17 Co 93/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B oba bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení částky 54 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. listopadu 2025, č.j. 7 C 308/2025-72,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje, ve výroku II. o nákladech řízení se mění jen tak, že jejich výše činí 36 652,26 Kč, jinak se rovněž potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech odvolacího řízení 15 289,56 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky Jméno advokátky.

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 30. 6. 2025 domáhali na žalovaném zaplacení částky 54 000 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení. Tvrdili, že mezi nimi jako zapůjčiteli a žalovaným a jejich dcerou tituly před jménem jméno FO jako vydlužiteli byla dne 21. 3. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě vydlužitelům přenechali částku 500 000 Kč jako zápůjčku, kterou se vydlužitelé zavázali splácet v měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena (a zápůjčka poskytnuta) v době, kdy vydlužitelé ještě nebyli manželé, manželství uzavřeli teprve následně. Splátky ve výši 3 000 Kč byly ze strany vydlužitelů hrazeny od listopadu 2017 do listopadu 2021, na dluh byla uhrazena částka 147 000 Kč. Od listopadu 2021 žádná splátka uhrazena nebyla a vydlužitelé jsou v prodlení se splacením 42 měsíčních splátek. Žalovanou částku stanovili jako rovnodílný podíl žalovaného na měsíčních splátkách, které byli vydlužitelé povinni hradit ve výši 3 000 Kč, tj. 1 500 Kč, kdy takto určenou výši měsíční splátky připadající na žalovaného vynásobili 36 měsíci s ohledem na promlčecí lhůtu 3 let. Požadují tak zaplacení 36 splátek po 1 500 Kč a zákonný úrok z prodlení s ohledem na stanovenou měsíční splatnost vždy od 1. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž měla být měsíční splátka uhrazena. Žalovaného před podáním žaloby vyzvali k zaplacení dluhu, ale bezvýsledně.

2. Žalovaný nezpochybňoval, že mezi žalobci a vydlužiteli byla uzavřena žalobou tvrzená smlouva o zápůjčce s povinností vydlužitelů zápůjčku splácet v měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Uvedl, že vydlužitelé uzavřeli manželství dne 9. 9. 2017, bylo pravomocně rozvedeno dne 21. 12. 2023. Bránil se tím, že mezi účastníky a tituly před jménem jméno FO byly uzavřeny dvě zápůjčky. První na koupi bytové jednotky a druhá ve výši 180 000 Kč na pořízení garáže, kterou do svého výlučného vlastnictví nabyla tituly před jménem jméno FO. Mezi účastníky sporu a tituly před jménem jméno FO bylo ujednáno, že po splacení zápůjčky bude ½ garáže převedena na žalovaného, což se nestalo. Na úhradu této druhé zápůjčky zaplatil celkem 88 000 Kč v období od 10. 11. 2016 do 12. 2. 2024, závazek převést na něj vlastnické právo k 1/2 garáže z tituly před jménem jméno FO však nebyl splněn, tituly před jménem jméno FO vlastnické právo ke garáži převedla v roce 2025 na třetí osobu. Tvrdil, že má vůči žalobcům pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení a vznesl kompenzační námitku do výše žalovaného nároku. Dále uvedl, že na straně žalobců a tituly před jménem jméno FO došlo k bezdůvodném obohacení, neboť zaplatil 88 000 Kč a plnění v podobě převodu podílu na garáži mu nebylo poskytnuto. Započítává nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 54 000 Kč s přísl., které vzniklo na straně žalobců, resp. na straně tituly před jménem jméno FO, v důsledku porušení závazku převést ½ garáže na žalovaného, čímž se obohatili ve výši poloviny prodejní ceny předmětné garáže.

3. Žalobci k obraně žalovaného uvedli, že v roce 2016 uzavřeli smlouvu o zápůjčce s tituly před jménem jméno FO, půjčili jí 180 000 Kč na zakoupení garáže, která byla převedena do jejího výlučného vlastnictví, šlo o výlučný závazek tituly před jménem jméno FO. tituly před jménem jméno FO v té době vedla s žalovaným společnou domácnost, domluvili se, že zápůjčka bude splácena z účtu žalovaného. Tvrdili, že žalovaný vůči nim žádné nároky nemá a vznesli námitku promlčení. Poukazovali na to, že stejný nárok žalovaný vznesl v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Argumentaci žalovaného, že mu měla být převedena id ½ garáže měli za nerelevantní a jím tvrzenou pohledávku za neurčitou resp. nejistou.

4. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům částku 54 000 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 22 633,20 Kč (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

5. Na základě nesporných (shodných) tvrzení účastníků, které vzal za svá skutková zjištění a provedeného dokazování vyšel ze zjištění, že mezi žalobci jako zapůjčiteli a žalovaným a tituly před jménem jméno FO jako vydlužiteli byla uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 500 000 Kč, kterou se žalovaný a tituly před jménem jméno FO jako vydlužitelé zavázali splácet ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně. Tato smlouva o zápůjčce byla uzavřena před uzavřením manželství žalovaného a tituly před jménem jméno FO a sloužila k úhradě části kupní ceny bytové jednotky. Zápůjčka byla v období listopad 2017 až listopad 2021 splácena měsíčně částkou 3 000 Kč. Bytovou jednotku, na jejíž pořízení vydlužitelům žalobci poskytli zápůjčku 500 000 Kč, nabyli vydlužitelé do rovnodílného podílového spoluvlastnictví. Žalobci žalovaného před podáním žaloby vyzvali k dobrovolnému splnění dluhu.

6. Žalovaný žalobcům hradil od listopadu 2016 do února 2024 částku 1 000 Kč měsíčně, na splacení zápůjčky ve výši 180 000 Kč na pořízení garáže, garáž nabyla do svého výlučného vlastnictví tituly před jménem jméno FO v roce 2016, vlastnické právo ke garáži převedla v roce 2025 do vlastnictví třetí osoby.

7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně po právní stránce podle § 2390, § 1868, § 1121, § 1122 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník („o. z.“). Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z., na jejím základě byla vydlužitelům, tedy žalovanému a tituly před jménem jméno FO, poskytnuta před uzavřením manželství částka 500 000 Kč na zakoupení bytové jednotky, kterou vydlužitelé nabyli do rovnodílného podílového spoluvlastnictví. Žalovaný se spolu s tituly před jménem jméno FO zavázali, že zápůjčka bude žalobcům splácena v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Tím se vydlužitelé, tedy i žalovaný, dle § 1868 o. z. zavázali k témuž plnění (tj. společnému splacení dluhu), přičemž se společný dluh vydlužitelů spravuje podle zásad o spoluvlastnictví dle § 1868 o. z. Podle § 1121 ve spojení s § 1122 odst. 3 o. z. se má za to, že podíly vydlužitelů na společném dluhu jsou stejné, tedy každý z vydlužitelů je povinen k placení ½ dluhu z titulu smlouvy o zápůjčce dle sjednaných a nastavených měsíčních splátek. Podíl žalovaného na měsíční splátce odpovídá částce 1 500 Kč. S tím koresponduje skutečnost, že bytová jednotka, na níž byla zápůjčka poskytnuta, byla nabyta do rovnodílného spoluvlastnictví vydlužitelů. Za poslední tři roky před podáním žaloby je žalovaný povinován z titulu smlouvy o zápůjčce zaplatit žalobcům částku 54 000 Kč (3 x 12 x 1 500 Kč). Nárok na zaplacení žalované částky soud I. stupně shledal zcela důvodným, ostatně nebyl co do důvodu ani výše žalovaným zpochybňován.

8. Naproti tomu obranu žalovaného shledal soud I. stupně zcela nedůvodnou. Žalovaný v rámci kompenzační námitky (započtení do výše žalovaného nároku) namítal, že má za žalobci pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. založenou na tom, že ze strany tituly před jménem jméno FO byl porušen závazek převést vlastnické právo ke garáži, kdy právě na její pořízení do výlučného vlastnictví tituly před jménem jméno FO byla žalobci poskytnuta zápůjčka ve výši 180 000 Kč, kterou splácel splátkami po 1 000 Kč v období od listopadu 2016 do února 2024. Bezdůvodné obohacení na straně žalobců pak dovozoval ve výši ½ hodnoty předmětné garáže. Ze samotných skutkových tvrzení žalovaného nelze dovodit ani jednu ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jak je vymezuje § 2991 odst. 2 o. z., naopak z nich vyplývá, že splátky 1 000 Kč měsíčně platil žalobcům na základě smlouvy o zápůjčce, tedy na základě existujícího právního důvodu (titulu), který zásadně vylučuje, že by na straně žalobců mohlo být dáno bezdůvodné obohacení na úkor žalovaného. Současně žalovaný tvrdil, že zápůjčka byla poskytnuta na pořízení garáže, kterou nabyla do výlučného vlastnictví tituly před jménem jméno FO, a pokud by byla sjednána žalovaným tvrzená dohoda o převodu vlastnického podílu na garáži na žalovaného, tuto mohla naplnit jen tituly před jménem jméno FO, nikoliv žalobci, kteří garáž nevlastnili, a tedy by se takovou dohodou zavazovali k nemožnému plnění. Žalobci se ani nemohli na hodnotě garáže jakkoliv obohatit, natož pak ve výši ½ obvyklé ceny garáže a na úkor žalovaného, jak tvrdil. Uzavřel, že na straně žalobců nemůže být dána žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jak je vymezuje § 2991 odst. 2 o. z., procesní obrana žalovaného vedle nesporného nároku žalobců na vrácení zápůjčky nemůže obstát, kompenzační námitka vznesená žalovaným není způsobilá vyvolat účinky předvídané v § 1982 odst. 2 o. z.

9. Žalobě zcela vyhověl, včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení běžícího u jednotlivých splátek od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž měla být měsíční splátka uhrazena, dle § 1968 a § 1970 o. z., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jejich náhradu přiznal v řízení úspěšným žalobcům a jejich rozsah a výši specifikoval podle vyhl. č. 177/1996 Sb.

11. Rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním, v něm namítal, že soud I. stupně dostatečně nezjistil skutkový stav, že jeho procesní obranu nevyhodnotil srozumitelně a přezkoumatelně, především ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobců. Navrhl zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.

12. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalovaného naopak trvali na potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Uvedli, že se soud I. stupně námitkou žalovaného o bezdůvodném obohacení zabýval se závěrem, že ze strany žalovaného bylo plněno na základě existujícího právního titulu, který vylučuje vznik bezdůvodného obohacení. Dodali, že i pokud by existoval nějaký závazek plynoucí z pořízení garáže, mohl vzniknout jedině mezi žalovaným a tituly před jménem jméno FO, žalobci garáž nevlastnili, konečně vypořádání závazků ve vztahu ke garáži je předmětem řízení o vypořádání SJM (žalovaného a tituly před jménem jméno FO).

13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Žalobce v průběhu odvolacího jednání uvedl, nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, nebyla prokázána její splatnost, že žaloba je možná předčasná, sice půjčku splácel, to ovšem splatnost neznamená, že obě půjčky byly půjčeny bývalé manželce. V řízení o vypořádání SJM uplatnil vůči bývalé manželce nárok týkající se garáže.

15. Žalobci se vyjádřili tak, že všechny rozhodné skutečnosti týkající se zápůjčky, z níž žalují, byly účastníky učiněny nespornými při jednání soudu I. stupně dne 24. 11. 2025.

16. Soud prvního stupně provedl ve věci dostatečné dokazování, zcela správně, v souladu s § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, přednesená při jednání dne 24. 11. 2025, tedy vycházel z nesporných tvrzení účastníků týkajících se uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobci a žalovaným a tituly před jménem jméno FO, i o tom, jak bylo dohodnuto a také po určitou dobu plněno její splácení, k čemu měla zápůjčka sloužit. Pokud žalovaný v průběhu odvolacího jednání začal tvrdit, že tyto nesporné skutečnosti nebyly prokázány, nutno jen zopakovat, že nesporná tvrzení není třeba prokazovat, a pokud se vyjadřoval ve smyslu, že k uzavření smlouvy o zápůjčce, k její splatnosti, nedošlo, jde o nepřípustné novoty, dle § 205a o.s.ř., k nimž odvolací soud nepřihlíží. Pokud potom žalovaný uvedl, že obě zápůjčky byly uzavřeny jen mezi žalobci a jeho bývalou manželkou, jeho tvrzení odporuje tomu, že zápůjčka byla poskytnuta na pořízení bytové jednotky, a pokud by nebyla poskytnuta i žalovanému, nebyl by žádný důvod k tomu, aby se žalovaný stal rovnodílným spoluvlastníkem bytové jednotky.

17. Při jednání soudu I. stupně žalovaný nezpochybňoval uplatněný nárok, jen se bránil tím, že mezi žalobci a tituly před jménem jméno FO byla uzavřena ještě druhá smlouva o zápůjčce, na pořízení garáže, že na tuto smlouvu žalobcům plnil celkem 88 000 Kč (11/2016-2/2024 po 1 000 Kč měsíčně). Soud I. stupně se rovněž dostatečně zabýval obranou žalovaného a dospěl ke správnému závěru, že pokud žalovaný plnil 1 000 Kč měsíčně dle smlouvy o zápůjčce, nemohlo na straně žalobců dojít k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 o. z. Pokud žalovaný plnil žalobcům zápůjčku (na garáž) za svoji bývalou manželku, nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení žalobců, ale maximálně by se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení bývalé manželky, za niž bylo plněno, co po právu měla plnit sama.

18. V podání ze dne 11. 11. 2025 (č. l. 53) žalobci vznesli proti kompenzační námitce žalovaného námitku promlčení. Kompenzační námitka byla žalovaným vznesena v září 2025, potom ve smyslu § 621 a § 629 o. z., s ohledem na tříletou promlčecí dobu, by nepromlčená zůstala jen plnění žalovaného 1 000 Kč měsíčně od října 2022 do února 2024, maximálně částka 17 000 Kč, i pokud by tedy existoval nárok žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení, byl by limitován touto částkou.

19. Uplatněné odvolací námitky nebyly způsobilé otřást věcnou správností rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř.

20. Ve výroku o nákladech řízení II. byl rozsudek soudu I. stupně změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen pokud jde o jejich výši, jinak co do povinnosti žalovaného žalobcům náklady řízení uhradit a ve lhůtě splatnosti byl jako věcně správný potvrzen podle § 219 o. s. ř. Soud I. stupně správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení. Pouze při výpočtu jejich výše nezohlednil, že se jednalo o odměnu advokáta za zastupování dvou žalobců.

21. Náklady žalobců za řízení před soudem I. stupně tvoří náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 160 Kč a náhrada za zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška). Odměna advokáta za jeden úkon právní služby při zastupování jednoho účastníka činí z tarifní hodnoty 54 000 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky 3 260 Kč, při zastupování dvou osob se jedná dle § 12 odst. 4 vyhlášky o částku 5 868 Kč za jeden úkon právní služby, když za jednu osobu je to 3 260 Kč za druhou osobu 2 608 Kč (tj 3 260 Kč mínus 20 %) a tyto odměny se sčítají. Za žalobce byly advokátkou učiněny 4 úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci a účast u ústního jednání) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky a jeden ½ úkon (jednoduchá výzva k plnění) podle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky. Celkově tak odměna za právní služby činí 26 406 Kč (4x 5 868 Kč = 23 472 Kč plus 2 934 Kč), k tomu náleží jeden režijní paušál 300 Kč za převzetí věci v roce 2024 podle § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024, čtyři režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění od 1. 1. 2025 a náhrada daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. ve výši 5 986,26 Kč celkově jde o 36 652,26 Kč (2 160 + 26 406 + 300 + 1 800 + 5 986,26).

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., jejich náhrada byla přiznána úspěšným žalobcům. Náklady žalobců tvoří odměna za dva úkony právní služby za dvě osoby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky, po 5 868 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky, dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. ve výši 2 653,56 Kč, celkově 15 289,56 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř.