17 A 51/2024

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: AGROMAP, s.r.o., IČO: 264 76 495 se sídlem Praha 4, Hřebíkova 1873/6 zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Nývltem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 583/15 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Praha 1, Těšnov 65/17 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. MZE-14931/2024-14141, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. MZE-14931/2024-14141, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 23 498 Kč, a to do rukou jeho zástupce Mgr. Lukáše Nývlta, advokáta.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho odvolání a byla potvrzena rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“) ze dne 27. 11. 2023, č. j. SZIF/2023/0702700, a č. j. SZIF/2023/0702720. Oběma rozhodnutími SZIF uložil žalobci povinnost vrátit finanční prostředky, a to v prvém případě ve výši 5 241,81 Kč, které byly žalobci poskytnuty jako část Jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2015, a ve druhém případě ve výši 2 874,82 Kč, které byly žalobci poskytnuty jako část platby pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí pro rok 2015.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v podané žalobě předně poukázal na to, že byl v odvolacím řízení zastoupen právním zástupcem (viz plná moc přiložená k odvolání ze dne 13. 12. 2023). Žalovaný tak měl povinnost se obracet na jeho právního zástupce. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil, plnou moc ignoroval a navíc ignoroval i procesní práva žalobce. Napadené rozhodnutí tak nebylo doručeno právnímu zástupci žalobce, nýbrž pouze žalobci.

3. Namítal, že on ani jeho právní zástupce nebyli v rámci odvolacího řízení nijak vyrozuměni například o tom, že žalovaný má k dispozici veškeré podklady pro vydání rozhodnutí, že se s nimi může žalobce seznámit, případně se k nim vyjádřit, potažmo učinit nějaké další návrhy na doplnění dokazování. Tvrdil, že účastník řízení má být obecně poučen o svých právech podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a především o právu vyjádřit se ke všem podkladům před vydáním rozhodnutí. Žalovaný v rámci odvolacího řízení neučinil vůči žalobci a jeho zástupci žádný procesní úkon. Žalobce tak byl zkrácen na svých právech. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2024, č. j. 3 As 216/2022-35.

4. Výše popsaným postupem mělo dle žalobce dojít k porušení zásady legality (§ 2 odst. 1 správního řádu), zásady zákazu zneužití pravomoci (§ 2 odst. 2 správního řádu), zásady ochrany dobré víry související se zásadou právní jistoty (§ 2 odst. 3 správního řádu), zásady ochrany veřejného zájmu související se zásadou legitimního očekávání (§ 2 odst. 4 správního řádu) a k porušení zásad uvedených v § 4 odst. 1, 2, 3 a 4 správního řádu. Porušením uvedených zásad pak bylo zasaženo do ústavně zaručených práv žalobce (viz čl. 2 Ústavy, čl. 36 a čl. 37 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

5. Poznamenal, že nahlédnutí do spisového materiálu mu bylo umožněno po vydání napadeného rozhodnutí, a to na jeho žádost. Tato žádost byla podána s ohledem na zjištění žalobce, že součástí spisu je fotodokumentace, o níž předtím nebyl vyrozuměn a nebyl s ní seznámen. Seznámení se s fotodokumentací nadto neproběhlo při nahlížení do spisu dne 26. 4. 2024, nýbrž až poté, kdy žalovaný zaslal žalobci fotodokumentaci a celý spisový materiál elektronickou formou.

6. Namítal, že tvrzení žalovaného, podle kterého „[t]erénní inspektor během kontroly na pořízených fotografiích po této hranici šel a zaměřil ji pomocí techniky GPS“, není pravdivé. Na kontrole nebyl inspektor, nýbrž dvě inspektorky Ing. V. V. a Bc. S. P., a kontrole byl přítomen za žalobce Ing. P. P., který vyloučil, že by příslušné inspektorky používaly GPS. Dále v poskytnutých spisech není žádná fotografie dílu půdního bloku (dále jen „DPB“) č. 9903, u kterého je tvrzeno výše uvedené, ani žádná fotografie zahrady či úkonu zaměřování hranic GPS. K DPB č. 9903 spis obsahuje pouze nějaký soubor nazvaný „Protokol z určení výměry překryvu s DPB obecná plocha – SRD“. V něm je uvedena další nesprávná informace, a to že měření provedl dne 21. 11. 2018 Hájek Vojtěch. Žádný Vojtěch Hájek nebyl přítomen kontrole a není zmíněn v protokolu o kontrole. Kontrola fyzicky na místě probíhala v srpnu, nikoli v listopadu. Protokol neobsahuje žádné důkazy, fotky či souřadnice.

7. Žalobce rovněž rozporoval tvrzení žalovaného, podle kterého jsou všechna zjištění z kontroly na místě průkazně zdokumentována fotografiemi pořízenými inspektory během kontroly. Uvedl, že se vratky v projednávaném případě týkají DPB č. 0904/1, č. 7503/1, č. 7604/6, č. 9402/4 a č. 9903. V poskytnutém spise je mnoho fotografií, které se však vůbec těchto vratek netýkají, např. k DPB č. 8508/4, č. 8601/3, č. 9303/3, č. 9401/4, č. 9402/3, č. 9402/11 atd. K DPB č. 7503/1 a č. 9903, kterých se vratka týká, spis neobsahuje žádnou fotodokumentaci. Fotografie jsou popsané názvem DPB, ale z vlastností fotky je jen zřejmé datum pořízení, nikoli místo pořízení ani např. označení hranice DPB, kterou posuzují. Na DPB jsou stromy, ale nepřesahují 50 % plochy, navíc je na fotkách vidět, že pod stromy a mezi nimi je tráva. Ve spise je dále fotodokumentace ze dne 5. 12. 2018, pořízená po kontrole v den předání protokolu. Dle protokolu byl poslední úkon učiněn dne 4. 12. 2018 – zpracování fotodokumentace. Tyto fotky sice nejsou na DPB ve vratce, ale jsou ve spise k těmto vratkám. Z toho vyplývá, že buď žalovaný neposkytl celý spisový materiál nebo nedisponuje veškerou fotodokumentací ke všem svým zjištěním anebo posuzoval zjištění podle fotek k jiným DPB. Řízení před správními orgány tak bylo stiženo podstatnou vadou, případně správními orgány zjištěné skutečnosti nemají oporu ve spisovém materiálu.

8. K tvrzení žalovaného o nepřípadnosti rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-341/17, rozhodnutí Vrchního správního soudu Lüneburg ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 10 LA 160/19, a ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 10 LA 14/19, měl žalobce za to, že žalovaný nepochopil právní závěry německých soudů, které zamítly námitky stěžovatele právě z důvodu, že podmínka více než 50 % plochy nebyla v případě stěžovatele splněna. To však není případ žalobce. Ze spisu je totiž zřejmé, že části ploch pozemků žalobce jsou tvořeny vzrostlými vrbami, šípky, břízami, potažmo dalšími křovinami, a to jako zcela okrajové a marginální, jak ostatně konstatují i samy správní orgány. V kontextu rozsudku sp. zn. 10 LA 160/19 (viz zejména bod 10) je závěr správních orgánů o tom, že předmětné části DPB jsou okrajovými částmi zarostlými dřevinami, a tudíž je nelze uznat za zemědělskou plochu, zcela nesprávný, jelikož výskyt dřevin nijak nebrání poskytnutí dotace i pro tuto plochu, navíc se jedná o plochu marginální 0,17 %. Tedy i kdyby plocha těchto dřevin činila 49,9 %, byla by považována za plochu zemědělskou a tedy uznatelnou pro vyplácení dotací. Pakliže žalovaný uvedl, že „pravidlo 50 %“ v rámci celého DPB předpokládá přítomnost trávního porostu na celém DPB a pouze ojedinělý výskyt stromů a keřů „rovnoměrně“ rozmístěných na ploše celého DPB, jedná se o zjevnou svévoli. Žádný právní předpis ani soudní judikatura totiž nestanoví, že by stromy a keře musely být rovnoměrně rozmístěny na ploše celého DPB. Jedná se o výklad, který používá pouze žalovaný, avšak který není nijak právně (ani jinak) podložen.

9. Žalobce tvrdil, že trvalé travní porosty s nízkým zastoupením jiných rostlinných druhů než výsevem nebo přirozenou cestou pěstované trávy nebo rostlin stejného druhu jsou plochami způsobilými k poskytování zemědělských dotací. Toto pravidlo platí i v případě, pokud na ploše rostou jiné rostliny jako křoviny a/nebo stromy, pokud tráva a travní porost převažují. To je případ žalobce, u něhož jako okrajové a marginální části ploch jsou tvořeny vzrostlými vrbami, šípky, břízami, potažmo dalšími křovinami.

10. Dále žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že zahrada není zemědělskou plochou. Tvrdil, že je zcela irelevantní, zda je část půdního bloku oplocena a případně ještě posekána malou zahradní sekačkou, tedy „tváří se“ jako „zahrada“. Žalobce dokonce v této věci učinil dotaz u žalovaného, přičemž jak vyplývá z jeho e-mailové odpovědi ze dne 7. 3. 2019, rozhodné pro to, zda jsou dodrženy podmínky pro přiznání dotačních plateb, jsou závazné termíny sklizní, nikoli zvolená mechanizace. Nehledě na to, že dle údajů v katastru nemovitostí se o „zahradu“ nejedná, tudíž v tomto rovněž není nijak vysvětlen závěr, z jakého důvodu považují tuto část půdního bloku za zahradu. I ovocné sady bývají mnohdy oplocené a přesto jsou jim poskytovány dotace. Oplocení není podmínkou pro přiznání předmětných plateb. K tomu žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2022, č. j. 3 Afs 223/2020-66.

11. Žalobce rovněž namítal prekluzi práva správních orgánů požadovat vrácení dotace, neboť k žádosti o vrácení dotace ze strany státu došlo až po uplynutí prekluzivní lhůty 18 měsíců ve smyslu čl. 54 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (dále jen „nařízení č. 1306/2013“). K otázce prekluze žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2018, č. j. 9 Afs 280/2017-57. Rovněž pak žalobce poukazoval na uplynutí čtyřleté lhůty dle nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95, o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (dále jen „nařízení č. 2988/95“), neboť nesrovnalosti měly být patrné již z ortofotomap z let 2011 a 2013, přičemž rozhodnutí o vrácení dotace bylo vydáno až v roce 2023.

12. Závěrem žaloby žalobce namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí SZIF, konkrétně rozpor mezi výrokem a poučením, které obsahuje informace o vyloučení odkladného účinku odvolání.

III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

13. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na napadené rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl.

14. Žalovaný k námitkám týkajícím se procesních porušení práv žalobce měl za to, že ty se míjejí s podstatou nynější věci. Žalovaný pochybil, když zaslal napadené rozhodnutí přímo účastníkovi řízení, nikoliv jeho právnímu zástupci. Nicméně k žádnému zkrácení práv žalobce nedošlo. Sám žalobce uvádí, že žalovaný neučinil vůči žalobci jediný procesní úkon. Žalobce a rovněž jeho právní zástupce se s napadeným rozhodnutím zjevně seznámili. Smysl ustanovení správního řádu o doručování byl materiálně naplněn. Žalobcem poukazovaný případ je dle žalovaného mimoběžný, a to vzhledem k zásadním odlišnostem jednotlivých řízení.

15. Součástí správního spisu jsou podklady související s kontrolou na místě provedenou SZIF ve dnech 20. 8. – 23. 8. 2018. Těmi jsou tedy zejména protokol o kontrole, protokoly z provedeného měření, mapové podklady jakož i na místě pořízená fotodokumentace. Žalobce mohl proti zjištěným závěrům podat námitky v průběhu kontroly vedené podle zákona č. 255/2012 Sb., zákon o kontrole (kontrolní řád), což však neučinil. Žalobci bylo v nynějším řízení umožněno seznámit se s kompletní spisovou dokumentací. Ani této možnosti žalobce nevyužil a do spisového materiálu se rozhodl nenahlédnout a nerealizovat tak své procesní právo. To však nelze přičítat k tíži žalovanému.

16. Dále měl žalovaný za to, že fotodokumentace, jakož i ostatní podklady z kontroly na místě, jsou jasně identifikovatelné podle jejich označení a ke všem dotčeným DPB existuje dostatečná a průkazná fotodokumentace. Fotodokumentace pořízená na místě inspektory obsahuje sbírku celkem 160 fotografií včetně předmětných DPB, ze kterých je jednoznačně patrné porušení podmínek předmětných dotací. Z názvů fotografií je jasně identifikovatelné, kterých DPB se týkají. Veškerá fotodokumentace byla standardně zazálohována k protokolu o kontrole a je jeho součástí. Argumenty žalobce mají povahu námitek proti kontrolním zjištěním. Žalobci nic nebránilo seznámit se s touto fotodokumentací v rámci řízení podle kontrolního řádu, přičemž v rámci řízení mohl uplatnit námitky proti protokolu o kontrole na místě.

17. Žalovaný nesouhlasil s námitkou nepravdivosti tvrzení stran terénních inspektorů. Uvedl, že je možné vytýkat správnímu orgánu jistou genderovou nevyváženost, nicméně to nemůže zakládat nepravdivost tvrzení.

