18 Co 222/2017

Plný text

Soudní rozhodnutí - 18Co 222/2017 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 18Co 222/2017 Soud: Městský soud v Praze ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2017:

18. CO.222.2017.1 Datum rozhodnutí: 06.09.2017 Forma rozhodnutí: Rozsudek Heslo: Pravomoc soudu Dotčené předpisy: Nařízení () č. 1215/2012 Kategorie rozhodnutí: EU ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobkyně: Z. P. ,, bytem R., K., R. 16, zast. JUDr. Kateřinou Stránskou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Praha 4, Dvorecká 1162/2a, proti žalované: JUDr. Helena Obeidová , advokátka, IČ 66218322, se sídlem Praha 4, Voráčovská 937/14, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Generali Pojišťovna a.s. , IČO 61859869, se sídlem Praha 2, Bělehradská 132, Praha 2, zast. JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Bílkova 132/4, o zaplacení 1.784.555,-Kč s příslušenstvím , k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. března 2017, č.j. 70 C 110/2016-153, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku o věci samé (I.) m ě n í tak, že se zamítá žaloba, kterou by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1.659,514,-Kč s příslušenstvím. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 89.228,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované, k rukám jeho právního zástupce, na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 190.067,-Kč a to do tří dnů od jeho právní moci. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1.659.514,-Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), co do částky 125.041,-Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a žalované s vedlejším účastníkem uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 306.333,72 Kč (výrok III.). Takto rozhodl o návrhu žalobkyně, která tvrdila, že částka 1.784.555,-Kč je škodou, která vznikla žalobkyni v příčinné souvislosti s jednáním žalované. Žalobkyně si u žalované objednala právní službu - sepsání darovací smlouvy a zajištění vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, a to mezi žalobkyní (obdarovanou) a její matkou H. N. (dárkyní). Pochybením žalované však bylo v darovací smlouvě uvedeno nesprávné datum, návrh na vklad do katastru nemovitostí katastr odmítl provést, avšak žalovaná neučinila k odstranění vady žádné kroky. V důsledku tohoto jednání se nemovitost, která byla předmětem daru, stala předmětem dědictví, a žalobkyně tak namísto jedné poloviny nemovitosti získané darem obdržela v rámci dědictví pouhou jednu čtvrtinu. S ohledem na celkovou cenu nemovitosti se jedná o jí vzniklou škodu v právě žalované výši. Žalovaná ke své obraně uvedla, že dárkyně v době podpisu smlouvy nevěděla, co podepisuje, byla ve špatném zdravotním stavu, darovací smlouvu proto považovala za neplatnou. Nadto návrh na vklad na katastr nemovitostí vůbec nepodala a očekávala kontakt s žalobkyní. Vedlejší účastník doplnil, že žalobkyně měla na základě uzavřené darovací smlouvy právo požadovat po dědicích bezplatný převod, žádná škoda jí proto nevznikla, neboť jí mohla předejít v rámci dědického řízení. Soud I. stupně po provedení listinných důkazů, výpovědi žalobkyně a žalované, svědeckých výpovědí manžela a syna žalobkyně, zvukového záznamu z jednání účastníků z října 2015 další dokazování neprováděl. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví na posouzení způsobilosti dárkyně v době podpisu darovací smlouvy považoval za nadbytečný, neboť darovací smlouva v dědickém řízení předložena vůbec nebyla a nelze předjímat, zda by dědicové namítali neplatnost této smlouvy z důvodu nezpůsobilosti dárkyně v době podpisu. Po citaci ust. § 24 odst. 1, § 16 zákona o advokacii, § 2952, § 1160 odst. 2 a § 1658 o.z. se zohledněním judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1204/2003 a 25 Cdo 1862/2001 dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Po skutkové stránce měl za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o právní pomoci k vypracování darovací smlouvy, jejímu sepisu a následnému podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí. K sepisu smlouvy došlo s chybou, avšak žalovaná nepodala návrh na vklad této smlouvy do katastru nemovitostí. To z důvodu, že na smlouvě bylo uvedeno chybné datum. Žalovaná se nepokusila toto své pochybení opravit, nekontaktovala žalobkyni poštou či elektronicky, ač tyto kontakty měla. Tím porušila svoji právní povinnost v souvislosti s výkonem advokacie, pokud ve lhůtě 3 měsíců od uzavření smlouvy návrh do katastru nepodala. Ke vzniku a výši škody uvedl, že nebýt porušení právní povinnosti žalované, došlo by ke zvětšení majetku žalobkyně o hodnotu jedné poloviny nemovitosti na základě předmětné smlouvy. K tomu však nedošlo, majetek žalobkyně se ve výsledku zvětšil pouze o jednu čtvrtinu této hodnoty. Za okamžik vzniku škody vzal pravomocné skončení dědického řízení, její výše je jedna čtvrtina její hodnoty zjištěné v dědickém řízení, tedy částka 1.784.555,-Kč. Protože v rámci dědického řízení žalobkyně obdržela i další majetek, který by na základě darovací smlouvy neobdržela, v hodnotě 125.041,-Kč, tuto hodnotu od výše škody odečetl. K příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalované a vznikem škody zaujal názor, že okamžikem, kdy žalovaná nepodala návrh na vklad darovací smlouvy do katastru nemovitostí, ještě ke vzniku škody nedošlo, neboť situaci mohla žalobkyně zhojit v rámci dědického řízení. K tomu však nedošlo a žalobkyně žalovanou o této možnosti nevyrozuměla, neboť její opačné tvrzení je s ohledem na provedené dokazování zcela nevěrohodné. Z těchto důvodů soud žalobě jako převážně důvodné výrokem I. vyhověl, výrokem II. ji částečně zamítl. O příslušenství pohledávky rozhodl dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák., o nákladech řízení dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o.s.ř. Namítla absenci příčinné souvislosti mezi jejím údajným porušením právní povinnosti a údajně žalobkyni vzniklou škodou. Nadto soud I. stupně nesprávně uzavřel, že žalovaná žalobkyni nepoučila o možnosti uplatnit svůj nárok z darovací smlouvy v rámci dědického řízení. Zopakovala svá tvrzení o nedostupnosti žalobkyně i o průběhu jednotlivých úkonů, zdůraznila, že v době probíhajícího dědického řízení žalobkyni již nezastupovala a ta v té době měla jiné právní zastoupení. Příčinná souvislost mezi domnělým porušením povinnosti a vznikem údajné škody je proto přetržena vstupem další advokátní kanceláře. Již z tohoto důvodu měl být návrh jako nedůvodný zamítnut. Dále zopakovala svá tvrzení o nezpůsobilosti dárkyně podepsat předmětnou smlouvu, ze kterého dovozovala, že darovací smlouva byla neplatná, a žalobkyni tak nemohla žádná škoda vzniknout. Brojila rovněž proti provedení důkazu nahrávkou, která byla provedena žalobkyní utajeně bez jejího souhlasu, a soud jí v řízení připustil nezákonně. Soud I. stupně nevzal v úvahu rovněž osobní zainteresovanost svědků, tedy manžela a syna žalobkyně, rozpor ve výpovědi žalobkyně o údajích, kdy se dozvěděla o dědickém řízení, a sporovala i závěr soudu I. stupně, že by žalobkyni mohla vzniknout škoda, neboť v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně čtvrtinový podíl od ostatních spoluvlastníků zaplatila, ačkoliv se jejím vlastníkem stala. Vytkla dále soudu neprovedení jí navrženého znaleckého posudku. V odvolacím řízení nově tvrdila, že z dřívější doby má informace, že žalobkyně byla v Rakousku pojištěna proti škodám z právně vadných jednání. Je možné, že i v souvislosti s projednávanou kauzou bylo plněno, konkrétní informace však nemá. Navrhla vznést dotaz příslušným pojišťovnám působícím v Rakousku, případně i jiné důkazy, které by vedly k prokázání uvedené skutečnosti, neboť v takovémto případě se žalobkyně domáhá duplicitní náhrady (bezdůvodného obohacení), nikoliv náhrady škody. Z těchto důvodů navrhla zamítnutí žaloby či zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Zdůraznila, že Česká advokátní komora uznala žalovanou kárně vinou za porušení její advokátní povinnosti, byla jí uložena i sankce. Žalovaná měla povinnost postupovat ve snaze minimalizovat škodu, což neučinila. Právní zástupkyně žalobkyně v předchozím dědickém řízení svoji klientku nezastupovala. Provedení důkazů nahrávkou považuje za legitimní, neboť jí žalovaná o průběhu jednání odmítla poskytnout jakýkoli písemný záznam. Teprve na jednání dne 26.10.2015 se žalobkyně dozvěděla, že doposud žalovanou tvrzené neprovedení vkladu je nepravdivé a návrh na vklad nebyl vůbec podán, přičemž jí žalovaná opakovaně sdělovala, že s celou věcí se nedá nic dělat. Tvrzení žalované o tom, že obdržela platbu z pojistného v Rakousku, je nepravdivou spekulací. Vedlejší účastník na straně žalované se připojil k odvolání žalované. Nezpochybnil pochybení žalované, která návrh na katastr nemovitostí nepodala, za škodu však považoval pouze uhrazenou odměnu notáře za projednání (v darovací smlouvě obsažené) poměrné části nemovitosti v rámci dědictví, neboť ta by do něj jinak nespadala. Tato škoda však v tomto řízení uplatněna nebyla. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 o.s.ř. z podnětu a v mezích podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, a po zopakování některých důkazů (§ 213 o.s.ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Vzhledem k přeshraničnímu prvku ve věci (žalobkyně má trvalý pobyt v Rakouské republice) soud I. stupně správně mlčky dovodil svoji mezinárodní příslušnost ve věci, neboť ji žalovaná založila svým vyjádřením (viz článek 26 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Brusel I bis). Správně mlčky dovodil i rozhodné české právo pro škodu vzniklou ze závazkového vztahu účastníků, které vyplývá z článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť s odkazem na článek 6 odst. 4 písm. a) nelze použít ustanovení o spotřebitelských smlouvách. Z protokolu o předběžném šetření ze dne 11.6.2015 a protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne 19.1.2016, v dědickém řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 19/2015, má odvolací soud za prokázané, že u obou jednání byla žalobkyně přítomna osobně, v protokolech není zachycena zmínka o existenci darovací smlouvy mezi zůstavitelkou a žalobkyní, žalobkyně zde nebyla právně zastoupena. Z usnesení téhož soudu ze dne 29.1.2016, č.j. 32 D 19/2015-142, které nabylo právní moci téhož dne, má odvolací soud za prokázané, že byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti blíže specifikovaným způsobem s tím, že žalobkyně nabyla mimo jiné 1/4 předmětné nemovitosti, 1/12 této nemovitosti získal každý z třech dalších dědiců, usnesení nabylo právní moci dne 29.1.2016. Soud I. stupně z hlediska zjištěného skutkového stavu po provedeném dokazování správně vyšel z toho, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o právním zastoupení, jejímž účelem byl sepis darovací smlouvy k 1/2 nemovitosti a její následný vklad do katastru nemovitostí, pochybením žalované však ke vkladu do katastru nedošlo. Správně také s odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1862/2001 dovodil, že žalovaná tímto svým opomenutím porušila ust. § 16 odst. 1 zákona o advokacii. Rovněž správně akcentoval, že i přes toto pochybení žalované žalobkyni i nadále zůstala možnost darovací smlouvu uplatnit v rámci dědického řízení (viz soudem I. stupně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1204/2003), neboť do pasiv dědictví by tak přešel závazek převést 1/2 nemovitosti, do aktiv dědictví hodnota 1/2 nemovitosti. To však žalobkyně neučinila a s dědici i o předmětné 1/2 nemovitostí uzavřela dědickou dohodu nerespektující uzavřenou darovací smlouvu (shora citované usnesení č.j. 32D 19/2015-142 ze dne 29.1.2016), čímž se jí nezvětšil majetek o 1/4 nemovitosti. Ekvivalent tohoto podílu je přitom částka 1.784.555,-Kč. Dle svých tvrzení následně 1/4 nemovitosti (podíl ostatních dědiců na nemovitostech) odkoupila. Za této situace bylo pro řízení podstatné, zda v příčinné souvislosti s výše uvedeným jednáním žalobkyni vznikla uvedená škoda. Nejvyšší soud ve své judikatuře vyložil k otázce příčinné souvislosti jako právní kategorie (v oblasti soukromého práva jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu), že při jejím zkoumání nejde o zjišťování příčinné souvislosti ve filozofickém slova smyslu, nýbrž ve smyslu právním; jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu [srov. např. rozsudek ze dne 21.2.2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též jen "Soubor"), pod číslem C 1025, svazek 14, či rozsudky ze dne 20.5.2009, sp. zn. 21 Cdo 564/2008, a ze dne 29.3.2011, sp. zn. 23 Cdo 331/2010, oba in www.nsoud.cz]. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2003, sp. zn. 25 Cdo 2101/2002, uveřejněný v Souboru pod číslem C 2354, svazek 28). V rozsudku ze dne 28.11.2000, sp. zn. 25 Cdo 562/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2001, pod číslem 22 pak Nejvyšší soud vyložil, že je-li příčin více, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Z obsahu spisu a skutkových tvrzení účastníků vyplývá, že dědické řízení sp. zn. 32 D 19/2015 bylo zahájeno úmrtím zůstavitelky dne 29.12.2014 a skončeno dne 29.1.2016. V rámci jeho projednávání se v červnu 2015 konalo předběžné projednání dědictví, v lednu 2016 proběhlo vlastní projednání dědictví. Od července 2015 byla žalobkyně zastoupena na základě plné moci stávající právní zástupkyní, nelze však dovodit, že by ji byla oprávněna zastupovat i v dědickém řízení, žalobkyně tuto skutečnost popírá a z obsahu spisu nevyplývá. K pravomocnému ukončení dědického řízení došlo dne 29.1.2016 (viz shora citované usnesení). Nyní projednávaný soudní spor byl zahájen dne 29.4.2016. S žalobkyní lze na základě provedených důkazů souhlasit, že zpočátku jí žalovaná nepodala přesnou informaci, pokud tvrdila, že katastr nemovitostí odmítl provést zápis předmětné smlouvy. Nejpozději v říjnu 2015, kdy mezi stranami proběhla schůzka za účasti rodinných příslušníků žalobkyně, se však žalobkyně dozvěděla, že k pokusu o vklad do katastru nemovitostí pochybením žalované nedošlo. Je zřejmé, že žalobkyně bezpochyby protiprávním jednáním žalované (advokátky) neztratila reálnou možnost uplatnit práva z uzavřené darovací smlouvy, neboť ji v době probíhajícího dědického řízení nejenom měla fyzicky k dispozici, ale věděla i o tom, že návrh na vklad do katastru nemovitostí podle ní nebyl vůbec dán a neexistovalo také žádné zamítavé rozhodnutí katastru nemovitostí týkající se předmětné smlouvy. Pokud by darovací smlouvu v dědickém řízení uplatnila, byl by vydaným dědickým usnesením katastr nemovitostí vázán a na jeho základě by změnu vlastnického podílu ve prospěch žalobkyně zapsal. S ohledem na faktické ukončení právního zastoupení žalovanou, kdy ta odevzdala žalobkyni předmětnou smlouvu, lze dodat, že již nebylo její smluvní povinností poučovat žalobkyni o dalších možných postupech v realizaci smlouvy. Došlo tedy k přetržení příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a vzniklou škodou uplatněnou žalobou, která vznikla až na základě dobrovolného jednání žalobkyně, která (přes vědomí o uzavřené darovací smlouvě) nejprve uzavřela dědickou dohodu a následně 1/4 podíl nemovitosti od ostatních dědiců odkoupila. Dobrovolné uzavření dědické dohody bylo tak výlučnou a samostatnou příčinou, která způsobila vznik škody žalobkyni, a to bez ohledu na původní škodnou událost způsobenou žalovanou. Žalovaná v souvislosti se svým výše popsaným protiprávním jednáním tak sice může odpovídat žalobkyni za jí případně vzniklé škody určitého druhu, z důvodu přetržení příčinné souvislosti však nikoli za škodu tvrzenou v žalobě. Z těchto důvodů odvolací soud napadený výrok rozsudku o věci samé (I.), dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř., změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. (u odvolacího řízení ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř.), když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Její náklady, jak výslovně uvedla u jednání, však spočívaly toliko v uhrazeném soudním poplatku za podané odvolání ve výši 89.228,-Kč. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované bylo rovněž rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. (u odvolacího řízení ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř.). S vědomím judikatorní praxe Nejvyššího soudu R 94/2014, když v tomto případě nelze dovodit s ohledem na postoje účastníků neúčelnost jejího právního zastoupení (pojišťovna byla vtažena do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované, za kterou by v případě jeho neúspěchu v řízení plnila), má vedlejší účastník právo na plnou náhradu nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady vedlejšího účastníka lze považovat deset úkonů právní pomoci advokáta. Před soudem I. stupně se z pcta 1.784.555,-Kč jedná o 9 úkonů právní pomoci á 15.460,-Kč (ust. § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - dále jen Tarif): příprava a převzetí, vyjádření ze dne 15.8.2016, jednání dne 7.9.2016, vyjádření ze dne 23.9.2016, jednání dne 12.10.2016, jednání dne 14.12.2016 přesahující dvě hodiny, jednání dne 22.2.2017 a 8.3.2017. Před odvolacím soudem se z pcta 1.659.514,-Kč jedná o jeden úkon á 14.940,-Kč - účast u odvolacího jednání. Právnímu zástupci vedlejšího účastníka dále náleží za těchto deset úkonů právní pomoci i deset paušálů á 300,-Kč (ust. § 13 odst. 3 Tarifu). Protože je právní zástupce plátcem DPH (osvědčení o plátci), náleží mu podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. i tato daň (ve výši 21 %) ze všech přiznaných částek nákladů řízení. Celkem na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží vedlejšímu účastníku částka 190.067,-Kč, kterou odvolací soud stanovil podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka. Poučení : Proti tomuto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, za podmínek ust. § 237, § 239 a násl. o.s.ř. V Praze dne 6. září 2017 JUDr. Marcela K u č e r o v á , v.r. předsedkyně senátu