17 Co 152/2026

Plný text

Soudní rozhodnutí - 17Co 152/2026 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 17Co 152/2026 Soud: Městský soud v Praze Datum rozhodnutí: 25.06.2026 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Nezletilí Péče a výchova Příslušnost soudu mezinárodní Dotčené předpisy: čl. 7 Nařízení (ES) č. 2019/1111 čl. 9 Nařízení (ES) č. 2019/1111 čl. 18 Nařízení (ES) č. 2019/1111 čl. 3 Nařízení (ES) č. 4/2009 Kategorie rozhodnutí: EU ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci nezletilého: S. M. , narozený dne xxx bytem xxx, xxx xxx, Slovensko zastoupený xxx xxx sídlem xxx, xxx Brno syna rodičů: M. R. , narozená dne xxx bytem xxx, xxx xxx, Slovensko zastoupená advokátem xxx. M. Š. sídlem xxx xxx, xxx Praha M. M. , narozený dne xxx bytem xxx, xxx Praha zastoupený advokátkou xxx. K. M. sídlem xxx xxx, xxx Praha o úpravu poměrů pro dobu po rozvodu k odvolání matky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. března 2026, č. j. 43 Nc 427/2025-100, takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. věta první mění tak, že předání a převzetí nezletilého do péče otce, v běžném i zvláštním prázdninovém režimu, se uskuteční ve stanovenou dobu, v místě bydliště matky, a předání a převzetí nezletilého po skončení péče otce do péče matky, v běžném i zvláštním prázdninovém režimu, se uskuteční ve stanovenou dobu, v místě bydliště otce.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění:

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že se nezletilý svěřuje do péče obou rodičů tak, že matka je oprávněna a povinna o nezletilého pečovat po celý kalendářní rok, s výjimkou období, kdy je nezletilý v péči otce, otec je oprávněn a povinen o nezletilého pečovat v každém sudém kalendářním týdnu od pátku 17:00 hodin do neděle 17:00 hodin, a dále ve zvláštním prázdninovém režimu podle školního kalendáře školy, kterou nezletilý navštěvuje: a) v každém sudém kalendářním roce od prvního dne podzimních prázdnin od 10:00 hodin do 15:00 hodin posledního dne podzimních prázdnin; b) v každém lichém kalendářním roce od prvního dne jarních prázdnin od 10:00 hodin do 15:00 hodin posledního dne jarních prázdnin; c) v každém lichém kalendářním roce od prvního dne vánočních prázdnin od 10:00 hodin do 15:00 hodin posledního dne vánočních prázdnin; d) v každém sudém kalendářním roce od prvního dne velikonočních prázdnin od 10:00 hodin do posledního dne velikonočních prázdnin do 15:00 hodin; e) v každém kalendářním roce po dobu letních prázdnin, a to prvních 14 dnů měsíce července a prvních 14 dnů měsíce srpna vždy od 10:00 hodin prvního dne do 15:00 hodin posledního dne. Prázdninový režim má přednost před běžným režimem (výrok I.), předání nezletilého se uskuteční ve stanovenou dobu na hlavním vlakovém nádraží v Brně, nedohodnou-li se rodiče jinak. Každý z rodičů je povinen nezletilého na předání řádně připravit a zdržet se jednání, které by řádné předání narušovalo. Matka je povinna umožnit otci nepřímý styk s nezletilým prostřednictvím hlasového hovoru nebo videohovoru každé úterý a čtvrtek od 18:00 hodin do 18:30 hodin a každou neděli v lichém kalendářním týdnu od 17:30 hodin do 18:30 hodin, nebude-li nezletilý v té době v péči otce. Matka je povinna nezletilého na tento kontakt řádně připravit, zajistit mu k němu potřebné technické prostředky a zdržet se jednání, které by průběh kontaktu rušilo nebo znemožňovalo (výrok II.). Otec je povinen přispívat na výživu nezletilého částkou 5 700 Kč měsíčně, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok III.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o návrhu otce, který se domáhal svěření nezletilého do péče obou rodičů, přičemž otec by o Stanislava pečoval v sudé týdny od středy do neděle a matce by přispíval na výživu částkou 5 000 Kč měsíčně, navrhl konkrétní úpravu péče pro dobu prázdnin. Uvedl, že rodiče uzavřeli manželství xxx na xxx a z manželství se narodil S., od roku xxx rodina žila v České republice. K rozvodu došlo na základě pravomocného rozhodnutí xxx xxx xxx xxx dne xxx. Matka má středoškolské vzdělání, z dalšího vztahu má dvě děti (V. a V., narozené xxx); je v domácnosti a nemá příjmy. Otec má základní vzdělání, pracoval brigádně na stavbách s příjmem 50 000 Kč měsíčně, od února 2026 je osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem 41 469 Kč čistého měsíčně. Žije se svými rodiči v pronajatém bytě 3+1 a přispívá jim na bydlení 10 000 Kč měsíčně. Na výživu S. přispívá matce 5 000 Kč měsíčně. S. navštěvoval xxx ZŠ v Praze; matka o něj pečovala každý všední den, otec vždy od pátku do neděle a rodiče se na péči dohodli. Na konci srpna 2025 matka otci oznámila, že se S. na několik dní odjíždí na Slovensko a vrátí se na začátku školního roku, dne xxx však otci telefonicky sdělila, že se do Čech nevrátí, otci odmítla sdělit místo pobytu. Otec se synem navázal pouze sporadický kontakt, nezletilý mu sdělil, že je v xxx a že nechodí do školy. U Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „UMPOD“) otec zahájil řízení o navrácení nezletilého do místa jeho pobytu, návrh k příslušnému soudu však z důvodu nemajetnosti nepodal. Cesta do bydliště matky a zpět trvá xxx hodin a náklady činí cca 3 800 Kč. Z těchto důvodů otec navrhoval předávání nezletilého v Brně.

3. Matka souhlasila s návrhem otce potud, že by otec pečoval o syna od pátku do neděle, avšak za předpokladu, že by si otec přebíral nezletilého v místě jejího bydliště na Slovensku. Uvedla, že poměry mezi rodiči již byly upraveny a otec pouze předstírá, že je navrhováno vydání prvního rozhodnutí ve věci. Faktický pobyt nezletilého i matky je na Slovensku, kde S. navštěvuje základní školu. S ohledem na uvedené a na to, že žádný z účastníků nemá české státní občanství, namítala nepříslušnost českého soudu.

4. UMPOD navrhl, aby nezletilý byl v péči obou rodičů, s tím, že matka bude oprávněna o syna pečovat po celý kalendářní rok s výjimkou období, kdy je S. v péči otce. V péči otce by S. byl v každém sudém týdnu od čtvrtka od 16 hodin od neděle do 16 hodin, navrhl úpravu prázdninové péče a jako místo předání nezletilého xxx v Brně. Ohledně výživného navrhl, aby otec přispíval 5 000 Kč měsíčně. Stran mezinárodní příslušnosti UMPOD nesouhlasil s námitkami matky, když matka přemístila nezletilého na Slovensko bez souhlasu otce, teprve v průběhu soudního řízení se s pobytem syna na Slovensku otec smířil. Považoval za vhodný častý nepřímý (telefonický kontakt) otce a syna.

5. Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou, zda je nadán mezinárodní příslušností ve věci jednat a rozhodnout. Vycházel z toho, že oba rodiče i nezletilý mají státní občanství Ukrajiny, že v xxx matka otci sdělila, že hodlá se synem odjet na 14 dní na Slovensko, otec s tímto dočasným pobytem vyslovil souhlas, ke konci srpna matka otci telefonicky oznámila, že na Slovensku se synem zůstanou, s čímž otec výslovně nesouhlasil. Otec se dne xxx obrátil na policii, dne xxx podal návrh ve věci samé a věc oznámil UMPOD. Mezinárodní příslušnost v otázce rozhodnutí o péči o nezletilého posoudil podle nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 („Brusel IIter“), zejména podle jeho čl. 7, 9 a 18. Dovodil, že mezinárodní příslušnost českého soudu je dána, podle obvyklého pobytu nezletilého před jeho přemístěním, s tím, že přemístění nezletilého matkou na Slovensko bez souhlasu otce nezakládá mezinárodní příslušnost slovenských soudů a nevylučuje příslušnost soudů českých. Skutečnost, že nezletilý nyní na Slovensku navštěvuje školu a má tam legalizovaný pobyt, může být významná pro další posouzení jeho poměrů, nikoli však sama o sobě pro závěr o nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů, neboť mezinárodní příslušnost se posuzuje podle stavu existujícího v okamžiku zahájení řízení. Nedůvodnou měl námitku matky, podle níž není dána příslušnost českého soudu proto, že žádný z účastníků není občanem České republiky; státní občanství rodičů ani dítěte není rozhodným kritériem dle nařízení Brusel IIter. Za nedůvodnou měl rovněž námitku matky, že otec tím, že nepodal návrh na navrácení nezletilého, konkludentně souhlasil s jeho přemístěním na Slovensko. Ohledně výživného vycházel z čl. 3 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, s tím, že mezinárodní příslušnost českého soudu byla založena již mezinárodní příslušností k řízení ve věcech úpravy poměrů. Za rozhodné právo určil právo české, dle § 57 odst. 1 z.m.p.s. (zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), ve spojení s čl. 15 Haagské úmluvy z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, které české právo jako právo rozhodné ve věci úpravy poměrů pro dobu po rozvodu manželství určuje s ohledem na mezinárodní pravomoc českého soudu, a z čl. 15 nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností ve spojení s čl. 4 odst. 4 Haagského protokolu ze dne 23. 11. 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti, dle kterého lze pro vyživovací povinnost jako rozhodné právo určit právo české. Doplnil, že při posuzování mezinárodní příslušnosti a určování rozhodného práva nevycházel ze Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, neboť tato smlouva nedopadá na situace, v nichž účastníci řízení bydlí ve dvou odlišných státech, z nichž pouze jeden je smluvní stranou uvedené bilaterální úpravy.

6. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že rodiče xxx uzavřeli manželství, za trvání manželství se xxx narodil nezletilý S., od roku xxx otec o syna pečoval každý víkend, matka o syna pečovala každý všední den. Manželství rodičů bylo rozvedeno rozhodnutím xxx xxx xxx xxx xxx ze dne xxx, které nabylo právní moci xxx. O úpravě péče, styku a výživném nebylo rozhodnuto, rodiče i po rozvodu pobývali s nezletilým v České republice, pečovali o něj dle dohody. V srpnu xxx matka se synem odjela, se souhlasem otce, na 14 dní na Slovensko, do České republiky se nevrátili, s tím otec nesouhlasil, požádal o pomoc s návratem nezletilého do České republiky. Matka přistupovala ke styku otce se synem odmítavě, od přemístění S. na Slovensko otec syna neviděl, s výjimkou jediného styku zprostředkovaného opatrovníkem ve dnech xxx, informace o zdravotním stavu, školní docházce a každodenním režimu nezletilého poskytovala matka otci pouze v omezeném rozsahu. Otec není zapsán jako vlastník nemovitosti, žije se svými rodiči v bytě, pracuje ve stavebnictví, s příjmem 48 350 Kč (únor xxx). Matka žije na Slovensku, má partnera, s nímž uzavřela sňatek a další dvě děti, S. na Slovensku od xxx navštěvuje základní školu, jak v Česku, tak na Slovensku má kamarády, partnera matky má rád, občas mu říká „tati“. Má úzký vztah ke svým polorodým sourozencům. Otce má rád, přál by si s ním telefonovat každý den, za nejhorší variantu považuje, pokud by se s otcem neviděl. Nebyl si jistý, v jakém rozsahu by chtěl s otcem pobývat, vadilo by mu být u něj celý týden.

7. Rozhodnutím xxx xxx xxx xxx xxx ze dne xxx bylo pravomocně bylo rozhodnuto pouze o rozvodu manželství, o úpravě péče o nezletilého a o výživném nikoli, ukrajinský orgán vycházel z toho, že mezi rodiči ohledně nezletilého panovala dohoda.

8. Mezi rodiči nyní panuje dlouhodobý a výrazný konflikt s obtížnou komunikací. Po přestěhování na Slovensko matka poskytovala otci informace o zdravotním stavu, školní docházce a běžném chodu dne nezletilého jen v omezeném rozsahu, telefonický kontakt otce s nezletilým probíhal, avšak matka jej v některých případech omezovala, osobní kontakt otce s nezletilým se po přesunu na Slovensko nekonal, s výjimkou jednoho krátkého styku zprostředkovaného opatrovníkem. Rodiče mají zásadně rozdílné představy o budoucí úpravě poměrů nezletilého a nejsou schopni dosáhnout dohody ani v elementárních otázkách. Nezletilý má pozitivní vztah k oběma rodičům, je vystaven rodičovskému konfliktu, jehož důsledky vnímá.

9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně po právní stránce, podle § 888 odst. 1, § 907 odst. 2 až 4, § 908, § 913 a § 915 o.z., ve znění tzv. rozvodové novely provedené zákonem č. 268/2025 Sb., účinné od 1. 1. 2026, a dle ustálené judikatury Ústavního soudu. Byl veden zejména nejlepším zájmem nezletilého, tím, že dítě má právo zásadně na rovnocennou (rovnoměrnou) péči obou rodičů a práva obou rodičů na péči o dítě mají stejnou váhu. Vyšel z toho, že oba rodiče mají fakticky totožnou schopnost zajistit bezproblémový vývoj nezletilého a jeho jiné potřeby, mají k němu stejné pokrevní pouto, a v obou případech by byla míra identity dítěte zachována stejně. Nezletilý sám má velmi silné pozitivní citové vazby k oběma rodičům, avšak také k manželovi matky a jejich dvěma dětem. Přestože byl nezletilý na Slovensko přemístěn bez souhlasu otce, tj. jednáním matky, jež nese znaky protiprávního přemístění dítěte, je S. již fakticky do života na Slovensku integrován, má tam školu a kamarády. Vzal v úvahu postoj nezletilého. Přihlédl ke vzdálenosti bydlišť rodičů. Dospěl k závěru, že běžný režim péče nemá být vystavěn na pravidelném zásahu do školní docházky nezletilého, neboť není vhodné, aby nezletilý pravidelně zameškával výuku a aby kvůli časově náročným cestám neměl energii na učení ve školních dnech v době, kdy by jej měl otec u sebe. V nejlepším zájmu nezletilého stanovil nestejnoměrný model péče rodičů o S. tak, že otec bude o S. pečovat v každém sudém týdnu od pátku do neděle, doplněný rozšířeným prázdninovým režimem, který kompenzuje školně omezený běžný režim a umožňuje delší souvislé pobyty nezletilého u otce. Aby kompenzoval „omezenou“ běžnou péči otce, upravil pravidelnou nepřímou péči formou hlasových hovorů a videohovorů. Takto nastavený model měl za nejlépe vyvažující potřebu stability školního režimu nezletilého s potřebou zachovat a rozvíjet jeho vztah k otci, a současně reflektující přání nezletilého.

10. Při určení místa předávání nezletilého zohlednil, že rodiče žijí ve značné vzdálenosti a že nelze veškerou logistickou a časovou zátěž přenášet jen na jednoho z nich, proto určil jako místo předávání Brno, nedohodnou-li se rodiče jinak, neboť jde o řešení spravedlivě rozkládající cestovní zátěž mezi oba rodiče. Přihlédl ke skutečnosti, že to byla právě matka, která se odstěhovala s nezletilým do tak velké vzdálenosti od původního bydliště nezletilého a od bydliště otce, její námitky, že musí pečovat o dvě malé děti, a předávání jinde než v jejím bydlišti by pro ni bylo náročné, hodnotil jako liché, když matka opomíná, že oba rodiče mají stejnou rodičovskou odpovědnost k nezletilému, který k nim má velmi silnou citovou vazbu, a svým odstěhováním na Slovensko přes nesouhlas otce, ohrozila další rozvoj vztahu mezi otcem a nezletilým. To nejmenší, co matka může pro S. udělat, je předávat ho otci tzv. „na půli cesty“.

11. V rámci rozhodnutí o výživném posoudil možnosti a schopnosti osoby povinné k výživě a odůvodněné potřeby osoby oprávněné, zohlednil, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Vyšel z toho, že příjem otce nyní činí 48 350 Kč měsíčně (resp. tuto částku fakturuje jako osoba samostatně výdělečně činná), čistý příjem otec tvrdil cca 41 500 Kč měsíčně. Podle tzv. doporučujících tabulek výživného Ministerstva spravedlnosti by s ohledem na věk nezletilého mělo výživné hrazené otcem činit 14 % jeho příjmů, což by odpovídalo částce 5 810 Kč (pokud by se otec na péči nikterak nepodílel), že otec má nižší náklady na bydlení (přispívá na bydlení svým rodičům 10 000 Kč měsíčně), pečovat o syna bude (zpravidla) v době od pátku do neděle jednou za 14 dní (tj. plnění vyživovací povinnosti faktickou péčí o syna je sníženo). Měl za přiměřené, aby výživné určené otci činilo 5 700 Kč měsíčně, tak bude zajištěna i shodná životní úroveň nezletilého s životní úrovní otce. Matce výživné nestanovil, když matka bude vyživovací povinnost plnit primárně faktickou péčí o S., aktuálně pečuje o dvě další nezletilé děti, což možnost zajištění finančního výdělku snižuje. Stanovením výživného by mohla být solventnost matky ohrožena, což by nebylo v zájmu nezletilého.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 z. ř. s.

13. Rozsudek, výrok II. v části týkající se předávání nezletilého, napadla matka včasným odvoláním, jinak se ztotožnila s úvahami soudu I. stupně. Uvedla, že má za to, že otci významně ustoupila stran rozsahu jeho péče, prázdninového režimu a zabezpečení telefonického a videokontaktu, avšak měla za vhodnější, aby dítě bylo předáváno vždy v místě jejího bydliště. Žije ve společné domácnosti s manželem a dvěma dětmi, je pro ni náročné dojíždět k předání nezletilého do Brna. Měla za to, že otec nepodáním návrhu na navrácení syna přijal skutečnost, že žije s rodinou na Slovensku a měla za nevhodné, aby byla trestána za přestěhování na Slovensko uložením povinnosti předat nezletilého otci v Brně. Rovněž uvedla, že její dvě malé děti často trpí virovým onemocněním, účastní se očkování a je vysoce pravděpodobné, že nebude moci cesty do Brna absolvovat. Také namítala, že bude obtížné setkat se v Brně ve shodný čas, s ohledem na zpoždění při cestě, čekání na parkovišti, když takto strávený čas měla za neefektivní, a dovozovala, že pokud by si otec syna u ní vyzvedl, potom s ním může trávit čas na cestě. Také uvedla, že předpokládala takový ústupek ze strany otce, proto souhlasila s relativně nízkým výživným. Pokud by odvolací soud její námitce nevyhověl, bylo by trváno na předání v Brně, tak napadá i výrok III. o výživném a žádá vyšší výživné, s ohledem na cestovní náklady do Brna. Navrhla, aby výrok II. rozsudku byl změněn tak, že předání nezletilého se uskuteční v místě bydliště matky, a pokud jí nebude vyhověno, aby byla otci uložena vyšší vyživovací povinnost.

14. Kolizní opatrovník navrhl potvrzení napadeného rozsudku, odvolací námitky matky stran předání nezletilého měl za nedůvodné. Zdůraznil, že soud I. stupně se otázkou místa předávání nezletilého podrobně zabýval, vycházel z faktu, že rodiče žijí ve velké vzdálenosti a není spravedlivé, ani v zájmu nezletilého, aby časová i finanční zátěž spojená s cestováním byla přenesena pouze na jednoho rodiče, určení předání nezletilého v Brně představuje řešení, které tuto zátěž rovnoměrně rozděluje. Odmítl argumentaci matky, že otec nepodáním návrhu na navrácení nezletilého souhlasil s jeho přemístěním. Poukázal na to, že žití nezletilého s matkou na Slovensku je výsledkem jednostranného rozhodnutí matky bez souhlasu otce, že matka musela počítat s tím, že následky tohoto kroku také ponese, a argumentace ohledně její nové rodiny, péče o děti a obtíží s cestováním, nemůže vést k závěru, že by právo nezletilého na kontakt s otcem mělo být realizována na úkor otce. K předávání nezletilého „na půli cesty“ také uvedl, že navrhoval i jiné možnosti, vždy při zachování principu rovnoměrného rozdělení časové i finanční zátěže na oba rodiče, soud navíc rodičům ponechal možnost dohodnout se jinak. Návrh matky na zvýšení výživného měl za nedůvodný a účelový, s tím, že výši výživného nelze podmiňovat místem předávání.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, v mezích odvolatelkou vymezených, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 3, 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání ve své podstatě není důvodné, avšak je dán důvod k změně napadeného rozsudku.

16. Otec v průběhu odvolacího jednání sdělil, že matka neposkytuje při předávání nezletilého žádnou součinnost, pro syna si proto jezdí do xxx (do bydliště matky), avšak tato cesta pro něj znamená značnou finanční zátěž (jedna cesta tam a zpět 4 000 Kč), proto pro nezletilého jezdí jen jednou měsíčně. Toto cestování také znamená že s nezletilým stráví na cestě pátek i neděli a jen sobota mu zbývá k nějakým aktivitám s nezletilým.

17. Soud I. stupně provedl dostatečné odkazování, věc posoudil podle přiléhavých zákonných ustanovení. Pečlivě odůvodnil svůj správný závěr o mezinárodní příslušnosti českého soudu a rozhodném právu.

18. Pokud jde o meze odvolacího přezkumu, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně jen v napadeném výroku II., větě první, upravující místo předání nezletilého z péče matky do péče otce a naopak. Návrh matky na stanovení vyššího výživného otci, resp. odvolání do výroku o výživném, bylo ze strany matky provedeno jako úkon podmíněný, pokud nebude vyhověno jejímu návrhu ohledně místa předání, k takovému úkonu se dle ust. § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží.

19. Předně je nutno uvést, že soud I. stupně zcela správně, a v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, na niž odkázal, vycházel z toho, že časová a finanční zátěž, kterou s sebou nese cestování související s převzetím a předáním nezletilého při střídání péče rodičů, by měla být rovnoměrně rozdělena mezi oba rodiče, zejména potom za situace, kdy jeden z rodičů, bez souhlasu druhého, dítě z jeho obvyklého bydliště přemístil do vzdáleného nového bydliště. Odvolací argumentace matky trvající na tom, že místem předání a převzetí nezletilého bude vždy jen její bydliště, která ostatně zazněla i před soudem I. stupně a ten se s ní správně vypořádal, je zcela nedůvodná.

20. Odvolací soud rovněž důrazně odmítá, že by matka tím, že by se měla podílet na cestování s nezletilým, byla trestána za přemístění nezletilého na Slovensko. Zcela nedůvodná, a konečně pro rozhodnutí irelevantní, je i opakující se argumentace matky, že otec s přemístěním nezletilého souhlasil. Matka si zcela zjevně zařídila nový život s novým partnerem a dalšími dětmi na Slovensku, musela vědět, či být přinejmenším srozuměna s tím, že bude muset řešit péči otce o nezletilého (tato nebyla vyřešena ani ukrajinským soudem a zjevně do budoucna ani dohodou rodičů) a že ta je nutně spojena s cestováním vzhledem k velké vzdálenosti nového bydliště v xxx od předchozího bydliště v Praze.

21. Odvolací soud považuje obecně za přijatelné jak řešení, kdy si rodiče nezletilého předávají tzv. na půli cesty, tak i řešení, kdy jeden z rodičů absolvuje jednu cestu za účelem předání a druhý za účelem převzetí nezletilého a naopak. Soud I. stupně přistoupil k řešení tzv. na půli cesty, nicméně se v průběhu odvolacího řízení ukázalo, že toto řešení pro nespolupráci a neochotu matky nepůjde realizovat. V důsledku čeho došlo k tomu, že pokud chce otec o nezletilého pečovat, musí absolvovat všechny cesty, přičemž finanční náročnost otci neumožňuje péči realizovat v soudem nastaveném rozsahu a otci potom zbývá jen málo času (prakticky jen sobota jednou měsíčně) k tomu, aby se mohl nezletilému, jeho potřebám a zálibám skutečně věnovat, jinak řečeno je péče otce o nezletilého v běžném režimu mimořádně okleštěna.

22. Odvolací soud proto přistoupil k druhému řešení, a sice, že otec si nezletilého v bydlišti matky k realizaci běžné péče i zvláštní prázdninové péče (vždy ve stanovenou dobu) převezme a po skončení péče otce si matka nezletilého v bydlišti otce (vždy ve stanovenou dobu) vyzvedne. Tímto způsobem bude rovněž časová i finanční zátěž rovnoměrně rozdělena mezi oba rodiče. Odvolací soud podotýká, že i v případě mají-li rodiče pravomocné rozhodnutí o péči, resp. zde o předání nezletilého do péče druhého rodiče, mají prostor pro dohodu, ovšem ta musí vycházet ze shody a z možností obou. Odvolací soud znovu opakuje, že argumentace matky, že má další malé děti, o které musí pečovat, není způsobilá k tomu, aby otec nesl zátěž všech cest za účelem převzetí a předání nezletilého, je na matce, aby své rodinné poměry (péči o malé děti) povinnosti podílet se na předávání nezletilého uzpůsobila.

23. S ohledem na všechny shora uvedené důvody byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. větě první změněn podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

24. O nákladech řízení mezi účastníky navzájem před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 23 z. ř. s., nebyly shledány takové okolnosti případu, které by přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků odůvodňovaly. Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání. Praha 25. června 2026 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu