16 Ad 27/2024

Rubrum

č. j. 16 Ad 27/2024 - 54 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: R. U. bytem X zastoupen Mgr. Michalem Voglem, advokátem sídlem Sokolovské nám. 312/1, Liberec proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 2. 7. 2024, č. j. X, a č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalované č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení v Praze (dále jen ÚDZ) č. j. X ze dne 25. 4. 1989 o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989 z důvodu odnětí invalidity. Dle napadeného rozhodnutí jsou námitky ve smyslu § 92 odst. 1 věty první Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 2 správního řádu nepřípustné, jelikož byly podány opožděně, cca po 32 letech od doručení rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

2. Dále se domáhá zrušení rozhodnutí žalované č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 9. 2023, č. j. X, jímž byl žalobci podle ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, přiznán od 3. 5. 2023 starobní důchod ve výši 17000 Kč měsíčně a po valorizačním zvýšení od června 2023 ve výši 17699 Kč měsíčně, aniž by bylo přihlédnuto k tvrzené době a výši invalidního důchodu po 20. 6. 1989.

3. Podstatou žaloby proti oběma rozhodnutím je tvrzení žalobce, že rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení v Praze (dále jen ÚDZ) č. j. X ze dne 25. 4. 1989 o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989 z důvodu odnětí invalidity mu nikdy nebylo doručeno. Rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu mu bylo doručeno teprve dne 4. 11. 2021, proto nelze jeho námitky ze dne 29. 11. 2021 považovat za opožděné. V žalobě proti rozhodnutí o starobním důchodu žalobce namítá: Jestliže bude zjištěno, že toto rozhodnutí o zastavení výplat invalidního důchodu je nicotné či nesprávné, měly mi být vypláceny dávky invalidního důchodu a tento příjem měl být započítán do výpočtu mého důchodu.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Spis sice neobsahuje doklad o doručení napadeného rozhodnutí žalobci, nejsou však pochybnosti o tom, že napadené rozhodnutí bylo účastníkovi řízení doručeno, resp. žalobce byl s jeho obsahem seznámen již v roce 1989. Žalobce od roku 1989 do roku 2021 neučinil jakýkoliv právní úkon k nápravě jím tvrzeného nezákonného stavu, přestože s nevyplácením invalidního důchodu musel být obeznámen. Vzhledem k tomu, že účastník řízení podal své námitky až po více než 32 letech, tj. po uplynutí lhůty stanovené v § 88 odst. 1 ZOPSZ, žalovaná je zamítla jako opožděné. Doručení opisu napadeného rozhodnutí z roku 1989 v roce 2021 nevedlo k započetí běhu nové lhůty k podání námitek proti tomuto rozhodnutí. Ohledně starobního důchodu žalovaná uvedla, že žalobci byl plný invalidní důchod vyplácen v době od 15. 1. 1987 do 19. 6. 1989 a pouze tento časový úsek lze započíst do přehledu dob pojištění pro nárok a výši starobního důchodu jako náhradní doba pojištění. A protože se doba pobírání plného invalidního důchodu částečně překrývá se souběžně vykonávaným zaměstnáním od 3. 4. 1989, je přednostně započtena doba zaměstnání, neboť náhradní doby se započítávají pouze v rozsahu 80 %. Údaj uvedený v rozhodnutí o námitkách, že invalidní důchod náležel do 19. 6. 1989, vychází z nepřesně zadaného požadavku pro vytvoření nárokových podkladů. Nicméně, je-li přednostně započteno zaměstnání vykonávané od 3. 4. 1989, nemá tato skutečnost žádný vliv na výši přiznaného důchodu, nečiní rozhodnutí nesprávným či nezákonným, jelikož období bylo započteno. Jestliže žalobci invalidní důchod nenáleží od 20. 6. 1989, o jeho odnětí a zastavení výplaty z důvodu zániku invalidity bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím ÚDZ ze dne 25. 4. 1989, je osobní list důchodového pojištění připojený k rozhodnutí žalované ze dne 14. 9. 2023 správný. Od 20. 6. 1989 plný invalidní důchod nenáležel, tudíž po tomto datu nelze doby hodnotit jako dobu pobírání invalidního důchodu. Období od 1. 1. 1991 do 31. 3. 1991 a od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2003 neuvedená v přehledu dob pojištění na OLDP, nelze započítat pro účely důchodového pojištění jako náhradní dobu pojištění, neboť žalobci v této době nebyl invalidní důchod vyplácen. Ostatní roky jsou plně započteny buď jako zaměstnání nebo jako činnost OSVČ. Zákon o důchodovém pojištění umožňuje započítat do doby pojištění dobu pobírání invalidního důchodu jako náhradní dobu pojištění v rozsahu 80 % s tím, že se tato doba pro výpočet Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 3 vylučuje, nikoliv však částky skutečně vyplacené na plném invalidním důchodu. Do průměrného měsíčního výdělku lze započíst pouze částečný invalidní důchod, vyplacený do roku 1995.

5. K rozhodnutí ze dne 25. 4. 1989 žalovaná uvedla, že v době vydání rozhodnutí se z technicko- administrativních důvodů do dávkového spisu nezakládaly stejnopisy rozhodnutí, ale pouze jejich koncepty, neboť rozhodnutí zasílaná žadatelům se v dané době historicky vyhotovovala na psacích strojích na specializovaném oddělení pro vyhotovování čistopisů rozhodnutí (tzv. písárna). Originál rozhodnutí se zasílal přímo žadateli a do dávkového spisu byl uložen jen ručně vyplněný tiskopis konceptu tohoto rozhodnutí. V případě nastalé potřeby se na žádost vyhotovovaly pouze opisy těchto rozhodnutí, což bylo v tehdejší době akceptováno i soudy. Na tyto koncepty se rovněž uvádělo, zda rozhodnutí bylo zasláno do vlastních rukou či nikoliv. Pouhý koncept rozhodnutí, tedy jeho návrhu, který dále vyžaduje schválení a doplnění, založený v dávkovém spise žalobce, nebyl shledán soudem v předchozím soudním řízení za vadný, nezákonný, způsobující nicotnost rozhodnutí. K odnětí invalidního důchodu v roce 1989 došlo na základě odborného posudku o zániku invalidity žalobce, tehdy vydané rozhodnutí nebylo nezákonné. Pokud je však žalobce přesvědčen, že k odnětí invalidního důchodu a invalidity došlo účelově z podnětu tehdejšího politického zřízení, nelze jeho nároky a požadavky na ev. odškodnění řešit v tomto řízení.

6. Soud řízení o žalobách ve věci zastavení výplaty invalidního důchodu a starobního důchodu spojil v jedno řízení, přesto je nadále nutné zachovat v souladu s dispoziční zásadou a zásadou koncentrace řízení podle s. ř. s., dle které soud zkoumá napadené řízení pouze v rozsahu včas uplatněných žalobních námitek, souvislost soudního přezkumu dle žalobních bodů k jednotlivým napadeným rozhodnutím.

7. V posuzované věci je dle žalob rozhodnou otázkou prokázání vydání rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu žalobce a jeho doručení žalobci. Doklad o doručení rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu žalobci není obsahem správního spisu. Žalobce namítá, že rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu v roce 1989 nebylo vydáno, byl pouze připraven koncept rozhodnutí, rozhodnutí je nicotné. Rozhodnutí bylo vyhotoveno a žalobci doručeno až v roce 2021, proto námitky podal včas.

8. Ze správního spisu vyplývá následující.

9. Podáním ze dne 5. 8. 2021 žalobce požádal o vyplacení invalidního důchodu od 20. 6. 1989 a o započtení plné invalidity k datu nástupu do starobního důchodu, neboť na základě jeho šetření v archívu ČSSZ ve spolupráci s aprobantkou úřadu bylo zjištěno, že nebylo vydáno rozhodnutí, na základě kterého by přestal být invalidní. Na základě toho správní orgán doručil žalobci dne 4. 11. 2021 nově vyhotovené rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989 s uvedením data rozhodnutí 25. 4. 1989 s odůvodněním „Podle posudku PKSZ ONV v Praze nejste nadále plně ani částečně invalidní.“, s razítkem ČSSZ a uvedením současných pracovnic ČSSZ z oddělení 110 a za správnost vyhotovení. Žalobce podal dne 30. 11. 2021 námitky, kdy opis rozhodnutí mu doručený dne 4. 11. 2021 považoval za nové rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu z roku 2021, nikoli z roku 1989. Žalovaná námitky zamítla pro nepřípustnost, neboť námitky nesměřovaly proti rozhodnutí z roku 1989, ale proti opisu rozhodnutí vyhotoveného v roce 2021. Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 16 Ad 2/2022 - 43 rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2022 zrušil, neboť nelze rozlišovat mezi rozhodnutím z roku 1989 a jeho opisem vyhotoveném v roce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 4 2021, proto měla žalovaná obsah námitek posoudit jako námitky proti rozhodnutí z roku 1989 a zabývat se včasností podání námitek.

10. V rozsudku č. j. 16 Ad 2/2022 - 43 soud vyplněný formulář rozhodnutí označil jako koncept rozhodnutí (bod 10, 14 rozsudku), kdy považoval tvrzení žalované o zakládání konceptu rozhodnutí do spisu za možné. Podstatou předchozího řízení však nebyla existence rozhodnutí z roku 1989 jako takového, ale doručení tohoto rozhodnutí žalobci v roce 2021. Dle soudu bylo v roce 2021 žalobci doručeno rozhodnutí z roku 1989, nikoli nové rozhodnutí z roku 2021 bez ohledu na nesprávné označení rozhodnutí novým razítkem a úředníky z roku 2021. Žalobce opakuje žalobní námitky z předchozího řízení, proto soud ohledně hodnocení žalobci v roce 2021 doručeného rozhodnutí odkazuje na rozsudek č. j. 16 Ad 2/2022 - 43 a jeho závěry o neexistenci nového rozhodnutí tam uvedené.

11. V řízení o invalidním důchodu žalovaná v nyní posuzované věci řešila pouze, zda žalobce podal námitky proti zastavení výplaty invalidního důchodu včas, nikoli věcnou správnost odnětí invalidity nebo zastavení výplaty, tudíž námitky a navržené důkazy k prokázání věcné nesprávnosti odnětí invalidity se zcela míjí předmětem žalobou napadeného správního řízení o zamítnutí námitek proti zastavení výplaty invalidního důchodu, proto soud zamítl návrh na provedení znaleckého posouzení zdravotního stavu žalobce, vyžádání jeho lékařských zpráv a provedení jeho výslechu.

12. Ze správního spisu plyne, že rozhodnutím Posudkové komise sociálního zabezpečení ONV v Praze 7 ze dne 8. 12. 1986 byl žalobci od 7. 11. 1986 přiznán plný invalidní důchod podle § 25 odst. 3 písm. a) zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, čemuž předcházela pracovní neschopnost žalobce od 17. 3. 1986, která nastala krátce po cca ročním umístěním žalobce ve vazbě. Dle protokolu posudkové komise ze dne 8. 12. 1986 byl žalobce v evidenci psychiatra v IKEM, během jednání posudkové komise plakal a odpovídal velmi skoupě, v roce 1981 měl spadnout ze schodů a být krátce v bezvědomí, v roce 1986 měl nález v moči. Byla stanovena diagnóza 311 a 583 - depresivní stav, chronická pyelonefritida. Byl posuzován pro práci uklízeče v hotelu Ambassador v Praze. V souvislosti s trestním stíháním byl přezkoumán jeho zdravotní stav, v trestním řízení znalci vyloučili psychiatrickou indikaci pro přiznání invalidního důchodu a po urgencích policie byl Posudkovou komisí Okresního národního výboru Praha 7 žalobce nadále neshledán invalidním. Dle protokolu jednání posudkové komise ze dne 2. 3. 1989 žalobce nikdy netrpěl duševní chorobou, ledvinové onemocnění je ve stavu klinického klidu. Měření EKG vyloučilo encefalopatii, poúrazový postkomoční syndrom se komisi jevil jako agravace a simulace. Dle protokolu o jednání posudkové komise se žalobce k prvnímu termínu jednání dne 23. 2. 1989 nedostavil, dne 2. 3. 1989 komisi sdělil svou studijní i pracovní historii, že během vyšetřovací vazby byl dne 1. 12. 1988 umístěn na psychiatrické oddělení, odkud byl dne 23. 12. 1988 propuštěn na svobodu, dále že probíhá rozvodové řízení. Uvedl, že se cítí převážně zdráv, neléčí se, mohl by pracovat ve vystudovaném oboru. Formulář protokolu posudkové komise obsahuje ve výrokové části, že žalobce není invalidní.

13. Správní spis obsahuje rozhodnutí o zastavení invalidního důchodu počínaje dnem 19. 10. 1988 z důvodu výkonu trestu žalobce a doručenku o doručení tohoto rozhodnutí žalobci do věznice dne 14.11.1988. Rozhodnutí je vyplněný formulář s rukou dopsaným textem s červeně ručně vepsanou poznámkou „na doručenku!“. Rozhodnutí je v záhlaví označeno datem 6. 10. 1988, ale podpisy úřednic za oddělení 110 a za správnost vyhotovení jsou z 12. 10. 1988. Rozhodnutí je v záhlaví označeno „I.“. Strojově přepsaný stejnopis (čistopis) není součástí spisu. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 5 14. Správní spis obsahuje zprávu útvaru hlavního kontrolora ÚDS policii i pokyn vedoucího odboru ÚDS o stanovisku posudkové komise a nutnosti neprodleně rozhodnout o odnětí invalidního důchodu žalobci a o zastavení jeho výplaty. Dle zprávy útvaru hlavního kontrolora ÚDZ ze dne 24. 3. 1989 správní spis obsahuje protokol o jednání posudkové komise ze dne 2. 3. 1989, dle které není žalobce invalidní, dále rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu a výchovného na 2 děti z důvodu umístění žalobce do vazby, která měla být „v současné době písemně vyhotovována a doručována“ žalobci a jeho manželce.

15. Dále spis obsahuje ručně vyplněné formuláře rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení v Praze o zastavení výplaty invalidního důchodu s vyznačením jména a adresy žalobce. První formulář obsahuje dopsaný výrok o zastavení výplaty dle § 29 zákona č. 100/1988 Sb. ode dne 20. 4. 1989 s označením data vydání dne 10. 4. 1989 s podpisem úřednice z oddělení 110 ze dne 16. 3. 1989 a s podpisem pracovnice za správnost vyhotovení ze dne 17. 3. 1989 a razítkem UDZ. V odůvodnění je rukou vepsané 81 Praha 7, 81 je zvýrazněné obkreslením kruhu. Rozhodnutí je označeno „II.“. V předtištěné části formuláře s textem „rozhodnutí do vlastních rukou“ není uvedeno nic.

16. Druhý formulář rozhodnutí obsahuje rukou psaný výrok o zastavení výplaty invalidního důchodu dle § 29 a 37 zákona č. 100/1988 Sb. ode dne 20. 6. 1989 s označením data vydání dne 25. 4. 1989 s podpisem úřednice z oddělení 110 s nečitelným datumem, s podpisem pracovnice za správnost vyhotovení ze dne 18. 4. 1989 a razítkem UDZ. V části odůvodnění je rukou dopsáno : „81,70 (ONV v Praze 7 ze dne). Jedná se o identické formuláře. Předtištěná část formuláře s textem „rozhodnutí do vlastních rukou“ je doplněna o červené razítko „na doručenku“.

17. Spisová vložka č. 2 (spisový obal s údaji správního řízení) obsahuje dobový údaj o zastavení invalidního důchodu dnem 19. 6. 1989 s datumem „předpisu, revise“ 20. 9. 1989. Údaj vložila shodná pracovnice Dohnalová za použití téhož nekvalitního datumového razítka jako při ověření správnosti druhého rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1988. Dále spisová vložka obsahuje údaj o doplatku za období 2. 11. 1988 – 19. 4. 1989 ve výši 5 865 Kč, o doplatku za období 20. 4. 1989 – 19. 6. 1989 ve výši 2 452 Kč, od 20. 6. 1989 – 0. Poslední údaje jsou ověřeny podpisy dvou pracovnic ze dne 16. 5. a 17. 5. 1989. Zároveň spisová vložka č. 1 obsahuje text : „Zastavte výplatu I a výchovného od 20. 4.

89. Důvod : není I ani Ič; od 20. 4. 89 Vý 0, I 0.“ 18. Mezitímní zjištění soudu na základě obsahu správního spisu je takové, že posudková komise rozhodla při jednání dne 2. 3. 1989 o odnětí invalidního důchodu a následně bylo rozhodnuto o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989, což bylo také realizováno. Předchozí nevyplacený invalidní důchod byl následně žalobci doplacen. Mezi účastníky je nesporné, že žalobci od 20. 6. 1989 nebyl vyplácen dříve přiznaný invalidní důchod. Ve správním spise není rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu a doklad o doručení rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989. Zároveň není doklad o doručení přiznání invalidního důchodu. Ve správním spisu je pouze doručenka z věznice o zastavení výplaty invalidního důchodu od 19. 10. 1988. Skutečnost, že správní spis obsahuje doručenku k rozhodnutí o pozastavení výplaty invalidního důchodu, prokazuje pouze doručení daného rozhodnutí. Nejedná se o důkaz úplnosti správního spisu, jak tvrdí žaloba. Jádro žalobních námitek míří proti principu právní jistoty a pravidlům skartace správních spisů, jestliže pomíjí nezpochybnitelný fakt, že nelze očekávat úplnost správních spisů po 30 letech, aniž by dotčení účastníci učinili jakékoliv úkony proti negativním následkům správních aktů. Obsah a náležitosti rozhodnutí je nutné hodnotit optikou dané doby, nikoli dnešních Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 6 technických možností vyhotovení rozhodnutí a důrazu na formální prvky správního řízení. Přirozeně absence správního aktu ve správním spisu sama o sobě nemůže být zhojena pouze konstatováním neúplného stavu spisu, ale v dané věci je tolik podpůrných důkazů o existenci rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu i jeho doručení žalobci, že nelze mít pochybnosti o vyhotovení i doručení rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989.

19. Primárním dokladem o doručení rozhodnutí je listinný doklad o doručení, obvykle doručenka. V souladu se zásadou právní jistoty však nelze přijmout závěr, že výlučným důkazem doručení rozhodnutí účastníkovi je doručenka nebo jiný listinný doklad o doručení. Doručení lze prokázat i jiným způsobem. Žalobci v roce 1989 přestal být poukazován dříve přiznaný invalidní důchod a teprve po 32 letech žalobce, aniž by tvrdil existenci objektivních překážek mu v tom bránících, učinil úkon popírající důvod nevyplácení invalidního důchodu. Přitom se jednalo o přímé dotčení jeho majetkových zájmů. Dle zprávy SNB z 20. 6. 1988 byl sice žalobce zadržen v hotelu Panorama s částkou 2 140 valut (je uvedeno TK) a 7 140 Kč, ale přesto je více než nevěrohodné, že by si žalobce nebyl vědom toho, že mu nadále není plněn invalidní důchod přesahující 1 000 Kč, tehdy třetina průměrné mzdy. Pokud na explicitní změnu v příjmech žalobce reagoval více jak 30 let trvající pasivní akceptací jím tvrzeného protiprávního stavu, nelze mít za to, že nebyl s tímto stavem a jeho příčinou srozuměn. Pasivita žalobce prokazuje, že žalobce byl srozuměn nejen s tím, že mu nadále není vyplácen invalidní důchod, ale také na základě čeho došlo k zastavení plnění invalidního důchodu. Žalobce netvrdí, že by mu jeho zdravotní stav bránil v rozpoznání změny v poskytování invalidního důchodu nebo v učinění úkonu směřujícímu k nápravě. Znaleckého posudku se žalobce domáhal pouze v rámci popírání závěru o nesplnění podmínek pro přiznání invalidity, ale odnětí invalidního ho důchodu není předmětem soudního řízení. Posudková komise při odnětí invalidního důchodu konstatovala, že u žalobce byla zjištěna pouze povahová paranoidní a hysterická anomálie se sklonem ke kverulaci, dysociální tendence a stenické reakce. Takové postižení by dle soudu vedlo k okamžitým úkonům proti zastavení výplaty invalidního důchodu, pokud by k zastavení výplaty došlo bez právního důvodu, a nikoli k dlouhodobé rezignaci příjemce. Zároveň nelze pominout, že žalobci byla zastavena výplata invalidního důchodu v polovině roku 1989, po roce 1989 měl žalobce nespočet příležitostí učinit úkony k nápravě jím tvrzeného protiprávního stavu odnětí invalidního důchodu nebo znovu požádat o přiznání invalidního důchodu.

20. Faktický stav nevyplácení invalidního důchodu od 20. 6. 1989 má oporu v obsahu správního spisu, který obsahuje vyplněné formuláře rozhodnutí o zastavení invalidního důchodu s podpisy úředníků i pokynem na doručení rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989 („na doručenku“). Faktickému stavu odpovídají i vyznačené změny v plnění invalidního důchodu ve spisové vložce. Nevyplácení invalidního důchodu žalobci tak nebylo libovůli tehdejšího Úřadu důchodové správy ONV Praha 7, nýbrž výsledkem správního řízení a rozhodování úřadu.

21. Tvrzení žalované o přepisování rozhodnutí v písárně, aniž by do spisu byly založeny přepsaná rozhodnutí, odpovídá postupu doručení rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 19. 10. 1988 z důvodu výkonu trestu žalobce, aniž by ve spise bylo strojově přepsané formulářové a rukou dopsané rozhodnutí. Žalobci bylo dané rozhodnutí doručeno do věznice (viz doručenka) a to jistě nikoli v ručně napsané formě vyplněného formuláře rozhodnutí, který je součástí správního spisu. Veškeré vyplněné formuláře Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 7 rozhodnutí obsahují podpisy příslušných úředníků i razítko úřadu, z čehož je patrné, že se jednalo o originály konečné rozhodovací činnosti úřednic, tedy i úřadu. Formulářová vyplněná rozhodnutí prokazují, že bylo rozhodnuto o zastavení výplaty invalidního důchodu žalobce. Rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989 obsahuje i pokyn „na doručenku“, čím je dle soudu ve spojení s pasivitou žalobce i vyznačením zastavení plateb invalidního důchodu ve spisu prokázáno, že rozhodnutí bylo žalobci doručováno a také doručeno. Soud má za to, že na dané „koncepty“ rozhodnutí je třeba nahlížet jako na stejnopisy rozhodnutí, není-li prokázáno, že následně došlo při jejich strojovém přepsání (vyhotovení čistopisu) ke změně jejich obsahu nad rámec pokynu k doplnění odůvodnění.

22. Obsah odůvodnění stejnopisů rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 4. a 20. 6. je dán zjevně administrativní zkratkou dle číselníků formulářových odůvodnění, avšak nelze mít za to, že by absence úplného odůvodnění vedla k nicotnosti rozhodnutí. Absence odůvodnění je pouze vadou rozhodnutí, která však byla odstraněna v strojově přepsané a dopsané formě rozhodnutí, které bylo žalobci doručeno. Samotné rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989 splňuje zákonem požadovanou písemnou formu, neboť obsahuje výrok, označení účastníka, poučení o opravném prostředku a následně zjistitelné odůvodnění. Vyhotovení dvou rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 4. i od 20. 6. je samo o sobě zmatečné, neboť obě měla být vydána z téhož důvodu – číselník 81, zjevně z důvodu zániku invalidity žalobce dle posudkové komise ONV Prahy 7, nebyl tak důvod takto činit duplicitně. K výplatě invalidního důchodu do 19.6. 1989 původně nedošlo, neboť poté byl proveden doplatek této částky (viz údaje ve spisové vložce o doplatku). Jelikož rozhodnutí o nevyplacení od 20. 4. neobsahuje „na doručenku“ nelze vyloučit, že z důvodu data vydání tohoto rozhodnutí nebylo rozhodnutí vypraveno. Předmětem soudního řízení je však rozhodnutí o zastavení výplaty od 20. 6. 1989, proto nesrovnalosti ohledně předcházejícího rozhodnutí jsou pro posouzení žaloby proti rozhodnutí o námitkách žalobce proti rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989 irelevantní. Ke zmatečnosti určení data vydání rozhodnutí lze uvést, že tehdejší pojem na formuláři za správnost vyhotovení, neodpovídal dnešnímu ověření správnosti přepsaného a odeslaného textu, ale ověření věcné správnosti navrženého rozhodnutí nadřízenou úřednicí, což plyne z pozdějšího data ověřující úřednice. Proces rozhodnutí byl dle soudu dokončen ověřením správnosti nadřízené úřednice, nikoli strojovým přepisem textu rozhodnutí v písárně do formy čistopisu, proto lze formulářové z části vyplněné rozhodnutí považovat za konečný správní akt rozhodovací činnosti Úřadu důchodové správy v materiálním pojetí.

23. K námitkám žalobce v podání ze dne 14. 10. 2024, tedy po lhůtě k podání žaloby, soud přesto uvádí následující. Použití jiného tiskopisu rozhodnutí o zastavení výplaty v roce 1989 než v případě předchozího rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu z důvodu výkonu trestu odnětí svobody prokazuje pouze to, že byl použit jiný tiskopis pro rozhodnutí, ale stále jde o tiskopis pro rozhodování příslušného správního orgánu. Pro posouzení věci je rozhodný výrok rozhodnutí z roku 1989 a nikoli odůvodnění. Ve výroku je výslovně uvedeno, že se žalobci zastavuje výplata invalidního důchodu, není tak důvod pochybovat o tom, že daným rozhodnutím byla v roce 1989 zastavena výplata invalidního důchodu žalobce. Zkrácené a nepřesné označení adresy žalobce v rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989 nemohlo mít vliv na doručení, neboť název ulice X, Praha 7 byl jistě v dané době doručovatelům dostatečně znám, aby byli schopni doručit na adresu žalobce i v případě zkrácení adresy na „U měšt. domů“ nebo u zkomolení názvu Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 8 na „U měskskných domovů“ u předchozího rozhodnutí. Přičemž lze důvodně očekávat, že na doručence byla adresa uvedena správně. Argumentace žalobce o vydání rozhodnutí v září 1989 vychází z nesprávné identifikace římských číslic data daného rozhodnutí a to dne 25. IV. 1989, nikoli 25. IX. 1989. Zda žalobce podepsal či nepodepsal protokol či lékařskou zprávu, je nepodstatné, neboť soud i žalovaný zkoumal pouze včasnost námitky proti zastavení výplaty invalidního důchodu, nikoli správnost postupu správního orgánu I. stupně o zastavení výplaty, natož odnětí invalidního důchodu. O přítomnosti žalobce při jednání posudkové komise dne 2. 3. 1989 soud nepochybuje, neboť údaje o studiu, práci, výkonu trestu i rozvodovém řízení nemohly být posudkové komisi známy bez tvrzení žalobce. Nadto protokol o jednání posudkové komise obsahuje podpis žalobce, jen je v důsledku času nezřetelný. Pozůstatek podpisu žalobce na protokolu je patrný při porovnání podpisu žalobce na předchozím protokolu posudkové komise, kdy je zřetelné žalobcem užívané písmeno „k“ u příjmení a „t“ u jména na konci podpisu. Ostatně jak výše uvedeno, pokud by žalobci nebylo známo odnětí invalidního důchodu, lze vyloučit, že by neplnění dávky invalidního důchodu stoicky snášel po více jak 30 let. Pokud žalobce tvrdí, že má pochybnosti, že by nemocná osoba říkala, že je zdravá, tak tímto nejen po lhůtě k uplatnění žalobních námitek, ale zejména nesprávně směřuje do věcného posouzení odnětí invalidního důchodu, které nebylo předmětem žalobou napadených rozhodnutí. Shodně jako další pozdě uplatněná žalobní námitka odebrání řidičského průkazu. Přesto k tomu soud konstatuje, že žalobce netvrdil, že od roku 1989 byl hospitalizován nebo v dlouhodobé pracovní neschopnosti, která by vedla k zahájení nového řízení o přiznání invalidního důchodu, přestože v roce 1988 měl být jeho zdravotní stav, zejména psychický, natolik vážný, že měl splnit podmínky pro plný invalidní důchod. Protokol o jednání posudkové komise obsahuje podpis „nečlena komise“, jak nesprávně namítá žaloba v opožděném doplnění žaloby, jen je méně zřetelný. Soudu zároveň není zřejmé, jak by případná absence podpisu nečlena komise měla vliv na žalobou namítanou „platnost“ protokolu.

24. V žalobě proti starobnímu důchodu žalobce uvedl, že v roce 1991 byl znalecky zkoumán, se závěrem, že není schopen vojenské služby a obdržel modrou knížku. Parametry invalidního důchodu a neschopnosti k vojenské činné službě jsou diametrálně odlišné, nehledě k tomu, že předmětem řízení nebyl věcný přezkum rozhodnutí o odnětí invalidity, neboť proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal opravný prostředek, o kterém by žalovaná rozhodovala, a tedy ani správní žalobu.

25. Pokud by soud přistoupil na tvrzení žaloby o důsledcích absence doručenky k rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989, musel by potom shodné konstatovat i pro rozhodnutí o udělení invalidního důchodu ze dne 8. 12. 1986, neboť ani v tomto případě spis neobsahuje doručenku. Optikou žaloby by tak žalobci v roce 1986 nebyl přiznán invalidní důchod.

26. Poukazy žaloby na činnost SNB svědčí o absenci sebereflexe žalobce. Pokud znalci v trestním řízení dospěli k závěru, že u žalobce neexistuje psychiatrická indikace pro přiznání invalidity, postupoval vyšetřovatel SNB v souladu se zjištěným skutkovým stavem, pokud podal podnět k odnětí invalidního důchodu. Ze správního spisu plyne, že žalobce byl stíhán pro trestný čin spekulace dle § 117odst. 1 tehdejšího trestního zákona z důvodu prodeje valut. Na trestní stíhání veksláků nelze v žádném případě aplikovat zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, jak naznačuje žaloba. Ve svém důsledku byly veksláci součástí totalitního režimu, někteří z nich i nad ekonomický rámec své činnosti (spolupráce s policií). V žádném případě se nejednalo o Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 9 odpor proti režimu, naopak o vzájemnou koexistenci veksláků a režimu nedostatku. Zda byl žalobce v trestním řízení odsouzen či nikoli, není rozhodné. Z podkladů ve správnímu spisu je zjevné, že žalobce se zabýval nelegální směnou valut, proto postup policie vůči němu i v oblasti invalidního důchodu měl oporu v zákoně i skutkovém stavu a soud v takovém postupu neshledává jiný šikanózní záměr SNB a Úřadu důchodové správy.

27. Žalobce namítá, že rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu v roce 1989 nebylo ve skutečnosti vůbec vydáno, že je nicotné. Institut nicotnosti je fikcí neexistence existujícího rozhodnutí, kdy se na vydané, existující rozhodnutí pohlíží, jako by nebylo vydáno, tudíž jím sledované účinky nenastanou, případně odpadnou. Rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu v roce 1989 bylo vydáno příslušným správním orgánem, obsahovalo výrok i označení účastníka, proto soud neshledává důvodnou žalobní námitku nicotnosti rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989. Případná vada absence odůvodnění nezakládá nicotnost rozhodnutí, ale jeho nepřezkoumatelnost. Předmětem řízení však nejsou vady rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu, ale posouzení včasnosti podání námitek žalobce v roce 2021, tedy prokázání doručení rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989 žalobci.

28. Obsah správního spisu prokazuje, že byly provedeny úkony k vydání a doručení rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu žalobce od 20. 6. 1989. Vzhledem k vypracování formulářového rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu s pokynem doručení nemá soud pochybnosti o tom, že takto bylo také učiněno písemně v souladu s § 121 zákona č. 100/1988 Sb. Určení přesné doby doručení rozhodnutí žalobci v roce 1989 není rozhodné, neboť v souladu s poučením na rozhodnutí o zastavení výplaty měl žalobce lhůtu 30 dnů, nikoli let, k podání opravného prostředku. Žalobce podal v roce 2021 opravný prostředek po 30denní lhůtě dle právní úpravy v době doručení v roce 1989, proto v souladu s procesní právní úpravou ke dni podání opravného prostředku v roce 2021 žalovaná námitky dle § 92 odst. 1 věty první správního řádu zamítla pro opožděnost. Žaloba proti rozhodnutí o nevyplacení invalidního důchodu je proto nedůvodná.

