17 Co 101/2026

Plný text

Soudní rozhodnutí - 17Co 101/2026 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 17Co 101/2026 Soud: Městský soud v Praze ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2026:

17. CO.101.2026.1 Datum rozhodnutí: 28.05.2026 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Příslušnost soudu mezinárodní Smlouva kupní Smlouva zástavní Dotčené předpisy: čl. 4 Nařízení (ES) č. 1215/2012 Kategorie rozhodnutí: EU ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobce: I. Y. Y. , narozený xxx bytem xxx, Praha proti žalovanému: V. H. , narozený xxx bytem xxx, xxx xxx xxx zastoupený advokátem xxx o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 9. 2025, č. j. 14 C 172/2024-81 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje ve znění, že soud nahrazuje souhlas žalovaného s vydáním předmětu úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 43 Sd 24/2024, a to motorového vozidla xxx xxx xxx xxx , registrační značky xxx, modré barvy, VIN xxx, malého technického průkazu k motorovému vozidlu registrační značky xxx a klíčů od motorového vozidla registrační značky xxx. II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobce a její výše činí 23 840,50 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje . III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 021,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně nahradil projev vůle žalovaného tak, že žalovaný souhlasí s vydáním předmětu úschovy motorového vozidla xxx xxx xxx xxx, registrační značky xxx, modré barvy, VIN xxx, malého technického průkazu k motorovému vozidlu registrační značky xxx a klíčů od motorového vozidla registrační značky xxx (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 20 452,50 Kč do tří dnů právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním shora uvedeného vozidla (dále jen „předmětné vozidlo“), malého technického průkazu k předmětnému vozidlu a klíčů od předmětného vozidla ze soudní úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 43 Sd 24/2024.

3. Soud I. stupně vzal za prokázané, že dne xxx uzavřel žalobce se společností xxx a.s. smlouvu, kterou se společnost zavázala poskytnout žalobci úvěr ve výši 676 822 Kč za účelem pořízení předmětného motorového vozidla. Dne 10. 6. 2022 žalobce jako kupující uzavřel se společností xxx xxx s.r.o. jako prodávajícím smlouvu o koupi předmětného vozidla. Kupní cena vozidla byla uhrazena z čerpaného úvěru, žalobce vozidlo převzal a od 13. 6. 2022 až dosud je zapsán jako vlastník a provozovatel vozidla v registru vozidel. Splátky úvěru žalobce řádně hradí. V červnu 2023 byl žalobce hospitalizován v nemocnici, do nemocnice přijel předmětným vozidlem a v průběhu jeho hospitalizace bylo vozidlo odvezeno. Žalobce tvrdil, že požádal svého známého pana S. S. o přeparkování vozidla a žalovaný tvrdil, že mu žalobce vozidlo předal. Po propuštění z nemocnice žalobce podal trestní oznámení na pana S. a domáhal se vrácení vozidla. Trestní řízení skončilo odložením věci, v průběhu policejního šetření bylo vozidlo zajištěno a na základě rozhodnutí policejního orgánu ze dne 28. 2. 2024 se nachází v úschově Obvodního soudu pro Prahu 10, řízení o úschově je vedeno pod sp. zn. 43 Sd 24/2024. Žalobce se v rámci řízení o úschově domáhal vydání předmětu úschovy, žalovaný s vydáním předmětu úschovy žalobci nesouhlasil, proto se v tomto řízení žalobce domáhá nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy. Žalovaný předložil soudu zástavní smlouvu s datem xxx, soud však nemá za prokázané, že tato smlouva byla podepsána žalobcem, když je na první pohled patrné, že podpis žalobce na této smlouvě se zcela odlišuje od jiných podpisů žalobce, například na plné moci (č. l. 4), na kupní smlouvě a smlouvě leasingové, jakož i na protokolech založených v úschovním spise. Soud nepovažoval za účelné zkoumat podpis žalobce znaleckým posudkem, když žalovaný neprokázal ani existenci závazku, který tato smlouva měla zajišťovat. V zástavní smlouvě je zajišťovaný závazek specifikován jako závazek ze smlouvy o zápůjčce, dle níž žalovaný poskytl žalobci zápůjčku 170 000 Kč, kterou měl žalobce žalovanému vrátit do 31. 8. 2023. Sám žalovaný však potvrdil, že k faktickému předání peněžních prostředků mezi účastníky nedošlo. Žalovaný dále tvrdil, že za žalobcem eviduje pohledávku ve výši 1 068 500 Kč, kterou nabyl smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou se společnostmi xxx s.r.o., xxx xxx s.r.o. a xxx s.r.o. dne 10. 3. 2023. K tomu vedle smlouvy o postoupení pohledávek předložil faktury za stavební práce, které měly jmenované společnosti realizovat pro žalobce jako podnikající fyzickou osobu. Přes poučení soudu, že samotné faktury nejsou způsobilé prokázat existenci závazku žalobce, žalovaný ničeho dalšího nedoplnil. Soud zamítl z důvodu nadbytečnosti návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem ke zjištění pravosti podpisu žalobce na zástavní smlouvě, výslechem svědka S. S. a účastnickými výpověďmi žalobce a žalovaného, neboť skutkový stav byl z provedených důkazů dostatečně zjištěný v potřebném rozsahu pro rozhodnutí ve věci. Za situace, kdy žalovaný neprokázal existenci zajišťovaného závazku a podpis na zástavní smlouvě na první pohled neodpovídá ostatním podpisům žalobce ve spise, by zadání znaleckého posudku bylo v rozporu se zásadami rychlosti a hospodárnosti řízení. Účastnické výslechy jsou důkazy toliko podpůrné povahy, poslední možnost, nelze-li tvrzení účastníka prokázat jinak, a v daném případě měli účastníci vypovídat k okolnostem uzavření zástavní smlouvy, což s ohledem na zjištěný skutkový stav ohledně zajišťované pohledávky pozbylo významu. Rovněž soud nevyhověl návrhu žalovaného na vyžádání daňových přiznání a kontrolních hlášení žalobce u správce daně (tyto důkazy měly prokázat existenci pohledávek žalovaného za žalobcem), když v tomto případě není dána výjimka z daňového řádu na prolomení mlčenlivosti. Přes poučení soudem jiné důkazy k prokázání existence těchto pohledávek žalovaný nenavrhl.

4. Soud I. stupně uzavřel, že žalobce předmět úschovy nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené dle § 2079 a násl. občanského zákoníku se společností xxx xxx s.r.o. a je zapsán jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v registru vozidel. Kupní cenu vozidla uhradil zčásti zálohou a zčásti z úvěru u xxx xxx a.s., úvěr je zajištěn zajišťovacím převodem vlastnického práva k předmětu financování. Žalovaný svůj nárok na vydání předmětu úschovy odvozoval od uzavřené zástavní smlouvy, která měla zajišťovat pohledávku 170 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce. K faktickému předání částky 170 000 Kč však nikdy nedošlo, zápůjčka je přitom smlouva reálná, k jejímuž vzniku se vyžaduje též reálné přenechání věci. Pokud žalovaný tvrdil, že vůči žalobci jako fyzické osobě podnikající eviduje pohledávky ve výši 1 068 500 Kč, které nabyl ze smlouvy o postoupení pohledávek z xxx, a částka 170 000 Kč měla představovat první sjednanou splátku na úhradu těchto pohledávek, kdy dle žalovaného „částka 170 000 Kč měla být žalovaným poskytnuta jako zápůjčka ve prospěch žalobce coby nepodnikatele pro úhradu dluhů žalobce coby podnikatele vůči žalovanému“, tak tato konstrukce je nelogická a jeví se jako účelová. K uzavření zápůjčky by nemohlo dojít jinak než faktickým předáním peněžních prostředků, nadto žalovaný neprokázal ani existenci pohledávky ve výši 1 068 500 Kč vůči žalobci, když faktury ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek nejsou způsobilé existenci pohledávek za žalobcem prokázat. Faktury jsou pouze účetním a daňovým dokladem, nejsou relevantním důkazem o poskytnutí plnění (srovnej rozh. sp. zn. 32 Odo 276/2005). Žalovaný tvrdil, že pohledávky vznikly za provedené stavební práce, přes poučení soudu při jednání dne 15. 9. 2025 však neuvedl ani nedoložil, na základě jaké smlouvy postupované pohledávky vznikly, ani že plnění bylo žalobci skutečně poskytnuto. Jelikož žalovaný neprokázal existenci zajišťované pohledávky, nemohlo platně vzniknout zástavní právo k předmětnému vozidlu, když zástavní právo je závazkem akcesorickým k zajišťované pohledávce (srov. Rc 64/2004). Formulaci zástavní smlouvy připravoval žalovaný, tedy jakékoliv výkladové nejasnosti je na místě vykládat k jeho tíži. Vzhledem k závěru, že zástavní smlouva nemohla platně vzniknout, se soud z důvodu hospodárnosti řízení nezabýval dalšími námitkami žalobce. Protože žalobce prokázal, že je nositelem hmotněprávního nároku a svědčí mu vlastnické právo k předmětu úschovy, a zároveň žalovaný žádný titul k předmětu úschovy neprokázal, soud žalobě vyhověl a souhlas žalovaného s vydáním vozidla nahradil.

5. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na základě procesního úspěchu žalobce, jemuž přiznal náhradu nákladů za soudní poplatek 2 000 Kč a náhradu nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), s rozlišením, zda úkony byly učiněny do 31. 12. 2024 nebo až počínaje 1. 1. 2025, za čtyři úkony právní služby (odměna 1 x 2 500 Kč a 3 x 3 700 Kč, režijní paušály 1 x 300 Kč a 3 x 450 Kč a 21 % DPH).

6. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítl, že soud I. stupně nesprávně hodnotil právní poměry účastníků k předmětu úschovy, zčásti je rozsudek i nepřezkoumatelný, když k dílčím závěrům soudu nejsou uvedeny žádné rozhodné skutečnosti a soud neprovedl žalovaným navržené důkazy. Nejsou splněny podmínky pro vydání předmětu úschovy žalobci. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že nahradí souhlas žalobce s vydáním předmětu úschovy žalovanému, a aby přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že rozsudek je správný, soud zjistil dostatečně skutkový stav a věc správně právně posoudil, odvolací argumentace nepřináší nové skutečnosti a je tak stručná, že žalobce nemůže na odvolání účelně reagovat. Námitka místní nepříslušnosti byla v průběhu řízení pravomocně zamítnuta. Soud správně posoudil existenci právního titulu žalobce k předmětu úschovy, proto se již nezabýval námitkou žalobce, že zástavní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Soud správně zamítl další důkazní návrhy, když skutkový stav byl dostatečně zjištěný z již provedených důkazů. Sám žalovaný, který navrhoval svou účastnickou výpověď, se nedostavil k žádnému jednání soudu. Rozsudek není nepřezkoumatelný, naopak je náležitě a srozumitelně odůvodněn. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a aniž doplňoval dokazování dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

9. Jednání odvolacího soudu proběhlo dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. Žádost žalovaného o odročení jednání z důvodu plánované dovolené právního zástupce žalovaného neshledal odvolací soud důvodnou, neboť zastoupení žalovaného při jednání mohlo být realizováno prostřednictvím substituce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/97 ze dne 12. 6. 1997) – v plné moci udělené právnímu zástupci dne 26. 3. 2025 žalovaný výslovně souhlasil s tím, že právní zástupce je oprávněn dále zmocnit k zastupování třetí osoby.

10. Odvolací soud konstatuje, že jde o věc s cizím prvkem (žalobce je státní příslušník Bulharské republiky), ve věci je dána mezinárodní příslušnost českých soudů na základě čl. 4 nařízení Rady ES č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Nařízení Brusel I bis“), když žalovaný má bydliště v České republice. Výlučná místní příslušnost soudu I. stupně je dána na základě § 88 písm. d) o. s. ř.

11. Řízení o úschovách je upraveno v § 289 až § 302 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Podle § 300 z. ř. s. přijímá-li soud do úschovy věci v případech stanovených jinými právními předpisy, řídí se ustanoveními příslušného právního předpisu, a není - li jich, ustanoveními § 289 až 302, a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu. Podle § 298 odst. 1 z. ř. s. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele. Podle § 299 odst. 1 z. ř. s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

12. V daném případě došlo ke složení předmětného vozidla, malého technického průkazu a klíčů od vozidla do soudní úschovy podle § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Protože žalovaný odmítl dát souhlas s vydáním předmětu úschovy žalobci, žalobce se v souladu s § 80 odst. 1 trestního řádu a s § 299 odst. 1 z. ř. s. domáhá nahrazení souhlasu žalovaného v tomto občanskoprávním řízení (jiné osoby si v daném případě nárok na předmět úschovy nečiní). Podle Stanoviska Nejv. soudu ČR ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005 (zveřejněno pod č. 24/2007 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu.

13. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že právo na vydání předmětu úschovy svědčí v daném případě žalobci jakožto vlastníku předmětného vozidla.

14. Pokud šlo o žalovaným namítanou zástavní smlouvu, k té je především třeba uvést, že byť by byla pravá (podepsaná oběma stranami), zástavní právo na jejím základě nemohlo vzniknout, jestliže nevznikla zajišťovaná pohledávka. To vyplývá ze zásady akcesority zástavního práva, na niž správně poukázal soud I. stupně, a z níž vychází nejen judikatura týkající se zástavního práva dle zákona č. 40/1964 Sb. (soudem I. stupně zmíněný rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 21 Cdo 296/2003 ze dne 16. 7. 2003, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/2004), ale k níž se hlásí i judikatura týkající se zástavního práva dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), např. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 21 Cdo 1304/2023 ze dne 27. 7. 2023. V případě zástavního práva k zajištění dluhu ze smlouvy o zápůjčce (dříve smlouvy o půjčce) je třeba vycházet z toho, že zástavní právo vznikne jen v rozshu skutečně poskytnutré půjčky (zápůjčky) – viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1148/07 ze dne 11. 11. 2008, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 195/2008.

15. Jednou z náležitostí zástavní smlouvy ve smyslu § 1312 odst. 1 o.z. je uvedení, pro jaký dluh bylo zástavní právo sjednáno. V případě zástavní smlouvy ze dne xxx měla být tímto dluhem pohledávka ze smlouvy o zápůjčce, na základě které zapůjčil žalovaný žalobci částku 170 000 Kč. Odvolací soud souhlasí s tím, že k uzavření smlouvy o zápůjčce (jakožto reálného kontraktu) ve smyslu § 2390 a násl. nemohlo dojít, když nikdy nedošlo k přenechání uvedené zápůjčky (částky 170 000 Kč) žalovaným žalobci. Uzavření smlouvy o zápůjčce vyvrátil sám žalovaný svým tvrzením, že částka 170 000 Kč, jejíž zaplacení mělo být zástavním právem zajištěno, měla být první splátkou pohledávek v celkové výši 1 068 500 Kč, postoupených na žalovaného obchodními společnostmi, jejichž jednatelem byl pan B. Zástavní právo dle smlouvy z xxx mělo zajišťovat výhradně dluh ze smlouvy o zápůjčce, a pokud k zápůjčce nedošlo a smlouva o zápůjčce nevznikla, nemohlo vzniknout ani zástavní právo. Pro předmět tohoto řízení je nerozhodné, zda žalobce má vůči žalovanému jiné dluhy, neboť jiných dluhů než ze smlouvy o zápůjčce se zástavní smlouva netýká (bylo proto nadbytečné dále se zabývat prokazováním existence postoupených pohledávek v celkové výši 1 068 500 Kč). Argumentace žalovaného, že o zápůjčku šlo z důvodu odložení splatnosti částky 170 000 Kč jako první splátky postoupených pohledávek, se zcela míjí s institutem zápůjčky i s obsahem zástavní smlouvy, jeví se jako účelová snaha nějak „propojit“ tvrzené postoupené pohledávky ve výši 1 068 500 Kč s údajnou zápůjčkou, a nelze jí proto přisvědčit.

16. Již výše uvedené skutečnosti plně odůvodňují závěr, že žalovanému nevzniklo zástavní právo k předmětu úschovy. Provádět další dokazování navržené žalovaným a zabývat se námitkami žalobce ohledně platnosti zástavní smlouvy již bylo nadbytečné.

17. Nad rámec shora uvedeného nicméně odvolací soud přisvědčuje i závěru soudu I. stupně o tom, že zástavní smlouva mezi účastníky vůbec nebyla uzavřena, neboť podpis žalobce na smlouvě není jeho pravým podpisem. Obecně sice platí, že soud nemá dostatečné odborné znalosti k posouzení pravosti podpisu, v tomto případě však byla odlišnost údajného podpisu žalobce na zástavní smlouvě od podpisů žalobce na všech ostatních listinách založených v soudním spise natolik zřejmá a jednoznačná, že mohl závěr ohledně (ne)pravosti podpisu učinit i sám soud. Zpracování znaleckého posudku k posouzení pravosti podpisu by za těchto okolností bylo procesně (z časového i finančního hlediska) neekonomické.

18. Odvolací soud proto uzavírá, že žalovanému nesvědčí k předmětu úschovy tvrzené zástavní právo, a předmět úschovy je třeba vydat jeho vlastníkovi, jímž je žalobce.

19. Výrok, jímž bylo žalobě vyhověno a souhlas žalovaného s vydáním předmětu úschovy byl nahrazen, shledal proto odvolací soud věcně správným, pouze s tou výhradou, že jde-li o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy, výrok rozsudku musí specifikovat nejen předmět úschovy, ale též konkrétní soudní řízení o úschovách, pro něž se souhlas s vydáním předmětu úschovy nahrazuje ( pozn. napadený rozsudek uváděl spisovou značku příslušného soudního řízení o úschovách pouze v odůvodnění).

20. Pokud šlo o výrok o nákladech řízení, soud I. stupně správně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na procesní úspěch žalobce, nesprávně však stanovil výši těchto nákladů, když do ní opomenul zahrnout úkon příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. Celková výše nákladů žalobce za řízení před soudem I. stupně tak činí 23 840,50 Kč: soudní poplatek 2 000 Kč, odměna advokáta dle § 7, § 9 odst. 3 písm. b) a.t. za 2 úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) z tarifní hodnoty 35 000 Kč, tzn. 2 x 2 500 Kč, a za 3 úkony právní služby učiněné počínaje 1. 1. 2025 (účast u jednání 12. 5. 2025, písemná replika z 23. 6. 2025, účast u jednání 15. 9. 2025) z tarifní hodnoty 65 000 Kč, tzn. 3 x 3 700 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024, 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení 3 790,50 Kč. Odvolací soud nesprávnost týkající se výše náhrady nákladů řízení mohl napravit, neboť dle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS - st. 60/24, změní-li odvolací soud výrok soudu prvního stupně o nákladech občanského soudního řízení v neprospěch odvolatele, neporuší tím jeho práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že žalobce již není v řízení zastoupen advokátem, nepřipadá již v úvahu zaplacení náhrady nákladů řízení k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a je třeba tuto náhradu zaplatit přímo k rukám žalobce.

21. Ze shora uvedených důvodu odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, avšak ve znění, v němž bylo doplněno (uvedením soudu a spisové značky řízení) označení příslušného řízení o úschovách. Ve výroku II. byl napadený rozsudek za použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn jen tak, že náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobce a její výše činí 23 840,50 Kč, jinak byl v tomto výroku rozsudek potvrzen jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byl procesně úspěšný žalobce. Žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady v celkové výši 5 021,50 Kč: odměna advokáta dle § 7, § 9 odst. 3 písm. b) a.t. ve znění od 1. 1. 2025 za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) 3 700 Kč, 1 režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025, 21 % DPH z nákladů právního zastoupení 871,50 Kč. Protože při vyhlášení rozsudku došlo k početní chybě a následně špatnému vyhlášení částky náhrady nákladů odvolacího řízení (5 471,50 Kč namísto správných 5 021,50 Kč), je toto písemné vyhotovení rozsudku současně opravným usnesením této zjevné nesprávnosti dle § 164 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Praha 28. května 2026 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu