18 Co 572/2003

Plný text

18 Co 572/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Keményové a soudkyň JUDr. Marcely Kučerové a JUDr. Markéty Čermínové v právní žalobce: I. Š., bytem P. 113, PSČ 270 21, , zastoupený obecnou zmocněnkyní, adresa pro doručení H. n. 113, R., proti žalované: J. Š. , bytem J. p. 9, P-6, zastoupená obecným zmocněncem, o 5.099,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7.8.2003, č.j. 21 C 150/2003-18, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně s e ve výroku o věci samé m ě n í tak, že se žaloba o zaplacení částky 5.099,60 Kč s e z a m í t á . Ve výroku o příslušenství pohledávky a nákladech řízení s e rozsudek soudu I. stupně z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5.099,60 Kč s 0,05 % úrokem z prodlení od 3. 8. 2001 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na tuto náhradu 6.750,- Kč k rukám JUDr. H. Š., do tří dnů od právní moci rozsudku. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí soudem I. stupně vyplývá, že takto rozhodl soud na základě návrhu žalobce, ve kterém uvedl, že provedl pro žalovanou dle její objednávky ze dne 19. 7. 2001 dopravu písku, za kterou mu však ničeho nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se nedostavila, byť byla řádně předvolána. K ústnímu jednání se omluvil žalobce i jeho zástupkyně. Dle § 101 odstavec 3 o. s. ř. proto soud jednal v jejich nepřítomnosti. Při svém rozhodování vycházel soud z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů učinil zjištění, že na základě objednávky žalované žalobce žalované dne 19. 7. 2001 prodal a dopravil písek, za což jí vyfakturoval částku ve výši 5.099,60 Kč. Soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena ústní kupní smlouva ve smyslu § 588 a následujících občanského zákoníku a žalované byla kupní cena vyfakturována s datem splatnosti 2. 8. 2001. Dlužnou částku však žalovaná neuhradila, čímž se dostala do prodlení. Soud I. stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství. O nákladech řízení rozhodl soud s odůvodněním, že procesně úspěšnému žalobci vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek a za odměnu jeho zástupkyně, kterou soud stanovil dle vyhl. č. 484/2000 Sb. Proti tomuto rozhodnutí se včas odvolala žalovaná. Ve svém odvolání zejména namítala, že sporná částka byla žalobci již uhrazena dne 27. 2. 2003. Žalobce proto neměl důvod žalovat a požadovat i úroky z prodlení. Uvedla dále, že žalobce žalované neposlal fakturu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované poukazoval na skutečnost, že pohledávka byla žalovanou zaplacena dne 27. 2. 2003, avšak bez příslušenství. Žalovaná žalobci neuhradila ani náklady řízení. Neučinil žádný odvolací návrh. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. Poté dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro částečnou změnu rozhodnutí pokud se týká žalované jistiny. Ohledně příslušenství pohledávky však neshledal podmínky ani pro potvrzení a ani pro změnu napadeného rozsudku. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla podána u soudu dne 18. 4. 2002 (nikoliv tedy dne 18. 4. 2003 jak nesprávně uvedl soud I. stupně). Na základě změněného tvrzení žalobce, dle kterého byla jistina pohledávky po podání žaloby u soudu uhrazena, bylo teprve v průběhu odvolacího řízení nesporným tvrzením účastníků prokázáno, že částka 5.099,60 Kč nebyla ke dni rozhodování soudu I. stupně pohledávkou žalobce. K této nové důkazní situaci proto odvolací soud přihlédl, a to ve smyslu ustanovení § 205a odstavec 1 písmeno e/ o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobce ani po svém změněném tvrzení nevzal svoji žalobu částečně zpět, postupoval odvolací soud dle ustanovení § 220 odstavec 1 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně změnil a ohledně částky 5.099,60 Kč žalobu zamítl. Pokud se týká příslušenství pohledávky, které žalobce požadoval ve výši 0,05 % od 3. 8. 2001 do zaplacení, nebyly shledány podmínky ani pro potvrzení a ani pro změnu napadeného rozsudku. Soud I. stupně o příslušenství pohledávky rozhodoval na základě neúplného návrhu, ze kterého nevyplývají rozhodující skutečnosti týkající se žalovaného příslušenství, neboť není zřejmé, zda se žalobce domáhá smluveného úroku či zákonného úroku z prodlení, zda se jedná o roční či denní sazbu úroku a zda byla mezi účastníky bylo dohodnuta splatnost pohledávky a ke kterému datu. Na základě výše uvedeného proto odvolací soud ohledně příslušenství pohledávky postupoval dle § 221 odstavec 1 o. s. ř., napadený rozsudek v této části včetně nákladového akcesorického výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Na soudu I. stupně nyní bude, aby v intencích výše uvedeného názoru odvolacího soudu nejprve postupem dle § 43 o. s. ř. odstranil vady žaloby. Nedojde-li k odmítnutí podání, provede soud dokazování a o příslušenství pohledávky znovu rozhodne. V novém rozhodnutí rozhodne i o všech dosavadních nákladech řízení (§ 224 odstavec 3 o. s. ř.). K výroku o nákladech řízení odvolací soud považuje za nutné uvést, že soud I. stupně nesprávně dovodil, že součástí náhrady nákladů řízení může být též odměna exekutora stanovená dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Exekutorka ve své plné moci sice uvedla, že žalobce zastupuje v rámci své další činností podle § 74 písmeno a/ zákona č. 120/2001 Sb., tento její údaj však správný není. Exekutor totiž může poskytovat účastníkům právní pomoc, ale dle výslovné dikce § 74 odstavec 1 písmeno a/ zákona č. 120/2001 Sb. ve znění jeho novel (exekučního řádu) pouze až po vydání exekučního titulu a v souvislosti s jeho exekuční činností. Ani v rámci tzv. „další činnosti“ nemůže JUDr. H. Š. v postavení exekutora zastupovat v soudních sporech v nalézacím řízení, tedy do vydání exekučního titulu. Veškerá tato další činnost exekutora, v důsledku které mu vzniká nárok na odměnu dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. a č. 177/1996 Sb. (§ 16 prováděcí vyhlášky č. 330/2001 Sb.), je totiž taxativně uvedena v ustanovení § 74 a následujících exekučního řádu. Oprávnění k zastupování v nalézacím řízení však nelze pod žádné uvedené ustanovení exekučního řádu o další činnosti exekutora zahrnout. Nic však nebrání tomu, aby na základě udělené plné moci JUDr. H. Š. v daném řízení zastupovala žalobce podle ustanovení § 27 odst. 1 o. s. ř. (tedy jako obecná zmocněnkyně). V případě úspěchu účastníka zastoupeného exekutorem v nalézacím řízení však nelze tomuto účastníkovi přiznat právo na odměnu jeho zástupce dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. a vyhlášky č. 177/96 Sb. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 26. března 2004 JUDr. Eva K e m é n y o v á, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Forsterová