16 A 82/2019

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: N. A., nar. dne, státní příslušnost Afghánistán t. č. ZZC Balková, Tis u Blatna zast. JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem, sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, inspektorát cizinecké policie na ML Praha - Ruzyně, sídlem Aviatická 1050/16, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2019 č.j. KRPA-405081-16/ČJ-2019- 000022-MIG takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi, se přiznává odměna ve výši 8.228,- Kč, která mu bude proplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců rozhodnuto o jeho zajištění na dobu 90 dnů ode dne omezení osobní svobody za účelem správního vyhoštění do Afghánistánu.

2. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný nesprávně zvážil realizovatelnost účelu zajištění, zejména pokud žalobce uvedl, že zemi z Afghánistánu utekl před válkou. Žalovaný měl povinnost se zabývat možnými překážkami správního vyhoštění, předání nebo vycestování žalobce, a nikoli vycházet z nekonkrétního závazného stanoviska ministerstva vnitra, aniž by se vypořádal s tvrzením žalobce o válečné situaci v Afghánistánu.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

4. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta s. ř. s. při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

5. Podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců „[p]olicie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec závažným způsobem porušil povinnost uloženou mu rozhodnutím o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.“ 6. Podle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[v]ycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště“.

7. Podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců „[z]a vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky“.

8. Důvod zajištění jako takový žalobce nesporoval, ostatně je dán skutečností, že žalobce do České republiky bez oprávnění k pobytu a dokladu totožnosti a výslovně uvedl, že hodlá vycestovat do Německa, které je jeho cílovou zemí.

9. Žalovaný sice v odůvodnění konstatoval obecně, že vycestování žalobce je možné, neboť se na něj nevztahují důvody znemožňující vycestování dle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, avšak dále uvedl, že žalobce neuvedl zásadní skutečnosti, které by bránily realizaci vyhoštění. Zároveň odkázal na stanovisko odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR, č. ZS50843. S obsahem stanoviska byl žalobce seznámen. Pokud byl žalobce seznámen s obsahem závazného stanoviska a žalovaný na něj odkázal, lze mít za to, že stanovisko je součástí odůvodnění rozhodnutí žalovaného.

10. Ministerstvo vnitra ČR ve stanovisku dle § 120a zákona o pobytu cizinců se se zabývalo obecně bezpečnostní situací a dodržováním lidských práv v Afghánistánu proto, že žalobce žádné konkrétní nebezpečí (tím méně ve smyslu čl. 3 Evropské úmluvy) neuvedl, pouze využil obecně zhoršené bezpečnostní situace v zemi za účelem ekonomické migrace do Evropy. Z obsahu závazného stanoviska je přitom zřejmé, že Ministerstvo vnitra vycházelo z relevantních podkladů a své závěry v potřebném rozsahu zdůvodnilo.

11. V řízení o zajištění žalobce uvedl, že „původně“ utíkal před válkou, v současné době z důvodu lepšího života v Evropě. Z Afghánistánu vycestoval v roce 2015 do Íránu, kde byl 3,5 roku. Poté vycestoval přes Turecko, Řecko, Srbsko, odkud byl 2x vrácen do Řecka.

12. Namítá-li nyní žalobce, že se žalovaný nevypořádal s konkrétním tvrzením žalobce o válečné situaci v Afghánistánu, kterou v žalobě nijak nespecifikuje, namítá tak v rozporu s jeho tvrzením ve správním řízení. Žalobce ve správním řízení neuvedl žádné konkrétní okolnosti mu hrozícího nebezpečí v zemi původu, pouze obecně konstatoval, že Afghánistán opustil z důvodu bezpečnostní situace, k čemuž se žalovaný, resp. Ministerstvo vnitra v závazném stanovisku vyjádřilo.

13. Žalobní bod je v rozporu s obsahem správního spisu. Správní orgán není povinen, resp. ani schopen, se vypořádat s námitkou cizince, kterou neuvedl ve správním řízení. Absenci tvrzení cizince odpovídá absence tomu odpovídajícího odůvodnění rozhodnutí správního orgánu. K obecné situaci v Afghánistánu a tomu odpovídající povinnosti cizince osvědčit existenci překážek realizace vyhoštění lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 293/2019 – 26, bod 11.

14. Správní orgán zvážil realizovatelnost účelu zajištění ve smyslu absence vážné újmy dle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, a proto soud neshledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

15. Výrok o náhradě nákladů v řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly.

16. Ustanovený advokát žalobce, jemuž v souladu s § 35 odst. 9 větou prvou s. ř. s. platí odměnu za zastupování stát, provedl ve věci 2 úkony právní služby, kterými jsou převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem [§ 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu] a písemné podání [doplnění blanketní žaloby]. Za jeden úkon právní služby mu náleží mimosmluvní odměna ve výši 3.100,- Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300,- Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Za 2 úkony právní služby tak ustanovenému zástupci náleží 6800,- Kč, přičemž vzhledem k tomu, že ustanovený zástupce je plátcem DPH, se tato částka zvyšuje o částku odpovídající DPH. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 17. 1. 2020 Mgr. Kamil Tojner, v.r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje: