17 Ad 13/2025

Rubrum

č. j. 17 Ad 13/2025 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: J. K. bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Annou Kalašnikovovou se sídlem Na Poříčí 1079/3, Praha 1 proti žalovanému: ředitel Sekce plánování schopností Ministerstva obrany se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2025, č. j. MO 713385/2025-1122, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí ředitele Sekce plánování schopností Ministerstva obrany ze dne 6. 8. 2025, č. j. MO 713385/2025-1122, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 13 140 Kč, a to do rukou jeho zástupkyně Mgr. Anny Kalašnikovové, advokátky.

Odůvodnění

Obsah žaloby Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 2 17 Ad 13/2025 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí ředitele Krajského vojenského velitelství hlavní město Praha ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 1007/2015. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o (opětovné) zařazení do aktivní zálohy dle § 5 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), z důvodu zániku potřeby ozbrojených sil, konkrétně proto, že byl pozitivně testován na omamné a psychotropní látky (kanabinoidy).

2. Žalobce v žalobě uvedl, že správní řízení bylo zatíženo procesními vadami. Prvostupňový orgán opomenul provést listinný důkaz – lékařskou zprávu ze dne 22. 4. 2024 o negativním krevním testu na přítomnost kanabinoidů v krvi žalobce. Krevní test popírá předchozí pozitivní screeningový test moči. Neprovedení důkazu způsobuje nepřezkoumatelnost a nezákonnost prvostupňového rozhodnutí.

3. Za této situace měl žalovaný prvostupňové rozhodnutí zrušit. Namísto toho však žalovaný provedl šetření o pravosti lékařské zprávy a vytvořil si na ni názor, tedy doplnil dokazování. Kromě podkladů souvisejících s lékařskou zprávou doplnil spis též o vyjádření pracovníků vojenského útvaru. Těch se dotazoval, proč došlo k prodlení mezi provedením krevního testu a screeningového testu moči. Tento postup je v rozporu s § 89 odst. 2 správního řádu, neboť dokazování se má primárně provádět v prvním stupni. Žalobce navíc nebyl vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

4. Tvrzené vady lékařské zprávy navíc nejsou relevantní. Krevní test byl sice opravdu proveden s odstupem od screeningového testu, nikoli však vinou žalobce. Žalobce žádal o jeho provedení ihned po screeningovém vyšetření. Vyšetřujícím zdravotnickým personálem mu však bylo sděleno, že takový postup „není v metodice“. Žalobce si proto musel krevní test zařídit ve spolupráci se svým velitelem, čímž došlo k prodlevě. Není důležité, že krevní test byl následně proveden mimo vojenskou službu. Test byl proveden den po ukončení vojenského cvičení. Jelikož byl jeho výsledek negativní, je logické, že žalobce nemohl být pod vlivem omamných látek ani v průběhu samotného cvičení.

5. Žalobce je přesvědčen, že správní orgány nesprávně vyložily pojem potřeba ozbrojených sil obsažený v § 5 odst. 2 branného zákona. Dle komentářové literatury lze tento pojem chápat jako potřebu aktivních záloh změnit strukturu svých jednotek, obměnit příslušníky, či změnit své zaměření nebo úkoly. Důvodová zpráva pak explicitně zmiňuje, že z důvodu personální stability aktivních záloh se stanovuje omezený okruh podmínek, na jejichž základě z nich lze vojáka vyřadit. Tyto podmínky mohou být dle žalobce buď objektivní na straně služebního orgánu (např. naplněnost jednotky nebo obecná bezpečnostní situace) nebo subjektivní na straně konkrétního vojáka (např. trestní bezúhonnost, zdravotní stav, fyzická zdatnost, odborná způsobilost či vzdělání apod.).

6. Dle výkladu prvostupňového orgánu spadá pod potřebu ozbrojených sil i to, aby žadatel ve volném čase neužíval omamné látky. Takový požadavek však neplyne ze zákona. Je zakázáno pouze nastupovat pod vlivem omamných látek do služby, nikoli užívat tyto látky ve volném čase. Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, se na vojáka v aktivní záloze vztahuje pouze v době jeho služby, což vyplývá z § 2 odst. 2 zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze. Žalobce však nebyl ve službě.

7. Žalovaný následně přišel se zcela novým výkladem. Podle něj zánik potřeby ozbrojených sil spočívá v tom, že žalobce je dostatečně vycvičeným vojákem, který není pro aktivní zálohy potřebný. Tím však žalovaný zcela popírá princip fungování aktivních záloh. Voják Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 3 17 Ad 13/2025 v aktivní záloze pravidelně podstupuje vojenská cvičení, čímž si udržuje vycvičenost a připravenost. Zároveň může být povolán i mimo stav ohrožení státu nebo válečný stav, má u sebe neustále část vybavení a v rámci České republiky je tak nasaditelný v řádu hodin.

8. Je pravda, že je počet služebních míst v aktivních zálohách omezený. Jednotka žalobce je však v současnosti naplněna pouze z cca 60 %, dle deklarovaných cílů se má navíc počet příslušníků aktivních záloh rozrůst. Poznámky o snaze rozšířit zálohy zejména o mladší ročníky nejsou relevantní, neboť v jednotce žalobce je několik příslušníků na stejné pozici, kteří jsou starší než on. Pasáž napadeného rozhodnutí o vojenském výcviku středoškoláků je pak mimoběžná k předmětu řízení.

9. Žalobce byl za svou službu v roce 2023 hodnocen stupněm vyhovující a v roce 2024 stupněm velmi dobrý a velitel jeho pluku vydal doporučující stanovisko k jeho setrvání v aktivních zálohách. To však správní orgány nezohlednily.

10. Výsledek řízení je navíc překvapivý a nepředvídatelný. Žalobce byl původně přijat do aktivních záloh v roce 2022. Při jeho nynější žádosti o opětovné zařazení mu však nebylo vyhověno s odkazem na pozitivní test na kanabinoidy z roku 2009. O tomto testu však prvostupňový orgán musel vědět již při podání předchozí žádosti.

11. Dle žalobce pramení tato změna praxe nejspíše z negativního postoje ředitele prvostupňového orgánu plk. Ing. Pavla Marečka vůči jednotce aktivních záloh, jíž byl žalobce členem. Příslušníci jednotky totiž v minulosti vznášeli kritické připomínky k výkonu funkce ředitele. Žalobce proto v odvolání namítal, že ve věci rozhodovala podjatá úřední osoba a že dokazování bylo účelové. Přestože existovala řada důkazů svědčících v jeho prospěch, prvostupňový orgán se detailně zabýval dvěma spolu nesouvisejícími incidenty. Žalovaný však námitku podjatosti nevypořádal a zatížil tak napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve svém vyjádření předně zrekapituloval průběh správního řízení. Zdůraznil, že na zařazení do aktivních záloh není právní nárok. Vyhovění žádosti je předmětem správního uvážení. Potřebu ozbrojených sil nelze chápat pouze jako kvantitativní ukazatel naplněnosti útvarů, ale i jako soubor kvalitativních ukazatelů. Mezi ně náleží též požadavek na neužívání omamných a psychotropních látek. Voják aktivních záloh se musí chovat morálně, nepoškozovat dobré jméno Armády ČR a ani mimo službu nesmí ohrozit vážnost a důvěryhodnost ozbrojených sil.

13. Žalobce byl za dobu výkonu služby celkem třikrát pozitivně testován na přítomnost omamných a psychotropních látek (19. 3. 2009, 29. 10. 2009 a 4. 3. 2024). První dva testy byly provedeny v době, kdy byl žalobce vojákem z povolání, a na jejich základě byl žalobce dvakrát dočasně zproštěn výkonu služby. Žalobce následně požádal o zkrácení doby služebního poměru.

14. Do aktivních záloh vstoupil žalobce v roce 2022. V době od 4. 3. 2024 do 10. 3. 2024 se konalo vojenské cvičení, na které byl povolán. Dne 4. 3. 2024 byl pozitivně testován na výskyt omamných a psychotropních látek. Příslušník aktivních záloh je přitom považován za vojáka v činné službě jen po dobu jejího skutečného výkonu. Ačkoliv pozitivní testy žalobce dělí 15 let, nemůže to představovat argument ve prospěch žalobce. Žalobce po dobu více než 12 let nebyl vojákem v činné službě a nemohlo u něj dojít k namátkovému testování. O své účasti na vojenském cvičení byl žalobce předem informován, neboť dle § 13 odst. 2 Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 4 17 Ad 13/2025 branného zákona se povolávací rozkaz doručuje nejméně 30 dní přede dnem nástupu výkonu cvičení.

15. Následný negativní krevní test nemá žádnou vypovídací hodnotu, protože byl proveden až po 7 týdnech po pozitivním screeningovém testu z moči. V té době už muselo být THC z těla žalobce vyloučeno. Pokud byl žalobce přesvědčen o falešně pozitivním výsledku screeningového testu, mohl si zajistit krevní test sám na své náklady v co nejkratší době.

16. Žalovaný upřesnil tvrzení, že se na žalobce v době volna nevztahují povinnosti vojáka aktivních záloh. Vojenské cvičení zahrnuje použití zbraní, munice a těžké techniky. Není možné riskovat „reziduální“ ovlivnění. Není v kapacitách Armády ČR zkoumat exaktní dobu posledního užití psychotropní látky, zda voják je či není pod jejich vlivem, či do jaké míry má její užití vliv na jeho jednání. Cílem armády je trvalá spolehlivost a pohotovost. Příslušník aktivních záloh by měl být kdykoliv připraven nastoupit k plnění úkolu. Reziduální metabolity dokazují, že v určitém období byl voják (žalobce) neschopen okamžitého nasazení bez rizika ovlivnění.

17. V daném případě tudíž nebyla splněna podmínka potřeby ozbrojených sil. Rovněž byl učiněn závěr, že žalobce je dostatečně vycvičenou zálohou a není nutný jeho další výcvik. Žalobce nyní spadá do oblasti (běžných) záloh, pro což je dostatečně připraven a vycvičen. Replika žalobce 18. Žalobce ve své replice uvedl, že správní uvážení musí být řádně vysvětleno, což se nestalo. Žalovaný si dále protiřečí – uvádí, že se měl žalobce zdržet užívání omamných a psychotropních látek (pouze) 30 dnů před vojenským cvičením, současně však konstatuje, že voják aktivních záloh má být v permanentním stavu připravenosti, tedy nikdy nebýt pod vlivem omamných látek. Ze spisu navíc nevyplývá, že by žalobci byl povolávací rozkaz skutečně doručen 30 dnů před vojenským cvičením.

19. Žalovaný ve vyjádření argumentuje dobrým jménem Armády ČR. Ve správním řízení však nebylo vysvětleno, čím ho žalobce narušil. Žalobce proti armádě veřejně nevystupuje a vytýkaného chování se nedopustil na veřejnosti. Dle stávající rozhodovací praxe navíc není důvodem pro vyloučení z řad vojáků z povolání např. ani opakovaná veřejná masturbace.

20. Správní orgány nemohou presumovat, že žalobce užíval omamné látky v době, kdy nebyl vojákem v činné službě. Rovněž představa, že by si žalobce měl zabezpečit krevní test sám na vlastní náklady, je zcestná. Pokud chce správní orgán prokázat výskyt látek v těle žalobce, je povinen svá tvrzení podložit. Výrobci screeningových testů navíc uvádějí, že se po pozitivním výsledku doporučuje výsledek odeslat na důslednější vyšetření v laboratoři. Spolehlivost je dlouhodobě zpochybňována též vědeckou veřejností. Neprovedením navazujícího vyšetření postupoval vojenský zdravotnický personál non lege artis. Je nerozhodné, že bylo postupováno v souladu s interní metodikou, ta je právně nezávazná. Při incidentech z roku 2009 navíc laboratorní vyšetření provedena byla. Posouzení žaloby soudem 21. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

22. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 5 17 Ad 13/2025 23. Soud v dané věci rozhodl bez jednání, jelikož napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Mimoto oba účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez jednání, resp. nevyjádřili nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

24. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. O nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů lze hovořit v situaci, kdy se správní orgán v rozhodnutí řádně nevypořádá se všemi námitkami účastníků řízení, případně své rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo nedostatečně vzhledem k požadavkům zákona (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 2 As 37/2006). Jak judikoval již Vrchní soud v Praze [rozsudek ze dne 26. 2. 1993, sp. zn. 6 A 48/92 (SJS 27/0; SP 27/1994); shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009-46], z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Nutno dodat, že dle ustálené judikatury tvoří rozhodnutí správních orgánů obou stupňů z hlediska soudního přezkumu jeden celek (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, Sb. NSS 534/2005, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25).

25. Žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu nevypořádání všech svých odvolacích námitek. Žalovaný zejména nevypořádal námitku podjatosti ředitele Krajského vojenského velitelství, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.

26. Žalobce na str. 9 doplněného odvolání ze dne 15. 5. 2025 namítal podjatost prvostupňového orgánu, výslovně ji označil jako námitku podjatosti dle § 14 správního řádu. Odůvodnil ji tím, že prvostupňový orgán provedl intenzivní vyhledávací činnost, aby na žalobce „nalezl špínu“ z roku 2009, a naopak do odůvodnění nezahrnul žádné důkazy ani okolnosti svědčící v jeho prospěch. Dále prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí uvedl, že žalobce je dlouhodobým uživatelem omamných látek na bázi kanabinoidů, což však žalobce považuje za lživé. Postup a vyjádření prvostupňového orgánu dle žalobce svědčí o tom, že ředitel nezachoval potřebnou nezávislost a nestrannost. Ředitel se pouze mstí za svůj neúspěch v předchozím řízení o vyřazení žalobce z aktivních záloh, kdy bylo jeho rozhodnutí zrušeno odvolacím orgánem.

27. Žalobce tedy námitku podjatosti podložil skutečnostmi, které vyplynuly najevo až z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Podjatost namítal v (doplněném) odvolání proti němu. O námitce podjatosti ve smyslu § 14 správního řádu má přitom smysl rozhodovat jen tehdy, dokud není vydáno rozhodnutí ve věci samé (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, č. j. 2 As 134/2011-200, Sb. NSS 298/2014). O námitce podjatosti pracovníků prvostupňového orgánu tak již nelze po vydání prvostupňového rozhodnutí rozhodovat v režimu § 14 správního řádu (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 1998, č. j. 29 Ca 200/96-15, č. 409/1999 SJS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2018, č. j. 3 As 219/2017-50).

28. To ale neznamená, že by tvrzení o podjatosti bylo po vydání prvostupňového rozhodnutí zcela bezpředmětné. Odvolací správní orgán je v takových případech povinen vznesenou námitku vypořádat, a to materiálně jako odvolací důvod ve smyslu § 89 správního řádu. Dospěje-li při jejím posouzení k závěru, že v řízení před prvostupňovým orgánem byly Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 6 17 Ad 13/2025 naplněny podmínky § 14 odst. 1 správního řádu, půjde o vadu řízení, která má vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí (např. rozsudek sp. zn. 2 As 134/2011). Tvrzení o podjatosti uplatněné v odvolání se tak řídí stejným režimem, jako ostatní odvolací námitky týkající se vad řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2022, č. j. 9 As 19/2022-31, body 17–18).

29. Žalobce formuloval důvody podjatosti jasným a srozumitelným způsobem. Rovněž námitku směřoval vůči konkrétní osobě, nikoli vůči blíže nespecifikovanému okruhu úředních osob. V námitce žalobce tak nelze spatřovat toliko prostý projev nesouhlasu s věcným vyřízením jeho žádosti. Tvrzení žalobce představují plausibilní důvody podjatosti, bylo proto na místě se jimi blíže zabývat. Žalovaný však v odůvodnění napadeného rozhodnutí na obsah námitky žádným způsobem nereagoval, čímž zatížil rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Soud pak pro úplnost dodává, že z předloženého správního spisu nevyplývá ani to, že by o námitce podjatosti bylo (byť procesně vadně) rozhodnuto samostatně, v režimu § 14 správního řádu.

30. Není tak vyloučeno, že ve věci v prvním stupni rozhodovala podjatá úřední osoba, což brání věcnému přezkumu žalobních námitek. Byla-li by zjištěna podjatost prvostupňového orgánu, což soud žádným způsobem nepředjímá, jednalo by se o závažnou vadu řízení způsobující nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Ve věci by proto následně musela vést řízení a opětovně rozhodnout nepodjatá osoba, která by mohla dojít ke zcela odlišným (skutkovým i právním) závěrům. Soud se proto nezabýval věcnými námitkami, které brojí proti výkladu pojmu „potřeba ozbrojených sil“, ani námitkami ohledně neprůkaznosti pozitivního testu na kanabinoidy.

31. Soud se však přesto nad rámec výše uvedeného vyjádří k dalším vadám napadeného rozhodnutí, poněvadž jsou očividné a soud považuje s ohledem na procesní ekonomii za vhodné je vypořádat. Soud rovněž níže vypořádá žalobní námitky, u kterých to jejich povaha nevylučuje.

32. Soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné též z důvodu nevypořádání odvolací námitky neproporcionality zásahu. Žalobce na str. 5–6 doplněného odvolání rozsáhle argumentoval, proč je nevyhovění jeho žádosti kvůli pozitivnímu testu na kanabinoidy nepřiměřené. Odkázal na řadu prohlášení vysokých představitelů ozbrojených sil, ze kterých vyplývá, že armáda bojuje s odlivem vojáků, pročež došlo k rozvolnění podmínek přijetí do armády (aktivních záloh). Žalobce poukazoval na to, že společensky méně škodlivé jednání (užívání marihuany) brání vstupu do aktivních záloh, zatímco mnohem závažnější jednání (páchání trestné činnosti) nikoli. Dále namítal, že nikoho při výkonu služby neohrozil a ani jiným způsobem nekomplikoval výkon služby a že věc mohla být řešena kázeňským postihem.

33. Žalovaný tuto argumentaci nijak nevypořádal a omezil se na konstatování, že rozhodování o přijetí do aktivních záloh se děje v rovině správního uvážení a že na přijetí do aktivních záloh neexistuje právní nárok – žádné přezkoumatelné správní uvážení tedy nepředestřel.

34. Z napadeného ani z prvostupňového rozhodnutí také není patrné, jakým způsobem bylo zohledněno doporučující stanovisko velitele pluku žalobce k jeho setrvání v aktivních zálohách (v prvostupňovém rozhodnutí je stanovisko pouze zmíněno).

35. Pokud jde o procesní námitky žalobce, dle jeho názoru prvostupňový orgán neprovedl důkaz listinou – lékařskou zprávou ze dne 22. 4. 2024. Soud uvádí, že neprovedení důkazu Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 7 17 Ad 13/2025 listinou v souladu s § 53 odst. 6 správního řádu představuje vadu řízení. Tato vada však nemá vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé za situace, že listina byla součástí správního spisu, se kterým se mohl účastník řízení seznámit a vyjádřit se k jeho obsahu před vydáním rozhodnutí. Zásadní tedy je, zda se účastník řízení mohl s daným důkazem seznámit a vyjádřit se k němu, nikoli otázka, zda byl ryze formalisticky dodržen postup stanovený správním řádem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2024, č. j. 7 As 267/2023-32, bod 17 a tam citovaná judikatura).

36. Soud ověřil, že předmětná lékařská zpráva byla do správního spisu založena dne 7. 3. 2025. Založením přitom byla de facto provedena k důkazu. Žalobce byl v oznámení o zahájení správního řízení (z téhož dne) vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí, tuto písemnost si však nevyzvedl. Žalobce tedy nepochybně věděl o existenci lékařské zprávy (odkazoval na ni i ve svém odvolání), neboť se týká jeho vlastního vyšetření, a rovněž měl možnost zjistit, že je obsažena ve správním spisu. Tato námitka je proto nedůvodná.

37. Žalobce dále brojil proti tomu, že žalovaný nezrušil prvostupňové rozhodnutí, ale namísto toho v odvolacím řízení doplnil dokazování, resp. doplnil spis o nové podklady.

38. Soud konstatuje, že odvolací orgán je oprávněn k doplnění dokazování či pořízení nových podkladů v odvolacím řízení (§ 93 odst. 1 ve spojení s § 50 a násl. správního řádu). Jeho oprávnění je limitováno tím, že závěry, k nimž v rámci zjišťování skutkového stavu dospěje, nesmí posunout skutkový stav tak daleko, že by výsledné rozhodnutí muselo být účastníkem řízení vnímáno jako překvapivé nebo zcela neočekávané (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, č. j. 4 Ads 86/2008-198).

39. V řešené věci z napadeného rozhodnutí ani ze správního spisu nevyplývá, že by žalovaný v odvolacím řízení doplňoval dokazování nebo pořizoval nové podklady rozhodnutí. Jak bylo uvedeno výše, lékařská zpráva byla součástí spisu již v průběhu řízení před prvostupňovým orgánem. Doplnění dokazování pak nelze spatřovat v tom, že se žalovaný, na rozdíl od prvostupňového orgánu, k lékařské zprávě vyjádřil. Tím neprováděl dokazování, nýbrž hodnotil již provedený důkaz. Navíc tím reagoval na odvolací námitku žalobce a napravoval tvrzenou vadu prvostupňového rozhodnutí, jež se o lékařské zprávě nezmiňuje.

40. Dokazování nebylo doplněno ani o žádná vyjádření pracovníků vojenského útvaru. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že žalovaný si dotazem na vojenský útvar toliko ověřoval pravost lékařské zprávy. Není vadou řízení, že komunikace mezi žalovaným a vojenským útvarem není ve spisu doložena. Vojenský útvar pouze potvrdil pravost lékařské zprávy, jeho vyjádření tak nepřispělo k dalšímu zjišťování stavu věci, došlo toliko k „ověření“ již zjištěných skutečností.

41. Z ničeho pak nevyplývá, že by se žalovaný dotazoval pracovníků útvaru na důvody prodlení mezi screeningovým a krevním testem. Žalovaný pouze konstatoval, že k prodlení došlo, což je patrné z datace jednotlivých dokumentů (lékařských zpráv). Důvody prodlení mezi testy nejsou v napadeném rozhodnutí blíže rozebírány. Závěr 42. Soud napadené rozhodnutí zrušil, jelikož dospěl k závěru, že je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Dále soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.), ve kterém bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaný bude povinen se přezkoumatelným způsobem Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 8 17 Ad 13/2025 vypořádat se všemi námitkami žalobce, zejména s tvrzenými důvody podjatosti prvostupňového orgánu. Soud nezrušil prvostupňové rozhodnutí, jak navrhoval žalobce, neboť k tomu soud přikročí v zásadě jen tehdy, pokud by s ohledem na vyřčený právní názor soudu danému správnímu orgánu zjevně nezbývalo nic jiného než zrušit prvostupňové rozhodnutí (prekluze u přestupku, daní apod.).

43. Náhradu nákladů řízení přiznal soud žalobci, který měl ve věci plný úspěch (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Náklady žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění od 1. 1. 2025, ve výši 4 620 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, ve výši 450 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé – žaloba). Soud nepřiznal náhradu za repliku, neboť nepřinášela žádné nové, pro posouzení věci podstatné skutečnosti. Celkem náklady řízení činí 13 140 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 29. dubna 2026 Milan Tauber v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.