17 Af 27/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: Health Brands s.r.o., IČO 290 35 112 sídlem Nad Lesem 77, Ondřejov zastoupen advokátem Mgr. Ondřejem Hálou sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 proti žalovanému: Celní úřad v Praze sídlem Washingtonova 1623/7, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2025, č. j. 146869-2/2025-500000-11020, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobce podanou žalobou brojí proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti souboru 36 vyrozumění o úrocích z prodlení vydaných dne 22. 8. 2025. Těmito vyrozuměními žalovaný informoval žalobce o předepsání úroků z prodlení navazujících na dodatečně vyměřené clo. Žalobce proti uvedeným vyrozuměním podal námitky, které však žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl.

2. Podkladem pro vydání vyrozumění o úrocích z prodlení byly dodatečné platební výměry vydané Celním úřadem pro Středočeský kraj, kterými bylo žalobci dodatečně vyměřeno clo na základě kontroly po propuštění zboží. Tato kontrola byla zaměřena na správnost sazebního zařazení dováženého zboží, konkrétně jednak kinesiologických tejpovacích pásek a jednak křížových tejpů. Celní úřad pro Středočeský kraj dospěl k závěru, že žalobce zařadil toto zboží nesprávně do celní nomenklatury pro zdravotnické prostředky s nulovou celní sazbou, a namísto toho je měl zařadit do jiných podpoložek s nenulovou sazbou.

II. Obsah žaloby

3. Žalobce se závěry žalovaného i Celního úřadu pro Středočeský kraj nesouhlasí a namítá nezákonnost jak vyrozumění o úrocích z prodlení, dodatečných platebních výměrů, tak i napadeného rozhodnutí. Tvrdí, že mu nevznikla povinnost hradit úrok z prodlení, neboť dodatečné vyměření cla bylo samo o sobě neoprávněné. Podle žalobce bylo zboží správně zařazeno jako výrobky určené k léčebným účelům, odpovídající položce zahrnující obvazy a obdobné výrobky s adhezivní vrstvou, určené pro drobný prodej. Zdůrazňuje, že se jedná o zdravotnické prostředky sloužící k podpoře svalů, stabilizaci kloubů a léčbě zdravotních obtíží, a jejich funkční a účelové vlastnosti odpovídají tomuto zařazení.

4. Naopak zařazení provedené kontrolním orgánem žalobce považuje za nepřiléhavé, neboť vychází z kategorií zahrnujících textilní výrobky určené pro průmyslové či jiné obecné použití, které podle jeho názoru neodpovídají povaze ani účelu posuzovaného zboží. Žalobce rovněž nesouhlasí s hodnocením, že zboží není určeno výlučně pro lékařské použití, a namítá, že pro správné zařazení postačuje, aby bylo určeno k léčebným účelům a prodáváno v odpovídající formě pro konečného spotřebitele.

5. Žalobce dále poukazuje na existenci závazných informací o sazebním zařazení obdobného zboží vydaných v minulosti celními orgány, z nichž podle něj vyplývá, že srovnatelné výrobky byly zařazovány shodně s jeho původním postupem. Na tomto základě namítá porušení zásady legitimního očekávání a vázanosti správního orgánu jeho vlastní správní praxí, neboť v obdobných případech nemají vznikat nedůvodné rozdíly v rozhodování. Uvádí, že jednal v dobré víře ve správnost zvoleného zařazení, což dokládá rovněž předloženými dokumenty o shodě výrobků jako zdravotnických prostředků.

6. Závěrem žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a přiznal mu náhradu nákladů řízení, neboť má za to, že podmínky pro dodatečné vyměření cla ani pro vznik povinnosti hradit úrok z prodlení nebyly splněny.

7. Žalobce současně navrhl, aby soud řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o odvolání proti dodatečným platebním výměrům, neboť výsledek tohoto řízení považuje za určující pro posouzení existence povinnosti hradit úroky z prodlení.

III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

8. Žalovaný ve vyjádření popisuje skutkový základ věci, když uvádí, že žalobce v letech 2022 až 2025 dovážel zboží, jež bylo deklarováno do režimu volného oběhu, přičemž následně byla u žalobce zahájena kontrola po propuštění zboží provedená Celním úřadem pro Středočeský kraj. Předmětem této kontroly bylo prověření správnosti údajů uvedených v celních prohlášeních, celkem ve 41 případech. V návaznosti na výsledky kontroly bylo vydáno 36 dodatečných platebních výměrů, jimiž bylo žalobci dodatečně vyměřeno clo. Proti těmto výměrům podal žalobce odvolání, které však nemělo odkladný účinek, a proto žalobce doměřené částky uhradil.

9. Na základě dodatečného vyměření cla žalovaný jako správce daně následně žalobci zaslal jednotlivá vyrozumění o předepsání úroku z prodlení podle čl. 114 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „celní kodex“). Tato vyrozumění byla žalobci doručena prostřednictvím datové schránky a obsahovala údaje o výši dlužného cla, době prodlení i konkrétní částce úroku.

10. K námitkám žalobce žalovaný uvádí, že jejich podstatou byla především polemika se správností sazebního zařazení dováženého zboží, a tedy i se zákonností dodatečných platebních výměrů. Zdůrazňuje však, že v řízení o námitkách proti vyrozumění o úroku z prodlení nelze přezkoumávat správnost samotného vyměření cla, nýbrž pouze otázky související s výpočtem a existencí úroku, jako je správnost určení dlužné částky, délky prodlení či výše úroku. Odkazuje přitom na judikaturu správních soudů, podle níž je rozsah přezkumu v těchto řízeních omezen.

11. Žalovaný dále rozvádí právní posouzení věci a uvádí, že úrok z prodlení v případě dodatečně vyměřeného cla představuje zákonem stanovený následek, který vzniká automaticky splněním podmínek stanovených v čl. 114 odst. 2 celního kodexu. Pokud je oznámení celního dluhu výsledkem kontroly po propuštění zboží, je správce daně povinen k částce cla připočíst úrok za dobu od vzniku dluhu do jeho oznámení. Tento postup je podle žalovaného obligatorní a není závislý na pravomocném skončení řízení o samotném doměření cla.

12. Současně žalovaný zdůrazňuje, že vyrozumění o úroku z prodlení nepředstavují rozhodnutí, jimiž by byly nově ukládány povinnosti, nýbrž pouze deklarují již existující zákonnou povinnost vyplývající z dříve vydaných dodatečných platebních výměrů. Úrok z prodlení jako příslušenství daně sleduje osud hlavní daňové povinnosti; případná změna či zrušení dodatečných platebních výměrů v odvolacím řízení by se proto promítla i do výše úroku z prodlení.

13. K žalobní argumentaci žalovaný uvádí, že žalobce ve skutečnosti nebrojí proti samotným vyrozuměním o úroku z prodlení, ale nadále zpochybňuje správnost sazebního zařazení zboží a zákonnost dodatečných platebních výměrů, což však není předmětem tohoto řízení. Námitky směřující proti doměření cla považuje za irelevantní, neboť ty mají být posuzovány v rámci odvolacího řízení o těchto výměrech.

14. Žalovaný uzavírá, že při vydání vyrozumění i napadeného rozhodnutí postupoval v souladu s právními předpisy, zejména celním kodexem, a neshledává žádné pochybení. Proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Replika žalobce

15. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrvává na svém názoru, že napadené rozhodnutí i jemu předcházející vyrozumění o úrocích z prodlení jsou nezákonná. Opětovně uvádí, že mu prostřednictvím těchto vyrozumění byla stanovena povinnost hradit úrok z prodlení z dodatečně vyměřeného cla, přestože samotné dodatečné platební výměry, z nichž tato povinnost vychází, považuje za vydané v rozporu s právními předpisy i správní praxí. Z toho dovozuje, že mu nevznikla ani nemohla vzniknout povinnost úrok z prodlení hradit.

16. Žalobce dále uvádí, že plně setrvává na všech žalobních tvrzeních a podrobné argumentaci obsažené již v podané žalobě, na kterou v replice odkazuje. Zdůrazňuje, že žalovaný ve svém vyjádření nijak nevyvrátil zásadní námitku směřující proti zákonnosti dodatečných platebních výměrů, které představují základ pro vznik povinnosti hradit úrok z prodlení.

17. K argumentaci žalovaného, podle níž nelze v rámci řízení o úroku z prodlení přezkoumávat správnost samotného vyměření cla a že úrok z prodlení vzniká automaticky ze zákona, žalobce nepřímo oponuje tím, že právě nezákonnost těchto primárních rozhodnutí vylučuje vznik jakékoli související platební povinnosti. Zdůrazňuje tedy, že otázka existence úroku z prodlení je neoddělitelně spojena se zákonností dodatečného doměření cla.

18. Závěrem žalobce setrval na svém žalobním petitu a navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

19. Žalobce rovněž setrval na návrhu na přerušení řízení do skončení odvolacího řízení proti dodatečným platebním výměrům.

V. Ústní jednání

20. Při jednání konaném dne 15. 6. 2026 setrvaly obě strany na svých dosavadních návrzích i argumentech a nebyly vzneseny žádné důkazní návrhy.

VI. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

21. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

22. Žaloba není důvodná.

23. Předmětem nynějšího řízení není přezkum zákonnosti dodatečných platebních výměrů, jimiž bylo žalobci doměřeno clo. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného o námitkách žalobce proti postupu žalovaného při předepsání úroků z prodlení, o němž byl žalobce vyrozuměn jednotlivými vyrozuměními ze dne 22. 8. 2025. Již z tohoto vymezení předmětu řízení vyplývá, že soud nemůže v nynějším řízení plnohodnotně přezkoumávat otázku, zda Celní úřad pro Středočeský kraj správně posoudil sazební zařazení dováženého zboží a zda žalobci clo dodatečně doměřil po právu. Tyto otázky náleží do řízení vedeného proti dodatečným platebním výměrům.

24. Podle čl. 114 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. 10. 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „celní kodex“), platí, že pokud celní dluh vznikl na základě článku 79 nebo 82 nebo pokud je oznámení celního dluhu výsledkem kontroly po propuštění zboží, připočte se k částce dovozního nebo vývozního cla úrok z prodlení za dobu ode dne vzniku celního dluhu do dne jeho oznámení. Sazba úroku z prodlení se stanoví v souladu s odstavcem 1 téhož článku.

25. Podle čl. 45 odst. 1 celního kodexu podání opravného prostředku nemá odkladný účinek na výkon napadeného rozhodnutí. Celní orgány mohou výkon rozhodnutí přerušit jen za podmínek stanovených v čl. 45 odst. 2 celního kodexu.

26. Podle § 2 odst. 3 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „daňový řád“), se daní pro účely daňového řádu rozumí také clo. Podle § 2 odst. 5 daňového řádu se příslušenstvím daně rozumějí mimo jiné úroky, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona; úroky sledují osud daně.

27. Podle § 251a odst. 3 daňového řádu správce daně vyrozumí daňový subjekt způsobem podle § 153 odst. 3 daňového řádu o předpisu úroku, je-li úrok předepsán do evidence daní z důvodu, že pominuly podmínky pro jeho další vznik. Podle § 251a odst. 4 daňového řádu je daňový subjekt proti postupu správce daně v souvislosti s předepsáním a vyplacením úroku oprávněn uplatnit námitku. Podle § 159 odst. 3 daňového řádu správce daně námitku posoudí a rozhodne o ní; neuzná-li oprávněnost v námitce uplatněných důvodů, námitku rozhodnutím zamítne.

28. Z uvedené právní úpravy plyne, že úrok z prodlení podle čl. 114 odst. 2 celního kodexu vzniká při splnění zákonných podmínek přímo ze zákona, nikoliv až na základě správního uvážení žalovaného. Vyrozumění o předpisu úroku podle daňového řádu nemá povahu rozhodnutí, kterým by byla nově konstituována hmotněprávní povinnost žalobce úrok hradit. Jeho smyslem je informovat daňový subjekt o předpisu úroku do evidence daní a umožnit mu využít procesní obranu prostřednictvím námitky podle § 251a odst. 4 ve spojení s § 159 daňového řádu. V nynější věci je předmětem soudního přezkumu právě rozhodnutí žalovaného o těchto námitkách.

29. Správní soudy opakovaně dovodily, že v řízení týkajícím se úroku z prodlení je rozsah přezkumu omezen. Lze v něm zkoumat zejména to, zda existuje rozhodnutí nebo jiný akt, jímž byl daňovému či celnímu subjektu řádně sdělen hlavní dluh, v případě cla tedy zda byl oznámen celní dluh, zda byly splněny zákonné podmínky pro vznik úroku a zda byl úrok vypočten v souladu s právní úpravou, tedy zejména ze správné částky, za správné období a ve správné výši. Naopak v tomto řízení nelze znovu otevírat věcnou správnost samotné daňové či celní povinnosti. Tyto závěry vyplývají mimo jiné z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2020, č. j. 1 Afs 9/2019-35. Ve vztahu k úrokům z prodlení u celního dluhu byly obdobné závěry vysloveny též v rozsudcích Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 10 Af 28/2020-52, a ze dne 18. 10. 2023, č. j. 8 Af 11/2022-44 a č. j. 8 Af 12/2022-42.

30. V nynější věci není mezi účastníky sporné, že žalobci bylo na základě kontroly po propuštění zboží dodatečně vyměřeno clo dodatečnými platebními výměry vydanými Celním úřadem pro Středočeský kraj. Žalobce proti těmto dodatečným platebním výměrům podal odvolání, avšak samotné podání odvolání podle čl. 45 odst. 1 celního kodexu nemá odkladný účinek. Žalobce přitom v tomto řízení netvrdil, že by výkon dodatečných platebních výměrů byl přerušen postupem podle čl. 45 odst. 2 celního kodexu.

31. Žalobce dále netvrdí, že by jednotlivá vyrozumění o předpisu úroků vycházela z neexistujících dodatečných platebních výměrů, že by mu celní dluh nebyl oznámen, že by úroky nebyly počítány za období odpovídající čl. 114 odst. 2 celního kodexu, že by byla použita nesprávná úroková sazba, že by výše úroků matematicky neodpovídala podkladovým částkám nebo že by vyrozumění neumožňovala určit, z jaké částky, za jaké období a v jaké výši byl úrok předepsán. Žalobce rovněž netvrdí žádnou konkrétní vadu doručení vyrozumění ani vadu identifikace jednotlivých celních dluhů, k nimž byly úroky předepsány.

32. Podstata žalobní argumentace spočívá v něčem jiném. Žalobce namítá, že dodatečně vyměřené clo nemělo být vůbec doměřeno, neboť jím dovážené zboží bylo podle jeho názoru správně zařazeno pod původně deklarovaný kód 3005 10 00 TARIC 00. Žalobce zdůrazňuje léčebný účel zboží, jeho povahu zdravotnického prostředku, údaje uváděné na obalech výrobků, existenci prohlášení o shodě, závazné informace o sazebním zařazení obdobného zboží a zásadu legitimního očekávání. Z těchto skutečností dovozuje, že dodatečné platební výměry jsou nezákonné, a proto nemohla vzniknout ani povinnost hradit úrok z prodlení.

33. Tyto námitky však směřují výlučně proti zákonnosti dodatečného doměření cla. Mohou být relevantní v řízení o odvolání proti dodatečným platebním výměrům, případně v následném soudním přezkumu rozhodnutí o těchto odvoláních. Nejsou však způsobilé zpochybnit zákonnost nyní napadeného rozhodnutí o námitkách proti postupu žalovaného při předepsání úroků z prodlení. V tomto řízení soud nepřezkoumává, zda měly být kinesiologické tejpovací pásky a křížové tejpy zařazeny do kapitoly 30, 59 nebo 63 celního sazebníku. Nepřísluší mu zde ani hodnotit, zda závazné informace o sazebním zařazení jiných výrobků mohly založit legitimní očekávání žalobce ohledně správnosti původního sazebního zařazení. To vše jsou otázky nalézací fáze řízení o doměření cla.

34. Soud proto uzavírá, že žalobní námitky týkající se povahy zboží, jeho léčebného účelu, zdravotnického charakteru, závazných informací, prohlášení o shodě a tvrzeného legitimního očekávání nejsou v tomto řízení důvodné, neboť míří mimo předmět nynějšího soudního přezkumu. Žalovaný nepochybil, pokud se v řízení o námitkách proti vyrozuměním o úrocích nezabýval věcným přehodnocením sazebního zařazení zboží a zákonností dodatečných platebních výměrů.

35. Soud nepřehlédl argument žalobce, že úrok z prodlení jako příslušenství cla sleduje osud hlavní celní povinnosti. Tento argument je v obecné rovině správný a odpovídá § 2 odst. 5 daňového řádu. Z toho však neplyne, že by žalovaný nemohl předepsat úrok z prodlení, dokud nejsou pravomocně skončena všechna řízení týkající se dodatečných platebních výměrů. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí dodatečné platební výměry existovaly, nebyly zrušeny a odvolání proti nim nemělo samo o sobě odkladný účinek. Žalovaný proto mohl z těchto výměrů při postupu podle čl. 114 odst. 2 celního kodexu vycházet.

36. Případná budoucí změna nebo zrušení dodatečných platebních výměrů by se musela promítnout i do úroků z prodlení jako příslušenství cla. Jinak řečeno, bude-li v řízení o dodatečných platebních výměrech pravomocně shledáno, že žalobci clo v určité výši doměřeno být nemělo, bude tomu muset odpovídat i evidence a případná povinnost žalobce hradit úrok z prodlení. Tato budoucí možnost však nečiní napadené rozhodnutí nezákonným, jestliže v době jeho vydání existovaly dodatečné platební výměry a žalobce v nynějším řízení nevznesl žádnou konkrétní námitku proti samotnému výpočtu úroků, období úročení, sazbě nebo identifikaci podkladových částek.

37. Soud se dále zabýval návrhem žalobce na přerušení řízení do skončení řízení o odvolání proti dodatečným platebním výměrům. Podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. může předseda senátu řízení přerušit, zjistí-li, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé. Jde o přerušení fakultativní, nikoliv obligatorní. Soud proto zvažoval, zda je v nynější věci nezbytné nebo účelné vyčkat výsledku odvolacího řízení vedeného proti dodatečným platebním výměrům.

38. Soud si je vědom judikatury týkající se tzv. podmiňujících a podmíněných rozhodnutí. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 28. 1. 2025, č. j. 6 Afs 292/2018-39, dovodil, že při přezkumu podmíněného rozhodnutí má soud za určitých okolností vyčkat výsledku řízení o podmiňujícím rozhodnutí, je-li žalobce v tomto směru procesně aktivní. Nejvyšší správní soud se obdobnými otázkami ve vztahu k doměřenému clu a platebním výměrům na úrok z prodlení zabýval také v rozsudku ze dne 12. 3. 2025, č. j. 7 Afs 97/2022-29.

39. Tyto závěry však nedopadají na nynější věc mechanicky. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 97/2022-29 vycházel ze situace, kdy byly podle dřívější právní úpravy vydány platební výměry na úrok z prodlení podle § 252 odst. 6 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020. Takový platební výměr byl samostatným formálně existujícím rozhodnutím o úroku, které nebylo automaticky procesně odstraněno jen tím, že bylo zrušeno rozhodnutí o doměření cla. Naproti tomu v nynější věci žalovaný po 1. 1. 2021 nevydal platební výměr na úrok z prodlení, nýbrž žalobci zaslal vyrozumění o předpisu úroku do evidence daní podle § 251a odst. 3 daňového řádu a následně rozhodl o jeho námitkách podle § 251a odst. 4 a § 159 daňového řádu.

40. V nynějším řízení soud nepřezkoumává samostatný platební výměr na úrok, kterým by byla hmotněprávní povinnost k úhradě úroku deklarována jako samostatné rozhodnutí ve smyslu dřívější právní úpravy. Přezkoumává rozhodnutí o námitkách proti postupu žalovaného při předepsání úroků do evidence daní. Zároveň platí, že dodatečné platební výměry na clo v době vydání napadeného rozhodnutí existovaly a jejich výkon nebyl podle tvrzení žalobce přerušen. V takové situaci soud neshledal, že by bylo nezbytné přerušit toto řízení a vyčkat výsledku odvolacího řízení proti dodatečným platebním výměrům.

41. Přerušení řízení by v nynější věci nevedlo k rozšíření předmětu soudního přezkumu. I po skončení odvolacího řízení proti dodatečným platebním výměrům by v tomto řízení platilo, že soud nemůže přezkoumávat správnost sazebního zařazení zboží jako otázku spadající do řízení o doměření cla. Pokud dodatečné platební výměry v odvolacím řízení obstojí, nebude zde důvod zpochybnit úroky z hlediska jejich akcesority. Pokud naopak budou změněny nebo zrušeny, bude se tato skutečnost muset promítnout do evidence úroků z prodlení jako příslušenství cla. Tato eventualita však nečiní nezákonným napadené rozhodnutí vydané za stavu, kdy dodatečné platební výměry existovaly, nebyly zrušeny a jejich výkon nebyl přerušen.. Soud proto řízení nepřerušil.

42. Soud dodává, že tímto závěrem nijak nepředjímá výsledek řízení vedeného proti dodatečným platebním výměrům. Nevyjadřuje se tedy k tomu, zda žalobcem dovážené zboží mělo být sazebně zařazeno tak, jak tvrdí žalobce, nebo tak, jak uzavřel Celní úřad pro Středočeský kraj. V nynějším řízení soud pouze konstatuje, že tyto otázky nejsou způsobilými žalobními námitkami proti rozhodnutí o námitkách ve věci předepsání úroků z prodlení.

43. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel z toho, že úroky byly předepsány v návaznosti na dodatečné platební výměry vydané po kontrole po propuštění zboží, tedy v situaci předvídané čl. 114 odst. 2 celního kodexu. Zároveň posoudil, že žalobcovy námitky směřují převážně proti samotnému doměření cla, nikoli proti zákonným předpokladům předepsání úroků nebo proti jejich výpočtu. Tento závěr je podle soudu správný.

44. Jelikož žalobce neuplatnil žádnou konkrétní relevantní námitku proti existenci podkladových dodatečných platebních výměrů v době vydání napadeného rozhodnutí, proti oznámení celního dluhu, proti použitému období, sazbě nebo matematickému výpočtu úroků, a jelikož jeho námitky směřující proti sazebnímu zařazení zboží náleží do řízení o dodatečných platebních výměrech, soud neshledal žalobu důvodnou.

VII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

45. Na základě shora uvedeného soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

46. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 15. června 2026 Milan Tauber v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.