17 Co 411/2003

Plný text

Soudní rozhodnutí - 17Co 411/2003 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 17Co 411/2003 Právní věta: Ustanovení § 262 o. s. ř. dává podklad pro podání žaloby na zjištění sporné skutečnosti významné pro vykonávací řízení, že povinnost oprávněného stanovená nalézacím řízením jako povinnost vzájemná byla splněna. Takové rozhodnutí je listinou, která umožňuje oprávněnému podle § 262 odst. 2 o. s. ř. požadovat cestou výkonu rozhodnutí splnění vzájemné povinnosti povinného. Soud: Městský soud v Praze ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2003:

17. CO.411.2003.1 Datum rozhodnutí: 23.09.2003 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Žaloba určovací Kategorie rozhodnutí: C 17 Co 411/2003-57 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Hajné a soudkyň JUDr. Evy Škultétyové a JUDr. Aleny Svátkové v právní věci žalobkyně: M. V. , bytem Ch. 42, L., okr. B., zast. advokátem, proti žalované: M. V. , bytem v P-7, M. H. 77, zast. advokátem, o určení skutečnosti vyklizení bytu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30.10.2002, č.j. 12 C 199/2000-27, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně s e z r u š u j e a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zjištění, že v červenci 1997 vyklidila byt o dvou pokojích a kuchyni s přísl. v I. patře domu čp. 423 v P-6, L. na pozemku č. kat. 952 stavební k.ú L. a garáž postavenou u tohoto domu. Tato skutečnost vyklizení prostor se totiž stala spornou v rámci řízení o výkon rozhodnutí o schválení smíru rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26.2.1997 č.j. 23 Co 125/96-111. Na základě rozsudku se stala žalovaná výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí s tím, že byla povinna vyplatit žalobkyni částku 1,600.000,- Kč. Část této částky ve výši 600.000,- Kč měla být vyplacena proti vyklizení předmětných bytových prostor a garáže a předání klíčů od těchto prostor žalované. Při výkonu tohoto rozhodnutí ve vykonávacím řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 22 E 1382/98 žalovaná namítla, že prostory dosud vyklizeny nejsou, ač žalobkyně tvrdí, že je vyklidila, ale součinnost odmítla žalovaná. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bylo odvolacím soudem dne 31.3.2000 pod sp. zn. 58 Co 98/2000 zrušeno a věc vrácena k novému řízení soudu I. stupně. Za této situace se proto žalobkyně domáhá určení, že svoji povinnost vyklidit prostory splnila. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a uvedla, že žalobkyně předmětné nemovitosti nevyklidila, v bytě zůstal bydlet její bývalý manžel. Soud I. stupně po provedeném důkazním řízení žalobu zamítl a dovodil, že nejsou splněny podmínky § 80 písm. c) o.s.ř. pro možnost podání určovací žaloby. Podle tohoto ustanovení může žalobce požadovat, aby soud rozhodl o určení, zda tu právní vztah je nebo nikoliv, pokud na tom má naléhavý právní zájem. Prvá podmínka však splněna není, protože žalobkyně se domáhá určení skutečnosti, nikoliv právního vztahu. I žaloba podaná podle § 262 o.s.ř. musí splňovat podmínky určovací žaloby podle § 80 písm. c) o.s.ř. a žalobce se jí musí domáhat určení právního vztahu, nikoliv skutečnosti. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl soud i o nákladech řízení a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované z tohoto titulu 10.000,- Kč. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání a navrhla, aby soud jejímu návrhu vyhověl. Soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Soud vyšel z úvahy, že žalobě nelze vyhovět z ryze formálních důvodů, neboť žalobkyně sice má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, avšak v tomto případě se nejedná o určení práva, ale o určení skutečnosti, což ust. § 80 písm. c) o.s.ř. nepřipouští. Soud uvedl, že požadovaného určení se lze domáhat jinými prostředky např. notářským zápisem. Postup soudu s odkazem na judikaturu je nesprávný a neslučitelný s principy právního státu. Zjištění toho, že žalobkyně splnila svoji povinnost, se nemůže domáhat žalobou na plnění. Soud mylně dovozuje, že prokázání splnění podmínky vyklizení bytu lze dosahnout jinak, např. notářským zápisem. To však není možné, protože činit notářský zápis ex post má nulovou vypovídací hodnotu, krom toho žalovaná žalobkyni do své nemovitosti nevpustí. Skutečnost, že žalobkyně v roce 1997 nemovitost vyklidila, nelze prokázat jinak, než svědecky a důkazy nemůže hodnotit notář, ale pouze soud. Žalobkyně odkázala na obdobný judikát Nejvyššího soudu z oblasti bytového práva sp. zn. 20 Cdo 1827/99, který řeší obdobně otázku změny povinnosti k bytové náhradě. Žalobkyně v návaznosti na toto rozhodnutí navrhla, aby soud připustil změnu žalobního petitu tak, aby bylo určeno, že povinnost žalované vyplatit žalobkyni částku 600.000,- Kč není vázána na vyklizení shora uvedeného bytu. Žalovaná ve svém vyjádření k podanému odvolání navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen jako věcně správný. Žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení toho, že v červenci 1997 vyklidila předmětný byt. Odůvodnění rozsudku je naprosto přesvědčivé, protože požadavek žalobkyně se netýká určení právního vztahu. Navržená změna žalobního petitu by neměla být odvolacím soudem připuštěna, protože předmět řízení je zcela rozdílný. a není zachována totožnost předmětu sporu. Navržená změna předmětu řízení brání změně napadeného rozsudku soudu I. stupně, protože rozhodnutí by bránilo porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Odvolací soud nejprve řešil otázku, zda odvolání bylo podáno včas a má potřebné náležitosti stanovené § 205 odst. 1, 2 a dospěl ke kladnému závěru. Žalobkyně soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. a odvolání má všechny předepsané náležitosti. Odvolací soud se dále zabýval návrhem na změnu žalobního petitu, kterou v rámci odvolání učinila žalobkyně a při odvolacím jednání rozhodl tak, že změnu žaloby pro rozdílnost předmětu řízení nepřipustil. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Soud I. stupně zjistil potřebné skutkové okolnosti, nesprávně však dospěl k závěru, že podání žaloby na určení skutečnosti vyklizení bytu je nepřípustné, protože neodpovídá ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř., které připouští podání určovací žaloby pouze v případě určení práva nebo právního vztahu. Je pravdou, že ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. jako příkladmý výčet druhů žalob připouští podání žaloby pro určení, zda právní vztah nebo právo je či není a to za předpokladu naléhavého právního zájmu. Soud I. stupně dovodil, že pro určení skutečnosti vyklizení bytu má žalobkyně naléhavý právní zájem, při striktním výkladu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. však nemůže soud takovou žalobu projednat, protože se žalobkyně nedomáhá toho, co uvedené ustanovení připouští, tj. určení práva nebo právního vztahu. Tento výklad je zcela správný pro určovací žaloby obecného typu, pro jejichž podání nedává podklad jiné zákonné ustanovení. Ustanovení hmotné práva (např. žaloby podle § 64 zák. práce, § 21 zák. č. 2/1991 Sb., §§ 11,13, § 564 obč. zák.), ale i procesního práva (např. § 175 k, § 267 o.s.ř.) však zná případy, kdy podání určovací žaloby a to i na určení právní skutečnosti / nikoliv tedy jen právního vztahu / zákon přímo předpokládá a dává účastníkovi podklad k takovému postupu. Takovým ustanovením je podle názoru odvolacího soudu i ustanovení § 262 odst. 2 o.s.ř., které ukládá povinnost oprávněnému prokázat splnění své povinnost v případě vzájemné povinnosti rozhodnutím státního orgánu. Jedním z takových prostředků (předpokládaný i v komentáři o.s.ř. autorů JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Lubomír Drápal a JUDr. Michal Mazanec 5. vydání r. 2001, str. 1334) je i podání určovací žaloby, jíž by bylo prokázáno, že oprávněný svoji povinnost již splnil. Tak tomu bude zejména v případě, kdy tato skutečnost se mezi účastníky stala spornou a jakýmkoliv nesporným prohlášením její prokázání není možné, jak je tomu v tomto případě. Podle názoru odvolacího soudu tedy ustanovení § 262 odst. 1, 2 o.s.ř. dává podklad pro podání žaloby na zjištění sporné skutečnosti významné pro vykonávací řízení, že povinnost oprávněného stanovená nalézacím rozhodnutím byla splněna a oprávněný má právo cestou výkonu rozhodnutí požadovat splnění vzájemné povinnosti povinného. Jen pro upřesnění povahy tohoto sporu považuje odvolací soud za nezbytné zdůraznit, že podstatou sporu je zjištění, zda žalobkyně svoji povinnost uloženou soudním smírem splnila nebo ne, nikoliv ovšem změna její povinnost tak, že by již nebyla povinna byt vyklidit, jak se žalobkyně domáhala změněným žalobním petitem. Odkaz na judikát NS sp. zn. 20 Cdo 1827/99 není případný, protože podstatou rozhodnutí NS je určení toho, že došlo k takové změně skutkových okolností věci, že je třeba změnit rozhodnutí o povinnosti účastníků. V současně projednávané věci však nedošlo k žádné změně skutkových okolností, žalobkyně se také ve skutečnosti nedomáhá změny nalézacího rozhodnutí, prokazuje však podanou žalobou, že povinnost nalézacím rozhodnutím stanovenou již splnila. Soud I. stupně se v důsledku nesprávného právního názoru nezabýval podstatou sporu, protože formálně rozhodl pro nepřípustnost žaloby. Odvolací soud proto nemohl postupovat jinak, než rozsudek soudu I. stupně podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení, ve kterém se bude zabývat zjištěním sporným skutečností a posouzením toho, zda svým jednáním žalobkyni splnila nebo nesplnila svoji povinnost určenou soudním smírem. V konečném rozhodnutí soud I. stupně rozhodne i o všech nákladech řízení. Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. v Praze dne 23. září 2003 JUDr. Marie H a j n á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Forsterová