17 A 12/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: Y. K. bytem XXX zastoupen advokátem JUDr. Milanem Štembergem sídlem Cyrila Boudy 1444, Kladno proti Policejní prezidium České republiky žalovanému: sídlem Strojnická 935/27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2025, č. j. PPR-56451-4/ČJ-2025-990115, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2025, č. j. PPR-56451-4/ČJ-2025-990115, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 270 Kč, a to do rukou jeho právního zástupce JUDr. Milana Štemberga, advokáta.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce brojí proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný na základě § 30 odst. 4 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZOÚ“), vyrozuměl žalobce, že jsou žalovaným zpracovávány osobní údaje žalobce toliko v rozsahu žalobcova oznámení nebezpečného pronásledování ze dne 29. 5. 2020.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce vylíčil skutkové okolnosti věci tak, že se již od roku 2021 opakovaně obrací na žalovaného s žádostmi o informace o zpracování jeho osobních údajů Policií České republiky, zejména ve vztahu k období od 8. 7. do 2. 8. 2017, kdy měl být podle svých tvrzení a závěrů soudních rozhodnutí předmětem zájmu policejních orgánů, a to i v rámci přeshraniční spolupráce. V původní žádosti ze dne 27. 4. 2021 požadoval sdělení veškerých údajů o jeho osobě, včetně informací o případném sledování, monitorování, odposleších či jiných operativních prostředcích. Podle jeho tvrzení však žalovaný na tuto žádost poskytl pouze částečnou odpověď, když uvedl několik případů zpracování údajů, avšak nikoli k tvrzenému sledování v uvedeném období.

3. Žalobce dále uvedl, že proti postupu žalovaného vedl soudní řízení, které skončilo zamítnutím žaloby, přičemž ani v jeho průběhu nebyly zodpovězeny otázky týkající se údajného sledování v roce 2017. Následně proto dne 18. 11. 2025 podal novou žádost podle § 28 ZZOÚ, v níž opětovně požadoval informace o jakémkoli zpracování jeho osobních údajů, se zvláštním důrazem na období červenec až srpen 2017 a na případné přeshraniční sledování.

4. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobci sdělil, že jeho osobní údaje jsou zpracovávány v konkrétní věci z roku 2020 týkající se oznámení žalobce o nebezpečném pronásledování, přičemž specifikoval rozsah zpracovávaných údajů i dobu jejich uchování. Podle žalobce však rozhodnutí zcela pomíjí jím výslovně požadované informace vztahující se k období roku 2017, neboť se nezmiňuje o žádném řízení, sledování či jiné činnosti týkající se této doby, ani neuvádí, zda takové údaje existují či zda jejich poskytnutí podléhá zákonným výjimkám.

5. Žalobce namítá, že uvedený postup představuje dlouhodobý vzorec jednání žalovaného, který podle něj opakovaně poskytuje informace pouze o nesporných případech, zatímco k podstatě jeho žádostí, spočívající v objasnění případného sledování v roce 2017, se nevyjadřuje. Podle žalobce tím žalovaný porušuje svou povinnost o žádosti rozhodnout některým ze zákonem předvídaných způsobů, tj. buď potvrdit existenci zpracování údajů a poskytnout informace v plném rozsahu, deklarovat, že údaje zpracovávány nejsou, anebo výslovně uplatnit zákonné výjimky a tento postup odůvodnit.

6. Dále žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje žádné odůvodnění ve vztahu k požadovanému období, neprokazuje provedení individuálního posouzení žádosti a neobsahuje ani odkaz na spisovou dokumentaci, která by umožnila ověřit, zda žalovaný příslušné údaje vyhledal, případně proč je neposkytl. Tím podle žalobce dochází k porušení požadavků vyplývajících z vnitrostátní i unijní judikatury.

7. Žalobce rovněž poukazuje na to, že žalovaný vůbec nezohlednil časový odstup více než osmi let od dotčeného období, a tedy ani neposoudil proporcionalitu případného omezení práva na informace s ohledem na uplynulý čas. Současně vytýká napadenému rozhodnutí nejednoznačnost, neboť z něj nelze zjistit, zda žalovaný žádné údaje nemá, nebo je odmítá poskytnout z důvodu aplikace zákonných výjimek.

8. Na základě těchto skutečností žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a současně aby žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

9. Žalovaný ve vyjádření shrnuje, že žalobce svou žádostí ze dne 18. 11. 2025 požadoval poskytnutí informací o veškerém zpracování svých osobních údajů Policií České republiky za období od 8. 7. 2017 do podání žádosti, včetně informací o případném sledování, operativní činnosti či jiných bezpečnostních opatřeních. Napadeným rozhodnutím ze dne 18. 12. 2025 byl žalobci sdělen jeden konkrétní případ zpracování osobních údajů, přičemž žalobce má za to, že tento rozsah je nedostatečný a že žalovaný musí zpracovávat i další údaje.

10. K námitkám žalobce žalovaný uvádí, že žádost byla vyřízena po důkladném prověření, v jehož rámci byla oslovena příslušná pracoviště Policie České republiky tak, aby bylo možné provést komplexní posouzení. Dle žalovaného nebyly zjištěny žádné další skutečnosti ani zpracování osobních údajů nad rámec toho, které bylo žalobci sděleno. Žalovaný uvádí, že žalobci poskytl úplný výčet zpracování jeho osobních údajů v rozhodném období, a to včetně informace o jediném evidovaném případu, zatímco jiné zpracování u něj zjištěno nebylo.

11. Žalovaný se současně ohrazuje proti tvrzení, že by žádost nebyla posouzena individuálně či řádně, a uvádí, že vyřízení předcházelo podrobné a komplexní prověření všech relevantních evidencí. Podle jeho názoru tak nedošlo ke zkrácení práv žalobce ani k porušení zásad dobré správy, přičemž žalobce byl rovněž informován o průběhu vyřizování své žádosti.

12. Ve vztahu k výtkám ohledně absence aplikace zákonných výjimek podle § 28 odst. 2 a 3 ZZOÚ žalovaný uvádí, že v dané věci tyto instituty vůbec nepoužil. Z toho důvodu podle něj ani neexistuje spisová dokumentace podle § 28 odst. 4 ZZOÚ, která by byla vedena k odůvodnění omezení poskytnutí informací, a nebylo proto co žalobci poskytovat.

13. Žalovaný dále poukazuje na obecný právní rámec zpracování osobních údajů Policií České republiky a zdůrazňuje, že osobní údaje jsou zpracovávány pouze v nezbytném rozsahu pro plnění zákonných úkolů, při respektování stanovených pravidel, bezpečnostních opatření i omezení doby uchování. Postupy Policie České republiky jsou podle žalovaného nastaveny tak, aby odpovídaly požadavkům ZZOÚ i dalších právních předpisů.

14. Konečně žalovaný poukazuje i na předchozí žádosti žalobce a související soudní řízení, v nichž již bylo opakovaně konstatováno, že u žalobce nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující jeho tvrzenému sledování či přeshraniční operativní činnosti. Uvádí, že tato předchozí sdělení i soudní rozhodnutí potvrzují správnost jeho postupu, přičemž ani v nyní projednávané věci nebyly zjištěny nové skutečnosti, které by vedly k odlišnému závěru.

15. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

16. Soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu existujícího v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ačkoli soud zásadně přezkoumává napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), s ohledem na informační asymetrii typickou pro přezkum vyřízení žádosti podle § 28 ZZOÚ ověřil v souladu s níže citovanou judikaturou i nad jejich rámec, zda je sdělení žalovaného úplné, zda žalovaný využil postup podle § 28 odst. 2 nebo 3 ZZOÚ a zda byly pro případné omezení práva žalobce splněny zákonné podmínky.

17. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Zároveň nebylo navrženo provedení důkazních prostředků, které by nebyly součástí správního spisu předloženého žalovaným.

18. Žaloba je důvodná.

19. Podle § 28 odst. 1 ZZOÚ spravující orgán sdělí subjektu údajů, zda zpracovává osobní údaje vztahující se k jeho osobě, a jestliže je zpracovává, předá mu je a poskytne informace uvedené v písmenech a) až f) tohoto ustanovení. Podle § 30 odst. 4 ZZOÚ obsahuje písemná informace o vyřízení žádosti odůvodnění, s výjimkou případů, kdy se žádosti vyhovuje v plném rozsahu.

20. Podle § 28 odst. 2 ZZOÚ může spravující orgán žádosti nevyhovět nebo jí vyhovět pouze částečně, jestliže by jejím vyhověním došlo k ohrožení některého z tam uvedených zájmů. Pokud by již vyhověním žádosti nebo sdělením o jejím nevyhovění, včetně odůvodnění, došlo k takovému ohrožení, umožňuje § 28 odst. 3 ZZOÚ informovat subjekt údajů stejně jako osobu, jejíž osobní údaje spravující orgán nezpracovává. O důvodech postupu podle odstavců 2 a 3 vede spravující orgán podle § 28 odst. 4 ZZOÚ dokumentaci, kterou uchovává nejméně tři roky.

21. V napadeném sdělení žalovaný uvedl, že zpracovává osobní údaje žalobce pouze v souvislosti s oznámením nebezpečného pronásledování ze dne 29. 5. 2020. Sdělení tedy podle svého obsahu vyjadřuje závěr, že žádné jiné zpracování žalobcových osobních údajů nebylo zjištěno. Samotná skutečnost, že se žalovaný zvlášť nevyjádřil ke každému žalobcem uvedenému období nebo druhu policejní činnosti, proto nezakládá nezákonnost, pokud je závěr o úplnosti sdělení dostatečně podložen.

22. Žalobci nelze přisvědčit v názoru, že žalovaný musí za všech okolností výslovně oznámit použití § 28 odst. 3 ZZOÚ. Takové oznámení by samo mohlo prozradit, že žalovaný zpracovává další osobní údaje, a zmařit účel uvedeného ustanovení. Pokud však žalovaný žádosti nevyhoví nebo jí vyhoví pouze částečně podle § 28 odst. 2 ZZOÚ a sdělení důvodů samo o sobě chráněné zájmy neohrožuje, musí být jeho postup v souladu s § 30 odst. 4 ZZOÚ odůvodněn.

23. Z judikatury správních soudů (zejména rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2025, č. j. 1 As 45/2025-41, ze dne 16. 7. 2025, č. j. 1 As 46/2025-41, ze dne 15. 10. 2025, č. j. 3 As 34/2025-80, a ze dne 18. 12. 2025, č. j. 1 As 191/2025-37) vyplývá, že soud musí mít k dispozici veškeré podklady umožňující ověřit, zda spravující orgán další osobní údaje skutečně nezpracovává, nebo zda využil § 28 odst. 2 či 3 ZZOÚ. Nevyužil-li žalovaný žádnou z těchto výjimek, musí být ve spisové dokumentaci alespoň stručně zachyceno, jaké prověření provedl a na základě čeho dospěl k závěru, že jiné osobní údaje nezpracovává. Pokud výjimku využil, musí být skutkové a právní důvody tohoto postupu zachyceny v dokumentaci podle § 28 odst. 4 ZZOÚ. Podklady nemusí mít podobu samostatné listiny výslovně označené jako dokumentace podle § 28 odst. 4 ZZOÚ; rozhodující je jejich obsah a způsobilost umožnit účinný soudní přezkum. Dokumentaci lze v nezbytném rozsahu vést odděleně a v režimu nepřístupném žalobci, vždy však musí být v případě soudního přezkumu předložena soudu.

24. V nyní projednávané věci však předložená dokumentace neobsahuje záznam o rozsahu provedeného vyhledávání, výstupy z relevantních evidencí, komunikaci s oslovenými policejními pracovišti ani jiný podklad, který by potvrzoval tvrzení žalovaného, že provedl komplexní prověření a zjistil pouze zpracování související s oznámením z roku 2020.

25. Tvrzení žalovaného obsažené až ve vyjádření k žalobě, že § 28 odst. 2 ani 3 ZZOÚ nepoužil a žalobci poskytl úplný výčet zpracování, samo o sobě nepostačuje. Správní soud nemůže úplnost sdělení založit výlučně na neověřitelném procesním tvrzení žalovaného. Nejde přitom o požadavek, aby žalovaný prokazoval absolutní neexistenci jakéhokoli zpracování osobních údajů žalobce, nýbrž o požadavek, aby soudu umožnil ověřit rozsah a výsledek prověření, na němž založil své sdělení.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

26. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).

27. Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaný znovu vyřídí žádost žalobce ze dne 18. 11. 2025 a v rozsahu nezbytném pro její vyřízení a v mezích své působnosti provede přiměřené prověření relevantních evidencí a pracovišť. V dokumentaci zachytí rozsah, způsob a výsledek tohoto prověření. Dospěje-li k závěru, že jiné osobní údaje žalobce nezpracovává, založí do dokumentace stručné podklady umožňující tento závěr ověřit. Použije-li postup podle § 28 odst. 2 nebo 3 ZZOÚ, zachytí skutkové a právní důvody tohoto postupu v dokumentaci podle § 28 odst. 4 ZZOÚ a individuálně posoudí, zda by poskytnutí požadovaných informací, popřípadě sdělení důvodů jejich neposkytnutí, v době nového rozhodování konkrétně ohrozilo některý ze zájmů uvedených v § 28 odst. 2 ZZOÚ a zda je omezení práva žalobce nezbytné a přiměřené, a to i s ohledem na dobu, která od dotčeného období uplynula. Postup podle § 28 odst. 2 ZZOÚ odůvodní v rozsahu vyžadovaném § 30 odst. 4 ZZOÚ; pokud by již samotné sdělení důvodů ohrozilo chráněný zájem, postupuje podle § 28 odst. 3 ZZOÚ. V případě dalšího soudního přezkumu předloží soudu veškerou dokumentaci, včetně její případné části vedené v režimu nepřístupném žalobci.

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalobce, přičemž výše nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč za podanou žalobu, a dále z náhrady nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 4 620 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, ve výši 450 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé – žaloba). Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, navyšuje se odměna o dalších 2 130 Kč. Celkem tak náklady řízení činí 15 270 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě do rukou jeho zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 30. července 2026 Milan Tauber v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.