17 Co 179/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Andrey Venclíkové a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: xxx xxx xxx sídlem xxx, xxx Berlín, Spolková republika Německo zastoupená advokátem xxx žalované: xxx xxx a.s. , IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem o 166 700 EUR s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 3. 2026, č. j. 28 C 287/2025-54, takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 60 233,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění:

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 166 700 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 166 700 EUR od 2. 9. 2025 do zaplacení (výrok I.), a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 445 853 Kč (výrok II.).

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 166 700 EUR s příslušenstvím. Tvrdila, že jako subdodavatel poskytla žalované plnění při realizaci veřejné zakázky Ministerstva xxx xxx. Poskytnuté služby vyúčtovala fakturou na částku 149 000 EUR, k níž po dohodě účastnic vystavila dobropis na 2 000 EUR. Dne 3. 7. 2025 účastnice uzavřely dohodu o narovnání a splátkovém kalendáři. Žalovaná v ní uznala dluh co do důvodu a výše. Uznaný dluh tvořilo 147 000 EUR za poskytnuté služby, 4 900 EUR jako kapitalizovaný úrok z prodlení a 14 800 EUR jako náhrada škody vzniklé porušením povinností žalované. Žalovaná podle splátkového kalendáře ničeho neuhradila, a to ani po předžalobní výzvě.

3. Žalovaná namítala, že uplatněný nárok není splatný a žaloba je předčasná. Tvrdila, že účastnice dne xxx vedle písemné dohody o narovnání ústně sjednaly jinou dobu splatnosti. Úhrada dluhu měla být podmíněna zaplacením faktur vystavených žalovanou třetím osobám. Šlo o faktury vůči společnosti xxx xxx xxx s.r.o. na částky 1 936 000 Kč a 847 000 Kč a vůči společnosti xxx xxx xxx and xxx xxx xxx, a.s. na částku 1 331 000 Kč.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že žalobkyně poskytla žalované služby jako její subdodavatel v rámci veřejné zakázky „xxx xxx xxx“, jejímž zadavatelem bylo Ministerstvo xxx xxx. Žalovaná uzavřela se zadavatelem smlouvu o dodávce softwaru a za výstupy realizované žalobkyní obdržela od ministerstva plnění v celém rozsahu. Žalobkyni však příslušnou část nevyplatila. Žalobkyně vyúčtovala služby fakturou ze dne 28. 2. 2025 na částku 149 000 EUR a dne 11. 3. 2025 vystavila dobropis na 2 000 EUR. Účastnice následně jednaly o písemném potvrzení celkové dlužné částky, náhradě dodatečných nákladů a splátkovém kalendáři. Žalovaná navrhla zaplatit 147 000 EUR a náhradu za prodlení ve výši 10 % ročně ve dvou splátkách. Dne 27. 6. 2025 potvrdila ochotu uhradit též náhradu škody ve výši 14 800 EUR. Konečný splátkový kalendář měl být sjednán při osobní schůzce dne 3. 7. 2025. Při této schůzce žalovaná písemně uznala dluh ve výši 166 700 EUR, sestávající z částky 147 000 EUR za poskytnuté služby, 4 900 EUR kapitalizovaného úroku z prodlení a 14 800 EUR náhrady škody. Zavázala se jej uhradit ve čtyřech splátkách, a to 80 000 EUR do 30. 7. 2025, 71 900 EUR do 15. 8. 2025, 7 400 EUR do 30. 9. 2025 a 7 400 EUR do 30. 10. 2025. Pro případ prodlení byla sjednána ztráta výhody splátek. Účastnice zvolily české právo a pro změny či doplňky dohody si vyhradily písemnou formu. Žalovaná žádnou splátku neuhradila. Předžalobní výzva ze dne 20. 8. 2025, která jí byla doručena dne 25. 8. 2025, stanovila dodatečnou sedmidenní lhůtu k plnění.

