16 Ad 1/2026

Rubrum

č. j. 16 Ad 1/2026 -42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: P. T., bytem XX, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 11. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované č. j. X, ze dne 7. 8. 2025, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o invalidní důchod a které bylo potvrzeno. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 2 16 Ad 1/2026 2. V žalobě namítl neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu. Byla diagnostikována onemocnění monoeuropatie dolní končetiny, atrofie obou optických nervů, retinální angiopatie, lymeská nemoc. Dle žalobce jde o chronické a dlouhodobé diagnózy, přesto bylo konstatováno, že nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Posudek se nevypořádal s dlouhodobostí a trvalostí potíží. Nebyly dostatečně hodnoceny funkční dopady postižení – omezená schopnost chůze, zrakové potíže, dopad na pracovní schopnost. Nebyl zdůvodněn závěr, že se jedná postižení v režimu dočasné pracovní neschopnosti. Nebylo zmíněno, kdy má nastat případné zlepšení a z čeho takový předpoklad plyne. Žalovaný nekriticky převzal posudkové závěry, nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav.

3. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti.

4. Dle posudku o invaliditě ze dne 24. 6. 2025 žalobce nebyl shledán invalidní.

5. Dne 7. 8. 2025 proto vydala žalovaná rozhodnutí, kterým žádost žalobce o invalidní důchod zamítla.

6. Posudek o invaliditě z námitkového řízení ze dne 24. 10. 2025 potvrdil závěr, že žalobce není invalidní.

7. Napadeným rozhodnutím ze dne 10. 11. 2025 žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod.

8. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

9. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále též „ZDP“) pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

10. Podle § 39 odst. 2 ZDP jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

11. Podle § 39 odst. 3 ZDP pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

12. Podle § 39 odst. 4 ZDP při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

13. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 3 16 Ad 1/2026 soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

14. Za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce si soud vyžádal u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze odborný lékařský posudek. Posudková komise v posudku ze dne 6. 5. 2026 shledala, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní, přičemž šlo o invaliditu prvního stupně.

15. V daném případě posudková komise zasedající v řádném složení za přítomnosti odborné lékařky z oboru neurologie jednoznačně vymezila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce.

16. V diagnostickém souhrnu komise zmínila tato zdravotní postižení žalobce – senzitivně motorické víceložiskové poškození nervů dolních končetin s dominujícím postižením peroneálního nervu vpravo, trvá těžké axonální poškození, etiologie v. s. neuroborelióza s podílem toxonutritivním. Oboustranná atrofie zrakových nervů s lehkým snížením zrakové ostrosti obou očí, stav po neuroborelióze v. s., průkaz intrathekální syntézy protilátek proti boreliím v mozkomíšním moku, stav po nitrožilní terapii ceftriaxonem 2/2025. Syndrom závislosti na alkoholu v anamnéze, stav po epileptickém záchvatu a deliriu tremens v rámci abstinenčního syndromu z odnětí alkoholu 10/2024.

17. Komise uvedla, že žalobce byl posuzován jako mechanik, elektronik a pro práci v pohostinství. Dne 24. 6. 2025 byl posouzen s tím, že se o invaliditu nejedná, přičemž tento závěr byl potvrzen i v námitkovém řízení.

18. Od léta 2024 začal mít potíže s citlivostí nohou, a poté i oslabení nohou, nejvíce oslabena dorsální flexe pravé nohy. Elektromyografické vyšetření v 1/2025 prokázalo demyelinizační axonální senzitivně motorické poškození nervů dolních končetin s maximálním postižením peroneálního nervu vpravo. Příčina poškození nervů nebyla jednoznačně objasněna. Magnetická rezonance mozku, krční a bederní páteře nezjistila postižení vysvětlující zjištěné postižení nervů dolních končetin. Na základě vyšetření mozkomíšního moku s průkazem pozitivních protilátek proti boreliím byla příčinou patrně neuroborelióza s podílem toxonutritivním (v anamnéze abusus alkoholu s abstinencí od 10/2024). Kromě poškození nervů dolních končetin zjištěno i poškození obou zrakových nervů projevující se mírným snížením zrakové ostrosti obou očí (visu 0,4 oboustranně) bez možnosti korekce zraku, postižení trvalé.

19. Neuroborelióza přeléčená antibiotiky, dlouhodobě rehabilitoval. Na opakovaně provedených elektromyografických vyšetřeních od 1/2025 opakovaně popisováno senzitivně motorické víceložiskové poškození nervů dolních končetin s dominujícím postižením peroneálního nervu vpravo, kde těžké axonální postižení. Při posledním elektromyografickém vyšetření z 3/2026 nález zlepšen. Objektivně zjišťováno dlouhodobě oslabení svalové síly obou dolních končetin akrálně, a to těžké oslabení dorzální flexe pravé nohy, lehčí oslabení dorsální flexe levé nohy, mírnější oslabení plantární flexe obou nohou, Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 4 16 Ad 1/2026 porucha vibračního čití na obou dolních končetinách a ponožkovitě snížená citlivost dolních končetin. Pro oslabený pohyb nohama nahoru a dolů, více v pravé, na kterou se nemohl spolehnout, přepadávala mu dolů, chodil s pomocí francouzské hole. Od 2/205 po přeléčení boreliózy uvedl, že se stav stabilizoval, ale zlepšení funkce nohou nepociťoval.

20. Při jednání zjištěno těžké oslabení dorzální flexe pravé nohy, středně těžké oslabení plantární flexe, vlevo oslabení dorsální i plantární flexe středně těžké. Pohybocit, polohocit byl narušen, více vpravo. Na špičky a paty vpravo se nepostavil, vlevo oslabeně. Chodil s oporou francouzské hole. Chůze akrálně paretická, více vpravo, patrné držení obou nohou se stáčením dovnitř. Na horních i dolních končetinách měl výrazný výsev lupénky, částečný výsev i ve vlasové části a na trupu.

21. Komise konstatovala, že se u žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí jednalo o dlouhodobě nepříznivý ustálený zdravotní stav, jehož hlavní příčinou bylo zdravotní postižení senzitivně motorická polyneuropatie s dominujícím postižením peroneálního nervu vpravo. Rozhodným zdravotním postižením z hlediska invalidity bylo postižení dle kapitoly VI, položky 9b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 40 % (procentní rozmezí 20 – 40 %). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla měněna dle § 3 téže vyhlášky.

22. Komise dále uvedla, že oproti posouzení žalobce v první instanci i v námitkovém řízení shledala ke dni 10. 11. 2025 u žalobce dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a to postižení nervů dolních končetin, více vpravo, kdy bylo z neurologických kontrol zřejmé, že u žalobce šlo o dlouhodobé chronické postižení nervů dolních končetin, více vpravo, jehož délka trvání nesporně přesáhne jeden rok a postižení bude patrně trvalé s tím, že dílčí zlepšení stavu nelze vyloučit.

23. Šlo o postižení uvedené v položce 9b) kapitoly VI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. postižení periferních nervů, neuropatie, středně těžké postižení pro zjištěnou závažnou poruchu pohyblivosti pravé nohy a mírnější poruchu pohyblivosti levé nohy, současně přítomnou ponožkovitou poruchu citlivosti dolních končetin, poruchu vibračního čití dolních končetin, pohybocitu a polohocitu, čímž byla narušena stabilita a stereotyp chůze, takže při chůzi musel používat opěrnou pomůcku. Postižení vedlo k omezení některých denních aktivit. V rámci položky byla zvolena horní hranice procentního rozmezí z důvodu postižení obou dolních končetin a se zohledněním lehké slabozrakosti obou očí a původních profesí, které nebyl schopen vykonávat. Přihlédnuto bylo i k přítomnosti lupénky. Volbou horní hranice procentního rozmezí byly zohledněny veškeré posudkově významné skutečnosti, nebyl shledán důvod pro další navýšení.

24. Nešlo o neuropatii dle položky 9c), tedy o těžké postižení, protože žalobce nesplňoval potřebná kritéria. Zjištěná lehká slabozrakost obou očí podmiňovala 10% pokles pracovní schopnosti dle kapitoly VII, položky 1a) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Přítomná lupénka by vedla k cca 20% poklesu pracovní schopnosti dle kapitoly XII, položky 4b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy lupénka, středně těžké postižení.

25. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní v prvním stupni, datum vzniku invalidity bylo komisí stanoveno neurologickým nálezem ze dne 19. 9. 2025, kdy bylo již zřejmé, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 5 16 Ad 1/2026 26. Dílčí zlepšení zdravotního stavu dle komise nelze vyloučit, proto byla stanovena omezená doba platnosti posudku.

27. Konstatováno, že žalobce byl schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Byl schopen vykonávat lehčí fyzickou práci, případně práci administrativního charakteru. Byl schopen rekvalifikace a zaučení.

28. K žalobním námitkám soud uvádí, že namítaná neúplnost a nepřesvědčivost posouzení zdravotního stavu žalobce se vztahovala k posudkům vyhotovených ve správním řízení u žalované, kdy naopak s posudkovým závěrem posudku komise v soudním řízení vyjádřil žalobce svůj souhlas. Obdobné platí, pokud jde o námitku nedostatečného zohlednění, že jde o chronické a dlouhodobé diagnózy, kdy komise dala žalobci za pravdu, že v jeho případě se ke dni vydání napadeného rozhodnutí jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Posudkovou komisí v soudním řízení byl rovněž přehodnocen dřívější závěr posudkových lékařů, že šlo o stav řešitelný toliko přes dočasnou pracovní neschopnost.

29. Soud shledal závěry posudkové komise dle jejího posudku ze dne 6. 5. 2026 jako úplné, srozumitelné a dostatečné, proto z tohoto posudku komise vyšel. Pokud dle posudku posudkové komise byl žalobce invalidní v prvním stupni, tj. též ke dni vydání napadeného rozhodnutí, je žalobou napadené rozhodnutí založeno na nesprávně zjištěném skutkovém stavu, proto jej soud zrušil dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro nesprávně zjištěný skutkový stav a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

30. V novém rozhodnutí je Česká správa sociálního zabezpečení povinna dle § 78 odst. 5 s. ř. s. vydat nové rozhodnutí o námitkách žalobce, ve kterém se bude řídit právním názorem soudu, resp. závěry posudkové komise.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, ale žádné náklady řízení mu nevznikly. Neúspěšné žalované náhrada nákladů řízení nenáleží.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 6 16 Ad 1/2026 V Praze dne 2. 7. 2026 Mgr. Kamil Tojner, v. r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.