17 A 184/2025

Rubrum

č. j. 17 A 184/2025 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové v právní věci žalobce: H. X. T., narozen XXX státní příslušnost Vietnam zastoupen advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské náměstí 5, Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nepřidělení termínu k podání žádosti o zaměstnaneckou kartu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 2 17 A 184/2025

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, jímž má být postup Generálního konzulátu ČR v Drážďanech spočívající v neposkytnutí termínu k podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Jako cizinec pobývá déle než dva roky na území Maďarska, tudíž je místně příslušným k přijetí jeho žádosti právě tento zastupitelský úřad, u nějž mu bylo fakticky znemožněno podat žádost.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce zejména uvádí, že v souladu s pokyny zveřejněnými na webových stránkách konzulátu se dne 31. 10. 2025 pokusil o registraci k podání žádosti zasláním e-mailu na k tomu určenou adresu. Na tento pokus bylo reagováno sdělením, že registrace k podání žádosti o zaměstnaneckou kartu je z důvodu naplněné kapacity vízového centra pozastavena, přičemž termín obnovení registrací není znám. Žalobce namítá, že takový postup nemá oporu v zákoně, neboť právní úprava obdobný důvod odmítnutí přijetí žádosti nezná.

3. Podle žalobce žalovaný postupoval svévolně, když mu znemožnil získat termín k podání žádosti, ačkoli nadále udržoval systém e-mailové registrace a tuto komunikaci používal. Důvod spočívající v „naplněné kapacitě“ považuje žalobce za nepřípustný, neboť správní orgán je povinen vytvořit takový mechanismus, který umožní přístup k podání žádosti, například i za využití náhodného výběru žadatelů při převisu poptávky. Neposkytnutí termínu podle žalobce představuje libovůli správního orgánu a porušení zásady legality i práva na přístup k orgánu veřejné moci.

4. Žalobce dále argumentuje porušením svého základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy práva domáhat se svého práva stanoveným postupem. Má za to, že zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), umožňuje stanovení způsobu sjednání termínu, avšak neumožňuje, aby správní orgán při splnění stanovených podmínek žádosti fakticky nepřijímal. Postup žalovaného označuje za protiústavní, neboť bez zákonného zmocnění znemožnil uplatnění práva podat žádost o pobyt.

5. Současně žalobce uvádí, že zveřejněný postup konzulátu nebyl transparentní ani předvídatelný, neboť sice vyžadoval předchozí registraci e-mailem, avšak tuto registraci fakticky neumožňoval. Výsledkem tohoto postupu bylo, že žalobci nebylo umožněno dostavit se k osobnímu podání žádosti, a tedy realizovat své právo na přístup ke správnímu orgánu.

6. Žalobce proto navrhuje, aby soud určil, že neposkytnutí termínu k podání žádosti z důvodu pozastavení registrace bylo nezákonným zásahem, a současně aby žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 3 17 A 184/2025 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě především shrnul skutkový stav, který považuje mezi účastníky za nesporný. Uvedl, že žalobce dne 31. 10. 2025 prostřednictvím své právní zástupkyně zaslal registrační e‑mail se žádostí o stanovení termínu k podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty, na který mu bylo téhož dne odpovězeno, že z důvodu naplněné kapacity vízového centra je registrace dočasně pozastavena. Následně žalobce dne 10. 11. 2025 podal žádost o vydání zaměstnanecké karty spolu s návrhem na upuštění od povinnosti osobního podání, jemuž však žalovaný nevyhověl a řízení usnesením zastavil; proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání.

8. Žalovaný především namítá, že žaloba nesplňuje zákonné podmínky pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť nedošlo k zásahu do práv žalobce, tento zásah nebyl nezákonný a žalobce nebyl na svých právech zkrácen. Zdůrazňuje, že podmínky zásahové žaloby musí být splněny kumulativně, což v projednávané věci nenastalo.

9. Dále žalovaný uvádí, že právní úprava ukládá žadateli povinnost podat žádost osobně a současně umožňuje zastupitelskému úřadu stanovit povinnost předchozího sjednání termínu. Tento systém byl na Generálním konzulátu v Drážďanech realizován prostřednictvím e‑mailové registrace, přičemž žalovaný zdůrazňuje, že žádosti o upuštění od osobního podání posuzuje individuálně a v případě žalobce neshledal splnění zákonných podmínek.

10. Žalovaný dále uvádí, že ve druhé polovině roku 2025 došlo k prudkému a nepředvídanému nárůstu žádostí o termín, v jehož důsledku byly veškeré dostupné termíny obsazeny až do konce ledna 2026. Za této situace byl nucen přistoupit k dočasnému přerušení registrací a k zavedení nového systému založeného na náhodném výběru žadatelů, který byl následně zveřejněn dne 6. 11. 2025. Tento postup považuje žalovaný za zákonný, přiměřený a transparentní.

11. Žalovaný současně namítá, že žalobce podal registrační e‑mail v době, kdy již bylo na úřední desce i webových stránkách výslovně uvedeno, že registrace k podání žádostí o zaměstnanecké karty je pozastavena. Tímto postupem žalobce nerespektoval aktuálně platná pravidla, a proto nemohlo dojít k platnému sjednání termínu. Žalovaný zdůrazňuje, že informace o pozastavení registrací byla zveřejněna dostatečně srozumitelně a vylučovala možnost, aby žadatel legitimně očekával přidělení termínu.

12. K námitce nezákonnosti důvodu „naplněné kapacity“ žalovaný uvádí, že právní úprava počítá se situací, kdy poptávka po termínech převýší kapacity zastupitelského úřadu, a umožňuje zavedení mechanismu výběru založeného na náhodném prvku. Přechod na tento systém však nebylo možné provést okamžitě, neboť šlo o organizačně a technicky náročné opatření. Dočasné přerušení registrací proto považuje za legitimní součást tohoto přechodu a nikoli za projev libovůle.

13. Žalovaný dále argumentuje tím, že žalobci nevznikla žádná újma na právech. Podle jeho názoru nebyl žalobce zbaven práva podat žádost, nýbrž pouze musel vyčkat na obnovení registrací a řídit se novými podmínkami. Toto omezení nedosahuje intenzity zásahu do základních práv, zejména do práva na přístup k orgánu veřejné moci. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 4 17 A 184/2025 14. Na podporu své argumentace žalovaný odkazuje i na judikaturu správních soudů, z níž dovozuje, že dočasné přerušení přijímání žádostí v souvislosti se změnou systému jejich vyřizování nelze bez dalšího považovat za nezákonný postup, pokud je správní orgán oprávněně vystaven mimořádným okolnostem a potřebuje přiměřený čas k adaptaci.

15. Žalovaný proto uzavírá, že jeho postup nenaplňuje znaky nezákonného zásahu a žaloba je nedůvodná. Navrhuje, aby ji soud v celém rozsahu zamítl a rozhodl, že žádnému z účastníků nepřísluší náhrada nákladů řízení.

IV. Ústní jednání

16. Při ústním jednání, které se u zdejšího soudu konalo dne 25. 5. 2026, setrval žalovaný na svém dosavadním návrhu. Žalobce se z jednání omluvil. Byl proveden důkaz listinou, resp. screenshotem webových stránek Generálního konzulátu v Drážďanech zobrazujícím stránku nadepsanou jako „Registrace k podání žádostí o zaměstnaneckou kartu“. Screenshot zobrazuje stránku ke dni 6. 11. 2025. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 5 17 A 184/2025 V. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 17. Městský soud v souladu s § 82 a násl. s. ř. s. přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni zásahu (§ 87 odst. 1 s. ř. s.).

18. Z listiny „Registrace k podání žádostí o zaměstnaneckou kartu“, provedené k důkazu, jež zobrazuje webové stránky Generálního konzulátu v Drážďanech ke dni 6. 11. 2025, soud zjistil, že žalovaný na svých webových stránkách zveřejnil 6. 11. 2025 postup, jak podávat žádosti o registraci termínu k podání žádosti o zaměstnaneckou kartu. Bylo tam uvedeno, že k výběru bude docházet na základě prvku náhodnosti, jaký je maximální počet přijímaných žádostí a jaké jsou hlavní chyby, které mají za následek vyřazení žádosti o termín.

19. Žaloba není důvodná.

20. Podle § 42g odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že [z]aměstnaneckou kartou se rozumí povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince k přechodnému pobytu na území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána, nebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v odstavcích 7 až 10, a to ode dne uvedeného v oznámení. Cizince, u kterého je podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno povolení k zaměstnání nebo který je uveden v § 98 zákona o zaměstnanosti, opravňuje zaměstnanecká karta k pobytu na území za účelem zaměstnání. Zaměstnanecká karta je tedy zvláštní typ pobytu na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52).

21. Podle § 169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců [ž]ádost o udělení dlouhodobého víza, s výjimkou diplomatického nebo zvláštního víza, žádost o prodloužení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území a žádost o vydání povolení k dlouhodobému, přechodnému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně.

22. Podle § 169f odst. 1 zákona o pobytu cizinců [z]astupitelský úřad může stanovit, že žadatel je povinen si předem sjednat termín osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu, a to pro účel pobytu, za kterým je tato žádost podávána, způsobem, který zastupitelský úřad zveřejní na své úřední desce a na svých internetových stránkách.

23. Podle § 169f odst. 2 zákona o pobytu cizinců, [j]e-li to nezbytné za účelem zamezení zneužití systému sjednávání termínů osobního podání žádosti podle odstavce 1 a podle místních podmínek, zastupitelský úřad může stanovit, že sjednání termínu osobního podání žádosti podle odstavce 1 předchází povinné objednání. Způsob povinného objednání uveřejní zastupitelský úřad na své úřední desce a na svých internetových stránkách.

24. Podle § 169f odst. 3 zákona o pobytu cizinců [v] případě, že počet objednávek ke sjednání termínu osobního podání žádosti převýší počet termínů daných kapacitou zastupitelského úřadu, budou objednávky ke sjednání termínu osobního podání žádosti vybrány způsobem založeným na náhodném prvku.

25. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může soud poskytnout jen tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 6 17 A 184/2025 širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005–65, č. 603/2005 Sb. NSS).

26. Výkladem účelu § 169f zákona o pobytu cizinců se zabývaly i správní soudy. V rozsudku ze dne 30. 8. 2012, č. j. 8 As 90/2011-62, č. 2756/2013 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl: „[i] žadatel o vízum, jakkoli nemá právní nárok na vstup do České republiky, má právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) při vyřizování žádosti o takový vstup. Toto právo v sobě zahrnuje především předvídatelné a běžným žadatelem obvykle splnitelné procedurální podmínky podání a vyřízení žádosti, k nimž je nutno počítat i možnost podat žádost v reálném čase a lidsky důstojným způsobem, například bez nutnosti obracet se na neoficiální zprostředkovatele. Je jistě možné, aby stát zavedl určitá organizační pravidla pro podávání žádostí o víza, třeba proto, aby umožnil efektivní zpracování vyššího počtu žádostí. Tato organizační pravidla však nesmějí (např. svojí neprůhledností, bezdůvodnými průtahy, prostorem pro nekontrolovatelnou libovůli příslušných úředníků či jinými podobnými vlastnostmi) představovat faktickou překážku podávání takových žádostí a nesmějí ani nepřímo působit k tomu, aby odrazovala žadatele od jejich podávání. Chce-li stát regulovat počet žádostí, má tak učinit zejména tím, že předem stanoví pravidla, z nichž bude plynout, které žádosti pravděpodobně nebudou mít naději na kladné vyřízení (součástí takovýchto předem stanovených pravidel může být jistě i prvek náhodnosti zakomponovaný do procedury vyřizování žádosti, bude-li mít spravedlivou podobu, např. losování žadatelů o určitý typ víza), či tím, že za vyřízení žádosti stanoví poplatek, jehož výše bude mít jistou odrazující, omezující a regulační funkci.“ .

27. Konkrétně k oprávněnosti systému slosovatelné registrace se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 12. 2020, č. j. 5 Azs 254/2020-114, v bodě [56]: „[d]otčené ustanovení zmocňuje zastupitelské úřady uložit žadatelům povinnost předem si sjednat termín k osobnímu podání žádosti; zároveň je zmocňuje k přijetí konkrétních organizačně–technických opatření, která toto umožní a jež musí zveřejnit. Povinnost, která může být uložena jednotlivci, mu je sice uložena rozhodnutím konkrétního zastupitelského úřadu, ale na základě dostatečně konkrétního zákonného zmocnění. To nespecifikuje způsob, jakým má být termín předem sjednáván. Je však zřejmé, že jde o srovnatelné opatření, jako když správní orgán sídlící na území České republiky stanoví úřední dny a hodiny; půjde tedy o opatření, jehož výhradním cílem je zajistit efektivní fungování veřejné správy. Takto konkrétní organizační opatření nepředstavují ani právní předpis, ani opatření obecné povahy.“. V bodě [57] pak pokračoval: „[n]ení pravdou, že zákon nestanoví žádné „hmotněprávní limity“. Ty nepochybně plynou z toho, jak je zákon interpretován předchozí judikaturou Nejvyššího správního soudu, a z principů činnosti veřejné správy. Organizačně–technická opatření jsou limitována zejména požadavkem na zaručení přístupu k podání žádosti za podmínek, které budou předvídatelné, pro běžného žadatele splnitelné a nebudou představovat faktickou překážku podání žádosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2012, č. j. 8 As 90/2011-62, publ. pod č. 2756/2013 Sb. NSS). Co se týká absence bližšího vymezení mantinelů pro zastupitelské úřady, např. co do minimální frekvence termínů registrace, nespatřuje v ní Nejvyšší správní soud rozpor s čl. 36 odst. 4 ani s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 7 17 A 184/2025 28. Z citované judikatury vyplývá, že smyslem stanovení technickoorganizačních opatření by mělo být především zajištění flexibility, transparentnosti vůči žadateli a lepší organizace práce zastupitelského úřadu při vyřizování žádostí cizinců o pobyt v ČR. Jednotlivé podmínky opatření by měly být předvídatelné, pro běžného žadatele splnitelné a nepředstavující faktickou překážku podání žádosti. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že pro posouzení věci nejsou rozhodné jen důvody, pro které se žalobce nemohl v systému registrovat, ale také doba, po kterou tak nemohl z příčin nikoli na své straně učinit. Žalobci totiž i přes problémy popsané ve vyjádření ministerstva muselo být umožněno podat žádost v přiměřeném časovém horizontu a lidsky důstojným způsobem (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016-52).

29. Ze správního spisu vyplývá, že se žalobce pokusil dne 31. 10. 2025 zaregistrovat k podání žádosti, a to zasláním registračního e-mailu na adresu [email protected]. Již v té době ale byla na webových stránkách Generálního konzulátu v Drážďanech uvedena informace, že je momentálně pozastavena registrace k podání žádosti o zaměstnaneckou kartu. Téhož dne žalobce obdržel do e-mailové schránky zprávu od Generálního konzulátu v Drážďanech, že z důvodu momentálně plné kapacity vízového centra je aktuálně pozastavena registrace k podání žádosti o zaměstnaneckou kartu a že o termínu obnovení registrace bude vízové centrum v nejbližší době informovat.

30. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že dne 6. 11. 2025 zveřejnil Generální konzulát v Drážďanech na webových stránkách informace o novém způsobu registrace včetně detailního popisu postupu registrace založené na náhodném prvku a počtu přijímaných žádostí pro únor 2026. Žadatelé tak měli rovnou možnost od tohoto data podat žádost o registraci termínu.

31. Doba, po kterou nebylo možné podat žádost o registraci, začala běžet dne 31. 10. 2025 informováním žalobce prostřednictvím e-mailu a běžela do 6. 11. 2025, kdy byla zveřejněna informace o novém systému podávání žádostí o registraci termínu na úřední desce žalovaného. Žalobci tak bylo znemožněno podat žádost o registraci po dobu necelého týdne.

32. Optikou shora uvedené judikatury proto nebyla doba, po kterou žalobce nemohl podat žádost o registraci termínu, nepřiměřená. Žalovaný vůči žalobci postupoval předvídatelně, protože mu téhož dne, kdy obdržel žádost, odeslal informaci, že jsou registrace pozastaveny, a informoval o dalším postupu na svých webových stránkách. Opatření, které žalovaný přijal, vytvořilo pro běžného žadatele podmínky splnitelné, zákonem předvídatelné a připuštěné. Zároveň dobu, po kterou žalobci nebyla umožněna registrace žádosti, nelze považovat s ohledem na její délku za „faktickou překážku podání žádosti“, neboť žalovaný reagoval na nastalou situaci rychle, dospěl k řešení souladnému se zákonem a bez zbytečného odkladu informoval žalobce a ostatní žadatele o tom, že byl nežádoucí stav odstraněn. Nelze tak ani přisvědčit žalobci v tom, že by nebylo dostatečně zřejmé, kdy nastalá situace pomine a dojde k obnovení činnosti generálního konzulátu. Soud dospěl k závěru, že zásah žalovaného vůči žalobci nebyl nezákonný, a to v jednotě s dalšími rozsudky Městského soudu v Praze týkajícími se skutkově shodné tematiky (rozsudky ze dne 25. 3. 2026, č. j. 9 A 127/2025-50; ze dne 16. 4. 2026, č. j. 15 A 197/2025-44 a ze dne 26. 2. 2026, č. j. 10 A 190/2025-34). VI. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 8 17 A 184/2025 Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 33. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

34. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 25. května 2026 Milan Tauber v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.