5. Soud neuvěřil tvrzení žalované, že vedle písemné dohody existovalo ústní ujednání, které splatnost dluhu stanovilo jinak, resp. vázalo splatnost na plnění, které měla žalovaná obdržet od třetích osob. Vyložil, že by takové ujednání bylo v rozporu s písemnou dohodou i s jednáním účastnic před jejím uzavřením. Neodpovídalo by ani výslovnému požadavku žalobkyně na přesné určení splatnosti jednotlivých splátek. Žalovaná navíc neuvedla, kdy byly dotčené faktury vystaveny a kdy byly splatné, ani v rámci jakých veřejných zakázek měly být služby poskytnuty. Vázanost splatnosti na obdržení finančních prostředků od třetích osob by byla riziková a nedávala by záruku, že by vůbec ke splatnosti došlo. Takové ujednání by neodpovídalo ani vnitřnímu mechanismu výplat subdodavatelům v rámci veřejných zakázek tak, jak uváděl sám statutární zástupce žalované xxx xxx při svém výslechu, tj. že prostředky z jednoho dotačního programu nemohou být užity na jiné plnění a subdodavatelé veřejné zakázky mají být hrazeni z prostředků čerpaných z konkrétní zakázky, na které participovali. Dále soud akcentoval, že xxx xxx vypověděl, že předmětnou dohodu o narovnání podepsal za žalovanou poté, co byl návrh dohody interně odsouhlasen ve společnosti žalované.

6. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle českého práva, zejména podle § 1903 odst. 1, § 2053, § 582 odst. 1 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalované vznikl závazek z dohody o narovnání, kterou účastnice nově upravily podmínky úhrady dluhu ze smlouvy, jeho příslušenství a náhrady škody způsobené prodlením. Žalovaná v této dohodě písemně uznala dluh co do důvodu a výše a zavázala se plnit podle splátkového kalendáře pod ztrátou výhody splátek. Žádnou z nich však neuhradila, čímž došlo k zesplatnění celého dluhu. Tvrzená ústní dohoda o odlišné splatnosti nebyla prokázána a navíc by byla neplatná z důvodu nedodržení vyhrazené písemné formy pro jakoukoli změnu dohody o narovnání. Žalovaná přitom v řízení netvrdila a neprokázala, že by se strany dohodly na opuštění písemné formy a následně na uzavření ústní dohody.

8. Soud I. stupně tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Zákonný úrok z prodlení přiznal od 2. 9. 2025 v návaznosti na uplynutí dodatečné lhůty stanovené v předžalobní výzvě.

9. Náhradu nákladů řízení soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přiznal plně úspěšné žalobkyni.

10. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, v němž namítala vady řízení, neúplná a nesprávná skutková zjištění i nesprávné právní posouzení věci. Uvedla, že mezi účastníky nebyl sporný základ ani výše pohledávky, nýbrž pouze její splatnost. Tvrdila, že téhož dne, kdy byla uzavřena písemná dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři, bylo při osobním jednání sjednáno, že plnění žalované bude vázáno na úhradu konkrétních faktur třetími osobami. V procesní rovině vytkla soudu nerovný a rozporný postup, když při jednání dne 26. 2. 2026 jí nebyla poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení o této dohodě a byla poučena o koncentraci řízení, zatímco při jednání dne 13. 3. 2026 byl přes její námitku proveden důkaz odpovědí Ministerstva xxx xxx xxx předložený žalobkyní po koncentraci. Takový postup narušil rovnost zbraní a mohl mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud jde o hodnocení důkazů, žalovaná namítala, že soud podstatnou měrou vyšel z jednostranných čestných prohlášení osob působících na straně žalobkyně a že doplnění údajů o schůzce, jejích účastnících a konkrétních fakturách nesprávně vyhodnotil jako vývoj její obrany, ačkoli šlo o konkretizaci dříve uplatněného tvrzení na základě výzvy podle § 118a o. s. ř. Za spekulativní označila rovněž úvahu, že by rozumně smýšlející osoba na ujednání o splatnosti vázané na plnění třetích osob nepřistoupila. Zdůraznila, že ani nevýhodnost nebo rizikovost takového ujednání neprokazuje, že nebylo uzavřeno. Nesouhlasila ani s právním závěrem, že tvrzená ústní dohoda byla neplatná pro nedodržení vyhrazené písemné formy. Namítala, že soud nevyložil obsah doložky o písemné formě podle § 564 o. z., ani neposoudil, zda tato doložka skutečně vylučovala změnu dohody v jiné formě. Neodlišil přitom následnou změnu již uzavřené dohody od tvrzeného sjednání další podmínky plnění v rámci téhož osobního jednání. Písemné narovnání a uznání dluhu podle žalované samy o sobě nevylučovaly spor o splatnost. Zpochybnila také význam důkazu o plnění poskytnutém Ministerstvem xxx xxx. Namítala, že úhrada faktury tímto ministerstvem dne 18. 12. 2024 nemohla vyvrátit tvrzení o pozdější dohodě ze dne 3. 7. 2025, která měla vázat zaplacení žalobkyni na úhradu jiných faktur třetími osobami. Soud tak dle žalované směšuje původní ekonomické pozadí subdodávky s pozdějším ujednáním o odložení placení. Při jednání odvolacího soudu dále žalovaná vytkla soudu I. stupně, že neprovedl v podání z 3. 3. 2026 navržené výslechy svědků R. P. a P. S., kteří byli přítomni při uzavření ústní dohody. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně jej změnil tak, že žalobu zamítne.

11. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že odvolání není důvodné, a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznila, že napadené rozhodnutí vycházelo ze zjištění, že žalovaná dne xxx písemně uznala dluh co do důvodu i výše a zavázala se jej uhradit ve sjednaných splátkách. Odpověď Ministerstva xxx xxx podle ní nebyla nosným důvodem rozhodnutí, ale pouze podpůrným důkazem poukazujícím na rozpory v obraně žalované. Nesouhlasila s námitkou nerovného procesního postupu. Poukázala na to, že žalovaná byla zastoupena advokátem, mohla uplatnit svá tvrzení a důkazní návrhy a soud se těmi uplatněnými zabýval. K hodnocení důkazů uvedla, že samotná identifikace schůzky, jejích účastníků a faktur třetím osobám neprokazuje existenci tvrzeného ujednání. Zdůraznila, že její skutková verze byla podporována písemnou dohodou, předchozí komunikací, čestnými prohlášeními osob účastných realizace projektu a výpovědí jejího statutárního zástupce. Tvrzení žalované se naproti tomu v průběhu řízení měnila a byla konkretizována až dodatečně. Tvrzená ústní dohoda podle žalobkyně nebyla prokázána a neobstála by ani z hlediska sjednané formy. Nešlo by o vedlejší podmínku, nýbrž o zásadní změnu konkrétně sjednané splatnosti, pro jejíž změny a doplňky si účastníci vyhradili písemnou formu, přičemž toto ujednání ve smyslu § 564 jinou formu změny výslovně vylučovalo. Žalovaná přitom netvrdila ani neprokázala, že účastníci tuto výhradu později opustili. Tvrzená vazba splatnosti na neurčité platby třetích osob by navíc popírala účel písemného narovnání, jímž bylo odstranit nejistotu, potvrdit existenci a výši dluhu a stanovit jasný platební režim.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.

13. Soud I. stupně správně mlčky dovodil svou mezinárodní příslušnost za situace, kdy žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve Spolkové republice Německo a žalovaná má sídlo v České republice. Odvolací soud doplňuje, že mezinárodní příslušnost vyplývá z čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Použití české hmotněprávní úpravy vyplývá z čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť účastnice české právo zvolily v dohodě o narovnání.

14. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci a z provedených důkazů učinil odpovídající skutkové závěry. Důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a vysvětlil, z jakých důvodů neuvěřil tvrzení žalované o ústní dohodě měnící splatnost dluhu. Odvolací soud se s jeho skutkovými závěry ztotožňuje.

15. Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud považuje za určující dohodu o narovnání ze dne 3. 7. 2025. Touto dohodou účastnice nahradily dosavadní sporná nebo pochybná práva nově vymezeným závazkem ve smyslu § 1903 odst. 1 o. z.

16. K argumentaci žalované o tvrzené ústní dohodě odvolací soud uvádí, že žalovaná předně neprokázala, že taková ústní dohoda vůbec vznikla. Toto tvrzení je samo o sobě nevěrohodné ve světle obsáhlé e-mailové komunikace, která uzavření dohody o narovnání předcházela a v níž účastnice podrobně jednaly o výši dluhu, jeho jednotlivých složkách i konkrétních termínech splátek. Písemná dohoda o narovnání pak odpovídala obsahu této komunikace. Tvrzená současně uzavřená ústní dohoda by zcela popřela podrobně sjednaný mechanismus splácení dluhu a zbavila by jej praktického významu, neboť by jej nahradila neurčitou vazbou na plnění třetích osob.

