16 Ad 10/2023

Rubrum

č. j. 16 Ad 10/2023- 20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: V. P., bytem , proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV 2023/92298-911 ze dne 26. 4. 2023, t a k t o:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2023, č. j. MPSV 2023/92298-911, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky pro hl. m. Prahu, č. j. 514554/23/AB ze dne 10. 1. 2020, kterým nebyla žalobci přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi příspěvek na bydlení od 1. 1. 2023, neboť nepředložil nájemní/podnájemní Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 2 16 Ad 10/2023 smlouvu, vyplněné tiskopisy – doklad o příjmu, o výši nákladů a bydlení. Žalovaný odvolání žalobce zamítl, jelikož žalobce namísto nájemní smlouvy předložil smlouvu o ubytování, na kterou nemůže být poskytnut příspěvek na bydlení.

2. Žalobce namítá, že příjem a náklady bydlení úřadu práce předložil ve formě scanů výplatních pásek, oznámení o výši příjmů, dokladů o nákladech na bydlení a nájemní smlouvy. Žalobce považuje za absurdní, aby vyplňoval písemné formuláře, jestliže předložil požadované údaje ve formě scanu.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, ubytování na základě ubytovací smlouvy v objektu občanské vybavenosti (ubytovny), v němž nejsou zkolaudovány byty, ani tento objekt není určen k trvalému bydlení ve smyslu § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ani se nejedná o objekt určený k individuální a rodinné rekreaci dle § 25a zákona, nesplňuje podmínky nároku na příspěvek na bydlení, když nárok na příspěvek na bydlení má vlastník, nájemce nebo podnájemce bytu.

4. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 s. ř. s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

5. Ve věci je nutné konstatovat, že žalobce uplatňuje žalobní nároky v sociální oblasti u soudu často, tím spíše je o to častějším účastníkem řízení u žalovaného, proto soudu není zřejmé, proč správní orgány v zásadě identické žádosti žalobce nevyřizují shodným způsobem. Rozsah soudního přezkumu je dán primárně odůvodněním napadených rozhodnutích, neboť proti důvodům rozhodnutí se žalobce vymezuje. Ohledně příspěvku na bydlení není u žalobce ve skutečnosti rozhodné, jakou formou hodlal prokázat své příjmy a náklady, ale že bydlí v ubytovně, resp. v X, přičemž tato forma bydlení není státem „podporována“ ve smyslu poskytování příspěvku na bydlení, jelikož dle § 24 zákona o státní sociální podpoře nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, kdy žalobce doložil smlouvu o ubytování a není nájemcem bytu (srovnej rozsudek zdejšího soudu ve věci žalobce č. j. 16 Ad 4/2022 – 26). Takto však správní orgán I. stupně ani žalovaný v rozhodnutí neuvedli, důvodem pro zamítnutí žádosti žalobce pouze bylo, že nepředložil požadované doklady (správní orgán I.st.) a že předložil smlouvu o ubytování namísto nájemní (žalovaný). Žalovaným zvýrazněná citace § 24 zákona o státní sociální podpoře nebyla nijak spojena se skutkovým zjištěním a právním hodnocením.

6. Žalobce tvrdí, že požadované údaje o výši jeho příjmů a nákladů za bydlení předložil, avšak v jiné než požadované formě, tedy nikoli v rámci tiskopisů žalovaného. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce předložil účtenky o ubytování, smlouvu o ubytování, výplatní pásky, tedy nějakým způsobem prokázal své příjmy a výdaje, je otázka, zda dostatečně ve smyslu úplnosti příjmů a nebo oprávněnosti nákladů ve smyslu účelu požadované sociální dávky. Správní orgány se omezily na pouhá konstatování stavu či citace zákonů, tvrzení žalobce a úkonu ve správním řízení, ale věcné právní posouzení v odůvodnění chybí. Zákonem stanovené předpoklady obecně nejsou bezobsažné, mají nějaký účel a bude vždy na subjektu státní moci, aby je vykládal v souladu s jejích účelem. Z ustanovení § 65 odst. 1 písm. e) zákona o státní sociální podpoře vyplývá rozsah podkladů, které je žadatel povinen předložit, aby byly prokázány rozhodné okolnosti – jeho příjmy a výdaje za bydlení, neplyne však z něj, jakou formou to má žadatel učinit. Z napadené rozhodnutí ani z rozhodnutí správního orgánu I. stupně neplyne, z čeho správní orgány dovodily, že žalobce neprokázal požadované údaje – příjmy a náklady bydlení. Žalovaný uvedl, že Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 3 16 Ad 10/2023 žalobce nepředložil nájemní/podnájemní smlouvu, ale smlouvu o ubytování, na kterou nemůže být poskytnut příspěvek na bydlení. Zákon však nestanoví jako podmínku příspěvku na bydlení předložení nájemní smlouvy jako takové, ale vlastnické nebo nájemní bydlení v bytě či domě. Označení smlouvy není rozhodné, ostatně účastníci si ji mohou označit dle své libovůle, rozhodný je právní titul bydlení a předmět bydlení.

7. Soud považuje rozhodnutí žalované za nepřezkoumatelné, není z něj patrné, jaký byl skutečný zákonný důvod nepřiznání příspěvku na bydlení. Pokud jím bylo, že žalobce nebydlí v bytě, ale v ubytovně, absentuje zde skutkové zjištění o takové skutečnosti (i např. odkazem na jiné řízení, resp. tam zjištěné skutkové okolnosti). Pokud je důvodem nepřiznání příspěvku na bydlení nepředložení požadovaných tiskopisů, absentuje zde vypořádání se s tím, že žalobce své příjmy a náklady v určitém rozsahu prokázal.

8. Z výše uvedených důvodů soud žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí. Žalovaný bude povinen znovu rozhodnout o odvolání žalobce tak, že z něj bude zřejmé, proč žalobci nenáleží příspěvek na bydlení, z jaké konkrétní právní úpravy takový závěr plyne, z čeho žalovaný dovozuje, že zjištěný skutkový stav odpovídá zákonem předpokládaným okolnostem. Bezobsažná citace čehokoliv není řádným odůvodněním rozhodnutí podle § 68 odst. 3 správního řádu.

9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., žalobce měl sice ve věci úspěch, ale náklady řízení mu nevznikly. Žalovanému náhrada nákladů řízení nenáleží.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 22. 7. 2024 Mgr. Kamil Tojner v. r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 4 16 Ad 10/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.