17 Co 166/2026

Plný text

Soudní rozhodnutí - 17Co 166/2026 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 17Co 166/2026 Soud: Městský soud v Praze ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2026:

17. CO.166.2026.1 Datum rozhodnutí: 25.06.2026 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Příslušnost soudu mezinárodní Smlouva o půjčce Dotčené předpisy: čl. 7 odst. 1 bod b Nařízení (ES) č. 1215/2012 Kategorie rozhodnutí: EU ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobce: J. S. , narozený xxx bytem xxx xxx, Praha zastoupený advokátem proti žalovanému: D. E. , narozený xxx bytem xxx, xxx, Spolková republika Německo zastoupený advokátem xxx o zaplacení 286 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 2. 2026, č. j. 10 C 247/2023-145, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 286 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 193 688 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 92 312 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku co do zamítnutí úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 193 688 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení potvrzuje . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 148 940 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 19 820 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta xxx xxx xxx. Odůvodnění 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 286 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 286 000 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 166 604,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Žalobce se zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím domáhal s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dne xxx smlouva o zápůjčce, na základě které byl žalovaný povinen žalobci vrátit částku 1 190 000 Kč ve dvou splátkách po 595 000 Kč, první splatné do konce roku 2018 a druhé splatné do konce roku 2019. Protože žalovaný zaplatil jen dvě neúplné splátky (15 000 EUR a 19 380 EUR), po přepočtu splátek na Kč činí neuhrazený dluh 286 000 Kč.

3. Žalovaný namítal, že uhradil částky 15 000 EUR a 26 000 EUR, a dále vznesl námitku promlčení.

4. Soud I. stupně o věci nejprve rozhodl rozsudkem č. j. 10 C 247/2023-56 ze dne 18. 6. 2024, jímž žalobu zamítl, neboť konstatoval, že závazek z uzavřené smlouvy o zápůjčce byl promlčen. Soud shledal, že listina „xxx ze dne xxx nepředstavuje písemné uznání závazku ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), závazek se proto promlčel v tříleté promlčecí době dle § 629 odst. 1 o. z., jež uplynula nejpozději 31. 12. 2022 (žaloba byla podaná až 15. 5. 2023).

5. Usnesením odvolacího soudu č. j. 17 Co 290/2024-77 ze dne 24. 10. 2024 byl rozsudek soudu I. stupně ze dne 18. 6. 2024 zrušen, když odvolací soud souhlasil s tím, že předložená listina není uznáním dluhu dle § 2053 o. z., je však třeba se zabývat tím, zda nedošlo k uznání dluhu částečným plněním ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., a k tomu dosud nebyly zjištěny a posouzeny rozhodné skutečnosti.

6. Soud I. stupně následně doplnil dokazování a o věci rozhodl napadeným rozsudkem.

7. V něm vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným (otcem a synem) byla uzavřena ústní dohoda o převodu vlastnického práva k vozidlu xxx. Žalovaný od žalobce vozidlo převzal, část kupní ceny uhradil při převzetí vozidla a žalobci se zavázal, že zbývající část kupní ceny uhradí ve dvou splátkách ve výši 595 000 Kč, a to první splátku do konce roku 2018, druhou splátku do konce roku 2019. O tom bylo sepsáno potvrzení („xxx“) s úředně ověřeným podpisem žalovaného. Žalovaný uhradil dvě splátky, v obou případech prostřednictvím třetích osob – první prostřednictvím R. S., který převzal peníze v obálce od žalovaného a předal je žalobci, druhou prostřednictvím pana M. H., který zemřel v r. xxx (šlo o otce v řízení vyslechnutého svědka M. H. ). Svědek M. H. nikdy žalobce neviděl, ví jen, že jeho otec převzal peníze v obálce od žalovaného, ale nebyl u předání peněz otcem žalobci. U tohoto předání byla manželka žalobce J. S., která vypověděla, že pan H. předal žalobci peníze v otevřené obálce, byla tam částka 19 380 EUR. V lednu a únoru 2023 žalobce žalovaného opakovaně vyzval k zaplacení částky 286 000 Kč.

8. Účastníci učinili v průběhu řízení nesporným, že uzavřeli smlouvu o zápůjčce, soud I. stupně však dospěl k závěru, že jejich skutečný úmysl byl uzavřít kupní smlouvu (dle § 2079 odst. 1 o. z.) o prodeji vozidla xxx. Žalovaný od žalobce vozidlo převzal, uhradil část kupní ceny a zavázal se k úhradě zbývající kupní ceny ve dvou sjednaných splátkách, což potvrdil v listině „xxx“. Náležitosti uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. tato listina nesplňuje. Žalovaný na svůj dluh uhradil dvě splátky, u obou si byl žalobce hned po jejich zaplacení vědom, že jsou zaplaceny opožděně a v nesprávné výši, ničeho však proti tomu obratem nenamítal a žalovanému to nevytýkal. Soud dospěl k závěru, že plnění žalovaného nelze považovat za částečné plnění s účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., když podle dohody stran byl závazek žalovaného rozdělen na dvě splátky, tedy dvě samostatná plnění, která samostatně a postupně dospěla, proto k uznání zbytku dluhu plněním dojít nemohlo. Pokud žalovaný platil dohodnuté splátky, šlo o postupné plnění závazku, ne o částečné plnění, z něhož by bylo možno usuzovat, že žalovaný uznává i zbytek závazku (srov. rozsudek Nejv. soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 987/2019). O tom, že žalovaný svým plněním zbytek dluhu neuznal, svědčí i skutečnost, že splátky neuhradil v ujednaném termínu a v ujednané výši, žalobce proti tomu ničeho obratem nenamítal, žalovaného neuháněl a ani žalovaný se za to žalobci neomlouval nebo se to nesnažil napravit. Mezi účastníky byla následně sporná výše druhé splátky a celkově i zbývající dlužná částka, žalobce si tak musel být vědom, že žalovaný výši dlužné částky sporuje. Žalobce nadto věděl, že žalovaný si může myslet, že mu žalobce dluh odpustí (což bylo žalobci sděleno matkou žalovaného), tedy žalobci muselo být z chování žalovaného zřejmé, že žalovaný nemá v úmyslu uhradit dluh v plné výši. K prodloužení promlčecí doby tak nedošlo, nárok žalobce se promlčel nejpozději 31. 12. 2022, a vzhledem k podání žaloby 15. 5. 2023 byla vznesená námitka promlčení důvodná. Soud proto podanou žalobu zamítl.

9. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s ohledem na procesní úspěch žalovaného, s tím, že žalovanému náleží náhrada za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) za 14 úkonů právní služby, včetně paušálních náhrad výdajů a DPH.

10. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Nesouhlasí zejména s tím, že v dané věci nešlo o částečné plnění dluhu. Žalovaný totiž nesplnil závazek řádně ani včas, plnění byla nepravidelná a jejich výše byla mezi stranami následně řešena, žalovaný opakovaně komunikoval o zbývajícím nedoplatku a deklaroval další vůli plnit. Právě na tuto situaci dopadá § 2054 odst. 2 o. z. Soud I. stupně nehodnotil důkazy v jejich vzájemné souvislosti, když se zejména nedostatečně vypořádal s WhatsApp komunikací mezi účastníky, která jednoznačně potvrzuje existenci zbývajícího dluhu, vědomí žalovaného o tomto dluhu i jeho vůli dluh dále doplácet. Žalovaný existenci závazku nepopíral, řešil jen jeho výši, komunikoval o nedoplatku a deklaroval další plnění, použil formulace, které jsou výslovným uznáním existence dluhu, a to je v rozporu se závěrem soudu, že žalovaný zbytek dluhu neuznal. Dle judikatury když dlužník plní na již splatný dluh (nebo jeho část) a toto plnění doprovází komunikací o „zbytku peněz“, mění se charakter takového plnění z pouhé splátky na částečné plnění indikující vědomí existence celého dluhu. Soud se nevypořádal se závazným právním názorem odvolacího soudu, nevěnoval dostatečnou pozornost následnému chování žalovaného, nedostatečně vyhodnotil komunikaci účastníků. Okolnosti plnění, jako je potvrzení dluhu v SMS, soud interpretoval v neprospěch žalobce s odůvodněním, že žalobce „žalovaného neuháněl“, to je však z hlediska uznání dluhu irelevantní. Žalovaný opakovaným částečným plněním a následnou komunikací uznal existenci zbývajícího dluhu, čímž došlo k novému běhu promlčecí lhůty ve smyslu § 639 o. z. Námitka promlčení je proto nedůvodná. Po celou dobu mezi stranami probíhala komunikace toliko o rozsahu zbývajícího nedoplatku. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že soud I. stupně doplnil dokazování dle pokynů odvolacího soudu, řádně zhodnotil provedené dokazování a posoudil, zda platby žalovaného mohly být částečným plněním s účinky uznání zbytku dluhu. Napadený rozsudek se s otázkou § 2054 odst. 2 o. z. vypořádává podrobně a srozumitelně. Skutkový základ věci byl zjištěn dostatečně a správně, podstatné je, že závazek nebyl sjednán jako jednorázový dluh, ale bylo sjednáno plnění ve dvou splátkách. Soud správně zohlednil, že žalovaný provedl plnění prostřednictvím třetích osob, obě platby byly spojeny s plněním sjednaných splátek, mezi účastníky byla následně sporná zejména výše druhé platby. Žalobce dle vlastního tvrzení věděl bezprostředně po převzetí peněz, že nebylo plněno v odpovídající výši, přesto žalovanému bezprostředně nevytkl, že mu byla předána nižší částka. K úhradě částky 286 000 Kč vyzval žalobce žalovaného až v lednu a únoru 2023, žalobu podal až 15. 5. 2023. Komunikaci mezi účastníky soud I. stupně zahrnul do celkového posouzení věci. Plnění sjednaných splátek není částečným plněním s účinky uznání zbytku dluhu, ale dílčím plněním, čemuž odpovídá i § 623 o. z., podle nějž při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Závěr soudu I. stupně je v souladu s judikaturou Nejv. soudu, např. s rozsudkem sp. zn. 23 Cdo 987/2019 ze dne 11. 6. 2020, nebo s rozsudkem sp. zn. 33 Cdo 1746/2022 ze dne 2. 1. 2023. Částečným plněním je situace, kdy dlužník plní pouze část téhož dospělého plnění; naproti tomu plnění samostatných a postupně dospívajících povinností je plněním dílčím. Ani okolnosti věci nesvědčí o uznání žalobcem tvrzeného zbytku dluhu. Formulace z komunikace mezi účastníky nelze hodnotit izolovaně, komunikace účastníků obsahovala mj. údaj o částce 4 500 EUR, návrh přivézt 5 000 EUR, dohady o výši 2. platby atd. To potvrzuje, že mezi účastníky nebyla shoda o výši zbytku dluhu a výše nedoplatku byla sporná. Samotná skutečnost, že účastníci o možném nedoplatku komunikovali, není uznáním dluhu co do důvodu a výše, ani okolností, z níž by bylo možné dovodit uznání podle § 2054 odst. 2 o. z. K tomu zde nedošlo mj. i kvůli spornosti výše druhé platby. Žalovaný žádným způsobem neprojevil, že by uznával další dluh právě ve výši 286 000 Kč. Kvitance v německém jazyce ze dne xxx podporuje tvrzení žalovaného, že druhá platba byla spojena s částkou 26 000 EUR. Nedošlo-li k uznání dluhu, nelze použít § 639 o. z., a nárok žalobce je promlčen v tříleté promlčecí lhůtě. Opožděnost plnění nemění nic na tom, že plnění směřovalo k úhradě sjednaných splátek. Pasivitu žalobce hodnotil soud jen jako jednu z více okolností. Správný je i výrok o náhradě nákladů řízení. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a po zopakování dokazování xxx („xxx“) ze dn exxx a Whatsapp komunikací účastníků z období 19. 1. 2020 – 25. 1. 2020, z období 1. 7. 2020 – 3. 7. 2020 a z období počínaje dnem 24. 12. 2021 dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

13. V dané věci se jedná o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný má bydliště na území Německa. Soud I. stupně správně mlčky dovodil svou mezinárodní příslušnost k rozhodnutí dané věci, neboť ta vyplývá z čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis), když jde o spor z kupní smlouvy s místem převzetí předmětu koupě (automobilu Ferrari) na území České republiky.

14. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními a právním hodnocením soudu I. stupně v části, v níž se tento soud zabývá důvodem a právním posouzením vzniku závazku. Přestože žalobce v žalobě označil závazek žalovaného k zaplacení částky 1 190 000 Kč jako závazek ze smlouvy o zápůjčce a přestože účastníci činili v průběhu řízení nesporným, že mezi nimi došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, ze skutkových okolností tak, jak byly v průběhu řízení (po zrušení předchozího rozsudku soudu I. stupně) dotvrzeny a jak byly prokázány výpovědí žalobce a výpovědí svědka R. S., vyplývá, že mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. (nebyla poskytnuta finanční částka žalobcem žalovanému), ale že mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 o. z. a násl. o prodeji automobilu xxx. Částka 1 190 000 Kč byla část kupní ceny, která nebyla uhrazena přímo při převzetí vozidla žalovaným, ale žalovaný se zavázal ji uhradit ve 2 splátkách po 595 000 Kč, první splátku do konce roku 2018 a druhou splátku do konce roku 2019. Samotná kupní smlouva byla uzavřena ústně, výše a splatnost splátek však byla písemně potvrzena žalovaným v listině „xxx“ ze dne xxx.

15. Odvolací soud dále částečně zopakoval dokazování, neboť soud I. stupně z provedených důkazů neučinil jednoznačná skutková zjištění o obsahu komunikace účastníků související s předmětným závazkovým vztahem a částečnými úhradami, ani skutkový závěr o tom, jaké částky byly žalovaným na úhradu kupní ceny zaplaceny.

16. Z nesporných tvrzení účastníků vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobci v srpnu 2019 částku 15 000 EUR, a že další částku uhradil žalovaný žalobci v lednu 2020 ( pozn. výše této druhé úhrady byla mezi účastníky sporná).

17. Z xxx („xxx“) ze dne xxx má odvolací soud za prokázané, že žalovaný předal M. H. dne 23. 1. 2020 částku 26 000 EUR pro žalobce. Doklad nepotvrzuje předání uvedené částky žalobci.

18. Whatsapp komunikací účastníků z období od 19. 1. 2020 – 25. 1. 2020 bylo prokázáno, že krátce před úhradou druhé platby se žalovaný dotazoval žalobce, kolik mu má ještě zaplatit, žalobce sdělil, že 775 000 Kč a navrhl, aby platba byla realizována prostřednictvím M. H., až pojede do xxx. Žalovaný sdělil, že nedá dohromady víc než 25 000 nebo 26 000 EUR, poté žalobci dne 25. 1. 2020 sdělil, že M. pro žalobce má 26 000 EUR a že tuto částku odvezl. Žalobce odpověděl, že peníze mají být placeny podle dlužního ověřeného úpisu, zbytek je 775 000 Kč, což při kurzu 25,40 je 30 500 EUR a po úhradě částky 26 000 EUR činí rozdíl („mám u tebe“) 4 500 EUR.

19. Whatsapp komunikací účastníků z období od 1. 7. 2020 – 3. 7. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný poukazoval na různé nedostatky vozidla xxx, komunikace se netýká výše zaplacených částek ani nedoplatku.

20. Whatsapp komunikací účastníků z období počínaje dnem 24. 12. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný s odkazem na předchozí výpočet žalobce uvedl, že dluží žalobci 4 500 EUR, ale protože je horší kurz, přiveze žalobci 5 000 EUR. Na to žalobce odpověděl, že dluh je 286 000 Kč, protože zatím dostal jen 15 000 EUR a 19 380 EUR, při předchozím výpočtu vycházel z toho, že mu žalovaný pošle 26 000 EUR, ale žalovaný poslal ve skutečnosti jen 19 380 EUR. Žalovaný trval na tom, že poslal 26 000 EUR, a ptal se, proč mu žalobce dřív nesdělil, že dostal jen 19 380 EUR. Žalobce odpověděl, že ze zpráv žalovaného o špatném stavu auta si dovodil, že mu žalovaný nechce poslat víc peněz. Žalovaný sdělil, že kvůli tomu nechtěl poslat těch 4 500 EUR, ale 26 000 EUR poslal, u předání peněz M. (H.) byla U. a M. potvrdil převzetí peněz podpisem. Žalobce reagoval sdělením, že dostal větší otevřenou obálku s drobnějšími bankovkami ve výši celkem 19 380 EUR. Žalovaný poukázal na to, že mu žalobce sám sdělil dva dny potom, co M. částku 26 000 EUR převzal, že mu žalovaný dluží ještě 4 500 EUR, a že kdyby žalobce dostal méně, jistě by to uvedl.

21. Po zhodnocení všech provedených důkazů ve vzájemné souvislosti dospěl odvolací soud k závěru (dále vysvětlenému), že žalobou uplatněný nárok promlčen není, a též k závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že výše druhé uhrazené platby činila 26 000 EUR. 22. xxx („xxx“) ze dne xxx prokazuje pouze předání částky 26 000 EUR žalovaným panu M. H., ničeho nevypovídá o tom, jakou částku následně předal M. H. žalobci. Předání částky 26 000 EUR žalobci nepotvrzuje ani Whatsapp komunikace mezi účastníky, v níž žalovaný sice v lednu 2020 uváděl, že pan H. žalobci přiveze 26 000 EUR (toto koresponduje s kvitancí z 23. 1. 2020), v konverzaci však již není potvrzeno, že by žalobce tuto částku od pana H. obdržel. Toto nevyplývá ani ze zprávy žalobce ze dne 25. 1. 2020, neboť žalobce vysvětlil (a odpovídá to i textu zprávy), že zprávu napsal dříve, než mu M. H. peníze předal, a dopočetl proto zbytek dluhu na základě předpokladu, že obdrží avizovaných 26 000 EUR. V pozdější Whatsapp konverzaci mezi účastníky (s časovým odstupem) už každý z nich opakuje své tvrzení o výši uhrazené částky. Námitka žalovaného, že kdyby žalobce obdržel méně než 26 000 EUR, jistě by ihned reagoval a žalovanému by to sdělil, je pouhá spekulace. Skutečností totiž je, že po datu 25. 1. 2020 nepokračoval ve Whatsapp komunikaci ani jeden z účastníků, oba se na několik měsíců odmlčeli - na jedné straně žalobce nesdělil žalovanému, jak dopadlo předání částky a zda a kolik od pana H. skutečně převzal, na druhé straně se ani žalovaný nezajímal o to, zda žalobce peníze skutečně obdržel a jakou částku.

23. Za situace, kdy předání nižší částky (pouze 19 380 EUR) popsali a potvrdili ve svých výpovědích žalobce a jeho manželka (svědkyně J. S.), naopak předání částky 26 000 EUR žalobci nepodpořil žádný provedený důkaz (a M. H., který částku předával, již zemřel, nemohl proto o věci svědčit), nelze mít za prokázané, že výše předané částky činila 26 000 EUR.

24. Aby rozhodnutí odvolacího soudu nebylo pro účastníky překvapivé, informoval je odvolací soud o tom, že námitku promlčení neshledává důvodnou, a že je třeba se zabývat tím, v jaké výši byla uhrazena druhá splátka, zda 26 000 EUR nebo 19 380 EUR. Žalovanému (jejž tížilo důkazní břemeno ve vztahu k prokázání tvrzení o úhradě vyšší částky) poskytl odvolací soud poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že z dosud provedených důkazů nemá soud za prokázané, že druhou splátku uhradil ve výši 26 000 EUR, a žalovaný byl vyzván k označení dalších důkazů k prokázání této skutečnosti, s tím, že v případě neprokázání to pro něj bude mít za následek procesní neúspěch v příslušné části.

25. Po tomto poučení žalovaný navrhl důkaz svědeckou výpovědí své manželky, k prokázání skutečnosti, že panu H. byla předána částka 26 000 EUR. Tento důkaz odvolací soud neprovedl, neboť (stejně jako písemná kvitance z xxx) nebyl způsobilý prokázat předání částky 26 000 EUR panem H. žalobci, pouze předání částky žalovaným panu H. Odvolací soud proto setrval na závěru, že druhou splátku uhradil žalovaný pouze ve výši 19 380 EUR, vyšší úhrada nebyla prokázána.

26. K námitce promlčení uvádí odvolací soud následující:

27. Podle § 623 o. z. věta první při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti.

28. Podle § 629 odst. 1 o. z. činí obecná promlčecí doba tři roky. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

29. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 2054 odst. 3 o. z. ustanovení § 2054 odst. 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

30. V daném případě počala podle § 623 o. z. věta první promlčecí doba u první sjednané splátky běžet od 1. 1. 2019, u druhé sjednané splátky od 1. 1. 2020. Vzhledem k datu podání žaloby 15. 5. 2023 závisel závěr o důvodnosti námitky promlčení na tom, zda došlo k uznání dluhu žalovaným.

31. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že listina „xxx“ není uznáním dluhu ve smyslu § 2053 o. z. Je tomu tak proto, že listina neobsahuje výslovný projev vůle uznat dluh, pouze vyjadřuje závazek žalovaného zaplatit sjednané splátky, navíc neuvádí ani nepopisuje po skutkové stránce skutečný důvod vzniku dluhu (nepravdivě je v ní uvedeno, že si žalovaný částku 1 190 000 Kč půjčil).

32. Pokud však jde o otázku, zda došlo k uznání zbytku dluhu částečným plněním, soud I. stupně nesprávně dovozuje, že se v daném případě nemohlo jednat o částečné plnění, protože bylo sjednáno plnění ve dvou splátkách (dílčí plnění) a žalovaný také dvě splátky uhradil.

33. Judikatura Nejv. soudu (např. rozsudek sp. zn. 23 Cdo 987/2019 ze dne 11. 6. 2020, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 1746/2022 z 2. 4. 2023) rozlišuje mezi částečným plněním a dílčím plněním (plněním jednotlivých sjednaných splátek, plněním na základě jednotlivých samostatných faktur), přičemž účinky uznání spojuje výhradně s plněním částečným. Není však vyloučeno, aby jednotlivá dílčí plnění (např. splátky) byla uhrazena jen částečně, a aby v takových případech došlo k uznání zbytku dluhu (zbytku příslušné splátky) částečným plněním ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z.

34. Pokud tedy žalovaný první splátku namísto ve výši 595 000 Kč uhradil jen ve výši 15 000 EUR, což (po přepočtu na Kč dle devizového kurzu ČNB k datu úhrady splátky 25,80 Kč/EUR) odpovídá částce 387 000 Kč, uhradil žalovaný sjednanou splátku jen částečně. Jde tedy v tomto případě o částečné plnění na sjednané dílčí plnění (první splátku), a je třeba se dále zabývat tím, zda lze z okolností usoudit, že tímto částečným plněním žalovaný uznal i zbytek dluhu na této splátce, který činil 208 000 Kč (595 000 Kč – 387 000 Kč).

35. Obdobně i v případě druhé splátky, kdy žalovaný namísto částky 595 000 Kč uhradil jen 19 380 EUR, což (dle devizového kurzu ČNB k datu úhrady splátky 25,20 Kč/EUR) odpovídá částce 488 376 Kč, šlo o částečné plnění na sjednané dílčí plnění (druhou splátku), a přicházelo v úvahu uznání dluhu ve výši zbytku splátky tímto částečným plněním.

36. Odvolací soud při posouzení okolností částečného plnění vycházel z judikatury Nejv. soudu (např. rozsudku sp. zn. 23 Cdo 405/2013 ze dne 21. 2. 2014), dle níž smyslem a účelem ustanovení zákona o uznání závazku částečným plněním bylo zakotvit zásadu, že pokud osoba bez dalšího částečně plní na svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, jestliže výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je s ohledem na zásadu poctivosti formulovanou v § 6 o. z. oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plněním, a to i prostřednictvím třetí osoby se souhlasem dlužníka, závazek vůči ní uznává.

37. V daném případě si byl žalovaný (i s ohledem na listinu „xxx“, kterou podepsal) vědom toho, v jaké výši má zaplatit splátky kupní ceny. Jestliže pak žalovaný v okamžiku plnění části první splátky 15 000 EUR ani kdykoliv dříve nesdělil žalobci, že tímto částečným plněním dluh k zaplacení celé první splátky neuznává, ani jiným způsobem výši první splátky nebo svého dluhu nezpochybnil, je třeba dospět k závěru, že tímto částečným plněním uznal žalovaný svůj závazek zaplatit celou první splátku ve výši 595 000 Kč ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. Tento závěr navíc podporuje i skutečnost, že v následné Whatsapp konverzaci účastníků byla předmětem sporu jen otázka výše uskutečněné pozdější druhé platby (zda činila 26 000 EUR nebo 19 380 EUR) a z toho plynuly různé výpočty neuhrazeného zbytku dluhu. Celkovou původní výši dluhu a sjednaných splátek ovšem žalovaný nezpochybňoval, ani netvrdil, že by do data úhrady částky 15 000 EUR provedl další úhrady. Z hlediska uznání dluhu částečným plněním je nevýznamné, jak na úhradu částky 15 000 EUR reagoval žalobce (že žalovaného bezprostředně po částečné úhradě neupomínal, „neuháněl“ atd.), a již vůbec není významná okolnost „že si žalobce mohl myslet, že si žalovaný myslí, že mu žalobce dluh odpustí“. Ke konkludentnímu uznání dluhu částečným plněním ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. není třeba, aby bylo (ať už při částečném plnění nebo v jiném okamžiku) dlužníkem výslovně vyjádřeno, jaká bude výše neuhrazeného dluhu po částečné úhradě, stejně tak není významné, že bylo částečné plnění učiněno opožděně, pokud se nejedná o plnění na již promlčenou pohledávku (viz § 2054 odst. 3 o. z.).

38. Žalovaný tedy částečným plněním částky 15 000 EUR uskutečněným v srpnu 2019 uznal svůj dluh ve výši neuhrazeného zbytku první splátky, tedy ve výši 208 000 Kč (rozdíl mezi sjednanou splátkou 595 000 Kč a uhrazenou částkou 387 000 Kč). V této části byla vznesená námitka promlčení nedůvodná, neboť v souladu s § 639 o. z. počala od uznání dluhu v srpnu 2019 běžet desetiletá promlčecí doba, která do podání žaloby 15. 5. 2023 nemohla uplynout.

39. Totéž platí pro okolnosti druhého částečného plnění (částky 19 380 EUR) v lednu 2020. Zde navíc nejen že žalovaný až do data částečné úhrady nezpochybnil, kolik činí jeho dluh na druhé splátce, ale navíc před úhradou druhé splátky i následně tvrdil, že posílá žalobci částku 26 000 EUR, tedy částku ještě vyšší, než byla sjednaná výše druhé splátky (26 000 EUR by odpovídalo částce 655 200 Kč). Již z toho je nepochybné, že svůj dluh ve výši sjednané druhé splátky nezpochybňoval, naopak se ke své povinnosti jej uhradit hlásil. Druhým částečným plněním uskutečněným v lednu 2020 proto žalovaný uznal svůj dluh ve výši neuhrazeného zbytku druhé splátky, tedy ve výši 106 624 Kč (rozdíl mezi sjednanou splátkou 595 000 Kč a uhrazenou částkou 488 376 Kč). I zde byla vznesená námitka promlčení nedůvodná, neboť v souladu s § 639 o. z. počala od uznání dluhu v lednu 2020 běžet desetiletá promlčecí doba, která do podání žaloby 15. 5. 2023 nemohla uplynout.

40. Uhradil-li žalovaný na svůj dluh ve výši 1 190 000 Kč toliko 875 376 Kč (387 000 Kč + 488 376 Kč), nadále dlužil žalobci 314 624 Kč.

41. Žalobce na dotaz odvolacího soudu uvedl, že nepožaduje zaplacení celé částky 314 624 Kč, ale pouze 286 000 Kč proto, že žalovanému poskytl z důvodu vady vozidla slevu z kupní ceny 28 624 Kč, přičemž nerozlišoval, zda slevu poskytuje na první nebo druhou splátku kupní ceny.

42. Odvolací soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že částku 286 000 Kč žalovaný žalobci nadále dluží, přičemž do prodlení s úhradou částí kupní ceny se dostal vždy v den následující po sjednaném datu splátky kupní ceny, tedy dne 1. 1. 2019 a dne 1. 1. 2020, vždy od tohoto dne byl dle § 1970 o. z. povinen z dlužné části splátky platit úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pro účely stanovení úroku z prodlení odvolací soud žalobcem poskytnutou slevu 28 624 Kč uplatnil rovným dílem na obě sjednané splátky kupní ceny, z nichž každá se tím snížila o 14 312 Kč na 580 688 Kč.

43. Z první splátky žalovaný dluží nadále žalobci 193 688 Kč (580 688 Kč – 387 000 Kč), do prodlení se zaplacením této částky se dostal dne 1. 1. 2019, od tohoto dne do zaplacení je povinen z této částky platit žalobci úrok z prodlení ve výši, která dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 9,75 % ročně. Žalobce požadoval úrok z prodlení až od data 1. 1. 2020 a soud byl jeho návrhem vázán, nedůvodný však byl u uvedené částky požadavek na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně (tedy o 0,25 % ročně vyšší, než zákonná výše úroku z prodlení). Ohledně úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 193 688 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení nezbylo než žalobu zamítnout.

44. Z druhé splátky žalovaný dluží nadále žalobci 92 312 Kč (580 688 Kč – 488 376 Kč), do prodlení se zaplacením této částky se dostal dne 1. 1. 2020, od tohoto dne do zaplacení je povinen z této částky platit žalobci úrok z prodlení ve výši, která dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 10 % ročně.

45. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 286 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 193 688 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 92 312 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak jej v tomto výroku co do zamítnutí úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 193 688 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

46. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části sporu, proto mu náleží náhrada nákladů řízení v plné výši. Žalobci vznikly náklady řízení před soudem I. stupně v celkové výši 148 940 Kč: soudní poplatek 11 440 Kč, soudní poplatek z prvního odvolání 14 300 Kč, náklady právního zastoupení dle a. t., a to odměna advokáta z tarifní hodnoty 286 000 Kč za 12 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 18. 6. 2024, odvolání proti rozsudku včetně doplnění, účast u jednání odvolacího soudu dne 24. 10. 2024, účast u jednání dne 28. 1. 2025, písemné podání ve věci samé ze dne 18. 2. 2025, účast u jednání dne 28. 7. 2025 a dne 23. 9. 2025, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 9. 1. 2026, účast u jednání dne 14. 1. 2026 a dne 4. 2. 2026) 12 x 9 460 Kč, odměna v poloviční výši za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva) 4 730 Kč, 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a 7 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025.

47. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byl žalobce jen nepatrně procesně neúspěšný. Žalobci vznikly náklady odvolacího řízení ve výši 19 820 Kč: odměna advokáta za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (sepis odvolání, účast u odvolacího jednání) 2 x 9 460 Kč a 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025.

48. Odvolací soud zároveň upozorňuje, že žalobce byl po zrušení prvního rozsudku soudu I. stupně v dalším odvolacím řízení v rozporu s § 6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 14 300 Kč, který již dříve jednou zaplatil (viz č. l. 67), a tento soudní poplatek zaplatil znovu (viz č. l. 153). Na soudu I. stupně proto bude, aby podle § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích rozhodl o vrácení „druhého“ soudního poplatku z odvolání, zaplaceného na základě nesprávné výzvy soudu. Poučení Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v ust. § 237 o. s. ř. Praha 25. června 2026 JUDr. Ivana Kotrčová , v. r. předsedkyně senátu