18. Tvrzení účastníka kontroly Ing. P. o tom, že vylučuje použití měřicí techniky GPS během kontroly, je nepodložené a nepravdivé, což dokládají samotné výstupy z měření (protokoly z měření) a rovněž i zálohované soubory z měření GPS.

19. Z fotodokumentace k DPB č. 9903 je patrné, že inspektor Ing. V. zaměřuje hranici způsobilé části DPB pomocí přístroje GPS, který drží v ruce (viz fotografie 9903_00_01_SRD). Skutečnost, že bylo provedeno zaměření pomocí GNSS vyplývá i z archivovaného souboru s projektem ze zařízení GNSS Trimble Geo7X, kde je možné najít jak původní měření, které je archivováno v LPIS (standardně není součástí správního spisu, ale je možné si jej vyžádat), tak i podrobnější informace s přesným datem a časem měření jednotlivých bodů. Doplnil, že na daném pozemku proběhlo přeměření dvou linií, které byly následně využity ke zpracování parcel s nezpůsobilou plochou. Tyto linie byly naměřeny v dopoledních hodinách dne 21. 8. 2018, což je v souladu s časovým razítkem na zmíněné fotografii. Z dalších údajů je patrné, že byla dodržena metodika měření GPS a měření tak odpovídá metodě validované JRC (Joint Research Centre – při Evropské komisi).

20. K námitce nesprávné informace stran uvedení pracovníka Vojtěcha Hájka v protokolu z měření žalovaný uvedl, že SZIF na základě zjištění z kontroly na místě provedl navazující měření v evidenci LPIS. Toto již provedl referent Oddělení technické a GIS podpory kontrol na místě Ing. Hájek, který na základě analýzy i historických ortofoto snímků v čase dne 21. 11. 2018 určil překryv na předmětném DPB a určil SRD plochu v uvedeném rozsahu (Protokol z určení výměry překryvu s DPB). K tomuto úkonu nemusel být a ani nebyl přítomen, neboť jak je zřejmé z obsahu protokolu, určení překryvu probíhá nad ortofoto snímky.

21. Co se týče DPB č. 9903, jeho střední část procházela přes oplocenou zahrádku a dále DPB zahrnoval části, které nenesly charakter primárně zemědělského obhospodařování, ale spíše měly rekreační, případně okrasný účel. Jednalo se o travnatou plochu v okolí domu nebo rekreační chalupy, kde byl krátce střižený udržovaný trávník a okrasné vrby. Hranice mezi zemědělským obhospodařováním byla zjevná – z jedné strany ji vymezoval ohradník pastviny a z druhé strany je dle odlišné údržby zjevně viditelná hranice různých charakterů travních porostů. Terénní inspektor na fotografii po této hranici jde a zaměřuje ji pomocí techniky GPS (viz fotografie 9903_00_01_SRD). Střední část plochy vyjmutého prvku SRD pak tvořila oplocená zahrada.

22. Součástí složky kontroly na místě č. 2138/300/31/2018 je rovněž i fotodokumentace k DPB č. 7503/1 a č. 9903. Konkrétně pro DPB č. 7503/1 je zde zálohováno celkem 6 fotografií a z toho 1 kus se týká plochy dlouhodobě neobhospodařované (DN) a pro DPB č. 9903 jsou zde pak 3 fotografie týkající se nálezu SRD – zahrada. Veškeré plochy, které byly vyhodnoceny jako DN plocha, pak prošly standardním procesem posouzení. Žalovaný měl za to, že zde není pochyb o správném posouzení nezpůsobilosti těchto ploch.

23. Fotografie s datem pořízení 5. 12. 2018 jsou ve složce KNM 4 kusy, konkrétně k DPB č. 9402/1. Důvod, proč mají 4 fotografie toto datum u 6 let staré kontroly, žalovanému není zřejmý, ale možná se jednalo o pochybení při nastavení data v uživatelském menu fotoaparátu např. po vyjmutí baterie. Fotografie slučovaných DPB však zřejmě pocházejí z pozdější doby než ostatní fotodokumentace. Nicméně tyto fotografie dokládající „pouze“ slučování DPB se nijak netýkají rozporovaných kontrolních nálezů a nemají žádný faktický dopad na samotný výsledek KNM, neboť se k nim nevztahuje žádné zjištěné porušení.

24. K odkazu žalobce na rozsudky německých soudů žalovaný uvedl, že předmětné části DPB žalobce byly hustě porostlé vzrostlými dřevinami. Na těchto plochách nelze provozovat zemědělskou činnost typickou pro trvalé travní porosty, z tohoto důvodu na ně nelze poskytnout platbu. Proto byly tyto plochy vyjmuty z plochy zjištěné, což je v souladu s citovanými rozsudky.

25. K odkazu žalobce na rozsudek sp. zn. C-341/17 žalovaný uvedl, že podstatou žalobcem citovaného rozsudku je zahrnutí pastvin tzv. středomořského typu do výkladu pojmu stálá pastvina ve smyslu nařízení č. 796/2004, resp. postavení najisto, že úmyslem unijního normotvůrce bylo zohlednit tento specifický typ jihoevropského habitatu při výkladu dotačních evropských norem. Pastvina středomořského typu přitom představuje plochu porostlou křovinami či dřevinami, které mohou být spásány a na kterých obvykle nepřevažují trávy ani jiné bylinné pícniny. Tento typ pastvin převažuje na podstatné části řeckého, francouzského, italského, španělského a portugalského území, přičemž vlivem klimatických podmínek tamní druhy zvířat využívaných pro pastvu spásají rovněž keře, popř. i menší dřeviny. SDEU v této věci shledal, že při výkladu pojmu stálá pastvina je nutné vzít do úvahy geografický kontext, resp. zohlednit místní agronomické podmínky a tradiční součásti správných zemědělských postupů v oblasti využívání půdy (viz bod 51 rozsudku C- 341/17). SDEU uzavřel, že výskyt dřevin či křovin sice sám o sobě nebrání tomu, aby byla určitá plocha kvalifikována jako stálá pastvina, nicméně takový výskyt nesmí mít nepříznivý dopad na skutečné využívání takové plochy pro zemědělskou činnost, tj. s ohledem na místní podmínky a tradiční postupy.

26. Podle čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1307/2013 je travním porostem půda využívaná k pěstování trav nebo jiných bylinných pícnin. Plocha hustě porostlá stromy či keři nemůže být využívána k pěstování trav ani jiných bylinných pícnin. Trávy a jiné pícniny zde nepřevažují. Nelze zde uplatnit pravidlo 50 % v rámci celého DPB, neboť toto pravidlo předpokládá přítomnost travního porostu na celém DPB a pouze ojedinělý výskyt stromů a keřů rovnoměrně rozmístěných na ploše celého DPB. Přímé platby jsou poskytovány na jednotku obhospodařované zemědělské plochy, přičemž zemědělsky obhospodařovanou půdou je třeba rozumět takovou plochu, jež je obdělávána v souladu s běžnou zemědělskou praxí, na níž jsou prováděny obvyklé agrotechnické operace odpovídající dotčené kultuře, a která svým faktickým stavem odpovídá formálně deklarovanému charakteru.

27. Na sporných částech DPB se nacházel hustý porost stromů či keřů, v případě DPB i. č. (8201110) 0904/1, který sousedí s vodní plochou, je část vyjmuté plochy tvořena vzrostlými stromy a část je porostlá jinými rostlinnými druhy z důvodu podmáčení pozemku. Kultury na těchto plochách ze své podstaty nelze posoudit jako travní porost. Není přitom rozhodné, že při prostém matematickém výpočtu lze dojít k závěru, že plocha porostlá keři a stromy tvoří jen minimální část celého DPB, směrodatná je v daném případě skutečnost, že stromy hustě zarostlý pozemek (resp. jeho část) z logiky věci vylučuje jeho zemědělské obhospodařování coby trvalého travního porostu. Kvalitativně odlišným stavem by bylo, pokud by se na pozemku nacházely jednotlivé dřeviny roztroušené po celém DPB. Nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že zjištěná pochybení na sporných okrajových částech DPB jsou nepodložená, spekulativní a jedná se o svévoli ve správním rozhodování. Důkazem pro tato zjištění jsou protokoly z měření při KNM, jejíž závěry jsou důvodem k vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce měl možnost po převzetí protokolu z KNM podat ve stanovené lhůtě námitky proti závěrům z KNM, což neučinil. Rozhodnutí o vratkách v rámci plateb SAPS a greeningu vycházejí ze závěrů této KNM.

28. K námitce, ve které žalobce napadá posouzení části DPB jako zahrady, žalvaný odkázal na napadené rozhodnutí. Tvrzení, že podle údajů v katastru nemovitostí se nejedná o zahradu, není důvodem, neboť pro poskytování zemědělských dotací je rozhodující evidence DPB v LPIS, nikoli Katastr nemovitostí. K tvrzení, že i např. ovocné sady bývají oplocené, žalovaný sdělil, že sad je zemědělská kultura evidovaná v LPIS, která je způsobilá pro poskytnutí dotace. Důvodem zamítnutí platby na plochu zahrady nebylo oplocení pozemku, ale jeho rekreační a okrasný charakter, který není zemědělskou plochou způsobilou pro poskytnutí platby SAPS ani platby greening.

29. K námitce nepřezkoumatelnosti žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí (str. 7), z něhož jednoznačně plyne, že zjištění jsou podložená, resp. vycházejí z protokolů z měření provedeného během KNM. Fotografie z KNM tak představují pro odvolací orgán toliko podpůrné dokumenty, které nejsou samy bez dalšího rozhodující. Podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí byly zejména protokoly z měření při KNM, protokol z kontroly a dále údaje evidované v LPIS, který je veřejnou databází.

30. K námitce prekluze žalovaný uvedl, že čl. 54 nařízení č. 1306/2013 neobsahuje prekluzivní lhůtu. Dále uvedl, že se žalobce mýlí, když počátek běhu prekluzivní lhůty vztahuje k okamžikům, od nichž měla být v mapových podkladech seznatelná následně zjištěná porušení na DPB žalobce. Historické ortofoto snímky zkoumal SZIF až na základě zjištění KNM, která proběhla v srpnu 2018. Žalovaný tak měl za to, že k promlčení nedošlo.

IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

31. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

32. Při ústních jednáních konaných dne 16. 6. 2025 a 18. 5. 2026 setrvali účastníci řízení na svých stanoviscích, případně se ohradili vůči vyjádření druhého účastníka.

33. Při posouzení věci vyšel soud z následující právní úpravy: - Podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2988/95 promlčecí doba pro zahájení stíhání činí čtyři roky od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti uvedené v čl. 1 odst.

1. Odvětvové předpisy mohou stanovit i kratší lhůtu, která však nesmí být kratší než tři roky. V případě pokračujících nebo opakovaných nesrovnalostí běží promlčecí doba ode dne, ke kterému nesrovnalost skončila. V případě víceletých programů běží promlčecí doba v každém případě až do definitivního ukončení programu. Promlčecí doba pro stíhání se přerušuje každým úkonem příslušného orgánu oznámeným dané osobě, který se týká vyšetřování nebo řízení o nesrovnalosti. Promlčecí doba začíná znovu běžet od provedení každého úkonu způsobujícího přerušení. Promlčení však nastane nejpozději ke dni, v němž uplynula lhůta rovnající se dvojnásobku promlčecí doby, aniž příslušný orgán uložil sankci, s výjimkou případů, kdy bylo řízení podle čl. 6 odst. 1 pozastaveno.

34. Soud o podané žalobě uvážil následovně:

35. Soud se předně zabýval námitkou prekluze. Ostatně otázkou prekluze je soud povinen se zabývat z úřední povinnosti, neboť prekludovanému, a tedy již neexistujícímu právu nelze poskytovat ochranu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 1169/07, N 38/52 SbNU 387).

36. Žalobce předně namítal, že marně uplynula prekluzivní lhůta 18 měsíců stanovená v čl. 54 odst. 1 nařízení č. 1306/2013.

37. Při posouzení této námitky soud vyšel z rozsudku Soudního dvora EU (SDEU) ze dne 10. 4. 2025 ve věci C-657/23. V uvedeném rozsudku dospěl SDEU k závěru, že „[č]lánek 54 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 ve spojení s čl. 3 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby vymáhání neoprávněně vyplacených částek dotace z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) od jejího příjemce mohlo být zahájeno po uplynutí lhůty 18 měsíců poté, co byla schválena kontrolní zpráva nebo podobný doklad konstatující, že došlo k nesrovnalosti, popřípadě poté, co tuto zprávu nebo podobný dokument obdržela platební agentura či subjekt odpovědný za zpětné získávání daných plateb.“.

38. Z uvedeného rozsudku tedy vyplývá, že lhůta podle čl. 54 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 není lhůtou prekluzivní, a tedy jejím uplynutím nezaniká právo státu vymáhat neoprávněně poskytnutou dotaci na jednotlivci. V podrobnostech soud odkazuje na předmětný rozsudek SDEU a připomíná, že uvedeným rozsudkem je soud vázán. S ohledem na shora uvedené neshledal soud důvodnou námitku žalobce spočívajícá v tvrzení, že lhůta upravená v čl. 54 odst. 1 nařízení č. 1306/2013 je lhůtou prekluzivní.

39. Dále žalobce namítal marné uplynutí čtyřleté lhůty pro zahájení řízení o vrácení (části) dotace stanovené v čl. 3 odst. 1 pododstavci prvním nařízení Rady č. 2988/95. Nesrovnalosti, které správní orgány zjistily, byly totiž patrny z ortofotomap z roku 2011 a 2013, avšak k vydání napadených rozhodnutí došlo až v listopadu roku 2023.

40. Není sporu o tom, že Jednotná platba na plochu zemědělské půdy a platba pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí v dané věci byly poskytnuty z rozpočtu Evropské unie. V projednávané věci je proto nutné přihlédnout rovněž k unijní právní úpravě, vyplývající z přímo použitelných nařízení orgánů EU, zejména z nařízení č. 2988/95, konkrétně čl. 3.

41. Soud předesílá, že ačkoli nařízení Rady č. 2988/95 označuje lhůty uvedené v čl. 3 odst. 1 jako „promlčecí“, jedná se ve skutečnosti o lhůty prekluzivní (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2022, č. j. 5 Afs 4/2021-66).

42. Ustanovení čl. 3 nařízení č. 2988/95 upravuje jednak lhůtu k zahájení řízení o vrácení poskytnuté dotace (odst. 1 pododstavec první) a lhůtu pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit dotaci (odst. 1 pododstavec čtvrtý).

43. Pokud jde o prekluzivní lhůtu pro zahájení řízení, jsou správní orgány dle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2988/95 oprávněny zahájit řízení o vrácení poskytnuté dotace do 4 let od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti. Okamžikem, kdy došlo k nesrovnalosti, je nutno rozumět okamžik právní moci rozhodnutí o poskytnutí příslušné platby, neboť nejpozději tím došlo k porušení právních předpisů Společenství vyplývající z jednání žalobce, v důsledku kterého mohl být poškozen souhrnný rozpočet Unie, a to formou neoprávněného výdaje (viz rozsudek SDEU ve věci C-59/14 Firma Ernst Kollmer Fleischimport und -export v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas).

44. V projednávaném případě byla žalobci Jednotná platba na plochu pro rok 2015 vyplacena na základě rozhodnutí SZIF ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 15/F1D/109/028249-S, č. j. SZIF/2015/0634227, které nabylo právní moci dne 26. 11. 2015. Platba pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí byla žalobci vyplacena na základě rozhodnutí ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 15/F1D/109/028249-B, č. j. SZIF/2016/0265632, které nebylo právní moci dne 26. 4. 2016. Ode dne 26. 11. 2015, respektive ode dne 26. 4. 2016 tak započala běžet prekluzivní lhůta k zahájení řízení o vrácení předmětné platby.

45. Běh prekluzivní lhůty byl v souladu s čl. 3 odst. 1 pododstavcem třetím nařízení č. 2988/95 před jejím uplynutím přerušen provedenou kontrolou na místě. Z protokolu o kontrole č. 2138/300/31/2018 vyplývá, že kontrola proběhla ve dnech 20. 8. 2018 až 23. 8. 2018. Dne 23. 8. 2018 tak započala běžet nová čtyřletá prekluzivní lhůta.

46. Řízení o povinnosti vrátit část neoprávněně vyplacených plateb byla SZIF zahájena dne 22. 1. 2021, kdy byla žalobci doručena příslušná oznámení.

47. Z výše uvedeného vyplývá, že k zahájení řízení o povinnosti vrátit vyplacené platby došlo v obou případech před uplynutím prekluzivní lhůty pro zahájení řízení dle čl. 3 odst. 1 pododstavec první nařízení č. 2988/95.

48. Soud doplňuje, že tvrzení žalobce, že žalovaný měl „rozhodnout“ (tj. zahájit řízení) do čtyř let od okamžiku, kdy byly nesrovnalosti patrné na ortofotomapách (2011 a 2013), je nesprávné, neboť promlčecí lhůta nemůže ze své podstaty začít plynout již v době, kdy výhoda (dotace) ještě přiznána nebyla, neboť v této době ještě nedošlo k poškození souhrnného rozpočtu Společenství.

49. Pokud jde o prekluzivní lhůtu k vydání rozhodnutí, pak tato dle čl. 3 odst. 1 pododstavce čtvrtého nařízení č. 2988/95 činí dvojnásobek promlčecí doby, tj. 8 let, a začíná běžet od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti, tedy v daném případě ode dne právní moci rozhodnutí o poskytnutí příslušné platby. V projednávaném případě ode dne 26. 11. 2015 v případě Jednotné platby na plochu, respektive dne 21. 4. 2016 v případě platby pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí (viz výše).

50. Podle rozsudku SDEU ze dne 11. 6. 2015, věc C-52/14, Pfeifer & Langen II pak tato lhůta představuje „absolutní limit pro promlčení stíhání nesrovnalosti“. S výjimkou případů, kdy bylo řízení o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci podle čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení č. 2988/95 pozastaveno, jak výslovně uvádí čtvrtý pododstavec, nepřerušují lhůtu uvedenou ve čtvrtém pododstavci žádné úkony (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2022, č. j. 5 Afs 4/2021-66, nebo ze dne 15. 2. 2024, č. j. 4 Afs 52/2023-85). V projednávané věci je nesporné, že proti žalobci nebylo zahájeno ohledně čerpání dotace trestní stíhání, výjimka uvedená v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 2988/95 tak na věc nedopadá.

51. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 8. 4. 2024, což je v případě Jednotné platby na plochu zjevně po uplynutí prekluzivní lhůty pro vydání rozhodnutí. Prekluzivní lhůty k vydání rozhodnutí pro Jednotnou platbu na plochu pro rok 2015 uplynula dne 26. 11. 2023. Na výše uvedeném nic nemůže změnit okamžik nabytí právní moci napadeného rozhodnutí, neboť ten evidentně nastal rovněž po uplynutí prekluzivní lhůty.

52. Pokud jde o platbu pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí, musel se soud zabývat otázkou nabytí právní moci napadeného rozhodnutí, tj. doručením napadeného rozhodnutí žalobci. V projednávaném případě není mezi účastníky řízení sporu o skutkovém stavu věci. Napadené rozhodnutí bylo žalovaným doručeno přímo žalobci dne 9. 4. 2024, přestože byl žalobce v odvolacím řízení zastoupen právním zástupcem.

53. Otázkou vlivu vadného postupu správního orgánu při doručení, kdy bylo namísto zmocněnci doručeno přímo zmocniteli, a dopadů na zákonnost tohoto rozhodnutí se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 5. 11. 2025, č. j. 1 Afs 203/2023-103. V uvedeném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že je‑li adresát s obsahem písemnosti prokazatelně seznámen, účinky doručení nastanou okamžikem materiálního doručení. Mezi případy materiálního doručení úkonu správce daně zmocněnci účastníka je podle rozšířeného senátu třeba řadit i situaci, kdy opravný prostředek či jinou reakci na takový úkon nepodá zástupce, nýbrž samotný účastník. Konkrétně rozšířený senát uvedl, že „[p]okud účastník učiní vůči správci daně podání obsahově reagující na doručenou písemnost sám, je třeba vycházet z toho, že o svém podání a s ním související doručovanou písemností vyrozumí nejpozději v den učinění tohoto podání i svého zástupce. S ohledem na principy vztahu zastoupení totiž měl a mohl účastník se zástupcem učinění podání konzultovat, nebo o něm zástupce alespoň vyrozumět, stejně jako o obsahu doručované písemnosti. To neplatí, pokud je z podání zřejmé, že tomu tak nebylo nebo o tom existují závažné pochybnosti.“.

54. V projednávaném případě z obsahu žalovaným předloženého správního spisu vyplývá, že se žalobce dne 11. 4. 2024 obrátil na žalovaného e-mailovou žádostí o nahlédnutí do spisu. V uvedeném podání žalobce sdělil, že mu bylo doručeno napadené rozhodnutí a že zvažuje podání žaloby.

55. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce svým podáním ze dne 11. 4. 2024 výslovně reagoval na doručení napadeného rozhodnutí. V tomto podání žalobce nesdělil žalovanému, že bylo chybně doručováno přímo žalobci, ani nežádal, aby bylo doručeno zmocněnému zástupci. Z okolností projednávané věci nikterak nevyplývá, že by žalobce byl omezen v možnosti komunikovat se zmocněným zástupcem. Za uvedené situace se uplatní předpoklad vyrozumění zmocněného zástupce žalobce formulovaný rozšířeným senátem v usnesení ze dne 5. 11. 2025, č. j. 1 Afs 203/2023-103. Účinky materiálního doručení tak nastaly dne 11. 4. 2024, kdy žalobce zaslal e-mail žalovanému, ve kterém požádal o nahlédnutí do spisu.

56. Protože k materiálnímu doručení napadeného rozhodnutí právnímu zástupci žalobce došlo dne 11. 4. 2024, stalo se tak před uplynutím prekluzivní lhůty k vydání rozhodnutí pro platbu pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí. Prekluzivní lhůta by uplynula až dnem 21. 4. 2024.

57. Pro úplnost soud uvádí, že novela zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, provedená zákonem č. 295/2017 Sb., nebyla na posuzovanou věc aplikována, neboť podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2026, č. j. 2 Afs 41/2024-51, se § 11a odst. 1 věty druhé citovaného zákona nevztahuje na prekluzivní lhůty započaté před 1. 11. 2017.

58. Protože soud shledal, že pokud jde o rozhodnutí ve věci Jednotné platby na plochu, došlo k prekluzi práva na vydání rozhodnutí, avšak ve vztahu k rozhodnutí týkajícímu se platby pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí k prekluzi práva na vydání rozhodnutí nedošlo, vztahuje se vypořádání dalších námitek žalobce toliko k rozhodnutím SZIF a žalovaného ve věci platby pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí.

59. Soud nepřisvědčil námitce týkající se porušení procesních práv žalobce v průběhu odvolacího řízení. Z obsahu žalovaným předloženého správního spisu vyplývá, že žalobce byl v přípisu SZIF označeném jako „Zahájení řízení o platby pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí (Greening) pro rok 2015“ ze dne 19. 1. 2021, č. j. SZIF/2021/0076228, seznámen se skutečností, že SZIF vychází z provedené kontroly č. 2138/300/31/2018. Rovněž pak byl žalobce poučen o svých právech dle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce svého práva k nahlédnutí do spisu nevyužil, ve věci se vyjádřil podáním ze dne 4. 2. 2021. Následně byla do spisu SZIF založena již jen podání žalobce (jednotlivá odvolání) a na ně navazující rozhodnutí žalovaného, která vždy byla žalobci doručena. S těmito podklady tak musel být žalobce nutně obeznámen. V průběhu odvolacího řízení nedošlo ze strany žalovaného k doplnění spisového materiálu. Za uvedené situace dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen opětovně přistoupit k poučení žalobce podle § 36 odst. 3 správního řádu, ani mu poskytnout další prostor k vyjádření.

60. Poukaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2024, č. j. 3 As 216/2022-35, není relevantní, a to s ohledem na odlišné skutkové okolnosti. Na rozdíl od případu projednávaného Nejvyšším správním soudem nebyly v projednávaném případě v průběhu odvolacího řízení ze strany žalovaného činěny žádné úkony.

61. K odkazu žalobce na porušení jednotlivých zásad správního řízení soud uvádí, že s ohledem na míru všeobecnosti tohoto tvrzení se nejedná o žalobní bod, ani jeho zárodek. Z uvedeného tvrzení totiž není patrný žádný konkrétní skutkový děj, případně okolnost, která by byla doprovázena odpovídající právní argumentací, z níž by plynulo, z jakých důvodů považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné. Jedná se o typové tvrzení postrádající jakoukoliv vazbu na projednávaný případ. Absence jakékoliv individualizace a vztahu ke konkrétnímu případu způsobuje, že tvrzení žalobce nelze vůbec považovat za žalobní bod, a to ani v zárodku. Protože tvrzení žalobce není ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, Sb. NSS 2162/2011, způsobilým žalobním bodem, soud se jím dále nezabýval.

62. V dalších námitkách žalobce brojil proti odečtení výměry ploch tvořených dřevinami a výměry plochy zahrady. Konkrétně žalobce rozporoval skutková zjištění žalovaného a rovněž jeho právní posouzení. Na podkladě těchto námitek shledal soud napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

63. SZIF v rozhodnutí ze dne 27. 11. 2023, č. j. SZIF/2023/0702720, poukázal na to, že při kontrole č. 2138/300/31/2018 byl nalezen rozdíl mezi deklarovanou výměrou půdy a výměrou skutečnou, konkrétně poukázal na to, že  na DPB i. č. 820-1110 0904/1 na výměře 1,07 ha byla zjištěna dlouhodobě neobhospodařovaná plocha (vzrostlé vrby). Toto zjištění je viditelné na ortofotomapách od roku 2015.  na DPB i. č. 810-1110 7503/1 na výměře 0,12 ha byla nalezena dlouhodobě neobhospodařovaná plocha, na které se nachází trnky, šípek, janovec metlatý, svída. Toto zjištění je viditelné na ortofotomapách od roku 2011.  na DPB i. č. 810-1110 7604/6 na výměře 0,06 ha byla nalezena dlouhodobě neobhospodařovaná plocha (břízy). Toto zjištění je viditelné na ortofotomapách od roku 2011.  na DPB i. č. 810-1110 9402/4 na výměře 0,06 ha byla nalezena dlouhodobě neobhospodařovaná plocha (trnky, duby, třešně). Toto zjištění je viditelné na ortofotomapách od roku 2011.  na DPB i. č. 810-1110 9903 na výměře 0,19 ha nalezla kontrola zahradu (SRD plochu). Toto zjištění je viditelné na ortofotomapách od roku 2013. Dále už jen SZIF konstatoval, že na uvedených DPB nebyla splněna podmínka podle § 9 odst. 4 nařízení vlády č. 50/2015 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům a o změně některých souvisejících nařízení vlády.

64. Žalovaný v napadeném rozhodnutí úvahy SZIF nikterak nedoplnil. Pouze v rámci vypořádání odvolacích námitek, ve kterých žalobce zpochybňoval závěr, že dotčené části DPB nejsou zemědělsky obhospodařovanou půdou zejména sdělil, že „[z]emědělsky obhospodařovanou půdou je třeba rozumět takovou plochu, jež je obdělávána v souladu s běžnou zemědělskou praxí, na níž jsou prováděny obvyklé agrotechnické operace odpovídající dotčené kultuře, a která svým faktickým stavem odpovídá formálně deklarovanému charakteru. Jak bylo uvedeno výše, na sporných částech DPB se nacházel hustý porost stromů či keřů, v případě DPB i. č. (820-1110) 0904/1, který sousedí s vodní plochou, byla část vyjmuté plochy tvořena vzrostlými stromy a část byla porostlá jinými rostlinnými druhy z důvodu podmáčení pozemku. Toto zjištění je podloženo protokoly z měření při KNM. Kultury na těchto plochách ze své podstaty nelze posoudit jako travní porost. Není přitom rozhodné, že při prostém matematickém výpočtu lze dojít k závěru, že plocha porostlá keři a stromy tvoří jen minimální část celého DPB, směrodatná je v daném případě skutečnost, že pozemek hustě zarostlý stromy (resp. jeho část) z logiky věci vylučuje jeho zemědělské obhospodařování coby trvalého travního porostu. Kvalitativně odlišným stavem by bylo, pokud by se na pozemku nacházely jednotlivé dřeviny roztroušené po celém DPB.“.

65. K námitce, ve které žalobce nesouhlasil s posouzením části DPB jako zahrady žalovaný uvedl, „že zvolená mechanizace k dodržení podmínek pro poskytnutí platby není závazná. Ovšem jak uvedl SZIF ve svém vyjádření č. j. SZIF/2022/0606282 ze dne 6. 10. 2022, odvolatel zcela zjevně svůj dotaz Ministerstvu ohledně zvolené mechanizace neformuloval zcela přesně. Na předmětném DPB se totiž nachází část, která prochází oplocenou zahrádkou a dále zahrnuje části, které nejeví známky zemědělského obhospodařování, ale mají spíše rekreační charakter, případně okrasný účel. Jedná se o travnatou plochu v okolí domu nebo rekreační chalupy, kde se v době kontroly nacházel krátce střižený udržovaný trávník a okrasné vrby. Hranice mezi zemědělským obhospodařováním byla zjevná – z jedné strany ji vymezoval ohradník pastviny a z druhé strany je dle odlišné údržby zjevně viditelná hranice různých charakterů travních porostů. Terénní inspektor během kontroly na pořízených fotografiích po této hranici šel a zaměřil ji pomocí techniky GPS. Střední část plochy vyjmutého prvku SRD pak tvořila již zmíněná oplocená zahrada. Všechna zjištění z KNM jsou průkazně zdokumentována fotografiemi pořízenými inspektory během KNM. Ministerstvo souhlasí se závěrem SZIF, že zahrada není zemědělskou plochou způsobilou pro poskytnutí Jednotné platby na plochu ani platby na greening, a proto byla její výměra správně odečtena od plochy zjištěné.“.

66. Soud předně dospěl k závěru, že z rozhodnutí správních orgánů ani z podkladů založených ve správním spise není zřejmé, na základě jakých konkrétních důkazů (zejména fotografií a map) správní orgány dospěly k závěru o neobhospodařování jednotlivých částí DPB v roce 2015. Správní orgány argumentují tím, že „zjištění je podloženo protokoly z měření při KNM“ a že „všechna zjištění z KNM jsou průkazně zdokumentována fotografiemi pořízenými inspektory během KNM“. Uvedené konstatování správních orgánů je však toliko obecné a neumožňuje ověřit, z jakých konkrétních podkladů správní orgány vycházely. Takovým konstatováním nemůže správní orgán dostát své povinnosti jednoznačně identifikovat podklady svých skutkových zjištění. V rozhodnutí správních orgánů zejména absentuje jednoznačná vazba mezi konkrétním DPB, respektive jeho částí a konkrétní fotografií (či sadou fotografií), jejím popisem, datací a zřejmým zachycením tvrzeného stavu (např. „hustý porost stromů či keřů“, „vzrostlé vrby“, „břízy“, „zahrada“ apod.). Nadto ve správním spisu předloženém žalovaným soud nenalezl ortofotomapy z let 2011, 2013 a 2015, na které je v rozhodnutí poukazováno. Soud zejména postrádá přezkoumatelný popis konkrétních obrazových a mapových podkladů, včetně uvedení, co je přesně na těchto podkladech patrné a jak se tento podklad promítl do vymezení nezpůsobilé plochy, respektive závěru o dlouhodobém neobhospodařování pozemků.

67. Uvedené nedostatky nelze pominout i s ohledem na to, že žalobce žádal o poskytnutí platby pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí pro rok 2015, avšak kontrola na místě, z níž správní orgány vycházely, byla provedena až ve dnech 20. 8. až 23. 8. 2018, tj. s cca tříletým odstupem.

68. Soud nepřehlédl, že správní spis obsahuje rozsáhlou fotodokumentaci pořízenou při kontrole na místě. Obsahem fotodokumentace ani souvisejícího protokolu o kontrole však není jejich bližší identifikace, respektive vysvětlení jednotlivých fotografií. Soudu tak není zřejmé, co má na konkrétních fotografiích „vidět“, jaký konkrétní znak neobhospodařování je jimi doložen, ani zda se snímky vztahují právě k posuzované ploše. Některé fotografie se přitom míjejí s popisem uvedeným v rozhodnutích správních orgánů [např. fotografie (820- 1110)0904_01_01.JPG, (820-1110)0904_01_08.JPG, (820-1110)0904_01_07_DN.JPG, kdy se dle rozhodnutí mají na pozemku nacházet vzrostlé vrby, fotografie (810- 1110)7503_01_01.JPG, (810-1110)7503_01_03.JPG, kdy se dle rozhodnutí na pozemku mají nacházet trnky, šípek, janovec metlatý, svída, fotografie (810-1110)7604_06_01.JPG, (810- 1110)7604_06_05.JPG, kdy se na pozemku má nacházet bříza). Nadto nelze nikterak ověřit, zda snímek zachycuje jen dotčený DPB, anebo i okolí. Takovýto podklad neumožňuje soudu přezkoumat, zda skutkové závěry správních orgánů odpovídají obsahu důkazů.

69. Nadto je třeba zdůraznit, že žalobce v průběhu správního řízení a rovněž i v podané žalobě rozporoval právě skutková zjištění o charakteru porostu na dotčených plochách. Konkrétně žalobce namítal, že i v místech s výskytem dřevin se nachází travní porost, resp. že „pod stromy a mezi nimi je tráva“. Bylo tak povinností žalovaného se skutkovým zjištěním odpovídajícím způsobem zabývat.

70. Dále soud dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti úvahy správních orgánů o zemědělském neobhospodařování dotčených částí DPB. Z výše uvedené citace napadeného rozhodnutí vyplývá, že tvrzení žalovaného jsou čistě obecná. Napadené rozhodnutí neobsahuje uvedení relevantní právní úpravy, z níž žalovaný dovodil závěr o zemědělském neobhospodařování dotčených částí DPB, případně účel této právní úpravy. Rovněž z něj není patrno, jakým způsobem žalovaný tuto právní úpravu vyložil a následně aplikoval na zjištěný skutkový stav ve vztahu ke konkrétním dotčeným částem DPB. Konkrétně v napadeném rozhodnutí není uvedeno, jaké konkrétní znaky vycházející z relevantní právní úpravy vedly správní orgány k závěru, že zde nejde o zemědělsky obhospodařovatelné pozemky a z jakého důvodu tyto znaky nejsou v projednávaném případě naplněny.

71. Výše uvedené závěry se plně vztahují i k DPB i. č. 810-1110 9903, kde se dle tvrzení správních orgánů měla nacházet zahrada. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je vystavěno na tom, že se jedná o zahradu. Z napadeného rozhodnutí však nikterak nevyplývá, z jakého důvodu nelze tuto plochu podle relevantní právní úpravy považovat za zemědělsky obhospodařovanou, respektive proč není naplněn účel předmětné platby. Tvrzení žalovaného, že předmětná plocha má „spíše rekreační charakter, případně okrasný účel“ je naprosto nedostatečné. Není totiž vymezen účel relevantní právní úpravy ani jakým způsobem jej má posuzovaná situace porušovat.

72. Na základě shora uvedeného má soud za to, že napadené rozhodnutí neposkytuje dostatečnou odpověď na základní otázky přezkumu, a to z jakých konkrétních důkazů správní orgán vyšel, jak tyto důkazy hodnotil ve vztahu ke každému DPB a vymezené části, a jak byla na zjištěný skutkový stav aplikována relevantní právní úprava. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

73. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí soud naopak neshledal ve způsobu, jakým se žalovaný vypořádal s odvolací námitkou žalobce, spočívající v nesprávném poučení prvostupňového rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na skutečnost, že o vyloučení odkladného účinku nebylo SZIF rozhodnuto, respektive že nesprávné poučení nemělo žádný dopad na práva žalobce. Uvedenému vypořádání nemá soud, co vytknout. Dotčená nesprávnost mohla být ze strany SZIF napravena opravným usnesením, avšak tato nesprávnost sama o sobě nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezpůsobuje. Z výroku ani z odůvodnění totiž nevyplývá, že by SZIF rozhodl o vyloučení odkladného účinku odvolání.

74. S ohledem na shora uvedené se soud nezabýval zbylými námitkami žalobce, neboť by to bylo předčasné.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

75. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že je třeba napadená rozhodnutí zrušit podle § 78 odst. 1 s. ř. s., a to pro vadu řízení spočívající v podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a dále v nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Zároveň soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s. Právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

76. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byl žalobce ve věci zcela úspěšný, uložil soud žalovanému zaplatit mu náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024 (viz přechodné ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), ve výši 3 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, ve znění do 31. 12. 2024, ve výši 300 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé – žaloba), dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 5 téže vyhlášky, ve znění od 1. 1. 2025, ve výši 4 620 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, ve znění od 1. 1. 2025, ve výši 450 Kč za dva úkony právní služby (účast u dvou ústních jednání) a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 3 558 Kč. Celkem náklady řízení činí 23 498 Kč.

77. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za 3 porady s klientem ve dnech 4. 9. 2024, 16. 6. 2025 a 7. 5. 2026, neboť se nejednalo o důvodně vynaložené náklady. Dne 4. 9. 2024 se dle záznamu z ústního jednání měla konat porada s ohledem na přijaté vyjádření a za účelem zpracování procesního stanoviska, a to v rozsahu 1,5 hodiny. Soud však obdržel sdělení, ve kterém žalobce soudu toliko sdělil, že požaduje ve věci nařízení ústního jednání. Dne 16. 6. 2025 se měla uskutečnit porada, jejímž předmětem bylo projednání dalšího postupu ve věci v návaznosti na jednání soudu a přerušení řízení v rozsahu necelých dvou hodin. V tomto případě však soud neobdržel žádné stanovisko žalobce. Konečně dne 7. 5. 2026 se měla uskutečnit porada, jejímž předmětem měla být příprava na jednání v návaznosti na doručené předvolání, včetně vyrozumění klienta o rozsudku sp. zn. 1 Afs 2026/2023 (správně sp. zn. 1 Afs 203/2023), a to v rozsahu dvou hodin. Během ústního jednání však žalobce, respektive jeho zástupce zopakoval pouze podanou žalobu, a to aniž by bylo jakýmkoliv způsobem zareagováno na rozsudek sp. zn. 1 Afs 203/2023. Z výše uvedeného vyplývá, že porady s klientem nenašly žádnou odezvu ve vyjádření adresovaných soudu, a tedy dle soudu s nimi nebyly spojené náklady účelně vynaložené.

78. Soud rovněž nepřiznal žalobci požadovanou úhradu za překlad listin do českého jazyka ve výši 20 092,05 Kč. Tyto náklady dle žalobcem přiložené faktury č. 24VF01251 vznikly před vydáním napadeného rozhodnutí, a tedy se nemůže jednak o náklady řízení před soudem podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 18. května 2026 Milan Tauber v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.