17. Nepřesvědčivost této obrany podporuje také výpověď statutárního zástupce žalované xxx xxx, podle níž návrh dohody před podpisem prošel několikastupňovým interním schvalovacím procesem žalované a teprve poté jej xxx xxx za žalovanou podepsal.

18. K námitce žalované, že soud neprovedl důkaz výslechy xxx xxx a xxx xxx, odvolací soud uvádí, že xxx xxx byl sice v podání žalované z 3. 3. 2026 zmíněn jako osoba přítomná při uzavření ústní dohody, avšak důkaz jeho výslechem v tomto podání nenavrhla. Žalovaná v tomto podání navrhla pouze výslech xxx xxx xxx, který měl ústní dohodu uzavřít za žalovanou, a xxx xxx xxx xxx, jednatele žalobkyně, který měl ústní dohodu uzavřít za žalobkyni. Při jednání soudu dne 13. 3. 2026 pak žalovaná k dotazu soudu uvedla, že skutečně navrhuje pouze výslech xxx xxx a pana xxx xxx, na výslechu xxx xxx a xxx xxx již netrvá. Soud I. stupně nepochybil, když výslechy xxx xxx a xxx xxx neprovedl, neboť žalovaná přes výzvu soudu danou při jednání dne 26. 2. 2026 nedoplnila konkrétní tvrzení, k jejichž prokázání měly tyto původně navržené důkazy sloužit, ostatně žalovaná sama od těchto důkazních návrhů ustoupila.

19. Soud I. stupně vyslechl xxx xxx xxx, který za žalobkyni podepsal dohodu o narovnání. Ten ve své účastnické výpovědi popřel uzavření jakékoli ústní dohody, která by určovala splatnost odlišně od písemné dohody o narovnání. Vypověděl, že o odkladu splatnosti ve vazbě na plnění od třetích subjektů se nejednalo a s ničím takovým by ani nesouhlasil. Jeho výpověď soud I. stupně hodnotil jako věrohodnou a odpovídající ostatním v řízení provedeným důkazům. S tímto hodnocením se odvolací soud zcela ztotožňuje. Uvedený důkaz tedy tvrzení žalované neprokázal.

20. Pokud jde o navržený výslech xxx xxx, odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když jeho výslech neprovedl. Byť lze soudu vytknout, že tento svůj procesní postup v odůvodnění rozsudku nevysvětlil, nejde o vadu, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

21. Soud I. stupně provedl důkaz listinou obsahující čestné prohlášení xxx xxx a tento důkaz zhodnotil v bodě 17. odůvodnění napadeného rozsudku. Současně soud I. stupně podrobně vyložil, z jakého důvodu tomuto prohlášení neuvěřil. Jeho úvahám odvolací soud nemá co vytknout a pro stručnost na ně odkazuje. Skutková tvrzení, k nimž měl být svědek vyslechnut, již byla obsažena v jeho prohlášení, avšak byla zcela vyvrácena jinými důkazy. Důkaz jeho svědeckou výpovědí byl proto nadbytečný.

22. Vedle samotné písemné dohody o narovnání, o jejímž obsahu nebylo sporu, považuje odvolací soud za zásadní skutečnosti zjištěné z výpovědi statutárního zástupce samotné žalované, xxx xxx, který předmětnou dohodu o narovnání podepsal. Ve své účastnické výpovědi potvrdil, že obsah této dohody byl v rámci interního procesu ve společnosti žalované odsouhlasen. Současně uvedl, že prostředky z jednoho dotačního programu nemohou být použity na jiné plnění.

23. Výpověď xxx xxx tak prakticky vyvrací pravdivost tvrzení žalované o ústní dohodě. Za situace, kdy uzavření písemné dohody předcházela nejen obsáhlá vzájemná e-mailová korespondence účastnic, v níž podrobně ladily jednotlivá ujednání, ale též relativně složitý schvalovací proces v rámci vnitřních struktur žalované, nelze považovat za věrohodné, že by žalovaná současně s touto dohodou uzavřela též obsahově odlišnou dohodu o splatnosti, navíc prostřednictvím jiné osoby než jednatele žalované. Takové ujednání by navíc nedávalo hospodářský smysl, když žalovaná měla plnit žalobkyni z prostředků získaných právě v rámci předmětné veřejné zakázky, na níž se obě účastnice podílely.

24. Lze též přisvědčit soudu I. stupně, že žalovaná přes opakované výzvy soudu nebyla schopna uvést úplné konkrétní údaje o jednotlivých fakturách, na něž měla být údajně splatnost dluhu žalované neurčitě navázána (data vystavení a splatnosti, předmět plnění, resp. zakázky, které se měly týkat).

25. Existenci ústní dohody o jiném termínu splatnosti tedy žalovaná přes opakované řádné poučení soudu I. stupně o povinnosti tvrzení a důkazní podle § 118a o. s. ř. neprokázala.

26. I kdyby však existence takové dohody byla prokázána, jednalo by se o neplatné právní jednání z důvodu nedodržení sjednané písemné formy, což žalobkyně před soudem I. stupně namítla.

27. Neobstojí odvolací námitka žalované o nesprávném výkladu § 564 a § 582 o. z. Podle § 564 o. z. lze obsah právního jednání, pro něž byla forma stanovena jen ujednáním stran, změnit i v jiné formě, pouze pokud to ujednání stran nevylučuje. Účastnice si v dohodě o narovnání výslovně sjednaly, že její změny a doplňky musí být učiněny písemně. Tímto ujednáním tedy jinou formu změny vyloučily. Ujednání, podle něhož by žalovaná nemusela plnit v termínech uvedených v písemné dohodě, ale až po úhradě faktur třetími osobami, by přímo měnilo sjednanou splatnost a bylo by neslučitelné s podepsanou dohodou. Nešlo by o vedlejší ujednání stojící mimo dohodu, nýbrž o změnu jejího podstatného obsahu. Nebyla-li by taková změna učiněna písemně, nebyla by dodržena forma vyhrazená účastnicemi a takové jednání by bylo podle § 582 odst. 1 o. z. neplatné.

28. Důvodná není ani námitka nerovného procesního postupu a porušení koncentrace řízení. Při prvním jednání dne 26. 2. 2026 soud I. stupně žalované poskytl lhůtu k doplnění tvrzení do 3. 3. 2026. Účinky koncentrace řízení navíc po prvním jednání nenastaly, což ostatně soud I. stupně konstatoval v úvodu dalšího jednání dne 13. 3. 2026. Odvolací soud k tomu dodává, že účinky koncentrace nemohly nastat, neboť před skončením prvního jednání, při němž již bylo prováděno dokazování, soud neposkytl účastníkům poučení podle § 118b odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3252/2023, a ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 26 Cdo 443/2025).

29. Žalovaná možnosti doplnění tvrzení a důkazů využila podáním ze dne 3. 3. 2026. Nebyla tedy zkrácena v možnosti tvrdit rozhodné skutečnosti ani navrhovat důkazy k jejich prokázání. Soud ji navíc opětovně vyzýval k doplnění tvrzení při jednání dne 13. 3. 2026 a tehdy již žalovaná žádná tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnila.

30. Nadto odvolací soud uvádí, že sdělení Ministerstva xxx xxx předložené žalobkyní dne 10. 3. 2026, jehož provedení k důkazu po koncentraci žalovaná soudu vytýká, nepředstavovalo stěžejní důkaz pro posouzení věci. Skutečnosti z něj zjištěné se totiž týkaly plnění z předmětné veřejné zakázky, které od ministerstva obdržela žalovaná. Nebyly proto rozhodné pro závěr o existenci závazku žalované vůči žalobkyni vyplývajícího přímo z předmětné dohody o narovnání.

31. Odvolací soud tedy uzavírá, že soud I. stupně rozhodl správně, když žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení.

32. Napadený rozsudek z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, a má proto vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. Za písemné vyjádření k odvolání ze dne 8. 6. 2026 činí tarifní hodnota podle § 8 odst. 1 a. t. při kurzu 24,170 Kč/1 EUR částku 4 029 139 Kč a odměna za tento úkon 24 420 Kč. Za účast při jednání odvolacího soudu dne 23. 7. 2026 činí tarifní hodnota při kurzu 24,185 Kč/1 EUR částku 4 031 639,50 Kč a odměna za tento úkon 24 460 Kč. Žalobkyni dále náleží podle § 13 odst. 4 a. t. náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon, celkem 900 Kč. Dále soud přiznal náhradu 21% DPH ve výši 10 453,80 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení 60 233,80 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Praha 23. července 2026 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu