16 CO 99/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Chmelíčka a soudců JUDr. Ivy Březinové a Mgr. Martina Jachury ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu imateriální újmy, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úroky z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, ohledně zbývajících částka s příslušenstvím se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši částka k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku. 1) Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na zaplacení imateriální újmy ve výši částka s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky navzájem. Takto soud rozhodl o žalobě, které se domáhala žalobkyně kompenzace nemajetkové újmy v žalované výši s tím, že dne datum zahájila jako spotřebitel řízení před finančním arbitrem vedeném pod sp. zn. spisová značka číslo, které bylo vedeno proti společnosti právnická osoba a ve které se domáhala vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění. Řízení před finančním arbitrem (prvoinstanční) bylo ukončeno vydáním nálezu dne datum a o námitkách bylo rozhodnuto dne datum, když toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno datum. Namítala, že v předmětném řízení před finančním arbitrem docházelo k nedodržování zákonných lhůt ve smyslu § 15 a 16 zákona o finančním arbitrovi a finanční arbitr tak řízení zatížil nesprávným úředním postupem, neboť trvalo 32 měsíců a 19 dnů. Řízeni zatěžovalo žalobkyni nejen psychicky, ale i časově, když musela čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra. Žalobkyně požadovala každý rok, respektive za první 2 roky částka a za dalších 8 měsíců a 19 dnů částka, celkem částka, když s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. číslo jednací požadovala, aby základní výše kompenzace byla zvýšena o 20 % z důvodu nevydání nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách, tedy celkem částku částka. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou dne datum ke kompenzaci nemajetkové újmy, když na tuto výzvu reagovala žalovaná poskytnutím omluvy za nepřiměřeně dlouhou dobou řízení, což nepovažuje žalobkyně za přiměřenou kompenzaci. 2) Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že konstatování porušení práva a omluva žalobkyně je plnohodnotnou formou zadostiučinění a žalovaná ji pokládá za dostačující. Ode dne zahájení řízení dne datum do dne shromážděných podkladů rozhodných pro vydání nálezu (datum) uběhlo 445 dnů, když doba pro kterou finanční arbitr shromažďuje všechny podklady rozhodné pro vydání nálezu není zákonem nijak upravena. Dle názoru žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů, podotkla, že věc byla arbitrovi podána na formulářovém podání stejně jako stovky dalších, nezřídka promlčených či postoupených nároků, což nepochybně přispělo k celkové délce řízení, když právní zástupce mimo jiné i žalobkyně shodně podali k arbitrovi mnoho obdobných návrhů formulářového typu a mnohdy odmítali poskytnout součinnost a neinformovali arbitra o podstatných okolnostech zániku smlouvy, mimořádné výplaty či o výplatě odkupného. Tuto skupinu spotřebitelů zastupuje konzistentní skupina advokátů, o níž je finanční arbitr přesvědčen, že jsou organizováni společně a přispěli k celkové situaci v projednávání těchto sporů ze životního pojištění. 3) Soud provedl dokazování výzvou žalobkyně žalované ze dne datum a přípisem žalované ze dne datum. Na výzvu k odškodnění imateriální újmy žalovaná reagovala tak, že konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k průtahům, a že se omlouvá za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení a za nesprávný postup finančního arbitra, který neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí. 4) Zjištění ze spisu finančního arbitra soud podrobně popsal pod body 23 až 65 svého odůvodnění, zejména, že řízení před finančním arbitrem, ve kterém se žalobkyně domáhala vůči právnická osoba vydání bezdůvodného obohacení s tvrzením o neplatnosti smlouvy investičního životního pojištění bylo zahájeno datum a ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne datum, kterým finanční arbitr rozhodl o námitkách proti svému rozhodnutí. Dále vyšel ze zjištění, že poslední relevantní informace pro vydání nálezu shromáždil finanční arbitr datum a 90 denní lhůtu pro vydání nálezu překročil, neboť vydal nález datum. Proti nálezu podali žalobkyně i instituce námitky, a to dne 5. 11. respektive datum a finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách datum, když celková délka trvání námitkového řízení činila 158 dnů. 5) Takto zjištěný skutkový stav soud posuzoval dle zákona č. 82/1996 Sb. a dle zákona č. 229/2002 Sb., zejména § 15 a 16 odst. 2 věta druhá. Konstatoval, že zákonná 90 ti denní lhůta k vydání nálezu byla překročena arbitrem o 36 dnů, lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách překročil soudní arbitr o 3 měsíce. 6) Na základě provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že v daném případě se jedná o nesprávný úřední postup, když řízení před finančním arbitrem spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Konstatoval, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, která je nesprávným úředním postupem dle § 13, zakládá samo o sobě vyvratitelnou domněnku o způsobené imateriální újmě. Dále se dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1996 Sb. zabýval vhodnou formou satisfakce. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, dle kterého na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedna z forem morální satisfakce a peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmy adekvátní. Uzavřel, že je namístě konstatovat, že předmětné řízení bylo nepřiměřeně dlouhé ve smyslu § 13 odst. 1, a tím je splněna první ze tří podmínek odpovědnosti státu. Imateriální újmu pak lze presumovat. V daném případě považoval kompenzaci újmy žalobkyně ve formě konstatování porušení práva za dostačující. S tímto odůvodněním žalobu zamítl a o nákladech rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. 7) Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Považovala rozsudek soudu I. stupně za nesprávný a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí odvolacího soudu (viz rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. spisová značka a sp.zn. spisová značka). Za relevantní považovala datum, kdy finanční arbitr shromáždil podklady pro získání nálezu, a kdy mu tedy začala běžet devadesátidenní lhůta a namítala, že tento termín stanovil soud I. stupně nesprávně, když dle jejího názoru počala tato lhůta běžet finančnímu arbitrovi datum, nikoliv až datum, neboť finanční arbitr vyzval dne datum žalobkyni k uzavření dohody s institucí, ve které kompletně shrnuje svá skutková zjištění. Za této situace jsou zjištěné průtahy v řízení před finančním arbitrem zcela neakceptovatelné. Stejně tak došlo k průtahům v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách a rozhodně nepostačí ke kompenzaci imateriální újmy žalobkyně pouze omluva, ale soud by měl přistoupit k finančnímu odškodnění tak, jak k tomu přistoupily výše zmiňované senáty Městského soudu v Praze. Navíc byla toho názoru, že soud I. stupně vydal napadený rozsudek bez nařízení řádného jednání a navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek a žalobkyni přiznal plné požadované finanční odškodnění. 8) Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 9) Při přezkoumání věci vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně i ze zjištění o průběhu řízení před finančním arbitrem a ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že na řízení před finančním arbitrem se vztahuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť lze kladně zodpovědět na otázky, jež jsou pro posouzení aplikovatelnosti tohoto článku dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva zásadní (viz rozsudek NS ČR sp. zn. spisová značka). Ostatně shodně věc posuzují i senáty Městského soudu v Praze (viz níže citované). Na daný případ tedy lze aplikovat závěry Stanoviska včetně konstrukce vyvratitelné domněnky vzniku imateriální újmy ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“). 10) Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 11) Podle § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 12) V projednávaném případě není až tak rozhodující, kdy došlo ke shromáždění podkladů, a začala běžet devadesátidenní lhůta pro vydání nálezu, neboť předmětem odškodnění nejsou jednotlivé průtahy ale celková doba posuzovaného řízení, která přesáhla 2 roky a 8 a půl měsíce. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. spisová značka dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat, což je dle názoru odvolacího soudu v daném případě obvykle doba 2 let. 13) S ohledem na § 13 o.z. odvolací soud dospěl k závěru, že pokud senáty Městského soudu v Praze i za kratší dobu shodných řízení před finančním arbitrem poskytují finanční zadostiučinění, je v daném případě nutno taktéž žalobkyni odškodnit její újmu poskytnutím finanční částky (rozhodnutí spisová značka, spisová značka, spisová značka či spisová značka). 14) Při stanovení základní částky vyšel odvolací soud z částky částka za první 2 roky vedení řízení a částky částka za další 8,5 měsíce. Základní částku částka pak odvolací soud korigoval ve smyslu § 31a odst. 3 zákona. 15) K otázce složitosti řízení Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. spisová značka uvedl, že„ složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní“. Jednotlivé důvody složitosti je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popřípadě i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky k projednání věci (viz též rozsudek sp.zn. spisová značka citovaný ve Stanovisku). 16) S ohledem na skutečnost, že předmětem posuzovaného řízení byla neplatnost pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení, finanční arbitr řešil i otázku promlčení, nutno uzavřít, že se jednalo o spor velmi hmotně právně složitý, což je soudu známo i z jeho úřední činnosti (viz např. rozsudek MS v obec sp. zn. spisová značka). Z tohoto důvodu ponížil základní částku o 30 %. Za skutkovou složitost (řízení ovládané metodou vyšetřovací, finanční arbitr musel posuzovat množství listinných důkazů) přistoupil odvolací soud ke snížení o 20 % a za procesní složitost (finanční arbitr opakovaně vyžadoval doklady, vyzýval žalobkyni k doplnění návrhu, řešil žádosti o prodloužení lhůty k doplnění dokladů a podobně), snížil tuto částku o 10 %. Význam řízení byl pro žalobkyni standardní. Celkově odvolací soud snížil základní částku o 60 % a dospěl k závěru, že žalobkyni v daném řízení náleží odškodnění imateriální újmy v částce částka, která odpovídá okolnostem daného případu. 17) Odvolací soud nepřistoupil ke zvýšení základní částky o 20% za průtahy finančního arbitra, k čemuž dospěl odvolací soud v rozsudku sp. zn. spisová značka, neboť nevydání rozhodnutí v zákonných lhůtách byly důvodem toho, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a za nepřiměřeně dlouhé řízení se žalobkyni poskytuje odškodnění imateriální újmy; nejedná se o kritérium dle § 31a odst. 3 písm. d/ zákona, jež cílí např. na závažná procesní pochybení či nerespektování závazného právního názoru apod. Odvolatelka se též mýlí, pokud uvádí, že soud I. stupně rozhodl bez nařízení jednání. Z obsahu spisu vyplývá, že soud nařídil jednání na den datum, o čemž byl právní zástupce žalobkyně uvědomen předvoláním, jež mu bylo doručeno do jeho datové schránky dne datum. 18) Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku částečně změnil a žalobě vyhověl, jinak jej jako věcně správný potvrdil (§ 219, § 220 o.s.ř.). 19) Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 a § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. Žalobkyni vznikly v souvislosti s právním zastoupením náklady, že jsou tvořeny odměnou částka za úkon. Žalobkyni náleží za řízení před soudem I. stupně odměna za 3 úkony (převzetí věci, žaloba a vyjádření) plus 3 režijní paušály po částka. Za řízení před odvolacím soudem za 2 úkony po částka (podání odvolání a účast při odvolacím jednání) a 2 režijní paušály po částka plus cestovné osobním vozidlem anonymizována dvě slova - obec - obec a zpět ve výši částka, (2× 95 km, průměrná spotřeba 6,1 litru na 100 km, 1 l nafty částka, průměrná cena za 1 km částka, náhrada za 1 km jízdy částka) a náhrada za ztrátu na cestě za 6 započatých půlhodin po částka včetně 21% DPH a zaplacený soudní poplatek částka, tedy částka částka. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.