29. Správní spis neobsahuje údaj o nahlédnutí žalobce do správního spisu. V podáních ze dne 5. 8. 2021 žalobce uvádí, že provedl šetření v archívu ČSSZ, na základě čehož zjistil, že nebylo vydáno rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu a předložil kopii rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu ze dne 8. 12. 1986, které je součástí pouze správního spisu o invalidním důchodu, jehož součástí je i formulářové rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989. Pokud by závěry soudu o doručení rozhodnutí žalobci v roce 1989 nebyly správné, je třeba mít za to, že žalobce se seznámil s obsahem rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989 nejpozději dne 5. 8. 2021. Absence odůvodnění neměla vliv na seznatelnost rozhodnutí a jeho účinků pro žalobce, nijak neomezila žalobce v podání opravného prostředku, kterým by se vymezil proti zastavení výplaty invalidního důchodu (srovnej rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 2 As 25/2007 – 118 , bod 45, podle nějž je třeba postavit najisto, že opomenutý účastník seznal s dostatečnou jistotou a včas obsah vydaného rozhodnutí, především tedy, kdy a kým bylo vydáno, jak jej lze identifikovat, jakým způsobem a v jakém rozsahu mu takové rozhodnutí zasahuje do práv, a měl tedy účinnou možnost se proti němu účinně bránit opravnými prostředky. Obvykle tu půjde o případy, kdy se opomenutý účastník s obsahem rozhodnutí seznámil prostřednictvím jiné osoby, nebo se s ním seznámil jinak, a to prokazatelně a v rozsahu potřebném pro účelnou obranu proti němu (nahlížením do spisu v jiné procesní roli atp.)“. I bez doplnění odůvodnění v rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989 založeného ve správním spisu bylo žalobci zřejmé, že se Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 10 rozhodnutí týká jeho osoby, jaké jsou následky rozhodnutí (výrok rozhodnutí) a vzhledem k předcházejícímu odnětí invalidního důchodu i důvody rozhodnutí. Žádost o vyplacení invalidního důchodu a započtení invalidního důchodu do starobního důchodu ze dne 5. 8. 2021 nelze považovat za podání opravného prostředku proti zastavení výplaty invalidního důchodu, pokud žalobci bylo známo, že více jak 30 let mu není vyplácen z důvodu odnětí invalidního důchodu. Pokud by byl žalobce poprvé seznámen s obsahem rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu teprve 5. 8. 2021, potom námitky ze dne 30. 11. 2021 by byly podány také po lhůtě k podání opravného prostředku. Tudíž i v případě tohoto druhotného výkladu doručení by žalovaná rozhodla v souladu s § 92 odst. 1 správního řádu.

30. Ohledně starobního důchodu žalobce namítl, že do příjmů měly být zahrnuty i příjmy z odepřených dávek invalidního důchodu. Odhlédnuto od výše uvedeného závěru o doručení rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu v roce 1989 soud uvádí, že pro určení výše starobního důchodu se vychází pouze ze skutečných příjmů pojištěnce, tedy těch příjmů, které pojištěnec přijal a nikoli, které měl přijmout, ale dosud nepřijal. Je tak pojmově vyloučeno, aby se při určení výše vyměřovacího základu pro stanovení starobního důchodu přihlédlo k potencionálnímu nároku na vyplacení příjmu, který nebyl splněn. Zároveň platí, že plný invalidní důchod se nezahrnuje do vyměřovacího základu, není tak považován za příjem. Pouze doba invalidity 3. stupně (dříve plného invalidního důchodu) se započítává jako tzv. náhradní doba pojištění pro účely starobního důchodu. V tomto rozsahu však žalobce nic netvrdil, proto soud vázán žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. není oprávněn provést přezkum rozhodnutí ohledně započitatelné doby pojištění.

31. Žalobní námitky proti starobnímu důchodu jsou nedůvodné, žalovaná nebyla povinna přihlédnout k neposkytnutému invalidního důchodu po 20. 6. 1989 a tomu odpovídající částku zohlednit jako příjem pojištěnce pro určení výše starobního důchodu žalobce, proto soud žalobu i v části starobního důchodu zamítl jako neoprávněnou.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci samé úspěšný a žalované nevznikly nad rámce její činnost další náklady.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 11 V Praze dne 17. 2. 2026 Mgr. Kamil Tojner, v. r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.