16 Ad 2/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: V. R., bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 1. 2026, X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 8. 1. 2026, X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované č. j. X, ze dne 1. 10. 2025, kterým byl žalobci odňat invalidní důchod a které bylo potvrzeno.

2. V žalobě uvedl, že posudkový lékař učinil negativní závěr o invaliditě, aniž by podrobněji zkoumal žalobcův zdravotní stav. Na jednání nebyl přizván, lékař si nemohl učinit odpovídající představu o zdravotním stavu. Dle lékařské zprávy ošetřujícího lékaře je stav dlouhodobě neměnný, a to minimálně od 2020, kdy byl poprvé přezkoumáván. Na základě žaloby byl dne 23. 9. 2020 stav hodnocen posudkovou komisí v soudním řízení, která invaliditu potvrdila. Posudek ze dne 5. 1. 2025 toto přehlíží, je proto neúplný. Žalobce je přesvědčen, že míra poklesu pracovní schopnosti u něj dosahuje vyšší hodnoty. Posudkoví lékaři dovodili závěr o schopnosti vykonávat práci z toho, že žalobce pracuje na plný úvazek. Plně zaměstnán byl po celou dobu invalidity prvního stupně.

3. Žalovaná sdělila, že její oddělení soudní neshledalo proběhlé řízení za nesprávné, posudkové řízení za neobjektivní, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku. Posudek IPZS měl všechny formální náležitosti a splnil i náležitosti úplnosti, správnosti a přesvědčivosti. K námitce, že nebyl žalobce přítomen při jednání, žalovaná uvedla, že v případě úplné a dostačující zdravotnické dokumentace lze posudek vypracovat v nepřítomnosti posuzovaného. Přítomnost posuzované osoby je nezbytná pouze v případě, kdy je zdravotnická dokumentace neúplná, některé nálezy nejednoznačné či rozporné. Dle žalované zjištěný zdravotní stav žalobce dle posudku vyhotoveného v soudním řízení neodpovídá kritériím pro použití horní hranice daného rozpětí, jak učinila PK MPSV. S posudkový závěrem žalovaná zásadně nesouhlasí, posudek vzbuzuje důvodné pochybnosti o jeho správnosti a přesvědčivosti. Změna posudkového závěru je odůvodňována pouze individuálním přístupem zaměstnavatele, což dle žalované není správně vyloženo, nebyla řešena stabilizace zdravotního stavu, lékařské zprávy dokládají stálost onemocnění, které umožňuje žalobci plnohodnotně pracovat. Pokles ve výši 30 % uznaný druhým posudkem IPZS odpovídá dle žalované skutečnému omezení a objektivně zjištěnému zdravotnímu stavu žalobce, kdy jsou některé jeho denní aktivity omezeny a je snížena úroveň sociálního fungování, čímž jsou naplněna kritéria dolní hranice dané taxace. Žalovaná navrhla vypracování doplňujícího posudku u PK MPSV ČR v Praze za přítomnosti jiného lékaře z oboru psychiatrie, popř. vypracování srovnávacího posudku u PK MPSV ČR v jiném kraji s tím, nechť se komise vyjádří ke správnosti uznané míry poklesu pracovní schopnosti ve výši 40 % a k tomu, zda v případě žalobce došlo či nedošlo ke stabilizaci jeho zdravotního stavu, a zda má za následek odnětí invalidity.

4. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

5. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále též „ZDP“) pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

6. Podle § 39 odst. 2 ZDP jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

7. Podle § 39 odst. 3 ZDP pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

8. Podle § 39 odst. 4 ZDP při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

9. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

10. Za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce si soud vyžádal u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze odborný lékařský posudek. Posudková komise v posudku ze dne 17. 6. 2026 shledala, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní, přičemž šlo o invaliditu prvního stupně.

11. V daném případě posudková komise zasedající v řádném složení za přítomnosti odborné lékařky z oboru psychiatrie jednoznačně vymezila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce.

12. V diagnostickém souhrnu komise zmínila tato zdravotní postižení žalobce – paranoidní schizofrenie s chronickým průběhem, přetrvávajícími sluchovými halucinacemi a negativními příznaky, Leidenská mutace.

13. Uvedeno, že žalobce byl posouzen jako invalidní v prvním stupni od 4. 9. 2018. Dne 20. 11. 2019 byla invalidita odejmuta. Posudkem PK MPSV ze dne 23. 9. 2020 byla zpět uznána invalidita v prvním stupni. Posudkem ze dne 26. 9. 2025 byla invalidita odejmuta. V námitkovém řízení byl dne 5. 1. 2026 potvrzen závěr první instance.

14. Posudková komise v posudkovém závěru uvedla, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy 8. 1. 2026, byl u žalobce chronický stabilní zdravotní stav při paranoidní schizofrenii, s přetrvávajícími negativními příznaky onemocnění.

15. K úplnému vymizení příznaků nikdy nedošlo. Podařilo se eliminovat nežádoucí účinky antipsychotické léčby, byla zmírněna únava, zlepšilo se soustředění. Nadále trvala sociální staženost, redukce životních zájmů, pomalejší psychomotorické tempo. X 16. Pracoval na plný úvazek, ale z důvodu zhoršeného soustředění a nižší výkonnosti musel změnit pracovní pozici, kterou zvládal s úlevami od zaměstnavatele, tolerancí pomalejšího pracovního tempa, individuálním rozložením pracovních povinností do speciálně určené pracovní doby, s ohledem na největší únavu a nejhorší schopnost soustředění v dopoledních hodinách.

17. Jednalo se o postižení s jedinou atakou s přetrvávajícími reziduálními příznaky onemocnění se značně sníženou úrovní sociálního fungování, s narušením výkonu některých denních aktivit.

18. Dědičná krevní srážlivost byla posudkově nevýznamná.

19. V době rozhodné pro posouzení byla u žalobce rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti paranoidní schizofrenie s chronickým průběhem, přetrvávajícími sluchovými halucinacemi a negativními příznaky. Zdravotní postižení odpovídalo zařazení pod kapitolu V, položku 3c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Žalobce byl invalidní v prvním stupni. Míra poklesu pracovní schopnosti byla vyhodnocena a činila 40 % (rozmezí položky 30 – 45 %). Platnost posudku byla stanovena trvale.

20. Bylo hodnoceno odchylně od lékařů IPZS z důvodu tíže zjištěných přetrvávajících příznaků schizofrenie a se zohledněním skutečnosti, že žalobce vyžadoval zvýšenou míru sociální podpory a bez vstřícného přístupu a úlev od zaměstnavatele by nebyl schopen zvládat práci na plný úvazek.

21. Byl schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na fyzické a psychické schopnosti, v menším rozsahu a intenzitě. Byl schopen využít dosažené znalosti a zkušenosti a pracovat ve svém oboru, při úlevách od zaměstnavatele. Žalobní námitky byly zhodnoceny a měly vliv na změnu posudkového závěru.

22. Soud považuje posudek posudkové komise za dostatečný, úplný a srozumitelný. Je z něj patrno, k jakým lékařským závěrům a dalším objektivním zjištěním bylo komisí přihlíženo. Byl popsán zdravotní stav žalobce, jehož hlavní zdravotní postižení bylo diagnostikováno jako paranoidní schizofrenie s nadále trvajícími příznaky.

23. K námitkám žalované k posudku ze dne 17. 6. 2026 soud předně odkazuje na předchozí vývoj posuzování zdravotního stavu žalobce. Žalobce byl v rámci soudního řízení vedeném pod sp. zn. 13 Ad 11/2020 v roce 2020 (23. 9. 2020) zhodnocen jako invalidní s poklesem pracovní schopnosti shodně 40 %. V posudku ze dne 23. 9. 2020 bylo mj. uvedeno, že: „X“ 24. Žalovaná v nynějším soudním řízení vyjádřila s posudkovými závěry nesouhlas, přičemž byly totožné jako v roce 2020. Její námitky se nyní týkají toho, že posudek neměl vzít dostatečně v potaz, že šlo u žalobce o ustálený stav. Dále dle žalované nebylo adekvátně zohledněno, že žalobce je zaměstnán v plném pracovním úvazku.

25. Při určování poklesu pracovní schopnosti se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

26. Posudek PK MPSV nezpochybňuje stabilizovaný stav, nicméně také zmiňuje, že u žalobce nikdy nedošlo k vymizení příznaků schizofrenie. Soud proto konstatuje, že fakt, že jde o ustálený stav neznamená uzdravení, k tomu by mohlo dojít pouze vymizením příznaků, které nenastalo. Vedle toho soud také poukazuje na lékařskou zprávu ze dne 24. 10. 2025 z psychiatrie, kde lékařka vysvětluje, že u žalobce k uzdravení nedošlo. Lékařka uvedla, že žalobce trpí 7 let závažnou duševní poruchou, přičemž negativní příznaky jsou přítomny permanentně. Argumentuje-li žalovaná stabilizací stavu, pak k tomu lékařka vysvětluje, že tato stabilita je křehká, neboť je založena mj. i na tom, že žalobce stále opakuje obdobnou rutinu, jejíž podstatnou součástí je zaměstnání žalobce s úlevami. Z lékařské zprávy vyplývá, že pokud by byl žalobce nucen vykonávat práci bez toho, aby mu zaměstnavatel vycházel vstříc, pak by zaměstnání nebylo možné. Za takové situace nelze tedy hovořit o tom, že by stav žalobce byl bez dalšího stabilní, neboť možnost výkonu práce žalobcem souvisí s výhodami od konkrétního zaměstnavatele. Soud neshledal posudkové závěry posudkové komise za nedostatečné či nadhodnocené, pokles pracovní schopnosti 40 % byl stanoven shodně jako v roce 2020, kdy i kdyby soud přihlédl k žalovanou namítané stabilizaci stavu od té doby, kdy si žalobce nalezl zvýhodněné zaměstnání, vnímá soud jako rozhodné, že stav žalobce se nezměnil, příznaky jeho onemocnění schizofrenií dále trvají, proto nelze argumentovat pouze časovým odstupem, že od roku 2020 šlo o stabilizaci. O tu jistě šlo, ale za obdobně závažného zdravotního stavu. Lze dodat, že lékařkou bylo rovněž zdůrazněno, že pro žalobce a osoby s obdobným postižením, je velmi důležité dlouhodobé nastavení stabilního režimu, který je dotyčný schopen zvládat a osvědčí se mu. Rozbití takového režimu naopak dle lékařky může pacienta ohrozit a jeho stav dále zhoršit. Žalobce je sice schopen pravidelně a dlouhodobě vykonávat práci, avšak pouze s četnými omezeními, kdy mu jeho aktuální zaměstnavatel vychází dlouhodobě vstříc. Pro odebrání invalidity lékařka z oboru psychiatrie stejně jako lékařka téže specializace z posudkové komise, neshledaly medicínský důvod. Fakt, že žalobce opakuje stejný režim dlouhodobě, neznamená stabilizaci ve smyslu vymizení příznaků, jde pouze o to, že žalobce nalezl vhodný model pro řešení své situace, kdy nutno dodat, že psychiatrická zpráva hovoří i o tom, že vzorně dodržoval léčebný režim. Pokud žalovaná popsala, že žalobce má mít toliko běžnou pružnou pracovní dobu, pak z vyjádření zaměstnavatele přiloženému k žalobě naopak plyne, že zaměstnavatel zohledňuje i individuální situaci žalobce a umožňuje mu upravit pracovní povinnosti co nejvstřícněji.

27. Lze dodat, že žalovaná konkrétně neuvedla, na základě čeho se domnívá, že by se míra stabilizace stavu žalobce mohla zásadněji lišit oproti roku 2020. Dle posudku ze září 2020 pracoval již i tehdy žalobce na dané pozici jako referent zeměměřičské činnosti, a to od listopadu 2018, kdy předtím vykonával pozici operátor u X úřadu na plný úvazek (2016 – 2018), kterou byl nucen změnit na již zmíněnou pozici referenta u téhož zaměstnavatele, kde má nadstandardní výhody. Namítá-li tedy žalovaná nyní ve vztahu k roku 2026 stabilizaci, je jistě zde doba od roku 2020 relevantní, na druhou stranu bez dalšího z ničeho neplyne, že by stav žalobce měl být nyní lepší.

28. Co se týče namítané výše stanoveného poklesu pracovní schopnosti o 40 %, soud uvádí, že posudkovou komisí k tomu bylo vysvětleno a zdůvodněno, že bylo hodnoceno odchylně od lékařů IPZS z důvodu tíže zjištěných přetrvávajících příznaků schizofrenie a se zohledněním skutečnosti, že žalobce vyžadoval zvýšenou míru sociální podpory a bez vstřícného přístupu a úlev od zaměstnavatele by nebyl schopen zvládat práci na plný úvazek.

29. K námitce žalobce, že nebyl v rámci řízení u žalované osobně přítomen posudkovému jednání, soud uvádí, že osobní přítomnost žadatele není zcela nezbytná. Při jednání posudkové komise v soudním řízení žalobce u komise přítomen byl, kdy byl rovněž na místě vyšetřen odbornou lékařkou.

30. Vzhledem k tomu, že soud shledal závěry posudkové komise dle jejího posudku ze dne 17. 6. 2026 jako úplné, srozumitelné a dostatečné, z tohoto posudku komise vyšel. Pokud dle posudku posudkové komise byl žalobce invalidní v prvním stupni, tj. též ke dni vydání napadeného rozhodnutí, je žalobou napadené rozhodnutí založeno na nesprávně zjištěném skutkovém stavu, proto jej soud zrušil dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro nesprávně zjištěný skutkový stav a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

31. V novém rozhodnutí je Česká správa sociálního zabezpečení povinna dle § 78 odst. 5 s. ř. s. vydat nové rozhodnutí o námitkách žalobce, ve kterém se bude řídit právním názorem soudu, resp. závěry posudkové komise.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, ale žádné náklady řízení mu nevznikly. Neúspěšné žalované náhrada nákladů řízení nenáleží.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 23. 7. 2026 Mgr. Kamil Tojner, v. r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.