17 Ad 1/2026

Rubrum

č. j. 17 Ad 1/2026 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: M. M. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Martinem Fejfárkem, LL.M. se sídlem Josefa Lady 2106, Most proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 19. 11. 2025, č. j. MZDR 2633/2025- 2/PRO, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Obsah žaloby 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministr zdravotnictví zamítl její rozklad proti rozhodnutí žalovaného Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 2 17 Ad 1/2026 ze dne 14. 11. 2024, č. j. MZDR 13102/2024-22/PRO. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci dle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem.

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne X v nemocnici v X porodila dceru. Den po porodu jí byla provedena sterilizace, kterou nechtěla a o níž nežádala. V den zákroku za žalobkyní přišel lékařský personál a předložil jí dokumenty k podpisu. Obsah dokumentů jí ovšem nebyl nijak vysvětlen a o povaze zákroku nebyla žádným způsobem poučena. Žalobkyně se domnívala, že se jedná o dokumenty související s porodem, a proto je podepsala. Neudělila však svobodný souhlas s provedením sterilizace a v rozporu s tehdy účinným zněním zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ani nebyla žádným způsobem informována o povaze, přínosech a rizicích zákroku. V době zákroku jí bylo pouze 28 let a nevylučovala do budoucna možnost mít další děti.

3. Žalovaný vycházel primárně z obsahu vyžádané zdravotnické dokumentace, z níž vyplynulo, že žalobkyně podepsala soubor dokumentů vztahujících se ke sterilizaci. Tyto souhlasy však dle žalobkyně posuzoval přepjatě formalisticky. Žalobkyně nerozporuje podpis daných dokumentů. Konzistentně však tvrdí, že v té době nevěděla, co podepisuje, k čemuž předkládá vlastní tvrzení a důkazy. Tato tvrzení však žalovaný dostatečně nevypořádal a další navržené důkazy neprovedl.

4. Důvodová zpráva k zákonu č. 297/2021 Sb. přitom zdůrazňuje, že možnými důkazními prostředky jsou i výpovědi oprávněné osoby a svědků, znalecké posudky, odborná vyjádření, věci, listiny apod. Formalistický postup žalovaného je v rozporu se zásadou materiální pravdy, povinnostmi stanovenými správním řádem a účelem zákona č. 297/2021 Sb. a je též opakovaně kritizován správními soudy (např. rozsudky zdejšího soudu ze dne 17. 1. 2023, č. j. 17 Ad 8/2022-32, nebo ze dne 28. 2. 2023, č. j. 6 Ad 14/2022-27) a odbornou veřejností.

5. Žalovaný rovněž nerespektuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2024, č. j. 9 As 61/2023-65, Sb. NSS 4623/2024. Podle něj stačí, pokud žadatelky předestřou na první pohled plausibilní tvrzení, že v rozhodném období podstoupily sterilizaci v rozporu s právem. Správní orgány poté musí samy činit aktivní kroky, aby zjistily stav věci bez důvodných pochybností. Žalovaný však kromě zajištění zdravotnické dokumentace další kroky neučinil. Žalovaný tento rozsudek patrně interpretuje tak, že existující dokumentace automaticky vyvrací tvrzení žalobkyně. Žalobkyně ovšem považuje zdravotnickou dokumentaci za nevěrohodnou, jelikož obsahuje záznamy o poučení, jež neproběhlo způsobem, který by žalobkyni umožnil jednoznačně a jasně pochopit nevratnost zákroku. Žalovaný také opomíjí fakt, že veškerá administrativa i samotný zákrok proběhly ve velmi krátkém časovém intervalu po porodu.

6. Žalobkyně dále odmítá odkaz na § 4 odst. 1 občanského zákoníku a argumentaci žalovaného, že ji lze klást k tíži, že nevěnovala náležitou pozornost tomu, co podepisovala. Zákon č. 297/2021 Sb., který je ve vztahu speciality k soukromoprávním normám, výslovně počítá s ochranou osob, u nichž okolnosti vylučují nebo vážně narušují svobodu a prostotu omylu uděleného souhlasu. Mezi tyto okolnosti zákon řadí zejména situace, kdy osoba nebyla dostatečně a srozumitelně informována o účelu, povaze, přínosu, důsledcích a rizicích zákroku. Požadavek žalovaného na „běžnou opatrnost člověka průměrného rozumu“ u Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 3 17 Ad 1/2026 pacientů de facto neguje smysl informovaného souhlasu a přenáší odpovědnost za zákonnost zákroku na oběť, což je v příkrém rozporu s účelem zákona i judikaturou.

7. Žalobkyně netvrdila, že dokumenty nepodepsala, ale že jim v dané situaci neporozuměla a nikdo jí náležitě nevysvětlil dopady zákroku. Samotná existence poučení a souhlasu se sterilizací ve zdravotnické dokumentaci neprokazuje, že poučení bylo skutečně a srozumitelně poskytnuto. Žalobkyně se v prostředí zdravotnického zařízení nacházela v asymetrickém postavení pacientka – odborník. Dokumenty proto podepsala v přesvědčení, že jde o běžnou administrativu. Nelze bez dalšího uzavřít, že tvrzení žalobkyně jsou vyvrácena pouhým odkazem na zdravotnickou dokumentaci. Je zapotřebí hodnotit všechny podklady a okolnosti případu v jejich souhrnu.

8. Důkazem přepjatého formalismu je také nezohlednění svědeckého prohlášení partnera žalobkyně jen proto, že „nevnímal okolnosti sterilizace vlastními smysly“. Tento postup neodpovídá povaze řízení o žádosti podle zákona č. 297/2021 Sb., v němž jsou možnosti dokazování omezené. Žalobkyně se nachází v důkazní nouzi, proto předložila alespoň jeden dostupný podpůrný důkaz. Šoková reakce žalobkyně zachycená v prohlášení partnera je přitom v rozporu s obrazem dobrovolného a předem plánovaného zdravotního výkonu, který se snaží vykreslovat žalovaný.

9. Odmítnutím svědecké výpovědi partnera žalobkyně kvůli její nadbytečnosti byla porušena zásada materiální pravdy a právo na spravedlivý proces. Partner žalobkyně mohl vypovídat o tom, kdy a jak se o sterilizaci dozvěděl, jaké byly bezprostřední reakce žalobkyně, v jakém byla rozpoložení, jaké okolnosti mu tehdy popsala apod. Jde tedy o relevantní skutečnosti pro posouzení celkových okolností případu a věrohodnosti žalobkyniny verze. Zákon nestanoví, že by jediným závazným podkladem měla být zdravotnická dokumentace, která vždy převáží nad ostatními důkazy. Žalovaný by měl hodnotit všechny podklady, přičemž nelze předem vyloučit důkaz nepřímý. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění prvostupňového a napadeného rozhodnutí. Navrhl žalobu zamítnout. Posouzení žaloby soudem 11. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

12. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávali i účastníci ve svých podáních, jsou obsaženy v jimi doložených písemnostech, které jim byly předem známy, a nebylo navrženo provedení dalších důkazních prostředků.

13. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 297/2021 Sb. sterilizací v rozporu s právem se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní výkon zabraňující plodnosti, k jehož provedení oprávněná osoba neudělila souhlas, nebo souhlas udělila při takovém porušení právních předpisů upravujících Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 4 17 Ad 1/2026 v rozhodném období provedení zdravotního výkonu zabraňujícího plodnosti anebo za takových okolností, jež vylučují nebo vážně narušují svobodu a prostotu omylu uděleného souhlasu.

15. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 297/2021 Sb. porušením právních předpisů a okolnostmi podle odstavce 1 se rozumí zejména působení na oprávněnou osobou v podobě jakéhokoli nátlaku, donucení či přesvědčování, aby se zdravotnímu výkonu zabraňujícímu plodnosti podrobila, jakož i skutečnost, že oprávněná osoba nebyla srozumitelným způsobem a v dostatečném rozsahu informována o svém zdravotním stavu a o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaného zdravotního výkonu a o jiných možnostech řešení zdravotního stavu, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích.

16. Podle § 23 věta první zákona č. 20/1966 Sb. zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu příslušného zdravotnického povolání informuje pacienta, popřípadě další osoby v souladu s § 67b odst. 12 písm. d), o účelu a povaze poskytované zdravotní péče a každého vyšetřovacího nebo léčebného výkonu, jakož i o jeho důsledcích, alternativách a rizicích.

17. Podle § 27 zákona č. 20/1966 Sb. sterilizace se smí provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby, u níž má být sterilizace provedena, a to za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví.

18. Podle § 27c zákona č. 20/1966 Sb. každý lékařský výkon, který není v bezprostředním zájmu osoby, na které má být proveden, lze provést pouze s předchozím písemným souhlasem takové osoby. Před udělením souhlasu musí být osoba úplně informována o povaze výkonu a jeho rizicích.

19. Podle § 2 směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. LP-252.3-19.11.71., o provádění sterilizace (dále jen „směrnice“), sterilizace je přípustná, provádí-li se ve zdravotnickém zařízení na vlastní žádost nebo se souhlasem osoby, u níž má být sterilizace provedena [dále jsou pod písm. a) až g) uvedeny jednotlivé případy; písm. a) se týká nemocných pohlavních orgánů, ostatní písmena zdravých].

20. Podle § 5 odst. 1 písm. b) směrnice o tom, že sterilizace je indikována, rozhoduje v případech podle § 2 písm. b) až g) lékařská komise k tomu účelu ustavená (sterilizační komise) […].

21. Podle § 11 směrnice je-li o žádosti rozhodnuto kladně, pošle předseda žadatelku (žadatele) s doporučením na ženské (urologické nebo chirurgické) oddělení, jehož vedoucí je členem komise. Zároveň tam zašle opis protokolu, který se stane součástí chorobopisu. Před zákonem podepíše osoba, u níž má být sterilizace provedena, popřípadě její zákonný zástupce (opatrovník), prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní.

22. Soud úvodem připomíná, že v případě rozhodování o žádosti dle zákona č. 297/2021 Sb. je nutné mít na zřeteli účel a smysl tohoto zákona, jímž je odškodnění obětí protiprávních sterilizací, a z toho vyplývající nutnost postupovat ve vztahu k žadatelům co nejvstřícněji. Jelikož se jedná o již mnohokrát opakované judikatorní závěry, soud pro stručnost odkazuje např. na body 64 a násl. rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 5. 2024, č. j. 11 Ad 5/2023-61, nebo body 16 a násl. rozsudku sp. zn. 9 As 61/2023.

23. Definice sterilizace v rozporu s právem je obsažena v § 3 odst. 1 zákona č. 297/2021 Sb. Zjednodušeně řečeno jde o situace, kdy žadatelka s provedením zákroku nesouhlasila, nebo kdy její souhlas nelze vzhledem k porušení právních předpisů účinných v době zákroku anebo jiným okolnostem považovat za svobodný a prostý omylu. V § 3 odst. 2 zákona č. 297/2021 je upřesněno, že souhlas nelze považovat za svobodný a prostý omylu zejména Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 5 17 Ad 1/2026 tehdy, pokud byl udělen pod nátlakem či z donucení, nebo pokud nebyl dostatečně informovaný.

24. Dle směrnice bylo zapotřebí splnit tři podmínky pro to, aby byla sterilizace provedena v souladu s tehdy platnými a účinnými právními předpisy: (i) podání žádosti (§ 27 zákona č. 20/1966 Sb., § 2 směrnice), (ii) schválení komisí [§ 5 odst. 1 písm. b) směrnice] a (iii) podpis prohlášení, že daná osoba, popř. její zákonný zástupce s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní (§ 11 směrnice). Zákon č. 20/1966 Sb. pak v § 23, resp. § 27c stanovoval požadavky na informovanost souhlasu.

25. Žalobkyně předně namítala, že o sterilizaci nežádala ani s jejím provedením neudělila svobodný souhlas a že nebyla žádným způsobem informována o povaze, přínosech, důsledcích a rizicích zákroku. V den provedení sterilizace se za ní měl dostavit lékařský personál a předložit jí dokumenty k podpisu bez vysvětlení jejich obsahu. Žalobkyně dokumenty podepsala v domnění, že souvisejí s porodem. Podle správních orgánů ovšem tato tvrzení nemají oporu ve zdravotnické dokumentaci (str. 5 prvostupňového rozhodnutí, str. 2–3 napadeného rozhodnutí).

26. Soud ověřil, že zdravotnická dokumentace obsahuje (nedatovanou) žádost o sterilizaci podepsanou žalobkyní, kterou dne X projednala a schválila sterilizační komise. Žalobkyně taktéž splňovala náležitou indikaci podle bodu XIV. odst. 3 přílohy směrnice (při více dětech, do 35. roku po čtyřech dětech, u žen po 35. roku věku po třech dětech). První dvě podmínky stanovené směrnicí tudíž byly splněny.

27. Ve správním spisu je dále obsažen Informovaný souhlas pacientky s operačním výkonem – Laparoskopická sterilizace. Součástí informovaného souhlasu je mimo jiné poučení o konkrétním plánovaném zákroku (sterilizaci) a jednoznačná informace o jeho nevratnosti: „[…] v zájmu zabránění nežádoucího početí jste se rozhodla sama, nebo Vám bylo doporučeno ze zdravotních důvodů definitivní řešení – sterilizace. […] Podstatou operace je přerušení obou vejcovodů, čímž se zabrání kontaktu ženského vajíčka s mužskou spermií a nedochází k oplození. Rádi bychom Vás upozornili, že zabránění plodnosti sterilizací je nezvratné. V ojedinělých případech je možné po provedené sterilizaci pokusit se o otěhotnění za pomoci umělého oplození.“. Na závěr obsahuje informovaný souhlas prohlášení: „[p]rohlašuji, že mi byl náležitě objasněn důvod operace, způsob jejího provedení, a byla jsem obeznámena s možnými komplikacemi. Informacím rozumím a další dotazy nemám. Souhlasím s plánovaným operačním výkonem.“ a podpis žalobkyně ze dne X. Rovněž třetí podmínka stanovená směrnicí tak byla splněna.

28. Kromě výše uvedeného obsahuje informovaný souhlas dále informace o dalších relevantních skutečnostech podle § 23, resp. § 27c zákona č. 20/1966 Sb., o průběhu zákroku, jeho možných komplikacích atd. Podmínky stran informovanosti souhlasu tudíž byly splněny. Lze dodat, že dle tehdejší právní úpravy postačovalo poučení ústní; písemná forma byla zákonem vyžadována jen ve vztahu k informaci o nezvratnosti zákroku (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, č. j. 2 As 119/2024-39, bod 21, a ze dne 3. 12. 2025, č. j. 9 As 137/2025-41, bod 20).

29. Soud má tak na základě obsahu zdravotnické dokumentace ve shodě se správními orgány za to, že žalobkyně byla o zákroku zevrubně informována a poučena. Nebylo jí poskytnuto pouze obecné poučení, nýbrž poučení o povaze a průběhu zcela konkrétního zákroku – sterilizace, a to včetně zásadní informace, že jde o zákrok nevratný (vyjma výjimečných případů umělého oplodnění). Tato informace byla žalobkyni v souladu s § 11 směrnice Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 6 17 Ad 1/2026 poskytnuta písemně. Žalobkyni byly rovněž písemně poskytnuty další informace požadované zákonem č. 20/1966 Sb. Vzhledem k uvedenému proto neobstojí tvrzení žalobkyně, že nežádala o provedení sterilizace ani neudělila souhlas s jejím provedením a že nebyla žádným způsobem informována o povaze, přínosech, důsledcích a rizicích zákroku.

30. Žalobkyně dále brojila proti tomu, že žalovaný zamítl její žádost pouze na základě obsahu zdravotnické dokumentace a že nevyužil jiné důkazy, např. svědeckou výpověď jejího partnera.

31. Soud v obecné rovině souhlasí s žalobkyní, že zdravotnická dokumentace není v řízení o přiznání peněžité částky podle zákona č. 297/2021 Sb. jediným použitelným důkazem. Rovněž neplatí, že by obsah zdravotnické dokumentace vždy automaticky vyvracel tvrzení žadatelky. Pokud však existuje dochovaná zdravotnická dokumentace (nedošlo k její ztrátě či skartaci), která obsahuje důkazy svědčící o informovanosti souhlasu pacientky se zákrokem, a současně nevzniknou pochybnosti o její pravosti, důvěryhodnosti a úplnosti, bude se obvykle jednat o důkaz klíčový. Správním orgánům proto v takovém případě nelze vyčítat, jestliže při posuzování žádosti vycházejí primárně z obsahu zdravotnické dokumentace.

32. Takový postup není v rozporu se závěry rozsudku sp. zn. 9 As 61/2023, na nějž odkazuje žalobkyně. Nejvyšší správní soud naopak v bodě 37 tohoto rozsudku konstatoval, že „k zamítnutí žádosti o peněžitou částku za protiprávní sterilizaci z důvodu neprokázání naplnění hmotněprávních podmínek nároku mohou přistoupit ve třech případech. Za prvé, pokud správní orgán obstará zdravotnickou dokumentaci, z níž zjistí, že ke sterilizaci žadatelky buď nedošlo, nebo ta nebyla protiprávní (typicky byla provedena na základě jejího nezpochybnitelného informovaného souhlasu), a současně nic nebude nasvědčovat nedůvěryhodnosti takové zdravotnické dokumentace. Druhým případem zamítnutí žádosti poté bude situace, kdy i navzdory neexistenci zdravotnické dokumentace nebudou tvrzení žadatelky o peněžitou částku na první pohled hájitelná a pokud správní orgán ani přes případné vlastní kroky ke zjištění stavu věci nezjistil nic, co by nasvědčovalo jejich důvěryhodnosti. Konečně třetím případem zamítnutí žádosti poté bude situace, kdy žadatelka sice předestře hájitelná a na první pohled pravděpodobná tvrzení, správní orgán je však zpochybní a prokáže, že existuje jiné objektivní vysvětlení popsaných dějů a skutečností.“ (pozn. zvýrazněno soudem).

33. Tyto závěry Nejvyšší správní soud následně zopakoval např. v rozsudku ze dne 2. 4. 2025, č. j. 6 As 272/2024-27, bod 13. Judikatura tudíž předpokládá, že zachovaná a důvěryhodná zdravotnická dokumentace bude v řízení dle zákona č. 297/2021 Sb. klíčovým důkazem.

34. Přiléhavý není ani odkaz žalobkyně na rozsudky sp. zn. 17 Ad 8/2022 a sp. zn. 6 Ad 14/2022. Oba rozsudky se týkaly žadatelek, u nichž nebyla dochována zdravotnická dokumentace. Žalovaný v těchto případech pouze odkázal na neexistující zdravotnickou dokumentaci, neučinil další kroky pro zjištění skutkového stavu a žadatelkám následně nevyhověl z důvodu neprokázání nároku. Nynější případ je však zcela odlišný, neboť zdravotnická dokumentace žalobkyně existuje a současně je důvěryhodná a bezrozporná.

35. Správní orgány v řešené věci postupovaly zcela v souladu s výše uvedenými judikatorními závěry. Ministr zdravotnictví posoudil, že ve zdravotnické dokumentaci je obsažen informovaný souhlas žalobkyně obsahující zevrubné informace o zákroku a jeho povaze (str. 2–3 napadeného rozhodnutí). Současně neshledal, že by zdravotnická dokumentace byla nedůvěryhodná (str. 3 napadeného rozhodnutí). Soud tomuto postupu nemá co vyčíst a ztotožňuje se též se samotným hodnocením podkladů, jež správní orgány provedly. Podle Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 7 17 Ad 1/2026 soudu žalobkyně ve správním řízení ani v žalobě nepředestřela tvrzení, kterými by dokázala závěry správních orgánů zpochybnit.

36. Žalobkyně nijak nerozporuje vlastnoruční podpis žádosti o sterilizaci a informovaného souhlasu. Naopak uznává, že tyto dokumenty skutečně podepsala (bod 16 žaloby). Žalobkyně současně netvrdí, že by k podpisu mělo dojít na základě jakéhokoliv nátlaku, donucení nebo přesvědčování ze strany lékařského personálu. Nic tedy nesvědčí tomu, že by její souhlas se zákrokem nebyl dobrovolný a svobodný, což podotkl i ministr zdravotnictví (str. 2 napadeného rozhodnutí).

37. Žalobkyně v žalobě pouze opakovaně uvádí, že jí nebyl vysvětlen skutečný obsah dokumentů, a že jim proto s ohledem na krátký časový odstup od porodu a svůj věk neporozuměla (body 16 a 25 žaloby).

38. K tomu soud předně uvádí, že informovaný souhlas považuje za srozumitelně formulovaný. Dokument navíc čtenáře velkým a tučným písmem instruuje, aby se doptal na cokoliv, co mu případně není jasné. Nad rámec písemně poskytnutých informací, které soud považuje samy o sobě za dostačující, měla tudíž žalobkyně patrně prostor doptat se na doplňující informace, které by jí zřejmě byly poskytnuty ústně.

39. Soud souhlasí s tím, že informovaný souhlas byl udělen v relativně krátké době po porodu. Nedomnívá se však, že by tato okolnost automaticky vylučovala možnost udělit svobodný a informovaný souhlas. Dle soudu je zapotřebí přihlížet ke konkrétním okolnostem.

40. Podle zdravotnické dokumentace došlo k porodu dne X okolo čtvrté hodiny ranní. Informovaný souhlas se sterilizací byl podepsán dne X, pravděpodobně v dopoledních hodinách, neboť samotný zákrok následně probíhal od 13:30 do 14:00 hodin. Souhlas se sterilizací byl tedy pravděpodobně udělen s časovým odstupem zhruba 28–32 hodin.

41. Žalobkyně přitom netvrdí, že jednala impulzivně, v rozrušení, či snad pod nátlakem lékařského personálu, ale že v důsledku krátkého časového odstupu od porodu neporozuměla obsahu podepisovaných dokumentů.

42. Tato tvrzení však soud považuje za nevěrohodná. Žalobkyni muselo být z celkového jednání lékařského personálu (tj. i bez zohlednění informací v podepisovaných dokumentech) patrné, že je připravována na další zákrok. Kromě informovaného souhlasu se samotnou sterilizací podepsala též Prohlášení pacienta o souhlasu s navrženým typem anestezie. Soudu pak není zřejmé, proč by žalobkyně tento zákrok podstupovala, pokud by s ním nesouhlasila, resp. jaký zákrok si myslela, že ve skutečnosti podstupuje.

43. Jinými slovy, i kdyby se žalobkyně skutečně domnívala, že podepisované dokumenty představují např. administrativu související s porodem, není soudu zřejmé, proč by následně podstoupila další zákrok (podle všeho zcela dobrovolně), který již logicky porodem být nemohl. Žalobkyně navíc předtím již třikrát porodila a o průběhu hospitalizace a související administrativě musela mít alespoň základní představu. Z žalobních tvrzení nevyplývá, že by ji lékařský personál vědomě mystifikoval ohledně povahy sterilizačního zákroku či že by na sál byla „vylákána“ pod záminkou provedení odlišného zákroku; pouze že neporozuměla obdrženému poučení.

44. Ministr zdravotnictví v reakci na tato tvrzení odkázal na § 4 odst. 1 občanského zákoníku a konstatoval, že u žalobkyně lze očekávat „běžnou opatrnost člověka průměrného rozumu“, proti čemuž žalobkyně brojí. Podle soudu je z kontextu věci patrné, že tímto ministr nijak nezpochybňuje specifika asymetrického vztahu lékař – pacient a neignoruje požadavky na Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 8 17 Ad 1/2026 informovanost souhlasu pacienta. Ministr zde pouze podotýká, že není důvod se domnívat, že žalobkyně nebyla schopna rozumět psanému poučení, s čímž se soud ztotožňuje.

45. Soud rovněž neshledal relevantní věk žalobkyně v době porodu. Věk 28 let již nelze považovat za věk blízký mladistvé osobě, který by vyžadoval obzvlášť pečlivý přístup ze strany lékařského personálu, či zdůvodňoval neporozumění podepisovaným dokumentům.

46. Tvrzení žalobkyně rovněž nejsou s to zpochybnit věrohodnost zdravotnické dokumentace. Tu žalobkyně v žalobě označuje za „materiálně zcela nevěrohodnou, neboť obsahuje záznamy o poučení, které fakticky neproběhlo způsobem, jenž by žalobkyni umožnil jasně a jednoznačně pochopit nevratnost zákroku“ (bod 21 žaloby). Jedná se však pouze o opakování tvrzení, že neproběhlo řádné a dostatečné poučení o povaze zákroku. Jak bylo ovšem vysvětleno výše, toto tvrzení neobstojí. Žalobkyně zároveň nepoukazuje na žádné jiné rozpory či vady zdravotnické dokumentace, v nichž spatřuje její „materiální nevěrohodnost“.

47. Soud zároveň neshledal pochybení správních orgánů v tom, že nepřiznaly větší váhu Svědeckému prohlášení partnera žalobkyně ze dne 27. 8. 2024, resp. že neprovedly jeho svědecký výslech. Soud přitakává správním orgánům, že ze svědeckého prohlášení vyplývá, že partner žalobkyně nebyl zákroku přítomen a dozvěděl se o něm s odstupem a zprostředkovaně právě od žalobkyně. Jeho sdělení přitom v zásadě pouze opakovala tvrzení žalobkyně, která však s ohledem na zdravotnickou dokumentaci neobstála. Provedení svědeckého výslechu partnera žalobkyně by bylo nadbytečné, neboť to nemohlo přinést nová skutková zjištění. V tomto postupu správních orgánů tak nelze spatřovat porušení zásady materiální pravdy či jiných zásad stanovených správním řádem.

48. Soud tak uzavírá, že žalobkyně nevyvrátila závěry správních orgánů stran udělení informovaného souhlasu se zákrokem. Podle soudu správní orgány dostatečně zpochybnily žalobkyní předestřenou verzi událostí tím, že prokázaly existenci odlišné a důvěryhodnější skutkové verze (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2025, č. j. 2 As 114/2024- 38, bod 30). Závěr 49. Soud tudíž neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

50. Ve druhém výroku soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 9 17 Ad 1/2026 rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 24. června 2026 Milan Tauber v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.