datum vydáním rozhodnutí o námitkách). Zákonná lhůta k rozhodnutí počala finančnímu arbitrovi běžet dne datum, neboť dne datum bylo finančním arbitrovi doručeno vyjádření instituce a byla mu předložena dokumentace vztahující se k předmětu sporu (dne datum byly finančnímu arbitrovi doručeny doplňující podklady k vyjádření ze dne datum). Z toho soud prvého stupně uzavřel, že dne datum měl finanční arbitr k dispozici úplnou dokumentaci ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu, tj. například dle rozhodnutí ze datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka. Za této situace dospěl k závěru, že v projednávaném případě není – zejména vzhledem k celkové délce řízení, k významu předmětu řízení pro žalobce, dlouhé nečinnosti finančního arbitra, jakož i s přihlédnutím ke srovnatelným rozhodnutím v obdobných věcech – dostačující samotné konstatování porušení práva. Soud prvého stupně proto vycházel při stanovení výše nemajetkové újmy ze stanoviska Nejvyššího soudu a skutečností vyplývajících z provedených důkazů při hodnocení okolností případu ve smyslu § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. Ohledně výše odškodnění vycházel z rozpětí uvedeného ze stanoviska, tedy z rozpětí 15 000- částka za rok soudního řízení a při stanovení výše nemajetkové újmy zohlednil i to, že každé řízení nějakou dobu trvá a za prvé 2 roky je proto podle stanoviska Nejvyššího soudu sazba poloviční.

5. Při svém rozhodnutí přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a délku řízení před finančním arbitrem, která činila 17 měsíců, hodnotil jako nepřiměřenou, nikoliv však extrémně. Základní výši odškodnění proto určil nad dolní hranici ustálenou judikaturou, tedy za prvé 2 roky řízení po částka, to je částka za 1 měsíc řízení. Základní výše odškodnění tak činí částka (tj. částka x 17 měsíců). Skutečnost, že by se v daném případě jednalo o věc po skutkové či právní stránce složitou, která by mohla eventuélně odůvodňovat nárůst délky řízení, soud nezjistil a k úpravě základní částky odškodnění tak nepřistoupil. Dále se zabýval skutečností, a to postupem orgánů veřejné moci. Poukázal na to, že v daném případě došlo v řízení před finančním arbitrem k časové prodlevě (trvající od datum respektive datum) tj. od data následujícího po uplynutí základní třicetidenní lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do datum) tj. do dne předcházejícího vydání rozhodnutí o námitkách, kdy byl finanční arbitr v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách proti nálezu ze dne datum nečinný. Žalobce podal námitky proti nálezu finančního arbitra dne datum a instituce dne datum O námitkách rozhodl finanční arbitr až dne datum. Finanční arbitr je povinen podle zákona o finančním arbitrovi rozhodnout o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech nejdéle do 60 dnů a nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit. V daném případě finanční arbitr nevydal rozhodnutí o námitkách v zákonem stanovené lhůtě, ani ve lhůtě prodloužené (možnosti prodloužení lhůty arbitr nevyužil) a byl po dobu šesti měsíců nečinný. Soud přihlédl k právě zmíněné dlouhé nečinnosti finančního arbitra a za postup orgánu veřejné moci upravil základní částku odškodnění tak, že ji zvýšil o 10 %. Soud dále musel zvážit, zda poškozený sám nepřispěl (či přímo nezavinil) průtahy v řízení, a to svou neaktivitou či naopak aktivitou, avšak obstrukčního rázu. Dokazováním bylo zjištěno, že se žalobce o spor aktivně staral a na výzvy finančního arbitra reagoval ve stanovených (či prodloužených) lhůtách. Soud tudíž uzavřel, že se žalobce nedopustil žádného obstrukčního jednání, kterým by zapříčinil prodloužení řízení. Soud proto nepřistoupil k procentní úpravě základní částky odškodnění.

6. Dalším kritériem, kterým se soud prvého stupně zabýval, byl význam předmětu řízení pro poškozené, které v sobě zahrnuje skutečnost, o jaký druh řízení se jedná, respektive o jaká práva a povinnosti se řízení vede. Žalobce se v řízení vedeném před finančním arbitrem domáhal bezdůvodného obohacení a příslušenství z důvodu neplatnosti smlouvy o životním pojištění; význam řízení pro žalobce tedy nebyl zanedbatelný, důvod k navýšení základní částky odškodnění však soud neshledal. Shrnul, že zvýšil základní částku odškodnění o 10 % za postup orgánu veřejné moci a důvody k dalším modifikacím neshledal. Proto žalobci přiznal výše uvedenou částku, když ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, jímž se domáhala toho, aby ve vyhovujícím výroku byl rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá a požádala současně o náhradu nákladů řízení. V odvolání zdůraznila, že nesouhlasí se závěry soudu prvého stupně a s jeho posouzením nepřiměřenosti délky řízení před finančním arbitrem, neboť má za to, že délku řízení před finančním arbitrem, které trvalo 17 měsíců, není možno považovat za nepřiměřeně dlouhou. V této souvislosti, stejně tak jak učiněnila před soudem prvého stupně, poukázala zejména na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, jakož i na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací. Závěrem pak akcentovala i to, že nesouhlasí s tím, že by nebyla posuzovaná věc po skutkové či právní stránce složitou, poukázala opět na zmiňovaný nález Ústavního soudu, jakož i rozhodnutí Městského soudu v Praze a akcentovala, že posuzování platnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění v řízení před finančním arbitrem se jedná o spor velmi hmotně právně složitý, když řízení u finančního arbitra podléhá zásadě vyšetřovací. Závěrem ještě poukázala na to, že je třeba přihlédnout i k tomu, že nelze těžit ze zahlcení finančního arbitra stovkami obdobných návrhů, kde jsou posuzovány otázky platnosti kapitálových životních pojištění s přihlédnutím ke každému individuálnímu případu na úkor odpovědnosti.

8. Žalobce ve svém písemném vyjádření vyvracel vývody odvolání žalované a zdůraznil, že nelze pouze mechanicky bez dalšího konstatovat, že 24 měsíců je přiměřená délka řízení před finančním arbitrem, jak tvrdí žalovaná v odvolání, ale je nutné vycházet z konkrétních okolností každého jednotlivého případu, což soud prvého stupně v rámci svého rozhodnutí správně učinil. Za paradoxní považuje pak skutečnost, že žalovaná v odvolání opětovně argumentuje skutkovou složitostí věci, ačkoliv sám finanční arbitr tuto složitost v řízeních nekonstatoval. Žalobce má za to, že jde čistě o účelové tvrzení žalované, které nevyplývá z provedených důkazů a je tvrzeno ve zcela obecné rovině. Pokud žalovaná namítala i nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení, pak uvedl, že toto tvrzení žalované je zcela irelevantní a žalobce má za to, že soud se s touto problematikou v rámci rozsudku vypořádal naprosto bezchybně.

9. Odvolací soud k odvolání žalované přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

10. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. a nepochybil ani v právním posouzení věci odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění proto odkazuje na pregnantní odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, byť připouští, že se tak odchyluje od ustálené judikatury Městského soudu v Praze. Nicméně nelze přehlédnout, že i Městský soud v Praze v mezidobí došel k dalším rozhodnutím, a to pod zp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, spisová značka ze dne datum rozhodnutí. V těchto věcech odvolací soud neposuzoval předmětné řízení před finančním arbitrem tak, jak to učinil Městský soud v Praze v předchozích rozhodnutích a přiklonil se ke způsobu, jakým přiměřenost délky řízení před finančním arbitrem hodnotil Městský soud v Praze v rozsudcích ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka.

11. Odvolací soud tak právní závěr soudu prvého stupně, že žalobci přísluší podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb., odškodnění za imateriální újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení považuje za zcela správné, a proto jej podle § 219 o. s. ř., potvrdil.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a odvolací soud úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů této fáze řízení. A to za za 2 úkony právní služby po částka podle § 3 vyhl. č. 177/1991 Sb., dvojnásobku režijního paušálu částka podle § 13 odst. 3, téže vyhlášky, včetně 21 % DPH. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.