18 CO 268/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa, PSČ obec a číslo o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 26 C 175/2022-14,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka se specifikovanými úroky a náklady (výrok I.) a náhradu nákladů řízení částka (výrok II.).

2. Z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně vyplývá, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě řádně plnila. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, žalobkyně proto zesplatnila celou pohledávku, jejíhož zaplacení se domáhala. Soud I. stupně postupoval dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nárok žalobkyně uznal a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni dlužnou částku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když procesně zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce částka Náklady žalobkyně tvořila odměna advokáta, kterou soud I. stupně s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, přiznal v částce částka za každý z 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění) dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT). Advokátu rovněž náleží 3 náhrady hotových výdajů po částka (§ 14b odst. 5 písm. a/ AT) Vedle nákladů advokáta tvořily náklady žalobkyně 21% DPH z uvedených částek a soudní poplatek v částce částka.

3. Do výroku o nákladech řízení podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž namítala, že jí soud I. stupně nepřiznal náhradu nákladů řízení, která ve správné výši podle ní činí částka. Soudu I. stupně vytýkala nesprávnou aplikaci § 14b odst. 1 a 5 AT, ačkoliv pro tento postup nebyly splněny předpoklady. Jimi jsou podání návrhu na ustáleném vzoru v opakovaně uplatňovaných skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení nepřesahujícím částku částka a přiznání náhrady nákladů řízení. V dané věci nebyla splněna podmínka první, protože návrh nebyl podán na ustáleném vzoru, v obdobných opakujících se věcech. Soud I. stupně navíc v rozhodnutí návrh nijak nespecifikoval. Dle žalobkyně je nutné, aby tento pojem soudy při rozhodování dostatečně osvětlily. K ustálenosti návrhu uvedla, že v každém jednotlivém případě se vyhotovuje jedinečný žalobní návrh s ohledem na podklady a okolnosti případu. Nejde o typovou a po právní stránce jednoduchou žalobu, neboť je třeba zohlednit druh plnění, případně na jaký dluh bylo plnění přijato a započteno, co zůstalo neuhrazeno, kdy nastala splatnost dluhu, dále civilní sankce včetně jejich výše a splatnosti. Dovozovala tak, že nejde o žalobu na ustáleném vzoru, žalobkyní opakovaně podávanou v obdobných věcech. Poskytované právní služby nelze považovat za mechanickou rutinní činnost nezasluhující plné odměny, jak plyne z usnesení Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 91 Co 7/2015, ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 93 Co 681/2014. Podle rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 19 Co 310/2016 připadá aplikace § 14b AT v úvahu tehdy, jsou-li předpoklady pro tento postup splněny současně. Soud uvedl, že v dané věci nejde o formulářové žaloby tak, jak je specifikoval Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11, a usnesení ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 935/15. Tak by tomu bylo pouze tehdy, pokud by žalobkyně opakovaně podávala návrhy, v nichž by měnila pouze údaje o žalovaných a žalovaných částkách. Je-li opakovaně použit shodný text, nárok opřen o typově totožné důkazy a argumentaci a lze jej administrativně zpracovat, lze hovořit o věcech skutkově a právně obdobných. Odvolací soud v uvedené věci učinil dotaz na soud I. stupně, podle jeho sdělení podala žalobkyně soudu 58 žalob, ve 3 případech zastupoval Mgr. jméno příjmení. Jejich porovnáním dospěl odvolací soud k závěru, že nelze konstatovat, že by šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru s ohledem na variabilnosti textu žalob. Nárok vychází z různých typů smluv a obsahuje více konkrétních skutkových tvrzení. Žalobkyně dále zdůraznila, že zákonodárce v § 174a o. s. ř. vnutil žalobcům v případě využití výhod elektronické justice při podání elektronické žaloby. Poukázala na to, že procesně úspěšné straně by měla být nahrazena úhrada účelně vynaložených nákladů. Opačný proces je v rozporu s ochrannou funkcí civilního procesního práva. Zdůraznila, že nejde o umělé zvyšování nákladů řízení ani o případ, kdy by náklady řízení několikanásobně převyšovaly předmět řízení. Žalobkyně je původním věřitelem, který bezúspěšně vyčerpal možnosti mimosoudního vyřízení věci s žalovaným, vymáhání dlužné pohledávky pro ni představuje pouze náklady. V případě jejího sankcionování v podobě nepřiznání náhrady nákladů soudních sporů může dojít k situaci, že je bude nucena přenést na klienty. K vymáhání pohledávek je nucena účetními předpisy, nelze jí proto upírat právo na právní pomoc za stejných podmínek, jako mají ostatní subjekty práva. Své náklady vypočetla na částka s tím, že pokud se soud odkloní v nákladovém výroku od požadované částky, je třeba nákladový výrok odůvodnit tak, aby účastníkům řízení byla zřejmá úvaha, která soud k tomuto odklonu vedla. Na snížení požadované částky není spravedlivý důvod, na projednávanou věc nedopadá ani § 150 o. s. ř., v této souvislosti citovala žalobkyně rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. 29 Co 285/2012-65. Závěrem navrhla napadené usnesení změnit tak, že žalovanému bude uloženo na náhradě nákladů řízení zaplatit částku částka. Nároku na náhradu nákladů odvolací řízení se vzdala.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

5. Podle § 14b odst. 1 AT v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do částka částku částka. Paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí a) částka za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2 (§ 14b odst. 5 AT).

6. Z podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyplývá, že jde o nárok vzniklý ze smlouvy o poskytnutí neúčelového úvěru, kdy žalobkyně požadovala zaplatit nesplacenou jistinu a úvěrové poplatky. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně podává u soudů žaloby z těchto typů smluv, lišící se pouze údaji o žalované straně, označení uzavřené smlouvy, výší dlužných částek včetně příslušenství a datem doručení výzev k plnění. V dané věci byla žaloba podána na formuláři, do něhož žalobkyně pouze dosadila údaje umožňující specifikaci věci. Odvolacímu soudu je známo jak usnesení Městského soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 19 Co 310/2016, argumentující mimo jiné množstvím podaných žalob, v nichž pouze 3x žalobkyni zastupuje advokát Mgr. jméno příjmení, a zastávající stejný názor jako žalobkyně, tak i další usnesení téhož soudu v obdobných věcech, např. ze dne datum rozhodnutí, č. j. 72 Co 53/2016-23, ze dne datum rozhodnutí, č. j. 55 Co 113/2017-10, ze dne datum rozhodnutí, č. j. 13 Co 161/2016-37 a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 15 Co 207/2017-48, postupující při rozhodování o odvolání žalobkyně shodně se soudem I. stupně dle § 14b AT. Ostatně sama formulace odvolání do nákladů řízení v projednávané věci je totožná s argumentací žalobkyně, o které zdejší soud rozhodl v usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. 18 Co 158/2019-32, a vypovídá tak o postupu právního zástupce žalobkyně, který v maximální míře využívá formulářových podání.

7. Kromě rozhodnutí Ústavního soudu citovaných odvolatelkou vycházel odvolací soud z novějšího usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2040/17 (ve věci tzv. zpožděných letů), které opakovaně definovalo pojem ″formulářová žaloba″, za niž je třeba považovat žaloby lišící se v zásadě jen v údajích o žalovaném a žalované částce. Zpravidla se bude jednat o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Sepsání tzv. formulářové žaloby pak představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, což je případ dané věci.

8. Ustanovení o snížené odměně za úkony právní služby se navíc týká pouze prvních (zpravidla tří) úkonů právní služby; pokud by spor dále pokračoval, určila by se již odměna advokáta žalobce za další úkony právní služby podle § 7 AT. Neopodstatněná je i argumentace žalobkyně spočívající v tom, že ustanovení § 14b AT není na daný spor aplikovatelné proto, že žalobkyně je původním – originárním věřitelem, neboť z § 14b AT nevyplývá, že by se týkalo pouze postupníků uplatněných pohledávek. Postup dle tohoto ustanovení rovněž nepředstavuje rozpor se zásadou náhrady nákladů řízení účelně vynaložených úspěšnému účastníku řízení, protože žalobkyně v řízení nedoložila, že by v souvislosti s uplatněním svého práva vynaložila vyšší než přiznané částky. Postup dle § 14b AT rovněž nelze kvalifikovat jako nepřiznání náhrady nákladů soudního sporu, ale jako přiznání náhrady ve snížené míře, odpovídající charakteru sporu. Z tohoto důvodu jsou liché námitky žalobkyně týkající se pokusu o mimosoudní vyrovnání, povinnosti k vymáhání pohledávek, nutnosti přenášení náhrad na platící klienty, či že se nepokoušela o generaci nákladů. K aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. nedošlo, rovněž žalobkyni nebylo přičítáno k tíži zahájení řízení návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, proto jsou tyto námitky odvolatelky irelevantní.

9. Soud I. stupně proto postupoval správně, rozhodl-li o nákladech procesně úspěšné žalobkyně v částce částka podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 14b AT. Nepochybil ani při výpočtu výše nákladů, když zohlednil jak zaplacený soudní poplatek částka, tak i náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po částka (převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby), celkem částka, spolu s třemi paušálními náhradami hotových výdajů po částka, celkem částka, a 21% DPH ve výši částka. Naopak žalobkyni je třeba přisvědčit v tom, že postup dle § 14b AT blíže neodůvodnil, ze samotné této okolnosti však nelze dovozovat pro žalobkyni příznivější závěry za situace, kdy o nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

10. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. o nákladech řízení jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému, který má nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení, žádné náklady v této fázi řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.