17 A 93/2025

Rubrum

č. j. 17 A 93/2025 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové v právní věci žalobce: Mgr. M. S., bytem XXX zastoupený advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 18. 7. 2025, č. j. MV-103140-3/SO-2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 18. 7. 2025, č. j. MV-103140-3/SO-2025, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. 6. 2025, č. j. MV-91691-2/OAM-2025, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 2 17 A 93/2025

II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 13 140 Kč, a to do rukou jeho zástupkyně JUDr. Bc. Marcely Lafek, advokátky.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 18. 7. 2025, č. j. MV-103140-3/SO-2025, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. 6. 2025, č. j. MV-91691-2/OAM-2025. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla částečně odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a to s odkazem na § 15 odst. 1 ve spojení s § 7 tohoto zákona.

2. Žalobce žádostí ze dne 20. 5. 2025 požádal povinný subjekt o poskytnutí informací obsažených v písemnostech označených jako V211-36/2017-OAM, V211-21/2017-OAM, D153/2019-OAM, D154/2019-OAM a D181/2019-OAM, a to buď formou kopií uvedených písemností, nebo sdělením jejich obsahu. V žádosti uvedl, že tyto informace již v minulosti požadoval, avšak nebyly mu poskytnuty. Dále poukazoval na to, že důvody utajení minimálně části požadovaných informací měly souviset s trestním řízením vedeným Národní centrálou proti organizovanému zločinu proti skupině osob v souvislosti s registracemi žadatelů o pobytová oprávnění v systému Visapoint, přičemž obžalované osoby byly následně pravomocně zproštěny obžaloby.

3. Povinný subjekt žádosti zčásti vyhověl, neboť písemnost č. j. D181/2019-OAM byla podle správních orgánů odtajněna a žalobci poskytnuta. Ve zbylé části, tedy ve vztahu k písemnostem č. j. V211-36/2017-OAM, V211-21/2017-OAM, D153/2019-OAM a D154/2019-OAM, povinný subjekt žádost odmítl. Uvedl, že požadované informace jsou označeny jako utajované informace ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, a žalobce není osobou oprávněnou se s nimi seznamovat.

4. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad. Ministr vnitra napadeným rozhodnutím rozklad zamítl. V odůvodnění uvedl zejména, že písemnost č. j. V211-36/2017- OAM je analytickou zprávou obsahující hodnocení rizik v oblasti migrace a ochrany státních hranic, včetně návrhů a doporučení řešení této problematiky z pohledu jednotlivých resortů, které se na ochraně státních hranic podílejí. Tato písemnost byla zpracována jako interní analytický podklad, nikoli primárně za účelem využití ve správních řízeních, a její zveřejnění by v důsledku kombinace veřejně dostupných a neveřejných informací mohlo vést k vyzrazení chráněných skutečností a narušení bezpečnostních zájmů České republiky.

5. Ve vztahu k dalším písemnostem, jejichž původcem není povinný subjekt, ministr vnitra odkázal na stanovisko Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, podle něhož dotčené dokumenty vedené pod č. j. V2-11/2016-NCOZ/V4, D37-11/2016-NCOZ/V4 a D37-12/2016-NCOZ/V4 nadále v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb. podléhají stupňům utajení „Vyhrazené“ a „Důvěrné“. Podle tohoto stanoviska jsou v předmětných písemnostech naplněny formální i materiální podmínky utajení a svým obsahem spadají pod Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 3 17 A 93/2025 katalogová čísla 02.04 a 07.08 přílohy nařízení vlády č. 440/2024 Sb., o katalogu oblastí utajovaných informací.

II. Obsah žaloby

6. Žalobce namítá především nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Podle jeho názoru správní orgány nesprávně vyložily § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť se spokojily s formálním označením požadovaných písemností jako utajovaných informací. Zdůrazňuje, že informace není utajovanou informací pouze proto, že je označena stupněm utajení; musí splňovat také materiální podmínku podle § 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., tedy že její vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo být pro tento zájem nevýhodné.

7. Žalobce má za to, že správní orgány nevysvětlily, v čem konkrétně by měla újma nebo nevýhodnost pro zájmy České republiky spočívat. Podle žalobce z rozhodnutí není seznatelné, který z následků uvedených v § 3 zákona č. 412/2005 Sb. by mohl nastat, pokud by požadované informace byly poskytnuty. Pouhé konstatování, že jde o analytickou zprávu z oblasti migrace a ochrany státních hranic, považuje za obecné, bezobsažné a nepřezkoumatelné.

8. Žalobce dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, z níž dovozuje, že nelze jako utajované označovat informace veřejně dostupné nebo obecně známé. Poukazuje zejména na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2023, č. j. 8 Azs 235/2021-55 a č. j. 8 Azs 278/2021-52, v nichž se soud vyjadřoval k utajovaným informacím obsahujícím obecná tvrzení o migraci z Vietnamu do České republiky. Dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. III. ÚS 2116/21, podle něhož nedává rozumný smysl, aby byla jako utajovaná informace označena informace veřejně dostupná.

9. Žalobce nesouhlasí ani s argumentací žalovaného, že dokument č. j. V211-36/2017-OAM je tvořen kombinací veřejně dostupných a neveřejných informací. Podle žalobce zákon č. 412/2005 Sb. nepřipouští, aby utajovaná informace byla tvořena zčásti informacemi veřejně dostupnými a zčásti informacemi neveřejnými, pokud samy o sobě nesplňují materiální podmínky utajení. Žalobce v této souvislosti odkazuje na § 4 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb.

10. Ve vztahu k písemnostem, jejichž původcem není povinný subjekt, žalobce namítá, že role povinného subjektu nemůže být čistě pasivní. Podle žalobce povinný subjekt nemůže odmítnout žádost jen proto, že nebyl vyrozuměn o změně či zrušení stupně utajení. Je-li mu známo, že důvody utajení mohly pominout, měl by podle žalobce věc konzultovat s původcem informace, případně iniciovat přezkum trvání důvodů utajení.

11. Žalobce rovněž zpochybňuje přezkoumatelnost části napadeného rozhodnutí, která se opírá o vyjádření Národní centrály proti organizovanému zločinu. Podle žalobce není zřejmé, kdy bylo toto vyjádření vyhotoveno, jakých konkrétních dokumentů se týká a jaký je vztah v něm uvedených čísel jednacích k písemnostem požadovaným žalobcem.

12. Žalobce proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňového orgánu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 4 17 A 93/2025 Vyjádření žalovaného k podané žalobě 13. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce v podstatě opakuje námitky uplatněné již v rozkladu, s nimiž se ministr vnitra v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal. Žalovaný setrvává na stanovisku, že požadované informace jsou v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb. označeny jako utajované informace, přičemž žalobce není osobou oprávněnou se s nimi seznamovat.

14. Podle žalovaného ze zákona o svobodném přístupu k informacím nevyplývá povinnost povinného subjektu z věcného obsahu posuzovat, zda byla informace za utajovanou označena správně. Takové posouzení má podle žalovaného probíhat v rámci procesu klasifikace utajované informace a následného přezkumu trvání stupně utajení podle zákona č. 412/2005 Sb. V řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím je podle žalovaného rozhodující, že požadovaná informace je nadále označena jako utajovaná.

15. Žalovaný dále zdůrazňuje, že rozhodnutí o odmítnutí žádosti musí být sice přezkoumatelně odůvodněno, avšak takové odůvodnění nesmí vést k vyzrazení samotného obsahu utajovaných informací. Podrobnější popis důvodů utajení by podle žalovaného mohl zmařit účel ochrany požadovaných informací.

16. Ve vztahu k písemnosti č. j. V211-36/2017-OAM žalovaný uvádí, že povinný subjekt jako původce této informace provedl přezkum trvání stupně utajení a dospěl k závěru, že formální i materiální podmínky utajení nadále trvají. Ve vztahu k dokumentům, jejichž původcem je Národní centrála proti organizovanému zločinu, žalovaný uvedl, že NCOZ potvrdila, že zákonné podmínky utajení jsou nadále splněny.

IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

17. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

18. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci s tímto postupem souhlasili, resp. ve stanovené lhůtě nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Pro účely přezkumu zákonnosti odmítnutí žádosti si soud vyžádal a prostudoval správní spis a dále se v režimu ochrany utajovaných informací seznámil s písemnostmi, jejichž neposkytnutí je předmětem nynějšího řízení. Soud tak učinil proto, aby mohl ověřit, zda důvod odmítnutí žádosti podle § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím obstojí nejen formálně, ale též materiálně. Nešlo o doplnění skutkového stavu nad rámec předmětu řízení, nýbrž o nezbytný postup soudu při přezkumu zákonnosti odepření požadovaných informací. S ohledem na povahu těchto písemností nebylo možné jejich obsah v odůvodnění rozsudku detailně reprodukovat.

19. Žaloba je důvodná.

20. Podle § 7 věta první zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že je-li požadovaná informace v souladu s právními předpisy označena za utajovanou informaci, k níž žadatel nemá oprávněný přístup, povinný subjekt ji neposkytne. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 5 17 A 93/2025 21. Podle § 12 téhož zákona provede povinný subjekt všechna omezení práva na informace tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření. V odůvodněných případech povinný subjekt ověří, zda důvod odepření trvá.

22. Podle § 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb. se utajovanou informací rozumí informace v jakékoliv podobě označená stupněm utajení podle tohoto zákona, jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné, a kterou lze podřadit pod položku uvedenou v katalogu oblastí utajovaných informací.

23. Z citované právní úpravy plyne, že pro aplikaci § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím nepostačuje samotné formální označení informace stupněm utajení. Informace musí být za utajovanou označena „v souladu s právními předpisy“, což zahrnuje nejen splnění formálních náležitostí, ale též existenci materiálního znaku utajované informace. Jinými slovy, musí být alespoň v obecné rovině zřejmé, že vyzrazení nebo zneužití požadované informace může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné.

24. Tím není řečeno, že správní orgán musí v odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí žádosti podrobně popsat obsah utajované informace nebo detailně rozvést mechanismus hrozící újmy. U utajovaných informací je míra konkrétnosti odůvodnění nutně omezena samotným účelem utajení. Odůvodnění však musí být dostatečné alespoň v tom rozsahu, aby soud a žadatel mohli seznat, že správní orgán neodmítl žádost pouze mechanickým odkazem na formální stupeň utajení, nýbrž že se zabýval také tím, zda požadovaná informace skutečně splňuje zákonné předpoklady pro odepření podle § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím.

25. Při posuzování rozsahu odůvodnění je třeba rozlišovat, zda je povinný subjekt současně původcem utajované informace. Je-li povinný subjekt původcem požadované informace, je povinen znovu posoudit, zda tato informace splňuje všechny znaky utajované informace, včetně znaku materiálního. Není-li však povinný subjekt původcem informace a nemá-li souhlas původce ke změně nebo zrušení stupně utajení, není oprávněn jednostranně stupeň utajení měnit nebo rušit. V takovém případě se rozsah jeho odůvodňovací povinnosti nutně zužuje. Postačí zpravidla, uvede-li, jakému stupni utajení informace podléhá a kdo je jejím původcem. Tento závěr odpovídá judikatuře Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudkům ze dne 20. 7. 2023, č. j. 3 As 100/2021-41, a ze dne 14. 12. 2023, č. j. 9 As 49/2022- 23.

26. Omezený rozsah povinností povinného subjektu, který není původcem utajované informace, však neznamená, že by soud při přezkumu rozhodnutí podle zákona o svobodném přístupu k informacím byl bez dalšího vázán formálním označením informace stupněm utajení. Právě soud musí v těchto případech ve zvýšené míře převzít roli garanta účinného přezkumu, a proto je oprávněn seznámit se s předmětnými utajovanými informacemi a ověřit, zda zákonný důvod odmítnutí žádosti skutečně obstojí.

27. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí jako celku. Této námitce soud přisvědčil pouze zčásti. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné jen proto, že jeho Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 6 17 A 93/2025 odůvodnění neobsahuje detailní popis obsahu požadovaných písemností nebo přesný popis všech možných následků jejich vyzrazení. Takový požadavek by v řízení o poskytnutí utajovaných informací nebyl přiměřený, neboť by mohl vést k vyzrazení samotných skutečností, jejichž ochrana je předmětem sporu.

28. Ve vztahu k písemnosti č. j. V211-36/2017-OAM žalovaný uvedl, že jde o analytickou zprávu obsahující hodnocení rizik v oblasti migrace a ochrany státních hranic, včetně návrhů a doporučení řešení této problematiky z pohledu resortů podílejících se na ochraně státních hranic. Dále uvedl, že dokument byl vypracován jako interní analytický podklad, že obsahuje kombinaci veřejně dostupných i neveřejných informací a že jeho zveřejnění by mohlo v důsledku tohoto kombinovaného charakteru vést k vyzrazení chráněných skutečností a k narušení bezpečnostních zájmů České republiky. Uvedl rovněž katalogové zařazení dokumentu podle dřívější i současné právní úpravy.

29. Toto odůvodnění je obecné, avšak s ohledem na povahu požadované informace ještě postačuje. Je z něj seznatelné, jaký je obecný charakter dokumentu, jaký chráněný zájem má být dotčen a proč žalovaný považuje materiální znak utajení za nadále naplněný. Skutečnost, že žalovaný výslovně nepřiřadil tvrzenou nevýhodnost pro zájmy České republiky ke konkrétnímu písmenu § 3 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb., sama o sobě nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný spojuje důvod utajení s oblastí bezpečnostních zájmů státu, migrace, ochrany hranic a mezinárodních souvislostí. Bližší konkretizace mechanismu újmy by již mohla vést k vyzrazení chráněného obsahu požadované informace.

30. Ve vztahu k písemnostem, jejichž původcem podle správních orgánů není povinný subjekt, žalovaný odkázal na stanovisko Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, podle něhož dotčené dokumenty nadále podléhají stupňům utajení „Vyhrazené“ a „Důvěrné“ a splňují formální i materiální podmínky utajení. Žalovaný současně uvedl katalogová čísla, pod něž mají tyto informace podle původce spadat. Takový postup je ve vztahu k dokumentům, jejichž původcem povinný subjekt není, obecně slučitelný s výše uvedenými závěry judikatury Nejvyššího správního soudu.

31. Soud tedy nesouhlasí s žalobcem v tom, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné již jen proto, že se neopírá o podrobnější popis obsahu všech požadovaných písemností. U utajovaných informací je nutné připustit vyšší míru obecnosti odůvodnění. Tato obecnost však má své meze. V nyní posuzované věci byly tyto meze překročeny ve vztahu k písemnosti č. j. D153/2019-OAM, jak bude vyloženo níže.

32. Žalobce dále namítá, že dotčené písemnosti obsahují veřejně dostupné či obecně známé informace, a proto nemohou být utajovanými informacemi. Soud této námitce v obecné rovině nepřisvědčil.

33. Soud nepřehlédl žalobcem citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2116/21 plyne, že nedává rozumný smysl, aby byla jako utajovaná informace označena informace, která je veřejně dostupná. Stejně tak Nejvyšší správní soud v žalobcem citovaných rozsudcích týkajících se pobytových věcí kritizoval situaci, kdy utajované podklady obsahovaly převážně obecná a veřejně známá tvrzení o migraci z Vietnamu do České republiky, aniž byla dostatečně individualizována ve vztahu ke konkrétnímu cizinci. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 7 17 A 93/2025 34. Tyto závěry však nelze vykládat tak, že každý dokument, jenž obsahuje i veřejně dostupné či obecně známé dílčí informace, nemůže jako celek naplňovat materiální znak utajení. Zejména u analytických, hodnotících či strategických materiálů může citlivost spočívat právě ve výběru, propojení, struktuře, vyhodnocení a závěrech učiněných z jednotlivých vstupních informací. Veřejně dostupný jednotlivý údaj může v kombinaci s neveřejnými vstupy, metodou hodnocení a závěry správního orgánu nabýt nového významu, jehož vyzrazení již může být způsobilé zasáhnout chráněné zájmy státu.

35. Žalobcem citované rozsudky Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 8 Azs 235/2021 a 8 Azs 278/2021 se týkaly především otázky, zda utajované podklady byly dostatečně konkrétní a individualizované pro účely negativního rozhodnutí v pobytovém řízení vůči konkrétní osobě. Nynější věc je odlišná. Soud neposuzuje, zda dotčené informace byly dostatečným podkladem pro závěr, že pobyt určitého cizince není v zájmu České republiky, nýbrž zda jejich poskytnutí v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím může zasáhnout do chráněných zájmů státu. Kritika nedostatečné individualizace podkladů v pobytových věcech proto sama o sobě neznamená, že všechny analytické či bezpečnostní materiály, které obsahují i obecnější informace o migraci, pozbyly materiální znak utajení.

36. Soud rovněž nepřisvědčil žalobcově výkladu § 4 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb. Toto ustanovení upravuje situaci, kdy je utajovaná informace tvořena dílčími utajovanými informacemi různého stupně utajení. Nelze z něj dovodit obecný zákaz, aby utajovaný dokument obsahoval také dílčí údaje, které by izolovaně utajovanými informacemi nebyly. Rozhodující je, zda dokument jako celek, případně jeho oddělitelné části, naplňuje materiální znak utajení.

37. Právě proto je však nutné vždy zvažovat také § 12 zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud lze neutajované části dokumentu oddělit tak, aby jejich poskytnutím nebyl vyzrazen chráněný obsah, je povinný subjekt povinen poskytnout informace po vyloučení těch částí, u nichž to stanoví zákon. Naopak tam, kde by i poskytnutí izolovaných částí vyzradilo strukturu, souvislosti, hodnotící postup nebo závěry utajovaného materiálu, nemusí být částečné poskytnutí možné.

38. Soud se seznámil s obsahem všech písemností, jejichž neposkytnutí je předmětem tohoto řízení. Vzhledem k jejich povaze a tvrzenému režimu utajení nemůže jejich obsah v odůvodnění rozsudku blíže reprodukovat. Přesto je nezbytné v obecné rovině uvést závěry, k nimž soud při jejich posouzení dospěl.

39. Ve vztahu k písemnosti č. j. V211-36/2017-OAM soud dospěl k závěru, že žalovaný v napadeném rozhodnutí v nezbytné obecné míře vysvětlil, proč podle něj trvají důvody utajení. Soud po seznámení se s obsahem této písemnosti neshledal, že by šlo výlučně o informace veřejně dostupné nebo obecně známé. Jde o materiál analytické a hodnotící povahy, u něhož citlivost nespočívá pouze v jednotlivých vstupních údajích, nýbrž též v jejich uspořádání, vzájemném propojení a závěrech, které jsou z nich činěny. U této písemnosti proto soud nepřisvědčil žalobci, že by z napadeného rozhodnutí nebylo vůbec seznatelné, proč má být materiální znak utajení naplněn.

40. Obdobně soud po seznámení se s obsahem písemností č. j. V211-21/2017-OAM a D154/2019-OAM neshledal, že by odmítnutí jejich poskytnutí bylo založeno pouze na formálním označení stupněm utajení bez jakéhokoli materiálního podkladu. Tyto Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 8 17 A 93/2025 písemnosti se svým charakterem a obsahem odlišují od čistě administrativních sdělení a obsahují informace, u nichž lze v obecné rovině akceptovat závěr původce, že jejich zveřejnění by mohlo zasáhnout do chráněných zájmů státu. Soud proto ve vztahu k těmto písemnostem neshledal důvodnou námitku, že by šlo pouze o informace veřejně známé nebo že by správní orgány zcela rezignovaly na posouzení materiálního znaku utajení.

41. Odlišná situace však nastává u písemnosti č. j. D153/2019-OAM. Ve vztahu k této písemnosti soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

42. Žalovaný tuto písemnost posoudil společně s dalšími písemnostmi, jejichž původcem podle správních orgánů není povinný subjekt, a převzal obecné vyjádření Národní centrály proti organizovanému zločinu, podle něhož dotčené dokumenty nadále podléhají příslušným stupňům utajení a splňují formální i materiální podmínky utajení. Z napadeného rozhodnutí však není dostatečně zřejmé, jak se toto obecné vyjádření vztahuje právě k písemnosti č. j. D153/2019-OAM, jaký je vztah této písemnosti k dokumentům označeným ve stanovisku NCOZ odlišnými čísly jednacími a proč právě tato písemnost sama o sobě naplňuje materiální znak utajované informace.

43. Tento nedostatek je podstatný tím spíše, že po seznámení se s obsahem písemnosti č. j. D153/2019-OAM soud zjistil, že se svým charakterem zřetelně odlišuje od ostatních požadovaných dokumentů. Nejde o analytický, strategický či hodnotící materiál obdobný písemnostem uvedeným výše, nýbrž o písemnost převážně administrativní povahy vztahující se k režimu utajení jiných dokumentů. Za této situace bylo povinností správních orgánů alespoň v obecné, avšak přezkoumatelné rovině vysvětlit, proč by poskytnutí právě této písemnosti mohlo způsobit újmu zájmu České republiky nebo být pro tento zájem nevýhodné, případně proč ji nelze poskytnout alespoň zčásti postupem podle § 12 zákona o svobodném přístupu k informacím. Jinými slovy, z odůvodnění správních rozhodnutí není přezkoumatelně seznatelné, proč by právě tato písemnost, která se svým charakterem odlišuje od ostatních požadovaných dokumentů, měla sama o sobě naplňovat materiální znak utajované informace.

44. Soud zdůrazňuje, že tímto závěrem nepředjímá, zda písemnost č. j. D153/2019-OAM v dalším řízení musí být žalobci poskytnuta. Není vyloučeno, že správní orgány po doplnění podkladů a po případné součinnosti s původcem informace přezkoumatelně vysvětlí, proč i tato písemnost jako celek nebo některé její části naplňují zákonné podmínky pro neposkytnutí. V nyní přezkoumávaném rozhodnutí však taková úvaha absentuje. Pouhé převzetí paušálního závěru, že u všech dotčených dokumentů jsou naplněny formální i materiální podmínky utajení, ve vztahu k této specifické písemnosti nepostačuje.

45. Jinak řečeno, soud správním orgánům nevytýká, že v odůvodnění nevyzradily obsah utajované informace. Vytýká jim, že ve vztahu k písemnosti č. j. D153/2019-OAM neuvedly ani takové obecné důvody, z nichž by bylo možné seznat, proč má být právě tato písemnost chráněna stejným způsobem jako ostatní požadované dokumenty. Z napadeného rozhodnutí není patrné, zda správní orgány posuzovaly samotnou písemnost D153/2019- OAM, nebo pouze dokumenty, na které tato písemnost odkazuje či s nimiž souvisí. Tento nedostatek brání soudu v přezkumu zákonnosti odmítnutí žádosti v této části. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 9 17 A 93/2025 46. Důvodná je proto žalobní námitka, že správní orgány nedostatečně odůvodnily trvání důvodů utajení ve vztahu k písemnosti č. j. D153/2019-OAM. Tato vada představuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

47. Soud se zabýval rovněž tím, zda správní orgány dostatečně zohlednily povinnost vyplývající z § 12 zákona o svobodném přístupu k informacím, tedy zda posuzovaly možnost poskytnout alespoň části požadovaných informací po vyloučení těch částí, u nichž to stanoví zákon.

48. Ve vztahu k písemnostem č. j. V211-36/2017-OAM, V211-21/2017-OAM a D154/2019- OAM soud po seznámení se s jejich obsahem neshledal, že by bylo možné jednoduše oddělit veřejně dostupné či neutajované dílčí údaje tak, aby jejich poskytnutím nebyly vyzrazeny chráněné souvislosti, struktura hodnocení, analytické závěry nebo jiné chráněné skutečnosti. U těchto písemností proto soud nepovažuje absenci podrobnější úvahy o částečném poskytnutí za vadu, která by sama o sobě vedla ke zrušení napadeného rozhodnutí.

49. Jinak je tomu ovšem u písemnosti č. j. D153/2019-OAM. Právě vzhledem k jejímu odlišnému charakteru měly správní orgány vysvětlit, zda ji lze poskytnout alespoň zčásti, případně proč tomu brání povaha obsažených informací. Ani tato otázka není v napadeném ani prvostupňovém rozhodnutí dostatečně vypořádána. Také z tohoto důvodu je rozhodnutí ve vztahu k této písemnosti nepřezkoumatelné.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

50. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť napadené rozhodnutí je ve vztahu k písemnosti č. j. D153/2019-OAM nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud proto napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Protože vytýkaná vada má původ již v prvostupňovém rozhodnutí a žalovaný ji v řízení o rozkladu neodstranil, zrušil soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

51. Soud si je vědom, že výše popsaná vada se věcně týká především písemnosti č. j. D153/2019- OAM, zatímco ve vztahu k ostatním požadovaným písemnostem soud žalobní námitky důvodnými neshledal. Přesto soud přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí jako celku a podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil také rozhodnutí prvostupňového orgánu jako celek.

52. Důvodem je způsob, jakým byla obě správní rozhodnutí formulována. Prvostupňové rozhodnutí obsahuje souhrnný výrok o odmítnutí žádosti více písemností. Napadené rozhodnutí pak souhrnně zamítá rozklad žalobce proti tomuto rozhodnutí. Správní orgány tedy nerozhodly samostatnými výroky o jednotlivých požadovaných písemnostech. Za této procesní situace by částečné zrušení soudem, omezené pouze na písemnost č. j. D153/2019- OAM, vedlo k nepřehledné a potenciálně zmatečné situaci ohledně toho, v jakém přesném rozsahu by správní rozhodnutí zůstala nedotčena, jaká část řízení by měla pokračovat a jaký procesní postup by měly správní orgány v dalším řízení zvolit.

53. Soud proto zrušil napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu. Tím však není řečeno, že soud shledal žalobní námitky důvodnými ve vztahu ke všem požadovaným písemnostem. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 10 17 A 93/2025 54. Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku jsou správní orgány v dalším řízení vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Budou tedy povinny respektovat, že soud v nynějším přezkumu neshledal důvodné žalobní námitky směřující proti neposkytnutí písemností č. j. V211- 36/2017-OAM, V211-21/2017-OAM a D154/2019-OAM. Ve vztahu k písemnosti č. j. D153/2019-OAM však musí odstranit nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatečném individualizovaném odůvodnění důvodů utajení a v absenci úvahy podle § 12 zákona o svobodném přístupu k informacím.

55. V dalším řízení bude na správních orgánech, aby ve vztahu k písemnosti č. j. D153/2019- OAM jasně vymezily, zda posuzují samotnou tuto písemnost, nebo dokumenty, na něž tato písemnost odkazuje či s nimiž souvisí. Dále musí být z rozhodnutí přezkoumatelně seznatelné, kdo je původcem této konkrétní písemnosti, případně utajované informace v ní obsažené, jakému stupni utajení podléhá, pod jakou položku katalogu oblastí utajovaných informací je podřazena, v čem alespoň v obecné rovině spočívá materiální znak jejího utajení a zda lze požadovanou informaci poskytnout alespoň zčásti po vyloučení zákonem chráněných údajů. Pokud správní orgány dospějí k závěru, že zákonný důvod neposkytnutí této písemnosti není dán, bude namístě informaci žalobci poskytnout.

56. Soud nepřistoupil k postupu podle § 16 odst. 6 věty druhé zákona o svobodném přístupu k informacím, tedy nenařídil povinnému subjektu požadované informace poskytnout. Podmínkou vydání informačního příkazu podle citovaného ustanovení je závěr soudu, že nejsou dány žádné důvody pro odmítnutí žádosti. Takový závěr soud v nyní posuzované věci neučinil. Ve vztahu k písemnostem č. j. V211-36/2017-OAM, V211-21/2017-OAM a D154/2019-OAM soud naopak po seznámení se s jejich obsahem neshledal, že by důvod odmítnutí podle § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím neobstál. Ve vztahu k písemnosti č. j. D153/2019-OAM soud nekonstatoval, že žádný důvod pro její neposkytnutí nemůže existovat, nýbrž že správní orgány tento důvod v nyní přezkoumávaných rozhodnutích nepřezkoumatelně odůvodnily. Za této situace by vydání informačního příkazu nahrazovalo dosud chybějící úvahu správních orgánů a případně původce informace. To soudu v této fázi řízení nepřísluší.

57. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný procesní úspěch žalobce, neboť soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňového orgánu zrušil. Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a z nákladů právního zastoupení. Zástupkyni žalobce náleží odměna za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání ve věci samé. Sazba mimosmluvní odměny činí podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu 4 620 Kč za jeden úkon právní služby, tedy celkem 9 240 Kč. Dále náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za každý úkon, tedy celkem 900 Kč. Spolu se soudním poplatkem tak náklady řízení činí 13 140 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě do rukou jeho zástupkyně.

Poučení

Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 11 17 A 93/2025 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 25. června 2026 Milan Tauber v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.