17 A 11/2026

Rubrum

17 A 11/2026 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: Y. K. bytem X. zastoupen advokátem JUDr. Milanem Štembergem se sídlem Kladno, Cyrila Boudy 1444 proti žalovanému: Vrchní státní zastupitelství v Praze se sídlem Praha 4, Nám. Hrdinů 1300/11 o žalobě proti rozhodnutí vrchního státního zástupce ze dne 15. 12. 2025, č. j. 9 SPR 162/2023-65, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí vrchního státního zástupce ze dne 15. 12. 2025, č. j. 9 SPR 162/2023- 65, se zrušuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 15 270 Kč, a to do rukou jeho zástupce advokáta JUDr. Milana Štemberga.

Odůvodnění

I. Základ sporu Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 2 17 A 11/2026 1. Žádostí ze dne 8. 12. 2023 (doplněnou dne 5. 1. 2024) žalobce požádal žalovaného o sdělení informací týkajících se zpracování jeho osobních údajů, ke kterým došlo či dochází u Policie ČR a kterékoliv její organizační složky, a to od 8. 7. 2017 do dne podání žádosti, pokud se tak dělo či děje na základě souhlasu, svolení, pokynu či podnětu žalovaného, zejména údajů souvisejících s jeho sledováním. V žádosti žalobce odkázal na čl. 14 směrnice1 a na § 28 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (dále jen „zákon č. 110/2019 Sb.“).

2. Sdělením ze dne 15. 2. 2024, č. j. 9 SPR 162/2023-25, žalovaný žádosti žalobce nevyhověl s odkazem na § 28 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/2019 Sb., neboť svým zaměřením jako celek spadá do skupiny žádostí, u kterých by vyhovění mohlo ohrozit zájmy v tomto ustanovení vyjmenované. Žalovaný jí tedy podle svého názoru nemohl vyhovět bez ohledu na to, zda žalobcovy osobní údaje (ne)zpracovával či (ne)zpracovává.

3. Proti výše uvedenému sdělení brojil žalobce žalobou, které zdejší soud rozsudkem ze dne 26. 2. 2025, č. j. 18 A 23/2024-56, vyhověl. 18. senát zdejšího soudu dospěl k závěru, že odůvodnění sdělení ze dne 15. 2. 2024, č. j. 9 SPR 162/2023-25, ani předložený spisový materiál neumožňuje posoudit zákonnost postupu žalovaného. Do dalšího řízení soud uložil žalovanému zejména doplnit do spisu relevantní podklady. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 10. 2025, č. j. 3 As 34/2025-80, zamítl.

4. Žalovaný poté vydal sdělení ze dne 9. 6. 2025, č. j. 9 SPR 162/2023-55, kterým žádosti žalobce opětovně nevyhověl. Žalovaný toto rozhodnutí znovu odůvodnil poukazem na § 28 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/2019 Sb.

5. K podané žalobě žalobce zdejší soud rozsudkem ze dne 30. 10. 2025, č. j. 10 A 69/2025-35, zrušil sdělení žalovaného ze dne 9. 6. 2025, č. j. 9 SPR 162/2023-55, pro nepřezkoumatelnost a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Podle názoru 10. senátu zdejšího soudu žalovaný nedostál požadavkům vyplývajícím z předchozího zrušujícího rozsudku sp. zn. 18 A 23/2024.

6. Proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 10. 2025, č. j. 10 A 69/2025-35, podal žalovaný kasační stížnost spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě. Usnesením ze dne 11. 12. 2025, č. j. 1 As 191/2025-33, Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.

7. Následně žalovaný vydal sdělení ze dne 15. 12. 2025, č. j. 9 SPR 162/2023-65, (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalobci k jeho žádosti sdělil, že podle § 28 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb. „žádostí označené údaje nezpracovává“.

8. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení napadeného rozhodnutí.

II. Obsah žaloby

9. Žalobce v podané žalobě předně namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí. K tomu žalobce poukázal na rozsudek ze dne 18. 12. 2025, č. j. 1 As 191/2025-37, ve kterém Nejvyšší správní soud dovodil, že přezkum rozhodnutí týkajících se ochrany osobních údajů musí 1Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV. Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 3 17 A 11/2026 správní soudy činit v zásadě podle volné úvahy, po seznámení se se správním spisem. Žalobce očekával, že žalovaný své rozhodnutí obhájí. Z napadeného rozhodnutí ani z obsahu spisu však není zřejmé, proč bylo ve věci postupováno podle § 28 odst. 3 zákona č. 110/2019 Sb.

10. Dále žalobce namítal rozpor s předchozím rozhodováním ve věci. Uvedl, že v předchozím řízení žalovaný žalobci sdělil, že ve věci nerozhodne vůbec. Nyní ve věci rozhodl, pravděpodobně podle § 28 odst. 3 zákona č. 110/2019 Sb. Oba postupy současně však nemohou být zákonné.

III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

11. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný předně poukázal na procesní situaci, ve které se ocitl, konkrétně skutečnost, že po vydání rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 10. 2025, č. j. 10 A 69/2025-35, nebylo jeho návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyhověno. Žalovanému tak nezbylo než před uplynutím lhůty pro vyřízení věci o žádosti žalobce znovu rozhodnout.

12. Dále žalovaný upozornil, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 12. 2025, č. j. 1 As 191/2025-37, zrušil rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 10. 2025, č. j. 10 A 69/2025-35, a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Uvedeným postupem došlo k „obživnutí“ sdělení ze dne 9. 6. 2025, č. j. 9 SPR 162/2023-55. Následně zdejší soud rozsudkem ze dne 29. 1. 2026, č. j. 10 A 69/2025-77, žalobu směřující proti tomuto sdělení žalovaného zamítl. V současné době tak vedle sebe existují dvě rozhodnutí, a to sdělení ze dne 9. 6. 2025, č. j. 9 SPR 162/2023-55, a napadené rozhodnutí. Žalovaný pak nemá možnost zrušit následné rozhodnutí.

13. Žalovaný tvrdil, že skutečnost, že vedle sebe existují dvě sdělení, nemá za následek nezákonnost ani jednoho z nich, a to s ohledem na oprávnění spravujícího orgánu podle § 28 odst. 3 zákona č. 110/2019 Sb. Spravující orgán má totiž možnost zvolit si, zda postupovat podle § 28 odst. 2 nebo podle odst. 3 zákona č. 110/2019 Sb., a to i ve srovnatelných případech (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 191/2025).

14. V případě, že by žalovaný skutečně neodpověděl žadateli pravdivě za užití § 28 odst. 3 zákona č. 110/2019 Sb., by tak obě vedle sebe stojící rozhodnutí žalovaného nemohla být v rozporu, neboť by obě sledovala stejný účel, vycházela ze stejného skutkového stavu a byla na základě tohoto skutkového stavu ve světle judikatury vztahující se k § 28 zákona č. 110/2019 Sb. obhajitelná. Oba způsoby vyřízení žádosti žadatele by zároveň vycházely ze zákonné dispozice a zákon neobsahuje žádné dodatečné podmínky pro to, kdy zvolit jeden či druhý způsob vyřízení věci. Je zcela v diskreci žalovaného, aby vyhodnotil, který postup je v dané konkrétní situaci vhodnější. Není proto důvod, aby bylo jako nezákonné hodnoceno kterékoliv z obou vedle sebe stojících rozhodnutí žalovaného.

15. Poznamenal, že vzhledem k závěrům rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 191/2025 a rovněž závěrům rozsudku č. j. 10 A 69/2025-77 není namístě, aby žalobci bylo v tomto vyjádření či v rozhodnutí soudu jakkoliv naznačováno, zda byla žalobci v napadeném rozhodnutí sdělena objektivně pravdivá nebo objektivně nepravdivá informace.

16. Dále měl žalovaný za to, že žalobci nepřísluší náhrada nákladů řízení, neboť podaná žaloba je neúčelná a žalobce nesleduje ochranu svých veřejných subjektivních práv. Žalobci je znám rozsudek sp. zn. 1 As 191/2025 a rozsudek č. j. 10 A 69/2025-77. Žalobce tak podanou žalobou nemůže dosáhnout jakékoliv změny svého právního postavení. Náklady žalobce tak Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 4 17 A 11/2026 žalovaný považoval za neúčelné, případně výše nastíněné skutečnosti považoval za důvody hodné zvláštního zřetele (viz rozsudek sp. zn. 3 As 34/2025).

IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

17. Soud v dané věci rozhodl bez jednání, jelikož žalobce na výzvu soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nereagoval a žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil.

18. Soud o podané žalobě uvážil následovně:

19. V projednávaném případě nastala v důsledku procesního vývoje před správními soudy situace, kdy o žádosti žalobce bylo žalovaným rozhodnuto dvakrát, jednak sdělením ze dne 9. 6. 2025, č. j. 9 SPR 162/2023-55, jednak napadeným rozhodnutím, tj. sdělením ze dne 15. 12. 2025, č. j. 9 SPR 162/2023-65. Obě tato rozhodnutí ke dni vydání tohoto rozsudku existovala souběžně vedle sebe. Tato situace je v rozporu s principem non bis in idem, tj. principem, podle kterého nelze rozhodovat dvakrát o téže věci.

20. Soud připomíná, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je princip non bis in idem stěžejním principem správního řízení, který platí bez ohledu na to, zda procesní předpis zákaz dvojího projednání téže věci explicitně stanoví, či nikoliv (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 A 614/2002-36). Jedná se o obecný právní princip, který prostupuje celým právním řádem. Procesní předpisy (např. správní řád, s. ř. s.) je tedy třeba vykládat a aplikovat způsobem, který bude souladný s tímto principem. Principu non bis in idem tak ustupuje i zásada zakotvená v § 75 odst. 1 s. ř. s., podle které soud rozhoduje podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování správního orgánu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2016, č. j. 2 Azs 307/2015-41). K porušení tohoto principu soud přihlíží z úřední povinnosti.

21. Protože dvě správní rozhodnutí v téže věci nemohou pro rozpor s principem non bis in idem existovat, soudu nezbylo než napadené rozhodnutí, které bylo vydáno jako duplicitní, tedy jako druhé (pozdější) v řadě, zrušit.

22. Argumentaci žalovaného, podle níž mohou obě dotčená sdělení vedle sebe existovat, soud neshledal přiléhavou. Uvedená argumentace předně přehlíží základní význam zásady non bis in idem jako vůdčího právního principu. Zejména však by připuštění situace, kdy by vedle sebe existovala dvě rozhodnutí v téže věci, vedlo k porušení zásady právní jistoty a předvídatelnosti práva. Žalobce by nedostal jasnou a srozumitelnou odpověď na svoji žádost, neboť by nebylo zřejmé, které ze sdělení je závazné a jaký je jeho skutečný obsah.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

23. S ohledem na shora uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost spočívající v rozporu se zásadou non bis in idem podle § 78 odst. 1 s. ř. s.

24. Soud nevrátil věc žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s., neboť v případě rozporu se zásadou non bis in idem není takový postup namístě (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2016, č. j. 2 Azs 307/2015-41).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalobce a soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci ve stanovené lhůtě náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 5 17 A 11/2026 26. Náklady žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady související se zastoupením advokátem. Ty jsou tvořeny jednak odměnou za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepsání žaloby), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu – vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, částku 4 620 Kč [§ 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) cit. vyhlášky]. Náklady právního zastoupení jsou dále tvořeny dvěma paušálními částkami ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhlášky) a částkou 2 130 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí 15 270 Kč.

27. Soud nepřisvědčil argumentaci žalovaného, že žalobci nemá být přiznána náhrada nákladů řízení. Podanou žalobu nelze považovat za neúčelnou. Rovněž pak nelze mít za to, že by podanou žalobou žalobce nesledoval ochranu svých práv. Soud totiž právě na podkladě žalobcem podané žaloby napadené rozhodnutí zrušil. Skutečnost, že po vydání napadeného rozhodnutí došlo k vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 191/2025-37 a zdejšího soudu č. j. 10 A 69/2025-77 na věci nic nemůže změnit. Situace, kdy vedle sebe současně existují dvě rozhodnutí žalovaného v téže věci, respektive kdy napadené rozhodnutí bylo shledáno soudem nezákonným, byla vyvolána činností orgánů veřejné moci a nelze ji přičítat k tíži žalobce. V této situaci nelze shledat ani důvody hodného zvláštního zřetele, pro které by soud žalobci nepřiznal náhrady nákladů řízení. Na vzniku popsané situace se žalobce nikterak nepodílel a nenese za ni žádnou odpovědnost.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 24. června 2026 Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 6 17 A 11/2026 Milan Tauber v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.