18 Co 330/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobkyně: firma s., IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupen Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 obecným zmocněncem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částka Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 6. 2024, č. j. 60 C 15/2024-42,

I. Odvolání do výroku I. rozsudku se odmítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. a III. potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), určil, že ode dne datum není vlastníkem motorového vozidla značky Fiat Ulysse, registrační značky SPZ, č. karosérie číslo, žalobkyně (výrok II.), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka (výrok III.).

2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala vůči žalovanému úhrady částky částka s příslušenstvím představující smluvní pokutu plynoucí z uzavřené kupní smlouvy č. číslo, a určení, že žalobkyně není ode dne datum vlastníkem vozidla zn. Fiat Ulysse, reg. zn. SPZ (dále jen „předmětné vozidlo“).

3. Soud I. stupně poté, co s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 dovodil svou pravomoc ve věci rozhodnout, provedl listinné důkazy a s odkazem na § 2084 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předisů (dále jen „OZ“), a § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dospěl k závěru, že účastnící uzavřeli dne datum kupní smlouvu č. číslo, na jejímž základě se žalovaný stal vlastníkem osobního automobilu zn. Fiat Ulysse. V rozporu se smluvními ujednáními však neprovedl změnu zápisu vlastníka a provozovatele v registru vozidel, a to i přes výzvu žalobkyně. Uzavřel, že žalovaný porušil smluvní povinnost, ke které se zavázal v čl. 1. 4 kupní smlouvy, neboť neprovedl změnu zápisu údajů k předmětnému vozidlu v registru vozidel. Žalobkyně proto po žalovaném oprávněně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši částka, a to včetně požadovaného příslušenství. Shledal také naléhavý právní zájem na určení vlastnictví předmětného vozidla, neboť bez tohoto určení se není žalobkyně schopna domoci potřebné změny v registru vozidel, hrozí jí újma vyplývající ze zápisu neodpovídajícímu skutečnosti a dovodil vlastnictví žalovaného k předmětnému vozidlu. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalovaný do všech jeho výroků. Namítá, že soud I. stupně rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a uvádí, že není majitelem předmětného vozidla. Má za to, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový děj, když vyslechl pouze žalobkyni. Žalovaný byl v době soudního jednání ve Vietnamské republice. Nadto v lednu roku 2016 mu byla odcizena peněženka se všemi doklady, které byly nalezeny, a identita žalovaného byla zneužita ke koupi předmětného vozidla. Na výzvu žalobkyně k provedení změny v registru vozidel a zaplacení pokuty žalovaný nereagoval, neboť byl ve Vietnamské republice. Jednáním neznámého pachatele mu byla způsobena újma. Krádež dokladů nahlásil na Obvodní ředitelství Policie adresa dne datum. K svému tvrzení předložil listinné důkazy, včetně kupní smlouvy č. číslo, kopií osobních dokladů k ověření podpisu a úředních záznamů od Policie ČR. Navrhuje, aby odvolací soud určil, že žalovaný není vlastníkem vozidla, případně napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu I stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

6. Odvolací soud, poté co zjistil, že odvolání byla podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a odst. 1, 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud se nejprve zabýval přípustností odvolání. Dle § 202 odst. 2) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující částka, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. V daném případě podal žalovaný odvolání i proti výroku I. rozhodnutí, vůči kterému není odvolání přípustné, o čemž byl ostatně správně poučen v napadeném rozsudku.

8. Odvolací soud proto odvolání žalovaného v daném rozsahu postupem dle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

9. Soud I. stupně správně dovodil svoji mezinárodní příslušnost v dané věci, ve které je dán, s ohledem na vietnamskou státní příslušnost žalovaného, přeshraniční prvek.

10. Z obsahu spisu vyplývá, že dne datum bylo soudem I. stupně žalovanému doručeno předvolání k jednání na den datum, vzor 18, ve kterém byl řádně poučen o důsledcích soudního jednání v případě, že se k němu bez omluvy nedostaví. Dále doručovaná soudní písemnost obsahovala usnesení s výzvou k vyjádření se ve věci dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a žalobu. Žalovaný uvedené soudní písemnosti převzal do vlastních rukou, což stvrdil svým podpisem (doručenka č. l. 37). Žalovaný na výzvy soudu nereagoval, k žalobě se nevyjádřil. Dne datum se konalo nařízené jednání ve věci, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil a nepožádal ani o jeho odročení. Soud I. stupně v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal bez přítomnosti žalovaného, vycházel z tvrzení žalobkyně a důkazů založených ve spise, výslech žalobkyně neprováděl.

11. K procesním výtkám žalovaného odvolací soud uvádí, že žalovaný řádně dne datum převzal žalobu i předvolání (vzor 18) k prvému jednání ve věci samé. V předvolání byl řádně poučen o důsledcích soudního jednání v případě, že se k němu bez omluvy nedostaví, a i o tom, že může tvrdit rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení tohoto (rozuměj prvého) jednání. Žalovaný na dané výzvy nijak nereagoval, ani nepožádal o odročení jednání. S ohledem na řádné doručení uvedené soudní písemnosti do vlastních rukou žalovaného, aniž by žalovaný vady doručení v rámci odvolání vytýkal, nastala v dané věci koncentrace řízení (ust. § 118b o. s. ř.), jak soud I. stupně žalovaného poučil v rámci předvolání (vzor 18) a i u jednání přítomné strany (ust. § 119a o. s. ř.).

12. Pokud žalovaný až v rámci svého odvolání poprvé skutkově vymezil své výhrady k nároku uplatněnému žalobou (došlo ke ztrátě dokladů žalovaným a ty byly zneužity při nákupu předmětného vozidla, žalovaný tedy kupní smlouvu neuzavřel, není vlastníkem předmětného vozidla a nemá povinnosti vyplývající z vlastnictví předmětného vozidla), nemohl odvolací soud již k těmto tvrzením přihlížet (§ 205a o. s. ř.), neboť v rozporu se zásadou koncentrace řízení nastalou před soudem I. stupně u posledního jednání dne datum (ust. § 118b odst. 1 o. s. ř.) je žalovaný uvedl až v průběhu odvolacího řízení, které se však řídí zásadou neúplné apelace (viz srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. spisová značka publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 61/2002). Takové námitky měl žalovaný vznést v řízení před soudem I. stupně, který by se s nimi v průběhu dokazování musel vypořádat. Pokud žalovaný zvolil v řízení před soudem I. stupně pasivní přístup, se soudem do vyhlášení rozsudku dne datum ve věci samé nekomunikoval, ač o sporu minimálně od dubna 2024 věděl, je nutno tuto skutečnost z hlediska ust. § 205a o. s. ř. přičíst k jeho tíži, neboť měl dostatek času zformulovat svoji obranu ve věci samé a tu soudu I. stupně sdělit.

13. Uvádí-li žalobce, že se ve „zmíněné době“ nenacházel v České republice, taková skutečnost ze spisu nevyplývá, neboť soudní písemnost s doručovaným předvoláním, žalobou i výzvou k vyjádření řádně dne datum převzal, aniž by namítl neúčinnost doručení.

14. Odvolací soud proto ve výroku II. a III. napadený rozsudek dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení procesně zcela úspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, a to za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř.