16 Az 4/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: A. S. B. D., nar. X, státní příslušností Nigerijská federativní republika, t. č. bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2026, MV-51978-3/OAM-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že se řízení podle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), zastavuje.

2. Žalobce namítl, že žalovaný nesprávně vyhodnotil, že u jeho žádosti (další opakovaná žádost) o mezinárodní ochranu nejsou dány nové relevantní skutečnosti. Jako důvod žalovaný označil nesoulad údajů z žádosti s doloženým policejním výpisem. S tím žalobce nesouhlasí, přičemž má za to, že žalovaný nevyvrátil jeho tvrzení přesvědčivým způsobem. Žalovaný uvedl, že podle policejního výpisu podal oznámení X, což ale dle žalobce souhlasí, žalobce tvrdil, že oznámení bylo učiněno jeho bratrem, nikoli jím samotným. V policejním výpisu je navíc uvedeno X. Žalobce rovněž vysvětlil, že jeho jméno lze psát dohromady i zvlášť, tedy X nebo X, zkratka „M“ se v Nigérii někdy používá pro osoby mužského pohlaví. Dle žalobce neobstojí ani závěr žalovaného, že okolnosti únosu popsané v předchozí žádosti a v nynějším policejním dokumentu byly zcela odlišné. Podle žalobce je jedinou odlišností to, zda byly osoby osvobozeny příslušníky policie či armády, kdy ale mohlo dojít k záměně např. v rámci tlumočení. K tvrzení, že nemohli únosci znát jeho identitu, žalobce sdělil, že dal při únosu únosci telefonní číslo na otce, skrze to si mohli podle žalobce únosci snadno opatřit i jeho identitu, např. z aplikace True Caller, která je v Nigérii používána. Podle žalobce jsou žalovaným označené nesrovnalosti spíše formální povahy a vysvětlitelné. Žalovaný přitom musí popsat své závěry přesvědčivě. Žalobce uvedl, že má za to, že možnost únosu je v Nigérii dlouhodobě rizikem, vláda jej nedokáže chránit. Žalobce má za to, že nyní je znovu v ohrožení, únosci se chtějí pomstít. Žalobce také namítl, že neměl možnost se seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

4. Soud žalobu neshledal důvodnou, neboť důvodem pro nové meritorní posouzení žádosti mohou být u další opakované žádosti pouze zákonem předpokládané skutečnosti. Podle § 11a odst. 3 zákona o azylu konkrétně platí, že podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a nelze-li se s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a důvodně domnívat, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování, že mu hrozí vážná újma nebo že již splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 13 a 14a, ministerstvo řízení usnesením zastaví. Usnesení o zastavení řízení lze vydat do 10 dnů ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ministerstvo usnesení o zastavení řízení doručí cizinci na místě nebo na adresu místa pobytu na území, byla-li cizincem při podání další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedena; jinak se usnesení o zastavení řízení uloží po dobu 10 dnů v azylovém zařízení, kde byl cizinec naposledy hlášen k pobytu, a oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí na úřední desce v tomto azylovém zařízení. Podání žaloby proti usnesení o zastavení řízení nemá odkladný účinek.

5. Nyní tvrzený azylový příběh žalobce představuje doplnění, respektive rozvedení příběhu předchozího, který byl již řešen u zdejšího soudu v jeho rozsudku ze dne 14. 7. 2025, č. j. 21 Az 12/2025 – 29. V tom byl příběh žalobce popsán mj. následovně: „V prosinci 2020 cestoval z pracovních důvodů do města X se třemi dalšími lidmi v osobním vozidle. Na kontrolním stanovišti byli zastaveni osobami v uniformách nigerijské armády, které zastavily i několik dalších vozidel. Následně se ukázalo, že se jednalo o ozbrojence, kteří uneseným zavázali oči a odvedli je, celkem asi 25 osob. Žalobce dal jednomu z únosců lístek s telefonním číslem na svého otce. Strávil asi sedm dní v táboře, poté bylo asi 8 nebo 9 unesených převezeno na jiné místo. Žalobce daná místa neznal. Několik hodin po převozu byli osvobozeni nigerijskou armádou. V době zásahu se již ozbrojenci na tom místě nenacházeli. Část příbuzných unesených již zaplatila výkupné, a proto jim bylo známo, kde se unesení nacházejí. Žalobcova rodina zaplatila výkupné ve výši 8 mil. naira. Únosci byli podle svého jazyka z kmene Fulanů. V okamžiku únosu se na místě nacházelo 10 až 15 ozbrojenců a na místě věznění jich bylo ještě více. Jedná se o muslimskou skupinu, která podobné únosy provádí řadu let kvůli výkupnému a jako projev odporu vůči současnému prezidentovi. Unesení byli po osvobození odvezeni na policejní stanici, kde podali výpověď. Žalobce nemá příslušný dokument, ale může požádat bratra, aby navštívil danou policejní stanici a požádal o něj. Začátkem ledna 2021 jeho otci volali neznámí lidé a sdělili mu, že nigerijská armáda objevila jejich zázemí. Vyhrožovali, že žalobce najdou a zabijí. Žalobce neví, kdo jejich úkryt armádě prozradil, ale otec to nebyl. Otce kontaktovali jen jednou. Podle žalobce se jedná o hypotézu únosců, že jejich úkryt prozradil právě jeho otec. Otec vyhrožování nenahlásil. Do doby vycestování v září 2021 neměl s únosci další problémy.“ 6. Soud shledal, že: „Z pohovoru s žalobcem vyplývá, že k jeho únosu došlo náhodně a žalobce nebyl vybrán kvůli své rodině, názorům či povolání. Zprávy o zemi původu potvrzují, že v Nigérii únosy představují jeden z mnoha problémů. Žalobce cestoval z pracovních důvodů do města X, když byl s dalšími asi 25 osobami unesen ozbrojenou skupinou. Byl převezen do tábora únosců se zavázanýma očima. Jednomu z ozbrojenců předal telefonní kontakt na svého otce kvůli výkupnému, které následně jeho rodina zaplatila. Únosci osm či devět zajatých osob převezli na jiné místo, dle kontextu výpovědi byl žalobce mezi nimi, protože uvedl, že daná místa neznal a několik hodin po převozu byli osvobozeni nigerijskou armádou. Rodinní příslušníci, kteří již zaplatili výkupné, věděli, kde se unesení nacházejí. Únosci místo opustili ještě před příjezdem armády. Soud z tohoto popisu proto usuzuje, že únosci se rozhodli propustit dotyčných osm či devět osob, protože v jejich případě byl již splněn účel únosu. Převezli je na předem určené místo, odjeli a sdělili jejich rodinám, kde je naleznou. Některá z rodin patrně informovala státní orgány, což vedlo k zásahu nigerijské armády. Soud proto dovozuje, že sami únosci prozradili druhé místo, kde zajatce drželi, aby pro ně přijely jejich rodiny. Osud zbylých přibližně 16 nebo 17 osob není znám.

7. Únosci získali od žalobcovy rodiny finanční obnos a společně s dalšími jej fakticky propustili, proto není logické, aby o měsíc později volali žalobcovu otci a jeho prostřednictvím vyhrožovali žalobci smrtí, protože měl prozradit jeden z jejich úkrytů. Příbuzní obětí, kteří zaplatili výkupné, se od únosců dozvěděli, na jakém místě najdou své rodinné příslušníky, nelze proto hovořit o žádném prozrazení. Soud věří žalobci, že byl unesen, protože jeho tvrzení je v souladu se zprávami o zemi původu, nedává však smysl, aby únosci vyhrožovali jeho otci kvůli odhalení místa, které již sami prozradili dříve. Žalobce neměl a ani jeho rodina neměla před jeho odjezdem do České republiky a ani poté žádné problémy. Žalobce ostatně plánoval odjezd již před svým únosem, protože si podal žádost o vízum šest měsíců před předmětným incidentem. K únosu došlo před více než čtyřmi lety. Soud proto uzavírá, že neexistuje důvod, aby se o žalobce únosci dále zajímali. Vybrali si ho náhodně, jeho rodina zaplatila výkupné a byl propuštěn. Není přiměřeně pravděpodobné ani reálné, aby v případě návratu žalobci hrozilo pronásledování nebo riziko vážné újmy kvůli únosu, který skončil zaplacením výkupného. Únosci ani neznají žalobcovu identitu, mělo jít o ojedinělý incident řešitelný změnou telefonního čísla a nalezení žalobce ve dvousetmilionové Nigérii několika příslušníky pasteveckých kmenů není v zásadě možné. Námitka je nedůvodná. 8. (…) Žalobce neuvedl žádnou okolnost, pro kterou by konkrétně pro něj Fulané měli představovat v případě návratu riziko. Soud již výše uvedl, že podle pohovoru byl žalobce propuštěn po zaplacení výkupného a telefonát žalobcovu otci není logický a zároveň není reálné, aby byl žalobce ve vlasti Fulany vyhledán. Nebyl zde proto důvod, aby se žalovaný podrobněji zabýval postavením Fulanů v Nigérii. Nigerijské ozbrojené složky adekvátně reagovaly na oznámení, přijely osvobodit unesené a následně je převezly na policii, aby podali výpověď. Ze strany nigerijských státních orgánů tudíž bylo k incidentu přistupováno seriózně. Žalovaný konflikt mezi žalobcem a Fulany jednoznačně konkretizoval, protože přesně vyšel z žalobcovy výpovědi. Jeho úkolem nebylo domýšlet souvislosti, které mu žalobce nesdělil. Soud proto považuje námitky za nedůvodné.

9. Citovaný rozsudek byl následně potvrzen i Nejvyšším správním soudem (usnesení ze dne 11. 2. 2026, č. j. 3 Azs 106/2025 - 36).

10. Soud má za to, že v dané věci nelze odhlédnout od tvrzení žalobce uváděných v řízení o předchozí žádosti, ale je naopak potřebné současné doplnění příběhu zasadit do již tvrzených okolností. Z výše citované pasáže je patrné, že soud sice dříve uvěřil žalobci, že byl unesen, nicméně rovněž popsal způsob, jakým byl únos proveden, a dospěl k závěru, že se jednalo o únos náhodné osoby, jejíž identitu únosci neznali, přičemž po zaplacení výkupného příbuznými byl žalobce propuštěn, čímž dle soudu pominul další zájem na trvání únosu a nebyl ani důvod tento opakovat. Nebylo prokázáno, že by únosci cílili přímo na žalobce.

11. V kontextu uvedeného soud konstatuje, že žalobcem nyní uváděné pokračování jeho příběhu považuje za nevěrohodné.

12. Soud se ztotožňuje s dřívějším závěrem soudu, že není důvod, proč by měl být žalobce znovu únosci hledán. Nově tvrzenou skutečností má být okolnost, že únosci se měli dozvědět žalobcovu identitu a unést jeho příbuzného s tím, že požadují vydání žalobce, nicméně tyto skutečnosti soud považuje za nevěrohodné. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho identitu se mohli nově únosci dozvědět prostřednictvím sociální sítě, která je v Nigérii používána, přičemž takto mohli následně získat i identitu členů rodiny, unést příbuzného a nyní požadovat jako výměnu vydání žalobce. Z takové úvahy však dle soudu plyne, že by nynějším motivem únosců má být pomsta než zisk, což neodpovídá předchozímu scénáři i okolnostem únosu, kdy žalobce měl být únosci propuštěn po zaplacení výkupného. Činnost žalobce nevedla k odhalení únosců či jejich smrti, jak nově tvrdí žalobce. Zároveň soud nepovažuje za věrohodné tvrzení, že motiv pomsty únosců přetrval po dobu 5 let, přestože se žalobce nenachází v zemi původu.

13. Soud se ztotožnil s výsledným závěrem žalovaného, že popis událostí v minulosti neodpovídá nově sdělenému pokračování. Soud neshledal pochybení žalovaného, pokud postupoval tak, že řízení zastavil a žádost žalobce znovu meritorně neposuzoval. Soud nicméně přesto dodává, že ze strany žalovaného mohlo být odůvodnění provedeno lépe a s náležitou pozornosti na detaily tvrzení žalobce i jím předložených podkladů.

14. Žalovaný poukázal na to, že žalobce v rámci další opakované žádosti předložil policejní výpis, v rámci kterého bylo uvedeno, že dne 8. 2. 2026 podala osoba jménem X oznámení oblastnímu velitelství oznámení a uvedla, že její bratr X (pozn. soudu – v policejním dokumentu uvedeno jméno X, nikoli X) byl unesen. Krátce po únosu měla rodina obdržet anonymní telefonát, ve kterém se měl volající identifikovat jako jeden z únosců. Předběžné vyšetřování odhalilo, že místo výkupného únosci požadovali, aby se k nim dostavil jiný člen rodiny, konkrétně X, ten údajně dříve poskytl bezpečnostním složkám informace o únoscích. Pokud nebude požadavek splněn, bude X zabit. Předběžné vyšetření rovněž odhalilo, že daný únos souvisí s únosem X, který byl unesen v minulosti spolu s kolegou. Během policejního zásahu byl tehdy tábor únosců přepaden, což vedlo k úmrtí několika pachatelů. Oznamovatel uvedl, že se únosci zřejmě snaží skrze výhrůžky donutit X, aby se jim vzdal, což je důvod sepsání zprávy policií. Dále je ve zprávě uvedeno, že záznam byl přijat a je řešen. Oznamovatel se 21. 3. 2026 dostavil k vydání tohoto policejního výpisu.

15. Žalovaný v rámci svých závěrů vyslovil, že se neshoduje totožnost žalobce a osoby unesené způsobem popsaném v předchozím řízení ve věci mezinárodní ochrany žalobce a osoby, která je nyní únosci požadována. Dle žalovaného se žalobce jmenuje X, přičemž jiná totožnost není žalovanému známa. Únosci však mají hledat osobu jménem X, kdy zároveň osobu tohoto jména popisuje dokument od nigerijské policie.

16. K tomu soud uvádí, že nepovažuje na rozdíl od žalovaného za vyloučené, aby totožnost osoby unesené v minulosti a osoby požadované únosci nyní, byla odlišná od žalobce. Dle soudu je naopak zcela zřejmá podobnost ve jméně žalobce se jménem osoby unesené, resp. požadované, kdy rozdíl je naopak pouze v tom, že v jedné z variant jména je mezera (X x X). Co se týče žalovaným uváděné zkratky „M“ na konci jména, pak dle soudu se žalovaný nedostatečně vypořádal s tím, že dle dokumentu od nigerijské policie tato zkratka značí, že se jedná o osobu mužského pohlaví, „male“, nebo také dospělého – „adult“ či že je osoba muslim. Argumenty žalovaného z uvedených důvodů proto nemohou obstát, neboť nebylo prokázáno, že by žalobce nemohl být osobou unesenou, respektive nyní nově hledanou únosci, a nebylo prokázáno ani to, že zkratka „M“ u jeho jména neznačí toliko fakt, že jde o muže, dospělého či muslima.

17. Žalovaný argumentoval dále tím, že je dle něj zcela zjevné, že s odkazem na popis způsobu únosu uvedeném v předchozím řízení a nynějším policejním dokumentu, šlo o zcela odlišné záležitosti. Žalobce v předchozím řízení vypověděl, že byl zadržen společně s dalšími lidmi v roce 2020 kmenem Fulanů v jejich táboře, kdy je nakonec osvobodila nigerijská armáda. V době osvobození unesených se dle tehdejší výpovědi žalobce již nikdo z únosců nenacházel. Policejní dokument popisuje únos způsobem, že X měl být unesen spolu s kolegou, přičemž k osvobození mělo dojít při policejním zásahu, kdy policie přepadla tábor únosců, což vedlo ke smrti některých únosců. Soud má za to, že podstatné jsou odlišné okolnosti osvobození žalobce. V předchozím řízení tvrdil, že při jeho osvobození již nebyli únosci přítomní, neboť jeho příbuzní výkupné zaplatili. Dle nyní předložené zprávy policie mělo při osvobození žalobce dojít k přepadení únosců policií. Daný rozpor je zásadní natolik, že popírá tvrzení žalobce o únosu jeho osoby i jeho příbuzného. Jde o další okolnost prokazující nevěrohodnost žalobce. Zároveň pokud by došlo k osvobození unesených bezpečnostními složkami, potom by bylo s tímto v rozporu předchozí tvrzení žalobce, že osud dalších unesených 25 osob je neznámý.

18. Ztotožnit se nelze ani se závěrem žalovaného, že dle policejního dokumentu oznámení na nigerijské policie podala dne 8. 2. 2026 osoba jménem X, což je osoba zcela jiného jména než žalobce, kdy žalovaný také podotkl, že žalobce se v dané době nenacházel v Nigérii ale v ČR. K těmto úvahám soud totiž uvádí, že žalobce neuvedl, že by to měl být on, kdo policii nynější bratrův únos policii oznámil, sdělil pouze, že se o něm dozvěděl. Soud podotýká, že až v žalobě žalobce tvrdil, že k žádosti měl uvést, že oznámení činil jeho bratr. Z textu žádosti plyne pouze to, že žalobce sdělil, že mu bylo policejní oznámení rodinou zasláno, ne však to, kdo jej na policii učinil. Z policejního dokumentu však plyne, že oznámení učinil bratr žalobce, který je zároveň i bratrem nyní uneseného bratra. Soud také dodává, že žalovaný uvádí ve svém odůvodnění jméno X, ačkoli v policejním výpise je uvedenoX, ve druhém dokumentu X.

19. Soud proto dává za pravdu žalobci, že z obsahu spisu neplyne, že by to měl být on, kdo únos rodinného příslušníka ohlásil. Zároveň se soud ztotožňuje i s tím, že je vysvětlitelná zkratka „M“ u jeho jména, jakož i s tím, že jeho jméno lze psát dohromady nebo zvlášť. Soud je ve shodě s žalobcem i v tom směru, že odlišnost obou únosů popsaná žalovaným spočívá víceméně toliko v tom, zda byli únosci dopadeni příslušníky policie nebo armády, což rovněž není nepřekonatelný rozpor.

20. Soud se nicméně, jak již výše uvedl, ztotožnil se závěrem žalovaného o nevěrohodnosti žalobce z důvodu odlišného popisu ukončení jeho únosu v roce 2020, velkého časové odstupu tvrzené msty únosců, která neměla oporu v dříve tvrzeném vyplacení výkupného a ponechání žalobce na místě bez přítomnosti únosců. Z důvodu nevěrohodnosti nového tvrzení žalobce tak nebyl důvod pro nové meritorní posouzení věci.

21. Soud neshledal důvodnou ani námitku, že žalobce neměl možnost se seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí. Věcná argumentace žalobce je postavena zejména na tom, že považuje za relevantní svá nová tvrzení, přičemž veškeré jím dodané materiály mu známy byly. Žalovaný nadto doplnil toliko novou zprávu o bezpečnosti v zemi.

22. Soud proto z důvodů shora uvedených žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

23. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 19. 6. 2026 Mgr. Kamil Tojner, v. r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.